64 ICm 1525/2016
Číslo jednací: KSPH 64 ICm 1525/2016-23 (sp. zn. insolvenčního řízení: KSPH 64 INS 31609/2015)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Jiřím Grygarem, Ph.D. ve věci žalobce: Jiří anonymizovano , anonymizovano , bytem Za Humny 239, 250 82 Horoušany- Horoušánky, zast. JUDr. Hanou Záveskou, advokátkou se sídlem Blahoslavova 186/II, 293 01 Mladá Boleslav, proti žalovanému: Administrace insolvencí CITY TOWER, v.o.s., IČO 29414873, se sídlem Hvězdova 1716/2b, 140 00 Praha 4, insolvenční správce dlužníka: Tereza anonymizovano , nar. 29.1.1985, IČO 73615510, bytem Nová 83, 294 42 Luštěnice, sídlem Lesní 580, 294 42 Luštěnice, adresou pro doručování Lesní 585, 294 42 Luštěnice, zast. Mgr. Janem Škeříkem, advokátem se sídlem Táborská 619/46, 140 00 Praha 4-Nusle, o určení pravosti a výše pohledávky,

takto:

I. Určuje se, že dílčí pohledávka č. 4 ve výši 494.712,85 Kč, uplatněná žalobcem pod přihláškou č. P3 v insolvenčním řízení dlužníka: Tereza anonymizovano , nar. 29.1.1985, IČO 73615510, bytem Nová 83, 294 42 Luštěnice, vedeném u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 64 INS 31609/2015, jako podmíněná váznoucí na podmínku uhrazení nesplacené části úvěru ze smlouvy o úvěru k úvěrovému účtu č. 000000-5606297833/0800, uzavřené dne 20.2.2014 se společností Česká spořitelna, a.s., IČO 45244782, se sídlem Olbrachtova 1929/62, 140 00 Praha 4, žalobcem, je po právu.

II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Tvrzení žalobce: Žalobce se vůči žalovanému žalobou, podanou u zdejšího soudu dne 6.5.2016, domáhal určení, jak vyplývá z výroku I. tohoto rozsudku, s tím, že usnesením zdejšího soudu čj. KSPH 64 INS 31609/2015-A-11 ze dne 5.2.2016 byl zjištěn úpadek isir.justi ce.cz v záhlaví označeného dlužníka, bylo povoleno řešení jeho úpadku oddlužením a insolvenčním správcem byl ustanoven žalovaný. Na přezkumném jednání, konaném dne 6.4.2016, byla dílčí pohledávka č. 4 ve výši 494.712,85 Kč uplatněná žalobcem přihláškou pod č. P3 ve shora uvedeném insolvenčním řízení popřena žalovaným coby insolvenčním správcem co do pravosti a výše s odůvodněním, že společnost Česká spořitelna, a.s. žádnou pohledávku za dlužníkem nepřihlásila, pročež nemohlo dojít ke vzniku dílčí pohledávky č. 4. Vyrozumění o popření pohledávky bylo žalobci doručeno dne 22.4.2016. Žalobce v žalobě dále uvedl, že jeho manželství s dlužníkem bylo rozhodnutím Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 24.11.2014, čj. 7 C 161/2014-33, rozvedeno. Rozhodnutím Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 18.9.2015, čj. 16 C 156/2015-74, které nabylo právní moci dne 12.11.2015, byl dlužníkovi do výlučného vlastnictví přikázán dluh ze smlouvy o úvěru z úvěrového účtu č. 000000-5606297833/0800, uzavřené dne 20.2.2014 se společností Česká spořitelna, a.s. (dále jen dluh ze smlouvy o úvěru ), který ke dni zániku manželství, tj. ke dni 28.11.2014, činil 561.833,50 Kč. K tomu žalobce dodal, že dluh ze smlouvy o úvěru vznikl za manželství s dlužníkem, tudíž náležel do společného jmění manželů a bylo nutné jej po rozvodu vypořádat. Dlužník na dluh ze smlouvy o úvěru dosud ničeho neuhradil a ani nehradí, proto žalobce hradí za dlužníka od zániku manželství jednotlivé splátky, a to i s ohledem na to, že rozhodnutí Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 18.9.2015, čj. 16 C 156/2015-74, působí účinky pouze mezi účastníky uvedeného řízení, tj. mezi dlužníkem a žalobcem. Z tohoto důvodu přihlásil žalobce dílčí pohledávku č. 4, uplatněnou přihláškou pod č. P3, jako podmíněnou, tzn., naplní-li se podmínka, že bude povinen České spořitelně, a.s. uhradit nesplacenou část dluhu ze smlouvy o úvěru, přičemž výši dílčí pohledávky č. 4 určil dle výpisu transakcí z úvěrového účtu ze dne 29.2.2016, ze kterého vyplývá, že České spořitelně, a.s. zbývá ke dni 29.2.2016 uhradit 494.712,85 Kč. Žalobce dále namítá, že mu nemůže být kladeno k tíži, nepřihlásila-li si Česká spořitelna, a.s. svou pohledávku včas, jakož i připomíná, že žalovaný coby insolvenční správce uznal jeho dílčí pohledávku č. 5, uplatněnou přihláškou pod č. P3, opírající se o stejný právní titul, jen s tím rozdílem, dílčí pohledávka č. 5 sestává z dílčích splátek dluhu ze smlouvy o úvěru již žalobcem uhrazených, zatímco dílčí pohledávka č. 4 sestává z dílčích splátek dluhu ze smlouvy o úvěru, které případně budou žalobcem hrazeny namísto dlužníka. Žalobce uzavírá, že v projednávané věci přichází v úvahu analogický postup podle § 183 odst. 3 insolvenčního zákona, neboť žalobce je osobou, po které je Česká spořitelna, a.s. oprávněna požadovat plnění z výše uvedené smlouvy o úvěru, a to i přes rozhodnutí Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 18.9.2015, čj. 16 C 156/2015-74, neboť toto rozhodnutí má účinky pouze mezi bývalými manžely. Žalobce rovněž ve svém vyjádření ze dne 7.6.2017 uvedl, že souhlasí s tím, aby soud rozhodl bez nařízení jednání.

Tvrzení žalovaného: Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že nárok žalobce neuznává, a to ani z části. Žalovaný svůj názor opřel o argumentaci, že žalobce (vůbec) neprokázal, že by mezi ním a společností Česká spořitelna, a.s. existoval (jakýkoliv) právní vztah, jakož nebylo a ani není patrno, zda pohledávka České spořitelny, a.s. vůči dlužníkovi ke dni konání přezkumného jednání trvala. Žalovaný tak uzavřel, že není postaveno najisto, zda je Česká spořitelna, a.s. oprávněna požadovat po žalobci (jakékoliv) plnění, resp. zda žalobce je skutečně povinován za dlužníka (kdykoliv v budoucnu) něčeho plnit.

Na výzvu soudu ze dne 4.10.2016, čj.-14, zda žalovaný souhlasí s tím, aby soud rozhodl bez nařízení jednání, žalovaný nereagoval a má se tak za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.

Zjištěný skutkový stav: Jde-li o průběh insolvenčního řízení, soud pro stručnost odkazuje na žalobní tvrzení uvedená výše, která věrně a pravdivě popisují skutkový stav insolvenčního řízení ve věci dlužníků, přičemž tyto skutečnosti jsou soudu známy z jeho úřední činnosti ve výše uvedené insolvenční věci a nebylo třeba je dokazovat (§ 121 o.s.ř.). Z přihlášky žalobce vyplývá, že žalobce ve výše označené insolvenční věci podal dne 7.3.2016 přihlášku pohledávky, evidovanou soudem pod č. P3, v celkové výši 732.788,33 Kč (skládající se z dílčích pohledávek č. 1, 2, 3, 4 a č. 5, přičemž dílčí pohledávky č. 3 a č. 4 byly přihlášeny jako podmíněné). Z protokolu z přezkumného jednání ze dne 6.4.2016, jehož se žalobce neúčastnil, a ze souvisejícího přezkumného listu k přihlášce pohledávky žalobce, bylo zjištěno, že insolvenční správce popřel co do pravosti a výše dílčí pohledávku č. 4 ze shora uvedených důvodů. Dlužník dílčí pohledávku č. 4 zcela uznal. Vyrozumění o popření pohledávky bylo zástupci žalobce doručeno dne 22.4.2016. Žaloba byla žalobcem podána dne 6.5.2016, tedy včas ve lhůtě dle § 198 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon). Z rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 24.11.2014, čj. 7 C 161/2014-33, které nabylo právní moci dne 28.11.2014, bylo zjištěno, že manželství dlužníka a žalobce bylo rozvedeno. Z rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 18.9.2015, čj. 16 C 156/2015-74, které nabylo právní moci dne 12.11.2015, bylo zjištěno, že do výlučného vlastnictví dlužníka (coby žalovaného v tomto řízení) byl mj. přikázán dluh ze smlouvy o úvěru č. úvěrového účtu 000000-5606297833/0800 uzavřené dne 20.2.2014 s Českou spořitelnou, a.s., IČO 45244782, se sídlem Olbrachtova 1929/62, 140 00 Praha 4. Z odůvodnění posledně jmenovaného rozsudku bylo dále zjištěno, že mezi účastníky předmětného řízení o vypořádání společného jmění manželů, tj. mezi bývalými manžely, bylo nesporné, že smlouvu o úvěru ze dne 20.2.2014 uzavřel pouze Jiří anonymizovano a že dluh z této smlouvy o úvěru náleží do společného jmění manželů. Z kopie výpisu transakcí z úvěrového účtu za období ode dne 1.10.2015 do 29.2.2016 bylo zjištěno, že ke dni 29.2.2016 zbývá na úvěr uhradit částku ve výši 494.712,85 Kč, přičemž za období od 19.10.2015 do 29.2.2016 bylo na úvěr hrazeno z bankovního účtu č. 000000-7367837001/5500, který nese název Jiří anonymizovano .

Použité právní předpisy Podle § 2 písm. d) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon; dále jen IZ ), se incidenčním sporem rozumí spory vyvolané insolvenčním řízením, o kterých tak stanoví tento zákon, projednávané v rámci insolvenčního řízení. Podle § 7 IZ platí, že nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. Podle § 159 odst. 1 písm. a) IZ incidenčními spory jsou mj. spory o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek.

Podle § 737 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen OZ ), vypořádání dluhů má účinky jen mezi manžely. Podle § 740 OZ nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy nastaly účinky zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění. Podle § 2991 odst. 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení OZ platí, že bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

Podle § 5 písm. a) IZ d) jsou věřitelé povinni zdržet se jednání, směřujícího k uspokojení jejich pohledávek mimo insolvenční řízení, ledaže to dovoluje zákon. Podle § 173 odst. 3 IZ přihlásit lze i pohledávku nesplatnou nebo pohledávku vázanou na podmínku. Pohledávky věřitelů vázané na splnění rozvazovací podmínky se považují v insolvenčním řízení za nepodmíněné, dokud rozvazovací podmínka není splněna. Na pohledávky věřitelů vázané na splnění odkládací podmínky nemá zahájení insolvenčního řízení vliv.

Hodnocení věci Ze skutkového stavu zjištěného provedeným dokazováním má soud za prokázané, že žalobce dne 20.2.2014 uzavřel smlouvu o úvěru č. úvěrového účtu 000000-5606297833/0800 se společností Česká spořitelna, a.s. (dále jen smlouva o úvěru ). Dále má soud za prokázané, že byť dlužník nebyl účastníkem smluvního vztahu se společností Česká spořitelna, a.s., považoval dluh ze smlouvy o úvěru za dluh patřící do společného jmění manželů. Rovněž má soud za prokázané, že zbývající, tj. ke dni zániku společného jmění manželů dosud neuhrazený, dluh ze smlouvy o úvěru byl v rámci řízení o vypořádání zaniklého společného jmění manželů přikázán do výlučného vlastnictví dlužníka. Z uvedeného vyplývá, že žalobce je z titulu smlouvy o úvěru vůči společnosti Česká spořitelna, a.s., s ohledem na § 740 ve spojení s § 737 odst. 2 OZ, v postavení dlužníka a Česká spořitelna, a.s. je tak oprávněna domáhat se splnění závazku ze smlouvy o úvěru vůči žalobci i soudní cestou. To ovšem bez dalšího neznamená, že žalobce je rovněž povinen hradit jednotlivé dílčí splátky tak, jak je sjednáno ve smlouvě o úvěru, neboť tato povinnost byla uložena rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 18.9.2015, čj. 16 C 156/2015-74, který nabyl právní moci dne 12.11.2015 a který je svou povahou konstitutivní, dlužníkovi. Jinými slovy povinnost k úhradě dluhu ze smlouvy o úvěru po nabytí právní moci výše označeného rozhodnutí o vypořádání zaniklého společného jmění manželů má ten z bývalých manželů, do jehož výlučného vlastnictví byl dluh ze smlouvy o úvěru přikázán (tj. dlužník). Pokud je dluh splácen, jak tomu bylo dle kopie výpisu transakcí z úvěrového účtu v období ode dne 1.10.2015 do 29.2.2016, tím z bývalých manželů (žalobcem), který k tomu není dle rozhodnutí o vypořádání zaniklého společného jmění manželů povinen (a to zejména s ohledem na skutečnost, že vypořádání dluhů při zániku společného jmění manželů má účinky pouze vůči bývalým manželům navzájem, nikoliv vůči věřitelům), je oprávněn takový manžel požadovat po druhém manželovi vydání bezdůvodného obohacení formou regresního nároku, tj. žalobcovi vzniká za dlužníkem pohledávka. Na základě vše výše uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná a proto jí v plném rozsahu vyhověl (výrok I.).

Náklady řízení Podle § 163 IZ o nákladech incidenčního sporu a jejich náhradě rozhodne insolvenční soud v rozhodnutí o incidenčním sporu, a to podle ustanovení občanského soudního řádu, není-li v IZ stanoveno jinak. Podle § 202 odst. 1 IZ platí, že ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. Přestože žalovaný byl vůči žalobci procesně úspěšný, tak vzhledem k předmětu řízení a ustanovení § 202 odst. 1 IZ nebylo právo na náhradu nákladů řízení přiznáno žádnému z účastníků (výrok II.).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Praze.

V Praze dne 15.11.2017 JUDr. Jiří Grygar, Ph.D., v.r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Lucie Navrátilová