63 ICm 4227/2016
63 ICm 4227/2016-17 ke spisové značce KSPH 63 INS 26777/2015

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Naděždou Křivánkovou v právní věci

žalobce: Mgr. Jan anonymizovano , anonymizovano , bytem Lnářská 599, 541 01 Trutnov, IČO 486 26 911

proti žalované: Administrace insolvencí CITY TOWER, v.o.s., CITY TOWER, Hvězdova 1716/2b, 140 78 Praha 4, IČO 294 14 873 insolvenční správce dlužníka JUDr. Františka anonymizovano , bytem 251 01 Říčany, U Trati 1882/11, IČO 158 13 835

zastoupenému advokátem Mgr. Janem Škeříkem, se sídlem Táborská 619/46, Praha 4

o určení pravosti popřené nevykonatelné pohledávky,

takto:

I. Určuje se, že pohledávka žalobce z titulu náhrady nákladů v exekučním řízení ve výši 26 850 Kč přihlášená v insolvenčním řízení dlužníka JUDr. Františka anonymizovano , narozeného isir.justi ce.cz

19.11.1959, bytem U Trati 1882, 251 01 Říčany, vedeném u Krajského soudu v Praze pod spis.zn. KSPH 63 INS 26777/2015, je po právu.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Žalobce podal u zdejšího soudu žalobu na určení popřené nevykonatelné pohledávky s tím, že uvedl, že přihlásil svoji pohledávku v celkové výši 26 850 Kč jako nevykonatelnou pohledávku. Na přezkumném jednání konaném dne 26.10.2016 mu tuto pohledávku insolvenční správce popřel z důvodu, že pohledávka nevznikla, respektive žalobce nedoložil doklady o předání peněžních prostředků ve výši 2 250 000 Kč, když smlouva o půjčce je kontraktem reálným vznikajícím nikoliv okamžikem uzavření smlouvy, ale až samotným předáním peněžitých prostředků, pak nelze považovat náklady věřitele (žalobce) coby oprávněného v exekučním řízení za účelně vynaložené ve věci vymáhání předmětné pohledávky; věřitel existenci pohledávky řádně neprokázal). Žalobce dále uvedl, že se jedná o nárok, který souvisí s nárokem blíže specifikovaným v přihlášce pohledávky č. 4, kdy mezi žalobcem a dlužníkem, panem JUDr. Františkem Fialou, došlo k uzavření ústní smlouvy o zápůjčce peněz, dne 20. 6. 2014. Půjčka peněž byla dlužníkovi poskytnuta v hotovosti, a vzhledem k tomu, že se jednalo o ústní smlouvu o zápůjčce, rozhodl se žalobce s dlužníkem o utvrzení dluhu sepsáním notářského zápisu NZ 404/2014, N 474/2014 ze dne 0. 9. 2014 (příloha přihlášky, sepsaný JUDr. Radimem Drášilem, notářem v Praze). Dlužník jednostranně v notářském zápisu nezaměnitelně, srozumitelné a dostatečně určitě prohlásil, že má povinnost splnit závazek vůči věřiteli, tedy vůči žalobci a uvedl, že se jedná o peněžité plnění z právního důvodu zápůjčky peněz ze dne 20. 6. 2014, a to půjčky ve výši 2 250 000 Kč, přičemž dlužník prohlásil, že půjčené peníze převzal. Tento dluh se stal splatným nejpozději dnem 11. 11.2014. Dlužník dále prohlásil, že půjčené peníze v uvedené výši a měně vrátí věřiteli řádně a včas. Tomu se tak nestalo, jednalo se tak o splatnou, vykonatelnou pohledávku vůči dlužníku, tudíž podal žalobce exekuční návrh k vymožení dlužné částky na základě exekučního titulu. Exekuční řízení byla zahájeno již v roce 2014 pod sp.zn. 103 EX 67255/14 u soudního exekutora JUDr. Tomáše Vrány, nyní JUDr. Lukáše Jíchy. S ohledem na právní jistotu, kdy bylo na základě exekučního titulu zahájeno exekuční řízení a oprávněnému tak vznikly náklady na právní zastoupení a s ohledem na skutečnost, že dlužník svůj dluh utvrdil notářským zápisem, žalobce žádá, aby mu byl tento nárok soudem uznán.

2. Žalovaný ve svém vyjádření navrhl žalobu zamítnout s tím, že nárok uplatňovaný v žalobě neuznává, když žalobce žádnou pohledávku vůči dlužníkovi nemá, nedoložil doklady o předání peněžních prostředků, ani doklad o skutečném poskytnutí přihlášené částky ve výši 2 250 000 Kč. Žalovaný uvedl, že nelze pokládat náklady žalobce coby oprávněného v exekučním řízení za účelně vynaložené, respektive takové, k jejichž úhradě by měl být insolvenční dlužník povinován. S ohledem na shora uvedené navrhl žalobu žalobce zamítnout.

3. Účastníci souhlasili s tím, aby věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání, když žalobci a žalované byla doručena výzva ze dne 18. října 2017 č. j.-12 s tím, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání a upozorněni na to, že pokud se nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Tito se nevyjádřili.

4. Z insolvenčního řízení vedeného pod spisovou značkou KSPH 63 INS 26777/2015 vyplývá, že dne 27. října 2015 bylo zahájeno insolvenční řízení ve věci dlužníka JUDr. Františka anonymizovano , anonymizovano , bytem U Trati 1882, 251 01 Říčany, že usnesením Krajského soudu v Praze č. j. KSPH 63 INS 26777//2015-A-23 ze dne 15.07. 2016 byl zjištěn úpadek dlužníka. Usnesením ze dne 26. ledna 2017 č.j. KSPH 63 INS 26777/2015-B-18 byl na majetek dlužníka prohlášen konkurs, že dne 13.9.2016 žalobce podal přihlášku pohledávky v daném insolvenčním řízení zapsanou pod P23 ve výši 26 850 Kč, že dne 26. října 2016 se konalo přezkumné jednání, na kterém žalovaná popřela pravost přihlášené pohledávky žalobce, že žalovaná zaslala žalobci vyrozumění o popření pohledávky, které bylo zástupci žalobce doručeno dne 3. listopadu 2016, a že žalobce podal žalobu dne 22. listopadu 2016, tedy včas.

5. Soud z předložených listin a důkazů zjistil, že žalobce přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka pohledávku zapsanou pod č. P23 ve výši 26 850 Kč s tím, že se jedná o náklady právního zastoupení v exekučním řízení sp. zn. 103 EX 67255/2014. Z vyrozumění o zahájení exekuce ze dne 18.2.2015 sp. zn. 103 EX 67255/2014-8 bylo zjištěno, že byla zahájena exekuce pro pohledávku žalobce proti povinnému-dlužníku, k uspokojení pohledávky žalobce. Dne 27.2.2015 vydal soudní exekutor JUDr. Tomáš Vrána exekuční příkaz sp. zn. 103 EX 67255/2014-21 a rozhodl o provedení exekuce přikázáním pohledávky. Z listin dále bylo zjištěno, že žalobce byl při vymáhání své pohledávky v exekučním řízení zastoupen advokátem.

6. Podle § 192 odst. 2 IZ insolvenční správce může při přezkumném jednání změnit stanovisko, které zaujal k jednotlivým pohledávkám v seznamu přihlášených pohledávek. Podle § 189 odst. 1 insolvenční správce sestaví seznam přihlášených pohledávek; u pohledávek, které popírá, to výslovně uvede. Do seznamu se nezařazují pohledávky, ke kterým se nepřihlíží, pohledávky vyloučené z uspokojení a další pohledávky, u kterých to stanoví zákon. Zajištění věřitelé se v seznamu uvádějí zvlášť. U každého věřitele musí být uvedeny údaje potřebné k jeho identifikaci a údaje pro posouzení důvodu vzniku, výše a pořadí jeho pohledávky; u zajištěných věřitelů se navíc uvádí důvod a způsob zajištění. V seznamu se zvlášť vyznačí pohledávky vykonatelné. Podle § 198 odst. 1 IZ věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření. Podle ust. § 109 odst. 1 písm. c) věty prvé IZ lze výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, nařídit nebo zahájit, nelze jej však provést. Podle § 109 odst. 6 IZ k rozhodnutím a opatřením přijatým při provádění výkonu rozhodnutí nebo exekuce v rozporu s omezením podle odstavce 1 písm. c) se v insolvenčním řízení nepřihlíží. Je-li to nezbytné k naplnění účelu insolvenčního řízení, může insolvenční soud kdykoli i bez návrhu pozastavit vykonatelnost nebo odložit právní moc rozhodnutí nebo opatření přijatých při provádění výkonu rozhodnutí nebo exekuce v rozporu s omezením podle odstavce 1 písm. c); může také zakázat přijetí rozhodnutí nebo opatření připravovaných při provádění výkonu rozhodnutí nebo exekuce v rozporu s omezením podle odstavce 1 písm. c). Proti rozhodnutí insolvenčního soudu podle věty druhé mohou podat odvolání účastníci řízení o výkon rozhodnutí nebo exekučního řízení; těmto osobám, jakož i orgánu nebo osobě, která rozhodnutí nebo opatření při provádění výkonu rozhodnutí nebo exekuce přijala nebo připravovala, se rozhodnutí insolvenčního soudu podle věty druhé doručuje zvlášť. Podle § 410 odst. 1 IZ není-li dále stanoveno jinak, platí o přezkoumání přihlášených pohledávek

za trvání účinnosti oddlužení obdobně § 190 až 202.

7. Na základě shora uvedeného, dospěl soud k závěru, že žaloba žalobce je důvodná. Soud za to, že pohledávka žalobce z titulu náhrady nákladů v exekučním řízení ve výši 26 850 Kč je přihlášená po právu. V daném případě exekutor nevydal příkaz k náhradě nákladů exekuce, neboť exekuce nebyla skončena, když bylo zahájeno insolvenční řízení proti dlužníkovi- povinnému. Žalobce byl v exekučním řízení zastoupen advokátem, tento vyčíslil náklady právního zastoupení v exekučním řízení, kdy tyto náklady vznikly oprávněnému, tedy žalobci a tento je přihlásil do insolvenčního řízení. Soud se při svém rozhodování v dané věci vycházel z názoru Nejvyššího soudu ČR: ,,Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí publikovaném pod R 31/2006 konstatoval, že nařízení exekuce-ač výslovně neuvedeno-se vztahuje i na povinnost k úhradě nákladů oprávněného (ust. § 87 odst. 2 EŘ), a to bez toho, že (by) byly specifikovány. Tamtéž dodal, že obdobou postupu soudu v řízení o výkon rozhodnutí (kdy soud ukládá postupně další povinnosti k náhradě nákladů, aniž určil lhůtu k plnění, případně je jen co do výše určuje), je v exekučním řízení postup prostřednictvím institutu příkazu k úhradě nákladů exekuce podle ust. § 88 EŘ, k jehož vydání je povolán exekutor. Z pohledu zásad ovládajících rozhodování o nákladech v nalézacím řízení se také zde (stejně jako v řízení o výkon rozhodnutí) vychází z toho, že oprávněný je procesní stranou, jíž svědčí plný úspěch ve věci (srov. ust. § 142 odst. 1 o.s.ř.), neboť nařízením exekuce bylo jeho návrhu vyhověno. " Z tohoto rozhodnutí je zřejmé, že žalobce má nárok na úhradu nákladů řízení, když žalobci v situaci, kdy bylo vyhověno jeho návrhu na nařízení exekuce, vzniklo právo na náhradu nákladů v exekučním řízení účelně vynaložených k vymáhání pohledávek. Z výše uvedené judikatury jasně vyplývá, že nárok na náhradu nákladů oprávněného v exekučním řízení vzniká již nařízením exekuce, která byla zahájena řádně. Žalovaná sice rozporuje, že pohledávka, která byla vymáhána v exekučním řízení, nevznikla, a tudíž ani náklady této exekuce nemohou být přiznány, toto je však nepodstatné, když tato pohledávka žalobce není závislá na rozhodnutí, zda žalobce má či nemá za dlužníkem pohledávku z titulu půjčky, neboť v tomto případě se jedná o zcela samostatný nárok, když exekuční řízení bylo řádně zahájeno, žalobce vymáhal svou pohledávku, která nebyla rozporována a nutno podotknout, že i dlužník tuto pohledávku na přezkumném jednání uznal. Z tohoto je zřejmé, že náklady v exekučním řízení žalobci vznikly. S ohledem na shora uvedené proto soud rozhodl, že pohledávka žalobce ve výši 26 850 Kč s titulu náhrady nákladů exekučního řízení je po právu.

8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 202 IZ, kdy ve sporu o pravost, výši nebo pořadí popřených pohledávek nemá žádný z účastníků proti insolvenčnímu správci právo na náhradu nákladů řízení. Náklady, které v tomto sporu vznikly insolvenčnímu správci, se hradí z majetkové podstaty; do ní náleží i náhrada nákladů řízení přiznaná insolvenčnímu správci.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání prostřednictvím zdejšího soudu k Vrchnímu soudu v Praze do 15 dnů po jeho písemném doručení ve trojím vyhotovení.

Praha 22. ledna 2018

JUDr. Naděžda Křivánková samosoudkyně