62 ICm 3670/2015
č. j. KSPH 62 ICm 3670/2015-101 (KSPH 62 INS 11067/2015)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Adamcovou ve věci

žalobce: Hlavní město Praha, IČO 00064581 sídlem Mariánské nám. 2, 110 01 Praha 1 proti žalovanému: Ing. Josef Sedlák MBA, IČO 14917491 sídlem Koterovská 633/29, 326 00 Plzeň

o určení pořadí pohledávky

takto:

I. U r č u j e s e, že pohledávka žalobce ve výši 1 000 Kč přihlášená do insolvenčního řízení u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 62 INS 11067/2015 z titulu náhrady nákladů přestupkového řízení n e n í v rámci insolvenčního řízení vyloučena z uspokojení.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Žalobou doručenou soudu dne 22. 9. 2015 se žalobce domáhal odmítnutí části pohledávky hlavního města Prahy přihlášené do insolvenčního řízení ve výši 5 000 Kč; uznání pravosti jeho pohledávky přihlášené do insolvenčního řízení ve výši 1 000 Kč a uložení insolvenčnímu správci zařadit do insolvenčního řízení částku 1 000 Kč s odůvodněním, že ho insolvenční správce jako přihlášeného věřitele č. 16 vyrozuměl, že jeho přihlášená isir.justi ce.cz -2-č. j. KSPH

pohledávka nebyla zařazena do seznamu přihlášených pohledávek, neboť tuto nelze uspokojit dle ustanovení § 170 insolvenčního zákona. Žalobce je přesvědčen, že tato pohledávka nespadá pod režim ustanovení § 170 insolvenčního zákona proto podává tuto incidenční žalobu. Dne 17. 7. 2015 doručil soudu přihlášku do insolvenčního řízení č. j. 62 INS 11067/2015 pro částku 6 000 Kč, která se skládá s částky 5 000 Kč za udělení pokuty dlužníkovi a z částky 1 000 Kč jako nákladů přestupkového řízení. Žalobce v žalobě souhlasí, že částku 5 000 Kč nelze v insolvenčním řízením uspokojit s odvoláním na § 170 insolvenčního zákona. Částka 1 000 Kč však představuje náklady řízení dle § 79 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., kterou stanoví Vyhláška ministerstva vnitra č. 231/1996 Sb. (§ 79 z.č. 500/2004 Sb. správní řád) paušální částkou. V tomto případě nelze uplatňovat § 170 IZ. Náklady správního řízení jsou žalobci uznávány jinými insolvenčními soudy. Žalobce je přesvědčen, že uhrazení částky 1 000 Kč je zákonné a má na požadovanou částku právní nárok. 2. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 3. 3. 2016, 6. 4. 2016 uvedl, že s žalobou nesouhlasí, navrhuje její zamítnutí, neboť pravomocně přiznané náklady řízení jsou příslušenstvím pohledávky ve smyslu ustanovení § 513 zákona č. 89/2012 Sb.-Občanský zákoník (dále jen OZ) a sledují osud pohledávky (§ 510 odst. 2 OZ). Pokud je tedy pohledávka žalobce vyloučena ze způsobu řešení úpadku, je tím vyloučeno ze způsobu řešení její příslušenství (§ 170 IZ). 3. Rozsudkem podepsaného soudu byla dne 25. 1. 2017 žaloba žalobce zamítnuta s odůvodněním, že žalobce není s ohledem na ust. § 203a/1 IZ oprávněn k podání žaloby, že částku 5 000 Kč nelze v insolvenčním řízením uspokojit s odvoláním na § 170 IZ, neboť v daném případě nejsou pochybnosti, že žalujícím věřitelem uplatněná pohledávka je pohledávkou, která se v insolvenčním řízení neuspokojuje (§170 IZ) ( žalobce souhlasí, že částku ve výši 5 000 Kč-pokuta, nelze v insolvenčním řízení uspokojit). Pokud se týká bodu 2 a 3 žaloby pak není po právu, neboť náklady řízení tvoří příslušenství pohledávky v souladu s ustanovením § 513, 510 OZ, který se v tomto případě použije dle ust. § 7 IZ k § 7/1 o.s.ř. a k §9/2 OZ, když tato problematika v insolvenčním zákoně jako lex specialis k občanskému zákoníku, ani v žádném odpovídajícím právním předpise není výslovně upravena. Bylo by nepochybně v rozporu se smyslem a účelem § 170 písm. d) IZ oddělovat od sebe mimosmluvní sankci a její příslušenství, které vzniklo v příčinné souvislosti se samotným vznikem pohledávky žalobce (viz. též Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek č. 44/2013 s právní větou: V insolvenčním řízení se zásadně neuspokojují žádným ze způsobů řešení úpadku mimosmluvní sankce, včetně nezaplacené blokové pokuty, ani jejich příslušenství, včetně nákladů za nařízení daňové exekuce. Přihlášku takové pohledávky insolvenční soud odmítne podle § 185 IZ ). 4. Vrchní soud v Praze rozhodl usnesením ze dne 11. 5. 2017 o včasném odvolání žalobce tak, že napadený rozsudek Krajského soudu v Praze (dále jen KSPH) ze dne 25. 1. 2017 zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení se závazným právním názorem k výzvě žalobci k opravě a doplnění petitu žaloby, tak aby údaj o tom, čeho se žalobce domáhá byl přesný, určitý a srozumitelný, jinak aby žalobu odmítl. Pokud žalobce vady žaloby odstraní, soud I. stupně rozhodne i s přihlédnutím k ustálené judikatuře odvolacího soudu, na níž žalobce správně poukázal v odvolání. 5. Usnesením KSPH ze dne 8. 8. 2017 byl žalobce vyzván k odstranění vad žaloby, které odstranil ve svém podání ze dne 24. 8. 2017, kde se výslovně domáhal vydání rozhodnutí o určení, že jeho pohledávka ve výši 1 000 Kč za dlužníkem Josefem anonymizovano , anonymizovano , trvale bytem Přišimasy 80, 282 01 Český Brod z titulu náhrady nákladů přestupkového řízení přihlášená do insolvenčního řízení sp. zn. KSPH 62 INS 11067/2015 -3-č. j. KSPH

se v insolvenčním řízení uspokojuje a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. 6. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 6. 10. 2017 odkázal na své dřívější vyjádření k žalobě a doplnil tak, že sám žalobce (jako věřitel) přihlásil předmět žaloby coby příslušenství pohledávky, která se v insolvenčním řízení neuspokojuje a insolvenční správce nemůže měnit kvalifikaci pohledávky určenou věřitelem k tíži dlužníka a k tíži jiných věřitelů jen proto, aby napravil chybu způsobenou věřitelem, který pohledávku přihlásil. 7. Soud jednal a rozhodl v souladu s ust. § 115a o.s.ř. 1, neboť ve věci je možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). 8. V mezidobí bylo Nejvyšším soudem ČR v usnesení ze dne 21. 12. 2017, sen. zn. 29 NSČR 16/2016-P-11-23 rozhodnuto tak, že přihláška pohledávky věřitele hlavního města Prahy se v rozsahu týkajícím se částky 1 000 Kč, představující paušální částku nákladů řízení o přestupcích neodmítá s odůvodněním, že pohledávka vzniklá před rozhodnutím o úpadku dlužníka a představovaná paušální částkou nákladů řízení o přestupcích ve smyslu § 79/1 věta druhá zákona o přestupcích, jejíž výši vymezuje ustanovení § 1/1 vyhlášky o paušální částce, není mimosmluvní sankcí ve smyslu ustanovení § 170 písm. d) IZ a je-li řádně a včas přihlášena, lze ji uspokojit v insolvenčním řízení vedeném na majetek dlužníka. Náklady řízení o přestupcích představují zejména nezbytné výdaje nesené státem či stranami řízení, a to za tím účelem, aby mohlo být řízení řádně vedeno a ukončeno. Povinnost nahradit státu náklady spojené s projednáváním přestupku jde ve smyslu § 79/1 zák. o přestupcích k tíži občana, který byl uznán vinným z přestupku. Povinnost k náhradě nákladů řízení má i ten občan, jenž byl v přestupkovém řízení uznán vinným a jemuž byla uložena nikoli pokuta, ale jiná sankce podle § 11 odst. 1 zákona o přestupcích. Zákon o přestupcích vylučuje možnost uložení náhrady nákladů řízení o přestupcích v blokovém řízení a v příkazním řízení a umožňuje rozhodujícímu orgánu zcela nebo zčásti upustit od uložení povinnosti nahradit náklady řízení o přestupcích z důvodů zvláštního zřetele hodných. Účel paušální náhrady nákladů řízení o přestupcích nesměřuje k potrestání, ale k tomu, aby státu byla nahrazena majetková újma spočívající ve vynaložení nákladů nezbytných k projednání přestupku a rozhodnutí o něm. Povaha takového nároku se více než příslušenství mimosmluvní sankce blíží škodnímu nároku. Má totiž za úkol reparovat majetkovou újmu vzniklou státu coby náklady nezbytně vynaložené za účelem projednání přestupku a rozhodnutí o něm. Nejde o případ srovnatelný s R 44/2013. Obdobně bylo rozhodnuto v usnesení sen. zn. 29 NSČR 116/2015 ze dne 30. 11. 2017. 9. Dle ustanovení § 170 odst. 1 písm. d) z. č. 182/2006 Sb. v platném znění (dále jen IZ) v insolvenčním řízení se neuspokojují žádným ze způsobů řešení úpadku, není-li dále stanoveno jinak mimosmluvní sankce postihující majetek dlužníka, s výjimkou penále za nezaplacení daní, poplatků a jiných obdobných peněžitých plnění, pojistného na sociální zabezpečení, příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistného za veřejné zdravotní pojištění, pokud povinnost zaplatit toto penále vznikla před rozhodnutím o úpadku.

10. Dle ustanovení § 79 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb. v platném znění (dále jen přestupkový zákon) občanovi, který byl uznán vinným z přestupku, jakož i navrhovateli, bylo-li řízení zahájené na jeho návrh zastaveno podle § 76 odst. 1 písm. a), b), c) nebo j), se uloží povinnost nahradit státu náklady spojené s projednáváním přestupku. Náklady

1 zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř. ) -4-č. j. KSPH

řízení se hradí paušální částkou, kterou stanoví ministerstvo vnitra České republiky v dohodě s ministerstvem financí České republiky zvláštním právním předpisem. 11. Soud při svých skutkových zjištěních vycházel z podstatného obsahu spisu vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 62 INS 11067/2015, z přihlášky předmětné pohledávky ze dne 14. 7. 2015, z protokolu o ústním jednání o přestupku ze dne 29. 11. 2007 s dlužníkem 1, z výpovědí účastníků. 12. Po zhodnocení shora uvedeného skutkového stavu a právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že žaloba žalobce je důvodná, proto rozhodl tak, jak je ve výroku I. uvedeno. Insolvenční správce nezařadil vcelku na přezkum přihlášenou pohledávku žalobce z důvodů uvedených v ustanovení § 170 pís. d) IZ. Žalobce se proto včasnou žalobou domáhá vydání rozhodnutí o určení pohledávky. Jak vyplývá ze shora uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, se kterým korespondují soudní rozhodnutí uvedená v odvolání žalobce, pohledávka věřitele, zde žalobce, se v rozsahu týkajícím se částky 1.000,-Kč, představující paušální částku nákladů řízení o přestupcích v insolvenčním řízení vedeném na majetek dlužníka uspokojuje, je-li řádně a včas přihlášena. Není proto mimosmluvní sankcí ve smyslu ustanovení § 170 písm. d) IZ. Povaha takového nároku se více než příslušenství mimosmluvní sankce blíží škodnímu nároku.

13. Výrok o náhradě nákladů řízení je dán ustanovením § 202 odst.1 věta první IZ a skutečností, že se oba účastníci tohoto práva výslovně vzdali.

Poučení: Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí, a to k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Praze, a to ve dvou vyhotoveních.

Praha dne 31. ledna 2018

Mgr. Martina Adamcová, v. r. samosoudkyně