61 ICm 2682/2015
spisová značka : KSPH 61 ICm 2682/2015-53 KSPH 61 INS 10239/2014

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Sobkovou v právní věci žalobce Doc. Ing. Luboše Smrčky, CSc, se se sídlem Opatovická 17, 110 00 Praha 1, insolvenčního správce dlužníka Romana Vaška anonymizovano , IČ 10257098, bytem Vodárenská 434, 273 61 Velká Dobrá, zastoupeného JUDr. Pavlem Krýlem, advokátem se sídlem Křtinská 617, 149 00 Praha 4, proti žalovaným 1/ Michalu anonymizovano , anonymizovano , bytem Petra Bezruče 1885, Kladno, zastoupenému JUDr. Petrem Knapem, advokátem se sídlem Saskova 1625, 272 01 Kladno, 2/ Lence anonymizovano , anonymizovano 7, bytem Vodárenská 434, 273 61 Velká Dobrá, zastoupené Mgr. Markétou Komárkovou Knapovou, advokátkou se sídlem Saskova 1625, 272 01 Kladno, o určení neúčinnosti právních úkonů dlužníka

takto:

I. U r č u j e se, že darovací smlouva ze dne 14.4.2010 uzavřená mezi žalovanými, jako obdarovanými, a manžely Jindrou anonymizovano , nar. 22.3.1958 a Romanem anonymizovano , anonymizovano , oba bytem Vodárenská 434, Velká Dobrá, Kladno, jako dárci, jejímž předmětem bylo darování nemovitostí ve společném jmění dárců, a to -pozemku parc. č. st. 810 o výměře 258 m2-zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je budova č. p. 434 (objekt bydlení), -stavby bez č. p./č. e. garáž na parc. č. st. 814, -pozemku par. č. st. 814 o výměře 55 m2-zastavěná plocha a nádvoří, -pozemku parc. č. 179/1 o výměře 1232 m2-orná půda, -pozemku parc. č. 179/151 o výměře 702 m2-orná půda, to vše zapsáno v katastru nemovitostí v katastrálním území Velká Dobrá, obec Velká Dobrá, okres Kladno, na listu vlastnictví LV 809 v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Kladno, isir.justi ce.cz dále nemovitostí :-pozemku parc. č. st. 1841 o výměře 76 m2-zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je chata č. e. 440, -pozemku parc. č. 1173/4 o výměře 844 m2-zahrada, to vše v katastrálním území Unhošť, obec Unhošť, okres Kladno, zapsaných v katastru nemovitostí na LV 1741 u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Kladno, jejíž součástí byla i smlouva o zřízení věcného břemene užívání a braní plodů a užitků ve prospěch dárců, j e vůči věřitelům dlužníka Romana Vaška, anonymizovano , bytem Vodárenská 434, Velká Dobrá, Kladno, je n e ú č i n n á .

II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 16.456,-Kč, a to do 3 dnů ode dne právní moci rozsudku k rukám JUDr. Pavla Krýla, CSc. advokáta.

Odůvodnění:

Žalobce, insolvenční správce dlužníka Romana Vaška anonymizovano (dále jen Dlužník), jehož úpadek byl prohlášen na základě podaného insolvenčního návrhu Dlužníka usnesením Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 61 INS 10239/2014-A-18 ze dne 8.8.2014, které nabylo právní moci dne 8.8.2014 a jako forma řešení úpadku byl prohlášen na majetek Dlužníka konkurs, se žalobou podanou k insolvenčnímu soudu dne 9.7.2015 domáhal, aby soud vyslovil, že je neúčinná darovací smlouva ze dne 14.10.2010, kterou uzavřeli žalovaní jako obdarování a dárci manželé Jindra anonymizovano a Dlužník a jejímž předmětem bylo darování nemovitostí, které byly ve společném jmění dárců, a to těch nemovitostí, které jsou uvedeny a ve výroku I. tohoto rozsudku (dále jen popsané nemovitosti, dále jen darovací smlouva). Předmětem darovací smlouvy i bylo zřízení věcného břemene užívání darovaných nemovitostí, jakož i plodů a užitků ve prospěch dárců. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaní jsou dětmi dárců, právní účinky vkladu vlastnického práva podle darovací smlouvy nastaly ke dni 7.1.2011. Další částí darovací smlouvy bylo zřízení věcného břemene doživotního bezplatného užívání nemovitostí a braní plodů a užitků. Dlužník se svojí manželkou obdarovali své děti v době, kdy byl dlužník směnečně zavázán jako aval za výstavce směnky vlastní za firmu PARLET STAVITELSTVÍ a.s. vystavené dne 24.2.2010 na řad Jaroslava Dvořáka, splatné 30.4.2010 znějící na částku 7,905.000,-Kč. Dále jako aval za výstavce směnky vlastní BOHEMIA PLAST KLADNO spol. s r.o. vystavené dne 24.2.2010 na řad Jaroslava Dvořáka splatné 30.4.2010 znějícím na částku 7,905.000,-Kč, dále jako aval za výstavce další směnky vlastní BOHEMIA PLAST KLADNO spol. s r.o. vystavené dne 24.22010 na řad Jaroslava Dvořáka splatné dne 30.4.2010 znějící rovněž na částku 7,905.000,-Kč. Všechny 3 výše uvedené směnky byly osobou oprávněnou ze směnky tedy Jaroslavem Dvořákem rubopisem převedeny na společnost MALLOW s.r.o. Vzhledem k tomu, že splatnost směnek uplynula, byla za účasti MALLOW s.r.o. jako osoby oprávněné a osob povinných BOHEMIA PLAST KLADNO spol. s r.o. a Dlužníka formou exekutorského zápisu ze dne 10.12.2010 (dále jen exekutorský zápis) sepsána dohoda, ve které osoby povinné uznávají své závazky z výše uvedených směnek v celkové výši 23,715.000,-Kč vůči osobě oprávněné a zavazují se je zaplatit do 31.1.2011 a svolují k přímé vykonatelnosti exekutorského zápisu. Protože BOHEMIA PLAST KLADNO spol. s r.o. ani Dlužník své závazky vůči oprávněnému tedy společnosti MALLOW s.r.o. nesplnili, byla na návrh oprávněného MALLOW s.r.o. usnesením Okresního soudu v Kladně č.j. 25 EXE 14/2011-33 nařízena na majetek povinných exekuce, přičemž Okresní soud v Kladně usnesením č.j. 25 EXE 14/2011-302 zamítl návrh povinných na zastavení exekuce, k odvolání odvolací Krajský soud v Praze usnesením č.j. 32 Co

551/2013-332 potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně. Dne 8.8.2014 byl usnesením Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 61 INS 10239/2014-A-prohlášen úpadek Dlužníka a jako forma řešení úpadku byl prohlášen na majetek Dlužníka konkurs nepatrný. Do insolvenčního řízení přihlásila společnost MALLOW s.r.o. svoji pohledávku za dlužníkem z jeho závazků, které dlužník uznal shora citovaným exekutorským zápisem. Z původní výše dluhu ve 23,715.000,-Kč přihlásil tento věřitel částku 21,726.416,20 Kč, neboť část dluhu byla předtím uhrazena. Celkem byly do insolvenčního řízení přihlášeny 3 pohledávky nezajištěných věřitelů v celkové výši 56,079.529,20 Kč a všechny byly na přezkumném jednání dne 7.11.2014 zjištěny. Ze soupisu majetkové podstaty ze dne 16.10.2014 ve znění dodatku číslo 1 ze dne 21.10.2014 vyplývá, že zpeněžení sepsaného majetku umožní jen minimální uspokojení zjištěných pohledávek. Dlužník se svojí manželkou obdarovali žalované, své děti, v době, kdy dlužník na základě ručitelského prohlášení ze dne 15.9.2009 ručil za několik měsíců splatný závazek společnosti PARLET STAVITELSTVÍ a.s. ve výši 37.300.000,-Kč vůči věřiteli Ing. Miroslavu Ptáčkovi, který vznikl na základě smlouvy o půjčce ze dne 15.9.2009 mezi věřitelem Ing. Miroslavem Ptáčkem a příjemcem půjčky společnosti PARLET STAVITELSTVÍ a.s., přičemž k dalším ručitelem byl Josef Tóth. Půjčka měla být dle smlouvy uhrazena nejpozději do 30.10.2009, zaplacena však nebyla. Vzhledem k tomu, že dlužník svůj ručitelský závazek vůči Ing. Miroslavu Ptáčkovi nesplnil a po částečném uspokojení ručitelského závazku ze zajištění poskytnutého Ing. Miroslavu Ptáčkovi Dlužníkem dle smlouvy o zajišťovacím převodu akcií a převedení části pohledávky za dlužníkem na třetí osobou dle smlouvy o postoupení pohledávky z 1.1.2013, zůstala Ing. Miroslavu Ptáčkovi za dlužníkem neuspokojená pohledávka v celkové výši 34.338.356,-Kč, která byla posléze přihlášena do insolvenčního řízení a byla zjištěna. Žalobce dovozuje, že převodem popsaných nemovitostí chtěl dlužník úmyslně zmařit uspokojení nároku věřitele Ing. Miroslava Ptáčka na plnění z ručitelského závazku. Žalobce dovodil, že Dlužník krátce před splatností svých směnečných závazků ve výši 23.715.000,-Kč vůči věřiteli MALLOW s.r.o. ve výši 23.715.000,-Kč, která měla nastat 30.4.2010 a v době, kdy Ing. Miroslavu Ptáčkovi ručil za vrácení půjčky ve výši 37.300.000,-Kč, která byla již několik měsíců po lhůtě splatnosti, tak darovací smlouvou převedl nemovitý majetek, který byl v SJM, aniž by uspokojil své věřitele, tedy jednal v úmyslu zkrátit věřitele. Dlužník se zbavil majetku v době, kdy již byl v úpadku, případně takové jednání vedlo k jeho úpadku, přičemž se má za to, že obdarovaným byl tento úmysl znám. Exekutorský zápis byl sepsán v době, kdy již Dlužník nedisponoval podstatnou částí svého majetku, ze kterého by jím uznané závazky mohly být uspokojeny alespoň významnější měrou. K tomuto jednání, kterým chtěl dlužník zmařit uspokojení věřitelů, odpovídá i jeho následná snaha marně se vymanit ze svých závazků, jak o tom svědčí jeho neúspěšný návrh na zastavení exekuce, který byl soudy zamítnut. U Okresního soudu v Kladně byla podána odpůrčí žaloba dne 29.8.2011, řízení bylo z důvodu úpadku dlužníka přerušeno. Vyslovením neúčinnosti odporovaného právního úkonu dojde k dosažení příznivější míry uspokojení přihlášených zjištěných věřitelů. Žalobce má za to, že na popsaný skutkový děj dopadá ustanovení § 240 odst. 1 IZ odst. 1,2 IZ, dále ust. § 242 IZ, neboť bylo úmyslem dlužníka zkrátit uspokojení věřitele a tento úmysl byl druhé straně jiného úkonu znám nebo musel být znám, odporovaný úkon byl také učiněn v posledních pěti letech před zahájením insolvenčního řízení, a to ve prospěch osoby blízké. Žalovaní navrhli zamítnutí žaloby. Potvrdili, že jsou dětmi Dlužníka, dále uzavření popsané darovací smlouvy a smlouvy o zřízení věcného břemene. Darovací smlouva však podle jejich názoru není neúčinným právním úkonem, kterému lze odporovat podle insolvenčního zákona. Uvedli, že jim nic nebylo známo o žalobcem popsaných směnkách, neboť se jednalo o podnikatelské aktivity Dlužníka. V době, kdy Dlužník směnky podepisoval, žalovaní se svými rodiči nebydleli, nikdy se nepodíleli na podnikatelských aktivitách Dlužníka, v té době se již osamostatnili a své rodiče pouze navštěvovali. Udržovali a udržují s nimi pravidelný kontakt, až do roku 2011 rozhodně však nikdy neřešili detaily podnikatelské aktivity a záměry Dlužníka. Žalovaní tedy nevěděli a nemohli vědět o existenci uvedených směnek ani o existenci exekutorského zápisu č.j. 167 EZ 78/10 ze dne 10.12.2010 (v tomto řízení "exekutorský zápis"), nevěděli ani o tom, že by jejich otec měl dlužit společnosti MALLOW s.r.o. nebo Ing. Miroslavu Ptáčkovi tak vysoké částky, které byly posléze přihlášeny do insolvenčního řízení. Již v letech 2008, 2009 a 2010 nežili ve Velké Dobré, ale zdržovali se oba v Kladně, druhá žalovaná také z důvodu studia na Vysoké škole finanční a správní, o.p.s. v Kladně, scházeli se jen 1× týdně. V letech 2009 a 2010 se v rámci širší rodiny převáděly nemovitosti, nejprve žalovaní dostali darem nemovitosti od svých prarodičů, krátce nato se i rodiče žalovaných rozhodli vyřešit za života otázku rozdělení nemovitostí, které vlastnili. Již v roce 2009 se rodiče žalovaných rozhodli, že převedou na oba žalované své nemovitosti, konkrétně rodinný dům ve Velké Dobré a chatu v Unhošti, včetně pozemků. Realizace převodu nemovitostí se protáhla, v rodině se postupně vyskytlo několik zdravotních komplikací, a to i na straně prvního žalovaného. Navíc Dlužník byl v tomto období hodně pracovně vytížen. Rodina neměla důvod převodem nemovitostí spěchat. Rodiče žalovaných si ponechali pro sebe pouze pozemky v Libušíně, konkrétně se jednalo o pozemek, č. parc. st. 2324/63 o výměře 1001 m a pozemek č. parc. st. 2324/64 o výměře 1000 m v katastrálním území a obci Libušín, na kterých se rodiče žalovaných rozhodli stavět pro sebe bydlení tzv. na dožití. Do doby, než budou mít rodiče v Libušíně dům postavený, dohodli se s žalovanými, že bude ve prospěch rodičů zřízeno věcné břemeno užívání darovaných nemovitostí. Proto bylo v darovací smlouvě zřízeno i věcné břemeno. Žádný ze žalovaných té době darování nepotřeboval darované nemovitosti k vlastnímu bydlení, oba měli své bytové potřeby zajištěny v Kladně. Realizaci výstavby domu Dlužníka již nedošlo, a to také proto, že soudní exekutor na bankovních účtech Dlužníka zabavil částku ve výši 1,45 milionu Kč. Pokud se týká podnikatelských aktivit Dlužníka, pak věděli, že podniká jako osoba samostatně výdělečně činná (znalec v oboru ekonomie odhady cen a nemovitostí a dále podniká jako jeden ze společníků obchodních společností). Rozhodnutí za právnické osoby tak nečinil Dlužník sám, ale se svými společníky. Až od roku 2011 byli oba žalovaní informováni o podrobnostech vzniku ručitelského prohlášení, které jejich otec v minulosti podepsal a dozvěděli se, že dne 15.9.2009 podepsal Dlužník ručitelské prohlášení za závazky společnosti PARLET STAVITELSTVÍ a.s. ve výši 37.300.000,-Kč, dalším ručitelem byl Josef Tóth. V rámci rozsáhlého trestního vyšetřování po trestním oznámení otce žalovaných bylo a ze strany Ing. Miroslava Ptáčka, bylo následně zjištěno, že právě druhý ručitel Josef Tóth se dopustil zvlášť závažného zločinu podvodu podle ust. § 209 odst. 15 písm. a) trestního zákona a byl odsouzen (zatím nepravomocně) rozsudkem Městského soudu v Praze č.j. 1 T 1/2015. Josef Tóth měl podvodně vylákat na Ing. Miroslavu Ptáčkovi celkem 49.800.000,-Kč, přičemž otec žalovaných fungoval po půjčky jako garant-ručitel. Josef Tóth svým jednáním, kdy zapůjčené finanční prostředky použil jinak, než bylo původně dohodnuto, poškodil i Dlužníka, neboť od samého počátku jej uváděl v omyl a v tomto omylu se Dlužník za splnění jeho závazků zaručil. Dlužník byl v době po splatnosti půjčky, za kterou ručil, s věřitelem Ing. Miroslavem Ptáčkem v kontaktu, v té době však Ing. Ptáček zapůjčené finanční prostředky po otci žalovaných nepožadoval. To se stalo až v roce 2012. Podle názoru žalovaných není darovací smlouva neúčinným právním úkonem, kromě jiného také proto, že se nejedná o úkon bez přiměřeného protiplnění, a to právě z důvodu zřízení věcného břemene užívání na dobu dožití, dále proto, že rodiče žalovaných hradili a hradí veškeré náklady spojené s užívání darovaných nemovitostí. Žalovaní jsou také přesvědčeni o tom, že jejich, že dlužník nebyl v době převodu nemovitostí v úpadku, a to právě z důvodu zmíněné ústní dohody uzavřené s Ing. Miroslavem Ptáčkem ohledně jeho pohledávky ve výši 37 000 037,3 milionů Kč. Dále mají za to, že podaná žaloba byla podána po skončení zákonné tříleté lhůty stanovené v § 240 odst. 3 IZ. Dále uvedli, že a na darovací smlouvu nelze pohlížet jako na úmyslně zkracující právní úkon. Dlužník se rozhodl k převodu pouze části svého nemovitého majetku, který měl dokonce ve společném jmění, nejednalo se tedy pouze o jeho rozhodnutí. Dlužník a jeho manželka si ponechali ve svém vlastnictví některé pozemky a měli finanční hotovost na výstavbu svého zamýšleného domu. Pokud by tedy měl dlužník v úmyslu poškodit své věřitele, pak by se především zbavil finančních prostředků na bankovních účtech. Dlužník se stal obětí podvodného jednání ze strany Josefa Tótha, který v období let 2009 až 2010 vystupoval jako obchodní partner ve společném projektu výstavby továrny areálu Dolní Řasnice. Dlužník vystupoval pouze jako ručitel, přičemž prostředky byly Josefem Tóthem spotřebovány k jinému účelu, než jak bylo dohodnuto. I směnky vystavené za společností BOHEMIA PLAST KLADNO spol. s r.o. souvisely s Josefem Tóthem, s projektem na výstavbu továrny v areálu Dolní Řasnice. Josef Tóth neustále sliboval, že vše zaplatí, nakonec přestal s Dlužníkem zcela komunikovat, byla podána trestní oznámení. Je tedy pochopitelné, že se Dlužníka bránil i v rámci exekučního řízení, například návrhem na zastavení exekuce. Žádný z těchto právních kroků nemůže být pokládán za úmysl Dlužníka poškodit věřitele. Oba žalovaní se domnívají, že se jedná především o závazky Josefa Tótha, který by je měl všechny splnit. Dále namítli, že nemohlo být úmyslem dlužníka zkrátit věřitele, neboť pohledávka věřitele Ing. Ptáčka byla zajištěna zástavním právem obchodního podílu dlužníka ve společnosti BOHEMIA PLAST KLADNO spol. s r.o., když zástavní smlouva byla uzavřena dne 30.6.2010. Tehdy se jednalo o velmi prosperující společnost, a tedy pohledávka tohoto věřitele byla dostatečně zajištěna tímto zástavním právem. Společnost je sice není a v insolvenci, ale tehdy byla ve skutečně dobré kondici. K těmto tvrzením žalobce uvedl, že společnost BOHEMIA PLAST KLADNO spol. s r.o. nebyla již v té době bonitní, protože v roce 2011 byly nařízeny exekuce a dlužníkem byl podán návrh na zastavení exekuce.

Insolvenční soud poučil žalované podle § 118a) o.s.ř. o povinnosti doplnit skutková tvrzení o tom, že ani nemohli vědět o úmyslu dlužníka zkrátit věřitele, dále o tom, zda vůbec něco činili k poznání, zda dlužník má anebo nemá úmysl zkrátit své věřitele, či zda nic takového ani nečinili a k těmto tvrzením označit konkrétní důkazy.

Žalovaní po tomto poučení soudu doplnili svá skutková tvrzení v soudem určené lhůtě podáním ze dne 23.5.2016 a uvedli, že nevěděli podrobnosti o podnikatelských aktivitách Dlužníka, pak ani nemohli vědět, zda je otec má věřitele, případně k vysoké jsou pohledávky těchto věřitelů. Z tohoto důvodu nemohli vědět ani o úmyslu Dlužníka zkrátit své věřitele. Proto mají za to, že je vyloučeno, že by jejich otec měl úmysl zkrátit své věřitele, a to s ohledem na osobu jejich otce. První žalovaný byl zaměstnán od roku 2004 ve společnosti Ptáček spol. s r.o., a to na pozici projektový manažer. Pracovní poměr skončil někdy v letech 2010 až 2011, z této pracovní pozice byl první žalovaný v pravidelném pracovním kontaktu se svým otcem, tak s Ing. Miroslavem Ptáčkem. Vždy se jednalo o práci, kterou měl první žalovaný ve svém popisu práce. Pokud jde o větší projekty, pak žalovaný byl informován pouze o projektu Kubova Huť, do jiného většího projektu svého otce nebyl zapojen. Pro Ing. Ptáčka původně pracoval i jeho dědeček dlužníka pan Oldřich Mašek, teprve od roku 1995 6 začal pracovat s Ing. Ptáčkem i jeho otec. Vztah mezi dlužníkem a Ing. Ptáčkem byl přátelský. První žalovaný se s rodinou Ing. Ptáčka potkával na soukromých akcích (společenské události, divadlo) a také na společném pobytu na horách. Proto se první žalovaný domnívá, že by byl alespoň ze strany Ing. Ptáčka informován nebo upozorněn na skutečnosti, že jeho otec mu dluží velkou finanční částku. K těmto svým tvrzením označili žalovaní výpověď svědků, a to Dlužníka a Ing. Miroslava Lukáška. Druhá žalovaná byla zaměstnána po skončení vysoké školy od září 2009 ve společnosti BOHEMIA PLAST KLADNO spol. s r.o. až do konce března 2014 jako asistentka obchodního úseku. Na centrále v Kladně pracovala pouze do dne 8.10.2011, poté přecházela mezi jednotlivými pobočkami svého zaměstnavatele v Praze, Kralupech nad Vltavou. V době svého zaměstnání se tak mohla až do října 2011 pracovně setkávat s Dlužníkem, coby jednatelem a společníkem BOHEMIA PLAST KLADNO spol. s r.o. Ani s druhou žalovanou Dlužník neřešil svou práci na jednotlivých projektech, ani nebyla do žádného projektu svého otce zapojena. Ke svým tvrzením ohledně možnosti zjistit, zda a jaké věřitele případně dlužník měl, označila výpověď svědků (Dlužníka, Ing. Miroslava Lukáška jednatele a společníka ve společnosti BOHEMIA PLAST KLADNO spol. s r.o., tohoto svědka navrhují oba žalovaní také potvrzení ekonomické situace společnosti BOHEMIA PLAST KLADNO spol. s r.o. v roce 2009, 2010 stejně tak tvrzení, že dlužník neměl v úmyslu zkrátit své věřitele). Dále upřesnili, že v listopadu 1992 převedli pan Oldřich Vašek a Jarmila anonymizovano , prarodiče žalovaných, na oba žalované (tehdy nezletilé) své nemovitosti. K nemovitostem zároveň zřízeno věcné břemeno doživotního bydlení a užívání pro oba dárce. V roce 2008 se oba žalovaní se svými prarodiči dohodli tak, že první žalovaný daroval svou polovinu těchto nemovitostí druhé žalované. Důvodem bylo vypořádání finančního daru, který obdržel první žalovaný od svých prarodičů na stavbu svého vlastního domu v Praze. Druhá žalovaná se tak stala výlučnou vlastnicí celé nemovitosti. Následně byla uzavřena napadená darovací smlouva. V roce 2009 se v rodině řešil ještě převod další nemovitosti, a to rodinného domu na adrese Petra Bezruče 1885 Kladno, jednalo se o nemovitosti, které patřily babičce obou žalovaných paní Jitce Fáberové. Původní záměr byl, že babička Jitka Fáberová svůj nemovitý majetek rozdělí mezi žalované, nakonec se však babička rozhodla tak, že nemovitosti převedla na svou dceru paní Jitku Kovalovou, tetu žalovaných. K tomu jako svědky označili na paní Jindru anonymizovano matku žalovaných a výpověď Dlužníka, kterými navrhli prokázat svá tvrzení o tom, že se rodiče rozhodli převést na nemovitosti nezávisle na existenci ručitelského prohlášení otce z 15.9.2009. Dále k prokázání skutečnosti, že žalovaní nežili od roku 2002 ve společné domácnosti se svými rodiči, ale pouze se pravidelně navštěvovali, dále, že rodiče s dětmi nikdy neřešili zapojení dlužníka v projektu výrobní areál v Dolní Řasnici. Dlužník jim ohledně tohoto projektu, respektive svého přesného zapojení, nikdy nic nesdělil. K zapojení dlužníka do projektu výrobní areál Dolní Řasnici označili jako důkazy participační dohodu z 15.7.2009 uzavřenou mezi Josefem Strnadem za společnost EURO-SPELINK a.s. a Pavlem Schlezingerem, dle které mělo dojít k zajištění finančních prostředků ve výši 5.000.000,-EUR na financování projektu. Dále označili smlouvu o mlčenlivosti uzavřenou mezi Dlužníkem a EURO-SPELINK a.s. ze dne 1.5.2010, dále smlouvu o dílo č. 1/2010 ze dne 10.5.2016 o výstavbě výrobního závodu na výrobu betonových stavebních prvků nové generace. Další smlouva o důvěrnosti byla uzavřena dne 17.3.2015. Dle těchto dokumentů byl otec žalovaných písemně smluvně zavázán nesdělovat informace a dokumenty neinformovat o smlouvě o skutečnostech souvisejících s projektem Dolní Řasnice. Žalovaní tedy a vzhledem k této skutečnosti ani nemohli vědět podrobnosti o tomto projektu, tedy o věřitelích svého otce. Dlužník tedy nemohl ani informovat své děti ohledně zamýšleného projektu Dolní Řasnice, proto tedy žalovaní nemohli vědět o úmyslu otce zkracovat své věřitele, jsou přesvědčeni, že takový úmysl na straně dlužníka zda nebyl. Projektu dle svých slov dlužník věřil a věřil, že se podaří zajistit dotace financování z Evropské unie. K tvrzení o absenci úmyslu zkracovat své věřitele označili jako další důkaz tyto listiny: potvrzení výstavby pro účely zadání zakázky z 11. 6. 2009 pro společnost Hochtief cz, potvrzení vystavené 19. 5. 2010 Komerční bankou, výpis z clearingového účtu společnosti PLUTORIAN, a.s. z 18.6.2009 ( jedná se o dokumenty o společnostech, které se chtěly do projektu zapojit). K otázce bonity dlužníka označili výpověď Jiřího Jeníčka ze 7. 10. 2011, kterou podal v rámci trestního řízení, kde pan Jeníček Fine a hodnotil finanční situaci obou ručitelů, dále daňové přiznání společnosti BOHEMIA PLAST KLADNO spol. s r.o. a výroční zprávu za rok 2009. K pohledávce Ing. Miroslava Ptáčka označili rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 č.j. 41 C 279/2012 s tím, že Ing. Miroslav Ptáček zahájil soudní vymáhání své pohledávky až v roce 2012. Původní dohoda mezi Dlužníkem a Ing. Ptáčkem byla, že tuto pohledávku nebude Ing.Ptáček vymáhat po Dlužníkovi. Dále navrhli provést důkaz výpovědí svědka Josefa Tótha, který vylákal na Ing. Ptáčkovi celkem částku 49.800.000,-Kč a ty peníze použil jinak než dohodnutým způsobem. O existenci směnek se žalovaní dozvěděli až v rámci soudního řízení vedeného u Okresního soudu v Kladně sp.zn. 18 C 75/2011, tedy až ve druhé polovině roku 2011. V době podpisu darovací smlouvy nebyl dlužník ani zdaleka v úpadku, a to zejména s ohledem na dohodu mezi Ing. Ptáčkem a Dlužníkem a kdy tento věřitel začal své pohledávky vymáhat až v roce 2012, tedy v době, kdy už by jinak došlo k promlčení jeho pohledávek.

Navrhli proto zamítnutí žaloby v plném rozsahu.

Z dále uvedených důkazů soud zjistil dále uvedené skutečnosti.

Z výpisu z insolvenčního rejstříku v insolvenční věci Dlužníka vedené u Krajského soudu v Praze dne č.j. KSPH 61 INS 10239/2014 bylo zjištěno, že insolvenční řízení ve věci Dlužníka bylo zahájeno dne 11.4.2014 ve 14.00 hodin na návrh dlužníka.

Z usnesení insolvenčního soudu Krajského soudu v Praze KSPH 61 INS 10239/2014 A-18 ze dne 8.8.2014 bylo zjištěno, že byl zjištěn úpadek dlužníka na jeho majetek prohlášen konkurs nepatrný, usnesení bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 8.8.2014 a toto datum je totožné s datem právní moci.

Z darovací smlouvy podepsané a datované dnem 14.4.2010, kterou uzavřeli dárci Dlužník a jeho manželka Jindra anonymizovano a obdarovaní-oba žalovaní, bylo zjištěno, že každému ze žalovaných byla darována jedna ideální polovina každé z nemovitostí uvedených ve výroku I. tohoto rozsudku. Dále bylo zřízeno věcné břemeno ve prospěch dárců, a to břemeno doživotního bezplatného užívání všech darovaných nemovitostí, včetně práva na plody a užitky. Nemovitostí v katastrálním území Velká Dobrá bylo dále dohodnuto, že oprávnění z věcného břemene jsou povinni hradit náklady spojené s vlastní spotřebou vody elektrické energie, plynu stejně jako další náklady spojené s provozem a užívání nemovitostí. Náklady spojené s údržbou a opravami nemovitostí budou hradit oprávnění z věcného břemene i povinní z věcného břemene společně na základě vzájemné dohody. Pokud se týká nemovitostí v Unhošti, pak kromě zřízení věcného břemene bylo dohodnuto, že oprávnění z věcného břemena jsou povinni hradit náklady spojené s vlastní spotřebou vody elektřiny, jakož i další náklady spojené s provozem a užíváním nemovitostí. Náklady spojené s údržbou opravami ponese každý z účastníků smlouvy jednou čtvrtinou.

Z výpisu z katastru nemovitostí Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj Katastrální pracoviště Kladno bylo zjištěno, že v katastru nemovitostí je na LV číslo 809 pro obec a katastrální území Velká Dobrá, je zapsáno podílové spoluvlastnictví žalovaných, a to pro každého dílem jedné ideální poloviny, a to nemovitostí : pozemku č. parc. st. 810, jehož součástí je stavba č.p. 434 ve Velké Dobré rodinný dům, dále pozemku č. parc. st. 814, jehož součástí je stavba bez čísla popisného/evidenčního garáž, dále pozemku č. parc. 179/1 orná půda a č. parc. 179/151 orná půda. Nabývacím titulem je darovací smlouva ze

14.4.2010, právní účinky vkladu nastaly ke dni 7.1.2011. Dále je zapsáno věcné břemeno užívání v rozsahu čl. 5 smlouvy, a to pro Dlužníka a jeho manželku.

Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 2.7.2015 Středočeský kraj Katastrální pracoviště Kladno bylo zjištěno, že v katastru nemovitostí je na LV číslo 1814 pro obec a katastrální území Unhošť, je zapsáno podílové spoluvlastnictví žalovaných, a to pro každého dílem jedné ideální poloviny, a to nemovitostí : pozemku č. parc. st. 1841, jehož součástí je stavba č.e. 440 v Unhošťi jiná stavba, dále pozemku č. parc. st. 1173/4 zahrada. Nabývacím titulem je darovací smlouva ze 14.4.2010, právní účinky vkladu nastaly ke dni 7.1.2011. Dále je zapsáno věcné břemeno bezúplatného užívání, a to pro Dlužníka a jeho manželku.

Z kopie směnky vlastní výstavce BOHEMIA PLAST KLADNO spol. s r.o. věřitele Jaroslava Dvořáka vystavené dne 24.2.2010 bez protestu bylo zjištěno, že výstavce prohlásil, že na směnku zaplatí do 30.4.2010 na řad Jaroslava Dvořáka 7.905.000,-Kč. Jako aval výstavce uveden PARLET STAVITELSTVÍ a.s. , dalším avalem je Dlužník a Josef Tóth, podpisy dlužníka a Josefa Tótha byly úředně ověřen. Rubopisem byla směnka převedena na MALLOW s.r.o.

Z kopie další směnky vlastní výstavce z dalších kopie směnky vlastní výstavce PARLET STAVITELSTVÍ a.s. pro věřitele Jaroslava Dvořáka vystavené dne 24. 2. 2010 bez protestu bylo zjištěno, že výstavce se zavázal zaplatit na řad Jaroslava Dvořáka 7.905.000,-Kč, aval jsou uvedeni BOHEMIA PLAST KLADNO spol. s r.o. a Dlužník a Josef Tóth. Rubopisem byla směnka převedena na MALLOW s.r.o.

Z kopie směnky vlastní výstavce BOHEMIA PLAST KLADNO spol. s r.o. věřitele Jaroslava Dvořáka vystavené dne 24.2.2010 bez protestu bylo zjištěno, že výstavce prohlásil, že na směnku zaplatí do 30.4.2010 na řad Jaroslava Dvořáka 7.905.000,-Kč. Jako aval výstavce uveden PARLET STAVITELSTVÍ a.s. , dalším avalem je Dlužník a Josef Tóth, podpisy dlužníka a Josefa Tótha byly úředně ověřen. Rubopisem byla směnka převedena na MALLOW s.r.o.

Vzhledem k tomu, že žádná ze stran vystavení směnek nerozporovala, soud provedl důkaz jen kopiemi směnek, originály nebyly soudem požadovány.

Z exekutorského zápisu č.j. 167 EZ 78/10 sepsaného 10.12.2010 Mgr. Jakubem Richterem, exekutorským koncipientem soudního exekutora JUDr. Igora Ivanka exekutorský úřad Praha 10 bylo zjištěno, že účastníci MALLOW s.r.o., a to jako osoba oprávněná na straně jedné a na straně druhé osob povinných BOHEMIA PLAST KLADNO spol. s r.o. a Dlužníka uzavřeli dohodu o splnění dluhu ze závazkového právního vztahu se svolením k přímé vykonatelnosti exekutorského zápisu. Prohlásili, že osoby povinné mají závazek vůči osobě oprávněné ve výši 23.715.000,-Kč, a to z titulu tří směnek vlastních, a to směnky vlastní vystavené společností BOHEMIA PLAST KLADNO spol. s r.o. ze dne 24. 2. 2010 na řad Jaroslava Dvořáka se splatností 30. 4. 2010 znějící na částku 7.905.000,-Kč, rubopisované pro na MALLOW s.r.o., dále směnky vlastní vystavené společností PARLET STAVITELSTVÍ a.s. ze dne 24. 2. 2010 na řad Jaroslava Dvořáka se splatností 30.4.2010 znějící na částku 7.905.000,-Kč avalované za výstavce mimo jiné ze strany BOHEMIA PLAST KLADNO spol. s r.o. a Dlužníka, rubopisované pro MALLOW s.r.o., dále směnky vlastní vystavené BOHEMIA PLAST KLADNO spol. s r.o. z 24.2.2010 na řad Jaroslava Dvořáka se splatností 30.4.2010 znějící na částku 7.905.000,-Kč avalované za výstavce mimo jiné ze strany Dlužníka Romana Blažka rubopisované pro MALLOW s.r.o.

Osoby povinné prohlásili, že uznávají svůj závazek ke dni sepsání exekutorského zápisu tedy 10. 12. 2010, který mají vůči osobě oprávněné ve výši 23.715.000,-Kč. Zavázali se zaplatit tuto pohledávku a do 31.1.2011 na účet osoby oprávněné. Dále bylo dohodnuto, že exekutorský zápis bude přímo vykonatelný podle § 274 písm. d) o.s.ř. § 40 odst. 1 písm. t) exekučního řádu.

Z usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 23.9.2013 č.j 25 EXE 11/2011-302 ve věci oprávněného MALLOW s.r.o. proti povinným BOHEMIA PLAST KLADNO spol. s r.o. a Dlužníkovi, pro vymožení 23.715.000,-Kč bylo zjištěno, že návrh povinných ze dne 30.6.2011 na zastavení exekuce ze dne 30.6.2011 byl zamítnut. Exekuční soud uvedl, že nebyly prokázány žádné z důvodu pro zastavení exekuce návrh byl proto zamítnut, v další části odůvodnění citovaného usnesení nejsou pro toto řízení na podstatné proto je insolvenční soud neuvádí. Usnesení soudu prvního stupně bylo potvrzeno usnesením Krajského soudu v Praze č.j. 32 Co 551/2013-332 ze dne 17.2.2014.

Ze seznamu a přihlášek a přezkumných listů v insolvenční věci Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 61 INS 10239/2014 bylo zjištěno, že do insolvenčního řízení se přihlásili 3 věřitelé Ing. Miroslav Ptáček, MALLOW s.r.o. a Česká správa sociálního zabezpečení, všechny pohledávky jako nezajištěné, jejich celková výše 56,079,000,-Kč.

Z přihlášky na věřitele MALLOW s.r.o. do insolvenčního řízení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 61 INS 10239/2014 bylo zjištěno, že věřitel přihlašuje celkem pohledávku ve výši 21.726.416,20 Kč, když jako právní důvod vzniku jsou uvedeny 3 směnky vlastní citované ve shora uvedený uvedených odstavcích, dále je uveden jiném citován exekutorský zápis č.j. 167 EZ 78/10. Protože dlužník svůj dluh neuhradil, podal oprávněný návrh na exekuci, k čemuž bylo vyhověno shora citovanými usneseními. Dle sdělení soudního exekutora byl Ing. Igora Ivanka byla dosud vymoženo 2.051.153,65 Kč, tato částka byla exekutorem započtena na jistinu a úroky a ponížena přihlašovaná částka.

Z přihlášky Ing. Miroslava Ptáčka a do insolvenčního řízení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 61 INS 10239/2014 bylo zjištěno, že přihlásil pohledávku ve výši 34,338.356,-Kč z titulu ručení Dlužníka za závazek společnosti PARLET s.r.o. , dále je uvedena Smlouva o zajišťovacím převodu akcií společnosti PARK ŠUMAVA, a.s. Po započtení toho, co bylo zaplaceno je přihlášena shora uvedená částka.

Z protokolu o přezkumném jednání konaném dne 7.11.2014 (B-4) v insolvenční věci Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 61 INS 10239/2014 bylo zjištěno, že žádná z osob s popěrným právem (věřitelé insolvenční správce ani dlužník nepopřeli žádnou z přihlášených pohledávek). Ze soupisu majetkové podstaty dlužníka ze dne 16.10.2014 bylo zjištěno, že do majetkové podstaty byly sepsány pozemky a č. parc. 2324/63 a č. parc. 2324/64 v katastrálním území Libušín zapsané na LV 1605, které správce ocenil částkou 600.000,-Kč a 600.000,-Kč s tím, že nemovitosti jsou ve společném jmění a manželu, vzhledem k tomu, že hodnota majetku, že je zjevně nižší než závazky dlužníka byl sepsán majetek ve společném jmění. Z dodatku číslo 1 soupisu majetkové podstaty ze dne 21.10.2014 bylo zjištěno, že byla sepsána pohledávka Dlužníka za společností byla sepsána pohledávka 4.800.000,-Kč s příslušenstvím za společností EURO-SPELING, a.s. za nezaplacené dílo provedené dlužníkem dle smlouvy o dílo 1/2009 10 ze dne 4.5.2010 s tím, že pohledávku je těžko ocenit, proto nebylo provedeno ocenění. Ze smlouvy o půjčce ze dne 15.9.2009 uzavřené mezi věřitele Ing. Miroslavem ptáčkem a společností PARLET s.r.o. bylo zjištěno, že věřitel poskytl společnosti PARLET s.r.o. půjčku ve výši 37.300.000,-Kč na koupi pozemků v Dolní Řasnici, PARLET s.r.o. se zavázal vrátit celou částku nejpozději k 30.10.2009. Z ručitelského prohlášení ručitele Dlužníka Romana Vaška bylo zjištěno, že prohlásil, že pro případ, že dlužník společnost PARLET s.r.o. nesplní svůj závazek uhradit věřiteli Ing. Miroslavu Ptáčkovi částku 37.300.000,-Kč ani v přiměřené době, poté co věřitelem vyzván, sám zaplatí závazek dlužníka, včetně smluvní pokuty je která byla poskytnuta na základě smlouvy o půjčce z 15.9.2009. Ze smlouvy o zajišťovacím převodu akcií, kterou uzavřeli Dlužník jako převodce a Ing. Miroslav Ptáček jako nabyvatel bylo zjištěno, že nabyvatel 15.9.2010 poskytl společnosti PARLET s.r.o. půjčku ve výši 37.300.000,-Kč splatnou 30.9.2010, a to na základě smlouvy o půjčce z 15.9.2010, Dlužník přijal závazek ručení na shora uvedený závazek dlužníka PARLET s.r.o. Dále je uvedeno, že v souladu se smlouvou o ručení ručitelským prohlášením vyzval Ing. Miroslav Ptáček dne 8.6.2010 dlužníka společnost PARLET s.r.o. ke splacení poskytnuté půjčky v náhradním termínu nejpozději do 14 dnů od doručení. Bylo sjednáno, že k zajištění pohledávky Ing. Miroslava Ptáčka k zajištění závazku rušení Dlužníka byl sjednán zajišťovací převod vlastnického práva Dlužníka k 350 kusů akcií společnosti PARK ŠUMAVA, a.s. s tím, že Dlužník je výlučným vlastníkem listinných akcií, a to 350 kusů akcích a jmenovitě hodnotě každé akcie 22.870,-Kč. Bylo dohodnuto, že v případě, že společnost PARLET s.r.o. neuhradí Ing. Ptáčkovi celý dluh anebo jej neuhradí dlužníka z titulu ručení, započítává se kupní cena akcií proti pohledávce nabyvatelé část půjčky. V případě, že dlužník PARLET s.r.o. hradí celý dluh ruší se smlouva od počátku. Z výpovědi prvního žalovaného jako účastníka řízení bylo zjištěno, že převedl svou 1/2 domu v Kladně-Rozdělově, Smrčenská ulice (získaného předtím od rodičů), na sestru, druhou žalovanou proto, že mu prarodiče vypomáhali s penězi, které použil na stavby svého domu v Praze v roce 2008-2010, toto byla kompenzace pro sestru. Když už se takto se sestrou vypořádávali, tak jim rodiče v roce 2009 sdělili, že by jim také rádi darovali nemovitosti ve Velké Dobré, protože sami mají koupené pozemky v Libušíně, na kterých by chtěli stavět dům pro své stáří. Smluvně se začalo řešit v březnu, dubnu 2010. On měl potom vážný úraz ruky, náročná operace, různé problémy s tím i neuro, proto teprve až v listopadu se začaly řešit věci s katastrem. K majetkovým poměrům rodičů v době darování uvedl, že se sestrou ptali, zda chtějí rodiče někdy v budoucnu půjčit peníze, až budou stavět v Libušíně, uvedli, že nikoliv, že mají rezervy na účtech a pokud by potřebovali, vzali by si sami hypotéku.V Libušíně rodiče nikdy nezačali stavět kvůli exekuci. V době darování oba se sestrou bydleli v Kladně, Petra Bezruče 1885. Otec zajistil sepsání smlouvy u advokátní kanceláře. Kdo vyhotovoval návrh na vklad, si nepamatuje. Potom jim podepsanou smlouvu předali a oni sami si ji měli dát na katastr, smlouvu měl u sebe žalovaný, již si nepamatuje přesně, zda ji na katastr dával on nebo sestra. Když jim rodiče oznámili záměr darování, ptali se jich, zda je opravdu nutné porcovat majetek za jejich života, oni řekli, že jim to stejně připadne, nechtějí, abych se třeba v budoucnu hádali, kdo co jak pomáhal, proto, že raději darují za života. Uvedl, že v době darování pracoval u společnosti Ptáček, spol. s r. o., kde tehdy otec pracoval jako výrobní ředitel, žalovaný v pozici projektového managera. Ing. Ptáčka, majitele a společníka firmy, znal velice dobře, denně byl v kanceláři, řešili věci firmy, ale i osobní, znali se natolik dobře, že se seznamovali se svými osobními záležitostmi. Řešili samozřejmě majetkové věci firmy. Od Ing. Ptáčka nikdy neslyšel nic o jakýchkoliv osobních finančních problémech otce nebo o jeho majetkové situaci, a to ani později, protože se potkávali ještě i v roce 2014. Uvedl, že on sám se ho nikdy na osobní majetkové věci otce neptal, ani na to, zda nemá otec nějaké finanční problémy. Potom se ho Ing. Ptáček, jak se otec má, ale nikdy mu neřekl, o žádných jeho problémech. S Ing. Ptáčkem si vždy vykali. Poprvé se sestrou dozvěděli o tom, že otec má finanční problémy na konci 2011 po předvolání OS Kladno, kde se řešila žaloba ohledně nemovitosti ve Velké Dobré, tam se dozvěděli o směnkách. Potom se ptali rodičů, a od nich se teprve dozvěděli o finančních problémech otce. Nikdy se od nikoho jiného než od otce nedozvěděl o tom, že měl mít nějaké finanční problémy. Tedy ani žádný kamarád, spolupracovník otce mu o jeho finančních problémech nic neříkal. Když jim rodiče řekli o darování, tak se ptal na to, zda může vypomoci s Libušínem, na nic jiného o jejich majetkové situaci se jich neptali, ani si nikde nijak neprověřovali, protože je to ani nenapadlo, že by mohli mít rodiče nějaké finanční problémy, neboť z toho, jakým způsobem života žili, tedy že v poklidu, mohli si dopřát věci jako dovolené a jiné, je něco takového ani nenapadlo. S rukou byl v pracovní neschopnosti do srpna, pak jsem chodil do práce. Do konce roku 2011 se neměl důvod ptát se otce na jeho majetkové poměry, protože cca za posledních 10 let žili rodiče stejným způsobem života, například jezdili na dovolené, nezačali šetřit, nebylo nic, co by v něm vyvolalo důvod se ptát. Matka vždy pracovala jako zdravotní sestra v nemocnici Kladno. Pokud ví, tak cca kolem roku 2010 plynuly finanční prostředky otce od zaměstnavatele Ptáček spol. s r. o., ze znalecké činnosti, a pak z projektu Kubova Huť, který rozjížděli s panem Ptáčkem, ale o tom byl jen zběžně informován.

Z výpovědi žalované jako účastnice řízení bylo zjištěno, že s výpovědí svého bratra se zcela ztotožňuje, bere ji jako součást své výpovědi. Dále vypověděla, že Ing. Ptáčka znala méně než bratr, viděli se jen párkrát, a to vždy jen prohodili jen pár slov, o osobních věcech nemluvili, netykala si s ním. Ani ona od nikoho neslyšela o jakýchkoliv majetkových problémech otce, o jeho majetkové situaci, nikoho se neptala. I ona se až na konci roku 2011 o všem dozvěděla od otce, a to až po tom předvolání k soudu. Na sdělení o darování reagovala úplně stejně jako bratr, na majetkovou situaci se jich neptala, protože si prostě myslela, že peníze mají, třeba i proto, že chtěli stavět v Libušíně. V roce 2010, do ledna 2011 pracovala v BOHEMIA PLAST KLADNO spol. s r.o. , kde byl otec společník, a to jako asistentka na obchodním oddělení, kde měla na starosti administrativu obchodu firmy, cenové nabídky, marketing. Ničím jiným se nezabývala. Z titulu této své pracovní činnosti se nedozvěděla a ani nemohla dozvědět nic o finančních problémech svého otce. Uvedla, že neměla žádný důvod se rodičů ptát, na to, zda nemají nějaké finanční problémy, jejich životní úroveň totiž byla pořád stejná, proto neměla žádný důvod po něčem pátrat. Potom pracovala u BOHEMIA PLAST Group, s. r. o., kde byl stejný pracovní kolektiv, společníci firmy byli Ing. Lukášek a pan Simon. S druhým se viděla jen párkrát, s Ing. Lukáškem řešila pracovní věci. On byl také v přátelském vztahu s otcem, ale ne tak blízkém jako Ing. Ptáček. Uvedla, že si také nepamatuje, kdo sepisoval návrh na katastr, ale zřejmě ho podala ona, protože se více pohybovala na Kladně. Bratr pracoval v Praze. Byla docela naštvaná, že to tak dlouho trvá, myslela si, že to tam bratr půjde dát v dohledné době. Myslí si tedy, že si od něj ty papíry vzala a dala na katastr.

Z lékařské zprávy o zdravotním stavu prvního žalovaného bylo zjištěno že dne 14.7.2010 utrpěl zranění pravé horní končetiny, operace s následnými hospitalizacemi byly 15.7.2010 a 25.10.2010.

Z výpovědi svědka Romana Vaška bylo zjištěno, že se rozhodli nemovitosti darovat proto, že už na ně údržba Velké Dobré byla trochu náročná kvůli drobným zdravotním problémům, chtěli si postavit něco menšího v Libušíně. Jeho tchýně řešila vlastnictví svého domu v ulici Petra Bezruče, proto se rozhodli s manželkou, že to učiní najednou s ní, aby to bylo kompletní. Věcné břemeno si zřídili. Už si nepamatuje, jak děti reagovali, když jim oznámili závěr darovat, je to dávno. Sepis darovací smlouvy zjistil on, pak se asi domluvili tak, že to na katastr dá dcera. Nikoho z rodiny nikdy neseznamoval se závazky související s podnikáním, a to nečiní ani dodnes. Děti tedy věděli jen o vlastnictví nemovitostí a jeho podílu v BOHEMIA PLAST Kladno s.r.o. O závazcích se museli poprvé dozvědět až v souvislosti se soudem na Kladně. Rodině se nesvěřoval, ani s tím, na jakých projektech v práci dělá, ani žádné jiné podrobnosti. Uvedl, že si nepamatuje, kdy byla darovací smlouva vložena do katastru. Možná tak čtyři měsíce po podpisu smlouvy. On ji na katastr určitě nenesl. Nepamatuje si, zda sledoval jaký je další osud darovací smlouvy po jejím podpisu, tedy zda to dcera na katastr skutečně dala. Návrh na vklad psala také advokátní kancelář. Nepamatuje si nic ani o daňové přiznání. To, že byla darovací smlouva vložena, se zřejmě dozvěděl z katastru. Po darování až do dnes se ve vztahu chování k Velké Dobré nic nezměnilo, tedy i nadále tyto nemovitosti udržuje on, děti jezdí na návštěvy, pomáhají, nic si nenárokují. Ani manželku neseznamoval se svými závazky. Ona se ani od nikoho jiného nedozvěděla o jeho závazcích. Ing. Ptáček při přátelských návštěvách nikdy o takových věcech nemluvil. Ing. Ptáček neříkal nic ani synovi, ten mohl maximálně vědět z pracovní činnosti o projektu Kubova Huť. Nikdo z rodiny až do konce roku 2011 nevěděl nic o nějakých směnkách. Na dotaz, zda se na něco konkrétního děti vyptávaly, když jim záměr darovat uvedl, že si to opravdu nepamatuje, ptali se možná tak na to, proč chtějí stavět, na to jim odpověděli, že je to na ně už velké. Děti byly v šoku, když si přečetly, co jim přišlo od Okresního soudu Kladno, potom jim velmi stručně vysvětlil, jak to vzniklo, že bylo kvůli projektu, který měl být v Řasnici a směnka že byla v podstatě kvůli tomu, aby prokázali, že mají vlastní kapitál. Problém vznikl pak tím, že pan Tóth poslal peníze jinam, než bylo dohodnuto, pak přišla exekuce, Tótha urgoval, aby napravil, co způsobil, byl za ním jednou, u Ing. Ptáčka si něco odpracoval a dnes je asi nepravomocně odsouzen pro podvod. Potom po něm Ing. Ptáček a MALLOW s.r.o. chtěli, aby zaplatil on, neví, proč si vybrali jeho a ne Tótha. Pak ho Ing. Ptáček upozornil, že podá žalobu. Věcné břemeno bylo zřízeno proto, že to byla taková ochrana. V době darování byl projekt v Libušíně ve stádiu za vyhotoveného záměru od projektanta z roku 2009, přibližně to bylo o osazení budovy do terénu. Hodlal financovat z peněz na účtu, které byly pak exekuovány. Děti pomáhaly s údržbou vždy, zejména s těmi velkými věcmi, běžnou dělá stále on. V době darování ve Velké Dobré nebydlel nikdo z nich, i teď bydlí jinde. Děti teď platí energie a větší údržbu, on platím běžnou.

Ze shora uvedených skutkových zjištění vyplývá skutkový závěr, že žalovaní jsou dětmi Dlužníka, který na ně darováním spolu se svou manželkou převedli soubor nemovitostí ve Velké Dobré a Unhošti. Dále bylo zřízeno věcné břemeno doživotního a bezplatného užívání a braní plodů a užitků pro dárce, dále bylo dohodnut poměr, jakým se budou dárci a obdarovaní podílet na údržbě a platbách. Kupní smlouva byla podepsána dne 14.4.2010, právní účinky vkladu nastaly dne 7.1.2011. Dárce dlužník Roman Vašek byl v době podpisu darovací smlouvy i vkladu vlastnického práva zavázán jako aval ze 3 směnek vystavených dne 24.2.2010 se směnečným závazkem celkem v celkové výši 23,715.000,-Kč, který se měl stát splatným byl splatný dne 30.4.2010. Dále byl zavázán jako ručitel za závazek společnosti PARLET s.r.o. ve výši 37.300.000,-Kč, s tím že dlužník společnost PARLET s.r.o. nezaplatil půjčku ve lhůtě splatnosti do 30.10.2009. Směnečný dlužníci nezaplatili směnečný peníz v celkové výši 23,715.000,-Kč, proto byl oprávněným MALLOW s.r.o. podán návrh na exekuci, která byla nařízena dne 3.5.2011, Dlužník a BOHEMIA PLAST KLADNO spol s r.o. podali návrh na zastavení exekuce, který byl zamítnut. Dlužník v notářském zápisu ze dne 10.12.2010 uznal nárok oprávněného MALLOW s.r.o., na kterého byly směnky rubopisovány, notářským zápisem bylo byla uzavřena dohoda o svolení k vykonatelnosti. Žalovaní v době podpisu darovací smlouvy věděli o Dlužníkovi to, že podniká, že vlastní nemovitosti, které měly být předmětem darování a nemovitosti v Libušíně. Na to, zda má nějaké závazky jiné, než běžné se jej nikdy neptali, a to ani v době okolo darování. S tím, že by měl mít Dlužník jiné než běžné závazky, žalované neseznámil ani nikdo jiný, nikoho jiného se ani neptali.

Shora uvedenými důkazy byl spolehlivě zjištěn skutkový děj, tak, jak je shora uveden. Návrhy na provedení dalších označených důkazů byly zamítnuty, neboť posouzením skutečností zjištěných se shora uvedených důkazů byl pro rozhodování soudu dostatečně a úplně zjištěn skutkový děj, provádění dalších důkazů je proto nadbytečné, tak jak je dále blíže uváděno.

Pro rozhodování soudu nejsou rozhodné důvody, pro které na sebe bral Dlužník jako aval závazky ze směnek a závazek ručení, není podstatné, jaký byl jeho podnikatelský záměr v jakýchkoliv společnostech nebo spolupráce s jakýmikoliv osobami fyzickými nebo právnickými. Není rozhodné ani zapojení nebo úloha Josefa Tótha. Taková skutková tvrzení uváděná žalovanými (nebo i žalobcem) nejsou pro rozhodování soudu rozhodná, proto důkazy označené ke shora uvedeným tvrzením byly zamítnuty.

Soud sice provedl důkaz žalobou a vyjádřením žalovaných ve věci 18 C 75/2011 vedené u Okresního soudu v Kladně, o odpůrčí žalobě žalobce MALLOW s.r.o. proti žalovaným, vzhledem k tomu, že v řízení nebylo prováděno dokazování a řízení je přerušeno, soud tento důkaz nehodnotí, neboť z něj nemohou být zjištěny žádné relevantní skutečnosti. Zjištěný skutkový děj soud posoudil podle zákona č. 182/2006 Sb. ve znění novely zákonem č. 294/2013 Sb. insolvenční zákon (dále jen IZ). Podle § 239 odst. 1 IZ odporovat právním úkonům dlužníka může v insolvenčním řízení pouze insolvenční správce, i když nejde o osobu s dispozičními oprávněními, a to odpůrčí žalobou podanou proti osobám, které mají povinnost vydat dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů do majetkové podstaty. Jestliže v době zahájení insolvenčního řízení probíhá o téže věci řízení na základě odpůrčí žaloby jiné osoby, nelze v něm až do skončení insolvenčního řízení pokračovat.

Podle § 239 odst. 3 IZ insolvenční správce může podat odpůrčí žalobu ve lhůtě 1 roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku. Nepodá-li ji v této lhůtě, odpůrčí nárok zanikne.

Podle § 239 odst. 4 IZ dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů náleží do majetkové podstaty právní mocí rozhodnutí, kterým bylo odpůrčí žalobě vyhověno. Tím není dotčeno právo insolvenčního správce v případě, že šlo o peněžité plnění nebo že má jít o peněžitou náhradu za poskytnuté plnění, požadovat odpůrčí žalobou vedle určení neúčinnosti dlužníkova právního úkonu i toto peněžité plnění nebo peněžitou náhradu plnění. Vylučovací žaloba není přípustná.

Žalobce je k podané žalobě aktivně legitimován, neboť je insolvenčním správcem Dlužníka v úpadku Romana Vaška, na jehož majetek byl prohlášen nepatrný konkurs. Žalovaní jsou pasivně legitimováni, neboť v jejich prospěch Dlužník učinil napadený odporovaný právní úkon darování. Pokud se týká posouzení, zda byla žaloba podána včas, tedy ve lhůtě 1 roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku tak, jak má na mysli shora citované zákonné ustanovení, pak za situace, kdy účinky rozhodnutí o úpadku nastaly dne 8.8.2014, pak za situace, kdy žaloba byla podána k soudu dne 9.7.2015, byla žaloba podána včas, v zákonem stanovené 1 roční lhůtě od dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku (§ 57 odst. 2 o.s.ř.).

Podle § 240 IZ (Neúčinnost právních úkonů bez přiměřeného protiplnění) se dle odst. 1 právním úkonem bez přiměřeného protiplnění rozumí právní úkon, jímž se dlužník zavázal poskytnout plnění bezúplatně nebo za protiplnění, jehož obvyklá cena je podstatně nižší než obvyklá cena plnění, k jehož poskytnutí se zavázal dlužník. Podle odst. 2 právním úkonem bez přiměřeného protiplnění se rozumí pouze právní úkon, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo právní úkon, který vedl k dlužníkovu úpadku. Má se za to, že právní úkon bez přiměřeného protiplnění učiněný ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern21), je úkonem, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku. Podle odst. 3 právnímu úkonu bez přiměřeného protiplnění lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, anebo v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby. Podle odst. 4 právním úkonem bez přiměřeného protiplnění není a) plnění uložené právním předpisem, b) příležitostný dar v přiměřené výši, c) poskytnutí plnění, kterým bylo vyhověno ohledům slušnosti, nebo d) právní úkon, o kterém dlužník se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládal, že z něj bude mít přiměřený prospěch, a to za předpokladu, že nešlo o úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, a že osoba, v jejíž prospěch byl úkon učiněn, nemohla ani při náležité pečlivosti poznat, že dlužník je v úpadku, nebo že by tento úkon mohl vést k úpadku dlužníka.

Napadený právní úkon uzavření darovací smlouvy se zřízením věcného břemene insolvenční soud posoudil po provedeném dokazování jako právní úkon bez přiměřeného protiplnění. Zřízení bezúplatného věcného břemene doživotního užívání pro dlužníka nelze považovat za takové plnění, které by bylo protiplněním přiměřeným darovanému majetku. Dlužník a jeho manželka hradí dle darovací smlouvy energie, které spotřebovávají v popsaných nemovitostech, tedy platí to, co sami spotřebovávají, není zde tedy žádné protiplnění od žalovaných. Navíc Dlužník a jeho manželka platí běžnou údržbu, na nákladech na nemovitosti ve Velké Dobré se podílejí dle dohody, v Unhošti je platí dlužník 1/4. Tedy Dlužník naopak vynakládá částky na majetek ve vlastnictví žalovaných, namísto aby se mu dostalo protiplnění.

Pro závěr, že zřízení věcného břemene doživotního užívání není přiměřeným protiplněním, lze odkázat na usnesení Vrchního soudu v Olomouci č.j. 12 Cmo 9/2010-124 věci sp. zn. KSOS 25Cm 4/2009 /KSOS 25 INS 3204/2008, právní závěry jsou aplikovatelné pro toto řízení.

Podle ustanovení § 235 odst. 1 IZ neúčinnými jsou právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných. Za právní úkon se považuje též dlužníkovo opomenutí. Podle odst. 2 neúčinnost dlužníkových právních úkonů, včetně těch, které tento zákon označuje za neúčinné a které dlužník učinil poté, co nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, se se zakládá rozhodnutím insolvenčního soudu o žalobě insolvenčního správce, kterou bylo odporováno dlužníkovým právním úkonům (dále jen odpůrčí žaloba ), není-li dále stanoveno jinak.

Podle § 241 IZ zvýhodňujícím právním úkonem se rozumí právní úkon, v jehož důsledku se některému věřiteli dostane na úkor ostatních věřitelů vyššího uspokojení, než jaké by mu jinak náleželo v konkursu (odstavec 1). Zvýhodňujícím právním úkonem se rozumí pouze právní úkon, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo právní úkon, který vedl k dlužníkovu úpadku. Má se za to, že zvýhodňující právní úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, je úkonem, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku (odstavec 2). Zvýhodňujícími právními úkony jsou zejména úkony, kterými dlužník a/ splnil dluh dříve, než se stal splatným, b/ dohodl změnu nebo nahrazení závazku ve svůj neprospěch, c/ prominul svému dlužníku splnění dluhu nebo jinak dohodl anebo umožnil zánik či nesplnění svého práva, d/ poskytl svůj majetek k zajištění již existujícího závazku, ledaže jde o vznik zajištění v důsledku změn vnitřního obsahu zastavené věci hromadné (odstavec 3). Zvýhodňujícímu právnímu úkonu lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, anebo v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby (odstavec 4). Zvýhodňujícím právním úkonem není a/ zřízení zajištění závazku dlužníka, obdržel-li za ně dlužník současně přiměřenou protihodnotu, b/ právní úkon učiněný za podmínek obvyklých v obchodním styku, na základě kterého dlužník obdržel přiměřené protiplnění nebo jiný přiměřený majetkový prospěch, a to za předpokladu, že nešlo o úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, a že osoba, v jejíž prospěch byl úkon učiněn, nemohla ani při náležité pečlivosti poznat, že dlužník je v úpadku, nebo že by tento úkon mohl vést k úpadku dlužníka, c/ právní úkon, který dlužník učinil za trvání moratoria nebo po zahájení insolvenčního řízení za podmínek stanovených tímto zákonem (odstavec 5).

V rozhodované věci již nepřipadá v úvahu zkoumání darovací smlouvy z hlediska § 241 IZ, tedy z pohledu, zda se jedná o zvýhodňující právní úkon, neboť darovací smlouva byla uvařena před více než 3 lety, pak je vyloučeno, aby se soud zabýval posouzením darovací smlouvy dle citovaného zákonného ustanovení (§ 241 odst. 4 IZ).

Podle § 242 IZ (Neúčinnost úmyslně zkracujících právních úkonů) Odporovat lze rovněž právnímu úkonu, kterým dlužník úmyslně zkrátil uspokojení věřitele, byl-li tento úmysl druhé straně znám nebo jí se zřetelem ke všem okolnostem musel být znám (odst. 1).

Podle odst. 2 má se za to, že u úmyslně zkracujícího právního úkonu učiněného ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern21), byl dlužníkův úmysl této osobě znám.

Podle odst. 2 úmyslně zkracujícímu právnímu úkonu lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 5 letech před zahájením insolvenčního řízení.

Z pohledu shora citovaného zákonného ustanovení lze darovací smlouvě odporovat, neboť byla učiněna v posledních 5 letech před zahájením insolvenčního řízení. Pro neúčinné právní jednání dle ustanovení § 242 odst. 1 IZ jsou typické tyto znaky 1) následek, 2) subjektivní stránka dlužníka, 3) subjektivní stránka osoby, v jejíž prospěch bylo zkracující právní jednání učiněno. Oproti předchozím skutkovým podstatám obsaženým v §§ 240 a 241 není u úmyslně zkracujících právních jednání rozhodující, kdy bylo jednání činěno, nýbrž rozhodné je, jaký byl následek tohoto jednání. Tedy není zde významné, zda došlo k právnímu jednání v době, kdy byl dlužník v úpadku nebo jednání vedlo k úpadku, ale je významné, zda napadeným jednáním došlo ke zkrácení dlužníkových věřitelů. Insolvenční soud se proto v rozhodované věci nezabýval zjišťováním, zda byl dlužník v době darování v úpadku a tím, zda darování nevedlo k úpadku Dlužníka. Pokud se týká subjektivní stránky Dlužníka, pak po provedeném dokazování insolvenční soud uzavřel, že Dlužník uzavřel darovací smlouvu v úmyslu zkrátit své věřitele. Dlužník měl v době uzavření smlouvy 14.4.2010, tedy v okamžiku, kdy nastaly obligační účinky darovací smlouvy, platný závazek nejméně k Ing. Miroslavu Ptáčkovi z titulu ručení za závazek společnosti PARLET s.r.o. ve výši 37,300.000,-Kč, který byl po splatnosti od 31.10.2009, dále z titulu směnečného rukojemství k věřiteli MALLOW s.r.o. ve výši 23,715.000,-Kč, který byl po splatnosti od 30.4.2010. Splatnost směnečného závazku byla prodloužena následně exekutorským zápisem do 31.1.2010, tedy lze konstatovat, že v době, kdy nastaly věcněprávní účinky darovací smlouvy (vklad do katastru 7.1.2011) byl splatný závazek jen vůči věřiteli Ing. Miroslavu Ptáčkovi z titulu ručení za závazek společnosti PARLET s.r.o. ve výši 37,300.000,-Kč. Ačkoliv tento závazek nebyl ještě splatný, jeho splatnost měla nastat 24 dní po vkladu vlastnického práva pro žalované, dlužník si toho musel být vědom.

Dlužník nepochybně věděl o svých shora uvedených závazcích, ať již splatných či nesplatných resp. splatných v blízké budoucnosti, a to jak v době podpisu darovací smlouvy, tak v době vkladu vlastnického práva, svou vědomost v insolvenčním řízení ani nezpochybnil. Vědomost dlužníka o jím učiněných zavazujících právních úkonech je podstatná. Pro toto insolvenční řízení není podstatný postoj (výklad nebo představy) dlužníka, zda jej učiněné zavazující právní úkony zavazují či nikoliv, a to v tom směru, že by na ně nebyl povinen i reálně plnit. A je nerozhodné, zda si skutečně dlužník vykládal zavazující právní úkony tak, že se jedná o jakési abstraktní zavazující právní úkony bez reálné povinnosti plnění nebo zda je takový jeho postoj účelový, aby se plnění vyhnul nebo aby byl postižen majetek, který daroval. Je nerozhodné přesvědčení dlužníka, že by věřitelům správně neměl plnit on, ale Josef Tóth, který vše zavinil . Ve vztahu k věřitelům jsou zde platné právní tituly zavazující dlužníka, které nezpochybňuje co do jejich existence a platnosti. Věřitelé se tak mohou domáhat svého plnění i jen po Dlužníkovi. Dlužno podotknout, že pohledávky věřitelů přihlášené v insolvenčním řízení dlužníka ani nepopřel.

Dlužník musel vědět, že jeho majetkové portfolio i ve stavu před darováním nemovitostí, by postačovalo k zaplacení jen nepatrné nebo velmi malé části jeho závazků. Darováním nemovitostí žalovaným dlužník úmyslně zkrátil své věřitele, kteří by jinak obdrželi zpeněžením darovaných nemovitostí přece jen vyšší míru uspokojení jejich závazků. Po darování se majetkové portfolio dlužníka ještě zmenšilo. Na to, že takový byl úmysl Dlužníka lze usuzovat nejen z jeho vědomosti o jeho majetkové situaci a závazcích, ale také z časové posloupnosti rozhodných úkonů. Dlužník dle vlastní svědecké výpovědi měl za to, že zaplatit věřitelům by měl Josef Tóth aby napravil, co způsobil . Poté, když postupem času seznával, že věřitelé MALLOW s.r.o. a Ing. Ptáček budou chtít zaplacení po něm, což zjevně před tím neočekával, lze učinit závěr, že se zbavil části svého majetku darováním žalovaným, aby tento majetek uchránil před exekucí. Soud nepovažuje za náhodu, že proces darování byl dovršen vkladem do katastru dne 7.1.2011, tedy pouhých 28 dní po sepisu exekutorského zápisu ze dne 10.12.2010. Darovací smlouva přitom čekala na vklad od doby svého uzavření dne 14.4.2010. Návrh na vklad byl podán zřejmě až v takové době, kdy Dlužník seznal situaci natolik závažnou, že je třeba darování dovršit a majetek vyvést. Soud neuvěřil výpovědi žalovaných o důvodech, pro které tak dlouho nebyl podán návrh na vklad. Prokázaný úraz prvního žalovaného, kterým odůvodňoval, proč nebyl návrh na vklad podán dříve (ostatní zdravotní komplikace v rodině zůstaly neprokázány) soud nepovažuje za pravý důvod tak opožděného návrhu na vklad, např. i proto, že úraz se stal 3 měsíce po podpisu darovací smlouvy, do té doby mohl i první žalovaný návrh na vklad dobře podat. Jak žalovaní, tak Dlužník jsou osoby natolik orientované v majetkových, závazkových vztazích, ekonomice a obchodu, že soud považuje za vysoce nepravděpodobné, že by se nevěnovaly s náležitou pečlivostí a pozorností vlastní majetkové záležitosti, jakou převod nemovitostí bezpochyby je.

Soud dále uvádí, že není rozhodné, že dlužník učinil darování spolu se svou manželkou, když darované nemovitosti byly ve společném jmění manželů.

Pokud podal Dlužník návrh na zastavení exekuce, pak je pro účely tohoto řízení podstatné jen to, že soudy neshledaly žádný důvod pro zastavení exekuce, tedy, že pohledávky přihlášené byly po právu v exekuci vymáhány.

Insolvenční soud tedy uzavřel, že dlužník měl darováním popsaných nemovitostí v úmyslu zkrátit své věřitele MALLOW s.r.o. (závazek ve výši 23.715.000,-Kč) a Ing. Miroslava Ptáčka (závazek ve výši 37.300.000,-Kč). Insolvenční soud neshledal relevantní obranu žalovaných, spočívající v tvrzení, že Dlužník měl v době darování i jiný majetek, tedy se darováním zbavil jen části svého majetku. Je totiž rozhodné, že dlužníkovým majetkem větší hodnoty byly ke dni 7.1.2011 jen nezastavěné nemovitosti v Libušíně, které byly správcem oceněny každá na 600.000,-Kč, tedy je zřejmé, že dlužník si ponechal ty nemovitosti, jejichž zpeněžením by se uspokojili věřitelé jen v minimální výši. Další jeho majetek, který v roce 2010 vlastnil-akcie společnosti PARK ŠUMAVA, a.s. převedl smlouvou o zajišťovacím převodu akcií na Ing. Miroslava Ptáčka, tedy tento majetek nevlastnil již v době 7.1.2011, kdy nastaly věcněprávní účinky darovací smlouvy. I když měl Dlužník peněžní prostředky v hotovosti, ty však nehodlal použít k plnění věřitelům, ale hodlal za ně postavit dům. Podstatné je však tom, že ani tyto finanční prostředky by nepřinesly významnější uspokojení věřitelů. Jiná by byla situace jen tehdy, pokud by měl dlužník takový jiný významný majetek, jehož zpeněžením by došlo k plnému nebo alespoň vysokému uspokojení věřitelů, tak tomu však v projednávané věci není. Nikdo ani netvrdil jiný (hodnotnější) majetek dlužníka, proto tato obrana žalovaných nebyla shledána opodstatněnou.

Vědomost žalovaných o úmyslu dlužníka se podle § 242 odst. 2 IZ předpokládá, neboť jsou jako jeho děti osobami blízkými Dlužníkovi. Citované zákonné ustanovení obsahuje vyvratitelnou právní domněnku, kterou mohou žalovaní vyvrátit, důkazní břemeno se přitom přechází na žalované, což se v rozhodované věci procesně projevilo poučením soudu žalovaným podle § 118a o.s.ř. o povinnosti doplnit skutková tvrzení a označit relevantní důkazy.

Žalovaní skutková tvrzení doplnili způsobem uvedeným v odůvodnění tohoto rozsudku. Jejich tvrzení přitom spočívá v tom, že jim nikdo, tedy ani Dlužník neřekl, že Dlužník měl nějaké závazky po splatnosti. Sami si takovou skutečnost nezjišťovali, ani se na nic neptali nikoho, tedy ani Dlužníka.

Insolvenční soud odkazuje na rozsudky Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 21 Cdo 1912/2000, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 35, ročník 2002, dále 21 Cdo 3585 / 2011-161, 21 Cdo 4994/2007, které jsou konstantně přijímanými rozhodnutími ve věci odporovatelnosti právních úkonů, jejichž závěry jsou přijímány i pro účely insolvenčního řízení (srov. např. rozsudek Vrchního soudu v Praze č.j. 101 VSPH 208/2014-203, 101 V8P1-1 208/2014 (KSPH 37 INS 8804/2009).

Žalované osoby blízké Dlužníkovi, tak mají v řízení povinnost tvrdit a prokazovat, že o Dlužníkově úmyslu zkrátit uzavřením Darovací smlouvy své věřitele nevěděli a ani nemohli vědět, přestože vyvinuli pečlivost k poznání tohoto Dlužníkova úmyslu a šlo o pečlivost náležitou. Vynaložení náležité pečlivosti předpokládá, že žalovaný vykonal s ohledem na okolnosti případu a s přihlédnutím k obsahu právního úkonu Dlužníka takovou činnost (aktivitu), aby Dlužníkův úmysl zkrátit věřitele, který tu byl v době uzavření Darovací smlouvy, z jejích výsledků poznal (tj. aby se o tomto úmyslu dozvěděl). Úspěšná obrana žalované dlužníkovy osoby blízké, tedy spočívá nejen v jejím tvrzení, že o úmyslu dlužníka krátit odporovaným právním úkonem věřitele nevěděla, ani nemohla vědět, ale také v tvrzení a prokázání toho, že o tomto úmyslu nevěděla ani nemohla vědět, přestože vyvinula pečlivost k poznání tohoto úmyslu dlužníka a šlo o náležitou pečlivost . Zákon po dlužníkovi blízké osobě požaduje, aby se při právních úkonech s dlužníkem nebo při právních úkonech, které dlužník učinil v její prospěch, tímto způsobem přesvědčila, že právní úkon nezkracuje věřitele dlužníka a vede jej k tomu, aby nečinila právní úkony (nepřijímala podle nich plnění) na újmu práv věřitelů dlužníka; v případě, že se tak nezachová, musí být srozuměna s tím, že věřitel může požadovat uspokojení své pohledávky také z majetku, který na základě takového právního úkonu od dlužníka nabyla.

Žalovaní svou povinnost tvrzení a důkazní o shora uvedené skutečnosti ani po poučení soudu nesplnili. V rovině povinnosti tvrzení neuvedli žádnou takovou svou aktivitu ve smyslu komisivního jednání (taková činnost, která je vyvolána konáním subjetu, nikoliv jeho nekonáním), která by byla jednáním vedoucím k poznání žalovaných, zda nemá Dlužník závazky po splatnosti. Tvrzení dlužníků spočívá v tom, že jim nikdo neřekl o závazcích Dlužníka, neřekl jim nic ani Dlužník, a tím odůvodňují to, že se na nic Dlužníka (ani jeho manželky) v souvislosti s darováním ani neptali. Resp. dotazy žalovaných zněly jen jako proč chtějí darovat , zda nepotřebují peníze na stavbu domu v Libušíně . Takové takto kladené dotazy nelze považovat za vynaložení náležité pečlivosti pro zjištění, zda zde není úmysl krátit možné věřitele, to vše i za situace, kdy o žádných věřitelích žalovaní nevěděli , resp. nikdo jim o nich nic neřekl, oni sami se neptali.

Žalovaní měli přitom možnost se Dlužníka zeptat, zda nemá nějaké závazky po splatnosti, pravidelně se s ním stýkali, měli možnost se zeptat i jeho spolupracovníků, např. Ing. Ptáčka, kterého znal dobře zejména první žalovaný. Pokud tak konat mohli, tak tak konat také měli, a to v rámci běžné opatrnosti, kterou je každý povinen vyvinout. Žalované nemůže z této povinnosti vyvinit ani to, že životní styl Dlužníka a jeho manželky o žádných problémech nesvědčil. Obecně obraz o majetkové situaci tak, jak je podáván navenek, ještě neznamená, že i osoba s navenek dobrou majetkovou situací, nemá splatné závazky, dluhy.

V této souvislosti insolvenční soud ještě podotýká, že Dlužníkova tvrzená mlčenlivost se nevztahovala na závazky k ing. Ptáčkovi a MALLOW s.r.o, proto se soud tvrzeními žalovaných o povinné mlčenlivosti Dlužníka nezabýval a neprováděl k nim ani dokazování. Ostatně Dlužník neuvádí, že by v rodině nehovořil o závazcích proto, že byl vázán mlčenlivostí, ale proto, že se zásady o takových věcech v rodině nemluví.

Žalovaní tedy nevyvrátili zákonnou vyvratitelnou domněnku stanovenou v § 242 odst. 2 IZ, insolvenčnímu soudu proto nezbylo, než žalobě v plném rozsahu vyhovět.

O nákladech bylo rozhodnuto dle § 151 o.s.ř. za použití § 142 odst. 3 o.s.ř., kdy žalobci, který měl ve věci plný úspěch, byla přiznána plná náhrada nákladů řízení, která sestává z náhrady odměny advokáta žalobce za 4 hlavní úkony právní služby po 3.100,-Kč podle § 9 odst. 4 písm. c) ve spojení s § 7 bodem 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a to za převzetí a přípravu zastoupení, sepis žaloby, účast advokáta žalobce při dvou ústních jednáních. Dále byla přiznána paušální náhradou hotových výdajů po 300,00 Kč za 4 shora uvedené úkony podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. tedy celkem 13.600,-Kč. Dále byla advokátovi žalobce přiznána náhrada DPH 21% ze součtu shora uvedených částek, což je 2.856,-Kč, celkem vč. DPH 16.456,-Kč. Lhůta k zaplacení byla určena třídenní s povinností náklady zaplatit podle § 160 odst. 1 o.s.ř. do tří dnů.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu nadepsaného, čtyřikrát.

v Praze dne 16. června 2016

JUDr. Jitka S o b k o v á, v. r. samosoudkyně

Za správnost vyhotovení Bc. Lenka Krumlová