61 ICm 2486/2017
Číslo jednací: KSPH 61 ICm 2486/2017-38 KSPH 61 INS 28429/2016

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Sobkovou v právní věci žalobce žalovanému PROFI CREDIT Czech, a.s. IČ 61860069, se sídlem Klimentská 1216/46, 110 00 Praha 1, zastoupeného JUDr. Ervínem Perthenem, advokátem se sídlem Velké náměstí 135/19, 500 03, proti žalované Mgr. Karolině Černé, IČO 018 59 251, se sídlem Orlí 542/27, 602 00 Brno, insolvenční správkyni dlužnice Mgr. Radky anonymizovano , anonymizovano , IČO 74324161, bytem Školská 281, 280 02 Kolín IV, zastoupené Mgr. Jiřím Zrůstkem, advokátem se sídlem Doudlebská 1699/5, 140 00 Praha 4, o určení pravosti nevykonatelné pohledávky

takto:

I. U r č u j e se, že část dílčí pohledávky č. 1 přihlášená věřitelem č. 7 přihláškou č. 7 ve výši 115.320,-Kč do insolvenčního řízení dlužníka Mgr. Radky anonymizovano vedeného u Krajského soud v Praze pod č.j. KSPH 61 INS 2486/2017, je po právu, a to jako pohledávka nezajištěná a nevykonatelná.

II. U r č u j e s e , že část dílčí pohledávky č. 2 přihlášená věřitelem č. 7 přihláškou č. 7 do insolvenčního řízení dlužníka Mgr. Radky anonymizovano je po právu co částky 31.720,-Kč, a to jako pohledávka nezajištěná a nevykonatelná. Ve zbytku nároku na určení pravosti dílčí pohledávky č. 2 přihlášené věřitelem č. 7 přihláškou č. 7 do insolvenčního řízení dlužníka Mgr. Radky anonymizovano , a to co do částky 63.440,- Kč, se žaloba z a m í t á.

III. U r č u j e se, že část dílčí pohledávky č. 3 přihlášená věřitelem č. 7 přihláškou č. 7 ve výši 76.912,-Kč do insolvenčního řízení dlužníka Mgr. Radky anonymizovano vedeného u Krajského soud v Praze pod č.j. KSPH 61 INS 2486/2017, je po právu, a to jako pohledávka nezajištěná a nevykonatelná.

IV. U r č u j e s e , že část dílčí pohledávky č. 4 přihlášená věřitelem č. 7 přihláškou č. 7 do insolvenčního řízení dlužníka Mgr. Radky anonymizovano je po právu co částky 21.152,-Kč, a to jako pohledávka nezajištěná a nevykonatelná. Ve zbytku nároku na určení pravosti dílčí pohledávky č. 4 přihlášené věřitelem č. 7 přihláškou č. isir.justi ce.cz KSPH 61 INS 28429/2016

7 do insolvenčního řízení dlužníka Mgr. Radky anonymizovano , a to co do částky 42.304,-Kč, se žaloba z a m í t á.

V. U r č u j e se, že část dílčí pohledávky č. 5 přihlášená věřitelem č. 7 přihláškou č. 7 ve výši 122.704,-Kč do insolvenčního řízení dlužníka Mgr. Radky anonymizovano vedeného u Krajského soud v Praze pod č.j. KSPH 61 INS 2486/2017, je po právu, a to jako pohledávka nezajištěná a nevykonatelná.

VI. U r č u j e s e , že část dílčí pohledávky č. 6 přihlášená věřitelem č. 7 přihláškou č. 7 do insolvenčního řízení dlužníka Mgr. Radky anonymizovano je po právu co částky 33.784,-Kč, a to jako pohledávka nezajištěná a nevykonatelná. Ve zbytku nároku na určení pravosti dílčí pohledávky č. 6 přihlášené věřitelem č. 7 přihláškou č. 7 do insolvenčního řízení dlužníka Mgr. Radky anonymizovano , a to co do částky 67.568,-Kč, se žaloba z a m í t á.

VII. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění :

1. V insolvenční věci dlužnice Mgr. Radky anonymizovano (dále jen dlužnice) insolvenční Krajský soud v Praze usnesením č.j. KSPH 61 INS 28429/2016-A-l1, ze dne 20.2.2017 zjistil úpadek dlužnice a bylo povoleno jeho řešení oddlužením. Insolvenční správkyní dlužníka byla určena Mgr. Karolína Černá. Žalobce, věřitel č. 7, přihláškou č. 7 přihlásil do insolvenčního řízení dlužnice 6 pohledávek v celkové výši 691.425,-Kč. Právním důvodem vzniku dílčí pohledávky č. 1 přihlášené v celkové výši 130.528,-Kč, byly nezaplacené a zesplatněné splátky dle smlouvy o revolvingové zápůjčce č. 9200066106 (dále jen smlouva č. 1, dále jen dílčí pohledávka č. 1). Právním důvodem vzniku dílčí pohledávky č. 2 přihlášené v celkové výši 96.626,-Kč byly nezaplacené smluvní pokuty z titulu smlouvy č. 1 (dále jen dílčí pohledávka 2). Právním důvodem vzniku dílčí pohledávky č. 3 přihlášené v celkové výši 103.004,-Kč, byly nezaplacené a zesplatněné splátky dle smlouvy o revolvingové zápůjčce č. 9200072646 (dále jen smlouva č. 2, dále jen dílčí pohledávka č. 3). Právním důvodem vzniku dílčí pohledávky č. 4 přihlášené v celkové výši 64.433,-Kč byly nezaplacené smluvní pokuty z titulu smlouvy č. 2 (dále jen dílčí pohledávka 4). Právním důvodem vzniku dílčí pohledávky č. 5 pohledávky přihlášené v celkové výši 194.258,-Kč byly nezaplacené splátky dle smlouvy o revolvingové zápůjčce č. 9200083940 (dále jen smlouva č. 3, dále jen dílčí pohledávka č. 5). Právním důvodem vzniku dílčí pohledávky č. 6 přihlášené v celkové výši 102.576,-Kč byly nezaplacené smluvní pokuty z titulu Smlouvy č. 3 (dále jen dílčí pohledávka 6).

2. Insolvenční správkyně při přezkumném jednání dne 20.4.2017 popřela dílčí pohledávku č. 1 v rozsahu 115.320 Kč, dílčí pohledávku č. 2 popřela co do výše 95.160,-Kč, dílčí pohledávku č. 3 popřela co do výše 76.912,-Kč, dílčí pohledávku č. 4 popřela co do výše 63.456,-Kč, dílčí pohledávku č. 5 popřela co do výše 122.704,-Kč, dílčí pohledávku č. 6 popřela co do výše 101.352,-Kč. Ve všech případech přitom uvedla, jaká je skutečná výše pohledávek. Dlužnice nepopřela žádnou ze žalobcových přihlášených pohledávek. Vyrozumění o popření ze dne 25.4 2017 bylo žalobci doručeno.

3. Žalobce se poté, žalobou podanou k soudu dne 18.5.2017, domáhal určení, že jsou po právu jeho přihlášené pohledávky i v takovém rozsahu, v jakém byly popřeny insolvenčním správcem. Žalobu odůvodnil tím, že všechny 3 smlouvy o zápůjčkách nejsou smlouvami spotřebitelskými, neboť je dlužnice uzavřela v postavení podnikatele, sama v nich uvádějíc i své identifikační číslo, tím dala najevo, že se smlouvy týkaly její podnikatelské činnosti, odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20.9.2010 č.j. 23 Cdo 1129/2008. Závazkový právní vztah mezi žalobcem a dlužnicí tak není vztahem spotřebitelským, a proto tvrzená neplatnost ujednání smluv o zápůjčce pro údajný rozpor s dobrými mravy tak, jak KSPH 61 INS 28429/2016 tvrdí žalovaná, není na místě. Nelze připustit, aby podnikatel uvedl své IČO ve smlouvě, čímž dal najevo, že se jedná o podnikatelský vztah, a poté, když není schopen své závazky plnit, tvrdit, že smlouvu vlastně uzavřel jako slabší strana. Takovéto jednání je nepřípustné. Smlouvy obsahují ve svých smluvních ujednáních v čl. 7.1 a 10.1 povinnost udržovat podnikatelské oprávnění. Dle čl. 1.8 smluvních ujednání byly účelem zápůjček potřeby podnikání. Smluvní strany tak svou vůlí určily obsah smluv, který jsou povinny plnit (§ 1725 § 3 odst. 2 písm. d) NOZ) a jsou pro ně závazné. Dlužnice se se všemi listinnými dokumenty seznámila, podepsala všechny strany smluv o zápůjčce. Pokud se týká smluvních pokut, žalobce má za to, že byly platně sjednány, především proto, že byly sjednány dohodou účastníků (k tomu odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 29 Odo 426/2001, ze dne 19.12.2002). Přiměřenost výše dohodnutých smluvních pokut závisí na okolnostech konkrétního případu, a je třeba je posoudit individuálně, i smluvní pokuta přesahující 100 % hodnoty zajišťované pohledávky může být považována za přiměřenou a je nerozhodné, zda třeba i v jiné věci byla výše smluvní pokuty dosahující hodnoty předmětu plnění shledána jako nepřípustná (k tomu usnesení Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 23 Cdo 436/2011, ze dne 25.9.2012). Dále odkázal na další rozhodnutí Nejvyššího soudu např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Odo 438/2005, ze dne 30.5.2007 ohledně vzájemného poměru původní a sankční povinnosti). V rozhodované věci je na místě hodnotit sjednané a uplatněné smluvní pokuty jako přiměřené, a to právě s ohledem na poměr mezi hodnotou zajištěné pohledávky a výší smluvní pokuty, kterou je v takovém případě dlužník povinen zaplatit. Účelem smluvní pokuty je donutit dlužníka pohrůžkou majetkové sankce k řádnému splnění závazku. Zároveň má sankční charakter, neboť účastníka, který poruší smluvní povinnost, stíhá nepříznivým následkem v podobě vzniku další povinnosti zaplatit peněžitou částku ve sjednané výši. Sjednání pokuty a její výše je zásadně věcí vzájemné dohody stran (k tomu rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 498/2009, ze dne 26.7.2010). V rozhodované věci je celková výše pohledávek na smluvní pokutu důsledkem závažného porušení smluv o zápůjčce ze strany dlužnice, následného zesplatnění zápůjček a vzniku práva žalobce na zaplacení sjednaných smluvních pokut.

4. Žalovaná potvrdila skutečnosti o vedeném insolvenčním řízení, přihlášení pohledávek i jejich popření tak, jak uvedl žalobce. Pokud se týká dílčí pohledávky č. 1, pak uvedla, že nepopřela jen částku 15.208,-Kč, což je částka rozdílu mezi výší skutečně poskytnuté zápůjčky 75.000,00 Kč a částkou, kterou již dlužnice uhradila (59.792,00 Kč). Zbývající částka 115.320,00 Kč, která je cenou (úrokem) za poskytnutí zápůjčky, je v rozporu s dobrými mravy a se zákonnými ustanoveními na ochranu spotřebitele a na ochranu slabší strany, když tato částka, pokud by na ní bylo nahlíženo jako na úrok, dosahuje výše 153,76 % skutečně poskytnuté částky. Proto je smlouva v části o sjednání úroku z půjčky neplatná a zápůjčka byla tedy ujednána platně jako bezúročná. Ze stejných důvodů popřela u dílčích pohledávek č. 3 a 5 částky, které uvádí žalobce a které jsou vždy jen rozdílem mezi výší skutečně poskytnuté zápůjčky v tom, kterém případě a částkou, kterou již dlužnice uhradila v tom, kterém konkrétním případě. Podle jejího závěry byly zápůjčky sjednány platně jako bezúročné. Pokud se týká dílčích nároků 2,4,6, pak vždy nepopřela jen ty smluvní pokuty požadované na základě čl. 8 odst. 8.1 jednotlivých smluv. Popřela všechny smluvní pokuty požadované na základě čl. 8 odst. 8.5 té, které konkrétní smlouvy. Tato smluvní pokuta byla vždy stanovena jako 50 % ze součtu výše sjednané zápůjčky a výše sjednaného úroku, tedy 50 % z částky, která dlužnici nikdy nebyla poskytnuta, a do jejího výpočtu byl zahrnut úvěr ve výši, který však v době vyfakturování této smluvní pokuty, byl z části uhrazen. Kromě toho i způsob vyúčtování smluvní pokuty byl v rozporu s dobrými mravy a se zásadou poctivosti, když smluvní pokuta byla účtována za velmi krátké prodlení s úhradou zesplatněné pohledávky, o jejímž zesplatnění ani dlužnice nebyla žalobcem informována.

5. Namítla, že dlužnice požívá ochranu spotřebitele, a to i když bylo ve smlouvách uvedeno IČO a sídlo dlužnice, smlouvy však neměly souvislost s jejím podnikáním, proto je uvedení těchto údajů bez významu. Formalistickým výkladem žalobce by byla dlužnice jako spotřebitel zbavena své ochrany v rozporu se základním postulátem spotřebitelské ochrany, kterým je zmírnění dopadů fakticky nerovného postavení mezi spotřebitelem a dodavatelem, KSPH 61 INS 28429/2016 a to s ohledem na okolnosti, za nichž dochází ke kontraktaci, s ohledem na větší profesionální zkušenost prodávajícího, lepší znalost práva a se zřetelem na možnost stanovovat smluvní podmínky jednostranně cestou formulářových smluv. Spotřebitel, ač je zároveň podnikající fyzickou osobou, si zpravidla není vědom skutečnosti, že uvedení např. identifikačního čísla ve smlouvě by mohlo mít na něj neblahé důsledky, pokud jde o jeho postavení v daném závazkovém vztahu. Na skutečnosti, že smlouvy mezi žalobcem a dlužnicí jsou smlouvami spotřebitelskými, nic nemění ani prohlášení uvedené ve čl. 1.8. všech smluv, podle kterého je zápůjčka poskytována pro podnikatelské účely dlužnice. Prohlášení o podnikatelském účelu smlouvy ve smlouvě, která svou povahou je ve skutečnosti smlouvou spotřebitelskou, je prohlášením nepřiměřeným, ke kterému se nepřihlíží (§ 1813 a § 1815 o.z.). Zjištění, zda se v konkrétním případě jedná o spotřebitele či nikoliv, je otázka posouzení postavení smluvních stran, nikoliv interpretace obsahu smlouvy. Z obsahu smlouvy, která je navíc formulářového typu, a od které nebylo možné se odchýlit, však nadále nevyplývá, že by prostředky byly použity dlužnicí k podnikatelským účelům. Poukázala na závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 10. 1. 2012, sp. zn. I.ÚS 1930/11; obdobně rovněž i usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 3. 2011, sp. zn. IV. ÚS 3271/10, které uzavřely, že pojem spotřebitele má objektivní povahu. To znamená, mimo jiné, že spotřebitel neztrácí nárok na ochranu, pokud byl ve smlouvě označen za podnikatele v rozporu s objektivní skutečnosti. Pouhá skutečnost, že fyzická osoba je označena ve smlouvě jako podnikatel, nevylučuje aplikaci ustanovení o ochraně spotřebitele, jestliže se vdaném vztahu jako podnikatel nechová.

6. Dále namítla, že dlužnice požívá ochrany slabší strany § 433 o.z., který představuje jeden ze základních principů, na nichž je postaven občanský zákoník. Podle ustanovení § 433 občanského zákoníku platí, že kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Má se za to, že slabší stranou je vždy osoba, která vůči podnikateli v hospodářském styku vystupuje mimo souvislost s vlastním podnikáním. Pojem slabší strany je širší pojem než pojem spotřebitel. Slabší stranou může být i osoba, která není spotřebitelem, tedy je podnikatelem. Atributy slabší strany může být např. nesouměřitelná finanční síla či existence informační asymetrie smluvních stran. Je přitom zcela zřejmé, že dlužnice ve vztahu k žalobci v postavení slabší strany je, když dlužnice je fyzickou osobou bez právního vzdělání, která uzavřela formulářovou smlouvu bez možnosti úpravy jejích obchodních podmínek, zatímco Žalobce je specializovanou obchodní společností disponující pracovníky právně i ekonomicky erudovanými. Pokud má jedna ze stran postavení slabší strany, je tím druhá smluvní strana ve svém jednání vůči ní ustanovením §433 občanského zákoníku omezována. Má-li určitou kvalitu odborníka, tj. především určité zvláštní vlastnosti a dovednosti, respektive silnější hospodářské postavení (finanční silou, existencí značné finanční asymetrie, přístupem k určitým technologiím apod.), musí jednat poctivě a obezřetně v tom směru, že jí zákon zakazuje tohoto svého postavení zneužívat. Důvody, pro které žalovaná popřela pohledávky žalobce ve vztahu k dlužnici jako spotřebiteli by byly zcela aplikovatelné i na situaci, kdy by dlužnice byla v postavení pouze" slabší strany, nikoliv spotřebitele. Ačkoliv tedy Žalovaná trvá na postavení dlužnice jako spotřebitele, na závěrech žalované týkajících se popření pohledávek žalobce co do výše, by se nic nezměnilo, ani pokud by dlužnice v postavení spotřebitele nebyla. 7. Dále namítla, že v oznámeních zasílaných po zesplatnění půjček byla dlužnice informována vždy o zesplatnění, byla jí však zároveň vyúčtována smluvní pokuta dle čl. 8.5 této smlouvy. Smluvní pokuta za neuhrazení zesplatněné zápůjčky v pětidenní lhůtě tak byla dlužnici vyúčtována, aniž by kdy dlužnice byla o zesplatnění zápůjčky informována. Již samotné ujednání, podle kterého smluvní pokuta může být vyúčtována, aniž by dlužnice byla upozorněn na běh lhůty, ze kterého je smluvní pokuta odvozováno, lze považovat za rozporné se zásadou poctivosti dle § 6 občanského zákoníku a s imperativem dobrých mravů. Se zásadou poctivosti a s imperativem dobrých mravů je rozporný také fakt, že KSPH 61 INS 28429/2016 smluvní pokuta je v každém ze tří případů počítána z částky, která dlužnici nikdy nebyla vyplacena. Smluvní pokuta dle čl. 8.5. smlouvy č. 1 ve výši 50 % součtu zápůjčky a úroku, tedy ve stanovené výši 95.160,00 Kč, tak dosahuje 126,88 % celkové zápůjčky. Vzhledem k tomu, že ale v okamžiku, kdy byla tato smluvní pokuta fakturována, již byla část úvěru dlužnicí splacena, výše smluvní pokuty dosahuje ve vztahu k nesplacené části zápůjčky (15.208,00 Kč) činí dokonce 625,73 %. Takto vysoká smluvní pokuta je zcela zjevně nepřiměřená jak hodnotě a významu zajišťované povinnosti, tak závažnosti porušení povinnosti dlužnice-prodlení s úhradou o pouhých 5 dnů ode zesplatnění úvěru, na které dlužnice Žalobcem nikdy ani nebyla upozorněna. Obdobné platí i pro pohledávky č. 4 a 6, vyplývající ze smluvní pokuty stanovené na základě čl. 8.5. dalších dvou smluv. Z dále uvedených důkazů byly zjištěny dále uvedené skutečnosti. 8. Z usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 61 INS 28429/2016-A-l1, ze dne 20.2.2017 bylo zjištěno, že insolvenční soud zjistil úpadek dlužnice a bylo povoleno jeho řešení oddlužením. Insolvenční správkyní dlužníka byla ustanovena Mgr. Karolína Černá. 9. Z přihlášky č. 7 žalobce bylo zjištěno, že přihlásil do insolvenčního řízení dlužnice 6 pohledávek v celkové výši 691.425,-Kč. Právním důvodem vzniku dílčí pohledávky č. 1 přihlášené v celkové výši 130.528,-Kč, byly nezaplacené a zesplatněné splátky dle smlouvy o revolvingové zápůjčce č. 9200066106. Právním důvodem vzniku dílčí pohledávky č. 2 přihlášené v celkové výši 96.626,-Kč byly nezaplacené smluvní pokuty z titulu Smlouvy č. 1. Právním důvodem vzniku dílčí pohledávky č. 3 přihlášené v celkové výši 103.004,-Kč, byly nezaplacené a zesplatněné splátky dle smlouvy o revolvingové zápůjčce č. 9200072646 Právním důvodem vzniku dílčí pohledávky č. 4 přihlášené v celkové výši 64.433,-Kč byly nezaplacené smluvní pokuty z titulu Smlouvy č. 2. Právním důvodem vzniku dílčí pohledávky č. 5 pohledávky přihlášené v celkové výši 194.258,-Kč byly nezaplacené splátky dle smlouvy o revolvingové zápůjčce č. 9200083940. Právním důvodem vzniku dílčí pohledávky č. 6 přihlášené v celkové výši 102.576,-Kč byly nezaplacené smluvní pokuty z titulu Smlouvy č. 3.

10. Z protokolu o přezkumném jednání konaném dne 20.4.2017 a z upravených přezkumných listů, které jsou nedílnou součástí protokolu, bylo zjištěno, že žalovaná popřela dílčí pohledávku č. 1 co do 115 320,00 Kč výši pohledávky proto, že v této výši nevznikla, neboť v předmětné smlouvě bylo smluveno, že věřitel poskytne dlužnici co do výše 115 320,00 Kč, s tím, že tato je povinna ji splatit v 48 měsíčních splátkách ve výši 3.965,-Kč, z přehledů věřitele však vyplývá, že dlužnici reálně vyplatil pouze částku 75.000,00 Kč a jako odměnu za poskytnutí zápůjčky měl tedy inkasovat částku 115.320,00 Kč. Takto sjednaná odměna za poskytnutí zápůjčky je v rozporu s dobrými mravy, a zároveň v rozporu se zákonnými ustanoveními na ochranu spotřebitele, když odměna věřitele představuje 153,76 % skutečně poskytnuté částky. Takové ujednání je ve spotřebitelských poměrech zjevně lichevní a tedy neplatné. Z důvodu neplatnosti ujednání smlouvy o odměně za poskytnutí úvěru, tak lze smlouvu považovat za bezúročnou smlouvu o zápůjčce. Dlužnice věřiteli uhradila částku 59.792,00 Kč, z poskytnuté částky tak zbývá uhradit pouze částku 15.208,-Kč.

11. Pokud se týká dílčí pohledávky č. 2, pak insolvenční správkyně popřela výši pohledávky co do výše 95 160,00 Kč, s tím, že v této výši nevznikla. Věřitel uplatnil přihláškou smluvní pokutu dle čl. 8 odst. 8. 1. písm. a) + b) a čl. 8 odst. 8.5. Smlouvy č. 2. Ve smluvních pokutách požadovaných dle čl. 8 odst. 8.1. písm. a) + b) smluvních ujednání správkyně nespatřuje rozpor s dobrými mravy, na rozdíl od druhé pokuty požadované na KSPH 61 INS 28429/2016 na základě čl. 8 odst. 8.5., kdy věřitel požaduje smluvní pokutu v případě prodlení s úhradou zesplatněné částky více jak 8 dnů ve výši 50% z celkové výše zesplatněného úvěru. Nejenže je smluvní pokuta požadována z částky, která nikdy dlužnici reálně poskytnuta nebyla, ale navíc její výše postrádá hlavní účel ukládání pokut a stává se sankcí likvidační. Takové ujednání o smluvní pokutě lze tedy považovat za neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Správkyně tak uznává pouze dílčí pohledávku č. 2 pouze v celkové výši 1.466,00 Kč.

12. Pokud se týká dílčí pohledávky č. 3, pak insolvenční správkyně popřela výši pohledávky co do výše 76 912,00 Kč, s tím, že v této výši nevznikla. Věřitel uplatnil pohledávku z titulu nezaplacených splátek dle smlouvy o revolvingové zápůjčce č. 9200072646. V předmětné smlouvě bylo smluveno, že věřitel poskytne dlužnici zápůjčku 126.912,-Kč s tím, že dlužnice je povinna ji splatit v 48 měsíčních splátkách 2.644,-Kč. Z přehledů věřitele však vyplývá, že tento dlužnici reálně vyplatil pouze částku 50.000,00 Kč a jako odměnu za poskytnutí úvěru měl inkasovat částku 76.912,-Kč. Takto sjednaná odměna za poskytnutí úvěru je v rozporu s dobrými mravy, a zároveň v rozporu se zákonnými ustanoveními na ochranu spotřebitele, když odměna věřitele představuje 153,82 % skutečně poskytnuté částky. Takové ujednání je ve spotřebitelských poměrech zjevně lichevní a tedy neplatné. Z důvodu neplatnosti ujednání smlouvy o odměně za poskytnutí zápůjčky, tak lze smlouvu považovat za bezúročnou smlouvu o zápůjčce. Jelikož dlužnice věřiteli uhradila částku 23.908,00 Kč, zbývá jí uhradit pouze částku 26.092,00 Kč.

13. Pokud se týká dílčí pohledávky č. 4, pak insolvenční správkyně popřela výši pohledávky co do výše 63 456,00 Kč, s tím, že v této výši nevznikla Věřitel uplatnil smluvní pokutu dle čl. 8 odst. 8. 1. písm. a) + b) a čl. 8 odst. 8.5. Smlouvy č, 2. Ve smluvních pokutách požadovaných dle čl. 8 odst. 8.1. písm. a) + b) smluvních ujednání správkyně nespatřuje rozpor s dobrými mravy, na rozdíl od druhé pokuty požadované na základě čl. 8 odst. 8.5., kdy věřitel požaduje smluvní pokutu v případě prodlení s úhradou zesplatněné částky více jak 8 dnů ve výši 50% z celkové výše zesplatněného úvěru. Nejenže je smluvní pokuta požadována z částky, která nikdy dlužnici reálně poskytnuta nebyla, ale navíc její výše postrádá hlavní účel ukládání pokut a stává se sankcí likvidační. Takové ujednání o smluvní pokutě lze tedy považovat za neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Správkyně tak uznává pouze smluvní pokuty v celkové výši 977,00 Kč.

14. Pokud se týká dílčí pohledávky č. 5, pak insolvenční správkyně popřela výši pohledávky co do výše 122 704,00 Kč, s tím, že v této výši nevznikla. Věřitel uplatnil pohledávku z titulu nezaplacených splátek dle smlouvy o revolvingové zápůjčce č. 9200083940. V předmětné smlouvě bylo smluveno, že věřitel poskytne dlužnici zápůjčku ve výši 122.704,-Kč s tím, že tato je povinna ji splatit v 48 měsíčních splátkách ve výši 4.223,-Kč. Z přehledů věřitele však vyplývá, že tento dlužnici reálně vyplatil pouze částku 80.000,00 Kč a jako odměnu za poskytnutí úvěru měl inkasovat částku 122.704,-Kč. Takto sjednaná odměna za poskytnutí úvěruje naprosto v rozporu s dobrými mravy, azároveň v rozporu se zákonnými ustanoveními na ochranu spotřebitele, když odměna věřitele představuje 153,38 % skutečně poskytnuté částky. Takové ujednání je ve spotřebitelských poměrech zjevně lichevní a tedy neplatné. Z důvodu neplatnosti ujednání smlouvy o odměně za poskytnutí zápůjčky, tak lze smlouvu považovat za bezúročnou smlouvu o zápůjčce. Jelikož dlužnice věřiteli uhradila částku 8.446,00 Kč, zbývá jí uhradit částka 71.554,-Kč. KSPH 61 INS 28429/2016

15. Pokud se týká dílčí pohledávky č. 6, pak insolvenční správkyně popřela výši pohledávky co do co do výše101 352,00 Kč, s tím, že v přihlášené výši nevznikla. Věřitel uplatnil smluvní pokutu dle čl. 8 odst. 8. 1. písm. a) + b) a čl. 8 odst. 8.5. Smlouvy č, 3. . Ve smluvních pokutách požadovaných dle čl. 8 odst. 8.1. písm. a) + b) smluvních ujednání správkyně nespatřuje rozpor s dobrými mravy, na rozdíl od druhé pokuty požadované na základě čl. 8 odst. 8.5., kdy věřitel požaduje smluvní pokutu v případě prodlení s úhradou zesplatněné částky více jak 8 dnů ve výši 50% z celkové výše zesplatněného úvěru. Nejenže je smluvní pokuta požadována z částky, která nikdy dlužnici reálně poskytnuta nebyla, ale navíc její výše postrádá hlavní účel ukládání pokut a stává se sankcí likvidační. Takové ujednání o smluvní pokutě lze tedy považovat za neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Správkyně tak uznává pouze smluvní pokuty v celkové výši 1.224,00 Kč.

16. Z vyrozumění o popření pohledávky žalobce bylo zjištěno, že žalovaná poučila žalobce o popření a o tom, že je povinen podat do zákonné lhůtě žalobu v rozsahu popření provedeného insolvenční správkyní, s tím, že jsou uvedena všechny konkrétní důvody popření. Vyrozumění o popření bylo žalobci doručeno (zjištěno z dodejky).

17. Ze smlouvy o revolvingové zápůjčce č. 9200066106 bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 9.6.2015, v záhlaví smlouvy bylo u dlužnice, jako vydlužitele, uvedeno kromě bydliště, rodného čísla uvedeno i její místo podnikání a IČO. V oddlílu I. byla sjednána výše zápůjčky 75.000,-Kč, výše sjednaného úroku za poskytnutí zápůjčky 115.320,-Kč, tedy celková splácená částka 190.320,-Kč s tím, že dlužnice měla zaplatit ve 48 splátkách po 3.965,-Kč. V bodě 1.8. bylo sjednáno, že zápůjčka je poskytována pro podnikatelské účely vydlužitele. V čl. 8 odst. 8.. byla sjednána smluvní pokuta (která je předmětem popření) ta to tak, že v případě, že dlužník nezaplatí žalobci novou jistinu zápůjčky ani ve lhůtě 5 dnů o de dne, kdy došlo k zesplatnění zápůjčky, je dlužník povinen zaplatit další jednorázovou smluvní pokutu ve výši 50% z celkové výše všech sjednaných splátek zápůjčky (v této věci 1/2 z částky 190.320,-Kč). Z článku 8.3 bylo zjištěno, že v případě, že dlužník neuhradí dvě splátky dle splátkového kalendáře včas a řádně nebo v případě, že se dlužník ocitne v prodlením s úhradou splátky nebo její části déle než 30 dní, automaticky dojde k zesplatnění zápůjčky (stávají se okamžitě splatnými veškeré splátky zápůjčky až do konce sjednaného splátkového kalendáře, tedy jak jistina zápůjčky, tak běžný úrok ze zápůjčky zahrnutý do těchto splátek.

18. Ze smlouvy o revolvingové zápůjčce č. 9200072646 bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 30.11.2015, v záhlaví smlouvy bylo u dlužnice, jako vydlužitele, uvedeno kromě bydliště, rodného čísla uvedeno i její místo podnikání a IČO. V oddlílu I. byla sjednána výše zápůjčky 50.000,-Kč, výše sjednaného úroku za poskytnutí zápůjčky 76.912,-Kč, tedy celková splácená částka 126.912,-Kč s tím, že dlužnice měla zaplatit ve 48 splátkách po 2.644,-Kč. Ostatní rozhodné části byly sjednány zcela shodně tak, jak je uvedeno u předchozí smlouvy.

19. Ze smlouvy o revolvingové zápůjčce č. 9200083940 bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 13.7.2016, v záhlaví smlouvy bylo u dlužnice, jako vydlužitele, uvedeno kromě bydliště, rodného čísla uvedeno i její místo podnikání a IČO. V oddlílu I. Byla sjednána výše zápůjčky 80.000,-Kč, výše sjednaného úroku za poskytnutí zápůjčky 115.320,-K, tedy celková splácená částka 122.704,-Kč s tím, že dlužnice měla zaplatit ve 48 splátkách po 4.223,-Kč. Ostatní rozhodné části byly sjednány zcela shodně tak, jak je uvedeno u předchozí smlouvy.

20. Ze tří rozhodčích smluv stejného čísla, jako jsou tři shora uvedené smlouvy o zápůjček, které byly uzavřeny vždy stejného dne, je pro účely tohoto řízení podstatné, a bylo zjištěno jen to, že u dlužnice je v záhlaví uvedeno kromě bydliště, rodného čísla uvedeno i KSPH 61 INS 28429/2016 její místo podnikání a IČO.

21. Ze tří oznámení o schválení půjček, a to ze dne 12.6.2015, dne 2.12.2015, dne 18.7.2016, bylo zjištěno, že dlužnici, u které byl v jejím označení uveden i její titul Mgr., bylo vždy oznámeno schválení zápůjčky, po posouzení schopnosti půjčku splácet s tím, že jí bude částka zápůjčky zaslána. Přílohou byl vždy relevantní splátkový kalendář.

22. Z oznámení žalobce ze dne 11.12.2016, ve kterém byl u dlužnice uveden i její titul Mgr. bylo zjištěno, že se týká neplnění smlouvy č. 1, se sdělením, že pro neplnění splátkového kalendáře se staly okamžitě splatnými všechny závazky ze smlouvy, což je celkem 227.154,-Kč (zbývající dlužné splátky dle splátkového kalendáře 130.528,-Kč, neuhrazené penalizační faktury 1.466,-Kč, smluvní pokuta 95.160,-Kč 50% z výše půjčky). Přílohou oznámení jsou dvě faktury, když jednou z nich je fakturována smluvní pokuta 50%, druhou 8% z výše splátek (není předmětem popření).

23. Z oznámení žalobce ze dne 18.12.2016, ve kterém byl u dlužnice uveden i její titul Mgr. bylo zjištěno, že se týká neplnění smlouvy č. 2, se sdělením, že pro neplnění splátkového kalendáře se staly okamžitě splatnými všechny závazky ze smlouvy, což je celkem 167.437,-Kč (zbývající dlužné splátky dle splátkového kalendáře 103.004,-Kč, neuhrazené penalizační faktury 977,-Kč, smluvní pokuta 63.456,-Kč 50% z výše půjčky). Přílohou oznámení jsou dvě faktury, když jednou z nich je fakturována smluvní pokuta 50%, druhou 8% z výše splátek (není předmětem popření).

24. Z oznámení žalobce ze dne 26.12.2016, ve kterém byl u dlužnice uveden i její titul Mgr. bylo zjištěno, že se týká nelnění smlouvy č. 3, se sdělením, že pro neplnění splátkového kalendáře se staly okamžitě splatnými všechny závazky ze smlouvy, což je celkem 296.834,-Kč (zbývající dlužné splátky dle splátkového kalendáře 194.258,-Kč, neuhrazené penalizační faktury 1.224,-Kč, smluvní pokuta 101.352,-Kč 50% z výše půjčky). Přílohou oznámení jsou dvě faktury, když jednou z nich je fakturována smluvní pokuta 50%, druhou 8% z výše splátek (není předmětem popření).

25. Z nesporného tvrzení účastníků, které vzal soud za své skutkové zjištění, bylo zjištěno, že na plnění na smlouvu č. 1 zaplatila dlužnice 59.792,-Kč, na smlouvu č. 2 zaplatila 23.908,-Kč, na smlouvu č. 3 zaplatila 8.446,-Kč.

26. Vzhledem k tomu, že účastníci učinili nesporným skutečnosti uvedené v předchozím odstavci, nehodnotí soud důkazy provedené 3 kartami klienta, ze kterých vyplývá, kolik kdy dlužnice na kterou smlouvu zaplatila.

27. Zjištěný skutkový děj soud posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.). Podle § 2390 o.z. Přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2391 odst. 1 o.z. má-li se peněžitá zápůjčka vrátit v jiné měně, než v jaké byla dána, splatí vydlužitel zápůjčku tak, aby se to, co se vrací, hodnotou rovnalo tomu, co bylo dáno. Zápůjčka se splácí v měně místa plnění. Podle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. § 2394 o.z. bylo-li ujednáno vrácení zápůjčky ve splátkách, může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úroky při prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce. KSPH 61 INS 28429/2016

Podle § 1 odst. 2 o.z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Podle § 433 odst. 1 o.z. kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Podle odst. 2 citovaného zákonného ustanovení má se za to, že slabší stranou je vždy osoba, která vůči podnikateli v hospodářském styku vystupuje mimo souvislost s vlastním podnikáním.

29. Insolvenční soud učinil závěr, že žaloba byla podána včas, neboť byla podána ve lhůtě do 30 dnů od konání přezkumného jednání.

28. V rozhodované věci insolvenční soud dospěl k závěru, že dlužnice uzavřela všechny 3 smlouvy o zápůjčkách v postavení podnikatele. Pro tuto skutečnost svědčí závěr, že v záhlaví každé ze smluv dlužnice sama uvedla i své IČO a místo podnikání. Dlužnice tak sama vyjádřila svou vůli v uvedeném postavení smlouvy uzavřít, proti její vůli by takové její označení a tedy i postavení do smlouvy jistě zavedeno být nemohlo. Dlužnice se k podnikatelskému charakteru závazku přihlásila i tím, že souhlasila s dalším obsahem smluv, ve kterých je výslovně v bodě 8.1 uvedeno, že zápůjčka je poskytována pro podnikatelské účely vydlužitele. Dlužnice podepsala každou ze stránek smluv, s jejich plným zněním tedy musela být seznámena. U žalobce, jehož předmětem podnikání je poskytování úvěrů a zápůjček nelze dobře předpokládat, ostatně jako u jakéhokoliv subjektu poskytujícího zápůjčky a úvěry, že si bude reálně ověřovat, zda fyzická osoba, která je podnikatelem hodlá skutečně využít zápůjčku pro podnikatelské účely a zda je tedy pravdivé její tvrzení o podnikatelském charakteru závazku. U zápůjček, jejichž výše je obdobná jako v projednávané věci, si lze takové prověřování u každého klienta jen těžko představit. Subjekty poskytující zápůjčky a úvěry by tak de facto vykonávaly detektivní činnost , což by vedlo k takovému jejich enormnímu zatížení, které by přinejmenším přispělo ke značnému navýšení cen jejich služeb nebo vedlo k jejich likvidaci. Proto rozsáhlejší prověřovací činnost od nich nelze spravedlivě. Proto je přiměřené a případné, že se poskytovatel v případech, kdy se výše zápůjček pohybuje ve výši obdobné jako v rozhodované věci, může a musí spolehnout na to, že prohlášení vydlužitele o jeho vlastním statusu při uzavírání smlouvy je pravdivé a je míněno vážně. Platí předpoklad vážnosti projevu vůle, nelze-li z okolností usuzovat jinak. V rozhodované věci nebylo zjištěno nic, co by svědčilo o tom, že dlužnice neměla v úmyslu použít zápůjčku pro podnikatelské účely. 29. V rozhodované věci je dále podstatné, že dlužnice je osobou s vysokoškolským vzděláním, o čemž nepochybně informovala žalobce, neboť, ačkoliv její vysokoškolský titul není uveden v záhlaví smluv, žalobce jej uváděl v oznámení o schválení zápůjček, zasílaných vždy jen několik dní po uzavření smluv o zápůjčce, tedy dlužnice musela tuto skutečnost žalobci sama uvést. I tato skutečnost byla dalším důvodem pro to, že žalobce musel být přesvědčen o vážnosti projevu vůle dlužnice jednat jako podnikatel. U osob s vysokoškolským vzděláním platí jistě premisa obecné vyšší orientace i v jiných oborech, než se samotné vzdělání té které osoby, a to jistě podstatně vyšší, než u osoby vysokoškolsky nevzdělané, z čehož lze předpokládat, že žalobce také vycházel.

30. Ze všech shora uvedených důvodů insolvenční soud uzavřel, že na dlužnici nelze v rozhodované věci pohlížet jako na spotřebitele a přiznat jí proto ochranu dle příslušných KSPH 61 INS 28429/2016 ustanovení občanského zákoníku. Skutečností, která podporuje takový závěr soudu je i to, že dlužnice sama pohledávku žalobce nepopřela, tedy sama oprávněnost jeho pohledávek nenapadla, čímž nepřímo podle názoru soudu de facto nerozporovala ani to, v jakém postavení smlouvy skutečně chtěla uzavřít. Žalovanou citovaná judikatura Ústavního soudu je pro tuto věc nepoužitelná vzhledem ke skutečnostem uvedeným ve dvou předchozích odstavcích a i proto, že je nutno mít na zřeteli, že od jejího vydání uplynulo několik let, za kterých se značně vyvinulo společenská situace tak, že práva spotřebitelů nejsou porušována v takovém měřítku, jako tomu bylo v roce 2012, proto ve věcech, jako je tato, již v dnešní době závěry ústavního soudu obecně a paušálně uplatňovat nelze. Každá věc musí být podrobena samostatnému úsudku příslušejícímu k rozhodovanému skutkovému stavu tak, jak soud i učinil.

31. Pokud by soud přijal argumentaci žalované, pak by to znamenalo, že by musel učinit závěr, že dlužnice nejednala vážně a žalobce uvedla v omyl o svém statusu, což je však při situaci, kdy dlužnice sama pohledávky nepopřela, nepřijatelné, když pro takový závěr nesvědčí ani žádné skutkové okolnosti.

32. Insolvenční soud také obecně nepovažuje za souladné s dobrými mravy, aby osoba vykládala své úkony různě v čase podle toho, jak je to pro ni v jiném čase výhodné za situace, kdy změnu svého postoje nijak neodůvodňuje žádnými skutkovými okolnostmi.

33. Soud také uzavřel, že dlužnice nemá ve vztazích z projednávaných nároků smluv o zápůjčce podstavení slabší strany. Jak bylo řečeno, dlužnice je podnikatelem (nerozhodné, zda dnes podnikání vykonává, podstatné je, že podnikala) s vysokoškolským vzděláním, u kterého se jistě předpokládá vyšší orientace a tedy schopnost dobře pochopit obsah (v rozhodované věci relativně jednoduchých) uzavíraných smluv. Pokud dlužnice nechtěla smlouvy ve zjištěném obsahu uzavřít, pak by je jistě neuzavřela. O tom, že jí obecně produkt žalobce vyhovoval (nerozhodné přitom z jakého důvodu) svědčí to, že smlouvy obdobného obsahu uzavřela po sobě celkem tři. Obsah smluv je v posuzované části určitý a srozumitelný, ve smlouvě je vždy uvedena výsledná částka k zaplacení zcela jednoznačným způsobem. Proto není žádného důvodu pohlížet na dlužnici jako na slabší stranu. Přijetí paušálního závěru, že by snad každý poskytoval finančních produktů, měl být vždy a bezvýjimečně v postavení silnější strany, klient pak naopak vždy v postavení slabší strany, by bylo nepřijatelným formalismem. Vždy závisí na posouzení konkrétních skutkových okolností. V rozhodované věci ze shora uvedených důvodů soud uzavřel, že dlužnice neměla ve vztahu k žalobci při uzavírání smluv postavení slabší strany, proto jí nelze přiznat ani ochranu dle citovaného ustanovení občanského zákoníku. 34. Ze všech shora uvedených důvodů soud uzavřel, že smlouvy o zápůjčkách byly platně uzavřeny, a to v rovném postavení stran, tedy strany jsou jejich obsahem vázány. Vycházejíc z tohoto závěru při respektování zásady pacta sund servanda insolvenční soud dospěl k závěru, že nároky 1,3,5 uplatněné žalobou jsou po právu, a žalobě bylo proto o těchto nárocích v plném rozsahu vyhověno, tedy bylo určeno, že uvedené nároky žalobce jsou po právu a to jako pohledávky nezajištěné, neboť, jak je i mezi stranami nesporné, dlužnice žalobci nezaplatila žalované části pohledávek, které byly dohodnuty smlouvami. 35. Pokud se týká nároků 2,4,6, pak soud zjištěný skutkový děj posoudil podle následujících ustanovení občanského zákoníku Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. KSPH 61 INS 28429/2016

Podle § 2051 o.z. nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty.

36. Ohledně nároků 2,4,6 soud uzavřel, že smluvní pokuty byly ve všech případech platně sjednány, neboť nebyl zjištěn žádný důvod neplatnosti uzavření smluv v této části. Insolvenční soud však dospěl k závěru, že platně dohodnutá výše smluvních pokut, je nepřiměřeně vysoká, a to vzhledem ke zjištěným okolnostem případu, kdy dohodnutá výše smluvních pokut neodpovídá svou výší hodnotě zajišťované povinnosti, když je zde na místě hodnotit i to, že jako základ pro výpočet smluvní pokuty byla určena částka nikoliv skutečně poskytnuté zápůjčky, ale částka včetně (kapitalizovaného) úroku z částky skutečné zápůjčky. Taková dohodnutá výše je nepřiměřená, za přiměřenou soud považuje jednu třetinu dohodnuté smluvní pokuty, což odpovídá výši zajišťované povinnosti. Proto bylo žalobě ohledně nároků 2,4,6 vyhověno v rozsahu 1/3, co do dalších dvou třetin byla žaloba na těchto nárocích zamítnuta.

37. Nad rámec shora uvedeného soud k obraně žalované, že dlužnici nebylo zesplatnění oznámeno a že byla rovnou vyúčtována i smluvní pokuta, uvádí, že dle smluvního ujednání ve smlouvách o zápůjčce, došlo vždy k zesplatnění v daném konkrétním případě tím, že dlužnice nezaplatila splátky dle smlouvy v režimu splátkového kalendáře (platební morálka dlužnice nebyla ani rozporována), tedy žalobce nemusel ani dlužnici o zesplatnění vyrozumívat, resp. zesplatnění nebylo na jeho vyrozumění nijak závislé.

38. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 163 IZ za použití § 151 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť poměr úspěchu a neúspěchu žalobce a žalovaného je přibližně stejný.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu podepsaného.

Praha dne 12. října 2017

JUDr. Jitka S o b k o v á, v. r. samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Bc. Lenka Krumlová