61 ICm 1898/2017
č.j. KSPH 61 ICm 1898 / 2017-66 (KSPH 61 INS 21342 / 2016)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Sobkovou v právní věci žalobce MONETA Auto, s.r.o., IČO 601 12 743, se sídlem se sídlem Praha 4-Michle, Vyskočilova 1422/1a, PSČ 140 00, zast. JUDr. Miroslavem Nyplem, advokátem, se sídlem Hradec Králové, Pražské Předměstí, Dukelská třída 15/16, PSČ 500 02, proti žalovanému Mgr. Michalu Šimků, IČO 662 52 377, se sídlem Praha 1, Šítkova 233/1, PSČ 110 00, insolvenčnímu správci dlužníka Dalibora anonymizovano , anonymizovano , bytem Kadaň, Chomutovská 1621, PSČ 432 01, o žalobě o určení pravosti popřené pohledávky,

takto:

I. Určuje se, že pohledávka žalobce ve výši 4.719,-Kč z titulu náhrady nákladů exekučního řízení, přihlášená v insolvenčním řízení dlužníka Dalibora anonymizovano , anonymizovano , bytem Kadaň, Chomutovská 1621, PSČ 432 01, vedeném u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 61 INS 21342 / 2016, j e p o p r á v u.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění :

Žalobce se žalobou ze dne 18.4.2017, podanou k soudu téhož dne, domáhal určení, že dílčí pohledávka č. 2 ve výši 4.719,-Kč přihlášená přihláškou č. 21 do insolvenčního řízení vedeného pod sp. zn. KSPH 61 INS 21342 / 2016 je po právu platná.

Žalobu žalobce odůvodnil tím, že zdejší soud zjistil usnesením č.j. KSPH 61 INS 21342 / 2016-A-12 ze dne 29.11.2016 úpadek dlužníka. Toto usnesení bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 29.11.2016. Žalobce do tohoto řízení přihlásil dne 23.12.2016 své dvě nezajištěné pohledávky, částečně vykonatelné a částečně nevykonatelné, v celkové výši 147.396,80 Kč. Žalobce tyto své pohledávky přihlásil do uvedeného insolvenčního řízení z titulu smlouvy o úvěru ě. 33018094 ze dne 16. 5. 2006. Na přezkumném jednání konaném isir.justi ce.cz

pokračovánídne 30.3.2017 byla pohledávka č. 2 žalobce popřena žalovaným v částce 4.719,-Kč, a to co do pravosti. Žalovaný popřel uvedenou pohledávku z toho důvodu, že žalobce nedoložil příkaz k úhradě nákladů exekuce, kterým byly pravomocně přiznány náklady žalobce v exekučním řízení. Dále žalobce uvedl, že dne 3.4.2017 mu bylo doručeno vyrozumění žalovaného o tom, že jeho pohledávka byla popřena. Zároveň žalovaný poučil žalobce o právu podat žalobu na určení pravosti předmětné popřené pohledávky, a to ve lhůtě 30 dnů od konání přezkumného jednání, jež se konalo dne 30.3.2017, přičemž tato lhůta neskončí dříve než 15 dní od doručení výše uvedeného vyrozumění.

Žalobce dále uvedl, že částka ve výši 4.719,-Kč představuje náklady oprávněného / žalobce v exekučním řízení, přičemž tyto náklady byly určeny na základě vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) ve znění pozdějších předpisů (dále jen jako advokátní tarif ). Zmíněné exekuční řízení na majetek dlužníka bylo nařízeno usnesením Okresního soudu v Chomutově č.j. 26 EXE 9985/2010-22 ze dne 14.7.2010. Provedením této exekuce byl pověřen soudní exekutor JUDr. Tomáš Vrána, který toto exekuční řízení vedl pod sp. zn. 103 Ex 22953 / 10. Žalobce dále ve své žalobě sdělil, že příkazem k úhradě nákladů exekuce nedisponuje. Žalobce v žalobě prezentuje názor, že nárok na náhradu nákladů exekuce oprávněného vzniká již podáním návrhu na nařízení exekuce. Příkaz k úhradě nákladů exekuce pouze určuje toliko konkrétní výši nákladů exekuce, aniž by přitom sám zakládal tento nárok. V této souvislosti žalobce poukázal na rozsudek Krajského soudu v Plzni č.j. 129 ICm 1423 / 2013-33 ze dne 22.7.2013 a na Stanovisko Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Cpjn 200/2005 k výkladu zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen jako exekuční řád ).

Žalovaný k výzvě soudu sdělil, že nárok žalobce neuznává s tím, že stejně jako při přezkumném jednání namítal, že předmětná pohledávka nevznikla. Dále žalovaný uvedl, že žalobce přihlásil popřenou pohledávku z titulu náhrady nákladů oprávněného v exekučním řízení, přičemž žalobce k tomuto nedoložil příkaz k úhradě nákladů exekuce. Žalovaný dále poukázal na § 88 odst. 1 exekučního řádu, podle kterého platí, že náklady exekuce a náklady oprávněného určuje exekutor v příkazu k úhradě nákladů exekuce, který doručí oprávněnému a povinnému. Žalobce však příkaz k úhradě nákladů exekuce nedoložil, čímž tak nedoložil vznik svého nároku na úhradu nákladů exekuce. V této souvislosti žalovaný poukázal na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 42 ICm 580/2015-34 ze dne 10.9.2015. Z výše uvedených důvodů žalovaný navrhnul, aby soud žalobu žalobce zamítnul.

O podané žalobě rozhodl insolvenční soud podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen jako o.s.ř. ) bez nařízeného jednání, neboť s tímto postupem oba účastníci vyslovili souhlas. Soud proto věc rozhodl, aniž by nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů a na základě tvrzení účastníků řízení.

Z dále uvedených důkazů soud vzal za prokázané níže uvedené skutečnosti.

Z insolvenčního spisu vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. KSPH 61 INS 21342 / 2016 vzal soud za prokázané, že usnesením zdejšího soudu č.j. KSPH 61 INS 21342 / 2016-A-12 ze dne 29.11.2016 byl zjištěn úpadek dlužníka, přičemž zároveň tímto usnesením bylo dlužníku povoleno oddlužení. Insolvenčním správcem byl ustanoven žalovaný.

pokračování

Z přihláškového spisu k přihlášce č. 21 věřitele č. 19 (žalobce) bylo zjištěno, že touto přihláškou přihlásil žalobce dne 23.12.2016 vůči dlužníku dvě dílčí pohledávky v celkové přihlášené výši 147.396,80 Kč, a to jako nezajištěné. Vzhledem k tomu, že popřena byla dílčí pohledávka č. 2, soud se zabýval touto pohledávkou. Pohledávka č. 2 byla přihlášena v celkové částce 117.028,07 Kč, přičemž byla přihlášena co do částky 112.309,07 Kč jakožto vykonatelná, a to na základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 č.j. 70 EC 1793 / 2009-50 ze dne 29.1.2010, který nabyl právní moci dne 6.3.2010. Právním důvodem vzniku této pohledávky byla nesplacená pohledávka z úvěrové smlouvy č. 33018094 ze dne 16.5.2006 uzavřená mezi právním předchůdcem žalobcem společností GE Money Multiservis, a.s., IČO 492 41 150, se sídlem Praha 4, Vyskočilova 1422/1a, PSČ 140 00 (dále jen jako právní předchůdce žalobce ) a dlužníkem. Žalobce evidoval za dlužníkem pohledávku v celkové výši 54.937,29 Kč spolu s příslušenstvím z titulu výše uvedené úvěrové smlouvy. Tato pohledávka ve výši 54.937,29 Kč byla žalobci přiznána rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 č.j. 70 EC 1793 / 2009-50 ze dne 29.1.2010, který nabyl právní moci dne 6.3.2010. Vzhledem k tomu, že dlužník výše uvedenou povinnost dobrovolně nesplnil, podal žalobce návrh na nařízení exekuce, a to právě pro částku ve výši 54.937,29 Kč spolu s příslušenstvím a pro náklady nalézacího řízení. Exekuční řízení bylo nařízeno na základě usnesení Okresního soudu v Chomutově č.j. 26 EXE 9985/2010-22 ze dne 14.7.2010, přičemž soud pověřil jejím provedením soudního exekutora JUDr. Tomáše Vránu. Uvedená pohledávka č. 2 přihlášky č. 21 se tedy skládá z částky ve výši 54.937,29 Kč (jistina), z částky 35.223,78 Kč (úrok z prodlení), z částky 22.148,-Kč (náhrada nákladů nalézacího řízení) a z částky 4.719,-Kč (náklady oprávněného / žalobce v exekučním řízení za 2 úkony právní služby).

Z protokolu o přezkumném jednání ze dne 30.3.2017 v insolvenční věci vedené u Krajského soudu v Praze sp. zn. KSPH 61 INS 21342 / 2016 vzal soud za prokázané, že žalovaný popřel dílčí pohledávku č. 2, přihlášky č. 21, žalobce, a to co do částky 4.719,-Kč z důvodu pravosti. Tento svůj popěrný úkon žalovaný odůvodnil tím, že podle § 88 exekučního řádu náklady oprávněného určuje exekutor v příkaze k úhradě nákladů exekuce. Žalobce příkaz k úhradě nákladů exekuce nedoložil, nedoložil proto vznik nároku na úhradu nákladů oprávněného. Dlužník uvedenou pohledávku č. 2 uznal v plném rozsahu.

Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 č.j. 70 EC 1793 / 2009-50 ze dne 29.1.2010, který nabyl právní moci dne 6.3.2010 a vykonatelnosti dne 9.3.2010, soud zjistil, že dlužník byl povinen ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 54.937,29 Kč s příslušenstvím. Ve stejné lhůtě byl pak dlužník povinen zaplatit k rukám právního zástupce právního předchůdce žalobce náhradu nákladů řízení ve výši 22.148,-Kč. Z odůvodnění tohoto rozsudku soud zjistil, že o nároku právního předchůdce žalobce bylo rozhodnuto rozsudkem pro zmeškání.

Z návrhu na nařízení exekuce podle § 44 odst. 2 exekučního řádu ze dne 20.6.2010 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce podal návrh na nařízení exekuce vůči dlužníku, a to z důvodu, že dlužník dobrovolně nesplnil povinnost uloženou mu vykonatelným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 č.j. 70 EC 1793 / 2009-50 ze dne 29.1.2010, který nabyl právní moci dne 6.3.2010. Právní předchůdce žalobce navrhnul, aby byla nařízena exekuce na základě výše citovaného pravomocného a vykonatelného rozsudku k vymožení povinnosti na zaplacení peněžitého plnění ve výši 54.937,29 Kč spolu s příslušenstvím a náklady nalézacího řízení ve výši 22.148,-Kč, a dále náklady právního zastoupení ve výši 10.704,-Kč a k úhradě nákladů exekuce. Dále právní předchůdce žalobce navrhnul, aby provedením této exekuce soud pověřil soudního exekutora JUDr. Tomáše Vránu.

pokračování

Z usnesení Okresního soudu v Chomutově č.j. 26 EXE 9985 / 2010-22 ze dne 14.7.2010 soud zjistil, že tento soud nařídil podle vykonatelného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 č.j. 70 EC 1793 / 2009-50 ze dne 29.1.2010 exekuci na majetek dlužníka k uspokojení pohledávky právního předchůdce žalobce ve výši 54.937,29 Kč s příslušenstvím včetně nákladů předcházejícího řízení, nákladů exekuce a nákladů právního předchůdce žalobce (oprávněného), jež budou vyčísleny v průběhu řízení. Druhým výrokem tohoto usnesení byl pověřen k provedení exekuce JUDr. Tomáš Vrána-soudní exekutor.

Jiné důkazy již soud neprováděl, když skutkový stav věci mezi účastníky sporný nebyl, sporným zůstalo pouze právní posouzení, zda přihlášená a popřená pohledávka je po právní stránce po právu.

Zjištěný skutkový děj soud posoudil podle zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) v platném znění (dále jen jako IZ ).

Podle § 7 odst. 1 IZ platí, že nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Podle § 109 odst. 1 písm. c) IZ platí, že se zahájením insolvenčního řízení se spojují tyto účinky: výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nařídit nebo zahájit, nelze jej však provést. Pro pohledávky za majetkovou podstatou (§ 168) a pohledávky jim na roveň postavené (§ 169) však lze provést nebo vést výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek náležející do majetkové podstaty dlužníka, na základě rozhodnutí insolvenčního soudu vydaného podle § 203 odst. 5 a s omezeními tímto rozhodnutím založenými. Není-li dále stanoveno jinak, výkon rozhodnutí nebo exekuce se i nadále nařizuje nebo zahajuje a provádí proti povinnému.

Podle § 193 IZ platí, že o popření pohledávky co do její pravosti jde tehdy, je-li namítáno, že pohledávka nevznikla nebo že již zcela zanikla anebo že se zcela promlčela.

Podle § 198 odst. 1 IZ platí, že věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání nebo od právní moci rozhodnutí o schválení zprávy o přezkumu podle § 410 odst. 3 písm. a); tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2 nebo § 410 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření.

Podle § 198 odst. 2 IZ platí, že v žalobě podle odstavce 1 může žalobce uplatnit jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnosti, které jako důvod vzniku této pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání, a dále skutečnosti, o kterých se žalobce

pokračovánídozvěděl později proto, že mu kupující ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části neoznámil včas převzetí dlužníkova závazku.

Podle § 87 odst. 2 exekučního řádu platí, že oprávněný má právo na náhradu nákladů účelně vynaložených k vymáhání nároku. Náklady oprávněného hradí oprávněnému povinný.

Podle § 202 odst. 1 věty první IZ platí, že ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci.

Předně je nutno uvést, že přezkumné jednání se konalo dne 30.3.2017, přičemž žalobce obdržel od žalovaného vyrozumění o popření pohledávky dne 3.4.2017. Tato žaloba byla podána dne 18.4.2017. Je tedy možno na tomto místě uzavřít, že žaloba byla podána včas.

Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že zcela zásadním je skutkové zjištění, že usnesením Okresního soudu v Chomutově č.j. 26 EXE 9985 / 2010-22 ze dne 14.7.2010 byla k návrhu právního předchůdce žalobce nařízena exekuce na majetek dlužníka, a to podle pravomocného a vykonatelného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 č.j. 70 EC 1793 / 2009-50 ze dne 29.1.2010, který nabyl právní moci dne 6.3.2010 a vykonatelnosti dne 9.3.2010. Exekuce byla nařízena k vymožení pohledávky právního předchůdce žalobce podle zmíněného rozsudku ve výši 54.937,29 Kč s příslušenstvím včetně nákladů předcházejícího řízení, nákladů exekuce a nákladů právního předchůdce žalobce (oprávněného), jež budou vyčísleny v průběhu řízení. Následně pak bylo 15.9.2016 zahájeno insolvenční řízení dlužníka. Žalobce přihlásil včas do insolvenčního řízení předmětnou pohledávku ve výši 4.719,-Kč představující náklady exekučního řízení vzniklé v souvislosti s nařízením exekuce shora zmíněným usnesením Okresního soudu v Chomutově. Příkaz k úhradě nákladů exekuce však v předmětném exekučním řízení soudním exekutorem vydán nebyl.

V daném případě soud zastává názor, že po zahájení insolvenčního řízení již soudní exekutor nemůže vydávat příkazy k náhradě nákladů exekuce, neboť je zde nutno aplikovat § 109 odst. 1 písm. c) IZ, který stanoví, že nelze nařídit, zahájit ani provést exekuci po zahájení insolvenčního řízení. Vydáním příkazu k náhradě nákladů exekuce by soudní exekutor prováděl exekuci v rozporu s tímto ustanovením.

Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí publikovaném pod R 31/2006 konstatoval, že nařízení exekuce, ač výslovně neuvedeno, se vztahuje i na povinnost k úhradě nákladů oprávněného (§ 87 odst. 2 EŘ), a to bez toho, že (by) byly specifikovány. Tamtéž dodal, že obdobou postupu soudu v řízení o výkon rozhodnutí (kdy soud ukládá postupně další povinnosti k náhradě nákladů, aniž určil lhůtu k plnění, případně je jen co do výše určuje), je v exekučním řízení postup prostřednictvím institutu příkazu k úhradě nákladů exekuce podle § 88 exekučního řádu, k jehož vydání je povolán soudní exekutor. Z pohledu zásad ovládajících rozhodování o nákladech v nalézacím řízení se také zde (stejně jako v řízení o výkon rozhodnutí) vychází z toho, že oprávněný je procesní stranou, jíž svědčí plný úspěch ve věci (§ 142 odst. 1 o.s.ř.), neboť nařízením exekuce bylo jeho návrhu vyhověno.

Je zřejmé, že žalobce má nárok na úhradu nákladů řízení, avšak se jich nemůže domáhat na základě příkazu k úhradě exekuce, který do zahájení insolvenčního řízení vydán

pokračovánínebyl, a nyní po zahájení insolvenčního řízení již být vydán nemůže. Na základě výše uvedeného soud proto dospěl k závěru, že žalobci v situaci, kdy bylo vyhověno jeho návrhu na nařízení exekuce, vzniklo právo na náhradu nákladů v exekučním řízení účelně vynaložených k vymáhání pohledávky, jež sestávají z odměny za zastupování advokátem v exekučním řízení. Z výše uvedené judikatury vyplývá, že nárok na náhradu nákladů právního zastoupení v exekučním řízení vzniká však již nařízením exekuce.

Soud tak shrnuje, že ani skutečnost, že do zahájení insolvenčního řízení nebyl vydán příkaz k úhradě nákladů exekuce, neznamená, že by žalobci jako oprávněnému nevzniklo právo na náhradu nákladů exekuce. Právo na náhradu nákladů exekuce již žalobci vzniklo k okamžiku, kdy rozhodnutí soudu o nařízení exekuce nabylo právní moci. Co do základu je tedy přihláška žalobce v uvedeném rozsahu zcela opodstatněná a důvodná. Výší přihlášené pohledávky se soud nezabýval, neboť z protokolu o přezkumném jednání, resp. jednotlivých přezkumných listů pohledávek je zjevné, že žalovaný popřel přihlášené pohledávky výslovně a jednoznačně toliko co do pravosti, nikoli co do výše.

S ohledem na uvedené proto soud I. výrokem tohoto rozsudku žalobě vyhověl a určil, že dílčí pohledávka žalobce ve výši 4.719,-Kč, žalobcem přihlášená z titulu náhrady nákladů exekučního řízení přihláškou č. 21 do insolvenčního řízení dlužníka, je pohledávkou v plném rozsahu po právu.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 202 odst. 1 věty první IZ, kdy ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci.

Poučení: Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí, a to k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Praze, a to ve dvou stejnopisech.

Do běhu lhůty se nezapočítává den, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty. Lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit (§ 57 odst. 1 a 3 o.s.ř.). Podání učiněné tele-faxem nebo v elektronické podobě (bez uznávaného elektronického podpisu), je třeba ve lhůtě tří dnů doplnit předložením jeho originálu, případně písemným podáním shodného znění. K těmto podáním, pokud nebyla ve stanovené lhůtě doplněna, soud nepřihlíží (§ 42 odst. 2 o.s.ř.).

V Praze dne 23. října 2017

JUDr. Jitka S o b k o v á,v.r. samosoudkyně Za správnost: Škutinová Ladislava