61 ICm 1663/2017
číslo jednací: KSPH 61 ICm 1663/2017-26 KSPH 61 INS 23481/2016

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Sobkovou v právní věci žalobce Mgr. Václava Hebkého, se sídlem Černokostelecká 1805/121, 100 00 Praha 10, insolvenčního správce dlužníka Ladislava anonymizovano , anonymizovano bytem Palackého náměstí 1, 278 01 Kralupy nad Vltavou, zastoupeného Mgr. Martinem Strakou, advokátem se sídlem Londýnská 674/55, 120 00 Praha 2, proti žalovanému Intrum Czech, s.r.o , IČO: 272 21 971, se sídlem Klimentská 1216/46, 110 00 Praha 1, zastoupenému JUDr. Ervínem Perthenem, MBA, advokátem se sídlem Velké náměstí 135/19, 500 03 Hrade Králové, o určení pravosti vykonatelné pohledávky

takto: I. Určuje se, že pohledávka žalovaného přihlášená přihláškou č. 8, jako dílčí pohledávka č. 2 ve výši 575.591,12 Kč, jako nezajištěná, nepodmíněná, n e n í po právu. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 12.342 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Martina Straky, advokáta.

Odůvodnění : 1. V insolvenční věci dlužníka Ladislava anonymizovano , anonymizovano (dále jen dlužník) insolvenční Krajský soud v Praze usnesením ze dne 21.12.2016 č.j. KSPH 61 INS 23481/2016-A-15 zjistil úpadek dlužníka a bylo povoleno jeho řešení oddlužením. Insolvenčním správcem byl určen Mgr. Václav Hebký (dále jen insolvenční správce). Žalovaný, věřitel č. 7 (dále jen věřitel), přihláškou č. 8 přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka 2 dílčí pohledávky v celkové výši 721.612,-Kč. Dílčí pohledávku č. 1 nebyla popřena a není tedy předmětem žaloby a tohoto řízení. Právním důvodem vzniku dílčí pohledávky č. 2 přihlášené jako vykonatelné v plné přihlášené výši 575.591,12 Kč byl nárok na smluvní pokutu podle čl. 7 odst. 7 písm. c) smluvních jednání Dohody o uznání (dále jen Dohoda o uznání), když smluvní pokuta ve výši 0,15% denně z dlužné částky 223.901,11 Kč je požadována za úrokové období od 14.12.2010 do 31.5.2014, přičemž vykonatelnost je dovozována z rozhodčího nálezu vydaného JUDr. Evou Vaňkovou, rozhodcem, dne 2. května 2011, č.j. Va-PD 51/2011-7 (dále jen rozhodčí nález ) a smluvní pokutou ve výši 0,1% denně z dlužné částky 200.0767,22 Kč za období od 1.6.2014 do zaplacení, dle rozhodnutí top managementu věřitele. 2. Insolvenční správce při přezkumném jednání dne 9.3.2017 popřel dílčí pohledávku č. 2 přihlášenou přihláškou č. 8 v jejím plném přihlášeném rozsahu, a to pro pravost. Dlužník dílčí pohledávku č. 2 přihlášenou přihláškou č. 8 nepopřel. isir.justi ce.cz KSPH 61 INS 23481/2016

3. Žalobce se poté, žalobou podanou k soudu dne 30.3.2017, domáhá určení, že není po právu dílčí pohledávka č. 2 věřitele přihlášená přihláškou č. 8 v přihlášené výši 575.591,12 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že dlužník uzavřel dne 19.2.2007 smlouvu o úvěru č. 182227635 s právním předchůdcem žalovaného, společností GE Money Bank, a.s. (dále jen úvěrová smlouva"). Na základě této smlouvy byl poskytnut dlužníkovi úvěr ve výši 155.000,-Kč. Následně došlo k postoupení pohledávek žalovanému, který uzavřel s dlužníkem Dohodu o znání dluhu se splátkovým kalendářem č. 2471110104 dne 26.9.2010 (viz výše okázaná Dohoda o uznání"). Žalobce uvedl, že předmětem uznání dluhu byla pouze původní pohledávka z úvěrové smlouvy. Není možné, aby v rámci uznání dluhu byla uznávaná částka navýšena o nově sjednanou smluvní pokutu ve výši 0,1% (0,15%) denně z dlužné částky, jde o ujednání odporující dobrým mravům, pro nepřiměřenou výši smluvní pokuty, tedy neplatné ujednání dle ustanovení § 580 odst. 1 o.z. Nepřiměřenost výše smluvní pokuty je zřejmá z rozsahu zajišťované pohledávky, když tato je tvořena vedle jistiny i již běžným úrokem úvěru, který v sobě jistě zahrnuje i riziko nesplacení dluhu. Vedle toho je navíc možné uplatňovat zákonný úrok z prodlení. Je i možné, že si dlužník nebyl vědom sjednání nového nároku pro žalovaného, jelikož uznání dluhu obecně obsahuje pouze deklaraci již existujícího závazku a nezakládá nový nárok. Dlužník tak byl oklamán a uveden v omyl, takové jednání je neplatné dle ustanovení § 583 o.z. Rozhodčí nález rovněž neobsahuje žádné právní hodnocení k existenci nároku, pouze v podstatě přepis žaloby a rekapitulaci nároku z doložené Dohody o uznání. Rozhodčí nález opírá nárok žalovaného o jím předložené uznání dluhu, aniž by se však zabýval tím, na základě jakého původního titulu byla smluvní pokuta sjednána. Uznání dluhu může pouze deklarovat již existující dluh, nikoliv nový zakládat. V tomto směru tedy chybí v Rozhodčím nálezu toto základní skutkové zjištění. Přitom správně by i tento právní titul měl plynout z uznání dluhu. Uznání dluhu není právním titulem, o který lze opřít existenci určitého nároku. Pokud je v Rozhodčím nálezu uveden odkaz na čl. 7 smluvních ujednání, které jsou součástí uznání dluhu, pak z tohoto ustanovení neplyne nárok na zaplacení smluvní pokuty v uvedené výši a ke dni podpisu Dohody o uznání. I když pohledávka byla přihlášena jako vykonatelná na základě rozhodčího nálezu, její popření je možné, neboť z pravomocného rozhodčího nálezu neplyne žádné právní posouzení, odkázal přitom na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 29 ICdo 4/2012 ze dne 26.2.2014. 4. Žalovaný ve svém vyjádření navrhl zamítnutí žaloby s tím, že důvod popření není po právu, neboť pohledávka je vykonatelná, rozhodčí nález má všechny náležitosti, rozhodce se pohledávkami žalovaného podrobně zabýval, posoudil, zda smlouva, dohoda o uznání, jejich smluvní ujednání a rozhodčí smlouva byly platně uzavřeny, a jestliže poté uložil dlužníku, aby věřiteli zaplatil předmětné pohledávky, jedná se o hodnocení, že pohledávky jsou po právu. Proto žalobce nemůže jako důvod popření uvádět jiné právní posouzení věci, tak jak učinil. Své vyjádření rozvedl podepřel teoretickým rozborem a odkazem na četnou judikaturu. In eventum, pokud by soud tuto jeho obranu nepřijal, pak namítl, že výše smluvní pokuty neodporuje dobrým mravům a opět citoval četnou judikaturu. Uvedenou argumentaci podporují níže uvedená soudní rozhodnutí. Z dále uvedených důkazů byly zjištěny dále uvedené skutečnosti. 5. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobce změnil od 30.1.2018 obchodní firmu na Intrum Czech, s.r.o., do dne 18.9.2014 bylo jeho označení jeho obchodní firmy Profidebt, s.r.o., poté Intrum Justitia Czech, s.r.o. 7. Z usnesení Krajského soudu v Praze ze dne ze dne 21.12.2016 č.j. KSPH 61 INS 23481/2016-A-15 zjistil úpadek dlužníka a bylo povoleno jeho řešení oddlužením. Insolvenčním správcem byl určen Mgr. Václav Hebký. 8. Z přihlášky č. 8 žalovaného bylo zjištěno, že přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka jako vykonatelnou dílčí pohledávku č. 2 ve výši 575.591,12 Kč, která představuje smluvní pokutu ve výši 0,15% denně z dlužné částky 223.901,11 Kč je požadována za úrokové období KSPH 61 INS 23481/2016 od 14.12.2010 do 31.5.2014, a smluvní pokutou ve výši 0,1% denně z dlužné částky 200.0767,22 Kč za období od 1.6.2014 do zaplacení, dle rozhodnutí top managementu věřitele přičemž vykonatelnost je dovozována z rozhodčího nálezu vydaného JUDr. Evou Vaňkovou, rozhodcem, dne 2. května 2011, č.j. Va-PD 51/2011-7. 9. Z protokolu o přezkumném jednání konaném dne 9.3.2017, jehož nedílnou součástí je upravený přezkumný list, bylo zjištěno, že dlužník nepopřel žádnou z přezkoumávaných pohledávek, insolvenční správce přezkoumal jako vykonatelnou nezajištěnou (kromě jiného i) dílčí pohledávku č. 2 přihlášenou přihláškou č. 8 věřitele č. 7, kterou popřel v plném přihlášeném rozsahu. Jako důvod popření uvedl, že předmětem uznání v Dohodě o uznání (dále jen Dohoda o uznání ) byla původní pohledávka, tedy to, co uplatil žalovaný jako dílčí pohledávku č. 1. Není možné, aby v rámci uznání dluhu byla uznávaná částka navýšena o nově sjednanou smluvní pokutu ve výší 0,1% (0,15% ) denně z dlužné částky, jde o ujednání odporující dobrým mravům, pro nepřiměřenou výši smluvní pokuty, tedy neplatné ujednání dle ustanovení § 580 odst. 1 o.z. Nepřiměřenost výše smluvní pokuty je zřejmá z rozsahu zajišťované pohledávky, když tato je tvořena vedle jistiny i již běžným úrokem úvěru, který v sobe jistě zahrnuje i riziko nesplacení dluhu. Vedle toho je navíc možné uplatňovat zákonný úrok z prodlení. Je i možné, že si dlužník nebyl vědom sjednání nového nároku pro věřitele, jelikož Dohoda o uznání obecně obsahuje pouze deklaraci jíž existujícího závazku a nezakládá nový nárok. Jinak jde o klamání druhé strany, vyvolání omylu a takové ujednání je neplatné dle ustanovení § 583 o.z. Z dohody o uznání navíc není vůbec patrné, že by mezi dlužníkem a věřitelem bylo výslovně sjednáno zaplacení nové smluvní pokuty. Pokud se týká rozhodčího nálezu, pak z odůvodněni rozhodčího nálezu není ani patrné, o jaký původní nárok jde, v odůvodněni odkazovaná dohoda o uznání není právním titulem, ale listinou pouze zakládající fikci existence nároku. Rozhodčí nález pak v podstatě neobsahuje žádné právní hodnocení. Rozhodčí nález je tak nesrozumitelný a neurčitý. 10. Z rozhodčího nálezu rozhodce JUDr. Evy Vaňkové, ze dne 2.5.2011 č.j. V a-P D 51/2011-7, který nabyl právní moci dne 6.5.2011 bylo zjištěno, že jím bylo rozhodnuto ve věci žalobce Profidebt, s.r.o. proti žalovanému dlužníkovi, tak, že žalovanému dlužníkovi byla uložena povinnost zaplatit žalobci 223.901,11 Kč spolu se smluvní pokutou 0,15 % denně z částky 223.901,11 Kč od 14.12.2010 do zaplacení. V odůvodnění rozhodčího nálezu uvedl rozhodce, že dlužník se k výzvě rozhodce k vyjádření k návrhu nevyjádřil, tedy nárok uznal. Z předložených dokladů uvedl rozhodce, jaké skutečnosti má za prokázané, tedy, že dne 26.9.2010 uzavřely smluvní Dohodu o uznání dluhu č. 2471110104 se splátkovým kalendářem, ve které se žalovaný zavázal uhradit zbývající dlužné částky a náklady věřitele s vymáháním pohledávky. Pramovoc rozhodce založila Rozhodčí smlouva ze stejného dne. Dlužník uznaný závazek nesplnil, proto je pohledávku v celkové výši 223.901,1 Kč se smluvní pokutou 0,15% denně, sestávající se z neuhrazené části závazku ve výši 174.449,21 Kč, neuhrazené části smluvní pokuty ve výši 43.611,79 Kč, úroků dle Dohody o uznání ve výši 5.840,11 Kč, po právu. Uvedl, že předložené důkazy nevzbuzují pochybnost o své pravosti a rozhodce došel k závěru, že jde o listiny platné, které jsou v souladu stvrzeními obsaženými v žalobě. Dále uvedl, že z těchto důvodů bylo rozhodnuto, jak je shora uvedeno . Jediné zákonné ustanovení, které je v rozhodčím nálezu uvedeno, je ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. podle kterých bylo rozhodováno o nákladech řízení. 11. Z Dohody o znání dluhu č. 2471110104 se splátkovým kalendářem ze dne 26.9.2010 uzavřené mezi žalovaným (označen jeho původní obchodní firmou) a dlužníkem bylo zjištěno, že dohoda je čtyřstránková, na první straně je označení Dohoda o znání dluhu č. 2471110104 se splátkovým kalendářem (dále jen Dohoda ), na této straně jsou základní pojmy a jsou zde vyplňované části. Další tři strany jsou formulářového typu, tedy, kromě závěrečného místa pro podpis dlužníka (který je skutečně uveden), zde není nic, co by bylo doplňován, Tyto další tři strany jsou uvedeny počátečním označením SMLUVNÍ UJEDNÁNÍ 01/07/2010 . Na první straně Dohody o uznání jsou vyplněny údaje o účastnících, dále v kolonce Část-Postoupená pohledávka je uvedeno, že výše odkoupené pohledávky od GE Money Bank, a.s. na základě KSPH 61 INS 23481/2016 smlouvy č. 0182227625 je 174.449,21 Kč a další údaje o postoupené pohledávce, které zde soud neuvádí, neboť nejsou relevantní. Další část je Část-závazek (není relevantní pro rozhodovanou věc), další část je Část-Konečný závazek , pod tím jsou v řádku dvě okénka, v prvním z nich je uvedeno (9.) Smluvní pokuta (Kč) 43.611,79 Kč, v druhém okénku (10) Konečný závazek (Kč) 218.061. Další části první strany jsou již irelevantní. První strana . byla podepsána oběma stranami. Bod 7.1 části SMLUVNÍ UJEDNÁNÍ 01/07/2010 zní : V případě prodlení Dlužníka s úhradou splátky na úhradu Konečného závazku v délce deseti (10) a více dnů, je Věřitel oprávněn bez předchozího písemného upozornění, zahájit případné exekuční (vykonávaci) řízení na majetek Dlužníka za účelem vymožení nároku z pravomocného rozhodnutí soudu (rozhodce), jakož i veškeré ostatní kroky spojené s porušením Dohody a vedoucí k úhradě pohledávek za Dlužníkem, (zejména domáhat se úhrady zbylých neuhrazených závazků v rozhodčím řízení podle čl. 10 této Dohody), bez jakéhokoli omezení. Bod 7.2 zní : V případě prodlení Dlužníka s úhradou splátky na úhradu Konečného závazku dle bodu 6.1. této Dohody o deset (10) dní: a) je Věřitel oprávněn zrušit všechny své závazky vůči Dlužníkovi podle této Dohody, b) stávají se okamžitě splatnými veškeré závazky Dlužníka vůči Věřiteli, tj. vedle Závazku, který je splatný již ke dni uzavření této Dohody, se stává okamžitě splatnou zbylá část dosud nesplacené smluvní pokuty dle bodu 5.1. této Dohody, c) je Dlužník povinen za prodlení s úhradou celého zbylého Konečného závazku (po provedeném zesplatnění dle bodu 7.2. písm. b) této Dohody) zaplatit Věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,15 % z dlužné částky (tj. ze zbylého nesplaceného Konečného závazku) za každý den. prodlení do úplného splacení Konečného závazku. 12. Z rozhodčí smlouvy uzavřené dne 26.9.2010 bylo zjištěno, že ji uzavřeli žalovaný a dlužník a dohodli se, že veškeré spory z Dohody o uznání budou řešeny podle zákona č. 216/1994 Sb. s tím , že jsou uvedena jména rozhodců, mezi kterými ji i JUDr. Eva Vaňková s tím, že rozhodcem je ten z uvedených, kterému bude doručena žaloba. 13. Ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi GE Money Bank, a.s. a dlužníkem dne 19.2.2007 bylo zjištěno, že bylo sjednáno poskytnutí úvěru dlužníkovi 155.000,-Kč, další obsah smlouvy je pro toto řízení irelevantní, proto žádná další skutková zjištění soud neprováděl. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi žalovaným a GE Money Bank, a.s. dne 30.5.2005, jejíž součástí je seznam postupovaných pohledávek, bylo zjištěno, že zbývající část pohledávky GE Money Bank, a.s. ze smlouvy o úvěru za dlužníkem byla postoupena žalovanému. 14. Z listiny výpočet smluvní pokuty bylo zjištěno, že je zde uveden výpočet smluvní pokuty s uvedením z jaké částky je vždy vypočteno, z listiny přehled plate na účet žalovaného, bylo zjištěno, že jsou uvedeny výše jednotlivých plateb. Vzhledem k tomu, že v řízení nebylo sporné, jaké platby dlužník zaplatil, soud neuvádí další skutková zjištění o jednotlivých platbách. Zjištěný skutkový děj soud posoudil podle zákona č. 182/2006 Sb. insolvenční zákon (dále jen IZ). 15. Insolvenční soud učinil závěr, že žaloba byla podána včas, neboť byla podána ve lhůtě do 30 dnů od konání přezkumného jednání.

16. Podle ustanovení § 199 odst. 1 až 3 IZ insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu. Jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci. V žalobě podle odstavce 1 může žalobce proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel. 17. V rozhodované věci je žalobce aktivně legitimován k podání žaloby, neboť je insolvenčním správcem dlužníka, popřel pohledávku věřitele, která byla přihlášena a KSPH 61 INS 23481/2016 přezkoumána jako vykonatelná. Žaloba byla podána v zákonné lhůtě 30 dnů od konání přezkumného jednání, na kterém byla pohledávka popřena. 18. V rozhodované věci je důvodem popření pravosti z důvodu neexistence pohledávky za dlužníkem, s odůvodněním, že pohledávka nevznikla, k čemuž jsou uplatněny konkrétní právní námitky. 19. Soud učinil závěr, že insolvenční správce má právo uplatnit jím uvedený důvod popření spočívající v jiném právním posouzení, a to i přes to, že je zde pravomocný vykonatelný rozhodčí nález, který pohledávku věřiteli přiznal. 20. Rozhodčí nález totiž neobsahuje vůbec žádné právní posouzení pohledávky žalovaného věřitele. Právním posouzením se totiž rozumí uvedení konkrétního hmotněprávního právního předpisu a konkrétního hmotněprávního zákonného ustanovení, podle kterého je posouzen zjištěný skutkový děj. Za právní hodnocení nelze v rozhodované věci považovat to, že se dlužník nevyjádřil k žalobě, neboť i pokud by snad rozhodce z takové věci dovozoval fikci uznání nároku (což ani neuvedl), pak by se jednalo o procesní, nikoliv hmotněprávní posouzení. Přičemž analogie postupu rozhodce s institutem rozsudku pro uznání ve smyslu § 153a o. s. ř. se nedovozuje (srov. např. KSBR 40 INS 18711/2012). Při úplné absenci právního posouzení tak, není zřejmé, podle jakého právního předpisu a z jakého právního titulu byl vykonatelným rozhodnutím shledán nárok po právu, pak není vyloučeno, aby jako důvod popření pravosti nebo výše přihlášené vykonatelné pohledávky bylo uvedeno právní posouzení věci (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.7. 2013, č.j. 29 Cdo 392/2011). 21. Proto námitky žalobce vtělené do důvodu popření dílčí pohledávky č. 2 jsou námitkami právními, tedy námitkami jiného právního posouzení věci ve smyslu § 199 odst. 2 IZ, které ze shora uvedeného důvodu tedy žalobci, jako popírajícímu insolvenčnímu správci, přísluší. 22. Při hodnocení samotných důvodů popření soud vycházel z přechodných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.), která v § 3028 stanoví, že tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti (odst. 1). Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů (odst. 2). Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti (odst. 3). 23. Na posouzení důvodů popření se tedy podle § 3028 odst. 2 o.z. použijí ustanovení zákona č. 40/1964 Sb. občanský zákoník (dále jen obč. zák.), neboť k uzavření Dohody o uznání, o kterou žalovaný opírá vznik svého nároku, došlo za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb. 24. Podle § 37 odst. 1 obč. zák. musí být právní úkon učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný. Sankce neplatnosti právního úkonu se tímto ustanovením váže k náležitostem projevu vůle; projev vůle je neurčitý, je-li po jazykové stránce sice srozumitelný, avšak nejednoznačný zůstává jeho obsah, tj. když se jednajícím nepodařilo obsah vůle jednoznačným způsobem stanovit. Závěr o neurčitosti právního úkonu předpokládá, že ani jeho výkladem nelze dospět k nepochybnému poznání, co chtěli účastníci projevit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2000, sp. zn. 20 Cdo 2018/98, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 35/2001). 25. Posouzením obsahu Dohody o uznání dluhu soud učinil závěr, že nárok na smluvní pokutu přihlášenou dílčí pohledávkou č. 2, tak, jak je v přihlášce vyčíslen, na základě bodu 7.2.písm. c) nevznikl, neboť podle Dohoda o uznání je v této části, ve spojení s dalším obsahem Dohody, neurčitá. Není totiž možné jednoznačně vyložit, co se míní konečným závazkem obmyšleným v bodě 7.2.písm. c). Kategorie konečného závazku je uvedena celkem dvakrát na první straně Dohody o uznání, a to tak, že poprvé je zde uvedeno část-konečný závazek , pod tím jsou v řádku dvě okénka, v prvním z nich je uvedeno (9. smluvní pokuta)43.611,79, KSPH 61 INS 23481/2016 v druhém okénku (10) konečný závazek 218.061. Není tak zřejmé, zda Konečným závazkem je míněna jen částka 218.061 nebo součet částek 43.611,76 plus 218.061. Taková neurčitost dohody činí proto celé ujednání o smluvní pokutě podle bodu 7.2.písm. c) neplatným. 26. Z právních úkonů samotného žalovaného je zřejmé, že ani on nemá jasno v tom, co mělo být základem smluvní pokuty podle bodu 7.2.písm. c) Dohody o uznání, neboť sám v přihlášce vypočítá smluvní pokutu z částky jistiny 223.901,11 Kč, když však výši takové jistiny ve své přihlášce, ani jinde, neobjasnil. Částka 223.901,11 Kč se vyskytuje v celém soudním spise jedině v odůvodnění rozhodčího nálezu, ze kterého vyplývá, že za součást 223.901,11 Kč považoval rozhodce i částku 5.840,00 Kč úroky z prodlení (zjevně na základě žaloby žalovaného). Smluvní pokuta z takové částky úroků by však nemohla podle Dohody o uznání vzniknout. Skutečnosti uvedené v tomto odstavci dokazují, že i pro samotného žalovaného jsou ustanovení Dohody o uznání v části o smluvní pokutě, neurčitá. 27. Závěr soudu o neurčitosti Dohody o uznání v části o smluvní pokutě dle bodu 7., byl důvodem pro zamítnutí žaloby. 28. I kdyby zde nebylo důvodů uvedených v předchozích odstavcích, bylo by žalobě vyhověno z dalšího, níže uvedeného důvodu. 29. Podle § 49a obč. zák. právní úkon je neplatný, jestliže jej jednající osoba učinila v omylu, vycházejícím ze skutečnosti, jež je pro jeho uskutečnění rozhodující, a osoba, které byl právní úkon určen tento omyl vyvolala nebo o něm musela vědět. Právní úkon je rovněž neplatný, jestliže omyl byl touto osobou vyvolán úmyslně. Omyl v pohnutce právní úkon neplatným nečiní. 30. Insolvenční soud uzavřel, že žalovaný uvedl dlužníka v omyl tím, že mu předložil listinu, kterou sám žalovaný (na svém formuláři) označil na první straně jako Dohodu o uznání dluhu se splátkovým kalendářem a toto označení opakoval několikrát na první straně Dohody o uznání, přičemž první strana Dohody o uznání byla jedinou stranou, na kterou byly dopisovány údaje konkrétního případu. Další strany Dohody o uznání jsou přitom na titulní straně označeny jako SMLUVNÍ UJEDNÁNÍ 01/07/2010 , která je formulářového typu, do které nebylo již nic doplňováno, jen na jejich závěr je uvedeno místo pro podpis dlužníka, kam dlužník (a jenom dlužník) svůj podpis skutečně připojil. Tato další část navozuje dojem, že jsou jen stanoveny další podrobnosti o první části Dohody o uznání, tedy, že touto další částí nedochází ke vzniku nových závazků. Insolvenční uzavřel, že žalovaný oklamal dlužníka v povaze právního úkonu (error in negotia), neboť dlužník měl z první strany, kde byla Dohoda o uznání označena svým předmětem, oprávněný důvod domnívat se, že jejím předmětem je jen uznání dluhu a splátkový kalendář. Vzhledem k tomu, že návrh smlouvy učinil žalovaný, jednalo se o omyl, který vyvolal žalovaný. Námitka relativní neplatnosti byla přitom insolvenčním správcem uplatněna. 31. Dohoda o uznání je proto v části o ujednání smluvní pokuty relativně neplatná pro omyl dlužníka vyvolaný žalovaným. 32. Insolvenční soud se nezabýval námitkou rozporu výše smluvní pokuty s dobrými mravy, neboť je to vzhledem k výše uvedeným závěrům nadbytečné. 33. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 163 IZ za použití § 151 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žalobci byla přiznána plná náhrada nákladů řízení ve výši 12.342,-Kč, neboť měl ve věci plný úspěch. Náklady řízení sestávají z náhrady za 3 hlavní úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, účast advokáta žalobce při ústním jednání) vždy po 3.100,-Kč podle § 9 odst. 4 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen AT) a třikrát náhrada hotových výdajů po 300,-Kč podle § 13 odst. 3 AT, celkem 6.800,-Kč. Protože právní zástupce žalobce je plátcem DPH, byla přiznána i náhrada DPH ze součtu shora uvedených částek, což je 2.142,-Kč. Povinnost k zaplacení nákladů řízení byla určena třídenní KSPH 61 INS 23481/2016 podle § 160 odst. 1 o.s.ř. s povinností je zaplatit k rukám advokáta žalobce podle § 149 odst. 1 o.s.ř.

Poučení Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Praze.

Praha 16. listopadu 2017

JUDr. Jitka Sobková samosoudce