61 ICm 1188/2015
spisová značka : KSPH 61 ICm 1188/2015 KSPH 61 INS 36742/2013

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Sobkovou v právní věci žalobce JUDr. Evy Janíkové, se sídlem Farní 19, 738 01 Frýdek-Místek, insolvenčního správce dlužníka Classic Shops s.r.o., IČ 26155915, se sídlem Školní 111, 252 43 Průhonice, proti žalovanému Dům značkové módy 1, s.r.o., IČO 29004152, se sídlem K Šeberovi 42, Zdiměřice, 252 42 Jesenice, zastoupeného JUDr. Lukášem Holým, advokátem se sídlem Přístavní 321/14, 170 00 Praha 7, o určení neúčinnosti právních úkonů dlužníka, o vydání plnění do majetkové podstaty

takto:

I. Žaloba na určení neúčinností právního úkonu dlužníka Smlouvy o spolupráci, kterou uzavřel dne 1.1.2010 dlužník a žalovaný, se z a m í t á.

II. Žaloba na určení neúčinnosti právního úkonu dlužníka-převodu finančních prostředků ve výši 140.000,-Kč z bankovního účtu dlužníka, č.ú. 250158767/0300, vedeného u Československé obchodní banky, a.s., ve prospěch bankovního účtu žalovaného č.ú. 250613846/0300 s poznámkou ZALOHA SLUŽ. CL/DZM1 ZLIČ ENG , učiněný dlužníkem dne 13.08.2013, se z a m í t á.

III. Žaloba na určení neúčinnosti právního úkonu dlužníka-převodu finančních prostředků ve výši 300.000,-Kč z bankovního účtu dlužníka, č.ú. 250158767/0300, vedeného u Československé obchodní banky, a.s., ve prospěch bankovního účtu žalovaného č.ú. 250613846/0300 s poznámkou ZALOHA SLUŽ. CL/DZM1 ZLIČ SL , učiněný dlužníkem dne 13.08.2013, se z a m í t á. isir.justi ce.cz KSPH 61 INS 36742/2013 IV. Žaloba na určení neúčinnosti právního úkonu dlužníka-převodu finančních prostředků ve výši 850.000,-Kč z bankovního účtu dlužníka, č.ú. 250158767/0300, vedeného u Československé obchodní banky, a.s., ve prospěch bankovního účtu žalovaného č.ú. 250613846/0300 s poznámkou ZAL ZALOHA SLUŽ. CL/DZM1 ZLIČ NJ , učiněný dlužníkem dne 13.08.2013, se z a m í t á.

V. Žaloba na určení neúčinnosti právního úkonu dlužníka-převodu finančních prostředků ve výši 450.000,-Kč z bankovního účtu dlužníka, č.ú. 250158767/0300, vedeného u Československé obchodní banky, a.s., ve prospěch bankovního účtu žalovaného č.ú. 250613846/0300 s poznámkou ZALOHA SLUŽ. CL/DZM 1 MZ , učiněný dlužníkem dne 16.08.2013, se z a m í t á.

VI. Žaloba na určení neúčinnosti právního úkonu dlužníka-převodu finančních prostředků ve výši 40.000,-Kč z bankovního účtu dlužníka, č.ú. 250158767/0300, vedeného u Československé obchodní banky, a.s., ve prospěch bankovního účtu žalovaného č.ú. 250613846/0300 s poznámkou zaloha služby CL/DZM 1 , učiněný dlužníkem dne 19.08.2013, se z a m í t á.

VII. Žaloba na určení neúčinnosti právního úkonu dlužníka-převodu finančních prostředků ve výši 8.000,-Kč z bankovního účtu dlužníka, č.ú. 250158767/0300, vedeného u Československé obchodní banky, a.s., ve prospěch bankovního účtu žalovaného č.ú. 250613846/0300 s poznámkou ZALOHA SLUŽ. CL/DZM1 ZLIČ , učiněný dlužníkem dne 20.08.2013, se z a m í t á.

VIII. Určuje se, že je neúčinný právní úkon-převod finančních prostředků ve výši 195.000,-Kč z bankovního účtu dlužníka, č.ú. 250158767/0300, vedeného u Československé obchodní banky, a.s., ve prospěch bankovního účtu žalovaného č.ú. 250613846/0300 s poznámkou ZALOHA SLUŽBY CL/DZM 1 ZLIČ , učiněný dlužníkem dne 10.09.2013 a žalovaný je povinen vydat do majetkové podstaty dlužníka částku 195.000,-Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IX. Určuje se, že je neúčinný právní úkon-převod finančních prostředků ve výši 295.000,-Kč z bankovního účtu dlužníka, č.ú. 250158767/0300, vedeného u Československé obchodní banky, a.s., ve prospěch bankovního účtu žalovaného č.ú. 250613846/0300 s poznámkou ZALOHA SLUŽBY CL/DZM 1 ZLIČ ZAL. SLUŽB 8/ , učiněný dlužníkem dne 12.09.2013 a žalovaný je povinen vydat do majetkové podstaty dlužníka částku 295.000,-Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

X. Určuje se, že je neúčinný právní úkon-převod finančních prostředků ve výši 140.000,-Kč z bankovního účtu dlužníka, č.ú. 250158767/0300, vedeného u Československé obchodní banky, a.s., ve prospěch bankovního účtu žalovaného č.ú. 250613846/0300 s poznámkou ZALOHA SLUŽBY CL/DZM1 ZAL.EN , učiněný dlužníkem dne 13.09.2013 a žalovaný je povinen vydat do majetkové podstaty dlužníka částku 140.000,-Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

XI. Určuje se, že je neúčinný právní úkon-převod finančních prostředků ve výši 850.000,-Kč z bankovního účtu dlužníka, č.ú. 250158767/0300, vedeného u Československé obchodní banky, a.s., ve prospěch bankovního účtu žalovaného č.ú. 250613846/0300 s poznámkou ZALOHA SLUŽB ZLIČ /NJ , učiněný dlužníkem dne KSPH 61 INS 36742/2013 13.09.2013 a žalovaný je povinen vydat do majetkové podstaty dlužníka částku 850.000,-Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

XII. Určuje se, že je neúčinný právní úkon-převod finančních prostředků ve výši 170.000,-Kč z bankovního účtu dlužníka, č.ú. 250158767/0300, vedeného u Československé obchodní banky, a.s., ve prospěch bankovního účtu žalovaného č.ú. 250613846/0300 s poznámkou ZALOHA SLUŽ. CL/DZM1 ZLIČ vyu , učiněný dlužníkem dne 18.09.2013 a žalovaný je povinen vydat do majetkové podstaty dlužníka částku 170.000,-Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

XIII. Určuje se, že je neúčinný právní úkon-převod finančních prostředků ve výši 280.000,-Kč z bankovního účtu dlužníka, č.ú. 250158767/0300, vedeného u Československé obchodní banky, a.s., ve prospěch bankovního účtu žalovaného č.ú. 250613846/0300 s poznámkou ZALOAH ASLUŽBY CL/DZM 1 , učiněný dlužníkem dne 07.10.2013 a žalovaný je povinen vydat do majetkové podstaty dlužníka částku 280.000,-Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

XIV. Určuje se, že je neúčinný právní úkon-převod finančních prostředků ve výši 135.000,-Kč z bankovního účtu dlužníka, č.ú. 250158767/0300, vedeného u Československé obchodní banky, a.s., ve prospěch bankovního účtu žalovaného č.ú. 250613846/0300 s poznámkou ZALOHA SLUŽBY CL/DZM 1 ZLIČ , učiněný dlužníkem dne 10.10.2013 a žalovaný je povinen vydat do majetkové podstaty dlužníka částku 135.000,-Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

XV. Určuje se, že je neúčinný právní úkon-převod finančních prostředků ve výši 250.000,-Kč z bankovního účtu dlužníka, č.ú. 250158767/0300, vedeného u Československé obchodní banky, a.s., ve prospěch bankovního účtu žalovaného č.ú. 250613846/0300 s poznámkou ZALOHA SLUŽBY CL/DZM 1 SOC , učiněný dlužníkem dne 14.10.2013 a žalovaný je povinen vydat do majetkové podstaty dlužníka částku 250.000,-Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

XVI. Určuje se, že je neúčinný právní úkon-převod finančních prostředků ve výši 230.000,-Kč z bankovního účtu dlužníka, č.ú. 250158767/0300, vedeného u Československé obchodní banky, a.s., ve prospěch bankovního účtu žalovaného č.ú. 250613846/0300 s poznámkou ZALOHA SLUŽBY CL/DZM 1 , učiněný dlužníkem dne 14.10.2013 a žalovaný je povinen vydat do majetkové podstaty dlužníka částku 230.000,-Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

XVII. Určuje se, že je neúčinný právní úkon-převod finančních prostředků ve výši 390.000,-Kč z bankovního účtu dlužníka, č.ú. 250158767/0300, vedeného u Československé obchodní banky, a.s., ve prospěch bankovního účtu žalovaného č.ú. 250613846/0300 s poznámkou zaloha služby cl/dzm 1 , učiněný dlužníkem dne 21.10.2013 a žalovaný je povinen vydat do majetkové podstaty dlužníka částku 390.000,-Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

XVIII. Určuje se, že je neúčinný právní úkon-převod finančních prostředků ve výši 260.000,-Kč z bankovního účtu dlužníka, č.ú. 250158767/0300, vedeného u Československé obchodní banky, a.s., ve prospěch bankovního účtu žalovaného č.ú. 250613846/0300 s poznámkou zaloha služby C./dzm 1 zličín soc , učiněný dlužníkem KSPH 61 INS 36742/2013 dne 05.11.2013 a žalovaný je povinen vydat do majetkové podstaty dlužníka částku 260.000,-Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

XIX. Určuje se, že je neúčinný právní úkon-převod finančních prostředků ve výši 60.000,-Kč z bankovního účtu dlužníka, č.ú. 250158767/0300, vedeného u Československé obchodní banky, a.s., ve prospěch bankovního účtu žalovaného č.ú. 250613846/0300 s poznámkou zaloha služby CL/DZM 1 ZLIČÍN , učiněný dlužníkem dne 05.11.2013 a žalovaný je povinen vydat do majetkové podstaty dlužníka částku 60.000,-Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

XX. Určuje se, že je neúčinný právní úkon-převod finančních prostředků ve výši 70.000,-Kč z bankovního účtu dlužníka, č.ú. 250158767/0300, vedeného u Československé obchodní banky, a.s., ve prospěch bankovního účtu žalovaného č.ú. 250613846/0300 s poznámkou ZALOHA SLUŽBY CL/DZM 1 , učiněný dlužníkem dne 14.11.2013 a žalovaný je povinen vydat do majetkové podstaty dlužníka částku 70.000,-Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

XXI. Určuje se, že je neúčinný právní úkon-převod finančních prostředků ve výši 20.000,-Kč z bankovního účtu dlužníka, č.ú. 250158767/0300, vedeného u Československé obchodní banky, a.s., ve prospěch bankovního účtu žalovaného č.ú. 250613846/0300 s poznámkou ZALOHA NA SLUŽBY CL/DZM 1 , učiněný dlužníkem dne 18.11.2013 a žalovaný je povinen vydat do majetkové podstaty dlužníka částku 20.000,-Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

XXII. Určuje se, že je neúčinný právní úkon-převod finančních prostředků ve výši 300.000,-Kč z bankovního účtu dlužníka, č.ú. 250158767/0300, vedeného u Československé obchodní banky, a.s., ve prospěch bankovního účtu žalovaného č.ú. 250613846/0300 s poznámkou ZALOHA SLUŽBY CL/DZM 1 DPH , učiněný dlužníkem dne 18.11.2013 a žalovaný je povinen vydat do majetkové podstaty dlužníka částku 300.000,-Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

XXIII. Určuje se, že je neúčinný právní úkon-převod finančních prostředků ve výši 265.000,-Kč z bankovního účtu dlužníka, č.ú. 250158767/0300, vedeného u Československé obchodní banky, a.s., ve prospěch bankovního účtu žalovaného č.ú. 250613846/0300 s poznámkou ZALOHA SLUŽBY CL/DZM 1 SOC , učiněný dlužníkem dne 25.11.2013 a žalovaný je povinen vydat do majetkové podstaty dlužníka částku 265.000,-Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

XXIV. Určuje se, že je neúčinný právní úkon-převod finančních prostředků ve výši 200.000,-Kč z bankovního účtu dlužníka, č.ú. 250158767/0300, vedeného u Československé obchodní banky, a.s., ve prospěch bankovního účtu žalovaného č.ú. 250613846/0300 s poznámkou zaloha služby cl/dzm1 , učiněný dlužníkem dne 03.12.2013 a žalovaný je povinen vydat do majetkové podstaty dlužníka částku200.000,-Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

XXV. Určuje se, že je neúčinný právní úkon-převod finančních prostředků ve výši 450.000,-Kč z bankovního účtu dlužníka, č.ú. 250158767/0300, vedeného u Československé obchodní banky, a.s., ve prospěch bankovního účtu žalovaného č.ú. 250613846/0300 s poznámkou ZALOHA SLUŽBY CL/DZM 1 , učiněný dlužníkem dne KSPH 61 INS 36742/2013 09.12.2013 a žalovaný je povinen vydat do majetkové podstaty dlužníka částku 450.000,-Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

XXVI. Určuje se, že je neúčinný právní úkon-převod finančních prostředků ve výši 310.000,-Kč z bankovního účtu dlužníka, č.ú. 250158767/0300, vedeného u Československé obchodní banky, a.s., ve prospěch bankovního účtu žalovaného č.ú. 250613846/0300 s poznámkou ZALOHA SLUŽBY CL/DZM 1 , učiněný dlužníkem dne 16.12.2013 a žalovaný je povinen vydat do majetkové podstaty dlužníka částku 310.000,-Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

XXVII. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění :

Žalobce, insolvenční správce dlužníka Classic Shops s.r.o.(dále jen dlužník ) se žalobou ze dne 19.3.2015 podanou k soudu dne 24.3.2016 elektronicky s ověřeným podpisem (dále také původní žaloba) domáhal určení neúčinnosti Smlouvy o spolupráci ze dne 1.1.2010, kterou uzavřeli dlužník a žalovaný (dále jen nárok I.), dále určení neúčinnosti právních úkonů dlužníka (převodů finančních prostředků učiněných dlužníkem ve prospěch žalovaného) uvedených ve výrocích II.-XXVI. tohoto rozsudku (dále jen nároky II.-XXVI). Žalobu odůvodnil tím, že usnesením Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 61 INS 36742/2013-A-24 ze dne 25.03.2014 byl zjištěn úpadek dlužníka a na majetek dlužníka prohlášen konkurs nepatrný insolvenčním správcem byl ustanoven žalobce.

Uvedl, že dlužník a žalovaný jsou osoby blízké, neboť jednatel žalovaného Jan anonymizovano , anonymizovano , bytem Průhonice, Školní 111, PSČ 25243, je zároveň jednatelem dlužníka, a měl do 12.8.2014 místo bydliště v místě sídla dlužníka. Společníci žalovaného-Ing. Vladimír anonymizovano , nar. 15.12 1958, bytem Nová 711, 252 43 Průhonice a Hana anonymizovano , anonymizovano , bytem Průhonice, Školní 111, PSČ 252 43 vlastní majoritní obchodní podíl jak žalovaného, tak dlužníka. Dlužník byl úpadku již ke dni 5.8.2013, neboť k tomuto dni měl více věřitelů a peněžité závazky více než 3 měsíce po splatnosti, když měl takto splatné závazky nejméně k věřitelům : DITTMAR GmbH & Co. KG se sídlem Grotrian-Steinweg 4B, 381 12 Braunschweig, Německo ve výši 40.544,53 Kč se splatností dne 4.5.2013 , která byla při přezkumném jednání dne 7.7.2014 plně zjištěna, dále k věřiteli SWINGER INTERNATIONAL S.P.A., se sídlem Via Festara Vecchia 44, 370 12 Bussolengo, Italy, ve výši 162.386,20 Kč se splatností dne 7.4.2012 a ve výši 238.802,90 Kč se splatností dne 4.6.2012, které byly při přezkumném jednání dne 7.7.2014 plně zjištěny.

Dlužník a žalovaný uzavřeli dne 1.1.2010 Smlouvu o spolupráci (dále jen smlouva o spolupráci), kterou se dlužník zavázal de facto hradit veškeré výlohy spojené s podnikáním žalovaného a zároveň mu vyplácet provizi ve výši 15 % z uskutečněných tržeb. Z této smlouvy dovozuje žalovaný své oprávnění přefakturovávat veškeré náklady své podnikatelské činnosti na dlužníka. Tato smlouva je však dle názoru žalobce z několika kumulativně naplněných důvodů neúčinná.

Žalobce má za to, že smlouva o spolupráci je úmyslně zkracujícím neúčinným úkonem ve smyslu § 242 IZ, a to z důvodu úmyslu dlužníka zkrátit věřitele. I přes skutečnost, že se dlužník nacházel v úpadku, na sebe dále přebíral nové závazky ze smlouvy o spolupráci, ačkoliv měl možnost kdykoliv předmětnou smlouvu vypovědět dle závěrečných ustanovení KSPH 61 INS 36742/2013 smlouvy. Tímto postupem bylo nejméně v částečném rozsahu zmařeno uspokojení věřitelů se staršími pohledávkami za dlužníkem, a to v rozsahu plnění poskytnutého fakticky dlužníkem ve prospěch žalovaného, který si pro personální propojenost s dlužníkem byl vědom skutečnosti, že se nachází v úpadku, a tedy že je povinen bezodkladně podat na sebe insolvenční návrh. Namísto splnění zákonné povinnosti stanovené § 98 IZ tedy na sebe dlužník převzal další závazky, čímž došlo ke zkrácení možnosti uspokojení dalších věřitelů (zejména věřitelů č. 16 a č. 18 v předmětném insolvenčním řízení).

Smlouva o spolupráci je také neúčinným právním úkonem bez přiměřeného protiplnění dle § 240 IZ. Toto ustanovení postihuje úkony dlužníka, jimiž se zavázal jak k poskytnutí bezúplatného plnění, tak i k poskytnutí plnění v obvyklé ceně podstatně vyšší než protiplnění, jehož se mu podle smlouvy má dostat. Je zcela zřejmé, že smlouva o spolupráci je tak nepřiměřeně nevýhodná pro dlužníka, že umožňuje žalovanému vymáhat takřka jakékoliv plnění, ke kterému se zaváže, po dlužníkovi. Naopak přínosy pro dlužníka ze smlouvy jsou zanedbatelné, neboť dlužník za žalovaného fakticky platil nájemné, aniž by mohl předmět nájmu využívat, platil elektřinu, vodné, stočné, internet, telefony, aniž by z tohoto plnění měl jakýkoliv prospěch. Nadto se zavazuje platit žalovanému provizi ve výši 15 % z prodaného zboží, což pouze dokresluje skutečný účel této smlouvy, kterým je postupná ekonomická likvidace majetkové podstaty dlužníka. Přenesením podnikatelského rizika z žalovaného na dlužníka de facto došlo k negaci odpovědnosti podnikatele za závazky, a tedy ke skutečnosti, kterou nelze akceptovat v rámci běžného a poctivého obchodního styku. Nepřípustnost celé situace je nadto umocněna skutečností, že dlužník se v okamžiku vzniku veškerých pohledávek žalovaného nacházel ve stavu úpadku, čehož si jak žalovaný tak dlužník museli být vědomi.

Dlužník na základě smlouvy o spolupráci provedl ze svého účtu č. 250158767/0300 ve prospěch žalovaného na jeho účet 250613846/0300 tyto převody: 1) dne 13.08.2013 převedl částku ve výši 140.000,-Kč s poznámkou ZALOHA SLUŽ. CL/DZM1 ZLIČ ENG 2) dne 13.08.2013 převedl částku ve výši 300.000,-Kč s poznámkou ZALOHA SLUŽ. CL/DZM1 ZLIČ SL 3) dne 13.08.2013 převedl částku ve výši 850.000,-Kč s poznámkou ZALOHA SLUŽ. CL/DZM1 ZLIČ NJ 4) dne 16.08.2013 převedl částku ve výši 450.000,-Kč s poznámkou ZALOHA SLUŽ. CL/DZM 1 MZ 5) dne 19.08.2013 převedl částku ve výši 40.000,-Kč s poznámkou zaloha služby CL/DZM 1 6) dne 20.08.2013 převedl částku ve výši 8.000,-Kč s poznámkou ZALOHA SLUŽ. CL/DZM1 ZLIČ 7) dne 10.09.2013 převedl částku ve výši 195.000,-Kč s poznámkou ZALOHA SLUŽBY CL/DZM 1 ZLIČ 8) dne 12.09.2013 převedl částku ve výši 295.000,-Kč s poznámkou ZALOHA SLUŽBY CL/DZM 1 ZLIČ ZAL. SLUŽB 8/ 9) dne 13.09.2013 převedl částku ve výši 140.000,-Kč s poznámkou ZALOHA SLUŽBY CL/DZM1 ZAL.EN 10) dne 13.09.2013 převedl částku ve výši 850.000,-Kč s poznámkou ZALOHA SLUŽB ZLIČ /NJ 11) dne 18.09.2013 převedl částku ve výši 170.000,-Kč s poznámkou ZALOHA SLUŽ. CL/DZM1 ZLIČ vyu 12) dne 07.10.2013 převedl částku ve výši 280.000,-Kč s poznámkou ZALOAH ASLUŽBY CL/DZM 1 KSPH 61 INS 36742/2013 13) dne 10.10.2013 převedl částku ve výši 135.000,-Kč s poznámkou ZALOHA SLUŽBY CL/DZM 1 ZLIČ 14) dne 14.10.2013 převedl částku ve výši 250.000,-Kč s poznámkou ZALOHA SLUŽBY CL/DZM 1 SOC 15) dne 14.10.2013 převedl částku ve výši 230.000,-Kč s poznámkou ZALOHA SLUŽBY CL/DZM 1 16) dne 21.10.2013 převedl částku ve výši 390.000,-Kč s poznámkou zaloha služby cl/dzm 1 17) dne 05.11.2013 převedl částku ve výši 260.000,-Kč s poznámkou zaloha služby C./dzm 1 zličín soc 18) dne 05.11.2013 převedl částku ve výši 60.000,-Kč s poznámkou zaloha služby CL/DZM 1 ZLIČÍN 19) dne 14.11.2013 převedl částku ve výši 70.000,-Kč s poznámkou ZALOHA SLUŽBY CL/DZM 1 20) dne 18.11.2013 převedl částku ve výši 20.000,-Kč s poznámkou ZALOHA NA SLUŽBY CL/DZM 1 21) dne 18.11.2013 převedl částku ve výši 300.000,-Kč s poznámkou ZALOHA SLUŽBY CL/DZM 1 DPH 22) dne 25.11.2013 převedl částku ve výši 265.000,-Kč s poznámkou ZALOHA SLUŽBY CL/DZM 1 SOC 23) dne 03.12.2013 převedl částku ve výši 200.000,-Kč s poznámkou zaloha služby cl/dzm1 24) dne 09.12.2013 převedl částku ve výši 450.000,-Kč s poznámkou ZALOHA SLUŽBY CL/DZM 1 25) dne 16.12.2013 převedl částku ve výši 310.000,-Kč s poznámkou ZALOHA SLUŽBY CL/DZM 1

Vzhledem k žalobcem tvrzené neúčinnosti smlouvy o spolupráci je zřejmé, že veškeré výše uvedené platby činil dlužník ve prospěch žalovaného bez právního důvodu a nadto v době, kdy se nacházel v úpadku.

Tímto postupem došlo ke krácení ostatních věřitelů dlužníka ve smyslu § 242 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon. S ohledem na skutečnost, že zkracující úkon byl učiněn ve prospěch osoby dlužníkovi blízké, platí dle § 242 odst. 2 insolvenčního zákona domněnka, že úmysl dlužníka byl žalovanému znám. Je zřejmé, že tímto postupem dlužníka byli poškozeni nejméně 2 řádně přihlášení věřitelé se zjištěnou pohledávkou, a to věřitel DITTMAR GmbH & Co. KG a věřitel SWINGER INTERNATIONAL S.P.A. Ani dlužník při přezkumném jednání nepopřel pohledávky uvedených věřitelů, a tedy si byl těchto závazků vědom, přesto však svévolně tyto pohledávky neuhradil a naopak úmyslně zkrátil možnost uspokojení těchto věřitelů tím, že bezdůvodně zvýhodnil učiněnými platbami žalovaného.

Žalobce má za to, že úkony dlužníka je rovněž možno posoudit jako zvýhodňující úkon ve smyslu § 241 insolvenčního zákona, kdy se žalovanému dostalo vyššího uspokojení, než jaké by mu náleželo v případě, kdy by dlužník hradil nejprve své nejstarší splatné závazky, jak by v souladu se zákonem měl.

Rovněž přichází v úvahu kvalifikace předmětných úkonů dlužníka jakožto úkonů bez přiměřeného protiplnění dle § 240 insolvenčního zákona, neboť nebylo žádné ekvivalentní plnění ze strany žalovaného učiněné ve prospěch dlužníka. KSPH 61 INS 36742/2013 Navrhl proto, aby soud vyslovil, že všechny shora popsané právní úkony dlužníka, jsou neúčinné. Žalobce dále svým podáním ze dne 15.1.2016 změnil (rozšířil) žalobu, tak, že dále navrhl, aby kromě vyslovení neúčinnosti právních úkonů byl žalovaný uznán povinným vydat do majetkové podstaty dlužníka částku ve výši 3.220.000,-Kč, která představuje v součtu majetkový prospěch získaný z neúčinných úkonů specifikovaných pod body XIII. až XXVI. původní žaloby. Usnesením vyhlášeným při ústním jednání 21.1.2016, kterému byl přítomen zástupce žalovaného, soud rozšíření žaloby připustil. Dále v tomto podání doplnil skutková tvrzení tak, že ačkoliv dlužník hradil veškeré platby svým spřízněným osobám, a tedy i žalované, v insolvenčním řízení se přihlásila řada věřitelů, jejichž pohledávky jsou splatné dříve, než byly splatné a dokonce než vůbec vznikly tvrzené pohledávky žalované za dlužníkem. Kromě dvou věřitelů uvedených v původní žalobě se dále jedná o věřitele, a to Finanční úřad pro Středočeský kraj, (zjištěno v ins. řízení v plné výši), který přihlásil dílčí pohledávky, které byly v insolvenčním řízení př přezkumném jednání zjištěny v plné výši, z nichž pak ohledně nejméně těch splatných do 2.12.2013, dlužník zvýhodnil žalovaného oproti tomuto věřiteli. Uvedl, že skutečnost, zda se rozporované platby děly za účinnosti smlouvy o spolupráci není rozhodující, také je nerozhodné, zda platby dlužník platil jako zálohy na náklady spojené s provozem obchodu a žalovaný za tím účelem peníze použil. Žalobce má za to, že je nutno zkoumat den vzniku úpadku dlužníka jako otázku předběžnou, jako důkaz označil in eventum znalecký posudek.

Pokud se žalovaný brání tím, že celý obchodní systém, při kterém na základě smlouvy o spolupráci docházelo k přefakturovávání veškerých nákladů spojených s podnikáním žalovaného, byl variací komisionářské smlouvy, uzavřené za účelem diverzifikace rizik, pak takovýto obchodní model by v běžném obchodním styku nemusel být sám o sobě závadný, tak by tomu mohlo snad být pokud se dlužník nedostal do úpadkové situace, k čemuž však došlo, a to nejpozději dne 4.8.2013, a namísto neprodleného podání insolvenčního návrhu na sebe dlužník dále přebíral nové a nové závazky spřízněných osob, mj. i žalovaného.

Dlužník v úpadku se nemůže svévolně rozhodnout, že odvrátí svou úpadkovou situaci dalším podnikáním, které se nijak neliší od obchodního modelu podnikání, který jej do úpadkové situace dostal. V daném případě nejen že dlužník svou úpadkovou situaci svým podnikáním od 4.8.2013 do 19.12.2013 (kdy konečně podal insolvenční návrh) neodvrátil, ale naopak vytvořil nové závazky spřízněných osob, tedy závazky mladší a později splatné, než závazky věřitelů přihlášených v insolvenčním řízení.

Pokud je ze strany dlužníka argumentováno tím, že jeho postup byl pro věřitele výhodnější , než kdyby na sebe podal insolvenční návrh již 4.8.2013, pak se jedná o úvahy dlužníka, jejichž pravdivost nelze žádným způsobem verifikovat, a to zejména proto, že dlužník nesplnil svou zákonnou povinnost podat včas insolvenční návrh, jak stanoví § 99 insolvenčního zákona, a tedy se dnes již nedozvíme, zda by např. jmenovaný předběžný insolvenční správce byl schopen v srpnu 2013 prodat zboží dlužníka za cenu vyšší, než učinil v následném půlroce dlužník, případně bez vzniku nových závazků ve prospěch osob dlužníkovi blízkým. Je však nepochybné, že pokud dlužník namísto podání insolvenčního návrhu již v srpnu 2013 nadále podnikal a zavazoval se k úhradě nákladů spřízněných osob, jednal contra legem. Tato skutečnost nemůže být relativizována tvrzením, že jeho jednání minimalizovalo škody věřitelům a naopak se jedná o zásadní skutečnost, která má za následek, že převody finančních prostředků z dlužníka ve prospěch žalovaného, je nutno považovat za neúčinný úkon. KSPH 61 INS 36742/2013 Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby v plném rozsahu, s argumentací, že smlouva o spolupráci, jejíž uzavření potvrdil včetně jejích dodatků, nepředstavuje úmyslně zkracujících neúčinný úkon podle § 242 IZ, neboť jediným úmyslem dlužníka a žalovaného v době uzavření smlouvy o spolupráci ze dne 1.1.2010 bylo prostřednictvím smlouvy realizovat (zajistit) prodej zboží dlužníka. Nejedná se ani o právní úkon bez přiměřeného protiplnění podle § 240 IZ za situace, kdy žalovaný pro dlužníka zajišťoval veškeré činnosti související s prodejem dlužníka v prodejně a dlužníkovi náležely tržby z prodeje zboží na prodejně na straně jedné a dlužník na straně druhé realizoval ve prospěch žalovaného pouze platby, které odpovídaly smluvním nákladům vyplývajícím z nájemní smlouvy (uzavřené žalovaném), nákladů na personální zajištění prodeje zboží (mzdy), tedy takové náklady, které by dlužník musel hradit sám, pokud by zboží prodával sám dlužník na uvedené prodejně. Dlužník žalovanému po celou dobu platnosti a účinnosti smlouvy o spolupráci ve znění jejích dodatků nehradil žádnou provizi, původně sjednanou ve smlouvě o spolupráci. Dlužník, jehož hlavním předmětem činnosti byl nákup a následný prodej movitých věcí realizoval prodej svého zboží jednak v prodejně, kterou sám provozovat, dále prostřednictvím dalších subjektů na základě uzavřených smluv o spolupráci, kdy se třetí subjekty, včetně žalovaného, vlastním jménem pro dlužníka a na jeho účet zařizovaly prodej zboží. Kromě dlužníka prodej realizoval : DESSOUS s.r.o. v obchodním centru OC SPEKTRUM, Obchodní 113, 251 01 Čestlice, okr. Praha-východ, DZM-Móda, s.r.o., IČO: 24792179, v obchodním centru GALERIE HARFA, Českomoravská 2420/15a, 190 93 Praha 9, DZM-Móda, s.r.o., IČO: 24792179, v obchodním centru EUROPARK ŠTĚRBOHOLY, Nákupní 389/3, 102 00 Praha 10-Štěrboholy, DZM-Fashion, s.r.o., IČO: 24193755, v obchodním centru FORUM NOVÁ KAROLÍNA, Jantarová 3344/4, 702 00, Ostrava 2, Důvodem zvoleného způsobu prodeje zboží dlužníka byla zamýšlená diverzifikace rizik v rámci podnikatelského seskupení dlužníka, kdy dlužník nakupoval veškeré zboží a potom realizoval jeho prodej, i prostřednictvím žalovaného. Tímto způsobem dlužník nenesl část rizik vyplývajících ze zajištění prodeje zboží v prodejně v příslušném nákupním centru. Nastavený způsob prodeje zboží umožnil dlužníkovi získat výhodnější podmínky financování ze strany zajištěného věřitele Československé obchodní banky, a.s. Žalovaný tedy zařizoval vlastním jménem pro dlužníka na jeho účet prodej zboží, veškeré tržby z prodeje zboží byly kumulovány na bankovním účtu Dlužníka vedeném u zajištěného věřitele-ČSOB a dlužník platil žalovanému náklady spojené s provozem prodejny a podle smlouvy měl žalovaný nárok na provizi dle smlouvy o spolupráci. Žalovaný prodej realizoval v prodejně v obchodním centru METROPOLE ZLIČÍN na adrese: Řevnická 1, 155 21, Praha 5 (kde se také nacházel hlavní sklad dlužníka), kterou měl v nájmu od 31. 12. 2009, když do postavení nájemce (po původním nájemci dlužníkovi) , vstoupil na základě Dodatku č. 3 k Nájemní smlouvě uzavřeným dne 29.12.2009 mezi pronajímatelem, dlužníkem, jako stávajícím nájemcem, a žalovaným jako novým nájemcem. Žalovaný rozporoval závěry žalobce, že by v žalobě popsané úkony dlužníka byly úmyslně zkracují s nebo bez přiměřeného protiplnění, neboť nebyl naplněn žádný z předpokladů, které pro kvalifikaci takového jednání stanoví insolvenční zákon. K nároku I. uvedl dále, že pokud by smlouva o spolupráci měla být úmyslně zkracujícímu a tedy neúčinným úkonem, pak by jim musela být již od počátku, tedy v okamžiku jejího uzavření dne 1.1.2010, žádné takové skutečnosti však v době uzavření smlouvy zde nebyly. Smlouva o spolupráci přitom představovala běžný právní úkon, když byla kombinací komisionářské smlouvy a smlouvy o obchodním zastoupení, na jejímž základě se žalovaná zavázala zařídit vlastním jménem pro dlužníka na jeho účet prodej zboží a dlužník se zavázal KSPH 61 INS 36742/2013 zaplatit žalované náklady spojené s provozem prodejny a sjednanou provizi, takový způsob nastavení prodeje zboží se nevymyká běžné obchodní praxi. Po celou dobu platnosti a účinnosti smlouvy o spolupráci byly veškeré tržby z prodeje zboží na prodejně bez dalšího kumulovány na bankovním účtu dlužníka a žalovaná tak s prostředky získanými z prodeje zboží na prodejně nemohla nijak disponovat. Smlouva o spolupráci tak bez dalšího nepředstavuje právní úkon, kterým by se dlužník zavázal k poskytnutí bezúplatného plnění nebo protiplnění, jehož cena by byla podstatně nižší než obvyklá cena, k jejímuž plnění se zavázal žalovaný na základě smlouvy o spolupráci. Veškeré platby dlužníka ve prospěch žalovaného na základě smlouvy o spolupráci odpovídaly skutečným nákladům na realizaci prodeje zboží v prodejně, přičemž se jednalo o naprosto obvyklé náklady, přičemž pokud by dlužník zajišťoval prodej zboží sám, musel by hradit minimálně tytéž náklady. Odmítl tvrzení žalobce, že smlouva o spolupráci umožňovala žalovanému vymáhat po dlužníkovi jakékoliv plnění, neboť žalovaný požadoval pouze ta plnění, která souvisela výlučně se zajištěním prodeje, žalovaný nikdy v průběhu trvání smlouvy o spolupráci žádné jiné náklady po dlužníkovi neuplatňoval, jak vyplývá z účetnictví dlužníka. Dlužník žalované za celé rozhodné období nevyplácel žádnou provizi (odměnu), ačkoliv ve smlouvě o spolupráci zakotvena byla. Pokud se týká Nároků II. až XXVI. uvedl, že odporované platby představuji nutné náklady na zajištění prodeje zboží na prodejně v nájmu žalovaného v obchodním centru METROPOLE ZLIČÍN, tedy mzdové nároky, nájemné, dodaná media a služby. Podle nájemní smlouvy byla v roce 2013 výše nájemného 844.000,-Kč/měsíčně, služby spojené s nájmem 877.670,84Kč/čtvrtletně, dodaná media se platila dle skutečné spotřeby, platily se zálohy. Dlužník platby činil žalované tak, že platil platby zálohově. Žalovaný dále namítl, že se situace, kdy se žalobce domáhal podanou žalobou (původní žalobou před jejím rozšířením) jen vyslovení neúčinnosti popsaných právních úkonů, pak po uplynutí zákonné lhůty stanovené v § 239 odst. 3 insolvenčního zákona, která uplynula 25.3.2015, bylo již nepřípustné rozšíření žaloby o další nárok na vydání ušlého peněžitého plnění, neboť i pro uplatnění takového nároku platí stejná zákonná lhůta, nárok na vyslovení neúčinnosti a nárok na vydání plnění tvoří jeden nedělitelný komplex a musí být oba uplatněny v oba v zákonné lhůtě. Nárok za vydání plnění je tedy prekludován. Z dále uvedených důkazů byly zjištěny dále uvedené skutečnosti. Z úplného výpisu z veřejného (obchodního) rejstříku žalovaného bylo zjištěno, že jeho jednatelem je od 18.12.2009 Jan anonymizovano , anonymizovano , jeho společníky jsou od 18.12.2009 Ing. Vladimír anonymizovano nar. 15.12.1958 a Hana anonymizovano . Z úplného výpisu z veřejného (obchodního) rejstříku dlužníka bylo zjištěno, že jeho jednatelem je od 17. 2. 2000 Jan anonymizovano anonymizovano , jeho společníky byli nejméně od roku 2007 Vladimír anonymizovano , nar. 15.12.1958, JUDr. Renata anonymizovano , a Hana anonymizovano . Ze smlouvy o spolupráci ze dne 1.10.2010 kterou uzavřeli dlužník a žalovaný bylo zjištěno, že touto smlouvou se žalovaný zavázal zařídit pro dlužníka na jeho účet prodej zboží a dlužník se zavázal zaplatit žalovanému náklady spojené s provozem obchodu (například nájem platy zaměstnanců atd.) a provizi dle vyúčtování prodaného zboží. Místem prodeje je obchodní plocha žalovaného v OC Metropole Zličín. Žalovaný se zavázal zajistit prodej vlastními silami, tedy prostřednictvím svých zaměstnanců případně jiných osob, jestliže nemůže splnit svůj závazek sám. Z jednání žalovaného nevznikají dlužníkovi ve vztahu k třetím osobám žádná práva ani povinnosti. Pokud se týká zboží, které bylo svěřeno žalovanému k prodeji, jeho vlastníkem je i nadále dlužník, a to do doby nabytí třetí osobou. Pokud se týká práv, pak bylo ujednáno, že žalovaný je povinen bez zbytečného odkladu převést na dlužníka práva získaná při prodeji zboží a vydat mu vše, co při tom získal. Odměna byla dohodnuta tak, že žalovanému KSPH 61 INS 36742/2013 přísluší odměna ve výši 15 % maloobchodní ceny bez DPH a dosaženého výsledku dle jednotlivých vyúčtování prodaného zboží za kalendářní měsíc. Pokud se týká nákladů, bylo ujednáno, že zároveň s odměnou je povinen dlužník uhradit žalovanému náklady, které žalovaný nutně nebo užitečně vynaložil při splnění svého závazku. Dále bylo ujednáno, že dlužník může kdykoliv částečně nebo v celém rozsahu smlouvu vypovědět. Z dodatku číslo 1 ke smlouvě o spolupráci uzavřeného 15.7.2010 bylo zjištěno, že dohodou stran bylo rozhodnuto, že za první pololetí roku 2010 nebude hrazena žádná změna. Z dodatku číslo 2 ke smlouvě o spolupráci ze dne 10.3.2011 bylo zjištěno, že strany se dohodly, že za druhé pololetí roku 2010 nebude hrazena žádná odměna. Z dodatku číslo 3 ke smlouvě o spolupráci ze dne 19.8.2011 bylo zjištěno, že strany se dohodly, že za první pololetí roku 2011 nebude hrazena žádná odměna. Z dodatku číslo 4 ke smlouvě o spolupráci ze dne 22.3.2012 bylo zjištěno, že strany se dohodly, že za druhé pololetí roku 2011 nebude hrazena žádná odměna. Z dodatku číslo 5 ke smlouvě o spolupráci ze dne 30.8.2012 bylo zjištěno, že strany se dohodly, že za první pololetí roku 2012 nebude hrazena žádná odměna. Z dodatku číslo 6 ke smlouvě o spolupráci ze dne 30.1.2013 bylo zjištěno, že strany se dohodly, že za druhé pololetí roku 2012 nebude hrazena žádná odměna. Z dodatku číslo 7 ke smlouvě o spolupráci ze dne 22.7.2013 bylo zjištěno, že strany se dohodly, že za první pololetí roku 2013 činí sjednaná odměna částku ve výši 4,270.701,-Kč a žalovaný ji dlužníkovi vyúčtuje fakturami do 2 měsíců od uzavření dodatku. Dále tímto dodatkem byla změněna smlouva o spolupráci v části o odměně žalovaného tak, že od 1.7.2013 činí odměna 5% z maloobchodní ceny bez DPH dosaženého výsledku. Žalovaný se k tomuto důkazu vyjádřil tak, že odměna uvedená v dodatku č. 7 nikdy nebyla dlužníkem vyplacena, což vyplývá z účetnictví dlužníka, ke změně dodatku č. 7 v části ohledně odměny nedošlo. Z dohody o ukončení spolupráce ze dne 28.2.2014, kterou uzavřeli a dlužník a žalovaný bylo zjištěno, že se dohodli na ukončení smlouvy o spolupráci ke dni 28.2.2014 z důvodu uzavření prodejny a v důsledku probíhajícího insolvenčního řízení dlužníka. Bylo dohodnuto, že žalovaný provede vyúčtování nákladů vzniklých ke dni ukončení smlouvy a vyúčtování odměny sjednané ve smlouvě. Ze smlouvy o nájmu uzavřené pronajímatelem Portland Trust Developments IV s.r.o. a dlužníkem ze dne 2.4.2004, z dodatku č. 3 k uvedené nájemní smlouvě ze dne 29.12.2009 za účasti žalovaného a z předávacího protokolu bylo zjištěno, že na žalovaného přešel z dlužníka ke dni 29.12.2009 nájem nebytových prostor ve vlastnictví pronajímatele, a to jednotky P2/09, P2/109 a P2/116 v Nákupním centru Metropole Zličín (dále jen prodejna). Nesporným tvrzením účastníků bylo zjištěno, že dlužník provedl ve prospěch žalovaného platby převodem z účtu dlužníka na účet žalovaného, a to všechny ty platby, které byly uvedeny v petitu žaloby, tedy platby v žalobcem tvrzené výši a s označením plateb tak, jak žalobce tvrdí. Z přihláškového spisu věřitele č. 9 Finančního úřadu pro Středočeský kraj, bylo zjištěno, že přihlásil za dlužníkem splatné pohledávky nezajištěné v celkové výši 9,179.633,80 Kč, které byly splatné v jednotlivých dílčích pohledávkách tak, že jejich splatnost nastala v rozmezí od 13.5.2013 do 24.3.2014, přičemž do dne 30.8.2013 bylo splatných celkem 662.676,85 Kč. Z přihláškového spisu věřitele č. 16 DITTMAR GmbH & Co. KG se sídlem Grotrian-Steinweg 4B, 381 12 Braunschweig, Německo bylo zjištěno, že přihlásil za dlužníkem splatnou KSPH 61 INS 36742/2013 nezajištěnou pohledávku v celkové výši 872.045,07 Kč, se splatností jednotlivých dílčích pohledávek tak, že jejich splatnost nastala v rozmezí od 4.5.2013 do 6.7.2013. Z přihláškového spisu věřitele č. 18 SWINGER INTERNATIONAL S.P.A., se sídlem Via Festara Vecchia 44, 370 12 Bussolengo, Italy, bylo zjištěno, že přihlásil za dlužníkem pohledávky ve výši 162.386,20 Kč se splatností dne 7.4.2012 a ve výši 238.802,90 Kč se splatností dne 4.6.2012. Z protokolu o přezkumném jednání ze dne v insolvenční věci dlužníka č.j. KSPH 61 INS 36742/2013, bylo zjištěno, že byly přezkoumány (kromě jiného) i přihlášky věřitelů 9,16,18, přičemž byly všechny v přihlášeném rozsahu zjištěny, neboť je nepopřel insolvenční správce, dlužník, ani přihlášení věřitelé. Žalovanému byly provozovatelem obchodního centra METROPOLE Zličín společností CGI Metropole s.r.o. za období od srpna 2013 do prosince 2013 fakturováno 5,798.647,44 Kč, a to na nájemném, službách spojených s nájmem, záloha na energie (faktury č. 0087130958, č. č. 920130042, č. 920130158, č. 0087131359). č. 0087131359, Dále předepsal žalovanému platebním kalendářem č. 920130042 (v protokolu o ústním jednání tento důkaz označen nesprávně jako fa ) zálohy na služby tak, že za 4. čtvrtletí roku 2013 byla záloha 977.670,84 Kč, dále platebním kalendářem č. 920130158 zálohy na poplatky za energie tak, že za 4. čtvrtletí roku 2013 byla záloha 417.821,12 Kč. Důkazy provedené fakturami č. 210130666 na částku 7032,-Kč, č. 131103766 na 2.500,-Kč, fa. č. 51300122 na 2.420,-Kč, č. 27213 na 22.633,-Kč, které byly provedeny, soud nehodnotí, neboť byly vystaveny za období před 1.9.2013, kteréžto soud považuje za rozhodné období o nárocích VIII. až XXVI. uplatněných touto žalobou, ohledně kterých nebyla žaloba zamítnuta. Z účtu dlužníka byla plněno zajištěnému věřiteli Československé obchodní bance a.s. dne 14.11.2013 částka 1,161.000,-Kč (jako předmět platby je uvedeno plnění ze zár. (důkaz : výpis z účtu dlužníka z 14.11.2013). Dne 10.09.2013 byla převedena z účtu dlužníka na účet žalovaného částka ve výši 195.000,-Kč s poznámkou ZALOHA SLUŽBY CL/DZM 1 ZLIČ . Žalovaný zaplatil dne 10.9.2013 částku 138.045,-Kč, a to odvod DPH Finančnímu úřadu Praha-západ (důkaz:výpis z účtu žalovaného za období od 4. 9.-10. 9. 2015). Dne 12.9.2013 byla převedena z účtu dlužníka na účet žalovaného částka ve výši 295.000,-Kč s poznámkou "ZALOHA SLUŽBY CL/DZM 1 ZLIČ ZAL. SLUŽB 8/ , dne 13.09.2013 částku ve výši 140.000,-Kč, s poznámkou ZALOHA SLUŽBY CL/DZM 1 ZAL.EN , další platbou dne 13.9,2013 byla převedena částka 850.000,-Kč s poznámkou ZALOHA SLUŽB ZLIČ/NJ (důkaz :výpis z účtu žalovaného za období od 4. 9.-10. 9. 2015) Žalovaný z uvedených plateb celkem ve výši 1.285.000,-Kč částečně uhradil dne 12.9.2013 a 13.9.2013 náklady za třetí čtvrtletí 2013 (byly v celkové výši 1.302.955,83Kč), a to nájemné, služby spojené s nájmem, zálohu na el. energii. Dne 12.9.2013 zaplatil žalovaný platbu bezpečnostní agentuře 26.932,-Kč (důkaz : faktura č. 36513 z 1. 8. 2013-ostraha na Prodejně (Příloha č. 55), Výpis z účtu Žalovaného z 12. 9. 2013 (Příloha č. 56), Dne 18.9.2013 byla převedena z účtu dlužníka na účet žalovaného částka ve výši 170.000,-Kč s poznámkou ZALOHA SLUŽ. CL/DZM1 ZLIČ vyu . Žalovaný zaplatil pronajímateli dne 18.9.2013 částku ve výši 165.990,95Kč, a to vyúčtování služeb, zálohy 2012 (důkaz :výpis z účtu žalovaného z 18. 9. 2013 (Příloha č. 60) KSPH 61 INS 36742/2013

Dne 7.10.2013 byla převedena z účtu dlužníka na účet žalovaného částka ve výši 280.000,-Kč s poznámkou ZALOAH ASLUŽBY CL/DZM1 . Žalovaný zaplatil dne 7.10.2013 náklady na provoz Prodejny v celkové výši 269.425,-Kč, a to zdravotní pojištění (6.541,-Kč), zálohovou daň-mzdy (56.755,-Kč), sociální pojištění (155.027,-Kč) a zdravotní pojištění (51.102,-Kč) (důkaz :výpis z účtu žalovaného za období od 5. 10. do 7. 10. 2013 (Příloha č. 63)

Dne 10.10.2013 byla převedena z účtu dlužníka na účet žalovaného částka ve výši 135.000,-Kč s poznámkou ZALOHA SLUŽBY CL/DZM 1 ZLIČ . Žalovaný zaplatil dne 10.10.2013 náklady na provoz prodejny náklady na provoz prodejny v celkové výši 133.971,50Kč, (důkaz : výpis z účtu žalovaného za období od 8. 10. do 10. 10. 2013 (Příloha č. 65) Dne 14.10.2013 byla převedena z účtu dlužníka na účet žalovaného částka ve výši 250.000,-Kč s poznámkou ZALOHA SLUŽBY CL/DZM 1 SOC a dne 14.10.2013 částka ve výši 230.000,-Kč s poznámkou ZALOHA SLUŽBY CL/DZM 1 . Žalovaný z těchto plateb v celkové výši 480.000,-Kč uhradil náklady na provoz prodejny v celkové výši 472.199,-Kč, a to sociální pojištění, zdravotní pojištění, srážkovou daň z mezd a zálohovou daň z mezd (důkaz :výpis z účtu žalovaného za období od 11. 10. do 14. 10. 2013 (Příloha č. 69)

Dne 21.10.2013 byla převedena z účtu dlužníka na účet žalovaného částka ve výši 390.000,-Kč s poznámkou zaloha služby cl/dzm 1 . Žalovaný z této částky zaplatil náklady související s provozem prodejny ve výši 361.426,-Kč-mzdové náklady zaměstnanců žalovaného za měsíc září 2013 (důkaz :výpis z účtu žalovaného za období od 18. 10. 2013 do 21. 10. 2013 (Příloha č. 72)

Dne 5.11.2013 byla převedena z účtu dlužníka na účet žalovaného částka ve výši 260.000,-Kč s poznámkou zaloha služby C./dzm 1 zličín soc , stejného dne dále částku ve výši 60.000,-Kč s poznámkou zaloha služby CL/DZM 1 ZLIČÍN , žalovaný týž den platby přijaté od dlužníka použil na úhradu nákladů provozovny (důkaz :výpis z účtu žalovaného za období od 27. 10. 2013 do 5. 11. 2013 (Příloha č. 75)

Dne 14.11.2013 byla převedena z účtu dlužníka na účet žalovaného částka ve výši 70.000,-Kč s poznámkou ZALOHA SLUŽBY CL/DZM 1 , žalovaný týž den platby přijaté od dlužníka použil na úhradu nákladů provozovny (výpis z účtu žalovaného za období od 12. 11. 2013 do 14. 11. 2013 (Příloha č. 77).

Dne 18.11.2013 byla převedena z účtu dlužníka na účet žalovaného částka ve výši 20.000,-Kč byla převedena z účtu dlužníka na účet žalovaného částka ve výši s poznámkou ZALOHA NA SLUŽBY CL/DZM 1 , dále stejného dne další částka ve výši 300.000,-Kč ZALOHA SLUŽBY CL/DZM 1 DPH . Žalovaný tyto platby celkové výši 320.000,-Kč uhradila náklady na provoz prodejny v celkové výši 320.352,-Kč (důkaz :výpis z účtu žalovaného za období od 15. 11. 2013 do 18. 11. 2013 (Příloha č. 80)

Dne 25.11.2013 byla převedena z účtu dlužníka na účet žalovaného částka ve výši 265.000,-Kč s poznámkou ZALOHA SLUŽBY CL/DZM 1 SOC , žalovaný z této platby uhradil náklady na provoz prodejny v celkové výši 260.259,-Kč, a to zdravotní pojištění, zálohovou daň-mzdy, sociální pojištění a srážkovou daň-mzdy (důkaz :výpis z účtu žalovaného za období od 20. 11. 2013 do 25. 11. 2013 (Příloha č. 83) KSPH 61 INS 36742/2013

Dne 3.12.2013 byla převedena z účtu dlužníka na účet žalovaného částka ve výši 200.000,-Kč s poznámkou zaloha služby cl/dzm1 , žalovaný z této platby týž den uhradil náklad na provoz prodejny v celkové výši 193.099,-Kč, a to odvod DPH Finančnímu úřadu Praha-západ (důkaz :výpis z účtu žalovaného za období od 1. 12. do 3. 12. 2013 (Příloha č. 85)

Dne 9.12.2013 byla převedena z účtu dlužníka na účet žalovaného částka ve výši 450.000,-Kč s poznámkou ZALOHA SLUŽBY CL/DZM 1 . Žalovaný stejného dne platbu použil výlučně na úhradu mzdových nákladů za měsíc listopad 2013 (důkaz :výpis z účtu žalovaného za období od 6. 12. 2013 do 9. 12. 2013 (Příloha č. 89)

Dne 16.12.2013 byla převedena z účtu dlužníka na účet žalovaného částka ve výši 310.000,-Kč s poznámkou ZALOHA SLUŽBY CL/DZM 1 , žalovaný stejného dne použil částku ve výši 265.000,-Kč na zaplacení části nákladů na provoz v celkové výši 316.801,-Kč, a to zdravotní pojištění, sociální pojištění, zálohovou dań-mzdy a srážkovou daň-mzdy. (důkaz : výpis z účtu žalovaného za období od 10. 12. 2013 do 16. 12. 2013 (Příloha č. 93).

Insolvenční soud neprovedl označené důkazy k nárokům II.-VII., neboť dospěl k závěru, že o těchto nárocích lze rozhodnout posouzením samotných žalobních tvrzení a posouzením toho, čeho se žalobce domáhá žalobním petitem (tak, jak bude dále uvedeno), skutková zjištění proto nejsou ohledně těchto nároků relevantní. Návrhy na provedení všech dalších označených důkazů byl zamítnut, neboť posouzením skutečností zjištěných se shora uvedených důkazů byl pro rozhodování soudu dostatečně a úplně zjištěn skutkový děj, provádění dalších důkazů je proto nadbytečné. K platbám prováděným žalovaným nebyly provedeny všechny označené důkazy, zejména ne všechny ty důkazy, které žalovaný označil k tomu, za jakým účelem použil dlužníkem celou výši dlužníkem poskytnutých peněžitých prostředků. Již těmi důkazy, které byly provedeny k tvrzení žalovaného o použití peněz od dlužníka provedeny, bylo dostatečně zjištěno, že žalovaný z peněz od dlužníka platil náklady spojené s nájmem, službami a energiemi provozovny, kterou měl žalovaný v nájmu. Zjištění, jak žalovaný použil všechny peníze od dlužníka, není pro toto řízení podstatné. Provedenými důkazy bylo totiž spolehlivě zjištěno, že to byl žalovaný, kdo platil náklady provozovny tak, jak bylo dohodnuto ve smlouvě o spolupráci, ani žalobce netvrdí, že by tyto peníze žalovaný použil jinak. Návrh na provedení důkazu ke zjištění okamžiku vzniku úpadku dlužníka není podstatný proto, že to není podstatné z důvodu, které jsou dále uvedeny, pro rozhodování soudu není okamžik vzniku úpadkové situace dlužníka podstatný. Ano další označené důkazy nejsou relevantní, z důvodů, které jsou zřejmé z dále uvedených právních závěrů soudu. Zjištěný skutkový děj soud posoudil podle zákona č. 182/2006Sb. ve znění novely zákonem č. 294/2013 Sb. insolvenční zákon (dále jen IZ). Podle § 239 odst. 1 IZ odporovat právním úkonům dlužníka může v insolvenčním řízení pouze insolvenční správce, i když nejde o osobu s dispozičními oprávněními, a to odpůrčí žalobou podanou proti osobám, které mají povinnost vydat dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů do majetkové podstaty. Jestliže v době zahájení insolvenčního řízení probíhá o téže věci řízení na základě odpůrčí žaloby jiné osoby, nelze v něm až do skončení insolvenčního řízení pokračovat. KSPH 61 INS 36742/2013 Podle § 239 odst. 3 IZ insolvenční správce může podat odpůrčí žalobu ve lhůtě 1 roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku. Nepodá-li ji v této lhůtě, odpůrčí nárok zanikne.

Podle § 239 odst. 4 IZ dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů náleží do majetkové podstaty právní mocí rozhodnutí, kterým bylo odpůrčí žalobě vyhověno. Tím není dotčeno právo insolvenčního správce v případě, že šlo o peněžité plnění nebo že má jít o peněžitou náhradu za poskytnuté plnění, požadovat odpůrčí žalobou vedle určení neúčinnosti dlužníkova právního úkonu i toto peněžité plnění nebo peněžitou náhradu plnění. Vylučovací žaloba není přípustná.

Žalobce je k podané žalobě aktivně legitimován, neboť je insolvenčním správcem dlužníka Classic Shops s.r.o., jehož úpadek byl zjištěn usnesením Krajského soudu v Praze KSPH 61 INS 36742/2013-A-24 ze dne 25.3.2014. Žalovaný je pasivně legitimován, neboť v jeho prospěch měl dlužník provést žalobcem tvrzené odporovatelné úkony, žalovaný přijal od dlužníka platby, jejichž plnění je požadováno k vydání do majetkové podstaty dlužníka, žalovaný uzavřel s dlužníkem smlouvu o spolupráci, ohledně které je navrženo určení její neúčinnosti. Pokud se týká posouzení, zda byla žaloba o nárocích na vyslovení neúčinnosti smlouvy o spolupráci a právních úkonů převodu finančních prostředků uvedených ve výroku II. až XXVI. podána včas, tedy ve lhůtě 1 roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku tak, jak má na mysli shora citované zákonné ustanovení, pak za situace, kdy účinky insolvenčního řízení nastaly dne 25.3.2014 a kdy žaloba byla podána k soudu elektronicky s ověřeným podpisem dne 24.3.2015, pak žaloba (o nárocích uplatněných v původní žalobě ze dne 19.3.2015) byl podána včas, v zákonem stanovené 1 roční lhůtě od dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku (§ 57 odst. 2 o.s.ř.).

Pokud se týká nároku na vydání peněžních prostředků do majetkové podstaty dlužníka, tedy vydání plnění z neúčinných úkonů dlužníka, který uplatnil žalobce změnou (doplněním) žaloby ze dne 15.1.2016, pak insolvenční soud zastává právní názor, že prekluzivní lhůta 1 roku uvedená v § 239 odst. 3 IZ se vztahuje jen na odpůrčí žalobu, tedy jen takovou žalobu, kterou se domáhá žalobce vyslovení neúčinnosti právního úkonu. Právo domáhat se vedle nároku na neúčinnost také práva na peněžité plnění, pak již není vázáno na povinnost takové právo uplatnit ve lhůtě § 239 odst. 3 IZ, neboť to vyplývá ze znění § 239 IZ, kdy jednoroční lhůta je výslovně vázána jen na odpůrčí žalobu, nikoliv už však na žalobu na vydání peněžitého plnění, která je výslovně upravena až v odstavci 4. citovaného zákonného ustanovení. Rozšíření žaloby o nárok na vydání peněžitého plnění z neúčinných úkonů uvedených ve výroku II. až XXVI. tohoto rozsudku bylo proto připuštěno, neboť rozšířením žaloby dne 15.1.2016 byl uplatněn nárok, který není prekludován.

Soud sice zastává názor, že znění zákona připouští i samotnou existenci žaloby na neúčinnost. Vzhledem k novelizovanému znění § 239 odst. 4 IZ a výkladu zaujímaného i předchozí judikaturou (Rozsudek Nejvyššího soudu ČR 29 Cdo 677/2011) je blíže vyhovující smyslu zákona, aby žalobce současně s podáním žaloby na neúčinnost se domáhal i vydání peněžitého plnění z neúčinného právního úkonu tam, kde je to pojmově možné, nehledě však na to, že takový nárok nemusí být uplatněn v prekluzivní lhůtě podle § 239 odst. 3 IZ. Žalobce změnou žaloby dostál požadovaným nárokům.

Podle § 240 IZ (Neúčinnost právních úkonů bez přiměřeného protiplnění) se dle odst. 1 právním úkonem bez přiměřeného protiplnění rozumí právní úkon, jímž se dlužník zavázal KSPH 61 INS 36742/2013 poskytnout plnění bezúplatně nebo za protiplnění, jehož obvyklá cena je podstatně nižší než obvyklá cena plnění, k jehož poskytnutí se zavázal dlužník. Podle odst. 2 právním úkonem bez přiměřeného protiplnění se rozumí pouze právní úkon, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo právní úkon, který vedl k dlužníkovu úpadku. Má se za to, že právní úkon bez přiměřeného protiplnění učiněný ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern21), je úkonem, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku. Podle odst. 3 právnímu úkonu bez přiměřeného protiplnění lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, anebo v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby. Podle odst. 4 právním úkonem bez přiměřeného protiplnění není a) plnění uložené právním předpisem, b) příležitostný dar v přiměřené výši, c) poskytnutí plnění, kterým bylo vyhověno ohledům slušnosti, nebo d) právní úkon, o kterém dlužník se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládal, že z něj bude mít přiměřený prospěch, a to za předpokladu, že nešlo o úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, a že osoba, v jejíž prospěch byl úkon učiněn, nemohla ani při náležité pečlivosti poznat, že dlužník je v úpadku, nebo že by tento úkon mohl vést k úpadku dlužníka.

Podle ustanovení § 235 odst. 1 IZ neúčinnými jsou právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných. Za právní úkon se považuje též dlužníkovo opomenutí. Podle odst. 2 neúčinnost dlužníkových právních úkonů, včetně těch, které tento zákon označuje za neúčinné a které dlužník učinil poté, co nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, se se zakládá rozhodnutím insolvenčního soudu o žalobě insolvenčního správce, kterou bylo odporováno dlužníkovým právním úkonům (dále jen odpůrčí žaloba ), není-li dále stanoveno jinak.

Podle § 241 IZ zvýhodňujícím právním úkonem se rozumí právní úkon, v jehož důsledku se některému věřiteli dostane na úkor ostatních věřitelů vyššího uspokojení, než jaké by mu jinak náleželo v konkursu (odstavec 1). Zvýhodňujícím právním úkonem se rozumí pouze právní úkon, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo právní úkon, který vedl k dlužníkovu úpadku. Má se za to, že zvýhodňující právní úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, je úkonem, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku (odstavec 2). Zvýhodňujícími právními úkony jsou zejména úkony, kterými dlužník a/ splnil dluh dříve, než se stal splatným, b/ dohodl změnu nebo nahrazení závazku ve svůj neprospěch, c/ prominul svému dlužníku splnění dluhu nebo jinak dohodl anebo umožnil zánik či nesplnění svého práva, d/ poskytl svůj majetek k zajištění již existujícího závazku, ledaže jde o vznik zajištění v důsledku změn vnitřního obsahu zastavené věci hromadné (odstavec 3). Zvýhodňujícímu právnímu úkonu lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, anebo v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby (odstavec 4). Zvýhodňujícím právním úkonem není a/ zřízení zajištění závazku dlužníka, obdržel-li za ně dlužník současně přiměřenou protihodnotu, b/ právní úkon učiněný za podmínek obvyklých v obchodním styku, na základě kterého dlužník obdržel přiměřené protiplnění nebo jiný přiměřený majetkový prospěch, a to za předpokladu, že nešlo o úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, a že osoba, v jejíž prospěch byl úkon učiněn, nemohla ani při náležité pečlivosti poznat, že dlužník je v úpadku, nebo že by tento KSPH 61 INS 36742/2013 úkon mohl vést k úpadku dlužníka, c/ právní úkon, který dlužník učinil za trvání moratoria nebo po zahájení insolvenčního řízení za podmínek stanovených tímto zákonem (odstavec 5).

Pokud se týká nároku I., pak soud posoudil zjištěné skutečnosti a dospěl k závěru, že nárok na vyslovení neúčinnosti smlouvy o spolupráci není po právu, za situace, kdy se žalobce domáhá současně určení neúčinnosti právních úkonů uvedených ve výroku II. až XXVI. tohoto rozsudku, tedy požadavek na určení neúčinnosti smlouvy o spolupráci je nadbytečný, žaloba byla proto ohledně nároku I. zamítnuta. Vyhovění žalobě o nároku I. by totiž žalobci nepřineslo ničeho více, než se domáhá nároky II. až XXVI.

Pokud se týká nároků II.-VII., pak žaloba byla zamítnuta, neboť insolvenční soud dospěl k závěru, že za situace, kdy se žalobce nedomáhá (ani rozšířenou žalobou) současně s vyslovením neúčinnosti úkonů uvedených ve výroku II.-VII. také vydání peněžitého plnění z úkonů, které navrhuje vyslovit jako neúčinné, pak jen jeho nárok na vyslovení neúčinnosti je v rozporu se současným zněním a výkladem insolvenčního zákona. První věta § 239 odst. 4 IZ stanoví, že dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů náleží do majetkové podstaty právní mocí rozhodnutí, kterým bylo odpůrčí žalobě vyhověno. Toto zákonné ustanovení se podle konstrukce citovaného zákonného ustanovení vztahuje na jiné případy, než na peněžité plnění. Typickým příkladem bude např. neúčinný převod nemovitosti, kterou po vyslovení neúčinnosti sepíše insolvenční správce do soupisu majetkové podstaty a může ji zpeněžit, vylučovací žaloba již není přípustná. Pokud však jde o peněžité plnění, pak věta druhá byla do zákona doplněna zjevně proto, aby se předešlo dalšímu (následnému) sporu o vydání (neúčinně vyplaceného) peněžitého plnění. U peněžitého plnění totiž jen samotný sepis finančních prostředků nemusí vést k jejich zpeněžení (rozdělení mezi věřitele), a to v případě, kdy by insolvenční správce neměl peníze ve své držbě. Byl-li toto záměr zákonodárce, pak je na místě u peněžitých plnění trvat na tom, aby žaloba, pro to, aby mohla být úspěšná, byla podána současně na vyslovení neúčinnosti i na vydání peněžitého plnění. Vzhledem k tomu, že žalobce se ohledně nároků II.-VII. domáhá jen vyslovení neúčinnosti právních úkonů převodu finančních prostředků, nedomáhá se vydání peněžitého plnění, pak žaloba byla ze shora uvedených důvodů ohledně nároků II.-VII. zamítnuta.

Pokud se týká zbývajících nároků, tedy vyslovení neúčinnosti převodu finančních prostředků úkony dlužníka uvedenými ve výroku VIII. až XXVI. a dále vydání peněžitého plnění z neúčinných právních úkonů uvedených ve výrocích VIII. až XXVI, pak insolvenční soud učinil posouzením zjištěného skutkového děje, že žaloba je po právu.

Odporované právní úkony uvedené ve výrocích VIII. až XXVI. byly svou povahou úmyslně zkracujícími právními úkony. Dlužník věděl o splatných pohledávkách svých věřitelů, a to nejméně Finančního úřadu pro Středočeský kraj, DITTMAR GmbH & Co. KG se sídlem Grotrian-Steinweg 4B, 381 12 Braunschweig, Německo, SWINGER INTERNATIONAL S.P.A., se sídlem Via Festara Vecchia 44, 370 12 Bussolengo, Italy, které byly při přezkumném jednání dne 7.7.2014 plně zjištěny, které neuspokojil, ačkoliv byly splatné v době ke dni 10.9.2013 (den, kdy uskutečnil první z odporovaných plateb, resp. první z těch plateb, ohledně kterých nebyla žaloba zamítnuta (nároky II. až VII) z důvodů výše uvedených). Tím, že peněžní prostředky zasílal odporovanými platbami v době od 10.9.2013 žalovanému, bez toho, aby splatil své splatné závazky, bylo tedy jeho úmyslem neuspokojit splatné nároky nejméně svých věřitelů Finančního úřadu pro Středočeský kraj, DITTMAR GmbH & Co. KG a SWINGER INTERNATIONAL S.P.A., ačkoliv je uspokojit poměrně měl a mohl. KSPH 61 INS 36742/2013 Platí přitom, že se má za to, že žalovanému byl takový úmysl dlužníka znám, neboť žalovaný je (přesně řečeno v rozhodné době byl) k osobě dlužníka osobou blízkou (srov. usnesení Nejvyšsího soudu ČR 32 Cdo 3852/2007, které závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2192/2001 dovodilo za možné i ve vztahu mezi právnickými osobami), a to vzhledem k silnému personálnímu propojení dlužníka a žalovaného, jejichž jediným jednatelem byla v rozhodné době jediná osoba Jan anonymizovano anonymizovano , dále byli propojeni i osobou společníků Václava anonymizovano a Hany anonymizovano , kteří byli společníky jak dlužníka, tak žalovaného. Vzhledem k tomu, že odporované právní úkony uvedené ve výroku VIII. až XXVI. byly učiněny v době posledních 5 let před zahájením insolvenčního řízení, pak jim bylo možné odporovat z důvodů citovaného zákonného ustanovení § 242 IZ.

Nárok na vydání peněžitých plnění z neúčinných úkonů uvedených ve výrocích VIII. až XXVI. byl shledán po právu, neboť se žalobce domáhá vydání plnění z neúčinných právních úkonů uvedených v těchto výrocích, ohledně kterých byla žaloba shledána po právu, nárok žalobce je proto dán podle § 239 odst. 4 IZ. Žalobě bylo proto i o tomto nároku vyhověno.

V rozhodované věci nejsou posuzované odporované úkony dlužníka neúčinné ve smyslu § 240 IZ, tedy se nejedná o právní úkony bez přiměřeného protiplnění. Strany smlouvy o spolupráci poskytovaly druhé straně tato plnění: dlužník zaslal na základě uzavřené smlouvy o spolupráci žalovanému platby uvedené ve výrocích VIII. až XXVI., které byly určeny k tomu, aby je žalovaný použil k hrazení nákladů spojených s provozem provozovny, kterou měl žalovaný v nájmu a ve které žalovaný výlučně prodával zboží, které bylo ve vlastnictví dlužníka. Žalovaný na základě uzavřené smlouvy o spolupráci prodával v prodejně výlučně zboží dlužníka a veškeré utržené částky zasílal dlužníkovi, žalovaný z částek zaslaných dlužníkem platil náklady spojené s provozem provozovny. Provize, kterou dlužník a žalovaný dohodli ve smlouvě o spolupráci, nebyla žalovaným účtována a dlužníkem nebyla tedy po celou rozhodnou dobu (od září 2013 do prosince 2013), ani později, zaplacena. Za takové situace nelze než uzavřít, že žalovaný prodával zboží dlužníka, celou tržbu mu odevzdával, činil tak tedy bez úplaty pro sebe. Platby poskytnuté dlužníkem využil k zaplacení nákladů na provoz provozovny. Lze uzavřít, že pokud by své zboží prodával sám dlužník za obdobných podmínek (tzv. v kamenném obchodě , nikoliv např. internetovým prodejem), pak by sám musel vynaložit takové náklady, jaké vynaložil žalovaný. Plnění dlužníka proto není plněním bez přiměřeného protiplnění.

V rozhodované věci nejsou posuzované odporované úkony dlužníka neúčinné ani ve smyslu § 241 IZ, neboť podstatou tohoto zákonného ustanovení je to, že se některému z věřitelů dostane na úkor ostatních věřitelů vyššího uspokojení. V rozhodované věci však není možné na žalovaného, pokud se týká odporovaných (předmětných) plateb zasílaných dlužníkem, pohlížet jako na věřitele dlužníka. Smlouva o spolupráci byla totiž svou podstatou komisionářskou smlouvou uzavřenou ve smyslu § 577 zákona č.513/1991 Sb. obchodní zákoník. Žalovaný tak obstarával prodej zboží dlužníka, a to na účet žalovaného , tedy dlužníkovi náležel celý zisk z prodeje, ale měl také nést náklady, které byly nutné k zajištění prodeje na prodejně.

O nákladech bylo rozhodnuto dle § 151 o.s.ř. za použití § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků řízení soud nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť lze vyslovit, že oba účastníci měli přibližně stejný poměr úspěchu ve věci (žalobkyně sice úspěšnější s počtem nároků na vyslovení neúčinných úkonů převodu finančních prostředků, neúspěšná v menšině z nich, neúspěšná však také s nárokem na vyslovení neúčinnosti smlouvy o spolupráci). KSPH 61 INS 36742/2013 Žalobce je osvobozen od placení soudních poplatků podle § 11 odst. 2 písm. n) zákona o soudních poplatcích, poplatková povinnost proto přešla na žalovaného podle § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích. Žalovanému byla proto uložena povinnost zaplatit soudní poplatek za žalobu ve výši 2.000,-Kč podle Položky 4 bod. 1. písm. c) sazebníku soudních poplatků. Lhůta k zaplacení byla určena třídenní s povinností soudní poplatek zaplatit podle § 160 odst. 1 o.s.ř. do tří dnů.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu nadepsaného, trojmo.

v Praze dne 31. května 2016

JUDr. Jitka S o b k o v á, v. r. samosoudkyně

Za správnost vyhotovení Bc. Lenka Krumlová