60 ICm 799/2015
Č.j. 60 ICm 799/2015-18 (KSPA 60 INS 13268/2014)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Schreierem ve věci žalobce: JUDr. Ivana Kozáková, soudní exekutor se sídlem Bráfova třída 825/53, 674 01, Třebíč, proti žalovanému: JUDr. Lukáš Kučera, Bašty 413/2, 602 00, Brno (insolvenční správce dlužnice Hany anonymizovano , anonymizovano ), o určení pořadí pohledávky,

takto:

I. Určuje se, že pohledávka žalobce ve výši 11.873,--Kč je zajištěna exekutorským zástavním právem na níže uvedených nemovitostech: -budova čp. 237, rodinný dům, část obce: Ronov nad Doubravou, která je součástí stavební parc. č. 424, -stavební parc. č. 424, -parc. č. 689/1, -parc. č. 690/2, -parc. č. 690/3, -parc. č. 692/2, vše zapsáno v katastrálním území Ronov nad Doubravou, na listu vlastnictví č. 1421.

II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se podanou žalobou a jejím doplněním domáhal určení, že jeho pohledávka 11.873,--Kč je zajištěna zástavním právem na nemovitostech blíže specifikovaných ve výroku rozsudku, tj. na nemovitostech na listu vlastnictví č. 1421 v katastrálním území Ronov nad Doubravou (dále jen předmětné nemovitosti). Žalobu odůvodnil tím, že u jeho pohledávky bylo popřeno pouze pořadí z důvodu, že právo na upokojení ze zajištění nevzniklo, neboť exekutor podle § 69a exekučního řádu nemůže zřídit exekutorské zástavní právo k zajištění nákladů exekutora. K tomu žalobce dodal, že zajištění vzniklo na základě exekučního příkazu, který byl vydán dne 22.9.2011, a řídi se tedy zmíněný paragrafem účinným do 21.12.2012, z něhož plynulo, že zajištěny jsou i náklady exekuce.

Žalovaný ve vyjádření setrval na svém popření. Doplnil, že s účinností od 1.1.2013 došlo k novelizaci § 69a exekučního řádu a exekutorské zástavní právo lze zřídit pouze k zajištění vymáhané pohledávky a nákladů oprávněného. Předmětnou novelizaci je nutné chápat jako jasnou a jednoznačnou odpověď zákonodárce na to, jaký postup zákonodárce předjímal právní úpravou zástavního práva exekutorského v původní podobě, tj. před novelizací, resp. jaká byla jeho představa o tom, které nároky budou zástavním právem zajištěné, a které nikoli. Popřené zajištění je sice nutné posoudit podle úpravy platné a účinné v době vydání předmětného exekučního příkazu, nicméně ke správné interpretaci dotčeného ustanovení by mělo být využito všech dostupných možností a prostředků. Po provedené novelizace je tak bezesporu, že správným byl výklad dovozující, že exekutorské zástavní právo může exekutor zřídit pouze k zajištění vymáhané pohledávky a nákladů oprávněného. Na jiné nároky exekutorské zástavní právo vztáhnout nelze.

Žalobce i žalovaný souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (čl. 9pv a 16). Soud proto dle § 115a o.s.ř. rozhodl bez jednání.

Soud nejprve posoudil včasnost podané žaloby. Pohledávka žalobce byla popřena co do pořadí při přezkumném jednání dne 27.1.2015. Insolvenční správce v souladu s právním názorem vysloveným v usnesení Nejvyššího soudu ČR sp.zn 29 ICdo 11/2012 vyrozuměl žalobce o popření pořadí dne 16.2.2015 (čl. 12-13) a žaloba byla následně soudu doručena dne 24.2.2015, tj. ve lhůtě 30 dnů od přezkumného jednání a současně 15 dnů od vyrozumění. Žaloba tak byla podána včas dle § 198 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákona (dále jen IZ ).

Z vlastní činnosti je soudu známo, že u dlužnice byl zjištěn úpadek, na její majetek byl prohlášen konkurs a insolvenčním správcem byla ustanoven žalovaný (č.j. KSPA 60 INS 13268/2014-A-19).

Z přihlášky pohledávky plyne, že žalobce včas přihlásil svoji pohledávku ve výši 11.873,--Kč jako pohledávku zajištěnou exekutorským zástavním právem váznoucím na předmětných nemovitostech. Pohledávka představuje náklady exekuce, o nich bylo rozhodnuto příkazem k úhradě nákladů exekuce ze dne 19.11.2014. Exekutorské zástavní právo bylo zřízeno exekučním příkazem ze dne 22.9.2011.

Z protokolu o přezkumném jednání a z přezkumného listu pro pohledávky žalobce plyne, že přihlášená pohledávka byla zjištěna do co pravosti a výše. Žalovaný popřel pouze pořadí pohledávky s tím, že právo na uspokojení ze zajištění nevzniklo, neboť exekutor může dle § 69a exekučního řádu zřídit zástavní právo k zajištění vymáhané pohledávky a nákladů oprávněného a nikoliv k zajištění nákladů exekutora.

Z usnesení Okresního soudu v Chrudimi č.j. 22 EXE 1935/2011-8 ze dne 11.8.2011 soud zjistil, že na majetek dlužnice byla nařízena exekuce a jejím provedením byl pověřen žalobce.

Z exekučního příkazu č.j 042 Ex 1135/11-16 ze dne 22.9.2011 (právní moc dne 10.10.2011) soud zjistil, že na předmětných nemovitostech bylo zřízeno exekutorské zástavní právo k vymožení jistiny pohledávky 250.000,--Kč, jejího příslušenství a nákladů oprávněného a dále k vymožení odměny exekutora a náhrady hotových výdajů vždy včetně DPH.

Z příkazu k úhradě nákladů exekuce č.j. 042 Ex 1135/11-94 ze dne 19.11.2014 (právní moc dne 15.12.2014) soud zjistil, že žalobce si vyúčtoval odměnu v minimální výši 3.000,--Kč, a dále hotové výdaje ve výši 7.937,--Kč (poštovné, náhrada za doručení, znalecký posudek) včetně 21% DPH ve výši 1.036,77 Kč (ze základu 4.937,--Kč), celkem hotové výdaje včetně DPH 8.837,77 Kč. Odměna a hotové výdaje pak celkem 11.873,77 Kč, což je částka odpovídající přihlášené pohledávce.

Z výpisu z katastru nemovitostí (čl. A-3/23-27) soud zjistil, že na předmětných nemovitostech je shora uvedený exekuční příkaz zapsán jako omezení vlastnického práva.

Ze seznamu přihlášených pohledávek soud zjistil, že zajištění bylo přihlášeno u pohledávek ve výši 6.965.384,14 Kč s tím, že popřeno bylo pouze u žalobce.

Ze soupisu majetkové podstaty soud zjistil, že předmětné nemovitosti jsou v majetkové podstatě sepsány.

Podle § 69a odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád (dále jen EŘ ), ve znění účinném do 31.12.2012, platilo, že je-li to účelné pro provedení exekuce, může exekutor na nemovitostech povinného zřídit exekutorské zástavní právo.

Po novelizaci provedené zákonem č. 396/2012 Sb. pak s účinností od 1.1.2013 bylo v § 69a odst. 1 EŘ stanoveno, že je-li to účelné, může exekutor na nemovitostech povinného zřídit k zajištění vymáhané pohledávky a nákladů oprávněného exekutorské zástavní právo. Ustanovení § 47 odst. 4 se nepoužije.

Podle § 87 odst. 1 EŘ náklady exekuce jsou odměna exekutora, náhrada paušálně určených či účelně vynaložených hotových výdajů, náhrada za ztrátu času při exekuci, náhrada za doručení písemností, odměna a náhrada nákladů správce závodu, a je-li exekutor nebo správce podniku plátcem daně z přidané hodnoty, je nákladem exekuce rovněž příslušná daň z přidané hodnoty podle zvláštního právního předpisu. Podle odst. 4 náklady exekuce a náklady oprávněného vymůže exekutor na základě příkazu k úhradě nákladů exekuce, a to některým ze způsobů určených v exekučním příkazu k provedení exekuce ukládající zaplacení peněžité částky.

Podle § 2 písm. g) IZ se zajištěným věřitelem rozumí věřitel, jehož pohledávka je zajištěna majetkem, který náleží do majetkové podstaty, a to jen zástavním právem, zadržovacím právem, omezením převodu nemovitosti, zajišťovacím převodem práva nebo postoupením pohledávky k zajištění anebo obdobným právem podle zahraniční právní úpravy,

V daném případě pak bylo exekutorské zástavní právo zřízeno shora označeném rozhodnutím k zajištění odměny a hotových výdajů exekutora (žalobce) dle právní úpravy účinné do 31.12.2012. V tomto znění pak úprava obsažená v § 69a odst. 1 EŘ neobsahovala omezení v tom smyslu, že by toto zajištění bylo možno zřídit pouze za účelem vymožení pohledávky oprávněného a jeho nákladů (na rozdíl od znění dotčeného ustanovení účinného od 1.1.2013). Exekutorovi tedy dle tehdy účinné úpravy nic nebránilo zajistit exekutorským zástavním právem rovněž nárok na svoji odměnu a hotové výdaje. Odměna exekutora a náhrada hotových výdajů pak představují tzv. náklady exekuce dle § 87 odst. 1 EŘ. Náklady exekuce se dle § 87 odst. 4 EŘ vymůžou některým ze způsobů určených v exekučním řízení k provedení exekuce ukládající zaplacení peněžité částky, a tedy i zřízením soudcovského zástavního práva. V důvodové zprávě k zákonu č. 396/2012 Sb. pak u novelizace § 69a není uvedeno nic, z čeho by vyplývalo, že by exekutorským zástavním právem zřízeným před účinností této novely nemohly být náklady exekuce zajištěny, resp. vymáhány. Obdobně pak ani z přechodných ustanovení v čl. IV (část druhá) zákona č. 396/2012 Sb. tento závěr neplyne. Exekutorské zástavní právo k vymožení nákladů exekuce bylo současně zřízeno k vymožení celé pohledávky oprávněného a jeho nákladů řízení a nelze tedy dospět k závěru, že by ze strany exekutora byl zvolen k vymožení nákladů exekuce nevhodný postup. Ostatně i ze soupisu majetkové podstaty a seznamu přihlášených pohledávek plyne, že na předmětných nemovitostech váznou zástavní práva i jiných přihlášených věřitelů než jen žalobce. Soud má tedy za to, že došlo k řádnému zřízení exekutorského zástavního práva k zajištění nákladů exekuce dle § 69a EŘ ve znění účinném ke dni 22.9.2011 a pozdější novelizace dotčeného ustanovení na tomto zřízení nic nezměnila a toto zajištění nemohlo zpětně zaniknout. Zajištění bylo zřízeno jednou z forem výslovně uvedených § 2 písm. g) IZ a žalobce je tedy zajištěným věřitelem dle zmíněného ustanovení. Náklady exekuce pak byly přihlášeny ve výši 11.873,--Kč (odměna v minimální výši 3.000,--Kč, hotové výdaje ve výši 7.937,--Kč včetně 21% DPH z hotových výdajů ve výši 1.036,77 Kč). Pravost ani výše přihlášených nákladů exekuce pak nebyla popírána.

S ohledem na shora uvedené pak soud žalobě vyhověl.

O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 202 odst. 1 IZ. Žalobce sice byl se svojí žalobou úspěšný, avšak proti popírajícímu insolvenčnímu správci nemá v tomto typu sporu právo na náhradu nákladů řízení. Soud proto rozhodl tak, že se žádnému z účastníků náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení rozsudku, a to k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích (ustanovení § 201 a § 204 odst. 1 o.s.ř.).

Lhůta k podání opravného prostředku začíná běžet ode dne, kdy bude toto usnesení doručeno adresátovi zvláštním způsobem (ustanovení § 74 odst. 2 insolvenčního zákona, ve spojení s ustanovením § 160 odst. 3 insolvenčního zákona).

V Pardubicích dne 31. července 2015 Mgr. Martin Schreier v. r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Marie Severinová