60 ICm 639/2014
Č.j. 60 ICm 639/2014-16 (KSPA 60 INS 9449/2013)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Schreierem ve věci žalobce: Ing. Jana Vodrážková, Novoměstská 960, 537 01, Chrudim (insolvenční správce dlužnice Věry Michálkové, rč. 426121/088), zast. Mgr. Martinem Červinkou, advokátem se sídlem Čechova 396, 560 02, Česká Třebová, proti žalovanému: CETELEM ČR, a.s., Karla Engliše 5/3208, 150 00, Praha 5, IČ 25085689, o popření vykonatelné pohledávky,

takto:

I. Určuje se, že žalovaný nemá vůči dlužnici Věře Michálkové, rč. 426121/088, pohledávku ve výši 2.084,-Kč.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobce domáhal určení, že žalovaný nemá vůči dlužnici Věře Michálkové, rč. 426121/088, pohledávku ve výši 18,-Kč.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 13.401,--Kč, k rukám zástupce žalobce Mgr. Martina Červinky, advokáta se sídlem Čechova 396, Česká Třebová, do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit ČR-Krajskému soudu v Hradci Králové soudní poplatek ve výši 5.000,-Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, na č.ú. 3703- 6828511/0710, VS 6042063914.

Odůvodnění:

Žalobce se podanou žalobou domáhal určení, že žalovaný nemá vůči dlužnici pohledávku ve výši 2.102,--Kč. Pohledávku popřel z důvodu promlčení, když uplatnění pohledávky na základě neplatné rozhodčí doložky nezpůsobilo zastavení běhu promlčecí lhůty.

Žalovaný ve vyjádření uvedl, že si je vědom vývoje judikatury a pohledu na rozhodčí nálezy a jejich platnost či neplatnost. Měl za to, že žalobce měl žalovaného vyzvat k opravě přihlášky dle § 188 insolvenčního zákona (dále jen IZ ), a to z důvodu, že nelze přezkoumat pohledávku jako vykonatelnou. Navrhl proto zamítnutí žaloby pro předčasnost.

Žalovaný se k jednání nedostavil a soud proto dle § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v jeho nepřítomnosti.

Soud nejprve posoudil včasnost podané žaloby. Pohledávka byla popřena při přezkumném jednání dne 11.2.2014 a žaloba pak byla podána dne 22.2.2014, tedy ve lhůtě 30 dnů ode dne přezkumného jednání, tj. včas dle § 199 insolvenčního zákona.

Z vlastní činnosti je soudu známo, že u dlužnice byl zjištěn úpadek, bylo povoleno oddlužení a insolvenčním správcem byl ustanoven žalobce (KSPA 60 INS 9449/2013-A-12).

Z přihlášky pohledávky žalovaného plyne, že si včas přihlásil vykonatelnou a nezajištěnou pohledávku ve výši 2.102,--Kč představující zákonný úrok z prodlení z částky 33.269,--Kč od 1.4.2008 do 11.11.2013 vyplývající ze smlouvy o poskytnutí úvěru ze dne 26.10.2006.

Z protokolu o přezkumném jednání a z přezkumného listu soud zjistil, že žalobce popřel pravost celé přihlášené částky z důvodu promlčení.

Z úvěrové smlouvy ze dne 26.10.2006 soud zjistil, že žalovaný poskytl dlužnici úvěr ve výši 30.450,--Kč a dlužnice se zavázala úvěr splácet v 72 splátkách po 752,--Kč s tím, že v této částce je zahrnut měsíční poplatek za správu 50,--Kč. Cena úvěru tak byla 23.694,--Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly učiněny úvěrové podmínky, které však dlužnice nepodepsala. Ve všeobecných úvěrových podmínkách bylo sjednáno, že věřitel je oprávněn smlouvu vypovědět i od smlouvy odstoupit a požadovat splacení dlužné částky včetně příslušenství, dostane-li se klient do prodlení se splacením více než 2 po sobě jdoucích splátek nebo 1 splátky po dobu delší než 3 měsíce (článek III-5-2). Dále bylo ujednáno, že není-li úvěr splácen řádně a včas, je věřitel oprávněn požadovat od klienta zaplacení smluvní pokuty ve výši 8 % z každé splátky, s jejíž i částečnou úhradou je klient v prodlení více než 30 dnů (článek IV-3). Odstoupení do smlouvy nabývá účinnost ke konci kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž bylo odstoupení dáno k poštovní přepravě (článek IV-5-1). Smluvní strany se dohodly, že majetkové spory budou rozhodovány v rozhodčím řízení v souladu s rozhodčím řádem a poplatkovým řádem vydanými Sdružením rozhodců s.r.o. s tím, že tyto dokumenty jsou ve svém účinném znění zveřejněny na internetových stránkách dané společnosti (článek IV-8-1). Všeobecné úvěrové podmínky jsou psány drobným, hůře čitelným písmem.

Z rozhodčího nálezu sp.zn. 7615/08 ze dne 7.5.2008 (právní moc dne 15.5.2008) soud zjistil, že dlužnici bylo uloženo uhradit žalovanému 33.269 Kč, a úrok z prodlení ve výši 0,08 % denně od 1.4.2008 do zaplacení.

Z rozhodčí žaloby ze dne 7.4.2008 soud zjistil, že žalovaný dne 18.2.2008 v důsledku prodlení dlužnice se splácením úvěru od úvěrové smlouvy odstoupil a toto odstoupení nabylo účinnosti dne 31.3.2008. Částka 33.269,--Kč sestává z dlužné měsíční splátky vyčíslené dopisem ze dne 18.2.2008 ve výši 6.076,--Kč a nesplacenou úvěrovou jistinou s předpokládanou splatností po datu odeslání odstoupení ve výši 26.533,--Kč a smluvní pokuty ve výši 660,--Kč. Smluvní pokuta 660,--Kč byla požadována na základě všeobecných úvěrových podmínek ve výši 8 % z dlužných částek.

Z výpočtu úroku z prodlení a z výpisu z úvěrového účtu soud zjistil, že ke dni účinnosti odstoupení od smlouvy (tj. po zesplatnění) činila nezaplacená jistina částku 33.269,--Kč a po zesplatnění byly uhrazeny následující částky: -dne 12.8.2009 částka 4.000,--Kč, -dne 19.1.2010 částka 5.000,--Kč, -dne 25.8.2010 částka 6.000,--Kč, -dne 25.5.2011 částka 10.000,--Kč, -dne 31.10.2011 částka 5.000,--Kč, -dne 10.7.2012 částka 7.000,--Kč, -dne 22.4.2013 částka 4.000,--Kč, celkem tak bylo po zesplatnění zaplaceno 40.622,--Kč.

Na základě provedených důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům. Mezi žalovaným a dlužnicí byla uzavřena úvěrová smlouva, na jejímž základě byl dlužnici poskytnut úvěr 30.450,--Kč, který se dlužnice zavázala hradit způsobem uvedeným shora. S ohledem na to, že dlužnice úvěr řádně nesplácela, byl ke dni 31.3.2008 zesplatněn a dlužná částka včetně smluvní pokuty činila 33.269,--Kč (nesplácení úvěru ze strany dlužnice ani zesplatnění úvěru nebylo žalobcem nijak sporováno). Po zesplatnění bylo uhrazeno ve splátkách blíže popsaných shora celkem 40.622,--Kč.

Po právní stránce soud posoudil věc následovně.

Předně považuje soud za nutné uvést, že ohledně přihlášené pohledávky nebylo nutno postupovat dle § 188 IZ, tj. vyzvat věřitele k její opravě či doplnění. Přihláška má všechny náležitosti dle § 174 IZ, je z ní patrno kdo a vůči komu pohledávku přihlašuje, jaká je její konkrétní výše a z jakého důvodu je přihlašována. Pohledávka byla jasně přihlášena jako vykonatelná a tak ji i správce přezkoumal. Pohledávka byla tedy přezkoumatelná a není důvod žalobu zamítat pro předčasnost.

Podle § 52 odst. 1 občanského zákoníku (účinného do 31.12.2013-dále jen občanský zákoník) spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Podle odst. 2 dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Podle odst. 3 spotřebitelem je fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

Podle § 497 obchodního zákoníku (účinného do 31.12.2013-dále jen obchodní zákoník) smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

Podle § 397 obchodního zákoníku nestanoví-li zákon pro jednotlivá práv jinak, činí promlčecí doba čtyři roky.

Soud předmětnou smlouvu posoudil jako smlouvu o úvěru dle § 497 a násl. obchodního zákoníku, avšak současně se jednalo o spotřebitelskou smlouvu dle § 52 a násl. občanského zákoníku, neboť původní věřitel ji uzavřel v rámci své podnikatelské činnosti a dlužnice jako spotřebitelka.

Soud má za to, že podmínky poskytnutí úvěru byly sjednány v souladu s ochranou spotřebitele. Žalovaný poskytl částku 30.450,--Kč, dlužnice měla uhradit 72 měsíčních splátek (šest let) po 752,--Kč, přičemž poplatek za správu úvěru činil 50,--Kč. Za 72 splátek tak na úvěr mělo být zaplaceno 54.144,--Kč, tj. přeplatek oproti poskytnuté částce činil 23.694,--Kč, což činí ročně 3.949,--Kč, tedy 13 % ročně. Zisk v této výši pak soud nepovažuje za nepřiměřený či za nemravný, neboť nepřevyšuje běžnou úrokovou sazbu poskytovanou bankami v době uzavření smlouvy. Věřitel tedy má nárok na zaplacení této částky, a pokud byla dlužnice ohledně ní v prodlení, má rovněž nárok na úrok z prodlení v zákonné výši (§ 517 občanského zákoníku).

Soud je dále toho názoru, že i u spotřebitelských úvěrových smluv se promlčecí doba řídí ustanoveními obchodního zákoníku a je tedy čtyřletá. Zde srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 32 Cdo 3337/2010, ze dne 24.7.2012, kde byl vysloven závěr, že ustanovení občanského zákoníku o promlčení nelze považovat za ustanovení na ochranu spotřebitele ve smyslu § 262 odst. 4, části první věty za středníkem, obchodního zákoníku. Nebo srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze č.j. 102 VSPH 371/2013-75 ze dne 19.12.2013 (sp.zn. řízení před soudem prvního stupně 60 ICm 113/2013 v insolvenčním spise zn. KSPA 60 INS 24273/2012), kde byl vysloven názor, že se vztah založený smlouvou uzavřenou mezi podnikatelem a spotřebitelem, jenž je dle ust. § 261 odst. 3 písm. d) obchodního zákoníku absolutním obchodně právním vztahem, řídí obchodním zákoníkem bez ohledu na povahu účastníků, což platí i pro úpravu institutu promlčení (úprava promlčení v občanském zákoníku aplikací ust. § 262 odst. 4 obchodního zákoníku směřujícím k ochraně spotřebitele se nepoužije) a že promlčecí doba je v tomto případě čtyřletá dle § 397 obchodního zákoníku.

V daném případě pak k zesplatnění došlo v březnu 2008 a čtyřletá promlčecí doba uplynula v březnu 2012. Přihláška pohledávky byla podána 12.11.2013 a v tomto směru by se mohla jevit jako promlčená. Avšak žalovaný ještě v dubnu 2008 zahájil rozhodčí řízení podáním rozhodčí žaloby a domohl se vydání rozhodčího nálezu s právní mocí dne 15.5.2008. Od zahájení rozhodčího řízení tak došlo ke stavění promlčí doby až do jejího ohraničení dle § 408 odst. 1 obchodního zákoníku.

K samotnému rozhodčímu nálezu považuje soud za nutné uvést, že úvěrové podmínky, kde byla rozhodčí doložka sjednána (článek IV-8-1), nejsou dlužnicí podepsány a jsou psány drobným, hůře čitelným písmem. S ohledem na závěry přijaté Ústavním soudem v jeho nálezu sp.uzn. I. ÚS 3512/11 ze dne 11.11.2013 proto soud dospěl k závěru, rozhodčí doložka je neplatná dle § 39 občanského zákoníku pro rozpor s dobrými mravy. Dlužnice nemohla očekávat, že v úvěrových podmínkách bude obsažena rozhodčí doložka, a její začlenění do úvěrových podmínek, tvořících součást smlouvy vypracované věřitelem, není poctivým jednáním ze strany věřitele-dodavatele vůči dlužnici jako spotřebiteli. Pohledávka je tedy nevykonatelná.

Ani rozhodčí nález vydaný na základě neplatné rozhodčí doložky však nelze bez dalšího považovat za nicotný právní akt. Soud zde vychází z právního názoru prezentovaného v rozsudku Vrchního soudu v Praze č.j. 104 VSPH 311/2014-55 ze dne 5.8.2014 (sp zn. řízení u soudu prvního stupně 60 ICm 2461/2013 v insolvenčním spise zn. KSPA 60 INS 31812/2012). Tam odvolací soud uzavřel, že z ustanovení rozhodčího řádu plyne, že je-li vydaný rozhodčí nález z nějakého důvodu vadný, je nutno jej odklidit cestou jeho zrušení, a to buď do tří měsíců od jeho doručení formou žaloby podanou dle § 31 a § 32 odst. 1 rozhodčího řádu, nebo stejnou žalobou podanou v rámci probíhajícího exekučního řízení v 30 denní lhůtě podle § 35 odst. 2 rozhodčího řádu. Je-li rozhodčí nález tímto způsobem zrušen, věřiteli se jeho hmotněprávní nárok nepromlčuje za předpokladu, že v 30 denní lhůtě podá u soudu žalobu (viz § 16 rozhodčího řádu). Jinými slovy, aby mohlo být o téže věci rozhodováno znovu mezi týmiž stranami, je nezbytné vadný rozhodčí nález zákonem předpokládaným způsobem odstranit. Nestane-li se tak, je rozhodčí nález vykonatelný, neboť má účinky pravomocného soudního rozhodnutí. Vzhledem k této vnitřní logice uvedeného zákona nelze prohlásit za nicotný právní akt rozhodčí nález, který byl vydán na základě neplatné rozhodčí doložky, a jednalo se o spor, který byl arbitrovatelný (musí se jednat o majetkový spor a musí být možné o předmětu sporu uzavřít smír-viz § 2 odst. 1 a 2 rozhodčího řízení). Např. nicotným právním aktem by byl rozhodčí nález, kterým by bylo rozvedeno manželství. To však není případ zmíněných rozhodčích nálezů, které zavazovaly dlužnici k peněžitému plnění. Odvolací soud dále upozornil, že pokud by byly bez dalšího pokládány za právně nicotné rozhodčí nálezy, které vyhovují ustanovení § 2 odst. 1 a 2 rozhodčího řádu, nedošlo by ke stavení promlčecí lhůty nároků věřitelů dle § 16 ve spojení s § 35 odst. 2 a § 34 rozhodčího řádu, čímž by byli věřitelé výrazně poškozeni na svých právech, navíc postupem rozporným s rozhodčím řádem. Odvolací soud uzavřel, že je-li arbitrovatelný rozhodčí nález vydán na základě neplatné rozhodčí doložky, má i takový rozhodčí nález účinky pravomocného soudního rozhodnutí a nelze jej považovat za nicotný právní akt.

V daném případě se pak jednalo o spor, který mohl být dle § 2 rozhodčího řádu rozhodován rozhodcem a nejedná se o nicotný rozhodčí nález (byť byl vydán na základě neplatné rozhodčí doložky, který však nebyl odklizen postupem předvídaným rozhodčím řádem). Podání rozhodčí žaloby a vydání rozhodčího nálezu pak mělo za následek stavení promlčecí doby. Rozhodčí žaloba byla podána a rozhodčí nález pak byl vydán ještě před uplynutím promlčecí doby. S ohledem na tyto závěry není námitka promlčení důvodná.

Ze stejného důvodu jako je neplatné ujednání o rozhodčí doložce, je neplatné rovněž ujednání o smluvní pokutě, kterou žalovaný dle rozhodčí žaloby uplatnil ve výši 660,--Kč, a to dle všeobecných obchodních podmínek jako 8 % z každé dlužné splátky (článek IV-3). Toto ujednání je neplatné dle § 39 občanského zákoníku, neboť dlužnice nemohla očekávat, že v úvěrových podmínkách, které nepodepsala, bude obsaženo ujednání o smluvních pokutách, a její začlenění do úvěrových podmínek, tvořících součást smlouvy vypracované věřitelem, není poctivým jednáním ze strany věřitele-dodavatele vůči dlužnici jako spotřebiteli.

Žalovanému tak vznikl nárok na zaplacení dlužných splátek 6.076,--Kč a zesplatněných splátek ve výši 26.533,--Kč, tedy na částku 32.609,--Kč, a současně na úroky z prodlení z této částky. Žalovanému nevznikl nárok na smluvní pokutu 660,--Kč z důvodu neplatnosti ujednání o ní, a tudíž ani na úroky z prodlení z této částky. K uhrazení jistiny 32.609,--Kč došlo dne 10.7.2012, kdy celková uhrazená částka po zesplatnění činila 37.000,--Kč. Na základě shora uvedeného má pak soud za to, že pohledávka úroků z prodlení není promlčená. Žalovaný má tedy nárok na úroky z prodlení v zákonné výši z částky 32.609,--Kč od 1.4.2008 do zaplacení dne 10.7.2012 při zohlednění postupně splácené jistiny. Úroky z prodlení v zákonné výši jsou tedy následující (spočteno aplikací ASPI): zůstatek jistiny úrok z prodlení od úrok z prodlení do výše úroku z prodlení 32 609,00 1.4.2008 12.8.2009 4 435,93 28 609,00 13.8.2009 19.1.2010 1 058,53 23 609,00 20.1.2010 25.8.2010 1 119,00 17 609,00 26.8.2010 25.5.2011 1 020,72 7 609,00 26.5.2011 31.10.2011 256,88 2 609,00 1.11.2011 10.7.2012 139,86 úrok z prodlení celkem 8 030,92 Po zesplatnění pak činila jistina částku 32.609,--Kč (bez smluvní pokuty) a na úrocích z prodlení naběhlo 8.031,--Kč, celkem tedy 40.640,--Kč. Na tuto částku však již bylo po zesplatnění uhrazeno 40.622,--Kč (tj. jistina byla uhrazena zcela a rovněž většina úroků z prodlení) a na úrocích zbývá doplatit 18,--Kč. V této částce tedy soud žalobu zamítl a ve zbytku jí vyhověl, neboť úroky z prodlení byly v převažující míře již zaplaceny.

Pouze pro úplnost soud doplňuje, že pokud by soud vycházel z jistiny včetně smluvní pokuty, pak by úroky z prodlení v zákonné výši byly následující (spočteno aplikací ASPI): zůstatek jistiny úrok z prodlení od úrok z prodlení do výše úroku z prodlení 33 269,00 1.4.2008 12.8.2009 4 525,71 29 269,00 13.8.2009 19.1.2010 1 082,95 24 269,00 20.1.2010 25.8.2010 1 150,28 18 269,00 26.8.2010 25.5.2011 1 058,98 8 269,00 26.5.2011 31.10.2011 279,16 3 269,00 1.11.2011 10.7.2012 175,24 úrok z prodlení celkem 8 272,32 Po zesplatnění pak jistina činila 33.269,--Kč a na úrocích z prodlení by naběhlo 8.272,--Kč, celkem tedy 41.541,--Kč. Z této částky by pak po uhrazení částky 40.622,--Kč zůstalo na úrocích 919,--Kč.

O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 3 o.s.ř. o.s.ř. Žalobce byl ve věci úspěšný v převažující míře a jeho neúspěch je pouze marginální a žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení. Poté, co Ústavním soudem ČR byla zrušena vyhláška č. 484/2000 Sb. (viz nález Ústavního soudu publikovaný ve Sbírce zákonů pod č. 116/2013 Sb.), soud náhradu nákladů řízení v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 31 Cdo 3043/2010, ze dne 15.5.2013, a v souladu s aktuální rozhodovací praxí Nejvyššího soudu ČR (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 29 ICdo 15/2013 a 29 ICdo 18/2013), přiznal dle § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu. Tarifní hodnota dle zmíněného ustanovení advokátního tarifu činí 50.000,--Kč, a sazba mimosmluvní odměny tak činí dle § 7 advokátního tarifu částku 3.100,--Kč za jeden úkon právní služby. Soud přiznal žalovanému odměnu za 3 úkony právní služby (převzetí zastoupení, podání žaloby a účast při jednání), tedy 9.300,--Kč, k tomu je nutno přičíst tři paušální náhrady po 300,--Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 900,--Kč, dále 1/2 (zástupce byl u zdejšího soudu ten den na dvou jednáních) náhrady za ztrátu času za šest půlhodin po 100,--Kč dle § 14 vyhlášky č. 177/1996

Sb., tedy 300,--Kč, a dále cestovné ve výši 1/2 za cestu na jednání z České Třebové do Pardubic a zpět v délce 144 km osobním vozem Volvo S80, reg.zn. 3E6 2003 při spotřebě dle technického průkazu 12 l na 100 km, vyhláškové ceně Naturalu 95 ve výši 35,70 Kč (vyhl. č. 435/2013 Sb.) a sazbě základní náhrady ve výši 3,70 za 1 km, celkem jízdné ve výši 575,--Kč, celkem tedy 11.075,--Kč. K tomu je nutno přičíst 21 % DPH ve výši 2.326,--Kč, celkem tedy 13.401,--Kč.

Výrok IV. je odůvodněn § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích, neboť žalobce je od soudních poplatků osvobozen dle 11 odst. 2 písm. q) citovaného zákona, žalovaný nemá proti žalobci nárok na náhradu nákladů řízení a sám není od poplatků osvobozen. Výše poplatku pak činí 5.000,--Kč dle položky 13, bod 1, písm. a) sazebníku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení rozsudku, a to k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích (ustanovení § 201 a § 204 odst. 1 o.s.ř.).

Lhůta k podání opravného prostředku začíná běžet ode dne, kdy bude toto usnesení doručeno adresátovi zvláštním způsobem (ustanovení § 74 odst. 2 insolvenčního zákona, ve spojení s ustanovením § 160 odst. 3 insolvenčního zákona).

V Pardubicích dne 3. října 2014 Mgr. Martin Schreier v. r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Marie Severinová