60 ICm 4181/2015
Jednací číslo: KSPH 60 ICm 4181/2015-37

(KSPH 60 INS 3283/2015)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Květoslavou Hovorkovou ve věci žalobce: Mgr. Tomáš Pospíchal, IČO 62885995, se sídlem 28. října 1474/20, Nymburk, zastoupeného Mgr. Jiřím Kaňkou, advokátem, se sídlem Pod Hybšmankou 2339/19, Praha 5, proti žalovanému: JUDr. Petr Konečný, IČO 71330933, se sídlem V Tůních 1636/1, Praha 2, insolvenčnímu správci majetkové podstaty dlužníka: Michaela Strážnická-Šelepová , nar. 15. 6. 1982, bytem Starosedlský Hrádek 62, Starosedlský Hrádek,

o vyloučení věci z majetkové podstaty dlužníka,

takto:

I. V insolvenčním řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. KSPH 60 INS 3283/2015 se z majetkové podstaty dlužníka vylučují peněžité prostředky ve výši 383.421,-Kč odpovídající pohledávce žalobce na výplatu z bankovního účtu č. 51-7254710207/0100 vedeného u Komerční banky, a.s., označené v soupisu majetkové podstaty pod položkou č. f1.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. isir.justi ce.cz

Odůvodnění :

Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 6. 11. 2015 domáhal vyloučení peněžních prostředků získaných ze zpeněžení nemovitostí dlužníka sepsaných v insolvenčním řízení vedeném pod sp. zn. KSPH 60 INS 3283/2015 pod položkou č. f1, a to ve výši 383.421,-Kč odpovídající částce vyplacené žalobci jako náhrada nákladů exekuce, jež se v současné době nachází na bankovním účtu žalobce č. 51-7254710207/0100 vedeném u Komerční banky, a.s. Žalobu odůvodnil tím, že usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2015 č. j. KSPH 60 INS 3283/2015-A-23 byl zjištěn úpadek dlužníka a žalovaný určen insolvenčním správcem. Žalobce je soudním exekutorem, který v rámci výkonu exekuční činnosti ještě před zahájením insolvenčního řízení zpeněžil v dražbě vedené v exekučním řízení pod sp. zn. 070 Ex 1443/08 nemovitosti dlužníka, dne 6. 2. 2015 rozhodl příkazem o úhradě nákladů exekuce 383.421,-Kč, příkaz nabyl právní moci dnem 9. 3. 2015. Na základě příkazu byla částka vyplacena žalobci. Dne 31. 7. 2015 byl zjištěn úpadek dlužníka, dne 13.8.2015 vydal žalobce usnesení č. j. 070 Ex 1443/08-121, kterým žalovanému jakožto insolvenčnímu správci vydal částku 2.048.579,-Kč vymoženou v exekučním řízení vedeném proti dlužníkovi. Tato částka odpovídá výtěžku zpeněžení nemovitostí, od kterého byly odečteny náklady exekuce podle pravomocného příkazu. Žalovaný proti vydanému příkazu nikterak nebrojil, usnesení nabylo právní moci. Dne 23. 10. 2015 pak bylo doručeno žalobci vyrozumění o soupisu majetku do majetkové podstaty dlužníka, kde byl do majetku dlužníka sepsán celý výtěžek zpeněžení nemovitostí včetně nákladů exekuce, které již byly žalobci vyplaceny. Žalovaný žalobou uplatněný nárok neuznal, navrhl zamítnutí žaloby. Žalovaný uvedl, že částka 383.421,-Kč, kterou žalobce požaduje z majetkové podstaty vyloučit je součástí celkové částky 2.432.000,-Kč, přičemž je žalobcem zadržována a nebyla dosud do majetkové podstaty vydána. Částka 383.421,-Kč je v držení žalobce a nelze ji proto z majetkové podstaty vyloučit, neboť se v ní fakticky nenachází. Dále žalovaný uvedl, že se proti žalobcem zmiňovaným dvěma pravomocným rozhodnutím nemohl odvolat, neboť mu nebyla doručována. Z obsahu insolvenčního spisu Krajského soudu v Praze sp. zn. KSPH 60 INS 3283/2015 se podává, že insolvenční řízení s dlužníkem bylo zahájeno dne 10. 2. 2015 a dne 31. 7. 2015 bylo povoleno řešení úpadku dlužníka oddlužením, přičemž insolvenčním správcem dlužníka byl ustanoven žalovaný. Dne 21. 9. 2015 byl do majetkové podstaty dlužníka sepsán výtěžek z prodeje nemovitostí dlužníka v celkové výši 2.432.000,-Kč. Žalovaný žalobce o zahrnutí tohoto majetku do majetkové podstaty dlužníka vyrozuměl dopisem ze dne 20. 10. 2015, jež byl žalobci doručen dne 23. 10. 2015.

Na základě toho soud přezkoumal přípustnost žaloby dle § 160 InsZ ve spojení § 225 InsZ. Žaloba byla podána osobou, která tvrdí, že označený majetek neměl být do soupisu zahrnut, a to do 30 dnů od doručení vyrozumění soupisu majetku, k němuž uplatňuje právo. Žaloba tak byla podána včas a osobou oprávněnou. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a celkovému skutkovému závěru. Žalobce jako soudní exekutor, Exekutorský úřad Nymburk, zpeněžil v dražbě vedené v exekučním řízení pod sp. zn. 070 Ex 1443/08 nemovitosti dlužníka. Dne 6. 2. 2015 rozhodl žalobce příkazem o úhradě nákladů exekuce ve výši 383.421,-Kč. Příkaz nabyl právní moci dne 9. 3. 2015. (zjištěno z příkazu k úhradě nákladů exekuce soudního exekutora Mgr. Tomáše Pospíchala, Exekutorský úřad Nymburk, ze dne 6. 2. 2015, č. j. 070 EX 1443/08-116) Dne 13. 8. 2015 vydal žalobce usnesení č. j. 070 Ex 1443/08-121, na základě kterého žalovanému jakožto insolvenčnímu správci vydal částku 2.048.579,-Kč, představující částku vymoženou v exekučním řízení vedeném proti dlužníkovi poníženou o náklady exekuce ve výši 383.421,-Kč. Usnesení bylo žalovanému doručeno do datové schránky dne 14. 8. 2015. Usnesení nabylo právní moci dne 15. 9. 2015. (zjištěno z usnesení soudního exekutora Mgr. Tomáše Pospíchala, Exekutorský úřad Nymburk, ze dne 13. 8. 2015, č. j. 070 EX 1443/08-121, z doručenky ve věci EX 1443/08-121). Částka ve výši 383.421,-Kč, připadající na náklady exekuce, je v držení žalobce. (zjištěno z nesporných tvrzení účastníků) Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil dle zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ), ve znění účinném ke dni provedení (prvního) soupisu majetkové podstaty dlužníka, tj. 21. 9. 2015, jenž v dalším průběhu řízení nedoznal změn, a dle zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů. Podle § 109 odst. 1 písm. c) InsZ se se zahájením insolvenčního řízení spojují ty účinky, že výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nařídit nebo zahájit, nelze jej však provést. Pro pohledávky za majetkovou podstatou (§ 168) a pohledávky jim na roveň postavené (§ 169) však lze provést nebo vést výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek náležející do majetkové podstaty dlužníka, na základě rozhodnutí insolvenčního soudu vydaného podle § 203 odst. 5 a s omezeními tímto rozhodnutím založenými. Není-li dále stanoveno jinak, výkon rozhodnutí nebo exekuce se i nadále nařizuje nebo zahajuje a provádí proti povinnému. Podle § 109 odst. 6 věta prvá InsZ k rozhodnutím a opatřením přijatým při provádění výkonu rozhodnutí nebo exekuce v rozporu s omezením podle odstavce 1 písm. c) se v insolvenčním řízení nepřihlíží. Podle § 46 odst. 7 exekučního řádu je-li exekuční řízení podle zvláštního právního předpisu přerušeno nebo zvláštní právní předpis stanoví, že exekuci nelze provést, exekutor nečiní žádné úkony, jimiž se provádí exekuce, pokud zákon nestanoví jinak. Insolvenčnímu správci nebo v rámci likvidace dědictví do likvidační podstaty exekutor vydá vymožené plnění bezodkladně po právní moci usnesení, kterým rozhodne po odpočtu nákladů exekuce o vydání vymoženého plnění insolvenčnímu správci nebo do likvidační podstaty. Na základě shora zjištěného skutkového stavu soud dospěl k těmto právním závěrům. V prvé řadě je třeba odmítnout tvrzení žalovaného, že částku 383.421,-Kč nelze z majetkové podstaty vyloučit, neboť se v ní fakticky nenachází. Žalovaný dne 21. 9. 2015 tuto částku pojal do soupisu majetkové podstaty ve smyslu ustanovením § 217 odst. 1 InsZ, a to pod položkou f1 v rámci výtěžku z prodeje nemovitostí dlužníka v celkové výši 2.432.000,-Kč. Podmínka faktické držby není v zákoně stanovena. Tvrzení žalovaného je navíc zcela nelogické i vzhledem k samotnému smyslu řízení na vyloučení majetku z majetkové podstaty podle § 225 InsZ. V řízení bylo prokázáno, že žalobce je soudním exekutorem, který v rámci výkonu exekuční činnosti ještě před zahájením insolvenčního řízení (10. 2. 2015) zpeněžil v dražbě nemovitosti dlužníka a dne 6. 2. 2015 rozhodl příkazem o úhradě nákladů exekuce 383.421,-Kč, přičemž na základě tohoto příkazu mu byla tato částka pravomocně (9. 3. 2015) vyplacena. Vzhledem k tomu, že žalobce zpeněžil nemovitosti dlužníka a následně rozhodl příkazem o úhradě nákladů exekuce ještě před zahájením insolvenčního řízení, je třeba zdůraznit, že žalobce nepostupoval v rozporu s ustanovením § 109 InsZ. Dále bylo v řízení prokázáno, že dne 31. 7. 2015 byl zjištěn úpadek dlužníka a dne 13. 8. 2015 vydal žalobce usnesení č. j. 070 Ex 1443/08-121, kterým žalovanému jakožto insolvenčnímu správci vydal v souladu s § 46 odst. 7 exekučního řádu částku 2.048.579,-Kč, tedy částku vymoženou v exekučním řízení vedeném proti dlužníkovi poníženou o náklady exekuce. Pokud exekutor majetek povinného již v exekuci zpeněžil (v dražbě) a má výtěžek na svém účtu a dosud jej nepředal oprávněnému, přiznává mu § 46 odst. 7 exekučního řádu právo zajistit z výtěžku náklady exekuce odpovídající rozsahu zpeněženého majetku. V takovém případě exekutor vydá usnesení, ve výroku kterého rozhodne, že insolvenčnímu správci se vydává výtěžek ve stanovené výši, neboť náklady exekuce činí stanovenou výši. Usnesení se doručí oprávněnému, povinnému a insolvenčnímu správci, neboť se týká práv k majetkové podstatě. Proti usnesení je přípustné odvolání. V řízení bylo prokázáno, že žalobce žalovanému předmětné usnesení zaslal a že usnesení bylo žalovanému řádně doručeno a nabylo následně právní moci. Bylo tedy vyvráceno tvrzení žalovaného, že se proti rozhodnutí nemohl odvolat, neboť mu nebylo doručováno. Lze uzavřít, že žaloba je důvodná, neboť k peněžním prostředkům pravomocně vyplaceným žalobci jakožto náhrady nákladů exekuce nemá dlužník žádné vlastnické právo. Spor o to, zda exekutor má vydat výtěžek zpeněžení po odečtení nákladů exekuce či nikoli, je nutno řešit v rámci opravných prostředků v exekučním řízení proti usnesení exekutora podle § 46 odst. 7 exekučního řádu nebo běžnou civilní žalobou z lepšího práva. Měl-li žalovaný za to, že výtěžek z exekučního zpeněžení dlužníkova majetku měl být insolvenčnímu správci vydán bez odečtení nákladů exekuce, bylo na něm, aby do soupisu majetkové podstaty sepsal pohledávku za soudním exekutorem na vyplacení zbývajícího výtěžku a tuto případně vymáhal, nikoli aby sepsal peníze, které jako genericky určená věc (oběživo) individualizovaná prostřednictvím pohledávky jiné osoby na výplatu z bankovního účtu, dlužníkovi věcněprávně vzato nepatří. V opačném případě by to znamenalo, že pokud by takto individualizované peníze exekutor v rozporu se zákonem vyplatil oprávněnému či jinak např. spotřeboval, zanikla by tím jeho povinnost zaplatit do majetkové podstaty peněžní částku odpovídající výtěžku exekučního zpeněžení pro nemožnost plnění (s tím, že by případně vznikl exekutorovi pouze deliktní závazek ze způsobené škody.) Tento závěr však dle názoru soudu není správný a nemá v dikci ani smyslu zákona oporu. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 7 InsZ ve spojení § 142 odst. 1 o.s.ř. a taktéž za použití § 151 odst. 1 o.s.ř., a sice měl-li účastník ve věci plný úspěch, přizná mu soud náhradu nákladů řízení. V projednávané věci byl zcela úspěšný žalobce, a proto mu svědčí nárok na náhradu nákladů řízení, vzhledem k tomu, že se však žalobce při jednání soudu dne 4. 8. 2016 tohoto nároku výslovně vzdal, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení podat odvolání. Odvolání se podává ve dvou vyhotoveních u Krajského soudu v Praze. O odvolání rozhoduje Vrchní soud v Praze.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.

V Praze dne 4. srpna 2016 JUDr. Květoslava Hovorková, v. r.

samosoudkyně

Za správnost vyhotovení:

Marcela Engelová