60 ICm 401/2014
Č.j. 60 ICm 401/2014-26 (KSPA 60 INS 19796/2013)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Schreierem ve věci žalobce: AB 4 B.V., soukromá společnost s ručením omezeným, Strawinskylaan 933, Amsterodam, Nizozemské království, reg. č. 34186049, zast. Mgr. Ing. Jaromírem Škárou, advokátem se sídlem Blatného 1885/36, 616 00, Brno- Žabovřesky, proti žalovanému: Ing. Martin Fořt, Palackého 653, 537 01, Chrudim (insolvenční správce dlužnice Soni anonymizovano , anonymizovano ), o určení popřené pohledávky,

takto:

I. Určuje se, že žalobce má vůči dlužnici Soně anonymizovano , anonymizovano , pohledávku ve výši 66.087,43 Kč.

II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se podanou žalobou domáhal určení, že má vůči dlužnici pohledávku ve výši 66.087,43 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že jeho právní předchůdce Home Credit a.s. (dále též jen jako původní věřitel ) poskytl dlužnici úvěr ve výši 40.000,--Kč, který měla dlužnice uhradit v 84 splátkách. Dlužnice však zaplatila pouze 14 splátek a úvěr byl zesplatněn ke dni 8.9.2010. Dne 31.5.52011 byla podána rozhodčí žaloba, rozhodčí nález vydán 9.9.2011 a exekuce byla okresním soudem nařízena 23.1.2012. Žalobce (resp. právní předchůdce) při vymáhání pohledávek postupoval bez zbytečného odkladu, dosáhl nařízení exekuce s dostatečným předstihem před uplynutím promlčecí doby, právní názor ohledně rozhodčích doložek v době jejího sjednání nebyl zřejmý a i obecné soudy podle daného rozhodčího nálezu nařídily exekuci. Námitka promlčení by byla v rozporu s dobrými mravy. V dodatečném vyjádření pak žalobce uvedl, že promlčecí doba je u úvěrů čtyřletá a přihláška pohledávky byla podána před jejím uplynutím.

Žalovaný ve vyjádření uvedl, že uzavřená rozhodčí doložka je neplatná, nebyl sjednán konkrétní rozhodce a pravomoc rozhodce tak nebyla dána. Pohledávka je proto promlčena a námitka promlčení není v rozporu s dobrými mravy.

Žalovaný se z jednání omluvil a souhlasil s jednáním v nepřítomnosti. Soud proto dle § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal bez přítomnosti žalovaného.

Žalobce při jednání doplnil, že námitka promlčení je v rozporu s dobrými mravy, přelomové judikáty ve věci rozhodčích doložek zasáhly do právní jistoty věřitelů, skutečnost, že by věřitelé neměli dostat vůbec nic, je výrazným zásahem do jejich právní jistoty. Pokud by se provedl test proporcionality, bylo by zřejmé, že námitka promlčení by byla výraznějším zásahem do postavení věřitelů než to, že své pohledávky uplatňují na základě rozhodčích nálezů, u nichž se s ohledem na změnu judikatury má za to, že jsou rozhodčí doložky neplatné. Rozhodčí nález má účinky soudního rozhodnutí, není-li odklizen zákonným způsobem. Dále odkázal na § 23 a § 16 rozhodčího řádu s tím, že rozhodce nevydal usnesení o tom, že by nebyla dána jeho pravomoc a rozhodčí řízení stále trvá. Dále má za to, že došlo ke stavení promlčecí doby a odkazuje mimo jiné na rozhodnutí sp. zn. 104 VSPH 311/2014-55 a 104 VSPH 106/2014. Z těchto důvodů navrhl vyhovění žalobě.

Soud nejprve posoudil včasnost podané žaloby. Pohledávka žalobce byla popřena při přezkumném jednání dne 7.1.2014, kde nebyl žalobce přítomen. Žaloba pak byla doručena soudu dne 6.2.2014, tedy ve lhůtě 30 dnů ode dne přezkumného jednání, tj. včas dle § 198 insolvenčního zákona.

Z vlastní činnosti je soudu známo, že u dlužnice byl zjištěn úpadek a povoleno oddlužení. Insolvenčním správcem byl ustanoven žalovaný (KSPA 60 INS 19796/2013-A-10).

Z přihlášky pohledávky plyne, že žalobce si přihlásil nevykonatelnou a nezajištěnou pohledávku ve výši 66.087,43 Kč, z toho jistina 53.149,60 Kč, úrok z úvěru 3.283,40 Kč a úrok z prodlení 9.654,43 Kč (od 16. dne po zesplatnění do 2.10.2013). Přihláška byla podána do datové schránky dne 15.10.2013.

Z protokolu o přezkumném jednání a z přezkumného listu soud zjistil, že žalovaný popřel pravost celé přihlášené pohledávky z důvodu promlčení, neboť půjčeno bylo 13.11.2008, poslední splátka 21.1.2010, úvěr zesplatněn 8.9.2010 a přihláška byla podána 15.10.2013.

Z úvěrové smlouvy č. 38111609680000 ze dne 13.11.2008 soud zjistil, že původní věřitel Home Credit a.s. poskytl dlužnici úvěr ve výši 40.000,--Kč a dlužnice se zavázala úvěr splácet v 84 splátkách po 824,--Kč s tím, že v této částce je zahrnuto pojištění ve výši 25,--Kč z měsíční splátky. Nedílnou součástí smlouvy byly učiněny úvěrové podmínek, které však dlužnice nepodepsala. V úvěrových podmínkách bylo sjednáno, že klient je povinen celý čerpaný úvěr splatit na požádání v případě, že se dostane do prodlení se splacením alespoň dvou splátek nebo do prodlení se splácením jedné splátky po dobu delší než tři měsíce (hlava 7 § 3 písm. a)). Je-li z těchto důvodů klient povinen uhradit celý poskytnutý úvěr, je povinen uhradit současně také smluvní pokutu ve výši ušlého úroku, tedy částku, na kterou by společnosti vznikl z titulu úvěru nárok, pokud by byl úvěr řádně splácen v dohodnutých splátkách (hlava 7 § 6). Smluvní strany se dohodly, že majetkové spory budou rozhodovány rozhodcem určeným JUDr. Radimem Kuchtou, a to ze seznamu rozhodců vedeného JUDr. Radimem Kuchtou, který je v seznamu rovněž uveden, a je oprávněn určit za rozhodce sám sebe (hlava 14 § 16). Pro případ prodlení s úhradou splátky delšího než 7 dní je klient povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 8 % z částky, s jejíž úhradou je v prodlení (hlava 14 § 3).

Ze splátkového kalendáře soud zjistil, že dlužnice uhradila 14 splátek a 15. splátku splatnou v únoru 2010 již nezaplatila. K zesplatnění došlo 8.9.2010. Nezaplacený úrok do zesplatnění činil 3.283,40 Kč, jistina splatná do zesplatnění 2.309,60 Kč, zbývající zesplatněná jistina 33.947,72 Kč. Dlužné pojistné za sedm měsíců do zesplatnění činilo 175,--Kč a smluvní pokuta 8 % z dlužné částky činila 328,--Kč.

Ze souhlasného prohlášení společnosti Home Credit a.s. a žalobce ze dne 22.1.2013 a z předžalobní upomínky společnosti Home Credit a.s. adresované dlužnici dne 12.5.2011 soud zjistil, že pohledávka ze shora uvedené úvěrové smlouvy byla postoupena na žalobce.

Z rozhodčího nálezu sp.zn. PEC-PPF2-J 61/2011 ze dne 9.9.2011 (právní moc dne 13.9.2011) soud zjistil, že dlužnici bylo uloženo uhradit žalobci 40.115,72 Kč, smluvní pokutu 16.717,28 Kč a úrok z prodlení ve výši 0,0212 % denně z částky 39.540,72 Kč od 24.9.2010 do zaplacení. Rozhodčí žaloba byla podána dne 7.6.2011.

Z usnesení Okresního soudu v Ústí nad Orlicí č.j. 0 EXE 1752/2012-11 ze dne 23.1.2012 (právní moc dne 16.3.2012) soud zjistil, že podle shora uvedeného rozhodčího nálezu byla nařízena exekuce.

Ze zesplatnění úvěru ze dne 8.9.2010 soud zjistil, že původní věřitel úvěr ze shora uvedené úvěrové smlouvy zesplatnil, neboť dlužnice se ocitla přes opakované výzvy v prodlení s úhradou splátek.

Skutkový stav je dostatečně prokazován shora uvedenými listinnými důkazy a zjištěními z nich vyplývajícími. V úvěrové smlouvě se původní věřitel zavázal poskytnout dlužnici úvěr a dlužnice se zavázala jej splácet sjednaným způsobem a případně plnit další závazky plynoucí z úvěrové smlouvy a úvěrových podmínek. Žalobce úvěr poskytl, avšak dlužnice uhradila prvních 14 splátek a s 15. splátkou splatnou v únoru 2010 se dostala do prodlení, následně již neuhradil ani jednu splátku a úvěr byl zesplatněn ke dni 8.9.2010. Pohledávka byla následně postoupena na žalobce.

Po právní stránce soud posoudil věc následovně.

Podle § 52 odst. 1 občanského zákoníku (účinného do 31.12.2013-dále jen občanský zákoník) spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Podle odst. 2 dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Podle odst. 3 spotřebitelem je fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

Podle § 497 obchodního zákoníku (účinného do 31.12.2013-dále jen obchodní zákoník) smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

Podle § 397 obchodního zákoníku nestanoví-li zákon pro jednotlivá práv jinak, činí promlčecí doba čtyři roky.

Soud předmětnou smlouvu posoudil jako smlouvu o úvěru dle § 497 a násl. obchodního zákoníku, avšak současně se jednalo o spotřebitelskou smlouvu dle § 52 a násl. občanského zákoníku, neboť původní věřitel ji uzavřel v rámci své podnikatelské činnosti a dlužnice jako spotřebitelka.

Soud má za to, že podmínky poskytnutí úvěru byly sjednány v souladu s ochranou spotřebitele. Původní věřitel poskytl částku 40.000,--Kč, dlužnice měla uhradit 84 měsíčních splátek (sedm let) po 824,--Kč, přičemž pojištění činilo 25,--Kč. Za 84 splátek tak na úvěr mělo být zaplaceno 69.216,--Kč, tj. přeplatek oproti poskytnuté částce činil 29.216,--Kč, což činí ročně 4.174,--Kč, tedy 10,50 % ročně. Zisk v této výši pak soud nepovažuje za nepřiměřený či za nemravný, neboť nepřevyšuje běžnou úrokovou sazbu poskytovanou bankami v době uzavření smlouvy. Rovněž soud nepovažuje za nepřiměřenou smluvní pokutu ve výši 8 % ze skutečně dlužné částky.

Soud je dále toho názoru, že i u spotřebitelských úvěrových smluv se promlčecí doba řídí ustanoveními obchodního zákoníku a je tedy čtyřletá. Zde srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 32 Cdo 3337/2010, ze dne 24.7.2012, kde byl vysloven závěr, že ustanovení občanského zákoníku o promlčení nelze považovat za ustanovení na ochranu spotřebitele ve smyslu § 262 odst. 4, části první věty za středníkem, obchodního zákoníku. Nebo srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze č.j. 102 VSPH 371/2013-75 ze dne 19.12.2013 (sp.zn. řízení před soudem prvního stupně 60 ICm 113/2013 v insolvenčním spise zn. KSPA 60 INS 24273/2012), kde byl vysloven názor, že se vztah založený smlouvou uzavřenou mezi podnikatelem a spotřebitelem, jenž je dle ust. § 261 odst. 3 písm. d) obchodního zákoníku absolutním obchodně právním vztahem, řídí obchodním zákoníkem bez ohledu na povahu účastníků, což platí i pro úpravu institutu promlčení (úprava promlčení v občanském zákoníku aplikací ust. § 262 odst. 4 obchodního zákoníku směřujícím k ochraně spotřebitele se nepoužije) a že promlčecí doba je v tomto případě čtyřletá dle § 397 obchodního zákoníku.

V daném případě se pak první nezaplacená splátka stala splatnou v únoru 2012, celý úvěr byl zesplatněn dne 8.9.2010 a přihláška pohledávky byla do datové schránky soudu doručena dne 15.10.2013, tedy vždy před uplynutím čtyřleté promlčecí doby. Pohledávka tak promlčena není.

K samotnému rozhodčímu nálezu považuje soud za nutné uvést, že úvěrové podmínky, kde byla rozhodčí doložka sjednána (hlava 14 § 16), nejsou dlužnicí podepsány a jsou psány drobným, hůře čitelným písmem. S ohledem na závěry přijaté Ústavním soudem v jeho nálezu sp.uzn. I. ÚS 3512/11 ze dne 11.11.2013 proto soud dospěl k závěru, rozhodčí doložka je neplatná dle § 39 občanského zákoníku pro rozpor s dobrými mravy. Dlužnice nemohla očekávat, že v úvěrových podmínkách bude obsažena rozhodčí doložka, a její začlenění do úvěrových podmínek, tvořících součást smlouvy vypracované věřitelem, není poctivým jednáním ze strany věřitele-dodavatele vůči dlužnici jako spotřebiteli. Pohledávka je tedy nevykonatelná (tak byla i přihlášena).

Ani rozhodčí nález vydaný na základě neplatné rozhodčí doložky však nelze bez dalšího považovat za nicotný právní akt. Soud zde vychází z právního názoru prezentovaného v rozsudku Vrchního soudu v Praze č.j. 104 VSPH 311/2014-55 ze dne 5.8.2014 (sp zn. řízení u soudu prvního stupně 60 ICm 2461/2013 v insolvenčním spise zn. KSPA 60 INS 31812/2012). Tam odvolací soud uzavřel, že z ustanovení rozhodčího řádu plyne, že je-li vydaný rozhodčí nález z nějakého důvodu vadný, je nutno jej odklidit cestou jeho zrušení, a to buď do tří měsíců od jeho doručení formou žaloby podanou dle § 31 a § 32 odst. 1 rozhodčího řádu, nebo stejnou žalobou podanou v rámci probíhajícího exekučního řízení v 30 denní lhůtě podle § 35 odst. 2 rozhodčího řádu. Je-li rozhodčí nález tímto způsobem zrušen, věřiteli se jeho hmotněprávní nárok nepromlčuje za předpokladu, že v 30 denní lhůtě podá u soudu žalobu (viz § 16 rozhodčího řádu). Jinými slovy, aby mohlo být o téže věci rozhodováno znovu mezi týmiž stranami, je nezbytné vadný rozhodčí nález zákonem předpokládaným způsobem odstranit. Nestane-li se tak, je rozhodčí nález vykonatelný, neboť má účinky pravomocného soudního rozhodnutí. Vzhledem k této vnitřní logice uvedeného zákona nelze prohlásit za nicotný právní akt rozhodčí nález, který byl vydán na základě neplatné rozhodčí doložky, a jednalo se o spor, který byl arbitrovatelný (musí se jednat o majetkový spor a musí být možné o předmětu sporu uzavřít smír-viz § 2 odst. 1 a 2 rozhodčího řízení). Např. nicotným právním aktem by byl rozhodčí nález, kterým by bylo rozvedeno manželství. To však není případ zmíněných rozhodčích nálezů, které zavazovaly dlužnici k peněžitému plnění. Odvolací soud dále upozornil, že pokud by byly bez dalšího pokládány za právně nicotné rozhodčí nálezy, které vyhovují ustanovení § 2 odst. 1 a 2 rozhodčího řádu, nedošlo by ke stavení promlčecí lhůty nároků věřitelů dle § 16 ve spojení s § 35 odst. 2 a § 34 rozhodčího řádu, čímž by byli věřitelé výrazně poškozeni na svých právech, navíc postupem rozporným s rozhodčím řádem. Odvolací soud uzavřel, že je-li arbitrovatelný rozhodčí nález vydán na základě neplatné rozhodčí doložky, má i takový rozhodčí nález účinky pravomocného soudního rozhodnutí a nelze jej považovat za nicotný právní akt.

V daném případě se pak jednalo o spor, který mohl být dle § 2 rozhodčího řádu rozhodován rozhodcem a nejedná se o nicotný rozhodčí nález (byť byl vydán na základě neplatné rozhodčí doložky, který však nebyl odklizen postupem předvídaným rozhodčím řádem). Podání rozhodčí žaloby a vydání rozhodčího nálezu pak mělo za následek stavení promlčecí doby. Rozhodčí žaloba byla podána a rozhodčí nález pak byl vydán ještě před uplynutím promlčecí doby a na základě rozhodčího nálezu byla exekuce nařízena rovněž před uplynutím promlčecí doby. Ani s ohledem na tyto závěry není námitka promlčení důvodná.

S ohledem na shora uvedené soud žalobě vyhověl, neboť žalobce má nárok na dlužnou jistinu ke dni zesplatnění ve výši 2.309,60 Kč, na dlužnou jistinu po zesplatnění 33.947,72 Kč, na zesplatněný úrok 16.389,28 Kč, nezaplacené pojistné do dne zesplatnění 175,--Kč (tj. za 7 měsíců po 25,--Kč) a smluvní pokutu 8 % z dlužné částky 328,--Kč, celkem 53.149,60 Kč. Dále má nárok na úrok z úvěru do dne zesplatnění 3.283,40 Kč a dále na zákonný úrok z prodlení z částky 39.540,72 Kč (tj. součet dlužné jistiny 36.257,32 Kč a dlužného úroku k zesplatnění 3.283,40 Kč) od 24.9.2010 (tj. šestnáctý den po zesplatnění) do 2.10.2013 (zjištění úpadku) v celkové výši 9.654,43 Kč. Celkem má tedy žalobce nárok na částku 66.087,43 Kč.

O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 202 IZ, neboť žalobce měl ve věci úspěch, avšak proti žalovanému insolvenčnímu správci mu v tomto typu sporu nepřináleží nárok na náhradu nákladů řízení. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto usnesení. Žalobce ostatně náhradu nákladů řízení ani nepožadoval.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení rozsudku, a to k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích (ustanovení § 201 a § 204 odst. 1 o.s.ř.).

Lhůta k podání opravného prostředku začíná běžet ode dne, kdy bude toto usnesení doručeno adresátovi zvláštním způsobem (ustanovení § 74 odst. 2 insolvenčního zákona, ve spojení s ustanovením § 160 odst. 3 insolvenčního zákona).

V Pardubicích dne 26. září 2014 Mgr. Martin Schreier v. r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Marie Severinová