60 ICm 381/2016
Jednací číslo: KSPH 60 ICm 381/2016-105 (KSPH 60 INS 23865/2014)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Květoslavou Hovorkovou ve věci žalobce: Mgr. Ing. Petra Hýsková, IČO 743 60 809, se sídlem Tyršova 1835/13, Praha 2, insolvenční správkyně dlužnice Renáty anonymizovano , anonymizovano , bytem Jetelová 515, Lány, proti žalovanému: HV Financ, s.r.o., IČO 266 91 124, se sídlem U Malvazinky 2670/30, Praha 5, zast. JUDr. Janou Svatoňovou, advokátkou, se sídlem Na Pankráci 1062/58, Praha 4,

o zaplacení 6.462.054,79 Kč,

takto:

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá, aby byl žalovaný povinen zaplatit ve prospěch majetkové podstaty dlužníka částku 6.462.054,79 Kč, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku 18.694,50 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám JUDr. Jany Svatoňové, advokátky, se sídlem Praha 4, Na Pankráci 1062/58.

Odůvodnění :

Žalobce se z pozice insolvenčního správce dlužníka žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 25. 11. 2015 domáhá na žalovaném ve prospěch majetkové podstaty dlužníka zaplacení částky 6.462.054,79 Kč, tj. částky o kterou přihlášená pohledávka žalovaného (P2) převýšila rozsah, ve kterém byla zjištěna, případně částky určené soudem se zřetelem ke všem okolnostem přihlášení a přezkoumání uvedené pohledávky. Žalobu zdůvodnil tím, že žalovaný přihlásil do insolvenčního řízení vedeného pod sp. zn. KSPH 60 INS 23865/2014 pohledávku, která byla přezkoumána jako nevykonatelná, a jejíž isir.justi ce.cz výše byla po přezkoumání zjištěna tak, že skutečná výše pohledávky činí méně než 50% přihlášené částky. Žalobce pohledávku žalovaného na přezkumném jednání popřel zcela co do pravosti z důvodu nevěrohodného prokázání jejího vzniku. Na schůzi věřitelů konané dne 23. 4. 2015 však bylo žalovanému přiznáno hlasovací právo v rozsahu jím přihlášené pohledávky, které následně žalovaný využil v případě hlasování schůze věřitelů o způsobu oddlužení, kdy hlasoval jako jediný věřitel pozitivně pro způsob oddlužení splněním splátkového kalendáře, přičemž na základě přihlášené pohledávky měl majoritní podíl hlasovacích práv, a tedy sám rozhodl o způsobu oddlužení dlužníka. Vzhledem k tomu, že žalobce žalovaným přihlášenou pohledávku popřel a žalovaný ani přes poučení žalobce o možnosti podat žalobu, této možnosti nevyužil, byla přihlášená pohledávka žalovaného insolvenčním soudem odmítnuta. Žalovaný tedy svým jednáním fakticky zhoršil nebo mohl zhoršit, v závislosti na výši zpeněžení předmětu zajištění, postavení jiných věřitelů. Žalobce dále poukázal na jednání žalovaného, který se bez vědomí ostatních věřitelů svým sdělením soudu ze dne 11. 2. 2015 nominoval sám na předsedu věřitelského orgánu, v čemž lze spatřovat jeho nepoctivý záměr. Žalovaný nárok uplatněný v žalobě neuznává, navrhuje žalobu v celém rozsahu jakožto nedůvodnou zamítnout. Žalovaný uvedl, že nebyl naplněn žádný z předpokladů pro postup dle ust. § 178 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, neboť zejména pohledávka byla přihlášena v dobré víře, že je co do pravosti i výše pohledávkou důvodnou a oprávněnou; žalovaný neučinil v insolvenčním řízení žádný úkon, kterým by zhoršil nebo mohl zhoršit postavení ostatních věřitelů; přihlášená pohledávka nebyla zjištěna ve smyslu příslušných ustanovení citovaného zákona, neboť usnesení insolvenčního soudu o odmítnutí přihlášky je právě utvrzením toho, že pohledávka zjištěna po celou dobu insolvenčního řízení nebyla. Žalovaný do insolvenčního řízení dlužníka přihlásil nezajištěnou pohledávku ve výši 6.462.054,79 Kč, sestávající z jistiny ve výši 2.000.000 Kč, smluvní odměny za poskytnutí půjčky ve výši 90.000 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 332.054,79 Kč a smluvní pokuty ve výši 4.040.000 Kč, a to z titulu smlouvy o půjčce ze dne 16. 7. 2013 (dále jen Smlouva ). Jedinou motivací přihlášky pohledávky do insolvenčního řízení dlužníka byla snaha o dosažení možnosti uspokojení pohledávky žalovaného, jejíž důvodnost co do pravosti a výše dovozuje též ze skutečnosti, že v několika souvisejících insolvenčních řízeních (KSPH 67 INS 11885/2014, MSPH 78 INS 8865/2014) již byla tato pohledávka ve vztahu k solidárním spoludlužníkům v celé výši přezkoumána a zjištěna. Pokud jde o hmotněprávní základ nároku žalovaného finanční prostředky (jistina) byly dlužníkovi poskytnuty na základě Smlouvy, a to převodem na účet dne 16. 7. 2013, přičemž ten se zavázal je vrátit spolu se sjednaným úrokem ve výši 15% ročně do 16. 8. 2013, smluvní pokuta byla stranami Smlouvy sjednána ve výši 10.000 Kč za každý den prodlení (0,5% z jistiny denně), přičemž dle konstantní judikatury tato výše není v rozporu s dobrými mravy. Jediným důvodem následného ukončení účasti žalovaného v insolvenčním řízení dlužníka bylo zjištění žalovaného, že s ohledem na výsledek přezkumu veškerých pohledávek, souhrn přihlášených pohledávek a strukturu majetkové podstaty dlužníka, při zohlednění faktického stavu věci, kdy je vzhledem k solidaritě dlužníků a výši zajištění pohledávky z titulu Smlouvy v uvedených souběžně probíhajících insolvenčních řízeních, možnost plného uspokojení pohledávky ze stejného titulu nepoměrně vyšší, by si jeho další působení v předmětném insolvenčním řízení vyžádalo nepoměrně vyšší náklady, než které by mohlo kompenzovat uspokojení v tomto insolvenčním řízení. Žalovaný dále uvedl, že v hlasování pro jeden ze dvou rovnocenných způsobu oddlužení nelze shledat jakékoliv podstatné ovlivnění uspokojení pohledávek jiných věřitelů, a pokud ano, tak s ohledem na majetkovou strukturu podstaty dlužníka, pouze ku prospěchu, neboť jejich uspokojení by v případě schválení oddlužení formou zpeněžení majetkové podstaty bylo podstatně nižší nebo

žádné. Žalovaný odmítá žalobcem dovozovaný nepoctivý záměr v souvislosti s volbou předsedy věřitelského výboru, kdy se jedná ze strany žalobce pouze o účelovou a z kontextu vytrženou argumentaci. Soud dospěl po provedeném dokazování k následujícím skutkovým zjištěním a celkovému skutkovému závěru: Z obsahu insolvenčního spisu se podává, že insolvenční řízení bylo zahájeno na návrh věřitele č. 1 dne 2. 9. 2014. (insolvenční návrh A1) Dne 30. 9. 2014 přihlásil žalovaný do insolventního řízení pohledávku v celkové výši 6.462.054,79 Kč, sestávající z jistiny ve výši 2.000.000 Kč, smluvní odměny za poskytnutí půjčky ve výši 90.000 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku 15 % ročně z částky 2.000.000 Kč za období od 17. 8 2013 do 24. 9. 2014 ve výši 332.054,79 Kč a smluvní pokuty 10.000 Kč za každý den prodlení za období od 17. 8 2013 do 24. 9. 2014 ve výši 4.040.000 Kč (Přihláška P2). Dne 3. 2. 2015 bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka a bylo povoleno řešení úpadku oddlužením, přičemž insolvenčním správcem byl ustanoven IKT INSOLVENCE v.o.s., IČO 29113091, se sídlem Palackého 389/7, 301 00 Plzeň, provozovna Roztoky 217, 270 23 Roztoky. (usnesení o úpadku spojené s povolením oddlužení A28) Insolvenční správce doporučil způsob řešení oddlužení dlužníka formou splátkového kalendáře. Nemovitosti ve vlastnictví dlužníka v odhadované hodnotě cca 22.000.000 Kč jsou předmětem zajištění zajištěných věřitelů. (zpráva IS ze dne 3. 4. 2015 a seznam přihlášených zajištěných věřitelů B3, soupis majetkové podstaty dlužníka B2) Dne 23. 4. 2015 se uskutečnila schůze věřitelů. Výše pohledávek přihlášených věřitelů činila 30.409.212,07 Kč, z toho pohledávky ve výši 7.000.729,57 Kč byly pohledávkami nezajištěnými, ve zbývající části se jednalo o pohledávky zajištěné. K návrhu žalovaného, jehož přihláška nebyla zatím zařazena k přezkumu z důvodu odstraňování vad přihlášky, insolvenční soud žalovanému přiznal hlasovací právo na této schůzi věřitelů v rozsahu jeho přihlášené pohledávky ve výši 6.462.054,79 Kč, kdy k důvodům sdělil, že o oprávněnosti podané přihlášky může být případně rozhodnuto až na základě řádně provedeného přezkumu a případného incidenčního řízení, kdy v současnosti se podaná přihláška nejeví bez dalšího jako zjevně neopodstatněná nebo šikanózní. Dále insolvenční soud potvrdil usnesení schůze věřitelů o odvolání IKT INSOLVENCE v.o.s. z funkce insolvenčního správce a ustanovení žalobce. Na základě hlasování schůze věřitelů o způsobu oddlužení, kdy z přítomných věřitelů hlasoval pro žalovaný, proti věřitelé č. 1 a č. 6 a nikdo se nezdržel hlasování, bylo jako způsob oddlužení dlužníka přijato plnění splátkového kalendáře, neboť žalovaný měl více jak 50% hlasů. Ve stejném poměru bylo hlasováno o způsobu oddlužení zpeněžením majetkové podstaty s tím rozdílem, že žalovaný byl proti a věřitelé č. 1 a č. 6 pro, zpeněžení majetkové podstaty nebylo jako způsob oddlužení dlužníka přijato. (protokol ze schůze věřitelů ze dne 23. 4. 2015 B6) Insolvenční soud vyzval členy věřitelského výboru, aby ve lhůtě 15 dnů od konání schůze věřitelů provedli volbu předsedy věřitelského výboru a v téže lhůtě soudu, popř. aby insolvenčnímu správci oznámili, že ani při opakované volbě nedošlo ke zvolení předsedy. (usnesení insolvenčního soudu ze dne 23. 4. 2015 B12) Podáním ze dne 11. 5. 2015 žalovaný insolvenčnímu soudu oznámil, že ani při opakované volbě nedošlo ke zvolení předsedy věřitelského výboru a navrhl, aby insolvenční soud určil předsedou věřitelského výboru žalovaného. K námitkám věřitele č. 7 ze dne 18. 5. 2015 žalovaný sdělil, že obsahem sdělení ze dne 11. 5. 2015 byla skutečnost, že předseda věřitelského výboru nebyl v pořádkové lhůtě stanoven, přičemž se žalovaný držel textu zákona, bez dalšího z jeho podání nevyplývá, že byla provedena volba předsedy věřitelského výboru. V rámci hlasování prostřednictvím e-mailové komunikace žalovaný dne 19. 5. 2015 hlasoval, aby se stal předsedou věřitelského výboru věřitel č. 1 zastoupen Mgr. Františkem Mészárosem, který byl tímto předsedou věřitelského výboru zvolen jednomyslně. (sdělení věřitele č. 6 B15 A B20) Při zvláštním přezkumném jednání konaném dne 14. 7. 2015 byla přihláška žalovaného přezkoumána jako nevykonatelná a popřena insolvenčním správcem co do pravosti. (přezkumný list věřitele č. 2 B23, protokol ze zvláštního přezkumného jednání ze dne 16. 7. 2015 B25) Žalovaný byl o popření části své pohledávky vyrozuměn dopisem insolvenčního správce, který mu byl doručen dne 22. 7. 2015 a kde byl také řádně poučen o svém právu podat žalobu na určení. (vyrozumění o popření pohledávek včetně potvrzení o odeslání B29) Ve stanovené lhůtě nepodal ve smyslu ustanovení § 198 odst. 1 IZ žalobu proti insolvenčnímu správci a soud proto usnesení ze dne 3. 9. 2015 odmítl. (usnesení insolvenčního soudu ze dne 3. 9. 2015 P2-4) Ze svědecké výpovědi svědka Roberta Mané soud neučinil žádná pro rozhodnutí relevantní skutková zjištění, když jeho výpověď byla založena především na spekulaci a vzhledem k poměru svědka k věci, jakožto zástupce věřitele č. 6, se jeví značně nevěrohodně. Také z dalších provedených důkazů (Pověření soudního exekutora Okresního soudu v Rakovníku ze dne 29. 10 2013, č. j. 24 EXE 1780/2013-25, exekučním příkazem soudního exekutora JUDr. Milana Makariuse, Exekutorský úřad Praha-západ ze dne 11. 10. 2014, č. j. 156 EX 3118/13-137, Smlouva o půjčce ze dne 16. 7. 2013, výpis z obchodního rejstříku vedeného u Městského soudu v Praze, oddíl C, vložka 87621, notářský zápis ze dne 16. 7. 2013, č. j. NZ 419/2013, N 431/2013, výpis z účtu u ČSOB od 1. 7. 2013 do 30. 7. 2013, příjmový bankovní doklad VPB 0070001) soud neučinil žádná skutková zjištění významná pro rozhodnutí ve věci, a to zejména s ohledem na to, že předmětem řízení není přezkum přihlášené pohledávky. Shora uvedené skutkové závěry soud posoudil podle zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen IZ ). Podle ust. § 178 odst. 1 IZ bude-li po přezkoumání postupem podle tohoto zákona přihlášená pohledávka zjištěna tak, že skutečná výše přihlášené pohledávky činí méně než 50% přihlášené částky, k přihlášené pohledávce se nepřihlíží ani v rozsahu, ve kterém byla zjištěna; to neplatí, záviselo-li rozhodnutí insolvenčního soudu o výši přihlášené pohledávky na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Věřiteli, který takovou pohledávku přihlásil, může insolvenční soud na návrh insolvenčního správce uložit, aby ve prospěch majetkové podstaty zaplatil částku, kterou určí se zřetelem ke všem okolnostem přihlášení a přezkoumání pohledávky, nejvýše však částku, o kterou přihlášená pohledávka převýšila rozsah, ve kterém byla zjištěna; jde o incidenční spor. Podle odst. 2 téhož ustanovení pro účely posouzení, zda jsou splněny podmínky uvedené v odstavci 1, se nepovažuje za přihlášenou ta část pohledávky, kterou vzal věřitel účinně zpět předtím, než nastal účinek, na základě kterého se podle tohoto zákona nepřihlíží k popřené části pohledávky. Podle § 180 IZ povinnost zaplatit částku podle § 178 nebo 179 nelze uložit věřiteli, který práva spojená s nezjištěnou pohledávkou v průběhu řízení nevykonával. Podle § 182 IZ jestliže na základě přihlášky pohledávky zjištěné v rozsahu uvedeném v § 178 nebo 179 učinil věřitel v insolvenčním řízení úkon, který zhoršil nebo mohl zhoršit postavení jiného věřitele nebo vyjde-li v průběhu insolvenčního řízení najevo, že tento věřitel nepřihlásil pohledávku v dobré víře, nemá skutečnost, že věřitel vzal přihlášku pohledávky zpět, žádný vliv na postup podle § 178 odst. 1 nebo § 179 odst. 1. Podle ust. § 185 IZ jestliže v průběhu insolvenčního řízení nastala skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí.

Podle ust. § 197 odst. 2 IZ věřitele, jehož nevykonatelná přihlášená pohledávka byla popřena při přezkumném jednání, poučí insolvenční správce nebo insolvenční soud při přezkumném jednání o dalším postupu; věřitele, který se přezkumného jednání nezúčastnil, o tom insolvenční správce písemně vyrozumí, a to i tehdy, je-li popření uvedeno v upraveném seznamu přihlášených pohledávek. Podle ust. § 198 odst. 1 IZ mohou věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle ust. § 197 odst. 2. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží. Podle § 201 odst. 1 IZ je nevykonatelná pohledávka zjištěna a) jestliže ji nepopřel insolvenční správce ani žádný z přihlášených věřitelů, b) jestliže ji nepopřel insolvenční správce a insolvenční soud odmítl její popření přihlášeným věřitelem, c) jestliže insolvenční správce nebo přihlášený věřitel, který ji popřel, vezme své popření zpět, nebo d) rozhodnutím insolvenčního soudu ve sporu o její pravost, výši nebo pořadí. Soud nejprve posoudil přípustnost žaloby dle ust. § 160 IZ ve spojení ust. § 178 IZ. Žaloba byla podána žalobcem, který byl v době podání žaloby ustanoveným insolvenčním správcem v daném insolvenčním řízení, a to bez zbytečného odkladu poté, kdy bylo jisté, že se k pohledávce věřitele ve smyslu ustanovení § 178 IZ nepřihlíží. Žaloba tak byla podána včas a osobou oprávněnou. Soud shora uvedený skutková stav právně posoudil a dospěl ve věci samé k těmto právním závěrům. Předně soud musí konstatovat, že uhrazovací povinnost ve smyslu ust. § 178 IZ byla upravena v tom smyslu, že insolvenční soud má pouze možnost, nikoliv povinnost tuto sankci uložit, a rovněž má moderační právo k výši uložené sankce, kdy limitní je pro insolvenční soud pouze horní hranice sankce, která nesmí být vyšší než výše pohledávky, která byla neoprávněně přihlášena, resp. její poměrná, neoprávněně přihlášená část. Jak plyne z důvodové zprávy k insolvenčnímu zákonu (viz. vládní návrh zákona č. 182/2006 Sb. s připojenou důvodovou zprávou, dostupný na www.psp.cz), ustanovení § 178 IZ, patří k ustanovením upravujícím postupy stíhající uplatňování přehnaných (neopodstatněných) pohledávek v insolvenčním řízení. Snahou této úpravy je dle předkladatele zákona předejít účelovým manipulacím s přihláškami za účelem posílení vlivu věřitelů na schůzi věřitelů a ve věřitelských orgánech. Ustanovení § 180 IZ pak dle důvodové zprávy v této souvislosti nově upravuje možnost věřitele vzdát se do doby zjištění přihlášené pohledávky výkonu práv v insolvenčním řízení s ní spojených, a tím předejít možným sankcím plynoucím ze zákona neodpovídajícího a k tíži tohoto věřitele jdoucího uplatnění pohledávky v insolvenčním řízení. Ustanovení § 178 IZ obsahuje sankční postih dvojího druhu. Zákon tu předně stanoví, že činí-li skutečná výše přihlášené pohledávky méně než 50 % přihlášené, tedy věřitelem deklarované částky, k přihlášené pohledávce se nepřihlíží ani v rozsahu, ve kterém byla zjištěna v rámci přezkumného jednání. Další, na první sankci navazující postih, spočívá v tom, že věřiteli, který takovou pohledávku přihlásil, insolvenční soud může uložit, aby ve prospěch majetkové podstaty zaplatil částku, o kterou přihlášená pohledávka převýšila rozsah, ve kterém byla zjištěna. Věřitel tedy za daných okolností nejen že nezíská svou pohledávku ani ve zjištěné výši, ale nadto je povinen odvést ve prospěch majetkové podstaty částku, o kterou přihlášená pohledávka převýšila její skutečný (zjištěný) rozsah. Důsledkem uplatnění popsaných sankcí je rovněž odmítnutí přihlášky podle ustanovení § 185 IZ s tím, že právní mocí takového rozhodnutí insolvenčního soudu účast daného věřitele v insolvenčním řízení končí.

Funkce sankčního postihu, jak byl nastíněn výše, se nevyčerpává pouhou hrozbou jako prevencí před potenciálně nežádoucím jednáním věřitelů, nýbrž v sobě zahrnuje i funkci reparační, kdy věřitel, který neopodstatněně nadhodnotil své přihlášené pohledávky, tímto způsobem zároveň "nahradí" škodu, která by jinak v důsledku jeho dalšího setrvání přihlášené nadhodnocené pohledávky v insolvenčním řízení vznikla ostatním věřitelům. Sankční postih tu sleduje především ochranu oprávněných zájmů všech věřitelů, a ve svém posledku tak vede k posílení zásady rovnosti jejich postavení v insolvenčním řízení ve smyslu ustanovení § 5 písm. a) a b) IZ. (citováno z odlišného stanoviska soudce Stanislava Balíka k usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 36/09) V řízení bylo prokázáno, že žalovaný dne 30. 9. 2014 přihlásil do insolventního řízení dlužníka pohledávku v celkové výši 6.462.054,79 Kč, kterou insolvenční správce při zvláštním přezkumném jednání konaném dne 14. 7. 2015 popřel co do pravosti. Pohledávka žalovaného byla přezkoumána jako nevykonatelná. Žalovaný byl o popření části své pohledávky vyrozuměn dne 22. 7. 2015 a byl také řádně poučen o svém právu podat žalobu na určení ve smyslu § 198 IZ. Žalovaný ve stanovené lhůtě žalobu nepodal, insolvenční soud proto usnesením ze dne 3. 9. 2015 přihlášku žalovaného odmítl podle § 185 IZ. Je tedy třeba předně zdůraznit, že k pohledávce žalovaného se nepřihlíží nikoli proto, že by se u ní prosadilo pravidlo (sankce) dle § 178 IZ, nýbrž v důsledku marného uplynutí lhůty k podání incidenční žaloby podle § 198 odst. 1 poslední věta IZ.

Dále soud konstatuje, že ustanovení § 178 IZ dopadá na situace, kdy byla pohledávka zjištěna , přičemž to, kdy se má nevykonatelná pohledávka za zjištěnou je upraveno v ustanovení § 201 odst. 1 IZ. Argumentací a contrario lze dospět k závěru, že pohledávka žalovaného nebyla zjištěna ve smyslu ustanovení § 201 odst. 1 IZ.

Ustanovení § 178 IZ samo o sobě výslovně nečiní žádné ohledy na okolnosti, za kterých byla příslušná pohledávka přihlášena, v ustanovení chybí právně relevantní kritéria rozlišující mezi přihláškou podanou bona fide a přihláškou podanou mala fide či sledující jiný cíl, jež je v rozporu se základními zásadami insolvenčního řízení, soud však ani v tomto směru neshledal důvod, jež by sankční postih vůči žalovanému odůvodňoval. Pokud jde o tvrzení žalobce, že v důsledku svého hlasování na schůzi věřitelů dne 23. 4. 2015 žalovaný svým jednáním fakticky zhoršil nebo mohl zhoršit, v závislosti na výši zpeněžení předmětu zajištění, postavení jiných věřitelů, bylo judikováno, že samotná účast věřitele na schůzi věřitelů a jeho žádost o přiznání hlasovacího práva nejsou ve smyslu ustanovení § 182 IZ úkony, jimiž tento věřitel zhoršil nebo mohl zhoršit postavení jiného věřitele. (usnesení VS v Praze ze dne 19. 1. 2010, sp. zn. 1 VSPH 771/2009) Insolvenční soud žalovanému přiznal hlasovací právo na schůzi věřitelů v rozsahu jeho přihlášené pohledávky ve výši 6.462.054,79 Kč za situace, kdy se podaná přihláška nejevila bez dalšího jako zjevně neopodstatněná nebo šikanózní a dosud nebyla popřena insolvenčním správcem. Soud sice dává za pravdu žalobci, že žalovaný svojí následnou účastí na hlasování ovlivnil způsob řešení oddlužení dlužníka, v souladu s výše citovaným smyslem a účelem ustanovení § 178 IZ, se však nelze ztotožnit s názorem, že žalovaný zhoršil nebo mohl zhoršit postavení jiného věřitele v insolvenčním řízení, neboť oba způsoby řešení oddlužení je a priori potřeba chápat rovnocenně. V dané situaci lze navíc oddlužení formou splátkového kalendáře, pro které žalovaný hlasoval na schůzi věřitelů, považovat s ohledem na majetkovou strukturu podstaty dlužníka a existenci zajištěných věřitelů dokonce pro nezajištěné věřitele za výhodnější, než-li oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. Pokud se jedná o okolnosti volby předsedy věřitelského výboru ani v tomto směru, soud nespatřuje v jednání žalovaného jeho nepoctivý záměr, kdy z provedeného dokazování s jistotou vyplývá pouze to, že předsedou věřitelského výboru byl jednomyslně zvolen zástupce věřitele č. 1.

Z provedeného dokazování dále nic nenasvědčuje ani tomu, že žalovaný neopodstatněně nadhodnotil svoji přihlášenou pohledávku. Jestliže žalovaný nevyužil svého práva podat žalobu ve smyslu § 198 odst. 1 IZ, nelze mu to klást k tíži, argumentace žalovaného k důvodům nepodání žaloby se navíc jeví zcela logická.

Soud považoval, v situaci, kdy dospěl k jednoznačnému závěru, že se aplikace ustanovení § 178 IZ v dané věci neužije, za nadbytečné vést další dokazování k tomu, zda pohledávka žalovaného byla přihlášena po právu či nikoliv, jelikož by takové zjištění nemělo žádný význam pro rozhodnutí ve věci.

S ohledem na vše výše uvedené soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná a v plném rozsahu ji zamítl (výrok I.).

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. za použití § 151 odst. 1 o.s.ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V souzené věci byl zcela úspěšný žalovaný, a proto mu soud přiznal náhradu nákladů řízení v plné výši 18.694,50 Kč. Tyto náklady řízení sestávají z nákladů právního zastoupení, které spočívají ve smyslu § 151 odst. 2 o. s. ř. v paušální odměně za zastupování účastníka advokátem, jež byla soudem odvozena od 4 úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. (převzetí věci a příprava zastoupení, písemné vyjádření ve věci ze dne 17. 5. 2016, účast na jednání dne 19. 8. 2016, účast na jednání dne 1. 9. 2016) a 1 úkonu právní služby podle § 11 odst. 2 vyhl. č. 177/1996 Sb. (účast na jednání dne 22. 9. 2016, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozsudku) při tarifní hodnotě 50.000 Kč (§ 9 odst. 4 písm. c vyhl. č. 177/1996 Sb.) ve výši 13.950 Kč, paušální náhradě hotových výdajů za 5 výše uvedených úkonů právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 1, 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. a dále pak z náhrady DPH z odměny a náhrad ve výši 3.244,50 Kč, neboť advokát v době provedení úkonů byl plátcem této daně. Jejich zaplacení neúspěšnému žalobci uložil ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o.s.ř., k rukám zástupce žalovaného dle § 149 odst. 1 o.s.ř. (výrok II.). Odměnu a režijní paušál za písemné vyjádření ve věci ze dne 23. 5. 2016 a písemný závěrečný návrh soud žalovanému nepřiznal, neboť uvedené písemné vyjádření bylo pouze opravou vyjádření předchozího, a tedy důsledkem pochybení žalovaného, pokud jde o písemné podání závěrečné řeči, nejedná se o úkon právní služby ve smyslu vyhl. č. 177/1996 Sb. Ustanovení § 202 odst. 1 IZ nebylo aplikováno, neboť se nejedná o spor o pravost, výši nebo pořadí přihlášené pohledávky.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení podat odvolání. Odvolání se podává ve dvou vyhotoveních u Krajského soudu v Praze, se sídlem Náměstí Kinských 5, 150 75 Praha 5. O odvolání rozhoduje Vrchní soud v Praze.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.

V Praze dne 22. září 2016 JUDr. Květoslava Hovorková, v. r. samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Marcela Engelová