60 ICm 38/2013
Č.j. 60 ICm 38/2013-41 (KSPA 60 INS 8218/2012)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Schreierem ve věci žalobce: VITACREDIT s.r.o., IČ 28614488, Čechova 656/24, 750 02, Přerov-Přerov I-Město, proti žalovanému: Ing. Karel Kuna, Velké Hamry 393, 562 01, Ústí nad Orlicí (insolvenční správce dlužníka Martina anonymizovano , anonymizovano , a dlužnice Michaely Pomikálkové, r.č. 845330/3045), zast. Mgr. Martinem Červinkou, advokátem se sídlem Čechova 396, 560 02, Česká Třebová, o určení popřených pohledávek,

takto:

I. Určuje se, že žalobce má vůči dlužníkovi Martinu Pomikálkovi, anonymizovano , z popřené části jistiny pohledávky 1 částku 251.000,--Kč a z popřené části příslušenství pohledávky 1 částku 24.957,--Kč.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobce domáhal určení, že má vůči dlužníkovi Martinu Pomikálkovi, anonymizovano , z popřené části jistiny pohledávky 1 částku 90.000,--Kč, z popřené části příslušenství pohledávky 1 částku 57.115,--Kč a celou popřenou pohledávku 2 ve výši 222.000,--Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 1.876,--Kč, a to k rukám zástupce žalovaného Mgr. Martina Červinky, advokáta se sídlem Čechova 396, 560 02, Česká Třebová, do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

Podanou žalobou se žalobce nejprve domáhal určení, že má vůči dlužníkovi Martinu Pomikálkovi pohledávku ve výši 660.731,--Kč. V následném doplnění žaloby se domáhal určení částky 563.000,--Kč (341.000,--Kč jako zajištěná a 222.000,--Kč jako nezajištěná). U jednání dne 17. ledna 2014 pak svoji žalobu upřesnil tak, že se domáhá určení všech popřených částek, tj. popřené částky z jistiny 341.000,--Kč, z příslušenství částek 32.072,--Kč a 50.000,--Kč a celou dílčí pohledávku 2 ve výši 222.000,--Kč, celkem tedy 645.072,--Kč. Vzhledem k tomu, že insolvenční správce ve vyrozumění o popření (viz čl. 2) opomněl uvést, že bylo popřeno rovněž částečně příslušenství dílčí pohledávky 2, soud upřesnění akceptoval s tím, že k přesnému vymezení žalovaných částek došlo u prvního jednání ve věci a nikoli opožděně po uplynutí lhůty k podání incidenční žaloby. Žalobu odůvodnil tím, že dlužníkovi poskytl úvěr 250.000,--Kč, a dlužník se zavázal vrátit celkem částku 591.000,--Kč, z toho poplatek za uzavření smlouvy 11.000,--Kč a dále částku 580.000,--Kč v 72 splátkách po 8.056,--Kč, a poslední splátkou 8.024,--Kč. Dlužník uhradil pouze poplatek 11.000,--Kč a dále částku 72.556,--Kč a z důvodu prodlení byl úvěr zesplatněn. Dále žalobce požaduje smluvní pokutu ve výši 0,2 % z původní výše jistiny za každý započatý den prodlení a paušální náhradu nákladů v souvislosti s vymáháním ve výši 50.000,--Kč, obě položky dle čl. IV. bodu 1. smlouvy.

Žalovaný ve vyjádření nejprve nesouhlasil s tím, že žalobce doplnil skutková tvrzení až v doplnění žaloby po uplynutí lhůty po podání žaloby. K tomu je nutno uvést, že žaloba byla podána včas (viz níže) a doplnění žaloby bylo provedeno k výzvě soudu dle § 43 o.s.ř. Žalobci pak nic nebrání, aby i po uplynutí lhůty k podání žaloby doplnil svá skutková tvrzení, není-li to v rozporu s § 198 odst. 2 insolvenčního zákona, což v daném případě nebylo.

Při jednání žalobce uvedl, že z jistiny pohledávky č. 1 bylo uznáno 166.444,--Kč, a popřeno 341.000,--Kč, z příslušenství pohledávky 1 bylo uznáno 15.656,--Kč, s tím, že žalobce dodatečně u jednání uznal další 3,--Kč, a trval na popření 32.072,--Kč a 50.000,--Kč. Dále setrval na popření celé pohledávky 2 ve výši 222.000,--Kč. Žalovaný měl za to, že žaloba není projednatelná ani po jejím doplnění, věcně odkázal na rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci č.j. 12 VSOL 24/2011-48. Dále nesouhlasil, že žalobce požaduje uhrazení úroku do budoucna. Žalobce by mohl mít nárok na úroky do doby zesplatnění a následně na běžící úrok z postupně se snižující jistiny. U smluvní pokuty 222.000,--Kč se jedná o přezajištění a není zapotřebí, dále že je absolutně neplatná a ujednání o ní je nevyvážené v neprospěch dlužníka. Měl za to, že způsob rozdělení splátek, kdy nejprve je ve splátkách hrazen úrok a úplata, a kdy úroky nejsou počítány anuitně, odporuje dobrým mravům. Na částku 90.000,--Kč nevznikl nárok, případná odměna je kryta poplatkem 11.000,--Kč. Neplatné je i ujednání o paušální částce 50.000,--Kč.

Soud nejprve předesílá, že žaloba po jejím doplnění byla projednatelná, a bylo zní patrné, jakých částek se žalobce domáhá a z jakých důvodů. K upřesnění žalovaných částek u jednání došlo s ohledem na neúplné vyrozumění o popření ze strany insolvenčního správce.

Soud nejprve posoudil včasnost podané žaloby. Pohledávka žalobce byla popřena při přezkumném jednání dne 7.12.2012 a žaloba pak byla soudu doručena dne 3.1.2013, tj. ve lhůtě 30 dnů ode dne konání přezkumného jednání, tedy včas dle § 198 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákona (dále jen IZ ).

Z vlastní činnosti je soudu známo, že insolvenční řízení dlužníka a jeho manželky byla spojena ke společnému projednání, u obou dlužníků byl zjištěn úpadek, bylo povoleno oddlužení a insolvenčním správcem byl ustanoven žalovaný.

Z přihlášky pohledávky plyne, že žalobce si včas přihlásil vůči dlužníkovi Martinu Pomikálkovi dvě nevykonatelné pohledávky. Pohledávku 1 jako zajištěnou ve výši 605.175,--

Kč jako nedoplatek na jistině ze smlouvy o úvěru ve výši 507.444,--Kč a příslušenství ve výši 97.731,--Kč. Dále uvedl, že dlužník uhradil za celou dobu 83.556,--Kč, a to následovně: dne 30.6.2011 částku 19.056,--Kč (poplatek 11.000,--Kč a první splátku), dne 4.8.2011 částku 8.100,--Kč, dne 23.8.2011 částku 8.056,--Kč, dne 27.9.2011 částku 8.056,--Kč, dne 25.10.2011 částku 8.056,--Kč, dne 23.11.2011 částku 8.056,--Kč, dne 28.12.2011 částku 2.056,--Kč, dne 29.12.2011 částku 6.000,--Kč, dne 17.2.2012 částku 16.120,--Kč. Na jistině pak měl zaplatit celkem 591.000,--Kč a po odečtení zaplacených částek zbývá 507.444,--Kč. Příslušenství sestává z úroků z prodlení v zákonné výši z jistiny 507.444,--Kč od 2.8.2011 do 17.10.2012 ve výši 47.731,02 Kč a z paušální náhrady náklad spojených s vymáháním ve výši 50.000,--Kč. S ohledem na prodlení dlužníka byl závazek ke dni 1.8.2011 zesplatněn. Pohledávka 2 byla přihlášena jako nezajištěná a představovala smluvní pokutu 222.000,--Kč za 444 dní prodlení po 500,--Kč.

Z protokolu o přezkumném jednání a z přezkumného listu pro pohledávky žalobce plyne, že při přezkumném jednání žalovaný z jistiny pohledávky 1 uznal 166.444,--Kč a popřel 341.000,--Kč, neboť se nejedná o jistinu ale o příslušenství, a to by přirostlo až po rozhodnutí o úpadku. Z příslušenství uznal 15.656,--Kč a popřel 32.072,--Kč , neboť se jedná o příslušenství vypočítané z částky, která byly nesprávně označena jako jistina, a dále 50.000,--Kč jako paušální náhrady právního vymáhání, na něž nevznikl nárok. Dílčí pohledávka 2 ve výši 222.000,--Kč byla popřena co do pravosti v celé výši, neboť smluvní pokuta byla sjednána v rozporu s dobrými mravy. Pořadí pohledávky 1 nebylo popřeno.

Z úvěrové smlouvy č. 2311000124 ze dne 28.6.2011 soud zjistil, že žalobce se zavázal poskytnout dlužníkovi Martinu Pomikálkovi úvěr ve výši 250.000,--Kč. Poplatek za sjednání úvěru činil 11.000,--Kč. Úvěr měl být poskytnut na bankovní účet, a to do dvou pracovních dnů od podání návrhu na vklad zástavního práva zajišťujícího pohledávku. Dlužník se zavázal zaplatit věřiteli úrok 16 % z jistiny za každý rok a další úplatu 90.000,--Kč. Celkem se tedy dlužník zavázal uhradit 591.000,--Kč, z toho 11.000,--Kč poplatek a 580.000,--Kč (jistina, úrok a úplata) v 72 splátkách po 8.056,--Kč s tím, že poslední splátka bude činit 8.024,--Kč. První splátka byla splatná dne 30.6.20111, tj. ke dni vyplacení úvěru a každá další pak vždy k 20. dni v měsíci počínaje 7/2011. Bylo sjednáno, že měsíční splátka v sobě zahrnuje nejdříve splátku úroku a úplaty a po jejich úplném uhrazení následně splátku jistiny. Dále bylo sjednáno, že v případě neuhrazení některé splátky (čl. III. odst. 2) v plné výši nebo v řádném termínu může věřitel požadovat zaplacení celé pohledávky. V čl. VI. byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,2 % z původní výše jistiny za každý započatý den prodlení. Dále se dlužník zavázal uhradit paušální náhradu nákladů vynaložených věřitelem v souvislosti s vymáháním dlužné částky ve výši 50.000,--Kč, jež po dohodě smluvních stran nepodléhá vyúčtování a tato náhrada nezahrnuje náklady rozhodčího, popř. soudního řízení, ani náklady právního zastoupení.

Ze splátkového kalendáře soud zjistil, že ve splátkách 1-40 (splatné od 30.6.2011 do 20.9.2014) byl měly být hrazeny jen úroky po 5.858,91 Kč a úplata po 2.197,09 Kč s tím, že jistina měla být splácena až od 41 splátky.

Ze zástavní smlouvy ze dne 28.6.2011 soud zjistil, že k zajištění shora uvedené pohledávky bylo zřízeno zástavní právo na nemovitostech na listu vlastnictví č. 1728 v kat. úz. Červená Voda.

Z oznámení o zesplatnění ze dne 29.7.2011 soud zjistil, že pohledávka byla zesplatněna a žalobce požadoval úhradu celého dluhu s tím, že zesplatnění nastává okamžikem doručení oznámení. Z kopie dodejky soud zjistil, že oznámení bylo dlužníkovi doručeno 1.8.2011.

Z výpisu z katastru nemovitostí soud zjistil, že vklad vlastnického práva byl proveden ke dni 28.6.2011.

Z návrhu částečného zpětvzetí a z mailové korespondence mezi žalobcem a insolvenčním správcem soud zjistil, že k mimosoudnímu vyřešení sporu nedošlo. Žalobce při jednání uvedl, že návrh částečného zpětvzetí učinil pouze vůči insolvenčnímu správci jako pokus o mimosoudní řešení sporu. Vzhledem tomu, že k mimosoudnímu vyřešení sporu nedošlo, svoji pohledávku nevzal zpět ani v části.

Skutkový stav je dostatečně prokazován shora uvedenými důkazy a mezi účastníky ohledně něj nebylo v podstatě sporu. Žalobce poskytl dlužníkovi úvěr na základě úvěrové smlouvy, v níž byla práva a povinnosti sjednána způsobem blíže specifikovaným shora. Úvěr byl poskytnut 30.6.2011, což odpovídá dvěma dnům od zahájení vkladového řízení dle výpisu z katastru nemovitostí, datu termínu úhrady první splátky a toto datum nebylo sporováno. Soud má za prokázané, že na tento úvěr byly provedeny úhrady ve výších a ve dnech tak, jak plyne z rozpisu uvedeného v přihlášce pohledávky, neboť tyto údaje nebyly nijak sporovány, a to v celkové výši 83.556,--Kč, z toho 11.000,--Kč na poplatek za sjednání. Dlužník neuhradil druhou splátku ve sjednaném termínu (tj. k 20.7.2011) a úvěr byl dle ujednání úvěrové smlouvy zesplatněn ke dni 1.8.2011 K následným úhradám došlo až po zesplatnění pohledávky.

Podle § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník platný a účinný do 31.12.2013 (dále jen obchodní zákoník ), smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

Podle § 262 odst. 4 obchodního zákoníku ve vztazích podle § 261 nebo podřízených obchodnímu zákoníku dohodou podle odstavce 1 se použijí, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo ze zvláštních právních předpisů něco jiného, ustanovení této části na obě strany; ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku.

Podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník platný a účinný do 31.12.2013 (dále jen občanských zákoník ), neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

Podle § 52 odst. 1 občanského zákoníku spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Podle odst. 2 dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Podle odst. 3 spotřebitelem je fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

Podle § 170 písm. a) a b) IZ v insolvenčním řízení se neuspokojují žádným ze způsobů řešení úpadku, není-li dále stanoveno jinak, úroky, úroky z prodlení a poplatek z prodlení z pohledávek přihlášených věřitelů, vzniklých před rozhodnutím o úpadku, pokud přirostly až v době po tomto rozhodnutí, a úroky, úroky z prodlení a poplatek z prodlení z pohledávek věřitelů, které se staly splatné až po rozhodnutí o úpadku.

Mezi stranami byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 497 a násl. obchodního zákoníku. Žalobce ji uzavíral jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel a jedná se tedy o spotřebitelskou smlouvu dle § 52 a násl. občanského zákoníku.

Věřitel dlužníkovi poskytl jako úvěr částku 250.000,--Kč a má bezpochyby nárok na vrácení takto poskytnuté částky. Dále má nárok na uhrazení poplatku za sjednání úvěrové smlouvy ve výši 11.000,--Kč, kterou soud považuje s ohledem na výši úvěru a dobu poskytnutí (6 let) za přiměřenou. Žalobce má dále nárok na 16 % úrok ročně z poskytnuté částky, tj. 40.000,--Kč ročně, což za šest let činí 240.000,--Kč. Takto sjednaná výše úroku je přiměřená a nevybočuje z mezí obvykle požadovaných úroků a tudíž nezkracuje práva spotřebitele. Celkem má tedy věřitel nárok na částku 501.000,--Kč. Na tuto částku bylo uhrazeno celkem 83.556,--Kč, tedy zbývá uhradit 417.444,--Kč, přičemž z této částky bylo již uznáno 166.444,--Kč a zbývá 251.000,--Kč. Soud nemá zato, že by žalobcův požadavek na tuto částku byl v rozporu s § 170 písm. a) či b) IZ (na což poukazuje žalobce odkazem na rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci sp.zn.12 VSOL 24/2011-48). Již při uzavření úvěrové smlouvy bylo jasné, jakou částku má dlužník na úrocích uhradit. Navíc úvěr byl v souladu s čl. III odst. 2 předčasně zesplatněn z důvodu prodlení dlužníka s úhradou druhé splátky. K předčasnému zesplatnění potom nedošlo v souvislosti se zahájením insolvenčního řízení, ale již tři čtvrtě roku před podáním návrhu. Dlužník tak ztratil výhodu splátek a bylo jeho povinností uhradit celý zesplatněný dluh včetně sjednaných úroků. Dle názoru soudu není v rozporu se zásadnou ochrany spotřebitele, pokud je úvěrová splátka sjednána tak, že nejprve bude hrazen úrok a úplata a poté jistina úvěru. Anuitní splátky jsou jen jedním z možných způsobu rozdělení hrazených splátek. Ochrana spotřebitele nemůže být bezbřehá a je i na spotřebiteli, aby zvážil výhodnost půjček mezi jednotlivými bankovními či nebankovními subjekty, přičemž při výběru mezi poskytovateli úvěru může být vedle odměny, úroku, sankcí významný také způsob hrazení úroku, úmoru či úplaty v jednotlivých splátkách. I pokud by splátkách sjednaný v posuzovaném případě spotřebitel předčasně uhradil celý úvěr, bylo by povinností věřitele snížit celkové náklady spotřebitelského úvěru o výši úroku a dalších nákladů, které by byl spotřebitel povinen platit v případě, kdy by nedošlo k předčasnému splacení spotřebitelského úvěru (§ 15 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru). O takový případ se však v dané situace nejedná, neboť k předčasnému splacení nedošlo. Není důvod věřiteli přiznat pouze nárok na vrácení poskytnuté částky (jak to učinil insolvenční správce), neboť jak úrok tak odměnu lze v úvěrové smlouvě sjednat (§ 497 a 499 obchodního zákoníku) a poskytovatel úvěru má nárok na přiměřený zisk, ať už ve formě úroků či odměny, pokud jsou tyto částky sjednány v přiměřených výších. Poskytování úvěrů je pak předmětem činnosti žalobce

Žalobce naopak nemá nárok na další úplatu 90.000,--Kč. Tato částka představuje 36 % skutečně poskytnuté částky a s ohledem na to, že přiměřená odměna již je představována poplatkem za sjednání 11.000,--Kč a vzhledem k výši sjednaných úroků 16 % ročně s jistiny, považuje soud požadavek na další takto vysokou odměnu za nepřiměřený a ujednání o ní za neplatné pro rozpor s dobrými mravy dle § 39 občanského zákoníku.

Z příslušenství má žalobce nárok na zákonný úrok z prodlení z nesplacené jistiny úvěru, na níž mu vznikl nárok (viz shora). Nikoli však z celé částky 507.444,--Kč za požadované období od 2.8.2011 do 17.10.2012, ale z postupně se snižující jistiny dle plateb uvedených v přihlášce pohledávky za období od dne následujícího po dni zesplatnění do dne předcházejícího dni zjištění úpadku. Žalobce měl nárok na jistinu 501.000,--Kč a ke dni 2.8.2011 činila jistina 481.944,--Kč (tj. částka 501.000,--Kč ponížená o zaplacenou částku 19.056,--Kč) a zákonný úrok z prodlení do 4.8.2011 (úhrada další částky) činila 306,99 Kč. Dále má žalobce nárok na úrok z prodlení z částky 473.844,--Kč od 5.8.2011 do 23.8.2011 ve výši 1.911,60 Kč, z částky 465.788,--Kč od 24.8.2011 do 27.9.2011 ve výši 3.461,51 Kč, z částky 457.732,--Kč od 28.9.2011 do 25.1.02011 ve výši 2.721,31 Kč, z částky 449.676,--Kč od 26.1.2011 do 23.11.2011 ve výši 2.768,90 Kč, z částky 441.620,--Kč od 24.11.2011 do 28.12.2011 ve výši 3.281,90 Kč, z částky 439.564,--Kč od 29.12.2011 do 29.12.2011 ve výši 93,33 Kč, z částky 433.564,--Kč od 30.12.2011 do 17.2.2012 ve výši 4.590,83 Kč a z částky 417.444,--Kč od 18.2.2012 do 17.10.2012 ve výši 21.479,55 Kč, tedy celkem zákonné úroky z prodlení 40.616,--Kč. Z této částky bylo uznáno 15.659,--Kč (tj. při přezkumu 15.656,--Kč a dodatečně 3,--Kč) a zbývá 24.957,--Kč.

Žalobce pak nemá nárok na zbývající úroky z prodlení 7.115,--Kč a dále nemá nárok na paušální náhradu spojenou s vymáháním pohledávky 50.000,--Kč. Tuto částku soud interpretuje jako smluvní pokutu, která měla být požadována pro případ vymáhání poskytnutého úvěru. Tato částka představuje 20 % z celkové poskytnuté částky a není nijak vázána na výši vymáhané částky a tuto smluvní pokutu by tak bylo možno požadovat i při vymáhání marginálních částek. Navíc tato smluvní pokuta měla sloužit na náhradu nákladů vynaložených v souvislosti s vymáháním, jednalo se o paušalizovanou náhradu (dle dohody stran nepodléhala vyúčtování), avšak nezahrnovala náklady rozhodčího ani soudního řízení, ani náklady právního zastoupení. Není tedy vůbec zřejmé, k čemu měla sloužit. Riziko věřitele pak bylo dostatečně kryto sjednanými běžnými úroky a případnými zákonnými úrok z prodlení. Soud tuto smluvní pokutu považuje za nepřiměřeně vysokou a s ohledem na způsob sjednání považuje dohodu o ní za rozpornou s dobrými mravy dle § 39 občanského zákoníku.

Obdobně pak soud pohlížel i na smluvní pokutu ve výši 0,2 % z jistiny úvěru 250.000,--č, tj. 500,--Kč denně. Částka 222.000,--Kč představuje smluvní pokutu 500,--Kč denně za 444 dnů prodlení od 1.8.2011 do 17.10.2012. Jednak tato smluvní pokuta by dle ujednání mohla být opět požadovaná při prodlení s jakoukoli dlužnou částku a neobsahuje vazbu na skutečnou výši dluhu po splatnosti, a dále při průměrné délce měsíce 30 dnů by tato smluvní pokuta činila 15.000,--Kč měsíčně, což představuje 186 % výše sjednané měsíční splátky a smluvní pokuta je tak v hrubém nepoměru s výši měsíční splátky. Ujednání o této smluvní pokutě je tak rovněž v rozporu s dobrými mravy dle § 39 občanského zákoníku a v rozporu s principy ochrany spotřebitele.

U smluvních pokut se pak jednalo o pokuty sjednané v rámci úvěrových smluv, které podléhají režimu obchodního zákoníku, avšak s odkazem na spotřebitelský charakter úvěrových smluv se moderace dle § 301 obchodního zákoníku neuplatní. Soud vychází z rozsudku velkého senátu Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 2707/2007, ze dne 14. 10. 2009, kde byl vyjádřen názor, že smluvní pokuta sjednaná v nepřiměřené výši je zpravidla v rozporu s dobrými mravy. V obchodních závazkových vztazích se ustanovení o smluvní pokutě upravená v § 300 až 302 od 1. 1. 2001 v důsledku novelizace ustanovení § 262 odst. 4 obch. zák. vztahují pouze na situace, kdy zavázaným je podnikatel, tedy profesionál, který si musí být vědom hospodářského rizika v případě sjednání smluvní pokuty . Proto jsou na něho z hlediska odpovědnosti kladeny přísnější podmínky než na nepodnikatele. V daném případě pak zavázaným není podnikatel a ustanovení obchodního zákoníku o smluvní pokutě včetně moderace se neuplatní.

Na základě shora uvedeného soud vyhověl žalobě vyhověl a z popřené jistiny pohledávky 1 přiznal žalobci částku 251.000,--Kč a z popřeného příslušenství pohledávky 1 částku 24.957,--Kč. Naopak žaloba byla zamítnuta ohledně části jistiny pohledávky 1 ve výši 90.000,--Kč, ohledně části příslušenství pohledávky 1 ve výši 57.115,--Kč a ohledně celé pohledávky 2 ve výši 222.000,--Kč.

O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce se žalobou domáhal určení všech popřených pohledávek 645.072,--Kč, z této částky měl žalobce úspěch ve výši 275.957,--Kč (43 %) a žalovaný měl naopak úspěch ohledně částky 369.115,--Kč (57 %). Žalovanému proto náleží náhrada nákladů řízení ve výši 14 % (rozdíl úspěchu a neúspěchu) s tím, že cestovné a náhrada za promeškaný čas náleží ve výši 1/2, neboť ve stejný den byl zástupce žalovaného přítomen také u dalšího jednání (sp.zn. 60 ICm 1317/2013). Poté, co Ústavním soudem ČR byla zrušena vyhláška č. 484/2000 Sb. (viz nález Ústavního soudu publikovaný ve Sbírce zákonů pod č. 116/2013 Sb.), soud náhradu nákladů řízení v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 31 Cdo 3043/2010, ze dne 15.5.2013, a v souladu s aktuální rozhodovací praxí Nejvyššího soudu ČR (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 29 ICdo 15/2013 a 29 ICdo 18/2013), přiznal dle § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu. Tarifní hodnota dle zmíněného ustanovení advokátního tarifu činí 50.000,--Kč, a sazba mimosmluvní odměny tak činí dle § 7 advokátního tarifu částku 3.100,--Kč za jeden úkon právní služby. Soud přiznal žalovanému odměnu za 3 úkony právní služby (převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě a účast při jednání), tedy 9.300,--Kč, k tomu je nutno přičíst tři paušální náhrady po 300,--Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 900,--Kč, dále 1/2 náhrady za ztrátu času za šest půlhodin po 100,--Kč dle § 14 vyhlášky č. 177/1996 Sb., tedy 300,--Kč, a dále cestovné ve výši 1/2 za cestu na jednání z České Třebové do Pardubic a zpět v délce 144 km osobním vozem Volvo S80, reg.zn. 3E6 2003 při spotřebě dle technického průkazu 12 l na 100 km, vyhláškové ceně Naturalu 95 ve výši 36,10 Kč (vyhl. č. 472/2012 Sb.) a sazbě základní náhrady ve výši 3,60 za 1 km, celkem jízdné ve výši 570,--Kč, celkem tedy 11.070,--Kč, z čehož 14 % činí 1.550,--Kč. K tomu je nutno přičíst 21 % DPH ve výši 326,--Kč, celkem tedy 1.876,--Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení rozsudku, a to k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích (ustanovení § 201 a § 204 odst. 1 o.s.ř.).

Lhůta k podání opravného prostředku začíná běžet ode dne, kdy bude toto usnesení doručeno adresátovi zvláštním způsobem (ustanovení § 74 odst. 2 insolvenčního zákona, ve spojení s ustanovením § 160 odst. 3 insolvenčního zákona).

V Pardubicích dne 24. ledna 2014 Mgr. Martin Schreier v. r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Tereza Fialová