60 ICm 3448/2011
60 ICm 3448/2011-60





ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud V Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Wenzlovou ve věci žalobce: Petr anonymizovano , anonymizovano , bytem Velichov 54, 363 01 Ostrov, zast. JUDr. Karlem Seidlem, Ph.D., advokátem, sídlem Jiráskova 2, 360 01 Karlovy Vary, proti žalovanému: Ing. Richard Jasinský, isnolvenční správce dlužníka BAU EXPORT a.s., IČ 73356093, sídlem Moskevská 251/32, 101 00 Praha 10, zast. JUDr. Janem Tryznou, Ph.D., advokátem, sídlem Botičská 4, 128 00 Praha 2, o vyloučení Věci z majetkové podstaty dlužníka, takto:

I. Žaloba o vyloučení vozidla Ford Tranzit 260 s, typ FSEY, RZ lAA 4563, z majetkové podstaty dlužníka BAU EXPORT a.s. se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 11.500,-

Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho právního zástupce.

Odůvodnění:

Žalobou podanou u soudu dne 23.12.2011 se žalobce domáhal, aby soud vyloučil ze soupisu majetkové podstaty dlužníka BAU EXPORT a.s. vozidlo popsané ve výroku I. tohoto rozsudku, které do majetkové podstaty dlužníka sepsal žalovaný. Žalobce tvrdil, že dlužník na něj převedl vlastnické právo k vozidlu kupní smlouvou ze dne 14.12.2010, tedy v době, kdy dlužník nebyl omezen v nakládání se svým majetkem. Insolvenční řízení bylo zahájeno dne 30.11.2010, avšak insolvenční návrh byl odmítnut usnesením podepsaného soudu ze dne 7.12.2010, č.j. MSPH 60 INS 14501/2010-A-8. Vozidlo bylo v době jeho prodeje autovrakem, nebot mu chyběla kola a motor, a proto si smluvní strany dohodly kupní cenu ve výši 35.000,-Kč. Žalovaný konečně uvedl, že je aktivně legitimovaný ve sporu, i když po zahájení řízení vozidlo prodal, nebot má jiný důvod domáhat se vyloučení vozidla z podstaty, nebot se jiným způsobem nemůže bránit úkonu žalovaného spočívajícím v soupise věci do podstaty.

Žalovaný se k nároku vyjádřil tak, že ho neuznává. Žalovaný tvrdil, že žalobce není ve sporu věcně aktivně legitimovaný, nebot vozidlo po zahájení řízení prodal. Dále uvedl, že kupní smlouva je neúčinným právním úkonem dlužníka, nebot ji uzavřel v době, kdy nesměl v souladu s ustanovením § 111 insolvenčního zákona nakládat se svým majetkem.

Na základě provedeného dokazování a nesporných tvrzení účastníků dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci.

Dne 30.11.2010 bylo podepsaným soudem zahájeno insolvenční řízení s dlužníkem BAU EXPORT a.s., což bylo mezi účastníky nesporné a což má soud za prokázané z vyhlášky Městského soudu v Praze o zahájení insolvenčního řízení ze dne 30.11.2010. Dne 7.12.2010 byl insolvenční návrh odmítnut, což bylo účastníky nesporné a soud má rovněž za prokázané z usnesení ze dne 7.12.2010, č.j. MSPH 60 INS 14501/2010-A-8. Dne 13.12.2010 přistoupil do insolvenčního řízení vedeného s dlužníkem další navrhovatel, což bylo mezi účastníky nesporné a soud má za prokázané z tohoto insolvenčního návrhu. Dne 27.9.2011 byl zjištěn úpadek dlužníka, což rovněž bylo mezi účastníky nesporné a což má soud za prokázané z usnesení ze dne 27.9.2011, č.j. MSPH 60 INS 14501/2010-A-47.

Dne 14.12.2010 uzavřel dlužník jako prodávající a žalobce jako kupující kupní smlouvu, kterou dlužník prodal žalobci vozidlo Ford Tranzit 260 S, typ FSEY, RZ lAA 4563, za kupní cenu 35.000,-Kč, což má soud za prokázané z této kupní smlouvy. Insolvenční správce sepsal vozidlo do majetkové podstaty dlužníka, což bylo mezi účastníky nesporné. Dne 20.2.2012 žalobce převedl vozidlo na Josefa Mizeru, bytem Nádražní 269, Skalná, což má soud za prokázané ze sdělení Městského úřadu Cheb, odboru správních činností, ze dne 26.2.2013.

Projednávanou věc je třeba posuzovat i v současné době dle zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, (insolvenční zákon).

Podle ustanovení § 225 odst. 1 insolvenčního zákona osoby, které tvrdí, že označený majetek neměl být do soupisu zahrnut proto, že to vylučuje jejich právo k majetku nebo že tu je jiný důvod, pro který neměl být zahrnut do soupisu, se mohou žalobou podanou u insolvenčního soudu domáhat rozhodnutí, že se tento majetek vylučuje z majetkové podstaty.

Po právní stránce posoudil soud věc takto.

V projednávané věci se žalobce domáhal vynětí předmětného vozidla ze soupisu majetkové podstaty dlužníka. Předpokladem úspěšnosti žaloby na vyloučení věci ze soupisu majetkové podstaty podle ustanovení § 225 odst. 1 insolvenčního zákona je, aby osoba, která žalobu podala, prokázala existenci důvodu, pro které neměla být věc do soupisu zahrnuta, a aby právo vylučující soupis svědčilo právě jí. Důvod vylučující soupis a právo žalobce kvěci musí dle názoru soudu trvat po celou dobu trvání řízení o žalobě na vyloučení věci, nejméně však ke dni vyhlášení rozhodnutí. Ačkoliv žalobce žalobu podal v době, kdy mu svědčilo vlastnické právo k vozidlu, tato situace se změnila v průběhu řízení, nebot žalobce převedl vlastnické právo k předmětnému vozidlu dne 20.2.2012 na Josefa Mizerovu. Vzhledem k tomu, že pro rozhodnutí soudu je rozhodný stav v době vyhlášení rozhodnutí (ustanovení § 154 odst. 1 o.s.ř.), dospěl soud k závěru, že žalobci ke dni rozhodnutí o žalobě nesvědčí žádné právo, pro které by se mohl domáhat vynětí vozidla ze soupisu majetkové podstaty dlužníka, nebot není jeho vlastníkem. Žalobce rovněž tvrdil, že mu svědčí jiný důvod, pro který nemělo být vozidlo do soupisu zahrnuto, když žaloba podle ustanovení § 225 odst. 1 insolvenčního zákona je jediným způsobem, jak se může bránit úkonu správce spočívajícímu v soupisu vozidla do podstaty. Dle názoru soudu však žalobce tímto tvrzením uvádí jiný důvod, pro který může podat žalobu na vyloučení věci z podstaty, a nikoliv jiný důvodu, pro který neměla být věc sepsaná do majetkové podstaty. Takové tvrzení žalobce by tak, ani v případě, že by bylo prokázáno, neodůvodňovalo aktivní legitimaci žalobce ve sporu. Soud tedy dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, nebot žalobci nesvědčí žádné právo k vozidlu, ani neexistuje jiný důvod, pro které by se mohl domáhat vyloučení vozidla ze soupisu, a proto rozhodl o jejím zamítnutí, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

Výrok II. tohoto rozsudku se opírá o ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaný měl ve věci úspěch, a proto má nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Přiznaná náhrada nákladů řízení sestává z paušální odměny právního zástupce ve výši 10.000,-Kč (§ 8 vyhl. č. 484/2000 Sb.), paušální náhrady hotových výdajů právního zástupce za 5 úkonů právní služby po 300,-Kč (§ 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.), celkem tedy 11.500,-Kč. Soud má za to, že neexistuje žádný důvod, pro který by měl aplikovat ustanovení § 150 o.s.ř. a neuložit žalobci povinnost k náhradě nákladů řízení žalovaného, nebot žalobce si sám prodejem vozidla po zahájení řízení zavinil, že jeho žaloba byla zamítnuta.

Lhůta k plnění byla stanovena podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.

V Praze dne 28. března 2013

Mgr. Michaela Wenzlová, V.r. samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Linhartová