60 ICm 322/2014
Č.j. 60 ICm 322/2014-16 (KSPA 60 INS 26905/2013)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Schreierem ve věci žalobce: Ing. Jana Vodrážková, Novoměstská 960, 537 01, Chrudim (insolvenční správce dlužnice Ivy anonymizovano , anonymizovano ), zast. Mgr. Martinem Červinkou, advokátem se sídlem Čechova 396, 560 02, Česká Třebová, proti žalované mu: JET Money s.r.o., Hněvotínská 241/52, 779 00, Olomouc, IČ 25858246, o popření vykonatelné pohledávky,

takto:

I. Určuje se, že žalovaný ne má vůči dlužnici Ivě anonymizovano , anonymizovano , pohledávku č. 1 ve výši 65.097,75 Kč, ani pohledávku č. 2 ve výši 67.821,-Kč.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 13.047,--Kč, a to k rukám zástupce žalobce Mgr. Martina Červinky, advokáta se sídlem Čechova 396, 560 02 Česká Třebová, do tří dnů od právní moci rozs udku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice-Krajskému soudu v Hradci Králové, soudní poplatek ve výši 5.000,-Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku na č.ú. 3703-6828511/0710, VS 6042032214.

Od ůvo d ně n í:

Žalobce se podanou žalobou domáhal určení, že žalovaný nemá vůči dlužnici pohledávku č. 1 ve výši 65.097,75 Kč (P4/1), ani pohledávku č. 2 ve výši 67.821,-Kč (P4/2). K pohledávce P4/1 uvedl, že byla popřena celá jistina, neboť již byla uhrazena a nárok na úplatu za úvěr nevznikl, když věřitel peněžní prostředky nerezervoval. Dále bylo popřeno celé příslušenství, a to 7.379,--Kč jako úrok z prodlení, na nějž nevznikl nárok, částka 6.000,--Kč jako paušální náhrada nákladů spojených s vymáháním, neboť nebyly platně sjednány, a částka 26.768,75 Kč jako náklady rozhodčího řízení, neboť rozhodčí doložka nebyla platně sjednána a rozhodce nebyl oprávněn náklady přiznat. Částku 13.730,--Kč nelze započítávat na úhradu nákladů v exekučním řízení, neboť tyto neexistují a nebyl vydán příkaz k úhradě nákladů exekuce, rozhodčí doložka je navíc neplatná a exekuce neměla být nařízena. K pohledávce P4/2 uvedl, že byla popřena smluvní pokuta, která byla sjednána neplatně pro rozpor s dobrými mravy a navíc nebyla sjednána ve smlouvě, ale ve všeobecných podmínkách, které dlužnice nepodepsala.

Žalovaný ve vyjádřeních namítl, že ze strany správce se jedná o nepřípustné jiné právní posouzení věci s tím, že je vyloučeno využít jako důvod popření vše, co bylo právně posouzeno v rámci předchozího řízení. Měl za to, že svoji pohledávku osvědčil doloženým rozhodčím nálezem.

Žalovaný se z jednání omluvil, souhlasil, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti, a soud proto dle § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal bez přítomnosti žalovaného.

Žalobce při jednání sdělil, že netrvá na námitce promlčení.

Soud nejprve posoudil včasnost podané žaloby. Pohledávka žalovaného (přihlášená jako vykonatelná) byla popřena při přezkumném jednání dne 28.1.2014 a žaloba na její popření byla soudu doručena dne 3.2.2014, tedy ve lhůtě 30 dnů od přezkumného jednání, a proto včas dle § 199 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon (dále jen IZ ).

Z vlastní činnosti je soudu známo, že u dlužnice byl zjištěn úpadek, bylo povolení oddlužení a insolvenčním správcem byl ustanoven žalobce.

Z přihlášky pohledávky plyne, že žalovaný si přihlásil vůči dlužnici dvě dílčí pohledávky, obě jako vykonatelné dle rozhodčího nálezu sp.zn. 4796/2011 ze dne 22.6.2011. První pohledávka (P4/1) byla tvořena neuhrazenou jistinou 24.950,--Kč ze smlouvy o úvěru s tím, že původně byla dlužná částka 48.750,--Kč a bylo na ni zaplaceno 23.800,--Kč, a dále byla uhrazena částka 18.523,--Kč, o níž bylo poníženo příslušenství (viz dále). Příslušenství bylo tvořeno úroky z prodlení 7.379,--Kč z částky 24.950,--Kč od 5.12.2009 do 21.10.2013 v zákonné výši, paušální náhradou nákladů spojených s vymáháním dlužné částky 6.000,--Kč a nákladů rozhodčího řízení 26.768,75 Kč s tím, že původně činily náklady 31.562,--Kč a bylo na ně uhrazeno 4.793,25 Kč a dále byly v celé výši uhrazeny náklady právního zastoupení v exekučním řízení 13.730,--Kč (celkem tedy 18.523,--Kč). Dílčí pohledávka 2 (P4/2) 67.821,--Kč představovala smluvní pokutu dle bodu 3. obchodních podmínek, tj. za 47 měsíců prodlení (od 12/2009 do 10/2013) po 1.443,--Kč měsíčně, celkem 67.821,--Kč. Věřitelem byla původně společnost Smart Capital a.s. (dále též jen jako původní věřitel ) a následně byla přes společnost Barlog Capital a.s. postoupena na žalovaného.

Z protokolu o přezkumném jednání a z přezkumného listu pro pohledávky žalovaného plyne, že při přezkumném jednání žalobce popřel pravost obou pohledávek žalovaného z důvodů, jak jsou uvedeny v žalobě.

Z úvěrové smlouvy č. 2009-2813 ze dne 27.5.2009 soud zjistil, že původní věřitel se zavázal poskytnout dlužnici úvěr ve výši 30.000,--Kč s tím, že výše měsíčního poplatku za správu úvěru byla sjednána ve výši 1.443,--Kč (zahrnoval úplatu a úrok ve výši 20 % z jistiny). Dlužnice se zavázala uhradit původnímu věřiteli jistinu 30.000,--Kč, úrok a úplatu ve výši 18.750,--Kč, tedy celkem 48.750,--Kč, a to ve 13 měsíčních splátkách po 3.750,--Kč. Součástí smlouvy měly být rovněž obchodní podmínky, z nichž soud zjistil, že RPSN při splatnosti úvěru v délce 13 měsíců činí 199,7 %. Smluvní strany v obchodních podmínkách sjednaly smluvní pokutu ve výši měsíčního poplatku za správu úvěru, a to za každý započatý kalendářní měsíc prodlení až do zaplacení jistiny včetně poplatku za správu úvěru. Smluvní pokuta tedy činila 1.443,--Kč měsíčně (bod 3). Bylo dále ujednáno, že původní věřitel může požadovat 20 % z poskytnutého úvěru, nejméně 2.000,--Kč, jako paušální náhradu nákladů vynaložených v souvislosti s vymáháním (bod 3). V bodu 11 byla ujednána rozhodčí doložka tak, že veškeré majetkové spory budou rozhodovány v rozhodčím řízení s tím, že spor bude rozhodovat rozhodce zásadně jmenovaný Rozhodčí a správní společnosti a.s., IČ 27400531, vybraný ze seznamu rozhodců vedených touto společností. Dále bylo ujednáno, že rozhodce může rozhodovat podle zásad spravedlnosti. Obchodní podmínky nejsou dlužnicí podepsány.

Z rozhodčího nálezu zn. 4796/2011 ze dne 22.6.2011 vydaného JUDr. Ilonou Šubrtovou bylo zjištěno, že dlužnici bylo uloženo uhradit původnímu věřiteli částku 24.950,--Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, smluvní pokutu 1.443,--Kč za každý započatý měsíc prodlení od 12/2009, částku 6.000,--Kč a náklady rozhodčího řízení 31.562,--Kč. Z rozhodčího nálezu dále plyne, že dlužnice se k návrhu nijak nevyjádřila, a rozhodce vycházel z fikce uznání nároku. Sám rozhodce se právním hodnocením jednotlivých požadovaných částek, tj. její přiměřenosti či rozporem s dobrými mravy, nijak nezabýval.

Z návrhu na nařízení exekuce ze dne 23.1.2012 a z usnesení Okresního osudu v Chrudimi č.j. 22 EXE 858/2012-13 ze dne 29.3.2012 soud zjistil, že na základě shora uvedeného rozhodčího nálezu byla nařízena exekuce ve prospěch původního věřitele.

Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 31.10.2012 soud zjistil, že původní věřitel postoupil společnosti Barlog Capital a.s. pohledávky v celkovém objemu 496.296.988,40 Kč, které měly být blíže specifikovaný v příloze k této smlouvě. Podpisy na smlouvě jsou úředně ověřeny. Žádná příloha však nebyla doložena ani v přihlášce ani v rámci incidenčního sporu. Žalovaný se pak o své vlastní vůli vzdal možnosti účastnit se prvního jednání ve věci, kde by jej soud dle § 118a o.s.ř. poučil o nutnosti doložit řádné postoupení pohledávky vůči dlužnici. Soud tak nemá za prokázané, že by pohledávka vůči dlužnici ze shora uvedené úvěrové smlouvy byla z původního věřitele postoupena na společnost Barlog Capital a.s.

Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 30.11.2012 soud zjistil, že společnost Barlog Capital a.s. postoupila společnosti Jet Money s.r.o. (žalovaný) pohledávky v celkovém objemu 39.673.030,50 Kč, které měly být blíže specifikované v příloze k této smlouvě. Z přílohy k této smlouvě (která byla řádně doložena u přihlášky) soud zjistil, že měly být postoupeny rovněž pohledávky vůči dlužnici plynoucí ze shora uvedené úvěrové smlouvy. Podpisy na smlouvě jsou úředně ověřeny.

Po právní stránce soud posoudil věc následovně.

Podle § 497 obchodního zákoníku platného do 31.12.2013 (dále jen obchodní zákoník) smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

Podle § 262 odst. 4 obchodního zákoníku ve vztazích podle § 261 nebo podřízených obchodnímu zákoníku dohodou podle odstavce 1 se použijí, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo ze zvláštních právních předpisů něco jiného, ustanovení této části na obě strany; ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku.

Podle § 39 občanského zákoníku platného do 31.12.2013 (dále jen občanský zákoník) neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází a nebo se příčí dobrým mravům.

Podle § 52 odst. 1 občanského zákoníku spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Podle odst. 2 dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Podle odst. 3 spotřebitelem je fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

Mezi stranami byla uzavřena smlouvy o úvěru dle § 497 a násl. obchodního zákoníku. Původní věřitel ji uzavíral jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti a dlužnice jako spotřebitel a jedná se tedy o spotřebitelskou smlouvu dle § 52 a násl. občanského zákoníku.

Soud má předně za to, že přihlášená pohledávka je nevykonatelná, neboť rozhodčí doložka nebyla platně sjednána a na jejím základě tak nemohl být vydán řádný exekuční titul.

V daném případě rozhodčí doložka neobsahovala konkrétní určení rozhodce, ale odkazovala na to, že rozhodce má být určen a jmenován společností, která není a nebyla stálým rozhodčím soudem, a to ze seznamu rozhodců vedeného touto společností. Zde soud odkazuje na právní větu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 31 Cdo 1945/2010 ze dne 11.5.2011 (srov. rovněž sp.zn. 31 Cdo 958/2012), kde byl vysloven názor, že neobsahuje-li rozhodčí smlouva přímé určení rozhodce ad hoc, resp. konkrétní způsob jeho určení, a odkazuje-li na ,,rozhodčí řád" vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, je taková rozhodčí smlouva neplatná podle § 39 občanského zákoníku . Dle názoru soudu tento závěr dopadá na posuzovanou rozhodčí doložku a rozhodčí doložka je proto neplatná a pravomoc rozhodce nebyla dána. Rozhodčí doložka je dále neplatná dle § 55 odst. 2 občanského zákoníku, neboť obsahuje výraznou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele (§ 56 odst. 1 občanského zákoníku). Za výraznou nerovnováhu soud považuje to, že rozhodce mohl danou věc posoudit podle zásad spravedlnosti bez ohledu na kogentní ustanovení zakotvující ochranu spotřebitele v rámci spotřebitelských smluv dle občanského zákoníku. Rozhodčí doložka dále nebyla sjednána přímo v textu smlouvy, ale pouze v obchodních podmínkách, které dlužnice nepodepsala, a rovněž proto je neplatná dle § 55 odst. 2 občanského zákoníku (srov. nález Ústavního soudu ČR sp.zn. I.ÚS 3512/11 ze dne 11.11.2013).

Správce proto mohl proti přihlášeným pohledávkám použít námitky spočívající v jiném právním posouzení věci. Z rozhodčího nálezu pak neplyne, že by se rozhodce zabýval právním hodnocením jednotlivých položek (smluvní odměna, smluvní pokuta) ve vztahu ke spotřebitelskému charakteru dané úvěrové smlouvy a posouzením případné nepřiměřenosti těchto částek. Proto ani v tomto směru se ze strany správce nejedná o jiné právní posouzení věci. Žalovaný především neprokázal, že by pohledávka původního věřitele vůči dlužnici byla postoupena na společnost Barlog Capital a.s., když přílohu k příslušné postupní smlouvě nedoložil. Není tedy prokázán nepřerušený řetěz postoupení z původního věřitele na žalovaného. Již jen z tohoto důvodu bylo možno žalobě vyhovět, neboť žalovaný neprokázal svoji aktivní legitimaci k podání přihlášky. Soud však má za to, že přihláškou uplatněné částky neobstojí ani při věcném posouzení.

Smlouva o spotřebitelském úvěru je sice smlouvou podřízenou obchodnímu zákoníku podle § 261 odst. 3 písm. d) tohoto zákona, u těchto typů smluv však platí § 262 odst. 4 obchodního zákoníku, podle něhož na tento smluvní vztah použijí ustanovení obchodního zákoníku, ale z ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních předpisů (tj. předpisů na ochranu spotřebitele u spotřebitelských smluv) se použijí ta, která směřují k ochraně spotřebitele, tedy k ochraně smluvní strany, která není podnikatelem. Podle § 56 odst. 1 občanského zákoníku nesmějí spotřebitelské smlouvy obsahovat ujednání, která zakládají značnou nerovnost v právech a povinnostech stran k újmě spotřebitele.

-Jistina 24.950,--Kč-z úvěrové smlouvy plyne, že vedle skutečně poskytnuté částky 30.000,--Kč měla dlužnice uhradit rovněž úplatu a úrok (tj. zisk věřitele) ve výši 18.750,-- Kč za 13 měsíců, čemuž odpovídá úrok 57.7 % ročně, což je úroková sazba podstatně převyšující úrok běžně požadovaný v daném období bankami. Z § 499 obchodního zákoníku vyplývá, že za sjednání závazku věřitele poskytnout na požádání peněžní prostředky lze poskytnout úplatu. Občanský zákoník ani jiné právní předpisy přitom výslovně nestanoví, do jaké výše lze při peněžité půjčce sjednat výši této úplaty-smluvní odměny. Z této skutečnosti však nelze dovozovat, že by její výše závisela jen na dohodě účastníků smlouvy, a že by tedy nepodléhala žádnému omezení. Přitom soulad obsahu právního úkonu s dobrými mravy musí být posuzován vždy, bez ohledu na to, zda byl výsledkem svobodného ujednání mezi účastníky smlouvy. Je nepochybné, že nepřiměřeně vysoká smluvní odměna sjednaná při poskytnutí úvěru je obecně považována za odporující obecně uznávaným pravidlům chování, vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu. Za tohoto stavu věci je soud přesvědčen o tom, že ujednání o úrocích a odměně, tj. o zisku věřitele, je v rozporu s dobrými mravy, a je tudíž neplatné ve smyslu ust. § 39 občanského zákoníku. Srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze č.j. 2 VSPH 156/2011-60 (59 ICm 445/2011) ve věci sp.zn. KSPA 59 INS 12543/2010, žalobci tak nárok na zaplacení této částky nevznikl. Na skutečně poskytnutou částku 30.000,--Kč byly uhrazeny částky 23.800,--Kč a 18.523,25 Kč, celkem 42.323,25 Kč, přičemž navíc zaplacená částka 12.323,25 Kč dostatečně pokrývá i případnou přiměřenou odměnu za poskytnutí úvěru na dobu 13 měsíců. -Úrok z prodlení 7.379,--Kč-vzhledem k tomu, že není po právu částka 24.950,--Kč, nemůže být žalovanému přiznán ani úrok z prodlení z této částky. -Paušální náhrada spojená s vymáháním 6.000,--Kč-tuto částku dle její obsahu soud posuzuje jako smluvní pokutu za prodlení se splácením závazků (neboť dle výslovného ujednání tato částka nemá zahrnovat náklady nalézacího ani jiného řízení), a to ve výši 20 % z poskytnutého úvěru (30.000,--Kč). Z ujednání dle bodu 3 obchodních podmínek plyne, že výše smluvní pokuty nebyla nijak vázána ani na délku prodlení ani na výši dlužné částky. Věřitel tak byl oprávněn tuto částku požadovat při prodlení s jakoukoli, byť marginální, sumou při prodlení v délce dnů. Takové sjednání smluvní pokuty ve spotřebitelské úvěrové smlouvě považuje soud za nepřiměřeně tvrdé a tudíž neplatné pro rozpor s dobrými mravy dle § 39 občanského zákoníku. Ujednání o smluvní pokutě navíc soud považuje za neplatné dle § 56 občanského zákoníku, neboť není obsaženo přímo

v textu smlouvy, ale pouze v obchodních podmínkách, které dlužnice nepodepsala (srov. nález Ústavního soudu ČR sp.zn. I.ÚS 3512/11 ze dne 11.11.2013). -Zbývající část nákladů rozhodčího řízení ve výši 26.768,15 Kč-jak shora uvedeno, nebyla rozhodčí doložka sjednána platně, rozhodčí řízení nemělo vůbec proběhnout a na základě neplatné rozhodčí doložky nemohl být vydán způsobilý exekuční titul ve formě rozhodčího nálezu a rozhodce proto ani nebyl oprávněn přiznat původnímu věřiteli náklady rozhodčího řízení. Původnímu věřiteli tak nárok na náklady rozhodčího řízení nevznikly. Současně ani nemohly vzniknout náklady exekučního řízení, neboť na základě nezpůsobilého exekučního titulu neměla být exekuce nařízena. Z těchto důvodu ani dlužnicí uhrazená částka 18.523,25 Kč nemohla být započtena na úhradu zmíněných nákladů, neboť ty nevznikly, a soud tuto částku posoudil jako sumu uhrazenou na sjednaný závazek. Žalovaný navíc ani nedoložil, že by náklady exekučního řízení byly pravomocně přiznány příkazem k úhradě nákladů exekuce. -Smluvní pokuta 67.821,--Kč (pohledávka P4/2)-Podle § 517 občanského zákoníku je věřitel oprávněn v případě prodlení se splněním peněžitého závazku požadovat na dlužníkovi úroky z prodlení. Z toho je zřejmé, že sjednaná smluvní pokuta plní stejnou funkci, spočívající v zajištění splnění peněžitého závazku ze smlouvy o úvěru, navíc má ovšem funkci reparační. Smluvní pokuta za 47 měsíců je požadována ve výši 67.821 Kč (tj. 47 x 1.443,--Kč). Žalovaný si dále přihlásil úroky z prodlení ve výši 7.379 Kč a smluvní pokuta je tak více než devětkrát vyšší. Za 12 měsíců by smluvní pokuta činila 17.316,--Kč, tj. 58 % skutečně poskytnuté částky 30.000,--Kč. Na smluvních pokutách tak bylo sjednáno tolik, kolik by žalovaný nemohl získat, uložil-li by vymáhanou částku u kterékoli banky. Přiměřenost sjednané smluvní pokuty je třeba posuzovat i z hlediska závazku, jehož splnění zajišťuje: jedná se o závazek hradit měsíční splátky ve výši 3.750,- Kč a sjednaná smluvní pokuta 962,--Kč tedy odpovídá 38 % z této částky, za jeden rok tedy 456 % dlužné splátky. Protože ujednání o výši smluvní pokuty zjevně zakládá ve vztahu k dlužnici jako spotřebiteli značnou nerovnost, dospěl soud k závěru, že ujednání o smluvní pokutě je neplatné dle § 39 občanského zákoníku pro rozpor s dobrými mravy. V daném případě se sice jednalo o smluvní pokutu sjednanou v rámci úvěrových smluv, které podléhají režimu obchodního zákoníku, avšak s odkazem na spotřebitelský charakter úvěrových smluv se moderace dle § 301 obchodního zákoníku neuplatní. Soud vychází z rozsudku velkého senátu Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 2707/2007, ze dne 14. 10. 2009, kde byl vyjádřen názor, že smluvní pokuta sjednaná v nepřiměřené výši je zpravidla v rozporu s dobrými mravy. V obchodních závazkových vztazích se ustanovení o smluvní pokutě upravená v § 300 až 302 od 1. 1. 2001 v důsledku novelizace ustanovení § 262 odst. 4 obch. zák. vztahují pouze na situace, kdy zavázaným je podnikatel, tedy profesionál, který si musí být vědom hospodářského rizika v případě sjednání smluvní pokuty . Proto jsou na něho z hlediska odpovědnosti kladeny přísnější podmínky než na nepodnikatele. V daném případě pak zavázaným není podnikatel a ustanovení obchodního zákoníku o smluvní pokutě včetně moderace se neuplatní. Ujednání o smluvní pokutě navíc soud považuje za neplatné dle § 56 občanského zákoníku, neboť není obsaženo přímo v textu smlouvy, ale pouze v obchodních podmínkách, které dlužnice nepodepsala (srov. nález Ústavního soudu ČR sp.zn. I.ÚS 3512/11 ze dne 11.11.2013).

Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná, žalovanému nárok na zaplacení jednotlivých částek nevznikl a tyto částky nejsou po právu.

O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. Žalobce byl ve věci úspěšný a žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení. Poté, co Ústavním soudem ČR byla zrušena vyhláška č. 484/2000 Sb. (viz nález Ústavního soudu publikovaný ve Sbírce zákonů pod č. 116/2013 Sb.), soud náhradu nákladů řízení v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 31 Cdo 3043/2010, ze dne 15.5.2013, a v souladu s aktuální rozhodovací praxí Nejvyššího soudu ČR (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 29 ICdo 15/2013 a 29 ICdo 18/2013), přiznal dle § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu. Tarifní hodnota dle zmíněného ustanovení advokátního tarifu činí 50.000,--Kč, a sazba mimosmluvní odměny tak činí dle § 7 advokátního tarifu částku 3.100,--Kč za jeden úkon právní služby. Soud přiznal žalovanému odměnu za 3 úkony právní služby (převzetí zastoupení, podání žaloby a účast při jednání), tedy 9.300,--Kč, k tomu je nutno přičíst tři paušální náhrady po 300,--Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 900,--Kč, dále 1/3 (zástupce byl u zdejšího soudu ten den na třech jednáních) náhrady za ztrátu času za šest půlhodin po 100,--Kč dle § 14 vyhlášky č. 177/1996 Sb., tedy 200,--Kč, a dále cestovné ve výši 1/3 za cestu na jednání z České Třebové do Pardubic a zpět v délce 144 km osobním vozem Volvo S80, reg.zn. 3E6 2003 při spotřebě dle technického průkazu 12 l na 100 km, vyhláškové ceně Naturalu 95 ve výši 35,70 Kč (vyhl. č. 435/2013 Sb.) a sazbě základní náhrady ve výši 3,70 za 1 km, celkem jízdné ve výši 383,--Kč, celkem tedy 10.783,--Kč. K tomu je nutno přičíst 21 % DPH ve výši 2.264,--Kč, celkem tedy 13.047,--Kč.

Výrok III. je odůvodněn § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích, neboť žalobce je od soudních poplatků osvobozen dle 11 odst. 2 písm. q) citovaného zákona, žalovaný nemá proti žalobci nárok na náhradu nákladů řízení a sám není od poplatků osvobozen. Výše poplatku pak činí 5.000,--Kč dle položky 13, bod 1, písm. a) sazebníku.

Po uče ní :

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení rozsudku, a to k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích (ustanovení § 201 a § 204 odst. 1 o.s.ř.).

Lhůta k podání opravného prostředku začíná běžet ode dne, kdy bude toto usnesení doručeno adresátovi zvláštním způsobe m (ustanovení § 74 odst. 2 insolvenčního zákona, ve spojení s ustanovením § 160 odst. 3 insolvenčního zákona).

V Pardubicích dne 12. září 2014 Mgr. Martin Schreier v. r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Marie Severinová