60 ICm 3048/2017
Č.j. 60 ICm 3048/2017-57 (KSPA 60 INS 24559/2016)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Schreierem ve věci žalobce: RenoFin, spol. s.r.o., IČ 02322056, Klimentská 1207/10, Nové Město, 110 00 Praha 1, zast. Mgr. Soňou Houšovou, advokátkou se sídlem 149 00 Praha 4, Nad Úpadem 307/32, proti žalovanému: Ing. Peter Režnický, IČ 61455121, Keltská 380/1, 25262 Statenice (insolvenční správkyně dlužníka Jiřího Kučery, rč: 730122/4777, IČO 49809318, Havlova 976, 539 73 Skuteč), zast. Mgr. Milanem Kvasnicou, advokátem se sídlem Na Úvoze 392, 735 52 Bohumín-Záblatí, o určení popřené pohledávky,

takto:

I. Určuje se, že žalobce má vůči dlužníkovi Jiřímu Kučerovi, rč: 730122/4777, IČO 49809318, pohledávky ve výši 11.849,--Kč s tím, že žalobce má nárok na uspokojení těchto pohledávek ze zajištění váznoucího na budově č. p. 976, rodinný dům, Skuteč, který je součástí stavební parcely č. 2206, dále na stavební parcele 2206, a na parcele č. 102/1, vše v katastrálním území Skuteč pro obec Skuteč.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobce domáhal určení, že má vůči dlužníkovi Jiřímu Kučerovi, rč: 730122/4777, IČO 49809318, pohledávky ve výši 110.221,98 Kč s nárokem na uspokojení těchto pohledávek ze zajištění váznoucího na budově č. p. 976, rodinný dům, Skuteč, který je součástí stavební parcely č. 2206, dále na stavební parcele 2206, a na parcele č. 102/1, vše v katastrálním území Skuteč pro obec Skuteč.

III. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 8.160,--Kč, a to k rukám zástupce žalovaného Mgr. Milana Kvasnicy, advokáta se sídlem Na Úvoze 392, 735 52 Bohumín-Záblatí, do tří dnů od právní moci rozsudku. isir.justi ce.cz

Odůvodnění:

Žalobce se podanou žalobou domáhal určení, že má vůči dlužníkovi pohledávky ve výši 26.200,--Kč (část dílčí pohledávky 1) a ve výši 95.870,98 Kč (celá dílčí pohledávka 2), celkem tedy 122.070,98 Kč. Částka 26.200,--Kč sestává z nákladů spojených s řešením pohledávky před zahájením insolvenčního řízení ve výši 25.000,--Kč, kdy žalobce vynaložil tyto náklady v souvislosti s vymáháním pohledávky za dlužníkem a jeho manželkou a jednalo se o posouzení věci a stanovení postupu při vymáhání pohledávky. Žalobce pak přihlásil pouze náklady, které se týkají celkového posouzení pohledávky, podkladů a možnosti postupu ve věci vymáhání, přičemž takovéto náklady jsou považovány za příslušenství pohledávky, neboť směřují k jejímu uplatnění. Dále jsou v částce 26.200,--Kč obsaženy bankovní poplatky 1.200,--Kč, kdy povinnost k jejich úhradě vyplývá z čl. VIII odst. 1 úvěrové smlouvy s tím, že dlužník část těchto poplatků uznal v dohodě o uznání závazku. Pohledávka 2 pak sestává ze smluvní pokuty 10.000,--Kč dl čl.. IV. dost. 6 zástavní smlouvy, a to za porušení povinnosti informovat věřitele o zřízení jiného zástavního práva, kdy taková skutečnost má vliv na cenu předmětu zástavy a má vliv i na jeho další zpeněžení. Dále jsou v dílčí pohledávce 2 obsaženy smluvní pokuty za porušení osmi povinností po 10.000,--Kč dle úvěrové smlouvy (čl. VIII odst. 2) ve spojení s čl. III obchodních podmínek, kdy dlužník výslovně prohlásil, že se s obchodními podmínkami seznámil a odsouhlasil jejich znění i to, že je osobně převzal. Došlo pak konkrétně k porušení povinností dle čl. III. odst. 3 písm. a), b), d), f), g), h) a i) obchodních podmínek a dle čl. III. odst 5 písm. b) obchodního podmínek, neboť dlužník -neplnil povinnosti uložené úvěrovou smlouvou, kdy jinak by nebyla řešena jeho pohledávka za dlužníkem, pokud by svým smluvně převzatým povinnostem dostál, -neinformoval věřitele o podstatných změnách finanční povahy, -neposkytoval věřiteli součinnost ve smyslu obchodních podmínek, -nezajistil na své účtu dostatek finančních prostředku pro splácení, -neinformoval o skutečnostech, které mají či by mohly mít za následek zhoršení finanční situace dlužníka, -neinformoval o soudním řízení, jehož předmět je zastavená nemovitost, -neoznámil věřiteli úmysl převzít další podstatné závazky, které navíc zajistil zástavními právy, o nichž věřitele neinformoval, -nezajistil pojištění nemovitosti, která je předmětem zástavy. Tyto pohledávky pak tvoří příslušenství jistiny a jsou tak rovněž zajištěny sjednaným zastavním právem a žalobce má proto nárok na uspokojení těchto pohledávek ze zajištění.

Žalovaný ve vyjádření uvedl, že z předložených dokumentů nevyplývá, že by se dlužník zavázal hradit náklady, které by žalobci vznikly z titulu posouzení věci a stanovení postupu při vymáhání pohledávek. Z § 121 občanského zákoníku a z § 513 nového občanského zákoníku vyplývá, že příslušenstvím jsou toliko náklady spojené s uplatněním pohledávky u soudu, a za odůvodněně vynaložené náklady nelze považovat vyhotovení právního rozboru či posouzení věci. K poplatkům 1.200,--Kč uvedl, že by býval tuto částku uznal, nicméně se jedná o nepřípustné novum, kdy žalobce v přihlášce jako důvod vzniku výslovně uvedl: Poplatek ve výši 1.200,--Kč dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19.11.2015 . Až v doplnění pohledávky ze dne 22.5.l2017, tj. po uplynutí lhůty k přihlášení, změnil důvod tak, že se jedná o bankovní poplatek. Ke smluvní pokutě za neoznámení zřízení dalšího zástavního práva uvedl, že se jedná o neplatné ujednání pro rozpor s dobrými mravy, neboť porušením notifikační povinnosti nemůže věřili vzniknout škoda. Zřízení dalšího zástavního práva nemá vliv na možnost zpeněžení věci ani na cenu. Rovněž ostatní uplatněné smluvní pokuty jsou v rozporu s dobrými mravy, kdy navíc tyto byly ukryty v obchodních podmínkách, a nebyly součástí hlavního kontraktu. Žalovaný zde odkázal na rozhodnutí Ústavního soudu sp.zn. I. ÚS 3512/11.

Žalobce v replice setrval na stanovisku, že náklady na právní zastoupení je třeba považovat za příslušenství pohledávky, neboť právní posouzení celého případu bylo základem a vedlo ke stanovení dalšího postupu ve věci, tj. k samotnému uplatnění pohledávky, a to formou zahájení insolvenčního řízení, když to byl právě žalobce, který podal insolvenční návrh. Za náklady spojené s uplatněním pohledávky je tak třeba považovat i ty, které vzniknou mimosoudně, tj. před zahájení soudního řízení. U bankovních poplatků 1.200,--Kč pak nedošlo v průběhu insolvenčního řízení ke změně důvodu vzniku, v přihlášce bylo uvedeno, že se jedná o poplatky, pouze ve způsobu výpočtu bylo odkázáno na postupní smlouvu, což však neznamená, že by se jednalo o poplatky vzniklé na základě postupní smlouvy. K porušení notifikační povinnosti doplnil, že zástavní právo další v pořadí znamená, že i jiný věřitel může podat návrh na soudní prodej zástavy, přičemž takový prodej, který zástavní věřitel první v pořadí neovlivní, nemusí být ani z hlediska zástavního věřitele prvního v pořadí ani dlužníka vůbec žádoucí, a sankce 10.000,--K není nepřiměřená. K ostatním smluvním pokutám zopakoval, že obchodní podmínky byl součástí úvěrové smlouvy, dlužník se s nimi seznámil, a u dlužníka se pak jednalo o neplnění základních povinnosti dle úvěrové smlouvy, tj. především přebírání dalších závazků či nepojištění nemovitostí.

U jednání žalobce uvedl, že částka 25 000,--Kč za právní zastoupení vyplývá z dohody mezi žalobcem a Mgr. Soňou Houšovou jako advokátem, jednalo se o ústně uzavřenou příkazní smlouvu. Žalobce se specializuje na vymáhání pohledávek a tato služba je poskytována standardně u všech případů, spočívá v posouzení dokladů, právním posouzení a v návrhu možných dalších postupů, kde v tomto případě výsledkem bylo, že je nutno pohledávku zesplatnit a dále ji vymáhat jedním ze tří způsobů, tj. podáním insolvenčního návrhu, podáním žaloby u soudu v rámci nalézacího řízení či soudním prodejem zástavy. Odměna za právní posouzení tohoto případu byla ve výši 25 000,--Kč s tím, že v daném případě se jednalo o typový případ, tj. o postoupený hypoteční úvěr zajištěný zástavní smlouvou na nemovitost a daná odměna byla i v obdobných případech právě v této výši. K poplatku 1 200,--Kč uvedl, že ze strany dlužníka ani žalovaného nebyla sporována a dokonce část byla dlužníkem uznána. U smluvních pokut po 10 000,--Kč vyplývajících z úvěrové smlouvy za jednotlivé porušení povinností vycházeli z článku VIII. odst. 2 úvěrové smlouvy s tím, že zástavní smlouvu považují za související smluvní dokument a v této zástavní smlouvě byla sjednána smluvní pokuta právě ve výši 10 000,--Kč za jednotlivé porušení povinností, a to konkrétně v článku IV odst. 6. Současně odkázal na článek II. obchodních podmínek, a to konkrétně na definici souvisejících smluvních dokumentů. Žalobce setrval na stanovisku, že příslušenstvím pohledávky jsou i náklady na právní poradenství před případným podáním návrhu, neboť pokud by dlužník řádně platil, tak by ke vzniku těchto nákladů nedošlo. Obchodní podmínky byly nedílnou součástí smlouvy a v průběhu smluvního vztahu se dlužník stal opět podnikatelem a do předmětné nemovitosti rovněž umístil své sídlo s tím, že nemovitosti tedy nesloužily výhradně jen k bydlení, proto na něj nelze tak plně pohlížet jako na spotřebitele.

Soud nejprve posoudil včasnost podané žaloby. Pohledávka žalobce byla popřena při přezkumném jednání dne 23.5.2017 (přezkumné jednání a schůze věřitelů původně nařízené na 25.4.2017 byly odročeny právě na 23.5.2017) a žalobce byl u přezkumného jednání přítomen. Žaloba pak byla soudu doručena dne 22.6.2017, tedy ve lhůtě 30 dnů ode dne přezkumného jednání, tj. včas dle § 198 insolvenčního zákona.

Z vlastní činnosti je soudu známo, že u dlužníka Jiřího Kučery byl zjištěn úpadek, na jeho majetek byl prohlášen konkurz, a insolvenčním správcem byl ustanoven žalovaný (KSPA 60 INS 24559/2016-A-26).

Z protokolu o přezkumném jednání a z přezkumného listu pro pohledávky žalobce vyplývá, že žalovaný insolvenční správce pohledávku 1 popřel do výše 81.100,--Kč, a to náklady na právní zastoupení před zahájením insolvenčního řízení ve výši 25.000,--Kč, neboť tento nárok věřiteli nevznikl a ničím jej nedoložil, dále poplatek 1.200,--Kč, neboť dle smlouvy o postoupení ze dne 19.11.2015 dlužníkovi taková povinnost nevnikla, když tuto smlouvu nepodepsal, a dále částku 53.900,--Kč spočívající v poplatku aukční společnosti Gladys Auction (posledně jmenovaná částka nebyly zažalována a není předmětem incidenčního sporu). Pohledávka 2 ve výši 95.870,98 Kč byla popřena v celé přihlášené výši, neboť ujednání o smluvní pokutě za porušení notifikační povinnosti je neplatné z toto důvodu, že porušením této povinnosti nemůže věřiteli vzniknout žádná škoda, a další smluvní pokuty byly popřeny proto, že ujednání o nich jsou neplatná z důvodu kumulace sankcí za porušení téže povinnosti, jakož i z toho důvodu, že povinnost hradit smluvní pokuty byly ukryty v obchodních podmínkách, se kterými dlužník svým podpisem nevyslovil souhlas ani se s nimi neseznámil. Do výše popřených pohledávek bylo popřeno rovněž i pořadí, přičemž k popření pořadí nebyly uvedeny žádné další důvody mimo výše zmíněných.

Z přihlášky pohledávky plyne, že si žalobce přihlásil pohledávku 1 ve výši 1.872.485,12 Kč, z toho jistina 1.501.521,30 Kč jako neuhrazený hypoteční úvěr poskytnutý původním věřitelem Hypoteční bankou a.s. a postoupený na žalobce. V rámci příslušenství byly mimo jiné přihlášeny náklady spojené s řešením pohledávky před zahájením insolvenčního řízení 25.000,--Kč a dále poplatky, kde ve způsobu výpočtu bylo uvedeno: Poplatek ve výši 1.200,--Kč dle smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 19.11.l2015. Současně byla přihlášena pohledávka 2 ve výši 95.870,98 Kč, z toho 9 smluvních pokut po 10.000,--Kč tak, jak byly uvedeny v žalobě a dále úrok z prodlení z této částky od 1.1.2016 do dne sepisu insolvenčního návrhu (21.10.2016) ve výši 5.870.98 Kč. U všech pohledávek bylo uplatněno zajištění na nemovitostech tak, jak jsou uvedeny ve výroku rozsudku. V doplnění přihlášky doručené soudu dne 23.5.2017 žalobce uvedl, že částka 1.200,--Kč představuje bankovní poplatky v souvislosti se správou hypotečního úvěru.

Ze smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru č. 6300/333657-01/11/01-001/00/R ze dne 23.9.2011 soud zjistil, že původní věřitel Hypoteční banka a.s. se zavázal poskytnout dlužníkovi a jeho manželce Mgr. Andree Kučerové úvěr ve výši 1.790.000,--Kč a dlužník s manželkou se jej zavázali hradit v pravidelných měsíčních anuitních splátkách ve výši 13.142,--Kč vždy k 15. dni v měsíci s dobou trvání splácení 15 let. Úroková sazba byla sjednána ve výši 3,89 % ročně. Dlužník a jeho manželka jsou označení jménem, rodným číslem a trvalým pobytem. Úvěr měl být využit pro účely bydlení. V daném případě se jedná o typicky spotřebitelský hypoteční úvěr, jaký banky poskytují spotřebitelům. V čl. VIII odst. 2 bylo obecně ujednáno, že neplnění povinností dlužníka vyplývajících ze smlouvy, obchodních podmínek a dle souvisejících smluvních dokumentů náleží bance zákonný úrok z prodlení a smluvní pokuty a poplatky, a to ve výši stanovené smlouvou, obchodními podmínkami a souvisejícími smluvními dokumenty nebo sazebníkem. V odst. 7 téhož článku bylo uvedeno, že práva a povinnosti se řídí také platnými obchodními podmínkami, které tvoří součást smlouvy, dlužník se s nimi seznámil, souhlasí s jejich zněním a osobně je převzal, což stvrzuje svým podpisem. V úvěrové smlouvě však nikde není sjednána konkrétní výše smluvní pokuty 10.000,--Kč za jednotlivá porušení ani zde nejsou uvedeny konkrétní skutkové podstaty smluvních pokut, z nichž žalobce dovazuje svůj nárok na 8 x 10.000,--Kč. Jediná smluvní pokuta sjednaná v konkrétní pevné výši je v úvěrové smlouvě uvedena ve výši 5.000,--Kč, a to za porušení povinnosti zajistit výmaz předchozích zástavních práv (čl. V. odst. 3), avšak tato pokuta přihlášena nebyla.

V obchodních podmínkách, které však nejsou dlužníkem podepsány, je uvedeno, že za příslušenství se považují rovněž smluvní pokuty a náklady spojené s uplatněním pohledávky, a že za související smluvní dokumenty se považují smluvní dokumenty vyhotovené v souvislosti s uzavřením smlouvy, zejména zajišťovací dokumenty. V čl. III. odst. 3 je uvedeno, že dlužník je povinen plnit všechny povinnosti dle smlouvy, obchodních podmínek s souvisejících smluvních dokumentů (písm. a), bez zbytečného odkladu písemně informovat banku o podstatných změnách osobní a finanční povahy, včetně změny daňového rezidenství a korespondenčního místa (písm. b), poskytovat bance plnou součinnost při hodnocení a kontrole plnění smlouvy, obchodních podmínek a podmínek vyplývajících ze souvisejících smluvních dokumentů (písm. d), zajistit na svém účtu dostatek finančních prostředků k provedení úhrad (písm. f), neprodleně banku písemně informovat o všech skutečnostech, které mají nebo by mohly mít za následek zhoršení finanční situace dlužníka nebo ohrožení schopnosti dlužníka splatit úvěr (písm. g), neprodleně banku písemně informovat o vzniku pojistné události na zastavené nemovitosti, o soudním, rozhodčím či správním řízení, jehož předmětem je či může být zastavená nemovitosti či vznesení nároku třetí strany vůči zastavené nemovitosti (písm. h), písmeně oznámit předem svůj úmysl převzít další podstatné závazky (písm. i). Dál je v odst. 5 sjednána povinnost po celou dobu trvání úvěru zabezpečit pojištění nemovitosti (písm. b). V čl. IV odst. 2 písm. d) bylo uvedeno, že při porušení povinnosti ze strany dlužníka je banka oprávněna požadovat smluvní pokutu vyplývající ze smlouvy, souvisejících smluvních dokumentů či sazebníku banky. Soud tedy shrnuje, že ani v obchodních podmínkách není nikde stanovena konkrétní výše smluvní pokuty a případné rozlišení její výše v závislosti na závažnosti porušení sjednaných povinností.

Ze zástavní smlouvy ze dne 23.9.2011 a z výpisu z katastru nemovitostí soud zjistil, že shora uvedený úvěr byl zajištěn zástavním právem na nemovitostech ve společné jmění manželů zapsaných na listu vlastnictví č. 647 v kat. úz. Skuteč, které jsou blíže specifikovaný ve výroku rozsudku. Zástavní smlouva byla sjednána k zajištění pohledávek plynoucích ze shora uvedené úvěrové smlouvy, a to k zajištění splacení jistiny a příslušenství. V čl. IV. odst. 2 byla sjednána povinnost dlužníka písemně oznámit věřiteli dodatečné zřízení zástavního práva ve prospěch další třetí osoby. V odst. 6 téhož článku byly sjednány smluvní pokuty, a to pro případ porušení povinností dle odst. 4 daného článku ve výši 50.000,--Kč, a pro případ porušení ostatních povinností vyplývajících ze zástavní smlouvy ve výši 10.000,--Kč. Z výpisu z katastru nemovitostí pak plyne, že po vkladu shora uvedeného zástavního práva dlužník uzavřel další smlouvy o zřízení zástavního práva dne 29.11.2014 ve prospěch věřitelů Ing. Zdeněk Sláma, Ing. Milan Vacek, Ing. Jiří Vacek (rovněž přihlášení věřitelé), a tato zástavní práva byla vložena do katastru nemovitostí.

Z dohody o uznání dluhu uzavřené dne 13.5.2015 s původním věřitelem Hypoteční bankou a.s. soud zjistil, že dlužník se svojí manželkou uznali svůj závazek plynoucí ze shora uvedené úvěrové smlouvy ve výši 1.530.934,29 Kč s tím, že částka 40.947,03 již byla po splatnosti (z toho jistina po splatnosti 24.227,70 Kč) s tím, že poplatky po splatnosti činily 450,--Kč. Dlužník s manželkou se současně zavázali do 30.6.2015 uhradil minimálně částku 40.000,--Kč, od 5/2015 obnovit řádné splácení poskytnutého úvěru splátkami 13.068,40 Kč a dále uhradit do 15.7.2015 veškeré již splatné závazky.

Z postupní smlouvy ze dne 19.11.2015 a z oznámení původního věřitele soud zjistil, že pohledávka byla postoupena na navrhujícího věřitele s tím, že jistina po splatnosti nyní činila již 65.363,90 Kč. Postupovaná pohledávka je mimo jiné popsána tak, že poplatky po době splatnosti činí 1.200,--Kč. Pohledávka byla postoupena s veškerými právy a povinnostmi a příslušenstvím a zajištěním. Z prohlášení původního věřitele vyplývá, že původní věřitel prohlásil, že postupní smlouva nabyla účinnosti dne 13.8.2015.

Z předžalobní výzvy ze dne 16.3.2015 vyplývá, že původní věřitel vyzval dlužníka k uhrazení dluhu po splatnosti, který činil k 15.3.2015 celkem 68.722,24 Kč s tím, že nebude-li splatný dluh doplacen, může věřitel úvěr předčasně zesplatnit. Z výzvy ze dne 30.11.2015 vyplývá, že navrhující věřitel přistoupil k zesplatnění celého dluhu a vyzval dlužníka a jeho manželku k zaplacení celkové dlužné částky 1.551.170,75 Kč do 20.12.2015. Z čl. IV. odst. 2 písm. f) obchodních podmínek vyplývá, že pro případ porušení povinností dle úvěrové smlouvy byl věřitel oprávněn dluh zesplatnit. Z upozornění ze dne 2.4.2015 soud zjistil, že původní věřitel upozorňoval dlužníka na možnost realizace zástavy, neboť dlužník své dluhy řádně nesplácel.

Z výpisu z registru ekonomických subjektů a z výpisu ze živnostenského rejstříku plyne, že dlužník v době podpisu úvěrové smlouvy nebyl zapsán jako osoba samostatně výdělečně činná v obchodním rejstříku a živnost obnovil až 15.9.2014 s adresou sídle v nemovitosti, které byla předmětem zástavy.

Z faktury č. 1600020 ze dne 4.5.2016 se splatností 31.5.2016 vyplývá Mgr. Soňa Houšová, advokátka vyúčtovala žalobci částku 26.613,--Kč za právní služby a z transakční historie vyplývá, že tato částka byla uhrazena dne 5.5.2016.

Jednatelka žalobce paní Renata Zdražilová v účastnické výpovědi uvedla, že je jednatelkou žalobce již od roku 2014. Předmětem činnosti žalobce, tj. společnosti RenoFin, je inkaso pohledávek, převážně bankovních, tj. společnost odkupuje od bank pohledávky a následně je inkasuje, tj. vymáhá. Spolupracují s Mgr. Soňou Houšovou, kdy v podstatě všechny pohledávky, které na sebe postoupí, s ní konzultují a současně s ní konzultují další postup. Konzultace spočívá už ve výběru pohledávek, které na sebe postupují, zda je tam spor či nikoliv apod. Pokud pak dojde k postoupení, pak prvotně probíhá komunikace s dlužníkem, zda je ochoten a schopen svým závazkům dostát s tím, že tuto prvotní komunikaci provádí společnost RenoFin. Pokud se vyskytne nějaký problém, tak to již konzultují s Mgr. Houšovou ohledně dalšího postupu. Konkrétně u pana Kučery s ním nejdříve komunikovala jednatelka sama, zdálo se, že s dlužníkem se nalezne řešení, navrhovala několik řešení, např. prodej nemovitosti, avšak dlužník nic nedodržel. Následně se proto obrátila na paní Mgr. Houšovou, která připravila výzvy k zaplacení a poté i výzvu k zesplatnění, poslala to jednatelce mailem a ta dokumenty zasílala dlužníkovi doporučenou poštou. Výsledkem nakonec bylo to, že podali insolvenční návrh. Prvotní paušální částka je 25 000,--Kč, jedná se o částku shodnou pro obdobné případy s tím, že tato částka byla sjednána ústně a současně je zmíněná v mailové komunikaci mezi jednatelkou a Mgr. Houšovou. K dotazu, kdy byla úplata uhrazena, jednatelka odkázala na listiny založené ve spise. Dále jednatelka uvedla, že mezi posuzovanými případy v podstatě není rozdíl, jedná se o stejný model. Za samotné podání insolvenčního návrhu bylo fakturováno zvlášť, částku si nepamatovala přesně, bylo to asi 20 000,--Kč.

Po právní stránce soud posoudil věc následovně. Vzhledem k tomu, že úvěrová i zástavní smlouvy byly podepsány v roce 2011, soud věc posoudil dle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen OZ ) a dle zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31.12.2013.

Podle § 39 OZ neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

Podle § 52 odst. 1 OZ spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Podle odst. 2 dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Podle odst. 3 spotřebitelem je fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

Podle § 121 odst. 3 OZ příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení, poplatek z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.

Podle § 497 obchodního zákoníku smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

Podle § 170 odst. f) IZ v insolvenčním řízení se neuspokojují žádným ze způsobů řešení úpadku náklady účastníků řízení vzniklé jim účastí v insolvenčním řízení

Soud předmětnou smlouvu posoudil jako smlouvu o úvěru dle § 497 a násl. obchodního zákoníku, avšak současně se jednalo o spotřebitelskou smlouvou dle § 52 a násl. OZ, neboť původní věřitel ji uzavřel v rámci své podnikatelské činnosti a dlužník s manželkou jako spotřebitelé. Dlužník ani jako manželka ji jako podnikatelé neuzavřeli a jak již bylo shora uvedeno, jednalo se o typickou spotřebitelskou smlouvu, kterou byl dlužníku a jeho manželce za účelem financování bydlení poskytnut hypoteční úvěr se zajištěním zástavním právem na daných nemovitostech. Na daném charakteru nemůže nic změnit to, že se případně dlužník následně stal osobou samostatně výdělečně činnou či že zde měl v živnostenském rejstříku uvedeno sídlo. Je obvyklým jevem, že fyzické osoby-podnikatelé mají jako své sídlo či místo podnikání zapsáno rovněž své bydliště. Rovněž tak není vyloučeno, aby osoba samostatně výdělečná činná v jiných smlouvách nesouvisejících přímo s jejím podnikáním vystupovala jako spotřebitel. Jinými slovy řečeno, i osoba samostatně výdělečně činná může uzavřít smlouvu jako spotřebitel.

Náklady spojené s řešením pohledávky před zahájením insolvenčního řízení 25.000,--Kč.

Lze souhlasit se žalobcem, že obecně náklady spojené s uplatněním pohledávky jsou příslušenstvím pohledávky a je povinností dlužníka je uhradit a že se může i jednat o náklady vynaložené mimosoudně. Vždy se však musí jednat o náklady vynaložené účelně. V daném případě má však soud za to, že se jednalo jednak o náklady vynaložené v souvislosti s podáním insolvenčního návrhu, a tudíž o náklady, které se v insolvenčním řízení neuspokojují dle § 170 písm. f) IZ, a dále se ani nejednalo o náklady vynaložené účelně. Činnosti provedené advokátkou tak, jak byly popsány žalobcem a jeho jednatelkou, spadají do kategorie úkonu právní služby označeného jako převzetí a příprava zastoupení. Jak bylo shora popsáno, jednalo se především o posouzení věci a zvolení další strategie při vymáhání, tj. zda bude podána žaloba, insolvenční návrh či návrh na soudní prodej zástavy, popř. sestavení výzev k zaplacení či oznámení o zesplatnění. Tato činnost však představuje právě převzetí a přípravu zastoupení, které v sobě zahrnuje jak posouzení právního a skutkového stavu věci, tak doporučení dalšího postupu. Náklady za tyto úkony však spadají do kategorie, které účastníkům vzniknou účastí v insolvenčním řízení, čímž se rozumí i rovněž příprava a převzetí zastoupení před podáním insolvenčního návrhu. Tyto náklady se pak v insolvenčním řízení neuspokojují. Vyloučení uspokojení nákladů řízení podle § 170 odst. f) IZ nelze obcházet např. tím, že právní služby spočívající v převzetí zastoupení, sepsání návrhu a jeho podání budou formálně označeny jako jiné náklady spojené s řešením pohledávky. Pro úplnost je nutno říci, že do těchto nákladů nemohou být zahrnuty např. náklady na posouzení bonity dané pohledávky před jejím postoupením. Soud má však dále za to, že tyto náklady nebyly ani vynaloženy účelně. Jak plyne z výpovědi jednatelky, tak předmětem činnost žalobce je skupování pohledávek a jejich následné inkaso, tedy vymáhání. V daném případě se pak jednalo i dle výpovědi jednatelky žalobce o typový případ, tedy hypoteční úvěr poskytnutý bankou a zajištěný nemovitostmi, který již v době postoupení nebyl řádně splácen. Nejednalo se tedy o žádný složitý případ, který by vyžadoval rozsáhlé právní rozbory před samotným podáním insolvenčního návrhu. Vzhledem k tomu, že byl postoupen již nesplácený úvěr, musel si být žalobce vědom toho, že zřejmě bude muset přistoupit k jeho vymáhání. Činnosti, za něž pak je pak požadována částka 25.000,--Kč, si má být subjekt, který se zabývá skupováním a inkasem pohledávek, schopen zajistit sám, např. prostřednictvím jednatelů či zaměstnanců, a náklady na takovou činnost jsou jeho provozními náklady. V daném případě pak od počátku bylo zřejmé, že pohledávku bude možné vymáhat buď žalobou či v insolvenčním návrhu nebo prostřednictvím soudního prodeje zástavy s tím, že je-li zde více věřitelů, přichází v úvahu zejména podání insolvenčního návrhu. Není pak nutné, aby např. na sepsání výzev či oznámení o zesplatnění byl najímán externí právník. V obdobných případech nelze samozřejmě vyloučit, aby případné zvýšené náklady spojené s vymáháním byly v úvěrové smlouvě ošetřeny např. ujednáním o smluvní pokutě pro případ předčasného zesplatnění se současným ujednáním konkrétní výše. K takové situaci však v daném případě nedošlo a požadovaná částka 25.000,--Kč spočívala pouze na dohodě mezi žalobcem a jeho advokátem. S ohledem na shora uvedené soud žalobci tuto pohledávku nepřiznal. Pro úplnost je třeba zmínit, že odměna za zastupování při podání insolvenčního návrhu by vycházela z tarifní hodnoty 50.000,--Kč (§ 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu) a mimosmluvní odměna by tak činila 3.100,--Kč (§ 7 advokátního tarifu) za jeden úkon právní služby. V daném případě pak za dva úkony právní služby, tj. za přípravu a převzetí zastoupení a za podání insolvenčního návrhu, celkem 6.200,--Kč, což se dvěma paušálními náhradami 600,--Kč (po 300,--Kč) činí celkem 6.800,--Kč. Pokud pak žalobce již uhradil částku 20.000,--Kč (jak vyplynulo z výslechu jednatelky), je tato částka již více než kompenzována.

Poplatek ve výši 1.200,--Kč.

U této pohledávky se jedná o poplatky spojené s vedením hypotečního úvěru vyplývající z postupní smlouvy, přičemž výše nebyla sporována. Poplatky jsou obvyklým příslušenstvím bezprostředně souvisejícím s poskytnutým hypotečním úvěrem. V přihlášce pohledávky bylo uvedeno, že se jedná o poplatky ve výši 1.200,--Kč dle postupní smlouvy, přičemž z postupní smlouvy jasně vyplývá, že se u částky 1.200,--Kč jedná o poplatky související s hypotečním úvěrem, které byly postoupeny na žalobce. Z přihlášky a postupní smlouvy tedy bylo možno dovodit, že se jedná právě o poplatky související s hypotečním úvěrem a vedením hypotečního úvěru a že se nejedná o žádné další jiné poplatky, které by měly vzniknout až na základě samotné postupní smlouvy. Ostatně pokud by insolvenční správce měl pochybnosti ohledně charakteru těchto pohledávek, mohl žalobce vyzvat k doplnění přihlášky. Soud má však za to, že toto ani nebylo zapotřebí, a že skutečný charakter těchto poplatků byl v přihlášce rozpoznatelný. Soud má tedy za to, že žalobce tuto pohledávku řádně přihlásil a že má nárok na uhrazení daných poplatků. Vzhledem k tomu, že se jedná o příslušenství pohledávky, vztahuje se rovněž na tuto částku zajištění sjednané ve shora uvedené zástavní smlouvě, a žalobce má tedy nárok, aby tato pohledávka byla uspokojena ze zpeněžení předmětu zajištění.

Smluvní pokuta 10.000,--Kč dle zástavní smlouvy za porušení notifikační povinnosti včetně příslušenství.

V zástavní smlouvě byla srozumitelně sjednána povinnost dlužníka oznámit neprodleně žalobci (či jeho právnímu předchůdci), že na zastavených nemovitostech zřídil zástavní právo ve prospěch třetí osoby (čl. IV. odst. 2), přičemž přímo v zástavní smlouvě byla rovněž jasně sjednána smluvní pokuta ve výši 10.000,--Kč za porušení této povinnosti (čl. IV. odst. 6). Z výpisu z katastru nemovitostí vyplývá, že dlužník následně uzavřel další zástavní smlouvy na danou nemovitost, přičemž v řízení nebylo tvrzeno ani prokazováno, že by dlužník tuto skutečnost žalobci oznámil. Soud má za to, že ujednání takové povinnosti a smluvní pokuty za její porušení není v rozporu s dobrými mravy. Zajištěný věřitel a zejména první v pořadí má zájem na to, aby věděl, zda následně budou na předmětu zajištění zřízena další zástavní práva a k zajištění jakých pohledávek. Lze odkázat na příklad, který uvedl žalobce ve své replice, a dále uvést, že zajištěný věřitel je při vymáhání své pohledávky a případné realizaci zástavy do určité míry ovlivněn tím, zda na nemovitostech jsou i jiná zástavní práva. Např. při refinancování nemovitosti, kdy ji kupuje třetí subjekt s tím, že vyplatí zástavu a požaduje její výmaz, nestačí při více zástavních věřitelů pouze shodná vůle zástavního věřitele, dlužníka a třetího kupujícího, ale je nutné, aby případně byly vyplaceny rovněž další zástavy a byly zajištěny i výmazy dalších zástavních práv. Jinými slovy řečeno, je nutno jednat také s dalšími zajištěnými věřiteli a je zřejmé, že případné mimosoudní vyřešení věci může trvat déle. Refinancování nemovitostí pak obvykle bývá snazší tak, kde je méně zástavních práv. Notifikační povinnost nevylučovala dlužníka z možnosti zatížit nemovitosti dalšími zástavními právy, ale pouze jej zavazovala k tomu, aby o nich prvního zajištěného věřitele informoval. Takový požadavek je zcela legitimní a dlužníka žádným zásadním způsobem nezatěžuje. Soud proto žalobci tuto pohledávku přiznal. Žalobce má rovněž nárok na zákonný úrok z prodlení z této částky, a to za období uplatněné v přihlášce, tj. od 1.1.2016 (k zesplatnění úvěru došlo v prosinci 2015 a k porušení povinnosti již v roce 2014) do dne sepisu návrhu, (tj. 21.10.2016) ve výši 649,--Kč. Obdobně jako u shora uvedených poplatků vztahuje se rovněž na tuto částku zajištění sjednané ve shora uvedené zástavní smlouvě, a žalobce má tedy nárok, aby tato pohledávka byla uspokojena ze zpeněžení předmětu zajištění.

Smluvní pokuta 80.000,--Kč dle úvěrové smlouvy za porušení notifikační povinnosti včetně příslušenství.

Žalobce se po dlužníkovi domáhá zaplacení osmi smluvních pokut po 10.000,--Kč za osm porušení povinností dlužníka vyplývajících z obchodních podmínek. Především je nutno uvést, že v úvěrové smlouvě nebyly vůbec sjednány konkrétní smluvní pokuty, které žalobce požaduje (tj. ani vymezení povinností, za něž je pokuta požadována, ani její výše). V úvěrové smlouvě je pouze obecně uvedeno, že dlužník je případně povinen uhradit smluvní pokuty, které vyplývají z úvěrové smlouvy, obchodních podmínek či souvisejících smluvních dokumentů nebo ze sazebníku. V obchodních podmínkách jsou pak uvedeny povinnosti dlužníka, z jejichž porušení žalobce své smluvní pokuty dovozuje, avšak v obchodních podmínkách pak opět nejsou uvedeny žádné konkrétní smluvní pokuty, tj. jaká částka by měla být požadována za porušení jaké konkrétní povinnosti. Opět je zde jen obecně zmíněno, že v případě porušení povinností je banka oprávněna požadovat zaplacení smluvní pokuty vyplývající z úvěrové smlouvy, souvisejících smluvních dokumentů či sazebníku. K tomu je pak nutno zdůraznit, že tyto podmínky nejsou dlužníkem podepsány, a tudíž s ohledem na závěry přijaté Ústavním soudem v jeho nálezu sp.zn. I. ÚS 3512/11 ze dne 11.11.2013 soud dospěl k závěru, že takto sjednané smluvní pokuty by byly neplatné dle § 39 občanského zákoníku pro rozpor s dobrými mravy. Skutečnost, že dlužník v úvěrové smlouvě podepsal, že se s nimi seznámil a že je převzal, jsou zcela bezpředmětné, neboť obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Dlužník nemohl očekávat, že v obchodních podmínkách budou obsaženy smluvní pokuty, a jejich začlenění do úvěrových podmínek tvořících součást smlouvy vypracované věřitelem, není poctivým jednáním ze strany věřitele-dodavatele vůči dlužníkovi jako spotřebiteli. Žalobce pak konkrétní výši smluvní pokuty ve výši 10.000,--Kč za jednotlivé porušení dovozoval ze zástavní smlouvy. Ze zástavní smlouvy však jasně vyplývá, že smluvní pokuta 10.000,--Kč byla sjednána za porušení tzv. ostatních povinností plynoucích pouze ze zástavní smlouvy a nikoli za porušení jakýchkoli jiných povinností sjednaných v jiných smlouvách (srov. znění čl. IV. odst. 6 zástavní smlouvy). Soud proto dospěl k závěru, že smluvní pokuty za porušení povinností tak, jak jsou uvedeny žalobcem, vůbec nebyly sjednány, a pokud by byly sjednány v obchodních podmínkách ve spojení se zástavní smlouvou (jak dovozuje žalobce), jednalo by se o ujednání neplatná pro rozpor s ochranou spotřebitele a pro rozpor s dobrými mravy, a to s odkazem na shora uvedený nález Ústavního soudu. Je nepřípustné, aby vůči spotřebiteli byla dovozována smluvní pokuta v nemalých částkách přes tři různé dokumenty (úvěrová smlouva, obchodní podmínky a zástavní smlouva), z nichž jeden (obchodní podmínky) dlužník ani nepodepsal. Soud proto žalobci nepřiznal zbývající část popřené pohledávky 2 ve výši 85.221,98 Kč, tj. smluvní pokuty 8 x 10.000,--Kč a tomu odpovídající úrok z prodlení.

Na základě shora uvedeného soud žalobci přiznal částky 1.200,--Kč, 10.000,--Kč a 649,--Kč, tedy celkem 11.849,--Kč. Ohledně ostatních částek 25.000,--Kč a 85.221,98 Kč, celkem 110.221,98 Kč soud žalobu zamítl.

O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Celkem byla žalována částka 122.070,98 Kč Žalobce měl úspěch ohledně částky 11.849,--Kč (tj. cca 10 %), a neúspěch ohledně částky 110.221,98 Kč (tj. cca 90 %). Žalobce je tedy povinen uhradit žalovanému poměrnou část nákladů řízené ve výši 80 % (rozdíl úspěchu a neúspěchu). Poté, co Ústavním soudem ČR byla zrušena vyhláška č. 484/2000 Sb. (viz nález Ústavního soudu publikovaný ve Sbírce zákonů pod č. 116/2013 Sb.), soud náhradu nákladů řízení v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 31 Cdo 3043/2010, ze dne 15.5.2013, a v souladu s aktuální rozhodovací praxí Nejvyššího soudu ČR (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 29 ICdo 15/2013 a 29 ICdo 18/2013), přiznal dle § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu. Tarifní hodnota dle zmíněného ustanovení advokátního tarifu činí 50.000,--Kč, a sazba mimosmluvní odměny tak činí dle § 7 advokátního tarifu částku 3.100,--Kč za jeden úkon právní služby. Soud přiznal žalovanému odměnu za 3 úkony právní služby (převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě a účast při jednání), tedy 9.300,--Kč, k tomu je nutno přičíst tři paušální náhrady po 300,--Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 900,--Kč, celkem 10.200,--Kč (zástupce žalovaného není plátcem DPH). Z toho poměrná část 80 % je 8.160,--Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení rozsudku, a to k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích (ustanovení § 201 a § 204 odst. 1 o.s.ř.).

Lhůta k podání opravného prostředku začíná běžet ode dne, kdy bude toto rozhodnutí doručeno adresátovi zvláštním způsobem (ustanovení § 74 odst. 2 insolvenčního zákona, ve spojení s ustanovením § 160 odst. 3 insolvenčního zákona).

V Pardubicích dne 30. ledna 2018 Mgr. Martin Schreier v. r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Ing. Lenka Novotná