60 ICm 2702/2014
Jednací číslo: KSPH 60 ICm 2702/2014 (KSPH 60 INS 21880/2013)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Tůmou, Ph.D., ve věci žalobce E.L.M. Finance, s.r.o., IČ: 49060279, se sídlem Třešňová 217, 373 71 Adamov, adr. pro doručování pro doručování Dolní Třebonín 150, proti žalovanému JUDr. Michal Mareš, IČ: 66252148, se sídlem Vodičkova 32/700, 110 00 Praha 1, insolvenčnímu správci majetkové podstaty dlužníka OIK, s.r.o., IČ: 46351388, se sídlem 28. října 919, 277 11 Neratovice o žalobě o určení pravosti pohledávky,

takto :

I. Určuje se, že pohledávka žalobce přihlášená do insolvenčního řízení dlužníka vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 60 INS 21880/2013 v přihlášce č. P4 je v popřené části co do částky 74.831,96 Kč p o p r á v u .

II. Žaloba, kterou se žalobce domáhá určení, že pohledávka žalobce přihlášená do insolvenčního řízení dlužníka vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 60 INS 21880/2013 v přihlášce č. P4 je v popřené části co do částky 1.463.748,74 Kč po právu, s e z a m í t á .

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění :

Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 12. 8. 2014 domáhá v incidenčním sporu určení, že pohledávka ve výši 1.538.580,70 Kč přihlášená pod přihláškou P4 do insolvenčního řízení vedeného pod sp. zn. KSPH 60 INS 21880/2013 z titulu smlouvy o dílo, byla přihlášena po právu. Žalobce svou žalobu odůvodnil tak, že se jedná o neuhrazenou část faktury za provedené stavební práce právním předchůdcem žalobce ve výši 772.179,-Kč, splatné dne 7. 10. 2009 a vystavené na částku 872.119,-Kč. Tato faktura byla uhrazena částečné dne 19. 3. 2013 ve výši 99.940,-Kč. Jedná se o cenu za provedené vícepráce, kdy daňový doklad byl vystaven dle bodu 5.3 smlouvy o dílo uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a dlužníkem a v souladu s touto smlouvou byly veškeré vícepráce odsouhlaseny ve stavebním deníku jednatelem dlužníka Miloslavem Procházkou. Navíc byla pohledávka uznána i dne 5. 1. 2010 prokuristou dlužníka Karlem Mašínem. Dále žalobce požaduje smluvní pokutu za prodlení s plněním dle bodu 10.2 smlouvy ve výši 0,05% denně od 8. 10. 2009 ve výši 540.525,40 Kč a úrok z prodlení od 7. 10. 2009 ve výši 225.876,30 Kč. Závěrem navrhuje, aby soud rozhodl tak, že pohledávka byla přihlášena po právu. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že trval na svém popěrném úkonu. Tvrdí, že nárok nevznikl, neboť dle rozhodovací praxe Nejvyššího soudu nemá ze smlouvy o dílo zhotovitel nárok na úhradu víceprací. Ze stejného důvodu žalovaný popřel i příslušenství pohledávky a smluvní pokutu za prodlení. Z obsahu insolvenčního spisu se podává, že insolvenční řízení bylo zahájeno na návrh věřitele dne 7. 8. 2013 a dne 22. 4. 2014 bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka a byl prohlášen konkurs na majetek dlužníka, přičemž insolvenčním správcem byl ustanoven žalovaný. Dne 17. 7. 2014 proběhlo přezkumné jednání, na kterém ustanovený insolvenční správce (a rovněž dlužník) popřel mimo jiné přihlášku pohledávky žalobce v přihlášce pod č. P4 v celkové výši 1.538.580,70 Kč co do pravosti. Na základě toho soud přezkoumal přípustnost žaloby dle ust. § 160 IZ ve spojení ust. § 199 IZ. Žaloba byla podána věřitelem popřené pohledávky, a to do 30 dnů od přezkumného jednání proti ustanovenému insolvenčnímu správci, jenž pohledávku žalobce na přezkumném jednání popřel. Žaloba tak byla podána včas a osobou oprávněnou. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a celkovému skutkovému závěru. Dlužník, jehož jménem jednal v prokuře Karel Mašín, a Stavitelství Kladno, spol. s r.o. uzavřeli dne 4. 8. 2008 smlouvu o dílo, jejímž předmětem byla výstavba prodejny Lidl a kotelny v ul. Červeňanského, Praha 5. Strany sjednaly cenu díla určenou skutečně provedeným množstvím výkonu , jež byla na základě předaných podkladů odvozena od sestaveného položkového rozpočtu tvořícího přílohu smlouvy, a to v celkové výši 5.065.635,-Kč vč. DPH. V případě, že realizace bude vykazovat rozdílnost v druhu či množství požadovaných prací a dodávek, a tyto budou nezbytné pro zdárné dokončení díla, sjednaly strany možnost víceprací, které budou zapsány a odsouhlaseny dlužníkem ve stavebním deníku. Současně s odsouhlasením měl dlužník obdržet cenovou kalkulaci na odsouhlasené vícepráce. Dále strany sjednaly platební podmínky tak, že dlužník uhradí skutečně provedené práce na základě měsíčních faktur vč. DPH, které odsouhlasí podpisem zjišťovacího protokolu. Splatnost faktur byla sjednána na 30. den ode dne odsouhlasení objednatelem. Taktéž ve smlouvě o dílo strany sjednaly smluvní pokutu pro případ prodlení se zaplacením faktur ve stanoveném termínu ve výši 0,05% z nezaplacené částky za každý započatý den prodlení (důkaz: smlouva o dílo č. 08087; výpis z obchodního restříku dlužníka).

Ze stavebního deníku bylo zjištěno, že odsouhlaseny byly podpisem jednatele dlužníka Miloslava Procházky tyto víceprace: datum 3.7., stěhování skruží 12H; čerpání vody 2H; datum 7. 7., vystěhování ZS 1H bobcat; datum 8. 7. převoz osb 2H; datum 9. 7., nečitelné; datum 10. 7., sonda hledání kabelů 1H; datum 13. 7. zahození otvorů, osazení chráničů u výtahu, úklid prodejny, natažení probarvené omítky; datum 16. 7., sekání pro UCT, sekání pro FA. 3H, nakládka palet, převážení osb 1H; datum 18. 7., odkopání zeminy, čištění šachty 15H; datum 20. 7. vysekání otvorů; datum 21. 7. stavba lešení u výtahu; datum 22. 7., zakrytí reklamy; datum 23. 7. bourání otvorů, montáž lešení pro USRP; datum 24. 7., předělení atiky, montáž reklamy; datum 27. 7., předělání atiky vstup, materiál 200 + 200 Kč; datum 29. 7., přidělání pilířů ke sloupu, vyrovnání pod roštem. Odsouhlasení bylo učiněno podpisem buď na konci strany stavebního deníku, nebo přímo u napsaných víceprací. Zapsané víceprace, které nebyly tímto způsobem odsouhlaseny, jsou tyto: datum 14. 7. převoz osb, bobcat 0,5H, jistič; datum 15. 7., nečitelné; datum 17. 7., čištění šachty 8H, betonáž atiky; datum 30. 7., montáž a demontáž lešení (důkaz: stavební deník na čl. 15-23; výpis z obchodního rejstříku na čl. 3). Z faktury č. 000290488 soud zjistil, že tato byla vystavena dne 7. 9. 2009 se splatností 7. 10. 2009 a předmětem fakturace byly víceprace při výstavbě prodejny LIDL a kotelny v ul. Červeňanského ve výši 872.119,-Kč. Nabídkový rozpočet vytvořený 19. 1. 2009 podrobně účtuje veškeré položky, které byly v souhrnu fakturovány v předmětné faktuře. Položky jsou rozděleny na oddíl SO_19 Provedené práce červenec dle stav. deníku ve výši 95.163,-Kč a oddíl SO_20 Dodatek D5 ve výši 637.710,-Kč. Rozepsané položky SO_19 souhlasí se zápisem ve stavebním deníku (viz výše), rozepsané položky SO_20 nelze ve stavebním deníku nalézt. Položky SO_20, tak jak je žalobce přiřadil k jednotlivým pracím, nesouhlasí ani co se týče výměry, ani co se týče materiálu (důkaz: faktura č. 00029048 tvořící přílohu přihlášky č. P48; nabídkový rozpočet s výkazem výměr u víceprací). Vedle toho na ústním jednání byla žalobcem předložena úředně ověřená kopie faktury označené rovněž č. 000290488, jež však byla vystavena už dne 18. 8. 2009 se splatností dne 17. 9. 2009, s výslovnou adresací tehdejšímu jednateli dlužníka Ing. Miloslavu Procházkovi. V dalším obsah této listiny odpovídá originálu faktury předloženého jako příloha žalaoby, resp. kopii tohoto originálu tvořící přílohu přihlášky č. P4. Navíc tato listina obsahuje i rukou psané prohlášení Množství provedených prací souhlasí datované 9. 9. 2009 s připojením nečitelného podpisu, jež má být dle tvrzení žalobce podpisem tehdejšího jednatele dlužníka Ing. Procházky. Dne 15. 1. 2010 prokurista dlužníka Karel Mašín uznal dluh vůči Stavitelství Kladno, spol. s r.o. ve výši 1.852.654,-Kč na základě vystavených faktur vymezených v této listině (včetně předmětné faktury č. 290488). K tomuto projevu je pak stejným rukopisem dopsáno prohlášení znějící Oproti závazek-dosud neodsouhlasený 648.890-136.231 = 512.659,-Kč bez DPH, což je 610.064,-Kč vč. DPH (důkaz: seznam faktur za dlužníkem ze dne 15. 1. 2010 včetně připojeného uznání). Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že Stavitelství Kladno, spol. s r.o. postoupilo dne 18. 3. 2013 žalobci pohledávku spočívající v nedoplatku faktury č. 000290488 ve výši 689.654,-Kč včetně veškerého příslušenství a práv (důkaz: smlouva o postoupení č. 2013007 včetně příloh ze dne 18. 3. 2013). Ze smlouvy o postoupení pohledávek datované dnem 12. 8. 2013 soud zjistil, že Stavitelství Kladno, spol. s r.o. postoupilo dne 18. 3. 2013 žalobci pohledávku spočívající v nedoplatku faktury č. 000290488 ve výši 182.465,-Kč včetně veškerého příslušenství a práv (důkaz: smlouva o postoupení č. 2013017 včetně příloh ze dne 12. 8. 2013)

Z provedeného důkazu listinou o výpočtu smluvní pokuty na čl. 38 spisu soud neučinil žádná skutková zjištění významná pro rozhodnutí ve věci, neboť v případě smluvní pokuty je pro účely posouzení její oprávněnosti skutkový stav dostatečně prokázán. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil dle zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), v znění účinném ke dni rozhodnutí, dle zákona č. 40/1964 Sb. občanský zákoník (dále jen obč. zák.), ve znění účinném v době uzavření smlouvy a dle zákona č. 513/1991 Sb. obchodní zákoník (dále jen obch. zák.), ve znění účinném v době uzavření smlouvy, tj. 4. 8. 2008. Dle ust. § 536 obch. zák. smlouvou o dílo se zavazuje zhotovitel k provedení určitého díla a objednatel se zavazuje k zaplacení ceny za jeho provedení (odst. 1). Dílem se rozumí zhotovení určité věci, pokud nespadá pod kupní smlouvu, montáž určité věci, její údržba, provedení dohodnuté opravy nebo úpravy určité věci nebo hmotně zachycený výsledek jiné činnosti. Dílem se rozumí vždy zhotovení, montáž, údržba, oprava nebo úprava stavby nebo její části (odst. 2). Cena musí být ve smlouvě dohodnuta nebo v ní musí být alespoň stanoven způsob jejího určení, ledaže z jednání o uzavření smlouvy vyplývá vůle stran uzavřít smlouvu i bez tohoto určení (odst. 3). Dle ust. § 538 odst. 1 obch. zák. zhotovitel je povinen provést dílo na svůj náklad a na své nebezpečí ve sjednané době, jinak v době přiměřené s přihlédnutím k povaze díla. Nevyplývá-li ze smlouvy nebo z povahy díla něco jiného, může zhotovitel provést dílo ještě před sjednanou dobou. Dle ust. § 547 odst. 2 byla-li cena určena na základě rozpočtu, ohledně něhož ze smlouvy vyplývá, že se nezaručuje jeho úplnost, může se zhotovitel domáhat přiměřeného zvýšení ceny, objeví-li se při provádění díla potřeba činností do rozpočtu nezahrnutých, pokud tyto činnosti nebyly předvídatelné v době uzavření smlouvy. Dle ust. § 548 odst. 1 obch. zák. objednatel je povinen zaplatit zhotoviteli cenu v době sjednané ve smlouvě. Pokud ze smlouvy nebo tohoto zákona nevyplývá něco jiného, vzniká nárok na cenu provedením díla. Dle ust. § 263 obch. zák. se strany mohou od ustanovení o typové smlouvě o dílo (s výjimkou základního ustanovení § 536 obch. zák.) smlouvou odchýlit. Dle ust. § 524 obč. zák. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému (odst. 1). S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená (odst. 2). Dle ust. § 323 obch. zák. uzná-li někdo písemně svůj určitý závazek, má se za to, že v uznaném rozsahu tento závazek trvá v době uznání. Tyto účinky nastávají i v případě, kdy pohledávka věřitele byla v době uznání již promlčena. Na základě shora zjištěného skutkového stavu soud dospěl k těmto právním závěrům. Předně soud posuzoval to, do jaké míry byla pohledávka původního věřitele platně postoupena na žalobce, když v řízení nebylo prokázáno oznámení původního věřitele o postoupení pohledávky vůči dlužníkovi dle ust. § 526 obč. zák. (taktéž srovnej závěry Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009 ve věci sp. zn. 31 Cdo 1328/2007). Smlouvy o postoupení jsou písemné, splňují podmínku určitosti a srozumitelnosti, nejde o pohledávku, u které by zákon postoupení vylučoval a ani smluvně původní účastníci závazku nevyloučili takové postoupení. Z obsahu smluv o postoupení pohledávek pak plyne, že postupitel postoupil pohledávku za dlužníkem v celkové výši 872.119,-Kč. Byť bylo ujednáno, že pohledávka se postupuje s veškerým příslušenstvím a právy , nedospěl soud k názoru, že by na základě předložených postupních smluv došlo i k postoupení pohledávky spočívající v zaplacení smluvní pokuty, kterou žalobce v tomto řízení nárokuje. Smluvní pokuta je totiž samostatný nárok, který není příslušenstvím pohledávky (srovnej ust. § 121 obč. zák. účinné v době postoupení) a jistě jej také nelze podřadit pod stranami užitý pojem práva , který zjevně souvisí s dikcí zákona, a to že s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. Je třeba zdůraznit, že s příslušnou fakturací pohledávky ve výši 872.119,-Kč není spojeno právo na smluvní pokutu za porušení smlouvou vymezené smluvní povinnosti, neboť právním titulem předmětné pokuty je samotná smlouva o dílo, nikoli fakturace pohledávky. Jinak by tomu bylo za situace, kdy by částka ve faktuře obsahovala i samotnou smluvní pokutu a vůle stran by tak prostřednictvím vymezení postupované pohledávky způsobem (číslem) její fakturace směřovala i k převodu této smluvní pokuty. Takto však žalobce a jeho právní předchůdce v postupních smlouvách předmět postoupení nevymezili. Taktéž platí, že samotná faktura není právním titulem pohledávky, nýbrž pouze (ze soukromoprávního hlediska) jednostranným úkonem vůči dlužníkovi, kterým věřitel svou pohledávku uplatňuje, a to na základě určitého smluvního vztahu. Z těchto důvodů soud nepovažuje pohledávku přihlášenou žalobcem z titulu smluvní pokuty ve výši 540.525,40 Kč za oprávněnou. Ve vztahu k uplatněné jistině ve výši 772.179,-Kč soud posuzoval její oprávněnost dle smlouvy o dílo uzavřené mezi dlužníkem a původním věřitelem. Smlouva o dílo byla uzavřena mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti, splňuje podmínku určitosti a srozumitelnosti a její obsah není v rozporu se zákonem, dobrými mravy či zásadami obchodního styku. Při výkladu projevené vůle stran ve smlouvě soud aplikoval ustanovení §§ 264 až 266 obch. zák. V bodě 5 smlouvy strany sjednaly zvláštní způsob sjednání činností a dodávek do rozpočtu nezahrnutých (dále také vícepráce ) oproti dispozitivnímu ust. § 547 odst. 2 obch. zák. a taktéž v bodě 8 sjednaly odlišný vznik nároku na odměnu za provedení díla než dle dispozitivního ust. § 548 obch. zák. Dle uzavřené smlouvy měly být práce a dodávky, které nebyly součástí smlouvy o dílo (konkrétně jejího výkazu výměr, na jehož základě byla sjednána cena díla, resp. položkového rozpočtu tvořícího přílohu předmětné smlouvy o dílo), zapsány a odsouhlaseny dlužníkem i původním věřitelem ve stavebním deníku. Ve zbytku se pak uplatní obecné dispozitivní ustanovení § 547 odst. 1 obch. zák. podle kterého pro jiné práce či dodávky platí, že zhotovitel koná dílo zásadně na svůj náklad a nebezpečí, a tedy nelze na objednatele přenášet riziko změny cenové hladiny použitých materiálů, riziko dalších neočekávaných prací či jiná rizika spojená s provedením díla, která souvisejí s podnikatelským rizikem, není-li ve smlouvě stanoveno jinak. Zároveň z obsahu smlouvy nevyplývá nic o tom, že by smluvená cena za dílo byla dle smluvního konsenzu stran určena podle neúplného rozpočtu ve smyslu § 547 odst. 2 obch. zák, když jednak nic takového nebylo výslovně ujednáno, naopak položkový rozpočet tvoří součást smlouvy jako jednoznačné vymezení obsahu a rozsahu díla a samy strany pro případ veškerých víceprací sjednaly zvláštní postup odlišný oproti ustanovení § 547 odst. 2 obch. zák. Proto možnost zvýšení či snížení ceny díla mohla být přípustná pouze při přesném dodržení sjednaných smluvních ustanovení mezi dlužníkem a původním věřitelem nahrazujících ust. § 547 odst. 2 obch. zák. (Rovněž tak změna ceny díla nemohla být opodstatněná ustanovením § 549 obch. zák., které upravuje změnu ceny na základě dohodnuté změny díla, neboť žádná dohoda o změně samotného díla v posuzovaném případě nebyla tvrzena). Soud zde znovu zdůrazňuje, že samotná faktura, jak výše uvedl, není právním titulem nároku, ale jedná se pouze o způsob uplatnění nároku vůči dlužníkovi. Skutečná oprávněnost či neoprávněnost fakturované částky tak závisí na posouzení samotného právního titulu, v tomto případě smlouvy o dílo. Taktéž ani případné uznání vyfakturované částky, k jakému došlo mezi stranami a žalobce se jej dovolává, nemůže mít za následek vznik oprávněnosti vyúčtované ceny, nýbrž za podmínek ust. § 323 obch. zák. znamená pouze vznik vyvratitelné domněnky ohledně existence závazku v době uznání, která však může být v důsledku pozitivního zjištění skutkového stavu v řízení vyvrácena. Kromě toho soud vzhledem k obsahu projevu vůle dlužníka ze dne 15. 1. 2010 nepovažuje tento projev za platné uznání závazku přihlášeného věřitelem do insolvenčního řízení s účinky ve smyslu § 323 obch. zák. pro jeho neurčitost, neboť uznání závazku není bezpodmínečné a váže se k němu výhrada znějící Oproti závazek-dosud neodsouhlasený 648.890-136.231 = 512.659,-Kč bez DPH, což je 610.064,-Kč vč. DPH . Vzhledem k této výhradě tudíž nebylo určitým způsobem projeveno, zda skutečně dlužník uvedenou částku bezvýhradně uznává nebo zda má vůči existenci tohoto závazku výhrady na základě některých jiných skutečností, resp. vůči které z vymezených pohledávek (faktur) obsažených na listině o uznání závazku se má výhrada případně vztahovat. Ze zjištěného skutkového stavu pak vyplývá, že vícepráce mohly být dle ujednání stran (a to i vzhledem ke sjednané povinnosti uzavřít veškeré dodatky k této smlouvě v písemné formě) sjednány výlučně jejich zapsáním a odsouhlasením ve stavebním deníku, čímž je nutno zjevně rozumět stvrzení dohody o vícepracích podpisem stran přímo u dohodnutých prací (popř. alespoň na konci strany stavebního deníku nebo při zápisu ukončení konkrétní stavební fáze). Pokud podpis dlužníka ve stavebním deníku chyběl, nemohlo dojít k odsouhlasení provedených víceprací způsobem sjednaným ve smlouvě o dílo (a to už vzhledem k přípustnosti změn předmětné smlouvy o dílo pouze v písemné formě), a tedy ani ke vzniku práva na úhradu těchto víceprací, jakkoli mohly být dlužníkovi fakturovány či původním věřitelem fakticky vykonány. Soud v tomto nezkoumal, zda práce stranami označené v deníku jako vícepráce skutečně představují plnění nad rámec smluveného rozsahu, jelikož má za to, že je třeba vycházet z projevené vůle stran o tom, jaké práce strany samy nepovažují za smluvené v rámci smlouvy a označí je jako vícepráce. Nadto není v tomto bodu mezi stranami sporu. Výše požadované úhrady za vícepráce byla podrobně stanovena v cenové kalkulaci tvořící přílohu předmětné faktury č. 000290488. Tato cenová kalkulace obsahuje dvě části. Jednak se jedná o část, kde jsou specifikovány práce, které lze spárovat s jednotlivými záznamy ve stavebním deníku, a jednak se jedná o část, kterou nelze blíže určit a skutkově soud dospěl u této části k závěru, že nelze z této kalkulace nic přiřadit k odsouhlaseným vícepracím ve stavebním deníku. Hodnota odsouhlasených a oprávněně fakturovaných víceprací tak činí po zohlednění částečné úhrady dle cenové kalkulace 74.831,96 Kč včetně DPH, zbývající fakturovanou část soud žalobci nepřiznal, neboť nemá oporu ve sjednaném způsobu jejich odsouhlasení stranami ve stavebním deníku. Jak uvedeno shora, ani případné platné uznání závazku ze strany dlužníka nemůže založit oprávněnost zbytku uplatněné jistiny pohledávky, neboť soud na základě pozitivního skutkového zjištění dospěl k závěru, že ujednání o vícepracích a o změně ceny díla v této části neproběhlo po právu. Stejně tak oprávněnost zbytku jistiny uplatněné pohledávky nemůže být založena ani tím, že jednatel dlužníka učinil na jedno paré faktury č. 000290488 prohlášení o souhlasu s množstvím provedených prací, neboť jednak tímto prohlášením bylo odsouhlaseno pouze množství provedených víceprací, nikoli jejich cena, především však takovéto prohlášení nesplňuje podmínku sjednanou mezi stranami, že vícepráce budou odsouhlaseny objednatelem a zhotovitelem zápisem do stavebního deníku na základě předložené cenové kalkulace. Bylo potom na stranách smlouvy, aby přesně dodržely smluvní pravidla, jež si mezi sebou na základě vlastní smluvní svobody ujednaly, byť se z pohledu některé ze stran mohou zpětně zdát takováto ujednání jako nepraktická či nadbytečná. Jedná se však o základní princip soukromého práva, že smlouvy musí být dodržovány, což platí i pro podnikatele při výkonu jejich podnikatelské činnosti.

Navíc zde jsou významné pochybnosti o pravosti tohoto prohlášení (resp. pravosti datace tohoto prohlášení), když potvrzené paré faktury se v některých podstatných údajích liší od originálu faktury přiloženého jako příloha samotné žaloby (čl. 6 spisu), resp. od kopie tohoto originálu přiložené jako příloha přihlášky č. P4. Přitom při uplatnění své pohledávky přihláškou, resp. žalobou v tomto řízení, žalobce zjevně vycházel z údajů uvedených na předloženém originálu faktury (zejm. pokud jde o uplatněnou splatnost pohledávky dne 7. 10. 2009, nikoli 17. 9. 2009), z čehož lze usuzovat spíše na pravost předloženého originálu. Naopak věrohodnost stvrzeného paré předmětné faktury, které obsahuje odlišné údaje oproti jejímu originálu, se jeví jako nízká. V této souvislosti navíc vyvstává pochybnost i o věrohodnosti (či správnosti) listiny o uznání závazku ze dne 15. 1. 2010, kde je u faktury č. 290488 uvedena naopak splatnost 17. 9. 2009. Při posouzení okamžiku vzniku nároku na zaplacení ceny za provedené vícepráce v rozsahu, v jakém je soud shledal oprávněným, soud vycházel z toho, že nárok původního věřitele na úhradu ceny díla dle smluvních ujednání stran vznikl, oproti dispozitivnímu ustanovení § 548 obch. zák., vystavením faktury, a je tedy v tomto směru existentní. V bodě 8.2 smlouvy se strany dohodly, že práce budou uhrazeny na základě vystavených měsíčních faktur, přičemž odsouhlasení faktur podpisem zjišťovacího protokolu druhou stranou (což prokázáno nebylo) mělo pouze vliv na splatnost závazku (srovnej bod 8.3 smlouvy), nikoli však na samotný vznik nároku. Smlouva stanoví, že objednatel uhradí zhotoviteli skutečně provedené práce měsíčními fakturami a následně stanoví určitou kvalitu těchto faktur (srovnej rozdíl ve znění vedlejší věty uvozené spojkou pokud , jakožto podmínky věty hlavní, oproti uvození zájmenem které ) spočívající v odsouhlasení, přičemž důsledky nedostatečné kvality těchto faktur jsou stanoveny v bodu 8.3 smlouvy. Vyfakturovaný nárok (v oprávněném rozsahu) tak dle smlouvy vznikl, byť do prohlášení konkursu na majetek dlužníka nedospěl (nestal se splatným), jelikož nebylo prokázáno odsouhlasení faktury druhou stranou podpisem zjišťovacího protokolu. I zde platí obdobně shora uvedený závěr o tom, že ani případné prohlášení dlužníka o souhlasu s množstvím provedených prací na paré faktury č. 000290488 nemohlo založit splatnost předmětné faktury (a to ani v části, v níž byla vystavena po právu), neboť k odsouhlasení nedošlo podpisem zjišťovacího protokolu, jak samy strany mezi sebou sjednaly (resp. toto nebylo ani přes poučení žalobcem tvrzeno a prokázáno, když zde soud vycházel ze shora uvedeného závěru o neplatnosti uznání závazku ze strany dlužníka, a tudíž břemeno tvrzení a důkazní v této věci tížilo žalobce). Nicméně z ust. § 173 IZ vyplývá, že do insolvenčního řízení lze přihlásit i pohledávky nesplatné, přičemž v incidenčním řízení o určení pravosti jistiny pohledávky nehraje její splatnost roli. To platí i o přihlášené jistině pohledávky žalobce. Závěr o splatnosti nároku žalobce se však prosadí ve vztahu k jejímu příslušenství. Jak uvedeno shora, na základě provedeného dokazování nebylo zjištěno nic k tomu, že by předmětná faktura byla odsouhlasena podpisem ve zjišťovacím protokolu, a tedy nemohla dle dohody stran nastat ani splatnost této faktury. Z toho pak plyne, že pokud se pohledávka uplatněná v předmětné dílčí faktuře nestala splatnou, nemohlo dojít k prodlení dlužníka, a tedy nemohl ani vzniknout nárok žalobce na úrok z prodlení dle ust. § 369 obch. zák. Obdobně lze tento závěr vztáhnout i na smluvní pokutu, která navíc dle názoru soudu žalobci nenáleží i z důvodu, že se nestal vlastníkem této pohledávky (viz výše). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 7 IZ ve spojení § 142 odst. 2 o.s.ř. a taktéž za použití § 151 odst. 1 o.s.ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci byl částečně úspěšný jak žalobce (4,86%) tak žalovaný (95,14%), a proto svědčí nárok na náhradu nákladů řízení ve prospěch žalovaného a to v části 90,28%. Vzhledem k tomu, že žalovanému nevznikly žádné náklady

řízení (ani je v řízení netvrdil), rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení podat odvolání. Odvolání se podává ve dvou vyhotoveních u Krajského soudu v Praze, se sídlem Náměstí Kinských 5, 150 75 Praha 5. O odvolání rozhoduje Vrchní soud v Praze.

V Praze dne 13. listopadu 2015

JUDr. Pavel Tůma, Ph.D., v.r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Marcela Košťálová