60 ICm 26/2015
Jednací číslo: KSPH 60 ICm 26/2015-61 (KSPH 60 INS 18363/2014)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Tůmou, Ph.D., v incidenční věci žalobce a) JUDr. Ľubomír Focko, IČ: 71469893, se sídlem Náprstkova 276, 110 00 Praha 1, zast. Mgr. Pavlem Prázným, advokátem, se sídlem Mezibranská 1579/4, 110 00 Praha 1 proti žalovanému 1) AS ZIZLAVSKY v.o.s., IČ: 28490738, se sídlem Široká 36/5, Praha 1, insolvenčnímu správci majetkové podstaty dlužníka: WIC Praha a.s., IČ: 28508921, se sídlem Barákova 237, 251 01 Říčany u Prahy, zastoupenému Mgr. Petrem Veselým, advokátem se sídlem Široká 36/5, Praha 1, a věci žalobce b) Titan Real Invest a.s., se sídlem Rudných dolů 291, Jílové u Prahy, zastoupeného JUDr. Adamem Batunou, advokátem se sídlem Panská 6, Praha 1, proti žalované mu 2) JUDr. Ľubomír Focko, podnikateli se sídlem Náprstkova 276/2, Praha 1, zastoupenému Mgr. Pavlem Prázným, advokátem, se sídlem Mezibranská 1579/4, 110 00 Praha 1, vedené původně u zdejšího soudu po sp. zn. KSPH 60 ICm 28/2015, o žalobách na určení pravosti a výše pohledávky

takto :

I. Určuje se, že pohledávka v přihlášce č. P17 věřitele JUDr. Ľubomíra Focka přihlášená do insolvenčního řízení na majetek dlužníka vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 60 INS 18363/2014 je po právu co do částky 5.272.473,-Kč.

II. Určuje se, že pohledávka v přihlášce č. P17 věřitele JUDr. Ľubomíra Focka přihlášená do insolvenčního řízení na majetek dlužníka vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 60 INS 18363/2014 není po právu co do částky 5.272.472,17 Kč.

III. Žaloba, kte rou se žalobce JUDr. Ľubomír Focko domáhal určení, že pohledávka v přihlášce č. P17 přihlášená do insolvenčního řízení na

majetek dlužníka vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 60 INS 18363/2014 je po právu, se z a m í t á co do částky 5.272.472,17 Kč.

IV. Žaloba, kterou se žalobce Titan Real Invest a.s. domáhal určení, že pohledávka v přihlášce č. P17 přihlášená do insolvenčního řízení na majetek dlužníka vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 60 INS 18363/2014 není po právu, se z a m í t á co do částky 5.272.473 Kč.

V. Žádný z účastníků ne má právo na náhradu nákladů řízení. VI. Žalobce Titan Real Invest a.s. je povinen zaplatit České republice- Krajskému soudu v Praze soudní poplatek ve výši 5.000,-Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozs udku.

Od ůvo d ně n í :

Žalobce a) se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 5. 1. 2015 domáhá určení, že pohledávka ve výši 10.081.500,-Kč přihlášená pod přihláškou P17 do insolvenčního řízení vedeného pod sp. zn. KSPH 60 INS 18363/2014 z titulu smluvní pokuty včetně příslušenství, byla přihlášena po právu. Žalobce b) se žalobou ve formě popření pohledávky doručenou zdejšímu soudu dne 28. 11. 2014 domáhá určení, že pohledávka ve výši 10.081.500,-Kč přihlášená pod přihláškou P17 do insolvenčního řízení vedeného pod sp. zn. KSPH 60 INS 18363/2014 z titulu smluvní pokuty včetně příslušenství, nebyla přihlášena po právu. Žalobce a) uvedl, že mezi dlužníkem a společností PROROYAL LLC, se sídlem 46th State Stree, 3rd Floor, Albany, NY 122, USA, byla dne 3. 6. 2013 uzavřena rámcová smlouva týkající se realizace projektu Startup akcelerátor a následného založení společného podniku. Povinností dlužníka bylo zejména poskytnout zakládací dokumenty společnosti a vložit do základního kapitálu část podniku a částku 2.000.000,-Kč. Tyto povinnosti dlužník nesplnil a tak naplnil podmínky pro uplatnění smluvní pokuty dle rámcové smlouvy. Následně byla tato smluvní pokuta včetně příslušenství postoupena na žalobce a). Žalobce a) poukazuje na to, že smluvní pokuta není neplatná pro rozpor s dobrými mravy vzhledem k povaze vztahu a celkovým právům a povinnostem, jelikož společnost PROROYAL LLC byla zavázána v případě založení společnosti poskytnout finanční prostředky až do výše 33.950.000,-Kč. Stanovená smluvní pokuta měla dle žalobce a) chránit smluvené zájmy a investice, přičemž peněžité prostředky, ke kterým se společnost PROROYAL LLC zavázala, bylo třeba udržovat až do předpokládané doby založení společnosti. Na oporu svých tvrzení pak citoval rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2247/99 a 33 Odo 588/2003 a závěrem navrhnul, aby soud žalobě vyhověl v plném rozsahu. Žalovaný 1) se vyjádřil tak, že nárok žalobce zcela neuznává. I když s žalobcem souhlasí, že smluvní pokuta nemusí být v tomto případě vzhledem k povinnostem PROROYAL LLC nemravná, stále trvá na popření pohledávky, jelikož dle jeho názoru nebyla pokuta dostatečně prokázána a osvědčena. Realizační smlouvu považuje za synallagmatický závazkový právní vztah, kdy platí, že dle § 560 zák. č. 40/1964 Sb. je oprávněn ten, kdo je připraven plnit, odepřít plnění do doby, kdy mu bude poskytnuto či zabezpečeno plnění vzájemné, přičemž žalobce a) v tomto směru (tj. ohledně plnění své části závazku) nic netvrdil ani neprokazoval. Žalovaný 1) tak pochybuje o tom, zda tvrzená povinnost vůbec vznikla a tudíž, zda vznikla i smluvní pokuta. Na závěr navrhl, aby byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta. Žalobce b) ve svém podání uvedl, že smluvní pokutu považuje za neplatnou dle ust. § 39 obč. zák. Za rozporné s dobrými mravy považuje především okolnosti za nichž byla smluvní pokuta smluvena a to zejména v tom smyslu, že vzájemné smluvní povinnosti, které smluvní pokuta utvrzovala, nebyly vyvážené. Povinnost dlužníka podstoupit vnitřní organizační změnu včetně souvisejících nákladů považuje žalobce b) za odůvodňující pro ujednání předmětné výše pokuty, naproti tomu povinnost disponovat s peněžními prostředky, kterou měla společnost PRORYAL LLC vnést do projektu, považuje za neadekvátní. Žalobce b) namítá, že společnosti PRORYAL LLC nevznikla žádná reálná škoda, což je základním účelem smluvní pokuty, a tedy sjednání takto vysoké pokuty odporuje dobrým mravů i poctivému obchodnímu styku. Nadto považuje smluvní pokutu za neplatnou také z důvodu neurčitosti toho, jakou povinnost pokuta utvrzuje. V případě, že soud neshledá smluvní pokutu neplatnou, navrhuje žalobce b) pokutu jakožto nepřiměřeně vysokou vzhledem k hodnotě a významu zajišťované povinnosti snížit in eventum na 1,-Kč. Konečně žalobce b) také namítal neplatnost Rámcové smlouvy z důvodu neurčitosti, což blíže neodůvodnil. Žalovaný 2) [taktéž jako žalobce a)] se vyjádřil k žalobě žalobce b) tak, že námitky považuje za nedůvodné a žalobu navrhuje zamítnout. Poukazuje na to, že společnost PRORYAL LLC měla povinnost zajistit finanční prostředky až do výše 2.250.000 USD a část těchto prostředků (24.300.00,-Kč) se zavázala mít k dispozici již při uzavření smlouvy a v předpokládané době založení společnosti, tj. v období do 31. 10. 2013. Nárok na smluvní pokutu pak vzniknul v důsledku porušení povinnosti dlužníka, tj. neoceněním nepeněžitého vkladu, neuzavřením nezbytných partnerství pro realizaci smlouvy, nevložením nepeněžitého vkladu do nově zakládané společnosti a nezajištěním dokumentace související se založením společnosti. Tato smluvní pokuta chránila investice a zájmy žalovaného 2) a koresponduje se zajištěnými povinnostmi, náklady a riziky, které na sebe žalovaný 2) převzal. Nesouhlasí s žalobcem b), že smluvní pokuta představuje pouze paušalizovanou náhradu škody, jelikož pokuta má taktéž odradit od nesplnění závazku a navíc žalovanému škoda vznikla, zejména ve formě ušlého zisku, zaplacených úroků a poplatků u již uzavřené úvěrové smlouvy a ve formě nákladů vynaložených v souvislosti s realizací projektu. Taktéž smluvní pokutu nepovažuje za rozpornou s dobrými mravy a poukazuje na to, že je třeba dle judikatury Nejvyššího soudu zohlednit okolnosti případu, zejména hodnotu smlouvy. Konečně ani nepovažuje za důvodné smluvní pokutu moderovat dle ust. § 301 obch. zák., a to pro výše uvedené argumenty. Soud dospěl po provedeném dokazování k následujícím skutkovým zjištěním a celkovému skutkovému závěru. Společnost PRORYAL LLC, reg. č. 091014000641, se sídlem State Street 46, Albany, stát New York, Spojené státy americké (dále jen PRORYAL LLC ) uzavřela s dlužníkem rámcovou smlouvu ze dne 3. 6. 2013, týkající se realizace projektu startup akcelerátor a následného založení společného závodu (dále jen Rámcová smlouva ). V této smlouvě se dlužník zavázal, že v rámci svého programu startup akcelerátor vyhledá zajímavé projekty, které dále rozvine a zajistí pro tyto projekty dostatečnou podporu a partnerství, to vše z vlastních zdrojů financování. Dále se dlužník zavázal spolu s PRORYAL LLC založit akciovou společnost, jejíž součástí měl být nepeněžitý vklad startup akcelerátor , který měl být dlužníkem znalecky oceněn do 31. 10. 2013. Dlužník se také zavázal, že splatí vklad do základního kapitálu společnosti ve výši 2.000.000,-Kč a vypracuje dokumentaci související se založením společnosti do data jejího předpokládaného založení, tedy do 31. 10. 2013. Společnost PRORYAL LLC se oproti tomu zavázala k tomu, že zajistí financování projektu a to konkrétně vkladem do základního kapitálu nové společnosti ve výši 5.000.000,-Kč a poskytnutím úvěru této společnosti minimálně do částky 19.300.000,-Kč. Společnost PRORYAL LLC deklarovala, že těmito prostředky disponuje. V bodu 8.1 strany sjednaly obecné ujednání o smluvní pokutě ve výši 2.500.000,-Kč za každý jednotlivý případ porušení této smlouvy, maximálně kumulovaně ve výši 500.000 USD. V bodu 8.2 strany ujednaly zvlášť smluvní pokutu pro případ, že některá ze stran nesplní podstatnou povinnost pro realizaci záměru smluvních stran, tedy neposkytne součinnost pro založení Společnosti a/nebo nesplatí peněžitý vklad a/nebo neposkytne Nepeněžitý vklad do základního kapitálu Společnosti za podmínek sjednaných v této Smlouvě, a tím dojde ke zmaření záměru smluvních stran. Pokutu za tato porušení těchto smluvních povinností strany sjednaly ve výši 500.000 USD a její splatnost určily do 15 dnů od doručení písemné výzvy oprávněné smluvní strany. V čl. 8.4 strany sjednaly, že zaplacením smluvních pokut není dotčen nárok na náhradu škody. Doručování písemností pak strany upravily v bodu 8.9 tak, že písemnosti budou odesílány doporučeně na zde uvedenou adresu. V bodu 10.1 strany stanovily, že smlouva se řídí zákony České republiky a je vykládána v souladu s nimi (důkaz: Rámcová smlouva ze dne 3. 6. 2013 na čl. 2-9; dvojjazyčné paré rámcové smlouvy ze dne 03.06.2013, jako přílohy přihlášky č.17). Dopisem ze dne 20. 12. 2013 společnost PRORYAL LLC vyzvala dlužníka k zaplacení smluvní pokuty ve výši 500.000 USD, jelikož k datu sepsání dopisu neobdržela od dlužníka příslušnou dokumentaci k založení společnosti, nedošlo k založení společnosti, ani nebyl do předpokládané společnosti vložen nepeněžitý vklad (důkaz: dopis ze dne 20.12.2013 na čl. 13). Dne 23. 6. 2014 společnost PRORYAL LLC a žalobce a) spolu uzavřeli smlouvu o postoupení pohledávek, ve které si postoupili pohledávku z titulu smluvní pokuty vyplývající z Rámcové smlouvy mezi dlužníkem a společností. Následně žalobce a) vyrozuměl dlužníka o postoupení a toto postoupení prokázal předmětnou smlouvou, na což reagoval dlužník dne 26. 6. 2014 tak, že pohledávku neuznal a navrhnul schůzku (důkaz: smlouva o postoupení pohledávky na čl. 10-11; dopis ze dne 23.06.2014 na čl. 18; email ze dne 26.06.2014 na čl. 15). Z obsahu insolvenčního spisu má soud dále za zjištěné, že insolvenční řízení bylo zahájeno na návrh dlužníka dne 3. 7. 2014 a dne 5. 9. 2014 bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka a byla povolena reorganizace, přičemž insolvenčním správcem byl ustanoven AS ZIZLAVSKY v.o.s., se sídlem Široká 36/5, Praha 1, IČO: 28490738. Dne 4. 12. 2014 proběhlo přezkumné jednání, na kterém ustanovený insolvenční správce popřel (žalovaný 1) mimo jiné přihlášku žalobce a) č. P17 a to ve výši 10.544.945,17 Kč. O tomto popření byl žalobce vyrozuměn dne 8. 12. 2014. Zároveň žalobce b) (věřitel č. 21) popřel podáním doručeným zdejšímu soudu dne 28. 11. 2014 pohledávku žalobce a) a složil na účet soudu jistotu ve výši 10.000,-Kč (důkaz: insolvenční spis sp. zn. KSPH 60 INS 18363/2014). Soud neprovedl důkaz listinou emailová korespondence na čl. 12 a emailová korespondence ze dne 13. 1. 2014 na čl. 14, neboť obsah je psán v cizím jazyce a tudíž z těchto listin bez úředního překladu nelze ničeho zjistit. Zároveň žádná ze stran netrvala na překladu listin, přičemž soudu se jeví zjištěný skutkový stav jako dostačující pro rozhodnutí ve věci samé. Návrh na provedení důkazu listinnou o prohlášení žalobce o existenci skutečností zakládajících vznik škody společnosti PROROYAL LLC, smluvní dokumentací vztahující se k úvěrové smlouvě uzavřené společností PROROYAL LLC, doklady o zaplacení úroků a poplatků touto společností z uzavřené úvěrové smlouvy a listinou o prohlášení stran úvěrové smlouvy o vzniku a vyčíslení dalších marně vynaložených nákladů společnosti PROROYAL LLC v souvislosti s nezrealizováním sjednaného projektu, k prokázání existence vzniklé škody soud zamítl, a to z následujících důvodů.

Především samotná skutková tvrzení o důvodech a výši škody vzniklé v důsledku porušení povinností dlužníka nebyla žalobcem a), i přes dání procesního poučení podle § 118a odst. 1 o. s. ř., tvrzena v takovém rozsahu a v takové míře konkrétnosti, aby vůbec tato tvrzení sama o sobě (tj. v případě jejich eventuálního prokázání) mohla založit účinnou obranu žalobce proti rozsahu moderace sjednané smluvní pokuty. Nebyl tvrzen konkrétně ani samotný základ jednotlivých nároků na náhradu škody ani jejich přesná výše. Nebyla uvedena ani žádná konkrétní tvrzení k posouzení příčinné souvislosti. Navíc zde soud vyšel z toho, že ve smyslu čl. 8.4 předmětné smlouvy strany ujednaly povinnost zaplatit škodu vzniklou v důsledku porušení smluvní povinnosti mimo samotnou smluvní pokutu. Proto sjednaná smluvní pokuta mezi stranami nepřestavovala právní nástroj paušalizace náhrady škody vzniklé v důsledku porušení předmětných povinností, a to na rozdíl od dispozitivní úpravy v ust. § 545 odst. 2 obč. zák. (jež se podpůrně použije i pro obchodní závazky). Pakliže se strany odchýlily od (dispozitivně presumované) funkce smluvní pokuty jako paušalizovné náhrady škody, potom se dle názoru soudu nemůže ani uplatnit (jinak kogentní) ustanovení § 301 obch. zák. v té části, v níž zapovídá možnost moderace smluvní pokuty v rozsahu přesahujícím vzniklou škodu. Závěr soudu se v tomto směru tedy neopírá o případnou dispozitivnost ustanovení § 301 obch. zák., nýbrž stojí na závěru, že v projednávané věci nebyla naplněna hypotéza ustanovení § 301 obch. zák., na jejímž základě by se mohlo uplatnit (jinak kogentní) omezení moderačního práva soudu výší vzniklé škody. Jinými slovy nesjednaly-li strany smluvní pokutu jako nástroj paušalizace vzniklé škody, není žádný důvod dovozovat, že by moderační právo bylo omezeno výší takto vzniklé škody, jež se stejně uhrazuje mimo rámec smluvní pokuty a bez ohledu na její výši. Proto v projednávané věci skutkové zjišťování reálné výše způsobené škody by nebylo právně významné pro rozhodnutí ve věci samé. I z tohoto důvodu se provedení uvedených důkazů jevilo jako nadbytečné. Soud přezkoumal přípustnost žalob dle ust. § 160 IZ ve spojení ust. §§ 198 a 200 IZ. Ve vztahu k žalobci a) má soud za zjištěné, že byla žaloba podána přihlášeným věřitelem popřené nevykonatelné pohledávky do zákonem stanovené lhůty 30 dnů od přezkumného jednání a to vůči popírajícímu insolvenčnímu správci, tedy žaloba byla podána včas a osobou oprávněnou. Ve vztahu k žalobci b) má pak soud za zjištěné, že přihlášeným věřitelem bylo podáno popření pohledávky s účinky žaloby do lhůty tří dnů před přezkumným jednáním, a to proti jinému přihlášenému věřiteli, tedy žaloba byla podána včas a osobou oprávněnou. Shora uvedené skutkové závěry soud posoudil podle zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění účinném od 1.1.2014 (dále jen IZ ), dále dle přechodného ust. § 3028 zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník podle zákona č. 40/1964 Sb. občanský zákoník, ve znění účinném v době uzavření Rámcové smlouvy (dále jen obč. zák.) a zákona č. 513/1991 Sb. obchodní zákoník, ve znění účinném v době uzavření Rámcové smlouvy (dále jen obch. zák.), a to vzhledem k volbě smluvních stran o rozhodném hmotném právu České republiky. Dle ust. § 544 obč. zák. sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda (odst. 1). Smluvní pokutu lze sjednat jen písemně a v ujednání musí být určena výše pokuty nebo stanoven způsob jejího určení (odst. 2). Ustanovení o smluvní pokutě se použijí i na pokutu stanovenou pro porušení smluvní povinnosti právním předpisem /penále/ (odst. 3). Dle ust. § 301 obch. zák. nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti, a to až do výše škody vzniklé do doby soudního rozhodnutí porušením smluvní povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody vzniklé později je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty podle § 373 a násl.

Na základě shora uvedeného zjištěného skutkového stavu dospěl k těmto právním závěrům. Předně soud posoudil námitkou žalobce b) spočívající v tom, že Rámcovou smlouvu považuje za neplatnou, aniž by blíže specifikoval, v čem spočívá ona neplatnost. Předmětná Rámcová smlouva je nepojmenovanou smlouvu a svým obsahem stanoví specifická práva a povinnosti stran směřující k založení společnosti jako investice do společného podnikání. Předmět smlouvy, tj. vyhledání vhodných projektů, následné založení společnosti a její financování, není nemožným plněním, a tento předmět ani neodporuje či neobchází zákonná ustanovení. V řízení taktéž nebylo pozitivně zjištěno, že by jednání stran nebylo učiněno svobodně a vážně nebo že by okolnosti při sjednávání smlouvy nasvědčovaly tomu, že došlo k porušení dobrých mravů či poctivého obchodního styku. Rámcová smlouva není ani neurčitá, jelikož z ní lze dovodit konkrétní obsah práv a povinností, ke kterým se strany zavázaly. Skutečnost, že smlouvu strany označily jako rámcovou a obsah smlouvy je částečně pouze deklarační povahy, v tomto nic nemění na její určitosti. Lze tedy uzavřít, že smlouvu soud zhodnotil jako platnou. Dále soud posuzoval samotné ujednání o smluvní pokutě. Smluvní pokuta v právních vztazích slouží k utvrzení určité povinnosti a její funkce je především prevenční, kompenzační a sankční. Měla by svou konstrukcí a výši odrazovat účastníka od porušení povinnosti, kompenzovat případně vzniklou škodu a v neposlední řadě také sankcionovat porušení povinnosti. Obsahově by měla smluvní pokuta utvrzovat povinnost, která je dostatečně konkrétní, a v ujednání by měla být také konkrétně určena výše pokuty nebo stanoven způsob jejího určení. V obchodních závazcích, a tedy i v tomto případě, nelze vzhledem ke kogentnímu ust. § 301 obch. zák. uvažovat o neplatnosti smluvní pokuty dle § 39 obč. zák. pouze na základě její nepřiměřené výše (srovnej rozhodnutí Velkého senátu obchodního a občanského kolegia Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2009, sp. zn. 31 Cdo 2707/2007), neboť nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud moderovat, a to až do výše vzniklé škody (dle názoru soudu však v tomto omezení pouze tehdy, slouží-li smluvní pokuta jako nástroj paušalizace této škody). V posuzované věci došel soud k závěru, že smluvní pokuta byla sjednána platně. Strany předmětnou pokutu sjednaly písemně, ujednaly její výši (500.000 USD) a touto pokutou utvrdily povinnost stran realizovat záměr uvedený ve smlouvě. Námitka žalobce b), že smluvní pokuta byla sjednána neurčitě, neboť není zřejmé, jakou povinnost utvrzuje, není důvodná. Určitost smluvní pokuty je třeba posuzovat vždy v tom smyslu, že z projevu vůle stran musí být jednoznačné, k jaké povinnosti se pokuta vztahuje. Tento předpoklad (vazba sankce na určitou povinnost) je totiž nezbytností pro posouzení toho, zda je taková pokuta přiměřená. Řečeno jinak, pokud není zřejmé, k jaké povinnosti se sankce (smluvní pokuta) vztahuje, těžko lze přezkoumat její přiměřenost, která se odvíjí právě od utvrzované povinnosti (srovnej taktéž závěry Nejvyššího soudu v rozsudku sp. zn. 23 Cdo 4281/2011 ze dne 19. března 2012). V tomto ohledu pak nelze než konstatovat, že bod 8.2 Rámcové smlouvy je dostatečně určitý, neboť utvrzuje realizaci Rámcové smlouvy jako celku, přičemž ke vzniku nároku na smluvní pokutu je třeba naplnit dvě podmínky. Za prvé musí dojít k nesplnění podstatné povinnosti, která je definována jakožto součinnost pro založení společnosti, splacení peněžitého vkladu a poskytnutí nepeněžitého vkladu, a za druhé musí dojít ke zmaření záměru smluvních stran. Záměr smluvních stran je blíže definován v bodu 1 smlouvy. Co do určitosti tak není pochyb o tom, co měla smluvní pokuta utvrzovat a k čemu se strany obligačně zavázaly.

Ve vztahu k námitce žalobce b), že smluvní pokuta je ujednána v rozporu s poctivým obchodním stykem a v rozporu s dobrými mravy má soud za to, že v dané věci tomu tak není. Smluvní pokuta byla sjednána v rámci podnikatelské činnosti dlužníka a PRORYAL LLC, kde lze předpokládat větší míru odpovědnosti a obezřetnosti každé smluvní strany za sjednané podmínky při vynaložení podnikatelské investice, a to na rozdíl např. u smluvní pokuty sjednané mezi spotřebiteli. Rozpor s dobrými mravy či rozpor s poctivým obchodním stykem nastává zásadně až při vyšší intenzitě zneužití vyjednávací pozice jedné ze stran či při prosazení požadavků příčících se zdravému rozumu a poctivosti. Skutečnost, že jedna ze stran do určité míry využije své pozice ke sjednání pro ni výhodných podmínek, sama o sobě není důvodem, aby ujednání bylo v rozporu s poctivým obchodním stykem, naopak jedná se o realizaci smluvní svobody stran v rámci ekonomické volby způsobu podnikání a vedení hospodářské soutěže. V dané věci pak soud nedospěl k závěru, že by ujednání stran o smluvní pokutě jakkoli překračovalo limity smluvní volnosti, nadto je třeba říci, že soud ani nemá z obsahu smlouvy za to, že by některá ze stran disponovala výrazně silnější vyjednávací pozicí. Z ujednání o smluvní pokutě nevyplývá zneužití postavení jednoho z účastníků již proto, že smluvní pokuta byla sjednána oboustranně a zavazovala tak obě strany stejnou sankcí k naplnění záměru stran, přičemž je bez významu, pokud k naplnění účelu smlouvy měl dlužník více povinností než společnost PRORYAL LLC, na což poukazoval žalobce b) jako na důkaz rozporu s poctivým obchodním stykem. Tato skutečnost (rozdílné povinnosti k naplnění účelu smlouvy ve spojení s jednotnou smluvní pokutou) není totiž výrazem narušení poctivosti v obchodním styku, ale pouze odráží smluvní volnost stran při realizaci jejich podnikatelské investice, přičemž nanejvýš toto může znamenat nepřiměřenost smluvní pokuty ve vztahu k jednomu z účastníků. Pokud tedy žalobce b) dále ve svém vyjádření argumentuje zjevnou nepřiměřeností vzhledem k zajišťované povinnosti, tato skutečnost je způsobilá k úvaze soudu, že je třeba smluvní pokutu snížit, nikoli k úvaze, že pokuta byla sjednána v rozporu s dobrými mravy či v rozporu s poctivým obchodním stykem. Ani námitka žalovaného 1), že Rámcová smlouva je synallagmatický závazkový vztah a tedy žalobce a) musí prokázat, že byl připraven ji splnit, neboť v opačném případě se nemohl dlužník dostat do prodlení s plněním podle ust. § 560 obč. zák. a tedy nemohla vzniknout ani předmětná smluvní pokuta, je nedůvodná. Je tomu tak proto, že v dané věci se nejedná (výlučně) o vztah, kde je plnění vzájemně podmíněno (v teorii označováno za funkcionálně synallagmatický vztah), a zároveň nelze ust. § 560 obč. zák. aplikovat jinak než na předmět závazku (viz níže rozvedeno). Ust. § 560 obč. zák. se vztahuje na závazky, kde plnění jedné strany je podmíněno plněním strany druhé, jak je tomu např. u kupní smlouvy, kde jedna strana je zavázána zaplatit kupní cenu a přijmout předmět koupě, a druhá strana je současně zavázána odevzdat předmět koupě a převést vlastnické právo, přičemž tyto povinnosti jsou vzájemně podmíněné (strany plní svou povinnost zároveň). Jinak je tomu ovšem za situace, kdy obsah ujednání stran tuto vzájemnost vylučuje či jinak modifikuje, jelikož v takovém případě je rozhodující ujednání stran (viz také Švestka J., Spáčil J., Škárová M., Hulmák M. a kolektiv Občanský zákoník I, II, 2. vydání, Praha 2009, 1649 s.). V daném případě je pak nepochybné, že strany ujednaly plnění nikoli vzájemně podmíněné, ale plnění postupné. V první fázi Rámcové smlouvy měl dlužník zajistit vhodné projekty, kontaktovat partnery a připravit materiály pro založení společnosti, a až poté (nikoli zároveň či vzájemně) měla PRORYAL LLC povinnost poskytnout finanční prostředky k založení společnosti a jejímu dalšímu financování. Z obsahu Rámcové smlouvy tedy nevyplývá to, že by se jednalo o funkcionálně synallagmatický závazek, aby zde mohlo být aplikováno dané ustanovení. Nadto je třeba poukázat na to, že z bodu 3.1 poslední odstavec plyne, že společnost PRORYAL LLC měla finanční prostředky k dispozici a nebyl zde tedy důvod ze strany dlužníka plnění odepřít. Taktéž v řízení nebylo skutkově zjištěno nic v tom smyslu, že by dlužník odepřel splnění svých povinností právě z důvodu, že nebylo zabezpečeno či poskytnuto plnění druhé strany, což soud považuje pouze za účelové tvrzení ze strany žalovaného 1) nemající oporu v dokazování. Konečně platí, že ust. § 560 obč. zák. nelze aplikovat na smluvní pokutu. Smluvní pokuta je samostatný nárok, zajišťující konkrétní povinnost, bez ohledu na to, jak je celkový závazkový vztah plněn či dodržován (srovnej např. rozsudek NS ze dne 30. 9. 2004, sp. zn. 32 Odo 4/2004). Nelze proto namítat (pokud tak nebylo sjednáno v samotné smlouvě), že nárok na smluvní pokutu je podmíněn včasným plněním druhé strany, jak je tomu např. v případě úroků z prodlení, kde vznik úroků z prodlení je skutečně podmíněn tím, že samotný věřitel v prodlení není (srovnej ust. § 520 obč. zák.). Pokuta v režimu obchodního zákoníku je ovšem svou povahou objektivní nárok (viz ust. § 300 obch. zák.), u kterého nejsou významné důvody porušení povinnosti, což koresponduje s tím, že mezi podnikateli se předpokládá vyšší míra opatrnosti při kontraktaci. Tedy pokud je např. sjednána smluvní pokuta u synallagmatického závazku pro porušení povinnosti jen jedné ze stran, není odepření plnění dle ust. § 560 obč. zák. důvodem pro nevzniknutí nároku na tuto pokutu. Jelikož soud došel k závěru, že smluvní pokuta byla sjednána platně, posoudil dále to, zda je naplněna hypotéza ust. § 301 obch. zák., tedy zda je smluvní pokuta nepřiměřeně vysoká, a zda je v dané věci namístě pokutu moderovat. Soud přitom přihlédl k tomu, že smluvní pokuta byla uzavřena mezi podnikateli, tedy profesionály, u nichž je předpokládána vyšší míra obezřetnosti doprovázená vyšší mírou smluvní volnosti, dále přihlédl k tomu, že utvrzovaná povinnost, tedy nesplnění podstatné povinnosti v rámci realizace obchodního záměru, měla vliv na celkový obchodní vztah, jehož hospodářský význam byl v řádu milionů korun českých, k tomu, že postavení stran bylo v zásadě rovnocenné a nejednalo se tak o kontrakt mezi drobným podnikatelem na jedné straně a koncernem společností na straně druhé, k tomu, že v případě porušení povinnosti byla upřednostněna pokuta jednorázová, zohledňující spíše hledisko definitivního ukončení vztahu a nikoli motivace ke splnění povinnosti následně po vzniku pokuty. Dále soud při posouzení přiměřenosti vzal v potaz kontext celé smlouvy, tj. že smluvní pokuta byla jediným utvrzením vzájemného vztahu. Taktéž posoudil výši hrozící škody v případě porušení povinnosti, jejímuž vzniku se sjednáním smluvní pokuty mělo předcházet. Tato eventuální škoda spočívá zejména v uhrazení nákladů souvisejících s již uzavřenou úvěrovou smlouvou a nákladů souvisejících s realizací smlouvy. Možný ušlý zisk, jak jej nekonkrétně naznačil žalobce a), soud mezi takovouto potenciálně hrozící škodu zohlednil při úvaze o přiměřenosti smluvní pokuty pouze zčásti z toho důvodu, že Rámcová smlouva založila pouze počátek určité obchodní spolupráce (proto ji ostatně strany označily za rámcovou) a zisk dosud neměl žádné konkrétní obrysy, přičemž společnost PRORYAL LLC v tomto nesla očekávané obchodní riziko. Nově založená společnost totiž nebyla povinna dle smlouvy úvěr jakkoli čerpat, a tedy platit společnosti PRORYAL LLC odměnu za poskytnutí finančních prostředků. Současně ani nebylo možné najisto stanovit skutečnou hodnotu založené společnosti, ve které měla mít PRORYAL LLC podíl. Judikatura je přitom ustálená v tom, že škoda spočívající v ušlém zisku znamená nikoli hypotetickou možnost určitým způsobem docílit zisku nebýt škodné události, nýbrž že znamená očekávaný zisk z činnosti, ke které je podnikatel schopen a ochoten. Tedy ke které měl podnikatel veškeré zákonné předpoklady (schopnost) a ke které by při pravidelném chodu věcí směřoval (ochota), pokud by nedošlo ke škodné události (srovnej usnesení NS ze dne 22. října 2014, sp. zn. 25 Cdo 2912/2012). V opačném případě zde chybí podmínka příčinné souvislosti mezi porušením povinnosti a tvrzeným ušlým ziskem. V dané věci pak lze žalobci a) přisvědčit v tom, že na straně PRORYAL LLC byla potřebná schopnost i ochota a tedy určitý zisk bylo možno předvídat již při sjednání smluvní pokuty za běžného chodu věcí, ovšem výši tohoto zisku nebylo možno při sjednávání napevno odhadnout, neboť nikde nebyla stanovena skutečná výše budoucího čerpaného úvěru, a z tohoto důvodu soud k případnému ušlému zisku žalobce a) při posouzení hrozící škody jako kritéria přiměřenosti smluvní pokuty sice přihlédl, ale nezohlednil jej mechanicky tak, že se jedná o částku rovnající se smluvním úrokům z maximálního úvěrového rámce dle smlouvy, tak jak tvrdil žalobce a). Nadto je třeba podotknout, že ušlý zisk ze zmařeného úvěru u společnosti PRORYAL LLC je nutno při této úvaze zásadně ponížit o částku, kterou PRORYAL LLC získala (mohla získat) další správou této finanční částky v rámci předcházení vzniku škody a minimalizace již vzniklé škody. Poměřováno výše uvedenými závěry pak lze uvést, že ujednaná smluvní pokuta byla sjednána v nepřiměřené výši. Smluvní pokuta sice dostatečně plnila preventivní funkci, jelikož výrazně odrazovala strany od nesplnění povinnosti, avšak ve vztahu k funkci sankční a kompenzační byla sjednána zcela předimenzovaně. Žalobci a) lze dát sice za pravdu, že kompenzační funkce není jedinou funkcí smluvní pokuty, ovšem nelze na druhou stranu ani na tuto část funkce smluvní pokuty zcela rezignovat. Pokud tedy obecně platí, že smluvní pokuta je svou podstatou mimo jiné paušalizovanou náhradou potenciální škody, měla by výše smluvní pokuty s tímto korespondovat. Tím spíše pak je nutno takovouto smluvní pokutu považovat za nepřiměřenou tehdy, pokud strany svým ujednáním princip paušalizace náhrady škody vyloučily a sjednaly možnost uplatnění nároku na náhradu vzniklé škody mimo samotnou smluvní pokutu. V daném případě pak má soud za to, že výše potenciálně hrozící škody je v hrubém nepoměru s výší pokuty. Smluvní pokuta je také určitou sankcí (na rozdíl od náhrady škody) za nesplnění povinnosti. I tato sankční povaha má však své meze a nesmí vést k drakonickým sankcím, které jsou zcela neadekvátní porušované povinnosti a hospodářské kauze smlouvy. V dané věci lze tedy obhájit názor, že sankce, aby byla pro strany dostatečně citelná, by měla být nikoli v rozsahu statisíců korun českých nýbrž v rozsahu o řád výše, tedy v rozsahu milionů korun českých, a to i s ohledem na celkový hospodářský význam smlouvy. Ujednaná výše 500.000 USD ovšem již tuto zdravou míru dle názoru soudu překračuje a nepřiměřeně jednu stranu (resp. případně též obě strany) trestá za to, že se společného projektu nezúčastnila, přičemž následek plynoucí ze zmaření tohoto obchodního záměru, který v sobě zahrnoval i podnikatelské riziko neúspěchu, není měřitelný s výší smluvní pokuty jakožto sankčního prvku obligačního vztahu. V tomto kontextu pak sankční povaha ujednané smluvní pokuty působí až drakonicky a neadekvátně celému smluvnímu vztahu a to i přesto, že se jedná o jediný utvrzovací instrument v Rámcové smlouvě. Na základě shora uvedeného má soud za to, že tuto nepřiměřenou smluvní pokutu je třeba snížit. Smluvní pokutu proto soud snížil s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti tak, aby došlo k vyvážení všech složek smluvní pokuty (preventivní, sankční a kompenzační). Hodnota a význam utvrzované povinnosti spočívaly především v tom, že se jednalo o klíčové povinnosti stran, jejichž splnění bylo nezbytnou podmínkou pro realizaci obchodního záměru a vytvoření zisku dle smlouvy. Hospodářský význam tohoto obchodního záměru byl v řádu milionů. Výši pokuty není dle názoru soudu třeba snížit až na 1,-korunu českých, jak to navrhoval žalobce b), neboť vzhledem k výše deklarované hodnotě a významu povinností je zřejmé, že se jednalo o povinnosti klíčové pro realizaci celého záměru, a tedy dostatečně významné. Smluvní pokutu je tak nutno snížit pouze na takovou výši, aby smluvní pokuta nadále dostatečně prevenčně působila na porušení povinnosti, přiměřeně sankčně postihovala stranu, která povinnost nesplní a v neposlední řadě, aby reflektovala hospodářský význam povinnosti, jejíž splnění je smluvní pokutou zajištěno (utvrzeno). Zároveň soud vyšel z názoru, že omezení moderačního práva skutečnou výší škody ve smyslu § 301 obch. zák. se vzhledem k ujednání stran o účelu předmětné smluvní pokuty uplatnit nemůže, jak vysvětleno shora.

Proto má soud za přiměřené, aby sjednaná smluvní pokuta byla snížena až na míru mírně přesahující 50 % sjednané částky, což v zásadě odpovídá výši investice, která měla být společností PROROYAL LLC na základě povinností krytých smluvní pokutou dle čl. 8.2 smlouvy vynaložena. Zde je nutno vyjít z toho, že smluvní pokutou dle čl. 8.2, jež je předmětem přihlášky žalobce a), není utvrzeno splnění veškerých povinností dle předmětné smlouvy, nýbrž pouze povinností v tomto článku vymezených, tj. povinností směřujících k založení nové společnosti, což se týká především poskytnutí vkladů do základního kapitálu zakládané společnosti. Tímto tedy bylo dle vůle stran sjednanou smluvní pokutou hospodářsky chráněno pouze vynaložení investice do založení společnosti, která na straně společnosti PROROYAL LLC spočívala v peněžitém vkladu do základního kapitálu ve výši 5.000.000,-Kč, nikoli však vynaložení jiných případných investic přímo či nepřímo souvisejících s dalším fungováním této nové společnosti. Další investice této společnosti (včetně případného poskytnutí úvěru ve výši 19.300.000,-Kč) týkající se až případně následného fungování takto založené nové společnosti spadají vzhledem k ujednání stran mimo hospodářský účel sjednané smluvní pokuty podle čl. 8.2 předmětné smlouvy. Proto má soud za to, že smluvní pokuta je přiměřená vzhledem k hospodářskému významu povinností krytých touto smluvní pokutou pouze co do výše 5.272.473,-Kč, a to vzhledem k rozsahu zmařené investice právního předchůdce žalobce (aniž by mu však nutně musela v tomto rozsahu skutečně vzniknout škoda).

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 7 IZ ve spojení § 142 odst. 2 o.s.ř. a taktéž za použití § 151 odst. 1 o.s.ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V souzené věci byl částečně úspěšný jak žalobce a) [současně jako žalovaný 2)] v poměru 50%, tak žalobce b) a žalovaný 1) taktéž v poměru 50%, a proto rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok V.). Zároveň soud dle § 4 odst. 1 písm. a) zák. č. 549/1991 Sb., rozhodl o poplatkové povinnosti žalobce b) podle položky č. 13 odst. 1 písm. a), jelikož žalobci vznikla podáním žaloby poplatková povinnost a dosud nebyla splněna (výrok VI.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení podat odvolání. Odvolání se podává ve dvou vyhotoveních u Krajského soudu v Praze, se sídlem Náměstí Kinských 5, 150 75 Praha 5. O odvolání rozhoduje Vrchní soud v Praze. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.

V Praze dne 30. října 2015 JUDr. Pavel Tůma, Ph.D., v. r. samosoudce Za správnost vyhotovení: Klára Dvořáková