60 ICm 2025/2017
Jednací číslo: KSPH 60 ICm 2025/2017-35 (KSPH 60 INS 21397/2016)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze se sídlem náměstí Kinských 5, 150 00 Praha 5, rozhodl samosoudkyní JUDr. Květoslavou Hovorkovou ve věci

žalobce: JUDr. Václav Mlnářík, Ph.D., IČO 71458972, se sídlem Politických vězňů 19, 110 00 Praha 1, insolvenční správce dlužníka FIVEGGS, SE, IČO 24183407, se sídlem Biskupský Dvůr 2095/8, 110 00 Praha 1,

proti

žalovaným: 1) JUDr. Jaroslav Hrnčíř, IČO 10283407, se sídlem Drážďanská 455/37, 400 07 Ústí nad Labem, insolvenční správce dlužnice Oxany anonymizovano , anonymizovano , bytem Na Pastvinách 263, 252 42 Vestec,

2) Oxana anonymizovano , anonymizovano , bytem Na Pastvinách 263, 252 42 Vestec, zastoupená Mgr. et Mgr. Viktorem Fojtem, advokátem, se sídlem Gogolova 228/8, 118 00 Praha 1,

o žalobě o určení pravosti a výše pohledávky,

takto:

I. Žaloba, jíž se žalobce domáhá určení, že pohledávky přihlášené pod přihláškou P8 do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Praze pod pod sp. zn. KSPH isir.justi ce.cz

60 INS 21397/2016, popřené při přezkumném jednání dne 23. 3. 2017 oběma žalovanými, jsou co do pravosti a výše přihlášené po právu jako pohledávky nezajištěné a nevykonatelné, a to dílčí pohledávka č. 1 ve výši 2 814 147,75 Kč z titulu náhrady škody, dílčí pohledávka č. 1.1 ve výši 47 703,91 Kč z titulu zákonného úroku z prodlení z dílčí pohledávky č. 1, dílčí pohledávka č. 2 ve výši 553 687 Kč z titulu náhrady škody a dílčí pohledávka č. 2.1 ve výši 9 385 Kč z titulu zákonného úroku z prodlení z dílčí pohledávky č. 2, se zamítá.

II. Ve vztahu mezi žalobcem a 1) žalovaným nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

III. Ve vztahu mezi žalobcem a 2) žalovanou je žalobce povinen zaplatit 2) žalované na náhradu nákladů řízení 16 456 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Viktora Fojta, advokáta.

Odůvodnění:

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 24. 4. 2017 domáhá v incidenčním sporu určení, že pohledávky přihlášené pod přihláškou P8 do insolvenčního řízení vedeného pod sp. zn. KSPH 60 INS 21397/2016, popřené při přezkumném jednání dne 23. 3. 2017 oběma žalovanými, jsou co do pravosti a výše přihlášené po právu jako pohledávky nezajištěné a nevykonatelné, a to dílčí pohledávka č. 1 ve výši 2 814 147,75 Kč z titulu náhrady škody, dílčí pohledávka č. 1.1 ve výši 47 703,91 Kč z titulu zákonného úroku z prodlení z dílčí pohledávky č. 1, dílčí pohledávka č. 2 ve výši 553 687 Kč z titulu náhrady škody a dílčí pohledávka č. 2.1 ve výši 9 385 Kč z titulu zákonného úroku z prodlení z dílčí pohledávky č. 2. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že je insolvenčním správcem dlužníka FIVEGGS, SE, IČO 24183407, se sídlem Biskupský dvůr 2095/8, 110 00 Praha 1 (dále jen společnost ), proti němuž je vedeno insolvenční řízení pod sp. zn. MSPH 60 INS 27872/2014, přičemž s účinností ode dne 25. 11. 2015 je na majetek společnosti prohlášen konkurs a žalobce vykonává funkci insolvenčního správce. Dílčí pohledávku č. 1 přihlásil z titulu náhrady škody způsobené 2) žalovanou (dále také jen dlužnicí ) společnosti a jejím věřitelům tím, že dlužnice v období od 1. 3. 2013 do 24. 10. 2014 vybrala z bankovního účtu společnosti č. 7217337001/5500 finanční prostředky v celkové výši 2 814 147,75 Kč, které společnosti nepředala, ani nevyúčtovala jejich použití pro činnost společnosti. Dlužnice nereagovala na výzvu žalobce k náhradě vzniklé škody ze dne 4. 11. 2016, žalobce proto uplatňuje zákonný úrok z prodlení za dobu od 11. 11. 2016 do prohlášení úpadku, tj. do dne 26. 1. 2017 ve výši 47 703,91 Kč. Dílčí pohledávku č. 1 přihlásil z titulu náhrady škody způsobené 2) žalovanou společnosti a jejím věřitelům tím, že za finanční prostředky z bankovního účtu společnosti zaplatila školné svých dvou synů Jana a Viktora anonymizovano na škole English International School Prague s.r.o. ve výši 553 687 Kč. Dlužnice nereagovala na výzvu žalobce k náhradě vzniklé škody ze dne 4. 11. 2016, žalobce proto uplatňuje zákonný úrok z prodlení za dobu od 11. 11. 2016 do prohlášení úpadku, tj. do dne 26. 1. 2017 ve výši 9 385 Kč. Žalobce poukazuje na skutečnost, že dlužnice jako osoba společností oprávněná k dispozici s finančními prostředky společnosti na uvedeném bankovním účtu byla osobou, která společně se svým tehdejším manželem Janem Kotrčem ovlivňovala podstatným způsobem chování společnosti a dle tehdy platného obchodního zákoníku odpovídá za škodu způsobenou společnosti stejně jako členové orgánů společnosti, tedy bez omezení, s tím, že případně sama musí prokazovat, že jednala s péčí řádného hospodáře. Na propojení 2) žalované a jejího manžela se společností lze usuzovat také z toho, že jsou oba společníky společnosti Copacking Service, s.r.o., na jejíž činnost navazuje

společnost. Lze se také domnívat, že jsou oba akcionáři společnosti. K důvodům popření své přihlášené pohledávky žalobce uvedl, že pohledávku za dlužnicí zapsal do soupisu majetkové podstaty společnosti ještě před podáním žaloby, navíc odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu České republiky (sp. zn. 29 Cdo 1786/2009, sp. zn. 29 Cdo 2306/2010), kdy skutečnost, že majetek ve vlastnictví úpadce je do soupisu majetkové podstaty až poté, co jsou práva s ním spojená uplatněná soudní cestou, nemá žádný vliv na závěr, že právo nakládat s tímto majetkem měl správce již od prohlášení konkursu. Celková výše škody odpovídá součtu částek zaslaných z účtu společnosti k úhradě školného synů dlužnice a částek vybraných z účtu společnosti dlužnicí po odečtení částek použitých pro podnikání společnosti. Nárok na náhradu škody není promlčen, neboť na danou situaci se uplatní ustanovení obchodního zákoníku, a i pokud by byla aplikována obecná odpovědnost dle občanského zákoníku, tak v případě úmyslného způsobení škody platí desetiletá promlčecí doba. O vzniku škody se žalobce dozvěděl 26. 10. 2016.

2. Žalovaný 1) se závěrem vyjádřil, že navrhuje zamítnutí žaloby, když žalující strana svůj nárok neprokázala a pokud by jej prokázala, byl by nárok promlčený.

3. Žalovaná 2) žalovaná se vyjádřila, že žalobní nárok neuznává a navrhuje zamítnutí žaloby. Odmítla tvrzení žalobce, že by jakýkoliv způsobem, ať sama nebo s Janem Kotrčem podstatným způsobem ovlivňovala činnost společnosti, žalovaná byla pouze zaměstnankyní společnosti, kdy v rámci pracovněprávního vztahu měla dispoziční oprávnění a karty k bankovnímu účtu společnosti a měla od společnosti pokyny k dispozicím s finančními prostředky na účtu. Žalovaná nenese odpovědnost za to, jakým způsobem společnost dále s finančními prostředky vybranými žalovanou naložila, úvahy žalobce, že s nimi nakládala žalovaná jako s vlastními prostředky, označila za spekulaci. Manželství žalované s Janem Kotrčem bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 26. 9. 2012, ve světle čehož se jeví jako nesmyslnost tvrzení žalobce, že spolu se svým manželem ovládala společnost. Pokud jde o úhradu školného, tato úhrada byla poskytnuta v rámci pracovněprávního vztahu společnosti a žalované, pokud má žalobce za to, že částka byla vyplacena neoprávněně, pak by se měl domáhat jejího vydání po recipientovi plateb. Žalovaná tvrzení žalobce pokládá za spekulativní a ničím nepodložená, a to i ve vztahu k výši škody. Žalovaná dále namítá promlčení nároku, kdy odmítá, že by byla ovládající osobou společnosti nebo, že by jí způsobila úmyslně škodu.

4. Z insolvenčního spisu KSPH 60 INS 21397/2016 vzal soud za prokázané a mezi účastníky nesporné, že insolvenční řízení bylo zahájeno insolvenčním návrhem dlužnice spojeným s návrhem na povolení oddlužení dne 15. 9. 2016, dne 26. 1. 2017 bylo rozhodnuto o úpadku dlužnice a insolvenčním správcem byl ustanoven žalovaný 1) (prokazováno návrhem KSPH 60 INS 21397/2016-A-1 a usnesením KSPH 60 INS 21397/2016-A-13). Dne 24. 2. 2017 žalobce přihlásil do insolvenčního řízení dlužnice pohledávky společnosti v celkové výši 3 424 923,66 Kč přihláškou evidovanou pod pořadovým číslem P8, žalobce pohledávky přihlásil z titulu odpovědnosti žalované 2) za škodu způsobenou společnosti dle ust. § 66 odst. 6 obchodního zákoníku ve výši 2 814 147,75 Kč a zákonného úroku z prodlení z této částky ve výši 47 703,91 Kč (pohledávka č. 1) a za škodu způsobenou společnosti dle ust. § 66 odst. 6 obchodního zákoníku ve výši 553 687 Kč a zákonného úroku z prodlení z této částky ve výši 9 385 Kč (pohledávka č. 2) (prokazováno přihláškou pohledávky P8). Při přezkumném jednání dne 23. 3. 2017 popřeli oba žalovaní žalobcem přihlášené pohledávky v celém rozsahu co do pravosti a výše. Důvodem popření bylo, že žalobce neprokázal svá tvrzení o vzniku škody, její výši a odpovědnosti dlužnice, není doloženo, že dlužnice vybrané prostředky společnosti nepředala, není prokázáno, že by dlužnice byla osobou podstatným způsobem ovlivňující společnost, aby na ni mohla být aplikována odpovědnost za škodu dle obchodního zákoníku

jako na orgány společnosti, na dlužnici by se případně vztahovala úprava dle občanského zákoníku, tedy nárok žalobce by byl již promlčen. Žalobce není oprávněn k podání žaloby, neboť nesepsal pohledávku za dlužnicí do soupisu majetkové podstaty společnosti (prokazováno protokolem o přezkumném jednání KSPH 60 INS 21397/2016-B-6).

5. Dále vzal soud za prokázané a mezi účastníky nesporné, že dne 15. 10. 2014 bylo na základě vyhlášky Městského soudu v Praze č.j. MSPH 60 INS 27872/2014-A-2 zahájeno insolvenční řízení dlužníka FIVEGGS, SE (dříve COPACKING, SE), IČO 24183407, se sídlem Biskupský dvůr 2095/8, 110 00 Praha 1, insolvenčním správcem byl ustanoven žalobce (prokazováno výpisem z obchodního rejstříku vedeného na společnost Městským soudem v Praze v odd. H vložka 475 a usnesením Městského soudu v Praze č. j. MSPH 60 INS 27872/2014-A-44 ze dne 26. 8. 2015). Statutárním orgánem společnosti je představenstvo, jediným členem představenstva je od 13. 8. 2012 Jan Scheinost, narozený 25. února 1969 (prokazováno výpisem z obchodního rejstříku společnosti vedeného Městským soudem v Praze v odd. H vložka 475). Předmětné pohledávky byly do soupisu majetkové podstaty společnosti pojaty dne 15. 3. 2017 (prokazováno aktualizovaným soupisem majetkové podstaty společnosti ze dne 15. 3. 2017 v řízení vedeném Městským soudem v Praze pod sp. zn. MSPH 60 INS 27872/2014). K účtu společnosti č. 7217337001/5500 (dále jen účet společnosti ) měli dispoziční oprávnění Jan Scheinost a žalovaná 2), souhlas se zřízením dispozičního oprávnění k účtu společnosti a vystavení platebních karet 408361xxxxxx9821 a 408361xxxxxx0975 pro žalovanou 2) dal Jan Scheinost (prokazováno sděleními Raiffeisenbank a.s. ze dne 1. 8. 2016, sdělením Raiffeisenbank a.s. ze dne 11. 8. 2016). Z účtu společnosti byly uhrazeny platby školného za syny žalované 2), a to na účet English International School Prague s.r.o. č. ú. 1001029571/5500, v částce 242 057 dne 25. 2. 2013, v částce 15 815 Kč dne 13. 6. 2013, v částce 55 815 Kč dne 13. 6. 2013, v částce 200 000 Kč dne 13. 9. 2013 a v částce 40 000 Kč dne 17. 9. 2013 (prokazováno potvrzením o majiteli účtu, seznamem bankovních dokladů, bankovními výpisy společnosti, potvrzením English International School Prague s.r.o. ze dne 3.8.2016 o studentech, odpovědí Raiffeisenbank a.s. ze 13. 4. 2017, nesporným tvrzením účastníků). Žalovaná 2) uskutečnila z účtu společnosti v období od 1. 3. 2013 do 24. 10. 2014 výběry a platby v celkové částce 4 919 000 Kč (prokazováno výpisy z účtu společnosti za období od 1. 3. 2013 do 24. 10. 2014). Společnost měla v období od 1. 3. 2013 do 24. 10. 2014 výdaje v částce 1 266 843,45 Kč (prokazováno listinou-Pohyby na účtech-Inventura), stav účtu společnosti ke dni 31. 12. 2014 činil 7 243 477,75 Kč (prokazováno listinou-Pohyby na účtech-Inventura, Rozvahou ke dni 31. 12. 2015). Společnost udělila dne 3. 9. 2012 Janu anonymizovano plnou moc k zastupování ve všech záležitostech (prokazováno plnou mocí ze dne 3. 9. 2012). Jan Kotrč je bývalý manžel žalované 2) (prokazováno nesporným tvrzením žalobce a žalované 2)). Jan Kotrč a žalovaná 2) jsou jednateli a společníky společnosti Copacking Service, s.r.o., IČO 27363473, se sídlem U Habrovky 247/11, 140 00 Praha 4, na níž bylo dne 2. 11. 2012 zahájeno insolvenční řízení vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 93 INS 27173/2012. Na majetek této společnosti byl prohlášen konkurs (prokazováno výpisem z obchodního rejstříku Copacking Service, s.r.o.).

6. Pokud žalovaní navrhovali doplnit dokazování výslechem Jana Scheinosta, pak soud tento důkaz vyhodnotil s ohledem na shora provedené dokazování jako nadbytečný.

7. Z provedeného dokazování soud učinil následující skutkové závěry významné pro posouzení sporu:

a) Insolvenční řízení KSPH 60 INS 21397/2016 ve věci dlužnice-žalované 2)-bylo zahájeno dne 15. 9. 2016 a dne 26. 1. 2017 bylo rozhodnuto o úpadku dlužnice, přičemž insolvenčním správcem byl ustanoven žalovaný 1). b) Žalobce jako insolvenční správce společnosti FIVEGGS, SE, dne 24. 2. 2017 přihlásil do insolvenčního řízení dlužnice-žalované 2) pohledávky společnosti v celkové výši

3 424 923,66 Kč, přihláška je vedena pod pořadovým číslem P8, když předmětné pohledávky byly do soupisu majetkové podstaty společnosti pojaty dne 15. 3. 2017; pohledávku přihlásil z titulu odpovědnosti žalované 2) za škodu způsobenou společnosti dle ust. § 66 odst. 6 obchodního zákoníku a úroků z prodlení, konkrétně za škodu způsobenou společnosti dle ust. § 66 odst. 6 obchodního zákoníku ve výši 2 814 147,75 Kč a zákonného úroku z prodlení z této částky ve výši 47 703,91 Kč (pohledávka č. 1) a za škodu způsobenou společnosti dle ust. § 66 odst. 6 obchodního zákoníku ve výši 553 687 Kč a zákonného úroku z prodlení z této částky ve výši 9 385 Kč (pohledávka č. 2). c) Při přezkumném jednání dne 23. 3. 2017 popřeli oba žalovaní žalobcem přihlášené pohledávky v celém rozsahu co do pravosti a výše. d) Statutárním orgánem společnosti je představenstvo a jediným členem představenstva je od 13. 8. 2012 Jan Scheinost. e) K účtu společnosti měli dispoziční oprávnění Jan Scheinost a žalovaná 2), souhlas se zřízením dispozičního oprávnění k účtu společnosti a vystavení platebních karet pro žalovanou 2) dal Jan Scheinost. f) Z účtu společnosti byly uhrazeny platby školného za syny žalované 2), a to na účet English International School Prague s.r.o., v částce 242 057 Kč dne 25. 2. 2013, v částce 15 815 Kč dne 13. 6. 2013, v částce 55 815 Kč dne 13. 6. 2013, v částce 200 000 Kč dne 13. 9. 2013 a v částce 40 000 Kč dne 17. 9. 2013. g) Žalovaná 2) uskutečnila z účtu společnosti v období od 1. 3. 2013 do 24. 10. 2014 výběry a platby v celkové částce 4 919 000 Kč, společnost měla v období od 1. 3. 2013 do 24. 10. 2014 výdaje v částce 1 266 843,45 Kč, stav účtu společnosti ke dni 31. 12. 2014 činil 7 243 477,75 Kč.

8. Soud se v prvé řadě zabýval aktivní legitimací žalobce. Z provedených důkazů je zjištěno a mezi účastníky nesporné, že žalobce do insolvenčního řízení dlužnice přihlásil pohledávky společnosti, jakožto její insolvenční správce dne 24. 2. 2017, předmětné pohledávky byly do soupisu majetkové podstaty společnosti pojaty dne 15. 3. 2017. Podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 NSCR 4/2016, ze dne 30. 11. 2016, nelze nedostatek aktivní věcné legitimace žalobce pokládat za nedostatek podmínek řízení ve smyslu ustanovení § 104 o. s. ř. Případný nedostatek věcné legitimace věřitele, který přihlásil do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka pohledávku, tak nepředstavuje nedostatek podmínky řízení, pro který je nutno řízení o jeho přihlášce zastavit (§ 103 a 104 o. s. ř.). Nedostatek aktivní věcné legitimace ve vztahu k podané přihlášce lze dodatečně zhojit. Bez ohledu na žalobcem uváděné judikaturní závěry ohledně dispozičního oprávnění s majetkem nesepsaným do soupisu majetkové podstaty dlužníka, soud ve světle uvedeného rozhodnutí konstatuje, že i kdyby nebyl žalobce věcně legitimován k podání přihlášky, nedostatek věcné legitimace odstranil v okamžiku, kdy pohledávku za dlužnicí pojal do majetkové podstaty společnosti, přičemž tak učinil ještě před podáním předmětné žaloby, je tedy ve věci aktivně legitimován.

9. Dále se soud zabýval včasností podané žaloby. Pohledávka žalobce byla popřena na přezkumném jednání dne 23. 3. 2017, žaloba byla podána dne 24. 4. 2017, vyrozumění o popření přihlášky P8 bylo žalobci doručeno dne 10. 4. 2017, žaloba tedy byla podána ve lhůtě a osobou k tomu oprávněnou v souladu s § 160 odst. 1 ve spojení s § 198 odst. 1 a s § 410 odst. 1, 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ).

10. Zjištěný skutkový stav soud posoudil dle zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen ObchZ), ve znění účinném do 31. 12. 2013, dle zákona č. 90/2012 Sb. o obchodních korporacích (dále jen ZOK), dle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen ObčZ), ve znění účinném do 31. 12. 2013 a zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen NOZ).

11. Podle § 66a odst. 1 ObchZ ovládající osobou je osoba, která fakticky nebo právně vykonává přímo nebo nepřímo rozhodující vliv na řízení nebo provozování podniku jiné osoby (dále jen "ovládaná osoba"). Podle odst. 2 je-li ovládající osobou společnost, jde o společnost mateřskou a společnost jí ovládaná je společností dceřinou. Nepřímým vlivem se rozumí vliv vykonávaný prostřednictvím jiné osoby či jiných osob. Podle odst. 3 ovládající osobou je vždy osoba, která a) je většinovým společníkem; to neplatí, jestliže je ovládající osoba určena podle ustanovení písm. b), b) disponuje většinou hlasovacích práv na základě dohody uzavřené s jiným společníkem nebo společníky, nebo c) může prosadit jmenování nebo volbu nebo odvolání většiny osob, které jsou statutárním orgánem nebo jeho členem, anebo většiny osob, které jsou členy dozorčího orgánu právnické osoby, jejímž je společníkem. Podle odst. 4 osoby jednající ve shodě, které společně disponují většinou hlasovacích práv na určité osobě, jsou vždy ovládajícími osobami. Dle komentáře Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M. a kol.: Obchodní zákoník, Komentář. 13. vydání, Praha, C. H. Beck, 2010, k ust. § 66a odst. 2 se za ovládající osobu považuje i osoba, která rozhodující vliv vykonává fakticky, tj. na základě jakéhokoli faktického stavu, který jí umožňuje takový vliv vykonávat. Rozhodnout, zda určitá osoba vykonává fakticky rozhodující vliv na společnost, bude vždy nutné na základě konkrétních okolností každého případu. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2011 sp. zn. 23 Cdo 3552/2009, vyplývá, že ovládající osoba může, na základě vlastního rozhodnutí (rozhodnutí jejího příslušného orgánu, jde-li o právnickou osobu), využít svého vlivu na ovládanou osobu při utváření její vůle (tedy působením zevnitř), jejímž projevem pak dojde k uskutečnění právního úkonu v intencích záměru ovládající osoby. Bez toho, že by ovládaná osoba takový právní úkon učinila, však účinky v právních vztazích nenastanou.

12. Podle § 74 odst. 1 ZOK ovládající osobou je osoba, která může v obchodní korporaci přímo či nepřímo uplatňovat rozhodující vliv. Ovládanou osobou je obchodní korporace ovládaná ovládající osobou. Podle odst. 3 řídící osoba podle § 79 a většinový společník jsou vždy ovládajícími osobami, ledaže ve vztahu k většinovému společníkovi § 75 stanoví jinak. Řízená osoba podle § 79 je vždy ovládanou osobou. Podle § 75 odst. 1 má se za to, že ovládající osobou je osoba, která může jmenovat nebo odvolat většinu osob, které jsou členy statutárního orgánu obchodní korporace nebo osobami v obdobném postavení nebo členy kontrolního orgánu obchodní korporace, jejímž je společníkem, nebo může toto jmenování nebo odvolání prosadit. Podle odst. 2 má se za to, že osobou ovládající je ten, kdo nakládá s podílem na hlasovacích právech představujícím alespoň 40 % všech hlasů v obchodní korporaci, ledaže stejným nebo vyšším podílem nakládá jiná osoba nebo jiné osoby jednající ve shodě. Podle odst. 3 má se za to, že osoby jednající ve shodě, které společně nakládají podílem na hlasovacích právech představujícím alespoň 40 % všech hlasů v obchodní korporaci, jsou osobami ovládajícími, ledaže stejným nebo vyšším podílem nakládá jiná osoba nebo jiné osoby jednající ve shodě. Podle odst. 4 má se za to, že osobou ovládající nebo osobami ovládajícími je také ten, kdo sám nebo společně s osobami jednajícími s ním ve shodě získá podíl na hlasovacích právech představující alespoň 30 % všech hlasů v obchodní korporaci a tento podíl představoval na posledních 3 po sobě jdoucích jednáních nejvyššího orgánu této osoby více než polovinu hlasovacích práv přítomných osob.

13. Podle ust. § 61 odst. 1 jiné plnění ve prospěch osoby, která je členem orgánu obchodní korporace, než na které plyne právo z právního předpisu, ze smlouvy o výkonu funkce schválené podle § 59 odst. 2 nebo z vnitřního předpisu schváleného orgánem obchodní korporace, do jehož působnosti náleží schvalování smlouvy o výkonu funkce, lze poskytnout pouze se souhlasem toho, kdo schvaluje smlouvu o výkonu funkce, a s vyjádřením kontrolního orgánu, byl-li zřízen. Podle odst. 3 ustanovení odstavce 1 se použije obdobně na určení mzdy i na jiné plnění zaměstnanci, který je současně i členem statutárního orgánu společnosti, nebo osobě jemu blízké. Podle ust. § 62 odst. 1 bylo-li v insolvenčním řízení

zahájeném na návrh jiné osoby než dlužníka podle jiného právního předpisu soudem rozhodnuto, že obchodní korporace je v úpadku, vydají členové jejích orgánů, vyzve-li je k tomu insolvenční správce, prospěch získaný ze smlouvy o výkonu funkce, jakož i případný jiný prospěch, který od obchodní korporace obdrželi, a to za období 2 let zpět před právní mocí rozhodnutí o úpadku, pokud věděli nebo měli a mohli vědět, že je obchodní korporace v hrozícím úpadku podle jiného právního předpisu, a v rozporu s péčí řádného hospodáře neučinili za účelem jeho odvrácení vše potřebné a rozumně předpokládatelné. Podle odst. 2 není-li vydání podle odstavce 1 možné, nahradí členové orgánů získaný prospěch v penězích; podle odst. 3 odstavce 1 a 2 se použijí obdobně na bývalé členy orgánu obchodní korporace. Z uvedeného lze uzavřít, že pokud právo na plnění jiného plnění ve prospěch zaměstnance, který je osobou blízkou členovi statutárního orgánu, neplyne z právního předpisu, případně vnitřního předpisu schváleného orgánem oprávněným schválit smlouvu o výkonu funkce, musí jakékoliv plnění nebo mzdu takovému zaměstnanci schválit ten, kdo schvaluje smlouvu o výkonu funkce, s vyjádřením kontrolního orgánu, byl-li zřízen. Nebude-li souhlas příslušného orgánu dán, osoba blízká členovi statutárního orgánu má právo pouze na odměnu obvyklou a v rozsahu převyšujícím odměnu obvyklou se v případě absence požadovaného souhlasu jedná o bezdůvodné obohacení. Osobou blízkou členovi statutárního orgánu je ve smyslu § 22 odst. 1 NOZ příbuzný v řadě přímé, sourozenec a manžel nebo partner podle jiného zákona upravujícího registrované partnerství; jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké, pokud by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní. Současně je podle § 22 odst. 1 dána vyvratitelná právní domněnka, že osobami blízkými jsou i osoby sešvagřené nebo osoby, které spolu trvale žijí.

14. Podle ust. § 420 odst. 1 ObčZ každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti. Podle odst. 3 téhož ustanovení se odpovědnosti zprostí ten, kdo prokáže, že škodu nezavinil. Z uvedeného se podává, že ke vzniku odpovědnosti za škodu musí být kumulativně splněny tyto základní náležitosti: porušení právní povinnosti, vznik škody, příčinná souvislost mezi porušením právní povinnosti a vznikem škody, zavinění. Podle § 106 odst. 1 ObčZ se právo na náhradu škody promlčí za dva roky ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Podle odst. 2 nejpozději se právo na náhradu škody promlčí za tři roky, a jde-li o škodu způsobenou úmyslně, za deset let ode dne, kdy došlo k události, z níž škoda vznikla; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví.

15. Podle ust. § 2913 odst. 1 NOZ poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit. Základními předpoklady pro vznik povinnosti k náhradě škody dle § 2913 jsou protiprávní jednání škůdce spočívající v porušení smluvně převzaté povinnosti a vznik škody, která je v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním. Co se jednotlivých předpokladů povinnosti náhrady škody týče, nekoncentruje se úprava do jednoho ustanovení, ale je rozdělena do několika základních ustanovení. Protiprávní jednání je definováno § 2913, škoda je definována v § 2894 a její nahrazovaný rozsah pak v § 2951 a násl. § 2914 Kdo při své činnosti použije zmocněnce, zaměstnance nebo jiného pomocníka, nahradí škodu jím způsobenou stejně, jako by ji způsobil sám. Zavázal-li se však někdo při plnění jiné osoby provést určitou činnost samostatně, nepovažuje se za pomocníka; pokud ho však tato jiná osoba nepečlivě vybrala nebo na něho nedostatečně dohlížela, ručí za splnění jeho povinnosti k náhradě škody. Podle § 620 odst. 1 NOZ okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě. To platí obdobně i pro odčinění újmy. Podle § 629 odst. 1 NOZ promlčecí lhůta trvá tři roky. Podle ust. § 636 odst. 1 NOZ právo na náhradu škody nebo jiné újmy se promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy škoda nebo újma vznikla.

16. Soud po zhodnocení provedeného dokazování dospěl k těmto právním závěrům: a) V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná 2) byla ovládající osobou ve smyslu § 66a ObchZ popřípadě v období od 1. 1. 2014 ve smyslu ust. § 66a ZOK. Z provedených důkazů sice vyplývá, že žalovaná 2) byla na základě souhlasu člena představenstva společnosti Jana Scheinosta oprávněna disponovat s finančními prostředky na účtu společnosti, přičemž spolu s Janem Scheinostem byly jedinými osobami s tímto oprávněním; bylo též prokázáno, že žalovaná 2) v období od 1. 3. 2013 do 24. 10. 2014 vybrala z bankovního účtu společnosti č. 7217337001/5500 finanční prostředky v celkové výši 4 919 000 Kč, avšak z žádného z předložených a provedených důkazů nevyplývá, jak s těmito prostředky naložila, popř. že byly použity pro její vlastní potřebu nikoli pro potřeby společnosti, vyjma prostředků použitých na úhradu školného. Dle inventurní listiny společnosti za inkriminované období jsou sice v obratové části DAL uvedeny částky v celkovém součtu pouze 1.266.843,45 Kč, na druhou stranu uvedené prokazuje pouze nesrovnalosti v účetnictví společnosti. Ve vztahu k úhradě školného za syny 2) žalované v částce ve výši 553 687 Kč pak sice bylo prokázáno jeho uhrazení z účtu společnosti, však ani v tomto případě nebylo prokázáno, že by školné společnost uhradila na základě faktického ovládání žalovanou 2), respektive na základě jakého právního vztahu a zda byly finanční prostředky společnosti použity s vědomím společnosti či nikoliv. Vše výše uvedené pouze naznačuje, že se žalovaná mohla dopustit na majetku společnosti nezákonného jednání, avšak neprokazuje to faktické ovládání společnosti žalovanou 2), a to ani v kontextu s plnou mocí udělenou společností jejímu tehdejšímu manželovi, potažmo s tím, že žalovaná 2) společně s bývalým manželem jsou jednateli a společníky společnosti Copacking Service, s.r.o., vůči níž je vedeno insolvenční řízení a která má podobnou firmu, jako dříve měla společnost. Pouze na základě těchto indicií nelze určit, že žalovaná 2) byla ovládající osobou ve smyslu § 66a odst. 2 ObchZ, když zákonná domněnka ovládající osoby podle odst. 3 a 4 téhož ustanovení u žalované 2) nepřichází v úvahu, neboť tvrzení, že by žalovaná 2) byla akcionářem společnosti, žalobce nikterak neprokazoval a z předložených důkazů taková skutečnost nikterak nevyplývá. Soud se tedy mohl zabývat pouze otázkou faktického vlivu žalované 2) na společnost. b) Ve světle citovaného rozsudku Nejvyššího soudu, kdy ovládající osoba může, na základě vlastního rozhodnutí, využít svého vlivu na ovládanou osobu při utváření její vůle, jejímž projevem pak dojde k uskutečnění právního úkonu v intencích záměru ovládající osoby, avšak bez toho, že by ovládaná osoba takový právní úkon učinila, však účinky v právních vztazích nenastanou, dospěl soud k závěru, že z provedeného dokazování vyplývá, že společnost neučinila, žádný právní úkon, který by nasvědčoval, že ji žalovaná 2) fakticky ovládá, nebylo prokázáno, že by se žalovaná 2) fakticky podílela na jednání společnosti a ovlivňovala, do jakých právních vztahů společnost vstoupí. Provedené důkazy vedou pouze k závěru, že žalovaná 2) nakládala s finančními prostředky společnosti, a to na základě dispozičního oprávnění statutárního orgánu společnosti, přičemž účel případně důvod některých pohybů na účtu společnosti není znám. Ze všeho výše uvedeného vyplývá, že žalobou uplatněný nárok stejně jako námitka promlčení musí být podrobena aplikaci úpravy obsažené v ObčZ a NOZ, nikoliv úpravy dle ObchZ nebo ZOK.

17. S ohledem na žalovanými vznesenou námitku promlčení se soud dále zabýval námitkou promlčení. a) Je nesporné, že platby školného v celkové výši 553 687 Kč byly uskutečněny v období od 25. 2. 2013 do 17. 9. 2013. Výběry z účtu Společnosti v celkové částce 4 919 000 Kč uskutečnila 2) žalovaná v období od 1. 3. 2013 do 24. 10. 2014. b) Podle § 106 odst. 2 ObčZ je v daném případě objektivní promlčecí lhůta 3 roky, neboť nebyl v řízení prokázán úmysl žalované 2) způsobit společnosti škodu. Důkazní břemeno prokazování úmyslu nese ten, kdo tvrdí úmysl, tedy je to žalobce, který chce

prostřednictvím tvrzeného úmyslu dosáhnout prodloužení promlčecí lhůty na deset let. Žalobce úmysl žalované 2) způsobit společnosti škodu neprokázal. Ve vztahu k platbám uskutečněným z titulu školného tedy uplynula promlčecí doba u poslední provedené platby dne 17. 9. 2016. Pokud žalobce přihlásil do insolvenčního řízení žalované 2) pohledávku společnosti z titulu náhrady škody způsobené uhrazením školného dne 24. 2. 2017, je tedy zřejmé, že v této době byl nárok společnosti na případnou náhradu škody promlčen. c) Pokud jde o výběry z účtu společnosti uskutečněné v období od 1. 3. 2013 do 23. 2. 2014, je případný nárok žalobce s ohledem na dříve řečené také promlčený. Ve vztahu k výběrům uskutečněným v období od 24. 2. 2014 by byl nárok u soudu uplatněn včas, ale žalobce neoznačil, ani nikterak nedoložil, kterými konkrétními výběry z účtu společnosti měla žalovaná 2) společnosti škodu způsobit, nelze přesně stanovit ani případný rozsah nároku již promlčeného a nároku nepromlčeného. 18. I kdyby soud připustil, že část nároku žalobce od 24.2.2014 dosud promlčena není, předpoklady ke vzniku povinnosti k náhradě škody dle § 2913 jsou protiprávní jednání škůdce spočívající v porušení smluvně převzaté povinnosti a vznik škody, která je v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním. Vzhledem k provedenému dokazování a všemu již výše uvedenému soud nemá za prokázané kumulativní splnění těchto podmínek, když žalobce ani netvrdil, ani neprokazoval, jakou právní povinnost žalovaná 2) porušila, nebylo prokázáno, že společnosti vznikla škoda, popř. v jaké výši. S ohledem na to pak nelze shledat ani příčinnou souvislost mezi porušením právní povinnosti a vznikem škody a případné zavinění žalované 2).

19. Jelikož soud dospěl k názoru, že přihláškou uplatněný nárok žalobce z titulu náhrady škody je vůči žalované 2) nedůvodný, jakýkoliv nárok vůči žalované 2) za období do 23. 2. 2014 je navíc promlčený, žalobu v plném rozsahu zamítl. Nad rámec uvedeného soud vyslovuje názor, že pokud nakládání s finančními prostředky společnosti žalované 2), jako např. zaměstnankyni, umožnil člen představenstva a takové nakládání nebylo v zájmu společnosti, pak bylo třeba vůči členu představenstva uplatnit režim ust. § 61 odst. 1, 3 a § 62 ZOK.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. za použití § 151 odst. 1 o.s.ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V souzené věci byli zcela úspěšní žalovaní, jejichž konečnému návrhu bylo v plném rozsahu vyhověno. Žalovaný 1) se nároku na náhradu nákladů řízení vzdal, když žádné náklady neúčtoval. Žalované 2) pak soud přiznal náhradu nákladů řízení v plné výši, přičemž tyto náklady sestávají z nákladů za zastoupení advokátem podle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, a to odměny za 3 úkony (porada s klientem, účast u jednání soudu 14.12. 2017 a 8.2.2018) po 3 100 Kč (§11 odst. 1 písm. c),g) a h) ve spojení s § 9 odst. 4 písm. c) vyhl.), celkem 9 300 Kč, spolu s 21% DPH 11 253 Kč. K odměně náleží náhrada hotových výdajů (§ 13 odst.1 a 3 vyhl.) 300 Kč na jeden úkon právní služby, tj. 3x 300 Kč, celkem 900 Kč, spolu s DPH 1 089 Kč. Celkové náklady 12 342 Kč byly určeny na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Lhůta k plnění nákladů řízení byla určena obecná pariční podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud v řízení neshledal důvod pro lhůtu jinou.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu podepsaného. Odvolání se podává ve dvou vyhotoveních u Krajského soudu v Praze.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.

Praha 8. února 2018

JUDr. Květoslava Hovorková samosoudkyně