60 ICm 1838/2017
Č.j. 60 ICm 1838/2017-34 (KSPA 60 INS 2141/2016)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Schreierem ve věci žalobce: Mgr. Roman Novák, rč: 650131/1421, IČ 45969141, bytem 538 03 Heřmanův Městec, Pokorného 457, zast. Mgr. Jiřím Sůrou, advokátem se sídlem Štěpánkova 84, 537 01 Chrudim, proti žalované: Mgr. Iva Zelenková, IČ 72890991, 602 00 Brno, Pekařská 398, zast. Mgr. Alenou Kuhnovou, advokátkou se sídlem Ulrichovo náměstí 737, 500 02 Hradec Králové, o popření vykonatelné pohledávky,

takto:

I. Zamítá se žaloba, v níž se žalobce (dlužník) domáhal určení, že žalovaná nemá vůči dlužníkovi Mgr. Romanu Novákovi, rč: 650131/1421, IČ 45969141, pohledávky ve výši 46.005,91 Kč.

II. Žalobce (dlužník) je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 8.473,--Kč, a to k rukám zástupkyně žalované Mgr. Aleny Kuhnové, advokátky se sídlem Ulrichovo náměstí 737, 500 02 Hradec Králové, s tím, že tato pohledávka se bude uspokojovat v insolvenčním řízení ve stejném pořadí jako pohledávka, o kterou se vedl spor.

Odůvodnění:

Žalobce (dlužník v insolvenčním řízení) se podanou žalobou a jejím doplněním domáhal určení, že žalovaná nemá proti němu v insolvenčním řízení pohledávky P26/1 a P26/2 v celkové výši 46.005,91 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že v soudním sporu mu nebylo umožněno se účinně bránit, přestože podal včasné odvolání. Ve sporu byli zastoupeni jak žalobce tak společnost SNB Consulting, v případě žalobce byla žalovaná částka cca 30.000,-- Kč a v případě zmíněné společnosti pak ca 1.000.000,--Kč. Žalovaná i přes opakovaná upozornění fakturovala pouze žalobci. I pokud by žalobce akceptoval paritní účtování, měla být tato částka účtována dané společnosti a nikoli žalobci. V doplnění žalobce uvedl, že zde jsou skutečnost, které nebyly z jeho strany u nalézacího soudu uvedeny. Žalovaná při sporu isir.justi ce.cz zastupovala jak žalobce, tak společnost SNB Consulting s.r.o. a právě této společnosti se týkala podstatně vyšší žalovaná částka než žalobce. Žalovaná proto měla fakturovat žalobci podstatně nižší částku, než skutečně fakturovala. Její pohledávka měl být z větší části za zmíněnou společností a nikoli za žalobcem. Jedná se dle názoru žalobce o zásadní chybu Okresního soudu, který se měl touto skutečností zabývat a toto pochybení by mohlo vést až k zastavení exekuce pro jiný důvod.

Žalovaná ve vyjádření uvedla, že obě dílčí pohledávky jsou vykonatelné na základě rozsudku Okresního soudu v Chrudimi č.j. 3 C 115/2015-51. Pohledávka 1 představuje neuhrazené právní služby, kdy žalobce jí dne 1.8.2012 udělil plnou moc k zastupovaní jeho osoby ve věci vymáhání náhrady škody vůči městu Heřmanův Městec. Tím došlo k uzavření smlouvy o právním pomoci mezi žalobcem a žalovanou. Na základě této smlouvy a po odsouhlasení žalobcem prováděla žalovaná úkony právní pomoci včetně zastupování žalobce v řízení před Okresním soudem v Chrudimi. Pohledávka 2 pak představuje náklady řízení, které jí byly přiznána ve sporu sp.zn. 3 C 15/2015.

Žalobce při jednání uvedl, že vyúčtování smluvní odměny předložené u jednání nekoresponduje s tím, co mu bylo žalovanou zasláno mailem. Žalobce dále sdělil, že nikdy nedal pokyn, aby se fakturace práce prováděla jen na jeho osobu, a nikoliv na společnost SNB Consulting s.r.o. Na SNB Consulting s.r.o. bylo fakturováno celkem 29.400,--Kč, což bylo celé uhrazeno, dále na dlužníka jako na fyzickou osobu bylo celkem fakturováno 79.231,--Kč, z čehož již bylo uhrazeno 48.586,--Kč, rozdíl těchto částek je tak 30.645,--Kč, což je žalovaná částka. Žalobce fakturované částky rozporoval, jeho nynější zástupce v řízení o náhradu škody se divil, že žalovaná si např. účtovala za nahlížení do spisu, což není právní úkon, navíc má za to, že jedna částka byla fakturována třikrát, tj. jedná se o částku 9.638,--Kč. Částka za poskytované právní služby měla být účtována odděleně a nemělo být vše účtováno žalobci. Žalobce měl dále za to, že jedna ze dvou vykazovaných neuhrazených faktur ve výši 9.638,--Kč měla být již zaplacena, a to z účtu bývalé družky Ireny Šebkové s tím, že tato částka měla být uhrazena ještě před podáním žaloby, v níž se žalovaná po dlužníkovi domáhala uhrazení předmětných částek. Žalobce v závěrečném návrhu setrval na stanovisku, že zde jsou nové skutečnosti, které nebyly řečeny v rámci původního řízení, kdy zejména se jednalo o to, že částky neměly být v celé výši fakturovány pouze dlužníkovi, ale mělo dojít k poměrnému rozdělení požadované odměny s tím, že dlužníkem již zaplacená částka by pokrývala poměrnou část, která by na něj připadala. V dané věci se jednalo o pochybení okresního soudu, který se touto věcí nezabýval s tím, že krajský soud jako soud insolvenční by měl využít všech možných prostředků k nápravě, neboť dle názoru zástupce žalobce by se mohlo jednat o důvody, které by jinak vedly k zastavení exekuce. Žalobce náhradu nákladů řízení nepožadoval.

Žalovaná uvedla, že pokyn ke společné fakturaci byl dán, faktury byly dlužníkovi zasílány, byl opakovaně vyzýván k zaplacení částek, k zaplacení částek byl vyzván před podáním žaloby, a dlužník žalovanou částku nikdy nereklamoval ani nesporoval. Tato obrana dlužníka se objevila až v rámci insolvenčního řízení a s ohledem na odstup času má za to, že se jedná o obranu účelovou. Neměla žádnou zprávu, že by tato částka byla uhrazena.

Soud nejprve posoudil včasnost podané žaloby. Pohledávka byla popřena žalobcem při přezkumném jednání dne 14.3.2017 a žaloba pak byla insolvenčnímu soudu doručena dne 13.4.2017, tedy ve lhůtě 30 dnů ode dne přezkumného jednání, tj. včas dle § 199 insolvenčního zákona (dále jen IZ ).

Z vlastní činnosti je soudu známo, že u dlužníka byl dne 1.8.2016 zjištěn úpadek a povoleno oddlužení (č.j. KSPA 60 INS 2141/2016-A-27) a následně dne 24.5.2017 bylo schváleno oddlužení plněním splátkového kalendáře (č.j. KSPA 60 INS 2141/2016-B-17).

Z přihlášky pohledávky žalované plyne, že si včas přihlásila vykonatelné a nezajištěné pohledávky ve výši 46.005,91 Kč, a to pohledávku 1 sestávající z jistiny 30.645,08 Kč jako neuhrazenou cenu právních služeb spolu se zákonným úrokem z prodlení do 31.7.2016 ve výši 5.967,33 Kč (tj. z částky 7.197,--Kč od 5.7.2014, z částky 4.127,08 Kč od 23.3.2014, z částky 9.638,--Kč od 20.1.2014 a z částky 9.638,--Kč od 29.12.2013) a dále pohledávku 2 ve výši 9.393,50 Kč jako náhradu nákladů řízení. Obě pohledávky byly přihlášeny jako vykonatelné na základě rozsudku Okresního soudu v Chrudimi ze dne 23.9.2015, č.j. 3 C 115/2015, který nabyl právní moci dne 27.10.2015.

Z protokolu o přezkumném jednání a z přezkumného listu plyne, že insolvenční správce tyto pohledávky nepopřel. Předmětné pohledávky popřel pouze dlužník (žalobce), a to vždy co do pravosti z důvodu, že přihlášená částka měla být účtována společnosti SNB Consulting s.r.o., kterou věřitelka zastupovala ve stejném sporu.

Z vlastní činnosti je soudu známo, že dlužník je v obchodním rejstříku od 10.9.2010 zapsán jako jediný jednatel společnosti SNB Consulting s.r.o., IČ 27522881, a od 23.11.2010 jako společník se 100 % obchodním podílem.

Z faktur přiložených k přihlášce soud zjistil, že žalovaná účtovala žalobci za právní služby částky 7.197,--Kč (splatnou dne 4.7.2014), 4.172,08 Kč (splatnou dne 22.3.2014), 9.638,--Kč (splatnou dne 19.1.2014) a 9.638,--Kč (splatnou dne 28.12.2013), celkem 30.645,08 Kč.

Z výzvy k úhradě ze dne 3.11.2014 vyplývá, že žalovaná vyzývala dlužníka k úhradě. Ve výzvě bylo mimo jiné uvedeno, že dlužník udělil žalované plnou moc jednak za sebe jako fyzickou osobou k vymáhání náhrady škody vůči městu Heřmanův Městec, a dále jako jednatel společnosti SNB Consulting s.r.o. ve věci vymáhání náhrady škody vůči městu Heřmanův Městec. Nárok žalobce byl zažalován pod sp.zn 4 C 20/2013 a nárok společnosti pod sp.zn, 4 C 21/2013. S ohledem na společný skutkový základ byla obě řízení spojena pod sp.zn. 4 C 20/2013.

Z připojeného spisu Okresního soudu v Chrudimi sp.zn. 3 C 115/2015 soud zjistil následující skutečnosti: -Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalovaná po dlužníkovi domáhala uhrazení částek dle shora uvedených faktur spolu se zákonným úrokem z prodlení a náklady řízení. V návrhu bylo obdobně jako ve shora uvedené výzvě k úhradě rekapitulováno, že dlužníkem byly uděleny plné moci jak k zastupování jeho samotného, tak k zastupování společnosti SNB Consulting s.r.o. -Elektronickým platebním rozkazem bylo návrhu vyhověno (čl. 7), avšak s ohledem na to, že se jej žalovanému nepodařilo doručit do vlastních rukou, bylo zrušen (čl. 9). -Z listin na čl. 17-46 týkající se spisu vedeného u Okresního soudu v Chrudimi sp.zn. 4 C 20/2013 (spojeno s 4 C 21/2013) vyplývá, že dlužník udělil žalované plnou moci k zastupování ve věci vymáhání náhrady škody proti Heřmanově Městci, žalovaná za dlužníka uplatnila nárok na zaplacení 31.168,--Kč nejprve u zmíněného města a následně podala žalobu u Okresního soudu v Chrudimi, účastnila se 4 jednání u soudu, dvakrát podávala návrh na doplnění dokazování a šestkrát nahlížela do spisu. Z protokolů o jednání

dále plyne, že nárok dlužníka jako fyzické osoby byl zažalován ve výši 31.168,--Kč a nárok společnosti SNB Consultign s.r.o. byl zažalován ve výši 979.400,--Kč a obě řízení byla spojena ke společného projednání. Základ obou dvou nároků měl spočívat v tom, že dlužník si způsobil zranění na zledovatělém chodníku, což vedlo jak ke vzniku škody samotnému dlužníkovi, tak společnosti, kde byl jednatelem a společníkem. -Z rozsudku č.j. 3 C 115/2015 ze dne 23.9.2015 (právní moc dne 27.10.2015) plyne, že dlužníkovi bylo uloženo zaplatit žalované částku 30.645,08 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 9.638,--Kč od 29.12.2012, z částky 9.638,--Kč od 20.1.2014, z částky 4.172,08 Kč od 23.3.2014 a z částky 7.197,--Kč od 5.7.2014 a dále náklady řízení 9.393,50 Kč (nejednalo se o rozsudek pro zmeškání či pro uznání). -Proti shora uvedeného rozsudku sice dlužník podal blanketní odvolání (čl. 53), avšak toto odvolání bylo pro opožděnost odmítnuto (usnesení na čl. 59 s právní mocí dne 13.4.2016), a k odvolání dlužníka bylo toto usnesení potvrzeno Krajským soudem v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích (čl. 89 s právní mocí dne 13.4.2016). Shora uvedený rozsudek tak nabyl právní moci a stal se závazný pro dlužníka.

Z vyúčtování předloženého žalovanou u jednání vyplývá, že dlužníkovi byly účtovány za právní služby částky 23.896,--Kč a 5.948,--Kč bez DPH.

Z výpovědi smlouvy o poskytování právních služeb ze dne 29.5.2014 plyne, že byly vypovězeny obě smlouvy o poskytování právních služby, tj. jak vůči dlužníkovi jak vůči společnosti SNB Consulting s.r.o. Ve výpovědi je dále uvedeno, že s ohledem na spojení obou věcí a dle pokynu dlužníka prováděla žalovaná fakturaci pouze na osobu dlužníka a nikoli na společnost SNB Consulting s.r.o.

Podle § 199 odst. 1 IZ (ve znění účinném ke dni konání přezkumného jednání a ke dni podání žaloby, tj. do 30.6.2017) insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu. Podle odst. 2 citovaného ustanovení jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci. Podle odst. 3 citovaného ustanovení v žalobě podle odstavce 1 může žalobce proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel.

Podle § 410 odst. 2 a 3 IZ (ve znění účinném do 30.6.2017; ve znění účinném od 1.7.2017 se jedná o odstavce 5 a 6) popření pohledávky nezajištěného věřitele dlužníkem má za trvání účinků schválení oddlužení tytéž účinky jako popření pohledávky insolvenčním správcem, ustanovení § 51 odst. 2 tím však není dotčeno; pro toto popření platí obdobně ustanovení o zjištění pohledávky týkající se insolvenčního správce. Jestliže dlužník popřel pohledávku při přezkumném jednání, které se konalo před schválením oddlužení, nastávají účinky tohoto popření dnem, kdy nastaly účinky oddlužení; tento den je rozhodný i pro počátek běhu lhůt k podání žaloby o určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky. Věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena dlužníkem, podávají žalobu vždy vůči dlužníku. Podle odst. 3 (ve znění účinném od 1.7.2017 odst. 6) jde-li o vykonatelnou pohledávku přiznanou pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu, může dlužník jako důvod popření její pravosti nebo výše uplatnit jen skutečnosti, které jsou důvodem pro zastavení výkonu rozhodnutí nebo exekuce proto, že pohledávka zanikla nebo je promlčená.

V dané věci žalobce (dlužník, u nějž bylo povoleno a následně schváleno oddlužení) popíral pravost vykonatelné pohledávky žalované, o níž již bylo pravomocně rozhodnuto v řízení vedeném u Okresního soudu v Chrudimi pod sp.zn. 3 C 115/2015. Při popírání vykonatelných pohledávek však pro dlužníka platí určitá omezení. Předně (obdobně jako je omezen insolvenční správce) může dlužník v žalobě proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel (§ 199 odst. 3 IZ). U vykonatelných pohledávek, které již byly přiznány pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu, může dlužník popírat jejich pravost či výši pouze pro skutečnosti, které by jinak byly důvodem zastavení výkonu rozhodnutí nebo exekuce proto, že pohledávka zanikla nebo je promlčená. Tj. u pohledávek vykonatelných se dlužníkův popěrný úkon omezuje pouze na to, že pohledávka je promlčena či že zanikla (např. zaplacením po jejím pravomocném přiznání). K tomu soud poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 29 ICdo 45/14 ze dne 30.6.2016, ve kterém Nejvyšší soud vyslovil závěr, že insolvenční zákon přiznává (formou výjimky z obecného pravidla vyjádřené v ustanovení § 192 odst. 3 IZ) popěrnému úkonu dlužníka vliv na zjištění popřené pohledávky jen za trvání reorganizace (§ 336 odst. 2 IZ) nebo za trvání účinků schválení oddlužení (§ 410 odst. 2 IZ). Obsah popěrného práva dlužníka je tedy (co do způsobilosti ovlivnit popření pohledávky i zjištění) užší než obsah popěrného práva insolvenčního správce; oproti insolvenčnímu správci dlužník nemůže zabránit zjištění pohledávky jejím popřením, je-li v konkursu. Jinak (nejde-li o konkurs) obecně platí (s výjimkou danou ustanovením § 51 odst. 2 IZ co do úpravy vlivu popření pohledávky insolvenčním správcem na hlasovací právo věřitele popřené pohledávky), že popření pohledávky dlužníkem má tytéž účinky jako popření pohledávky insolvenčním správcem a pro toto popření platí obdobně ustanovení o zjištění pohledávky týkající se insolvenčního správce . Pro oddlužení se přitom účinnost popěrného úkonu dlužníka (co do vlivu na zjištění popřené pohledávky) věcně omezuje na pohledávky nezajištěných věřitelů (§ 410 odst. 2 věta první IZ) a další omezení (co do důvodu popření) se prosazuje, jde-li o vykonatelnou pohledávku přiznanou pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu (§ 410 odst. 3 IZ), což je dáno logikou věci, jelikož vůči dlužníku tu působí (na rozdíl od insolvenčního správce a ostatních věřitelů) závaznost pravomocného a vykonatelného rozhodnutí příslušného orgánu (proti němuž se mohl a měl bránit v příslušném nalézacím řízení). Na tom, že dlužník je povinen (stejně jako správce) popřít pohledávku přihlášeného věřitele nejpozději do skončení přezkumného jednání, při kterém byla přezkoumána (§ 190 až § 192 IZ), se úpravou obsaženou v ustanovení § 410 odst. 2 IZ ničeho nemění.

Sporné pohledávky byly popřeny pouze dlužníkem a nikoli insolvenčním správcem. Jednalo se o pohledávky pravomocně přiznané rozsudkem okresního soudu. Dlužník u obou dílčích pohledávek u přezkumného jednání vymezil důvod popření pravosti tak, že tyto částky za právní služby měly být účtovány společnosti SNB Consulting s.r.o. (u níž byl jednatelem a společníkem). Nejednalo se tedy o skutečnosti, které by měly vést k zastavení exekuce pro to, že pohledávky jsou promlčeny či zanikly, a tudíž se nejednalo o žádný z důvodu popření, který je pro dlužníka vymezen v § 410 odst. 3 IZ (resp. odst. 6). Dlužník pak v rámci podané incidenční žaloby a řízení o ní nebyl oprávněn rozšiřovat důvody popření a k novým důvodům tak nelze přihlížet. K tomu je nutno podotknout, že ani v řízení o podané žalobě nebyly v zásadě tvrzeny skutečnosti, z nichž by vyplývalo, že pohledávky jsou promlčeny, nebo že by zanikly např. zaplacením po vydání exekučního titulu, a které by tedy měly vést k zastavení exekuce, když i žalobce připouštěl, že sporná částka či její převažující část nebyla zaplacena. Mezi stranami nebylo sporné a je prokazováno provedenými důkazy, že žalovaná v řízení před Okresním soudem v Chrudimi zastupovala jak dlužníka, tak společnost, kde byl dlužník jednatelem a společníkem, a vznikl jí tedy nárok na odměnu za zastupování rovněž vůči dlužníkovi. Měl-li dlužník za to, že odměna za právní služby mu byla naúčtována v nesprávné výši, že s ohledem na spojení řízení mu měla být účtována částka nižší, že nedal pokyn ke společnému účtování na vlastní osobu (tj. i za úkony při zastupování společnosti, v niž byl jednatelem a společníkem), popř. že paritní částka, která by na něj jinak při správném vyúčtování připadala, by jím již byla celá či v části zaplacena, a že zbývající na něj fakturovaná a neuhrazená částka (o níž i dlužník připustil, že není uhrazena) již měla být účtována dlužníkově společnosti, měl a mohl dlužník tyto námitky uplatnit přímo v řízení sp.zn. 3 C 115/2015 a pro tyto námitky již není na základě popěrného úkonu dlužníka prostor v rámci incidenčního sporu o vykonatelné pohledávce. Pokud tak dlužník v původním řízení neučinil a námitky nevznesl, jde to k jeho tíži a předmětný rozsudek je pro dlužníka závazný. Incidenční řízení neslouží jako další mimořádný opravný prostředek, a to navíc za situace, kdy dlužník řádné či mimořádné opravné prostředky sám nevyužil, popř. je využil až opožděně.

Ze shora uvedených důvodů proto soud žalobu zamítl. Pohledávky žalované spočívají ve čtyřech neuhrazených fakturách za právní služby ve výši 30.645,08 Kč a zákonném úroku z prodlení do dne předcházejícího zjištění úpadku ve výši 5.967,33 Kč (pohledávka 1) a dále v přiznaných nákladech řízení 9.393,50 Kč (pohledávka 2).

O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce nebyl se svojí žalobou úspěšný a je povinen nahradit náklady řízení žalovanému. Poté, co Ústavním soudem ČR byla zrušena vyhláška č. 484/2000 Sb. (viz nález Ústavního soudu publikovaný ve Sbírce zákonů pod č. 116/2013 Sb.), soud náhradu nákladů řízení v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 31 Cdo 3043/2010, ze dne 15.5.2013, a v souladu s aktuální rozhodovací praxí Nejvyššího soudu ČR (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 29 ICdo 15/2013 a 29 ICdo 18/2013), přiznal dle § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu. Tarifní hodnota dle zmíněného ustanovení advokátního tarifu činí 50.000,--Kč, a sazba mimosmluvní odměny tak činí dle § 7 advokátního tarifu částku 3.100,--Kč za jeden úkon právní služby. Soud přiznal žalovanému odměnu za 2 úkony právní služby tak, jak požadoval (tj. vyjádření k žalobě a účast při jednání), tedy 6.200,--Kč, k tomu je nutno přičíst dvě paušální náhrady po 300,--Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 600,--Kč, celkem tedy 6.800,--Kč, což s 21 % DPH činí 8.228,--Kč. K tomu je nutno připočíst cestovné na jednání dne 30.11.2017 z Hradce Králové do Pardubic a zpět v délce 40 km osobním vozem Škoda Octavia, reg.zn. 4H3 9224, při spotřebě dle technického průkazu 7,5 l na 100 km, vyhláškové ceně Naturalu 95 ve výši 29.50 Kč (vyhl. č. 440/2016 Sb.) a sazbě základní náhrady ve výši 3,90 za 1 km, celkem jízdné ve výši 245,--Kč. Náklady řízení tak celkem činí 8.473,--Kč. Soud nestanovoval u přiznaných nákladů lhůtu k plnění, neboť z § 202 odst. 1 IZ plyne, že náhrada nákladů řízení přiznaná v tomto sporu vůči dlužníku se pokládá za přihlášenou podle insolvenčního zákona a uspokojí se v insolvenčním řízení ve stejném pořadí jako pohledávka, o kterou se vedl spor. V daném případě, kdy je schváleno oddlužení plněním splátkového kalendáře, bude tato pohledávka nově do splátkového kalendáře zahrnuta.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení rozsudku, a to k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích (ustanovení § 201 a § 204 odst. 1 o.s.ř.).

Lhůta k podání opravného prostředku začíná běžet ode dne, kdy bude toto usnesení doručeno adresátovi zvláštním způsobem (ustanovení § 74 odst. 2 insolvenčního zákona, ve spojení s ustanovením § 160 odst. 3 insolvenčního zákona).

V Pardubicích dne 30. listopadu 2017 Mgr. Martin Schreier v. r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Ing. Lenka Novotná