60 ICm 1690/2014
Jednací číslo: KSPH 60 ICm 1690/2014-85 (KSPH 60 INS 28829/2013)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Tůmou, Ph.D., ve věci žalobce: Ladislav Borkovec, IČ: 182 79 775, místem podnikání Lipová cesta 736, 399 01 Milevsko, právně zastoupen Mgr. Janem Zapotilem, advokátem, se sídlem Václavské nám. 794/38, 110 00 Praha 1, p r o t i žalovaným: 1) Brátová a Krejčí, v. o. s., insolvenční správce žalovaného č. 2), IČ: 291 03 461, se sídlem Americká 1304, 349 01 Stříbro, 2) Václav anonymizovano , anonymizovano , bytem V Ohradě 324, 281 21 Červené Pečky, právně zastoupeného Mgr. Tomášem Hoblem, advokátem, se sídlem Žižkovo nám. čp. 2, Čáslav, o žalobě o určení pravosti a výše pohledávky,

takto :

I. Určuje se, že pohledávka žalobce přihlášená v přihlášce č. P 20 do insolvenčního řízení vedeného na majetek žalovaného č. 2) u zdejšího soudu pod sp. zn. KSPH 60 INS 28829/2013 ve výši 229.065,-Kč je po právu.

II. Žalovaný č. 2) je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 17.342,- Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění :

Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 20. 5. 2014 domáhal proti žalovaným určení, že jeho shora uvedená pohledávka přihlášená do insolvenčního řízení vedeného na majetek žalovaného č. 2 jako dlužníka, jež byla popřena na přezkumném jednání dlužníkem, je po právu. Žalobu odůvodnil tím, že přihlášená pohledávka spočívá v nezaplacené ceně za opravu havarovaného nákladního vozidla RZ 7S11171 provedené na základě objednávky společnosti STEHO s.r.o., IČ: 25116975. Cena ve výši 297.671,-Kč byla objednateli vyfakturována se splatností 22. 12. 2010, zaplaceno bylo pouze 80.000,-Kč. Dlužník dne 5. 4. 2011 písemným ručitelským prohlášením převzal ručení za zaplacení této pohledávky žalobci. Ničeho dalšího však zaplaceno nebylo. Tvrzení žalovaného č. 2, že ručitelské prohlášení nepodepsal, považuje žalobce za účelové, neboť jeho podpis se shoduje s podpisem na jiné, úředně ověřené, listině, přičemž v současné době se žalovaný č. 2 pouze podepisuje jinak. Závěrem navrhl, aby soud určil, že přihlášená pohledávka žalobce je po právu. Žalovaný č. 2 se k žalobě písemně nevyjádřil a to přesto, že byl soudem vyzván již usnesením ze dne 5. prosince 2014, které mu bylo prokazatelně doručeno. Z upraveného seznamu přihlášených pohledávek v insolvenčním řízení sp. zn. KSPH 60 INS 28829/2013 pak vyplývá, že žalovaný č. 2 pohledávku žalobce popřel z důvodu, že nepodepsal ručitelské prohlášení. Z obsahu insolvenčního spisu má soud za zjištěné, že insolvenční řízení bylo zahájeno na návrh věřitele dne 16. 10. 2013 a dne 24. 2. 2014 bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka a bylo povoleno oddlužení, přičemž insolvenčním správcem byl ustanoven správce Brátová a Krejčí, v.o.s., IČ: 29103461, se sídlem Americká 1304, 349 01 Stříbro. Dne 24. 4. 2014 proběhlo přezkumné jednání, na kterém žalovaný č. 2 popřel mimo jiné přihlášku žalobce č. P20, a to co do pravosti ve výši 229.065,-Kč. Na základě toho soud přezkoumal přípustnost žaloby dle ust. § 160 IZ ve spojení ust. § 199 a ust. § 410 IZ. Žaloba byla podána věřitelem popřené pohledávky, a to do 30 dnů od přezkumného jednání proti ustanovenému insolvenčnímu správci a dlužníkovi, jenž pohledávku žalobce na přezkumném jednání popřel a u něhož trvají účinky schváleného oddlužení. Žaloba tak byla podána včas a osobou oprávněnou. Zdejší soud ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání dne 30. 1. 2015, č. j. KSPH 60 ICm 1690/2014-50 tak, že určil, že pohledávka žalobce byla do předmětného řízení přihlášena po právu. Proti tomuto rozhodnutí podal žalovaný č. 2 odvolání Vrchní soud napadené rozhodnutí k odvolání žalovaného zrušil a věc vrátil zdejšímu soudu k dalšímu řízení. Soudu I. stupně vytkl, že nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání ve vztahu k žalovanému č. 2, neboť jeho stanovisko bylo soudu známo z protokolu o přezkumném jednání a z upraveného seznamu přihlášek a žalobu tak bylo možno úspěšně projednat. Z tohoto důvodu dle ust. § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. rozhodnutí zdejšího soudu ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným č. 2) zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Po provedeném dokazování dospěl soud ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným č. 2) k následujícím skutkovým zjištěním a celkovému skutkovému závěru. Mezi stranami není sporu v tom, že žalobce a společnost STEHO, s.r.o. spolu uzavřeli ústní smlouvu o dílo, jejímž předmětem byla oprava havarovaného nákladního auta, přičemž cena za toto dílo byla specifikována dle položkového seznamu v rámci faktury č. 2010497 vystavené dne 15. 12. 2010 (faktura č. 2010497 na čl. 4). Dne 5. dubna 2011 žalovaný č. 2 jakožto jediný společník a jednatel společnosti STEHO, s.r.o. podepsal ručitelské prohlášení tím, že se zavázal uspokojit pohledávku žalobce specifikovanou předmětnou fakturou, jestliže tuto pohledávku neuhradí společnost STEHO, s.r.o. (důkaz: ručitelské prohlášení ze dne 5. 4. 2011 na čl. 6; výpis z obchodního rejstříku na čl. 5). Podpis žalovaného je očividně shodný s úředně ověřeným podpisem téže osoby na rozhodnutí jediného společníka při působnosti valné hromady společnosti STEHO, s.r.o. (důkaz: rozhodnutí jediného společníka STEHO s.r.o. na čl. 7). Dne 20. 5. 2013 žalobce žalovaného č. 2 vyzval k tomu, aby pohledávku jakožto ručitel uhradil do sedmi dnů od doručení výzvy a tato výzva mu byla doručena dne 29. 5. 2013 (důkaz: výzva ke splnění ručitelského závazku v přihlášce č. P20; dodejka v přihlášce č. P20). Návrh na provedení důkazu znaleckým posouzením podpisu žalovaného č. 2 na ručitelském prohlášení, k posouzení pravosti podpisu, byl soudu předložen až po skončení jednání, soud však považuje za nutné uvést, že i kdyby byl tento návrh učiněn při jednání, byl by zamítnut. Ust. § 127 odst. 1 věta první a druhá o.s.ř. stanoví, že závisí-li rozhodnutí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, vyžádá soud u orgánu veřejné moci odborné vyjádření. Jestliže pro složitost posuzované otázky takový postup není postačující nebo je-li pochybnost o správnosti podaného odborného vyjádření, ustanoví soud znalce. Z citovaného ustanovení vyplývá, že soud si vyžádá znalecké posouzení, je-li třeba skutečnost posoudit na základě odborných znalostí a zároveň pokud se jedná zpravidla o otázku složitější, kde nepostačí odborné vyjádření. V dané věci pak soud procesně posoudil, zda je ke zjištění pravosti podpisu žalovaného č. 2 skutečně třeba odborných znalostí, přičemž došel k závěru, že nikoli. Je tomu tak proto, že podpisy žalovaného č. 2 na ručitelském prohlášení a na rozhodnutí jediného společníka STEHO, s.r.o. jsou totožné, přičemž v případě druhé jmenované listiny není pochybnost v tom, že byla podepsána žalovaným č. 2. Pravost podpisu tak plyne již z provedeného dokazování (a porovnáním jednotlivých důkazů) a je rozpoznatelná i z laického hlediska, přičemž pokud zde nevznikla pochybnost o pravosti podpisu (a tato pochybnost nemůže bez dalšího vzniknout pouze tvrzením žalovaného č. 2), nemůže zde vyvstat ani potřeba tuto otázku odborně posoudit. Nejen zjevná shodnost podpisů, ale také další okolnosti soud vedly k závěru, že provedení důkazu znaleckým posouzením je nadbytečné a nehospodárné. Jednak je soudu z jeho činnosti známo, že dlužník obdobnou námitku bez dalších konkrétních tvrzení uplatnil i v jiném incidenčním sporu (věc sp. zn. KSPH 60 ICm 1741/2014), přičemž (což plyne z další procesní obrany žalovaného č. 2 v uvedeném řízení) tato námitka byla zjevně pouze pokusem zvrátit nepříznivý výsledek v řízení, aniž by soudu nabídl další tvrzení podporující skutečnost, že podpis nemohl učinit žalovaný č. 2. Obdobně i v tomto případě se žalovaný č. 2 spokojil s obecným tvrzením o nepravosti podpisu, aniž by soudu tvrdil další konkrétní skutečnosti, ze kterých by mělo plynout zfalšování podpisu, a to tím spíše, že v podnikatelské sféře je zcela běžná obchodní praxe, pokud závazky kapitálových obchodních společností (zejm. pak společností s ručením omezeným) jsou zajišťovány členy jejich statutárních orgánů (zvláště, jedná-li se zároveň o společníky či dokonce jediného společníka). Tvrzení o nepravosti podpisu žalovaného na ručitelském prohlášení je proto v tomto světle bez dalšího zcela nevěrohodné. Pro úplnost soud také dodává, že znalecké posouzení je pouze jedním z důkazních prostředků, jenž také podléhá zásadě volného hodnocení důkazů. Soud by tedy i v případě vypracování znaleckého posudku závěry z tohoto posudku nemohl přijmout bez dalšího, nýbrž hodnotil by je i ve vzájemné souvislosti s dalšími provedenými důkazy, přičemž v dané věci má soud za to, že již z provedeného dokazování bez pochybností vyplývá to, že žalovaný č. 2 se skutečně zaručil za závazek vlastní společnosti a případný opačný závěr znaleckého posudku by tak stal osamocen vzhledem k celkovým zjištěným okolnostem skutkového stavu, neboť zde není jiné skutečnosti alespoň nepřímo podporující skutkové tvrzení žalovaného č. 2. Soud se v tomto ztotožňuje s názorem Ústavního soudu, že soudní rozhodnutí nemá být rozhodnutím znalce, ale rozhodnutím nezávislého soudu (viz. nález ÚS ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. II. ÚS 2630/07), přičemž v projednávané věci soud právě na základě zjevně nevěrohodné procesní obrany žalovaného č. 2) nepovažuje znalecké posouzení za nezbytné k rozhodnutí ve věci samé. Z těchto důvodů soud neprovedl důkaz znaleckým posouzením pravosti podpisu žalovaného č. 2 na ručitelském prohlášení. Nad rámec skutkových námitek žalovaného č. 2) soud uvádí, že na základě provedených důkazů má za zjištěné, že obsah smluvního ujednání mezi žalobcem a společností STEHO s.r.o. odpovídá z hlediska obsahu smluveného a provedeného díla a sjednané ceny údajům dle faktury žalobce ze dne 15. 12. 2010. Nebylo zjištěno nic k tomu, že by společnost STEHO s.r.o. nesprávnost fakturace u žalobce jakkoli uplatnila, popř. fakturu žalobci celou vrátila, jak je v obchodních vztazích ustálenou praxí. Správnost fakturace z hlediska smluvního ujednání stran navíc vyplývá i z toho, že žalovaný č. 2) jako jednatel (a jediný společník) s odstupem několika měsíců poté podepsal ručitelské prohlášení, aniž by byla jakýmkoli způsobem výše fakturované částky zpochybněna. Proto soud dospěl k závěru, že fakturovaná částka žalobcem má oporu v obsahu smluvních ujednání žalobce a společnosti STEHO s.r.o. Zjištěný skutkový stav soud posoudil dle zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), v znění účinném ke dni rozhodnutí, dle zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen obch. zák.), ve znění účinném v době uzavření ručitelského prohlášení. Dle ust. § 261 odst. 4 obch. zák. touto částí zákona se řídí i vztahy vzniklé při zajištění plnění závazků v závazkových vztazích, jež se řídí touto částí zákona podle předchozích odstavců. Dle ust. § 303 obch. zák. kdo věřiteli písemně prohlásí, že ho uspokojí, jestliže dlužník vůči němu nesplní určitý závazek, stává se dlužníkovým ručitelem. Dle ust. § 306 odst. 1 obch. zák. věřitel je oprávněn domáhat se splnění závazku na ručiteli jen v případě, že dlužník nesplnil svůj splatný závazek v přiměřené době poté, co byl k tomu věřitelem písemně vyzván. Tohoto vyzvání není třeba, jestliže je věřitel nemůže uskutečnit nebo jestliže je nepochybné, že dlužník svůj závazek nesplní. Dle ust. § 536 obch. zák. smlouvou o dílo se zavazuje zhotovitel k provedení určitého díla a objednatel se zavazuje k zaplacení ceny za jeho provedení (odst. 1) Dílem se rozumí zhotovení určité věci, pokud nespadá pod kupní smlouvu, montáž určité věci, její údržba, provedení dohodnuté opravy nebo úpravy určité věci nebo hmotně zachycený výsledek jiné činnosti. Dílem se rozumí vždy zhotovení, montáž, údržba, oprava nebo úprava stavby nebo její části (odst. 2). Cena musí být ve smlouvě dohodnuta nebo v ní musí být alespoň stanoven způsob jejího určení, ledaže z jednání o uzavření smlouvy vyplývá vůle stran uzavřít smlouvu i bez tohoto určení (odst. 3). Dle ust. § 546 obch. zák. objednatel je povinen zhotoviteli zaplatit cenu dohodnutou ve smlouvě nebo určenou způsobem stanoveným ve smlouvě. Není-li cena takto dohodnutá nebo určitelná a smlouva je přesto platná (§ 536 odst. 3), je objednatel povinen zaplatit cenu, která se obvykle platí za srovnatelné dílo v době uzavření smlouvy za obdobných obchodních podmínek. Soud na základě shora zjištěného skutkového stavu dospěl k těmto právním závěrům. Zajištění závazku ručením je v obchodním zákoníku upraveno komplexně, a tedy neužije se zde subsidiárně úprava občanského zákoníku a to ani v případě, že ručitelem je nepodnikatel (viz. ust. § 261 odst. 4 obch. zák.). Jedná se o závazek akcesorický a vyžaduje platnost a trvání hlavního závazků, přičemž lze ručit i za závazek budoucí či závazek, který je neplatný jen pro nedostatek způsobilosti dlužníka brát na sebe závazky. Forma ručitelského prohlášení je vždy písemná. Vztaženo na projednávanou věc lze uzavřít, že ručitelský závazek žalovaného č. 2) vznikl platně. Ze zjištěných skutečností vyplývá, že žalobci platně vzniklo právo na zaplacení pohledávky z titulu smlouvy o dílo, která byla uzavřena žalobcem a společností STEHO s.r.o. při výkonu jejich podnikatelské činnosti, a tato pohledávka byla písemně zajištěna ručitelem žalovaným č. 2), přičemž hlavní závazek nadále trvá. Ostatně zánik či neexistenci závazku žalovaný č. 2) ani netvrdil. Soud má na základě provedeného dokazování za to, že povinnost žalovaného č. 2) splnit svůj ručitelský závazek vznikla, když má soud za prokázané, že předmětná faktura ze dne 15. 12. 2010 byla společnosti STEHO s.r.o. předložena, přičemž platí, že i z hlediska ustanovení § 306 odst. 1 obch. zák. lze fakturu zásadně považovat za formu výzvy k zaplacení dlužné (fakturované) částky. Z ručitelského prohlášení žalovaného č. 2) jako jediného společníka a jednatele společnosti STEHO s.r.o. je pak zjevné, že žalovanému č. 2), a potažmo i společnosti STEHO s.r.o., byl důvod a povaha předmětného závazku známa. Kromě toho by i při opačném zjištění byla tato skutečnost pro tento incidenční spor bez významu, neboť v rámci tohoto řízení se posuzuje pouze to, zda přihlášená pohledávka je po právu. Nikoli však to, jakou má tato pohledávka další kvalitu, tedy např. zda se jedná o pohledávku podmíněnou (a zda tedy má být tento věřitel v poměrech insolvenčního řízení uspokojován či nikoli). Tato otázka je řešena v rámci insolvenčního řízení, nikoli však jako předmět incidenčního sporu o pravosti pohledávky. V tomto incidenčním sporu je tak bez významu, zda plnění ručitele vůči věřiteli je případně podmíněně odloženo či nikoli. Na základě výše uvedeného soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným č. 2) soud rozhodl podle § 7 IZ ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobce byl v řízení zcela úspěšný. Náleží mu tak náhrada nákladů řízení spočívajících v zaplaceném soudním poplatku ve výši 5.000,-Kč, odměně za zastupování účastníka advokátem, jejíž paušální výši ve smyslu § 151 odst. 2 o. s. ř. soud odvodil od 3 úkonů právní služby dle § 11 vyhlášky 177/1996 Sb. (převzetí věci; sepis žaloby; účast při jednání soudu dne 1. 4. 2016) při tarifní hodnotě 50.000,-Kč (§ 9 odst. 4 písm. c/ ve znění účinném od 1. 1. 2013, srov. např. 29 ICdo 35/2014), tj. 3x 3.100,-Kč, dále 3 x 300,-Kč paušální náhrada nákladů podle § 13 vyhl. č. 177/1996 Sb. + náhrada DPH z odměny a náhrad ve výši 2.142,-Kč, celkem ve výši 17.342,-Kč. Navzdory žalobcem účtovaným 4 úkonům právní služby, soud shledal důvodnost nároku jen ohledně 3 úkonů právní služby, neboť vyjádření ze dne 16. 4. 2015 není vyjádřením ve věci ve smyslu § 11 vyhlášky 177/1996 Sb. Lhůta k placení náhrady nákladů řízení žalovanému č. 2) byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., a to bez ohledu na to, že v insolvenčním řízení se tato pohledávka uspokojuje podle § 202 odst. 1 IZ. Nejedná se však o pohledávku, která by bez dalšího po skončení insolvenčního řízení zanikala, přetrvává i v době po skončení insolvenčního řízení, proto je nezbytné lhůtu k plnění pro tento účel určit.

P o u č e n í : Výrok rozsudku ve věci samé lze napadnout odvoláním podaným do 15 dnů ode dne doručení tohoto rozsudku k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

V Praze dne 1. dubna 2016 JUDr. Pavel Tůma, Ph.D., v. r. samosoudce Za správnost vyhotovení: Marcela Engelová