60 ICm 1317/2013
Č.j. 60 ICm 1317/2013-18 (KSPA 48 INS 14315/2012)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Schreierem ve věci žalobce: Ing. Jana Vodrážková, Sladkovského 756, 537 01, Chrudim II (insolvenční správce dlužníka Martina anonymizovano , anonymizovano ), zast. Mgr. Martinem Červinkou, advokátem se sídlem Čechova 396, 560 02, Česká Třebová, proti žalovanému: ČSOB Leasing, a. s., Na Pankráci 310/60, 140 00, Praha 4, IČ 63998980), o popření vykonatelné pohledávky,

takto:

I. Zamítá se žaloba, v níž se žalobce domáhal určení, že žalovaný nemá vůči dlužníkovi Martinu Giňovi, anonymizovano , pohledávku z titulu úroku z prodlení ve výši 126.485,--Kč.

II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobce se podanou žalobou domáhal určení, že žalovaný nemá vůči dlužníkovi pohledávku ve výši 126.485,--Kč představující část smluvního úroku z prodlení přesahující úrok zákonný, kterou žalovaný uplatňuje v rozporu se zákonem a tedy mu na ni nárok nevznikl. Úrok z prodlení dle smluvních ujednání činil v tomto případě 30 % ročně.

Žalovaný ve vyjádření k úrokům z prodlení uvedl, že tyto byly sjednány v článku 2.2.17 všeobecných smluvních podmínek a byly přiznány pravomocným elektronickým platebním rozkazem. Smluvní úroky tak byly přihlášeny ve výši 0,15 % denně z částky 78.712,--Kč od 12.8.2009 do 13.1.2013 ve výši 147.585,--Kč.

Žalobce při jednání uvedl, že z platebního rozkazu plyne, že se soud nezabýval tím, zda se jednalo o spotřebitelskou smlouvu, a zda úroky z prodlení byly sjednány v rozporu s hmotným právem. O jiné právní posouzení se proto nyní nejedná. Pokud by soud dospěl k závěru, že věřitel má ve spotřebitelském vztahu nárok na smluvní úrok z prodlení, jednalo by se o protiprávní posouzení, neboť by bylo v rozporu s hmotným právem. Vydávání elektronického platebního rozkazu je koncipováno tak, že návrh v elektronické formě přijde na soud, příslušný zaměstnanec v počítači odklikne, že se má elektronický platební rozkaz vydat, a to je veškerá činnost, kterou soud provádí a není v tom žádné právní posouzení. Ujednání o smluvních úrocích je absolutně neplatné a soud by k němu měl přihlížet z moci úřední, a dále je v rozporu s dobrými mravy a v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku. Ostatní věřitelé by neměli být poškozováni tím, že si žalovaný přihlásil pohledávku v rozporu s hmotným právem.

Žalovaný při jednání uvedl, že právní posouzení předmětné smlouvy a nároku žalovaného bylo předmětem řízení, v němž byl platební rozkaz vydán a případné námitky měly být řešeny v rámci tohoto řízení. Dlužník uzavřel úvěrovou smlouvu a svým podpisem stvrdil i všeobecné obchodní podmínky a žalovaný si svoji pohledávku přihlásil ve výši tak, jak byla přiznána pravomocným platebním rozkazem.

Soud nejprve posoudil včasnost podané žaloby. Pohledávka byla popřena při přezkumném jednání dne 26.3.2013 a žaloba pak byla podána dne 13.4.2013, tedy ve lhůtě 30 dnů ode dne přezkumného jednání, tj. včas dle § 199 insolvenčního zákona.

Z vlastní činnosti je soudu známo, že u dlužníka byl dne 14.1.2013 zjištěn úpadek, bylo povoleno oddlužení a insolvenčním správcem byl ustanoven žalobce (KSPA 48 INS 14315/2012-A-12).

Z přihlášek pohledávek žalovaného plyne, že si včas přihlásil vykonatelnou a nezajištěnou pohledávku ve výši 253.425,--Kč z titulu smlouvy o úvěru sestávající z jistiny 78.712,--Kč a příslušenství ve výši 174.713,--Kč tvořeného náklady řízení 27.128,--Kč a úrokem z prodlení 0,15 % denně z částky 78.712,--Kč od 12.8.2009 do 13.1.2013, tj. ve výši 147.585,--Kč. Vykonatelnost bylo dovozována z elektronického platebního rozkazu Okresního soudu v Ústí nad Orlicí č.j. 105 EC 185/2011-43.

Z protokolu o přezkumném jednání a z přezkumného listu plyne, že žalobce pohledávku popřel do výše 126.485,--Kč, a to jako část příslušenství, když nárok na úrok z prodlení v této výši nevznikl, neboť dohoda o smluvních úrocích z prodlení je pro rozpor se zákonem neplatná.

Z platebního rozkazu Okresního soudu v Ústí nad Orlicí č.j. 105 EC 185/2011-43 ze dne 19.7.2011 (právní moc dne 23.9.2011) soud zjistil, že dlužníkovi bylo uloženo uhradit žalovanému částku 78.712,--Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 0,15 % denně od 12.8.2009 do zaplacení a dále náklady řízení 27.128,--Kč.

Ze smlouvy o úvěru č. 7821886 ze dne 17.7.2008 soud zjistil, že žalovaný se zavázal poskytnout dlužníkovi úvěr ve výši 76.410,--Kč za účelem koupě motorového vozidla. Nedílnou součástí smlouvy byly učiněny všeobecné smluvní podmínky pro poskytování úvěru, kde v bodu 2.2.17 byl sjednán úrok z prodlení ve výši 0,15 % denně z celkové dlužné částky. Jak smlouva tak obchodní podmínky jsou dlužníkem podepsány.

Z příkazu k čerpání převzetím dluhu soud zjistil, že úvěr byl poskytnut. Z přípisu ze dne 11.2.2009 soud zjistil, že úvěr byl pro prodlení dlužníka zesplatněn. Z finančního vyrovnání ze dne 21.7.2009 soud zjistil, že po zpeněžení předmětu financování činil zůstatek úvěru 78.712,--Kč.

Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnost podstatné pro rozhodnutí věci.

Ohledně skutkové stránky věci dospěl soud k následujícímu závěru. Mezi žalovaným a dlužníkem byla uzavřena úvěrová smlouva, na jejímž základě byl dlužníkovi poskytnut úvěr 76.140,--Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,15 % denně. S ohledem na to, že dlužník úvěr řádně nesplácel, byl úvěr zesplatněn a po prodeji předmětu financování byl zůstatek dlužné částky 78.712,--Kč. Tato částka byla žalovanému přiznána pravomocným elektronickým platebním rozkazem spolu s úrokem z prodlení od 12.8.2009 do zaplacení v sazbě 0,15 % denně z částky 78.712,--Kč. V přihlášené částce je v rámci příslušenství zahrnut smluvní úrok z prodlení z částky 78.712,--Kč v sazbě 0,15 % denně od 12.8.2009 do 13.1.2013 (den předcházející zjištění úpadku).

Ohledně úroků z prodlení nad rámce jejich zákonné výše dospěl soud k následujícímu závěru.

Podle § 199 odst. 1 IZ insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu. Podle odst. 2 citovaného ustanovení jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci. Podle odst. 3 citovaného ustanovení v žalobě podle odstavce 1 může žalobce proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel.

Soud dospěl k závěru, že u popření úroků z prodlení nad jejich zákonnou výši se jednalo o popření, jehož důvodem bylo jiné právní posouzení věci, které není dle § 199 odst. 2 IZ přípustné. Přizná-li příslušný orgán věřiteli vůči dlužníku jiné než ze zákona plynoucí úroky z prodlení tím, že chybně určí jejich druh či výši, je kritika takového rozhodnutí kritikou správnosti právního posouzení věci ( jiným právním posouzením věci). Lze samozřejmě uvést, že právní posouzení věci není vyloučeno jako důvod popření pravosti nebo výše přihlášené vykonatelné pohledávky, jestliže z pravomocného rozhodnutí příslušného orgánu, jímž byla pohledávka přiznána, žádné právní posouzení věci neplyne. Není-li zde žádné právní posouzení, pak právní posouzení uplatněné jako důvod popření pravosti nebo výše takové pohledávky není jiné . Zde je však na místě zdůraznit, že jakékoli (byť kusé, málo srozumitelné nebo hrubě nepřesné právní posouzení věci příslušným orgánem) právní posouzení vždy vylučuje možnost popření takové pohledávky pro právní posouzení jiné .

Vedle úpravy pro rozsudek pro uznání a pro rozsudek pro zmeškání (srov. § 153b odst. 3 o. s. ř. a § 157 odst. 3 o. s. ř.), jejichž odůvodnění je ze zákona stručné a omezené na uvedení zákonem požadovaných náležitostí, lze ve stejném duchu poukázat též na platební rozkaz (§ 172 o. s. ř.), včetně elektronického platebního rozkazu (§ 174a o. s. ř.) a na směnečný (šekový) platební rozkaz (§ 175 o. s. ř.). Tato rozhodnutí mají poté, co nabudou právní moci, účinky pravomocného rozsudku (§ 174 odst. 1, § 175 odst. 3 věta první o. s. ř.) a neodůvodňují se vůbec, kdy absence odůvodnění plyne přímo ze zákona. Přitom ovšem skutečnost, že byla vydána, osvědčuje, že soud zkoumal (s pozitivním výsledkem) předpoklady, za nichž vydána být mohla, tedy především, že (u platebního rozkazu a elektronického platebního rozkazu) uplatněné právo vyplývá ze skutečností uvedených žalobcem (§ 172 odst. 1 věta první o. s. ř.), nebo že (u směnečného /šekového/ platebního rozkazu) žalobce předložil v prvopisu směnku nebo šek, o jejichž pravosti není důvodu pochybovat, a další listiny nutné k uplatnění práva (§ 175 odst. 1 věta první o. s. ř.). (zde srov. argumentaci v rozsudku Nejvyššího soudu ČR, sp.zn. 29 ICdo 7/2013 ze dne 18.7.2013, v řízení sp.zn. KSPL 56 INS 23224/2011)

Soud je toho názoru, že stejně tak tato rozhodnutí osvědčují, že soud zkoumal také oprávněnost a výši přiznaných úroků z prodlení a shledal důvody pro přiznání v takové výši a za takové období, jak je uvedeno shora.

Závěry soudů v původním nalézacím řízení, že ohledně žalované částky, příslušenství (úroků z prodlení) a nákladů řízení lze rozhodnout platebním rozkazem a že je lze přiznat v dané výši, v sobě tedy zahrnuje též úsudek, že přiznávané částky neodporují právním předpisům (§ 153a odst. 2, § 99 odst. 2 věta první část věty za středníkem o. s. ř.). Takový úsudek je současně postačující pro závěr, že platební rozkaz obsahuje právní posouzení věci ohledně přiznaných nákladů řízení. Výhrady snesené proti výši úroků z prodlení přiznanému pravomocným platebním rozkazem v rovině právní (argumentem, že věřiteli /žalovanému/ podle zákona úroky z prodlení v takové výši nenáležejí) jsou pak jiným právním posouzením věci, jež je insolvenčnímu správci jako důvod popření pravosti nebo výše takové pohledávky zapovězeno ustanovením § 199 odst. 2 části věty za středníkem insolvenčního zákona. Námitka insolvenčního správce, že v tomto rozsahu měl přihlášený věřitel nárok na úroky z prodlení pouze v zákonné výši, není způsobilým důvodem popření vzhledem k ustanovení § 199 odst. 2 části věty za středníkem insolvenčního zákona. Obdobně pokud žalobce namítá, že se příslušný okresní soud při vydávání platebního rozkazu dostatečně nezabýval tím, zda se jedná o spotřebitelskou smlouvu, zda je možné přiznat úroky z prodlení ve smluvní výši a zda ujednání o výši smluvních úroků z prodlení je či není neplatné, pak opětovně napadá nesprávnost právního posouzení věci ze strany okresního soudu. Lze souhlasit se žalobcem v tom, že pokud by se jednalo o absolutní neplatnost, soud by k ní přihlédl i v tomto řízení z moci úřední, avšak to pouze tehdy, nebylo-li již o takovém nároku pravomocně rozhodnuto, a nespadaly-li by námitky žalobce do sféry jiného právního posouzení věci.

Z obdobných důvodů soud zamítl důkazní návrh žalobce, aby byla vyžádána zpráva Okresního soudu v Ústí nad Orlicí, zda se při vydávání elektronického platebního rozkazu zabýval tím, zda se jedná o spotřebitelskou smlouvu, co z toho vyvodil a v případě pozitivní odpovědi, proč tedy přiznal úroky z prodlení ve smluvené výši. I pokud by ze zprávy vyplynulo, že okresní soud použil při právním hodnocení jiných kritérií (právních předpisů, judikátů či právních názorů) než jaké považuje žalobce za správné, vždy by se jednalo o spor v rámci právního hodnocení věci. Taková zpráva by tedy neměla vliv na výsledek řízení.

Žalovaná má dle pravomocného platebního rozkazu nárok na úroky z prodlení ve výši 0,15 % denně z částky 78.712,--Kč od 12.8.2009 do zaplacení, přičemž v rámci insolvenčního řízení mohou být uspokojeny úroky z prodlení pouze do zjištění úpadku (tak byly rovněž přihlášeny), tj. na částku 147.585,--Kč. Tuto částku si pak žalovaný řádně přihlásil.

Soud proto žalobu zamítl, neboť žalovaný má nárok na úroky z prodlení přiznané pravomocným elektronickým platebním rozkazem a přihlášené do dne předcházejícího zjištění úpadku.

Pouze na okraj soud považuje za nutné uvést, že si je vědom toho, že judikatura soudu již přijala závěr, že při spotřebitelských úvěrech má věřitel nárok pouze na úroky z prodlení v zákonné výši a nikoli ve výši dle smluvních ujednání-zde srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Odo 1117/2003 ze dne 17.3.2005, podle nějž povaha ustanovení § 517 odst. 2 občanského zákoníku vylučuje, aby výše úroku z prodlení byla v občanskoprávních vztazích dohodnuta jinak, než stanoví právní předpis, který toto ustanovení provádí , a dále soud odkazuje na § 262 odst. 4 obchodního zákoníku, a na rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích-pobočka v Táboře ze dne 18.12.2008, sp. zn. 15 Co 707/2008, dle nějž má-li smlouva o úvěru uzavřená mezi peněžním ústavem a fyzickou osobou charakter spotřebitelského úvěru podle zákona č. 321/2001 Sb., lze platně sjednat úrok z prodlení pouze do výše stanovené občanskoprávními předpisy. Popěrný úkon žalobce a jeho argumentace však byla v rovině právní, které nejsou u vykonatelné pohledávky důvodem popření, jak již shora uvedeno. Pro úplnost soud uvádí, že zákonný úrok z prodlení z jistiny 100.158,90 Kč za shora uvedené období od 12.8.2009 do 13.1.2013 (dle přihlášky) by činil 21.081,39 Kč (spočteno v aplikaci ASPI verze 2012).

O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 202 odst. 1 IZ. Plný úspěch měl v řízení žalovaný, avšak proti žalujícímu insolvenčnímu správci mu náhrada nákladů řízení v tomto typu sporu nepřísluší. Žalovaný ostatně náklady řízení ani nepožadoval a soud rozhodl tak, jak je uvedené ve výroku II. rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení rozsudku, a to k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích (ustanovení § 201 a § 204 odst. 1 o.s.ř.).

Lhůta k podání opravného prostředku začíná běžet ode dne, kdy bude toto usnesení doručeno adresátovi zvláštním způsobem (ustanovení § 74 odst. 2 insolvenčního zákona, ve spojení s ustanovením § 160 odst. 3 insolvenčního zákona).

V Pardubicích dne 17. ledna 2014 Mgr. Martin Schreier v. r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Iva Dirgasová, DiS.