60 ICm 1012/2014
Č.j. 60 ICm 1012/2014-49 (KSPA 60 INS 29183/2013)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Schreierem ve věci žalobce: David anonymizovano , anonymizovano , Ke Křižovatce 466, 330 08, Zruč-Senec, zast. JUDr. Hanou Kapitánovou, advokátkou se sídlem Sady 5. května 36, 301 12, Plzeň, proti žalované: JUDr. Jarmila Cindrová, B. Němcové 74, 562 06, Ústí nad Orlicí (insolvenční správkyně dlužníka Jana anonymizovano , anonymizovano ), zast. Mgr. Janou Adámkovou, advokátkou se sídlem Bož. Němcové 64, 56206, Ústí nad Orlicí, o určení popřené pohledávky,

takto:

I. Zamítá se žaloba, v níž se žalobce domáhal určení, že má proti dlužníkovi Janu Strouhalovi, anonymizovano , pohledávku ve výši 306.850,-Kč.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 14.688,--Kč, a to k rukám zástupkyně žalované Mgr. Jany Adámkové, advokátky, se sídlem B. Němcové 64, 562 06 Ústí nad Orlicí, do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobce se podanou žalobou domáhal určení, že má vůči dlužníkovi pohledávku ve výši 306.850,--Kč. Jedná se o smluvní pokutu dle smlouvy o půjčce ze dne 11.11.2011. Správkyně popřela pravost pohledávky pro rozpor s dobrými mravy. Dle žalobce byla smluvní pokuta sjednána platně, pokuta není nepřiměřená ani neúměrná vzhledem k výši zajišťované pohledávky. Dále žalobce odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu ohledně výše smluvní pokuty. V daném případě je smluvní pokuta ve výši 0,25 % denně z dlužné částky přiměřená.

Žalovaná ve vyjádření uvedla, že vyrozumění o popření bylo žalobci doručeno dne 14.3.2014, žaloba byla doručena soudu dne 25.3.2014, tedy v patnáctidenní lhůtě ode dne vyrozumění. Má za to, že smluvní pokuta je nepřiměřeně vysoká. Je nutno přihlížet k výši smluvní pokuty, k době, na kterou byla půjčka poskytnuta, a k pohnutkám a dalším okolnostem. Dlužník žádnou část půjčky neobdržel, finanční prostředky obdržela přímo společnost Ekonomické stavby s.r.o., se kterou měl dlužník uzavřenu smlouvu o výstavbě. Tato společnost přes uhrazení dané zálohy žádné stavební práce nezahájila. Půjčka byla poskytnuta na relativně krátkou dobu a dlužník navíc částku 55.600,--Kč vrátil, a přesto je smluvní pokuta počítána z celé výše půjčky.

Žalobce dále uvedl, že částku 170.000,--Kč byl dlužník povinen zaplatit jako budoucí objednatel dle smlouvy o budoucí smlouvě uzavřené se společností Ekonomické stavby s.r.o., a to jako zálohu na první přípravné práce, tj. zejména zpracování studie, projektové dokumentace včetně provedení přípravných inženýrských činností ke stavbě, zajištění stavebního povolení atd. Tyto práce pak byly danou společností rovněž provedeny. Následně byla uzavřena se stejnou společností vlastní realizační smlouva o dílo s tím, že záloha 170.000,--Kč bude vyúčtována ve splátce, která je splatná po předání díla a odstranění vad. Od smlouvy o dílo však zhotovitel musel odstoupit, když objednatel nezaplatil ani první sjednanou splátku. Dnem rozhodným pro běh lhůt na provedení díla pak byl den úhrady první sjednané zálohy na cenu díla, kterou však dlužník nezaplatil.

Žalovaná následně doplnila, že půjčka byla zajištěná také dvěma směnkami, které vystavil dlužník a pan Jan Strouhal (otec dlužníka) a avalovala další osoba. Otec dlužníka a avalista jsou pak žalováni o zaplacení jistiny půjčky a smluvní pokuty. Ke dni zahájení insolvenčního řízení společnost Ekonomické stavby s.r.o. částku 170.000,--Kč nevrátila, ani nezahájila stavební práce. Tato společnost dlužníkovi ani jeho otci žádnou projektovou dokumentaci nepředala.

Žalobce se z jednání omluvil a souhlasil s jednáním v jeho nepřítomnosti. Soud proto dle § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal bez přítomnosti žalobce.

Soud nejprve posoudil včasnost podané žaloby. Pohledávka žalovaného (přihlášená jako nevykonatelná) byla popřena při přezkumném jednání dne 4.3.2014 (žalobce se jednání neúčastnil) a dle tvrzení žalované bylo vyrozumění žalobci doručeno dne 14.3.2014. Žaloba byla soudu doručena dne 25.3.2014, tj. ve lhůtě 30 dnů od přezkumného jednání a současně 15 dnů od vyrozumění, tedy včas dle § 198 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon (dále jen IZ ).

Z vlastní činnosti je soudu známo, že u dlužníka byl zjištěn úpadek, bylo povolení oddlužení a insolvenční správkyní byla ustanovena žalovaná.

Z přihlášky pohledávky plyne, že žalobce včas přihlásil dvě nevykonatelné pohledávky. Pohledávku 1 ve výši 114.400 Kč jako nesplacenou půjčku č. 315/11-111111, na kterou bylo uhrazeno pouze 55.600,--Kč. Pohledávku 2 ve výši 306.850,--Kč jako smluvní pokutu ze smlouvy o půjčce č. 315/11-111111 dle čl. II. odst. 2.4. Z připojené výpočtu plyne, že se jedná o smluvní pokutu ve výši 0,25 % denně z částky 170.000,--Kč od 13.12.2011 (po splatnosti) do 3.12.2013, tj. za 722 dní, kdy denní sazba tak činí 425,--Kč.

Z vlastní činnosti je soudu rovněž známo, že také společnost Ekonomické stavby s.r.o. si vůči dlužníkovi přihlásila pohledávku ve výši 151.650,--Kč jako smluvní pokutu dle čl. VIII odst. 1 písm. c) smlouvy o dílo č. 315/11 ze dne 21.9.2012 a dodatku 1 ze dne 28.8.2013. Tato pohledávka byla při přezkumném jednání zjištěna.

Z protokolu o přezkumném jednání a z přezkumného listu pro pohledávky žalobce plyne, že dílčí pohledávka 1 byla v celé výši zjištěna a že dílčí pohledávka 2 byla popřena co do pravosti v celé výši z důvodu, že byla sjednána v rozporu s dobrými mravy a ujednání o ní je neplatné.

Ze smlouvy o půjčce číslo 315/11-111111 ze dne 11.11.2011 soud zjistil, že žalobce je jako věřitel označen identifikačním číslem a místem podnikání a dlužník spolu se svým otcem na straně dlužnické jsou označení rodnými čísly a bydlištěm. Žalobce se zavázal poskytnout dlužníkům půjčku ve výši 170.000,--Kč s tím, že je účelově vázána na financování zálohy dle čl. III bodu 3.3 smlouvy o smlouvě budoucí a tyto prostředky měly být věřitelem (žalobcem) poskytnuty přímo budoucímu zhotoviteli dne 11.11.2011. Dlužníci s tímto vyslovili souhlas. Dlužníci se zavázali zaplatit tuto částku žalobci do 12.12.2011. Pro případ nesplacení byla v čl. II. odst. 2.2 sjednána smluvní pokuta, a to tak, že dlužníci zaplatí věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,25% denně z jistiny půjčky až do úplného zaplacení. V bodu 2.4 bylo ujednáno, že k zajištění pohledávky jsou vystaveny dvě blankosměnky, které dlužníci vystavili a podepsali jako výstavci s doložkou bez protestu na řad věřitele (žalobce). Směnečnými výstavci jsou oba dlužníci a avalem je paní Jarmila Strouhalová. Tyto směnky byly předány věřiteli. Zajišťovanou pohledávkou byla jak poskytnutá půjčka, tak sjednaná smluvní pokuta. Ve smlouvě o půjčce není nikde sjednáno, že by dlužníci byli zavázání společně a nerozdílně.

Z potvrzení podepsaného Alexandrou Lövyovou, účetní společnosti a na němž je razítko společnosti Ekonomické stavby s.r.o. plyne, že záloha dle smlouvy o budoucí smlouvě o dílo ve výši 170.000,--Kč byla uhrazena prostřednictvím půjčky poskytnuté žalobcem dne 11.11.2011.

Z předžalobní upomínky ze dne 3.12.2013 a z podacího archu České pošty soud zjistil, že žalobce vyzval dlužníky k uhrazení nesplacené jistiny 114.400,--Kč a smluvní pokuty 306.850,--Kč a že tuto výzvu jim odeslal.

Ze smlouvy o smlouvě budoucí č. 315/11 ze dne 23.6.2011 soud zjistil, že dlužník a jeho otec ji uzavřeli jako budoucí objednatelé a společnost Ekonomické stavby s.r.o. (dále též jen jako ES ) ji uzavřela jako budoucí zhotovitel. Bylo sjednáno, že do 7 měsíců od podpisu bude uzavřena smlouva o dílo na zhotovení rodinného domu na pozemku č. 6328 v kat. území Ostrov za 3.050.000,--Kč. Před vlastním uzavřením smlouvy o dílo si budoucí objednatelé objednali přípravné práce jako zpracování studie rodinného domu, projektové dokumentace, zajištění povolení realizace stavby ve stavebním řízení, zpracování výkazu výměr, zpracování harmonogramu prací, specifikace objednaných prací a zpracování modelu financování (čl. 1.2). Budoucí objednatelé měli do 30 dnů od podpisu uhradit zálohu ve výši 170.000,--Kč na krytí prvních přípravných prací s tím, že záloha měla být vyúčtována ve smlouvě o dílo (čl. 3.3). Pro případ prodlení s uhrazením zálohy byla sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně z dlužné částky (čl. 3.4).

Ze smlouvy o dílo č. 315/11 ze dne 21.9.201 soud zjistil, že dlužník a jeho otec ji uzavřeli jako objednatelé a ES ji uzavřela jako zhotovitel. Zhotovitel se zavázal provést stavbu rodinného domu dle projektové dokumentace zpracované paní Kabátovou na parc. č. 6328 v katastrálním území Ostrov s tím, že rozsah plnění se seznamem prací a materiálu je stanoven celkovým soupisem sjednaných prací a dodávek (verze č. 2), který tvoří nedílnou součást smlouvy formou příloh. Povolení stavby bylo opatřeno u příslušného stavebního úřadu před podpisem této smlouvy. Objednatelé prohlásili, že dokumentace byla zpracována dle jejich pokynů a připomínek. Zhotovitel se zavázal provést dílo do 33 týdnů ode dne rozhodného pro běh lhůt, kterým byl den úhrady první zálohy dle čl. IV odst. 1 písm. a) smlouvy. Cena díla byla sjednána ve výši 3.847.498,--Kč s tím že v čl. IV bylo uvedeno, že první záloha ve výši 798.498,--Kč má být uhrazena do 15 dnů ode dne uzavření smlouvy o úvěru za účelem financování díla, nejpozději do 15.11.2012. Další zálohy měl být uhrazeny po dokončení jednotlivých částí díla. Záloha ve výši 170.000,--Kč měla být vyúčtována ve splátce, která je splatná po předání díla a odstranění vad (čl. IV bod 1). V bodě VIII byly sjednány smluvní pokuty a) pro případ prodlení zhotovitele s dokončením díla o více než 30 dnů ve výši 450,-Kč denně, b) pro případ nedokončení díla ze strany zhotovitele ve výši 0,5 % z ceny nedokončeného díla, c) pro případ prodlení objednatele s úhradou zálohy či konečné faktury ve výši 450,--Kč denně a d) pro případ prodlení delšího než 15 dnů pak smluvní pokuta ve výši 15 % z ceny nedokončeného díla. Zhotovitel byl oprávněn odstoupit od smlouvy v případě, že bude objednatel v prodlení splacením peněžitého závazku o více než 30 dnů. Soupis sjednaných prací a dodávek nebyl ke smlouvě o dílo žalobcem přiložen.

Z dodatku 1 ke smlouvě o dílo ze dne 28.8.2013 soud zjistil, že objednateli byla objednána změna projektové dokumentace za částku 18.650,--Kč a následně byl změněn čl. I smlouvy o dílo tak, že rozsah plnění je stanoven soupisem sjednaných prací a dodávek na rodinný dům (verze 4). Rovněž byla upravena výše záloh, avšak první záloha 798.498,--Kč byla stále splatná do 15.11.2012.

Z odstoupení od smlouvy soud zjistil, že zhotovitel odstoupil od smlouvy o dílo, protože objednatelé byli v prodlení s placením první zálohy. Zaplacená záloha 170.000,--Kč byla započtena na provedené projektové a inženýrské činnosti v částce 299.197,--Kč s tím, že se mělo jednat o vyhotovení projektu stavby, inženýrskou činnost před podpisem smlouvy o dílo, energetický štítek budovy a zjednodušený geologický průzkum, vše dle sjednaného soupisu prací a dodávek (verze č. 4).

Ze souhlasu Městského úřadu Lanškroun, odbor stavebního úřadu, ze dne 9.8.2012 soud zjistil, že souhlas k provedení stavby pro objednatele byl vydán s tím, že projektová dokumentace byla ověřena stavebním úřadem. Přílohou rozhodnutí byla projektová dokumentace.

Ze souhlasu Městského úřadu Lanškroun, odbor stavebního úřadu, ze dne 1.7.2013 soud zjistil, že byl vydán souhlas se změnou ohlášené stavby s tím, že byla ověřena projektová dokumentace. Přílohou rozhodnutí byla opět projektová dokumentace..

Z výpisů z obchodního rejstříku soud zjistil následující: Žalobce je (a v době sjednání půjčky byl) jediným jednatelem společnosti ES. Jediným společníkem ES byla společnost Ekonomické stavby rodinná a.s. a jejím předsedou představenstva je žalobce. Předsedou dozorčí rady Ekonomické stavby rodinná a.s. je Alexandra Lövyová.

Z výpisu ze živnostenského rejstříku plyne, že žalobce má živnostenské oprávnění od 20.1.2003 na poskytování služeb v oblasti administrativní správy a služby organizačně hospodářské povahy u fyzických a právnických osob a realitní činnost.

Z rozhovoru se žalobcem jako šéfem společnosti ES (na internetových stránkách www.ekonomicke-stavby.cz) soud zjistil, že žalobce poskytuje půjčky jako fyzická osoba, má k tomu živnostenský list a takto již bylo zprostředkováno poskytnutí 6533 překlenovacích půjček.

Soud již nevyžadoval od stavebního úřadu projektovou dokumentaci, jak navrhoval žalobce, neboť ze souhlasů stavebního úřadu a z prohlášení objednatele dle smlouvy o dílo, že projektová dokumentace byla zpracována dle jeho pokynů, a z dodatku ke smlouvě o dílo, kde byla objednána změna projektové dokumentace, má soud za prokázané, že zhotovitel zpracování projektové dokumentace zajistil stejně jako vydání souhlasu s ohlášenou stavbou a změnu tohoto souhlasu. Provádění důkazu samotnou projektovou dokumentaci by bylo nadbytečné.

Soud rovněž nevyslýchal dlužníka a jeho otce, neboť žalovaná u jednání na těchto výsleších netrvala.

Soud dospěl na základě provedených důkazů k následujícím skutkovým závěrům. Mezi žalobcem a dlužníkem a jeho otcem bylo ujednáno, že žalobce poskytne dlužníkům účelovou půjčku 170.000,--Kč, a to přímo společnosti ES jako zálohu dle smlouvy o smlouvě budoucí. Ještě předtím dlužníci uzavřeli se společností ES smlouvu o smlouvě budoucí, kde bylo ujednáno, že záloha 170.000,--Kč bude použita na provedení přípravných prací. Poté byla uzavřena smlouva o dílo, kde společnost ES jako zhotovitel měla provést pro dlužníka a jeho otce stavbu rodinného domu a objednatelé se zavázali uhradit cenu za dílo ve sjednaných zálohách. Nebyla však zaplacena již první záloha a následně ES od smlouvy o dílo odstoupila. Podstatná ujednání smlouvy o půjčce, smlouvy o smlouvě budoucí a smlouvy o dílo jsou rekapitulována shora. Rovněž půjčka nebyla v termínu splacena a žalobce dlužníka vyzval k uhrazení dlužné jistiny a smluvní pokuty. Na částku 170.000,--Kč bylo uhrazeno 55.600,--Kč. Zhotovitel ES zajistila provedení projektové dokumentace a vydání souhlasu s ohlášenou stavbou a změnu daného souhlasu. Záloha 170.000,--Kč byla započtena společností ES na provedené činnosti. Personální propojení žalobce, společnosti ES a společnosti Ekonomické stavby rodinná a.s., vyplývá ze zjištění učiněných z obchodního rejstříku tak, jak je uvedeno shora. Soud naopak nemá za prokázané, že by žalobce skutečně poskytl společnosti ES částku 170.000,--Kč. Mělo se jednat o smlouvu o půjčce, tedy o reálnou půjčku, k jejímuž uzavření bylo nutno, aby skutečně došlo k předání sjednané finanční částky. Smlouva o půjčce má reálnou (nikoliv jen konsenzuální) povahu. Vznik půjčky předpokládá nejen dohodu stran, ale i skutečné odevzdání předmětu půjčky dlužníkovi. Bylo ujednáno, že finanční prostředky budou poskytnuty přímo společnosti ES. Ohledně této skutečnosti pak žalobce předložil pouze potvrzení podepsané paní Lövyovou a s razítkem ES. S ohledem na to, že žalobce je jediným jednatelem společnosti ES, a potvrzení tak mohlo být vydáno na pokyn žalobce, má soud o hodnověrnosti daného potvrzený důvodné pochybnosti. O předloženém potvrzení má soud pochybnosti i proto, že zmíněná účetní je rovněž předsedkyní dozorčí rady další společnosti, jejímž je žalobce předsedou představenstva. Není tedy prokázáno, zda skutečně došlo k převedení finanční prostředků žalobce do dispoziční sféry společnosti ES či zda se nejednalo pouze o jakousi vnitřní účetní operaci společnosti ES. Není tak prokázáno, zda došlo k převodu finančních prostředků v hotovosti či např. bankovním převodem.

Po právní stránce soud posoudil věc následovně.

Podle § 39 občanského zákoníku (platného do 31.12.2013-dále jen občanský zákoník ) neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

Podle § 52 odst. 1 občanského zákoníku spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Podle odst. 2 dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Podle odst. 3 spotřebitelem je fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

Podle § 55 odst. 2 občanského zákoníku ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 56 jsou neplatná.

Podle § 56 odst. 1 občanského zákoníku spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

Podle § 511 odst. 1 občanského zákoníku jestliže je právním předpisem nebo rozhodnutím soudu stanoveno, nebo účastníky dohodnuto, anebo vyplývá-li to z povahy plnění, že více dlužníků má témuž věřiteli splnit dluh společně a nerozdílně, je věřitel oprávněn požadovat plnění na kterémkoli z nich. Jestliže dluh splní jeden dlužník, povinnost ostatních zanikne. Podle odst. 2 není-li právním předpisem nebo rozhodnutím soudu stanoveno, anebo účastníky dohodnuto jinak, jsou podíly na dluhu všech dlužníků ve vzájemném poměru stejné. Dlužník, proti němuž byl uplatněn nárok vyšší, než odpovídá jeho podílu, je povinen bez zbytečného odkladu vyrozumět o tom ostatní dlužníky a dát jim příležitost, aby uplatnili své námitky proti pohledávce. Může na nich požadovat, aby dluh podle podílů na ně připadajících splnili nebo aby jej v tomto rozsahu dluhu jinak zbavili.

Podle § 657 občanského zákoníku smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovu věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 občanského zákoníku při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

Mezi stranami měla být uzavřena smlouva o půjčce dle § 657 a násl. občanského zákoníku. Žalobce ji měl uzavřít jako podnikatel a dlužník s další osobou jako spotřebitelé a jedná se tedy o spotřebitelskou smlouvu dle § 52 a násl. občanského zákoníku. Žalobce v ní byl označen jak svým identifikačním číslem, tak místem podnikání. Žalobce pak má v předmětu činnosti poskytování služeb v oblasti administrativní správy a služby organizačně hospodářské povahy u fyzických a právnických osob a realitní činnost. I úroveň vyhotovení smlouvy o půjčce svědčí o tom, že žalobcem byla předem vyhotovena a půjčky či úvěry poskytuje spotřebitelům opakovaně. O tom svědčí i rozhovor se žalobcem jako jednatelem sopečnost ES, v němž uvedl, že tyto půjčky (překlenovací) poskytuje opakovaně na základě živnostenského oprávnění. Soud tedy dospěl k závěru, že žalobce měl půjčku poskytnout jako dodavatel, tedy ten, kdo půjčky poskytuje v rámci své podnikatelské činnosti, a dlužníci vystupovali jako spotřebitelé.

Jak již shora uvedeno, soud předně nemá za prokázané, že by skutečně došlo k převodu finančního obnosu 170.000,--Kč z majetkové sféry žalobce do dispoziční sféry společnosti ES. Nebylo tedy prokázáno poskytnutí finanční částky a tudíž nemůže být z této částky požadovaná smluvní pokuta z důvodu prodlení.

I pokud by půjčka byla poskytnuta, má soud za to, že způsob, jakým byla smluvní pokuta sjednána, představuje značnou nerovnováhu v právech a povinnostech spotřebitele dle § 56 občanského zákoníku a ujednání o ní je proto neplatné dle § 55 odst. 2 občanského zákoníku a tudíž neplatné i dle § 39 občanského zákoníku pro rozpor s dobrými mravy.

Žalobce přihlásil do insolvenčního řízení nesplacenou jistinu půjčky ve výši 114.400,--Kč, která byla zjištěna, tak částku 306.850 Kč z titulu sjednané smluvní pokuty za prodlení se splácením poskytnuté půjčky. Tato částka představuje smluvní pokutu ve výši 425,--Kč denně, tj. cca 12.750,--Kč měsíčně od 13.12.2011 do 3.12.2013 (den před zjištěním úpadku), tj. celkem 722 dní, tj. necelé dva roky. Podle § 517 občanského zákoníku je věřitel oprávněn v případě prodlení se splněním peněžitého závazku požadovat na dlužníkovi úroky z prodlení. Z toho je zřejmé, že sjednaná smluvní pokuta plní stejnou funkci, spočívající v zajištění splnění peněžitého závazku ze smlouvy o úvěru, navíc má ovšem funkci reparační. Úrok z prodlení v zákonné výši se v průběhu prodlení pohyboval ve výši 7,75 % ročně a požadovaná smluvní pokuta za stejné období je tak téměř 12 krát vyšší. Žalobce tak na smluvních pokutách požaduje tolik, kolik by nemohl získat, uložil-li by vymáhanou částku u kterékoli banky.

Soud se je vědom judikatury Nejvyššího soudu ČR, z níž plyne, že za určitých okolností je smluvní pokuta ve výši 0,5 % denně z dlužné částky přiměřená a ujednání o ní není neplatné, a že výše smluvní pokuty je jen jedním z rozhodujících hledisek, avšak na nepřiměřenost nelze usuzovat z celkové výše smluvní pokuty, je-li důsledkem dlouhodobého prodlení a s tím spojeným navyšováním o jinak přiměřenou denní sazbu smluvní pokuty. Rozhodnutí o přiměřenosti výše smluvní pokuty se však v řadě případů nezabývala smluvní pokutou v rámci spotřebitelských úvěrů či spotřebitelských půjček. Obecně nelze stanovit přesnou procentní sazbu, která vždy za všech okolností bude ve vztahu ke spotřebiteli přiměřená a která už nikoli. Např. v rozsudku sp.zn. 32 Cdo 1432/2010 se jednalo o závazek ze smlouvy o podnájmu nebytových prostor v rámci tichého společenství. Rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Odo 588/2003 se zabýval nedoplatkem z kupní smlouvy při prodeji bytové jednotky. Z dalších rozsudků Nejvyššího soudu ČR lze zmínit např. sp.zn. 33 Odo 810/2006 či sp.zn. 33 Odo 1779/2006, kdy z obsahu rozsudků je zřejmé, že ani v jednom případě se nezabývaly otázkou přiměřenosti smluvní pokuty sjednané ve smlouvě o spotřebitelském úvěru a tím, zda nepřiměřeně vysoká smluvní pokuta nezpůsobuje k újmě spotřebitele značnou nerovnost v právech a povinnostech stran.

Na nepřiměřenost a nevyváženost smluvní pokuty ve vztahu ke spotřebiteli soud v daném případě usoudil také z toho, že žalobce jako poskytovatel půjčky současně vystupoval jako jednatel společnosti ES, které měla být půjčka poskytnuta za účelem provedení přípravných prací dle smlouvy o dílo. Poskytnutím půjčky dlužníkovi a jeho otci tak měl žalobce rovněž zajistit další zakázku na stavbu rodinného domu pro společnost, v níž byl jednatelem, a u jehož společníka vystupuje v roli předsedy představenstva. Jednalo se tedy o ucelený sled jednotlivých smluv a žalobce se společností ES jednali ve vzájemné shodě.

Z formulace smluvní pokuty pak plyne, že mohla být vždy požadována ve výši 0,25 % denně z celé jistiny, i když již část jistiny byla zaplacena. Tak to ostatně učinil rovněž žalobce v přihlášce pohledávky, kdy smluvní pokutu požaduje procentní sazbou z celé výše půjčky, ačkoli již dlužná jistina činí pouze 114.400,--Kč. Smluvní pokuta tak nebyla sjednána procentní sazbou např. z dlužné jistiny, ale tak, že mohla být z celé poskytnuté půjčky požadována při prodlení s jakoukoli částkou. Takové ujednání považuje soud v rámci spotřebitelských vztahů za nepřiměřené, neboť nijak nezohledňuje již uhrazenou částku a tudíž menší intenzitu porušení povinnosti oproti situaci, kdy není zaplaceno vůbec nic. V ujednání o sazbě smluvní pokuty z celé jistiny tak nebylo zohledněno, že určitá část jistiny již byla uhrazena. Byť celková výše smluvní pokuty, je-li způsobena dlouhodobým prodlením dlužníka, nemůže být jediným kritériem nepřiměřenosti, pak ve spotřebitelských vztazích nelze zcela pominout výši smluvní pokuty požadovanou za určitý časový úsek např. za měsíc či za rok. Smluvní pokuta ve výši 425,--Kč denně (212,50 Kč pro každého z dlužníků) se nemusí jevit jako nepřiměřená ve vztahu k poskytnuté částce (stejně jako by se nejevila jako nepřiměřená v odpovídající procentní sazbě např. za každé započaté dva či tři dny či za každý započatý týden prodlení), avšak v rámci spotřebitelských dluhů se prodlení spotřebitelů obvykle nepohybuje v řádu dní, ale v řádu měsíců či let, a subjekt, který spotřebitelské úvěry či půjčky poskytuje profesionálně, si toho má být vědom. V době poskytnutí půjčky dne 11.11.2011 již navíc dlužníci byli delší dobu v prodlení s úhradou zálohy 170.000,--Kč dle bodu 3.3 smlouvy o budoucí smlouvě, která měla být uhrazena do 30 dnů od podpisu smlouvy dne 27.6.2011, tj. datum splatnosti nastal již dne 27.7.2011. Jako jednatel ES si žalobce měl být prodlení dlužníků vědom. I za této situace několikaměsíčního prodlení pak žalobce přikročil k poskytnutí půjčky. Bylo tedy na žalobci, že toto riziko za dané situace podstoupil a dlužníkům v prodlení hodlal poskytnout další půjčku. Za nepřiměřené ujednání ve spotřebitelské smlouvě pak soud považuje takové ujednání, kde je smluvní pokuta koncipována jako procentní sazba z dlužné částky za určité období prodlení (a jejíž výše tedy v čase narůstá), a kde sjednaná procentní sazba (ať už denní, týdenní či měsíční) několikanásobně převyšuje sazbu běžného úroku či sazbu zákonného úroku, kterou by věřitel mohl za stejné časové období požadovat. V daném případě by pak denní sazba úroku z prodlení odpovídala částce 0,02 %. Denní sazba smluvní pokuty tedy několikanásobně převyšuje odpovídající sazbu zákonného úroku z prodlení. Za necelé dva roky je pak na smluvních pokutách požadován 1,8 násobek poskytnuté částky, a 2,68 násobek přihlášené částky jistiny. Z tohoto pohledu soud sjednanou denní sazbu smluvní pokuty považuje za nepřiměřenou. Byť celkovou dobu prodlení lze dozajista přičítat k tíži dlužníka, který dluh řádně nesplácel, nelze od konečné výše smluvní pokuty ve vztahu k celkové době prodlení při spotřebitelském charakteru smlouvy zcela odhlížet. Smluvní pokuta je chápána rovněž jako paušalizovaná náhrada škody (srov. např. § 545 odst. 2 občanského zákoníku), avšak v daném případě nelze učinit spojitost mezi porušením povinnosti spočívající v dvouletém nesplácení úvěru a požadavkem na uhrazení požadované smluvní pokuty. Škoda v takovém rozsahu nebyla žalobci způsobena.

S ohledem na personální propojení žalobce a společnosti ES považuje soud za nepřiměřenou smluvní pokutu rovněž proto, že v každé ze tří smluv (o půjčce, budoucí smlouva o dílo, samotné smlouvě o dílo) byly sjednány smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné částky či 450,--Kč za den prodlení či 0,25 % denně z jistiny půjčky. Pouze na okraj soud poznamenává, že dle smlouvy o dílo měla společnost ES při nedokončení díla z důvodu na její straně hradit smluvní pokutu 0,5 % z ceny díla, avšak objednatelé při prodlení měli hradit 450,--Kč, popř. 15 % z ceny nedokončeného díla. Ani ve vzájemném poměru tak ve smlouvě o dílo nebyly smluvní pokuty sjednány vyváženě. Ke smlouvám o budoucí smlouvě a smlouvě o dílo soud přihlédl právě s ohledem na personální propojení. Byť se u žalobce a u společnosti ES formálně jedná o dva samostatné subjekty, tak je nutno v vzít v úvahu, že žalobce jako jednatel společnost ES v podstatě tvořil vůli této společnosti (i smlouvy za tuto společnost jsou podepisovány žalobcem). V samotné smlouvě o půjčce pak byly pohledávky zajištěny navíc vystavením a avalováním blankosměnek. S ohledem na tuto kumulaci zajištění považuje soud ujednání o dané výši smluvní pokuty za nevyvážené. Smluvní pokuta přihlášená samotnou společností ES za prodlení s úhradou zálohy na cenu díla pak byla zjištěna.

Protože ujednání o výši smluvní pokutě zjevně zakládá ve vztahu k dlužníkovi jako spotřebiteli značnou nerovnost, dospěl soud k závěru, že ujednání o smluvní pokutě je neplatné dle § 39 a § 55 odst. 2 občanského zákoníku pro rozpor s dobrými mravy a pro nepřiměřenost ujednání v rámci spotřebitelského vztahu.

I pokud by smluvní pokuta byla sjednána ve smlouvě o půjčce řádně (a bylo prokázáno, že půjčka byla poskytnuta), neměl by žalobce vůči dlužníkovi nárok na celou smluvní pokutu, ale pouze na její polovinu. Ve smlouvě o půjčce nebylo ujednáno, že by dlužník se svým otcem byli povinni dluh (jistinu a smluvní pokutu) uhradit společně a nerozdílně. Povinnost hradit závazek společně a nerozdílně pak nevyplývá ani z právního předpisu ani z rozhodnutí soudu ani to neplyne z povahy plnění, neboť peněžité plnění je v podstatě vždy dělitelné (§ 511 odst. 1 občanského zákoníku). Žalobce by tak byl oprávněn požadovat po dlužníkovi pouze polovinu dlužné částky, neboť jiný podíl rovněž nebyl ve smlouvě ujednán (§ 511 odst. 2 občanského zákoníku).

Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že podaná žaloba není důvodná, žalobci nárok na zaplacení smluvní pokuty dle smlouvy o půjčce nevznikl, neboť ujednání o výši smluvní pokuty nebylo platně sjednáno.

O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. Žalobce nebyl ve věci úspěšný a je proto povinen zaplatit žalované náklady řízení. Poté, co Ústavním soudem ČR byla zrušena vyhláška č. 484/2000 Sb. (viz nález Ústavního soudu publikovaný ve Sbírce zákonů pod č. 116/2013 Sb.), soud náhradu nákladů řízení v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 31 Cdo 3043/2010, ze dne 15.5.2013, a v souladu s aktuální rozhodovací praxí Nejvyššího soudu ČR (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 29 ICdo 15/2013 a 29 ICdo 18/2013), přiznal dle § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu. Tarifní hodnota dle zmíněného ustanovení advokátního tarifu činí 50.000,--Kč, a sazba mimosmluvní odměny tak činí dle § 7 advokátního tarifu částku 3.100,--Kč za jeden úkon právní služby. Soud přiznal žalované odměnu za 4 úkony právní služby (převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne 19.6.2014, replika ze dne 29.9.2014 a účast při jednání), tedy 12.400,--Kč, k tomu je nutno přičíst čtyři paušální náhrady po 300,--Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 1.200,--Kč, dále náhradu za ztrátu času za čtyři půlhodiny po 100,--Kč dle § 14 vyhlášky č. 177/1996 Sb., tedy 400,--Kč, a cestovné za cestu na jednání z Ústí nad Orlicí do Pardubic a zpět v délce 116 km osobním vozem Volkswagen Golf při spotřebě dle technického průkazu 6,3 l na 100 km, vyhláškové ceně Nafty ve výši 36,00 Kč (vyhl. č. 435/2013 Sb.) a sazbě základní náhrady ve výši 3,70 za 1 km, celkem jízdné ve výši 688,--Kč, celkem tedy 14.688,--Kč. Zástupkyně žalobkyně není plátkyní DPH.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení rozsudku, a to k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích (ustanovení § 201 a § 204 odst. 1 o.s.ř.).

Lhůta k podání opravného prostředku začíná běžet ode dne, kdy bude toto usnesení doručeno adresátovi zvláštním způsobem (ustanovení § 74 odst. 2 insolvenčního zákona, ve spojení s ustanovením § 160 odst. 3 insolvenčního zákona).

V Pardubicích dne 3. října 2014 Mgr. Martin Schreier v. r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Marie Severinová