5 Tz 96/2000
Datum rozhodnutí: 21.06.2000
Dotčené předpisy:




5 Tz 96/2000

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 21. června 2000 v Brně v senátě složeném z předsedy JUDr. J. ho Horáka a soudců JUDr. Františka Púryho a JUDr. Jindřicha Urbánka stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky v neprospěch obviněných Ing. V. W., Ing. J. D., Ing. I. Š., a Ing. L. P., proti usnesení vyšetřovatelky Policie ČR, Obvodního úřadu vyšetřování pro Prahu 1 ze dne 22. 11. 1998, ČVS: OVV-191/20-VT-98, a rozhodl podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2, § 270 odst. 1 tr. ř. a za podmínek § 272 tr. ř. t a k t o :

Usnesením vyšetřovatelky Policie ČR, Obvodního úřadu vyšetřování pro Prahu 1 ze dne 22. 11. 1998, ČVS: OVV-191/20-VT-98, a v řízení, které mu předcházelo, b y l ve prospěch všech obviněných p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a § 172 odst. 1 písm. c) tr. ř.

Citované usnesení se ohledně všech obviněných z r u š u j e . Současně se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Vyšetřovatelce Policie ČR, Obvodního úřadu vyšetřování pro Prahu 1 se p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednala a rozhodla.

Odůvodnění:

Usnesením vyšetřovatelky Policie ČR, Obvodního úřadu vyšetřování pro Prahu 1 ze dne 22. 11. 1998, ČVS: OVV-191/20-VT-98, bylo podle § 172 odst. 1 písm. c) tr. ř. zastaveno trestní stíhání obviněných Ing. V. W., Ing. J. D., Ing. I. Š. a Ing. L. P. pro trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. v bodě aa), ab), ba), ca), pro trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 9 odst. 2 k § 255 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. v bodě bb), ea), eb), ec), ed), f), pro trestný čin porušování závazných pravidel hospodářského styku podle § 9 odst. 2 tr. zák. k § 127 odst. 1, 2 tr. zák. v bodě ac), cb), d) ee), gb), hb), a pro trestný čin porušování závazných pravidel hospodářského styku podle § 127 odst. 1, 2 tr. zák. v bodě ga), ha), kterých se měli dopustit tím, že

a) smlouva o dílo

Ing. W. sám:

aa) dne 3. 5. 1994 sjednal za České dráhy smlouvu o dílo, která byla v některých bodech pro České dráhy zřejmě nevýhodná - chybí např. ustanovení ohledně přejímky vyrobených vozidel, penalizace zhotovitele, otázky náhradních dílů po skončení garance a pod., v důsledku špatně uzavřené smlouvy byly konečné faktury zaplaceny podstatně dříve, než byly vozy převzaty, dále

ab) na základě doplňků k této smlouvě č. 1 ze dne 28. 6. 1994 a č. 3 ze dne 30. 11. 1994 bylo panem W. akceptováno zvyšování ceny modernizovaných vozů, aniž by ze strany výrobce bylo požadováno dostatečné zdůvodnění tohoto kroku (v původní smlouvě nejsou uvedeny ceny komponentů, ale dodatky odůvodňují zvýšení ceny zvýšením ceny těchto komponentů),

Ing. W. a Ing. D. společně:

ac) zálohová faktura vystavená na základě této smlouvy na částku 5 000 000,- Kč nebyla vyrovnána na předmětné dílo, ale na jiné,

b) smlouva o dílo

Ing. W. sám:

ba) dne 14. 10. 1994 sjednal za České dráhy smlouvu o dílo, přičemž k této smlouvě sjednal i dodatek č. 3 za dne 22. 2. 1995, dle kterého je výsledná cena za dílo o 6 000 000,- Kč vyšší než součet výchozí ceny a všech jejích zvýšení formou doplňků či dodatků, přičemž tato cena byla skutečně fakturována a zaplacena,

Ing. W., Ing. Š. a Ing. D. společně:

bb) faktury vystavené na základě této smlouvy byly Českými drahami proplaceny, ačkoli vykazovaly různé nedostatky,

c) smlouva o dílo

Ing. W. sám:

ca) dne 5. 1. 1995 sjednal za České dráhy smlouvu o dílo, a ačkoli nebyla tato smlouva žádným doplňkem či dodatkem změněna, vyfakturoval výrobce o 3 435 000,- Kč vyšší částku za provedené dílo, a tato byla výrobci Českými drahami vyplacena,

Ing. W. a Ing. D. společně:

cb) faktury za vozy z této smlouvy v celkové výši 15 435 000,- Kč byly proplaceny z účtu státních dotací, ačkoli před uzavřením smlouvy nebylo postupováno dle zák. č. 199/1994 Sb.,

d) smlouva o dílo

Ing. W., Ing. P. a Ing. D. společně:

proplatili na základě této smlouvy faktury z prostředků státních dotací ve výši 134 924 500,- Kč, a to přesto, že před uzavřením uvedené smlouvy nebylo postupováno v souladu se zák. č. 199/1994 Sb.,

e) smlouva o dílo

Ing. W. :

ea) sjednal uvedenou smlouvu, ačkoli obsahuje věcné nedostatky zřetelně nevýhodné pro České dráhy - cena za dílo stanovena jen pro prvních 12 vozů, znění smlouvy, resp. dodatků umožňuje cenu za dílo libovolně zvyšovat, předmět plnění, resp. finální výrobek je zcela odlišný od původního zadání veřejné odchodní soutěže,

Ing. W. a Ing. Š. společně:

eb) akceptovali zvyšování cen díla, ačkoli zvýšené náklady nebyly výrobcem doloženy,

Ing. W., Ing. Š. společně:

ec) připustili a umožnili překračování výše záloh,

Ing. W., Ing. P. a Ing. D. společně:

ed) umožnili proplacení konečných faktur dříve, než bylo dílo převzato,

Ing. W., Ing. P. a Ing. D. společně:

ee) proplatili část faktur, konkrétně na 88 vozů, minimálně ve výši 655 915 837,- Kč z účtu státních dotací, ačkoli na tyto vozy nebylo realizováno výběrové řízení,

f) smlouva o dílo č. 01/B/Odb/95

Ing. W. a Ing. D. společně:

umožnili, aby záloha na dílo překročila povolených 40 % a nebyla vyrovnána v souladu s platnými předpisy,

g) smlouva o dílo č. 02/B/Odb/96

Ing. Š. sám:

ga) sjednal za České dráhy dne 21. 12. 1995 uvedenou smlouvu, a to nejen na 15 vozů doporučených výběrovou komisí na základě výběrového řízení, ale i na dalších 15 vozů, v rozporu se zák. č. 199/1994 Sb.,

Ing. W., Ing. Š. a Ing. D. společně:

gb) z účtu státních dotací byly proplaceny faktury na 2 527 800 ,- Kč, aniž by na sjednané dílo byl aplikován zák. č. 199/1994 Sb.

h) smlouva o dílo

Ing. Š. sám:

ha) sjednal za České dráhy uvedenou smlouvu o dílo na 23 lokomotiv, ačkoli dle výběrového řízení se mělo jednat o 1 lokomotivu,

Ing. W., Ing. P. a Ing. D. společně:

hb) umožnili zaplacení minimálně 10 lokomotiv z prostředků státního rozpočtu, ačkoli se před uzavřením smlouvy nepostupovalo podle zák. č. 199/1994 Sb.

Na usnesení je chybně vyznačena právní moc dnem 2. 11. 1999. Z doručenek vyplývá, že usnesení bylo doručeno obviněným Ing. V. W. dne 19. 10. 1999, Ing. J. D. dne 2. 8. 1999 a jejich společnému zvolenému obhájci JUDr. K. B. dne 25. 10. 1999. Obviněnému Ing. I. Š. a jeho zvolené obhájkyni JUDr. J. K. bylo usnesení doručeno shodně dne 19. 10. 1999. Obviněnému Ing. L. P. bylo usnesení doručeno dne 29. 7. 1999 a jeho obhájci JUDr. K. F. dne 19. 10. 1999. Vzhledem k ustanovení § 143 odst. 1, § 60 odst. 1, 3 tr. ř. i správnosti poučení nabylo usnesení právní moci u obviněných Ing. V. W. a Ing. J. D. dne 30. 10. 1999 a u obviněných Ing. I. Š. a Ing. L. P. dne 23. 10. 1999.

Proti citovanému usnesení podal ministr spravedlnosti dne 25. 4. 2000 stížnost pro porušení zákona v neprospěch všech obviněných, která byla Nejvyššímu soudu doručena dne 26. 4. 2000. Namítá, že ve věci bylo postupováno v rozporu s ustanoveními § 2 odst. 5 a § 172 odst. 1 písm. c) tr. ř. Konstatuje, že v přípravném řízení byli vyslechnuti obvinění, kteří popřeli, že by se předmětného jednání dopustili. Shodně vypověděli, že jednali podle svého nejlepšího svědomí, přičemž smlouvy sjednávali právníci na základě ekonomických podkladů. Rovněž shodně uvedli, že všechny smlouvy byly vypracovány ještě před jejich nástupem do funkcí.

Ministr spravedlnosti dále uvádí, že trestní spis obsahuje řadu smluv a faktur, zpráv o výsledcích kontrol a další listinné důkazy. K věci však byli vyslechnuti pouze dva svědci Ing. P. H. a Ing. O. Ř. V této souvislosti poukazuje na jejich výpovědi. Ministr spravedlnosti namítá, že nebyli ve věci vyslechnuti další svědci, zejména osoby, jenž smlouvy předjednaly a vypracovaly, aby mohl být zjištěn úmysl obohatit České dráhy či výrobce vozů. Zde poukazuje na prověrku Generální inspekce Českých drah, ze které vyplývá, že odpovědnost z titulu svých funkcí nesou i Ing. J. H., Ing. J. K., Ing. J. K. a J. F., kteří nebyli k věci vůbec vyslechnuti. Nebylo zjištěno, kdo stanovoval ceny modernizací vozidel. Ze správy Generální inspekce Českých drah se rovněž podává jaký rozdíl byl v neprospěch Českých drah orientačně vyčíslen, přičemž modernizovaná a rekonstruovaná vozidla nesplňují současné podmínky kladené na moderní vozidla.

Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením vyšetřovatelky Policie ČR, Obvodního úřadu vyšetřování pro Prahu 1 ze dne 22. 11. 1998, ČVS: OVV-191/20-VT-98, byl porušen zákon ve prospěch obviněných Ing. V. W., Ing. J. D., Ing. I. Š. a Ing. L. P. v ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř. ve vztahu k § 172 odst. 1 písm. c) tr. ř. Dále, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil a poté postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.

K věci a ke stížnosti pro porušení zákona se písemně vyjádřil obviněný Ing. Ivan Š., který navrhl její zamítnutí podle § 268 odst. 1 tr. ř. Předně uvedl, že usnesení vyšetřovatelky Policie ČR, Obvodního úřadu vyšetřování pro Prahu 1 ze dne 22. 11. 1998, ČVS: OVV-191/20-VT-98, obdržel dvakrát v měsících srpnu a říjnu 1999. Podle obviněného se usnesení stalo pravomocným a vykonatelným již po doručení v měsíci srpnu 1999, takže stížnost pro porušení zákona byla podána po lhůtě uvedené v § 272 tr. ř. Dále mj. zdůraznil, že svým jednání neporušil zákon a ani směrnice platné v Českých drahách. Při plnění pracovních povinností jednal vždy podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Jako ředitel odboru kolejových vozidel se osobně nepodílel na zpracování smluv a dodatků k nim. V době přípravy a kontroly prošly smlouvy přes řadu pracovníků jednotlivých odborů Generálního ředitelství Českých drah, než mu byly předloženy k podpisu. Neznal historii přípravy jednotlivých smluv a nezúčastnil se žádného výběrového řízení na modernizaci vozidel. Podle názoru obviněného vyšetřovatelka a státní zástupkyně splnily náležitosti uvedené v § 2 odst. 5 tr. ř. a zjistily skutkový stav věci v rozsahu, který byl nezbytný pro rozhodnutí. Výslechem dalších svědků nelze prokázat skutečnosti v jeho neprospěch, a které by mohly vést k podání obžaloby. Rovněž konstatoval, že smlouvy byly uzavřeny před jeho nástupem do funkce. Navíc u posledně jmenované smlouvy neměl nic společného s jejími dodatky souvisejícími s nárůstem ceny. Obviněný také uvedl, že nebyl statutárním zástupcem Českých drah (tím byl podle statutu ČD generální ředitel organizace), ale zaměstnanec s podpisovým právem delegovaným generálním ředitelem Českých drah podle podpisového řádu.

Ke stížnosti pro porušení zákona se písemně vyjádřil i obviněný Ing. L. P. Uvedl, že odbor kolejových vozidel, jehož byl ředitelem, byl technického zaměření. Proto procházely smlouvy před finálním podpisem útvary Divize obchodně provozní nebo přímo Generálním ředitelstvím Českých drah, s. o. Dodávky vozidel byly realizovány na základě smluv, které on neovlivnil, resp. nemohl ovlivnit. V případě obvinění pod bodem ee) byla dodávka vozů realizována po třech měsících od jeho odvolání z funkce. U obvinění pod bodem hb) se domnívá, že smlouva byla uzavřena před platností zák. č. 199/1994 Sb. Obviněný rovněž zdůraznil, že smlouvy na základě kterých probíhaly dodávky a fakturování byly sjednány před jeho nástupem do funkce ředitele odboru. Vystavené faktury parafoval na základě potvrzení jejich věcné správnosti příslušným odborným referentem a zajistil jejich předání dalším odborným útvarům k příslušnému vyúčtování.

Také obviněný Ing. J. D. u veřejného zasedání dne 21. 6. 2000 konstatoval, že se necítí být vinen a navrhl zamítnutí stížnosti pro porušení zákona. Podle jeho názoru měl ministr spravedlnosti dostatek času, aby stížnost pro porušení zákona podal ve lhůtě. Obviněný zdůraznil, že napadené usnesení mu bylo doručeno 2. 8. 1999. Jeho obhájci JUDr. K. B. však bylo doručeno usnesení pod ČVS: OV1-191/20-Kol-98. Proto se domnívá, že jmenovanému bylo doručeno jiné rozhodnutí, zřejmě to, kterým byla věc předtím zastavena a jež státní zástupkyně zrušila.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 1 tr. ř. z podnětu podané stížnosti pro porušení zákona a na podkladě spisového materiálu správnost výroku napadeného usnesení, jakož i řízení, které mu předcházelo, a shledal, že zákon porušen byl.

Předně je potřebné konstatovat, že napadené usnesení bylo ve smyslu ustanovení § 63 odst. 1 písm. b), § 137 odst. 2 tr. ř. doručeno v opise všem oprávněným osobám (státní zástupkyni, obviněným a jejich obhájcům). Je skutečností, že na některých doručenkách je chybně uvedeno ČVS: OV1-191/20-Kol-98, přestože správně mělo být ČVS: OVV-191/20-VT-98. V daném případě jde o zjevnou písařskou chybu, která však neměla vliv na to, že adresátům bylo doručeno usnesení vyšetřovatelky Policie ČR, Obvodního úřadu vyšetřování pro Prahu 1 ze dne 22. 11. 1998, ČVS: OVV-191/20-VT-98. Je potřebné poznamenat, že u každého úřadu vyšetřování Policie ČR je trestní spis veden pod ČVS, jenž tvoří písmenové a číselné označení. V rámci ČVS je vždy uvedeno pořadové číslo, pod kterým je spis v příslušném roce veden (v daném případě 191 v roce 1998), a to bez ohledu na další symboly v ČVS. Tato skutečnost prakticky vylučuje možnost záměny s jinou trestní věcí u úřadu vyšetřování. Dále z písemného vyjádření obviněného Ing. I. Š. vyplývá, že usnesení napadené stížností pro porušení zákona obdržel i v říjnu 1999 (viz výše). Na jím podepsané doručence je přitom uvedeno ČVS: OV1-191/20-Kol-98. Stejné ČVS je uvedeno i na doručence od písemnosti zaslané např. státní zástupkyni Městského státního zastupitelství v Praze, přičemž ze spisu nevyplývá, že by následně bylo namítáno doručení jiného rozhodnutí. Z těchto důvodů nelze akceptovat námitku obviněného Ing. J. D., že jeho obhájci bylo zřejmě zasláno jiné usnesení.

Také nelze souhlasit s námitkou obviněného Ing. I. Š., že usnesení v jeho případě nabylo právní moci již doručením v měsíci srpnu 1999. Tento obviněný i ostatní obvinění měli v přípravném řízení obhájce a protože usnesení bylo doručováno jak obviněným, tak i jejich obhájcům, bylo nutno ve smyslu § 143 odst. 1 tr. ř. počítat lhůtu pro právní moc od toho doručení, které bylo provedeno později. Jelikož podle doručenky ve spise bylo usnesení doručeno jeho obhájkyni JUDr. J. K. později, tak u obviněného Ing. I. Š. nabylo právní moci datem výše uvedeným.

Dále je nutno zdůraznit, že ve sdělení obvinění ze dne 7. 7. 1998, ČVS: OVV-191/20-VT-98, byl vyšetřovatelkou Policie ČR, Obvodního úřadu vyšetřování pro Prahu 1, proveden popis skutkového děje /body a) až h)/ značně neurčitě a nedostatečně (č. l. 7 - 9 tr. spisu). V popisu skutků zcela chybělo na základě jakých skutečností měli obvinění Ing. V. W. a Ing. I. Š. sjednávat za České dráhy, s. o., jednotlivé smlouvy o dílo. Zda tak činili např. z důvodů funkčního zařazení, organizačních předpisů, zmocnění, z vlastní iniciativy apod. Stejný nedostatek byl i v popisu skutků týkajících se zvyšování ceny díla, překračování výše záloh a proplácení faktur, které měli spáchat tito obvinění i obvinění Ing. J. D. a Ing. L. P. V popisu skutků rovněž nebylo uvedeno, kdo byl kromě Českých drah, s. o., dalším účastníkem jednotlivých smluv a jakých subjektů se proplácení faktur týkalo. Z popisu některých skutků nebylo zřejmé, v jaké finanční výši měly být České dráhy, s. o. jednáním obviněných poškozeny. U většiny skutků také chybělo, kdy k činu mělo dojít. Pokud nebylo možné konkrétní datum zjistit, tak mělo být uvedeno období spáchání činu eventuálně, že k činu došlo v nezjištěné době. Tyto podstatné nedostatky ve sdělení obvinění měly být v průběhu vyšetřování odstraněny na podkladě provedených důkazů. K tomu však nedošlo, jak vyplývá z popisu skutků v napadeném usnesení.

Z trestního spisu se podává, že ke zjištění skutkového stavu věci byly v přípravném řízení provedeny výslechy obviněných Ing. V. W., Ing. J. D. a Ing. L. P. Obviněný Ing. I. Š. využil práva k věci nevypovídat, ale k obvinění se písemně vyjádřil. Dále byl proveden výslech svědků Ing. P. H. a Ing. O. Ř. Také byly zajištěny a provedeny různé listinné důkazy. Např. zprávy o výsledcích kontrol prováděných orgány Generální inspekce Českých drah. Smlouvy o dílo a dodatky (doplňky) k nim týkající se modernizace a rekonstrukce osobních vozů železniční přepravy, případně elektrických lokomotiv, které byly uzavřeny mezi Českými drahami, s. o., a různými dodavatelskými firmami. Rovněž byly zajištěny faktury vystavené dodavatelskými firmami navazující na uzavřené smlouvy a další listinné důkazy.

Obviněný Ing. V. W. mj. vypověděl, že se necítí vinen. Konstatoval, že neměl uloženou konkrétní povinnost při správě cizího majetku. Také nebyl proškolen a metodicky veden ke znalosti zákona o účetnictví. Obviněný zdůraznil, že smlouvy nesestavoval. To prováděli a kontrolovali pracovníci právního odboru Českých drah. Protože nebyl právník ani ekonom, nedovedl posoudit jejich ekonomickou a právní stránku. Smlouvy mu byly předkládány k podpisu s tím, že jsou věcně správné. Obviněný uvedl, že zálohové částky byly v následných fakturách odečítány. Veřejné obchodní soutěže byly vyhlášeny, ale na základě nesplnění podmínky počtu uchazečů byly zrušeny a následovaly výzvy více zájemcům. Rozhodnutím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže nebylo shledáno porušení zákona o zadávání veřejných zakázek. Faktury byly propláceny po převzetí vozu přejímačem Českých drah. Veškeré modernizace byly prováděny podle technických podmínek schválených drážním úřadem. Obviněný dále zdůraznil, že předmětem jednání na pracovišti byl rozklad ceny a její navýšení (smlouvy o dílo). Ke smlouvě o dílo se nemohl vyjádřit, neboť ji podepsal Ing. Š. K obvinění pod bodem ee) uvedl, že v době jeho odchodu od Českých drah nebyly tyto vozy ještě vyrobeny. Kontrola faktur na odboru kolejových vozidel byla zaměřena pouze na věcnou kontrolu technické stránky věci (vše na č. l. 27-29 tr. spisu).

Obviněný Ing. J. D. rovněž uvedl, že se necítí vinen a že neměl pracovní náplní ani jinou instrukcí uloženou konkrétní povinnost při správě cizího majetku. Také neexistoval oběh účetních dokladů podle vnitřního závazného předpisu generálního ředitelství. Pokud faktury podepsal, tak to neznamenalo schválení jejich proplácení, ale pouze vyjádření, že se jedná o položku investiční výstavby divize obchodně provozní s cílem zabránit čerpání prostředků pro jiné účely. Před jeho podpisem byly faktury potvrzeny přejímačem Českých drah. V případě smlouvy o dílo byla odečtena částka 5 000 000,- Kč. Proto nedošlo k navýšení. Ve všech případech byla veřejná obchodní soutěž vyhlášena, ale pro nedostatečný počet uchazečů byla zrušena a následovaly výzvy více zájemcům, ve kterých byly vypracovány opce na dodávky v následujících letech. K porušení zák. č. 199/1994 Sb. nedošlo, neboť v případě smlouvy o dílo č. 2656695 je to potvrzeno rozhodnutím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. U smlouvy o dílo nevykazovaly faktury nedostatky. Obviněný zdůraznil, že nebyl odborně školen o účetních dokladech. Rovněž nebyl během realizace kontraktů upozorněn vedoucími pracovníky na nedostatky v pracovní kázni. Nelze mu klást za vinu nedbalost při výkonu jeho činnosti. Realizací zakázek nevznikla Českým drahám škoda vyjádřitelná v penězích (vše na č. l. 21-22 tr. spisu).

Obviněný Ing. L. P. mj. konstatoval, že funkci ředitele odboru kolejových vozidel vykonával od 1. 2. 1996 do 6. 11. 1996. Odbor měl na starosti provoz, údržbu, opravy a modernizaci železničních kolejových vozidel. Ke sdělenému obvinění pod body d), ee) a hb) uvedl, že smlouvy byly podepsány v době, kdy ještě nepracoval ve funkci. Nevěděl, že smlouvy nejsou uzavřeny v souladu se zákonem. Předpokládal, že jsou v pořádku a legální, neboť každému uzavření smlouvy předchází řada jednání a schvalování. Proto předpokládal i oprávněnost vystavených faktur. Ke sdělenému obvinění pod bodem ed) vypověděl, že pokud podepsal konečnou fakturu, tak vždy až poté, co na ní bylo razítko technické ústředny Českých drah, která potvrzuje převzetí díla. Mohlo se stát, že razítko chybělo, ale vždy tam byla parafa příslušného referenta. Obviněný zdůraznil, že jeho podpis pouze umožnil proplácení faktur, ale on nenařizoval, z jakého fondu mají být peníze proplaceny. O tom rozhodl odpovědný pracovník odboru 22 (vše na č. l. 40-41 tr. spisu).

Z písemného vyjádření obviněného Ing. I. Š. mj. vyplývalo, že funkci ředitele odboru kolejových vozidel vykonával od 16. 10. 1995 do 31. 1. 1996, kdy podepsal asi 50 smluvních aktů, převážně v oblasti modernizací a oprav vozidel. Nebylo v jeho silách provádět důslednou kontrolu těchto dokladů. Za ni odpovídali příslušní odborní zaměstnanci. Všechna výběrová řízení, resp. veřejné obchodní soutěže k modernizaci vozidel proběhly před jeho nástupem do funkce. České dráhy neměly opatření, které by upravovalo postup i podmínky při projednávání modernizace a rekonstrukce vozidel, zejména z hlediska spolupráce a odpovědnosti jednotlivých útvarů (právní, finanční, technický). Zavedený postup na odboru byl takový, že smluvní vztahy projednávali se zhotoviteli příslušní odborní referenti, jenž znali historii obchodního případu, byli účastníky výběrových řízení apod. Projednání návrhu smlouvy s právním odborem generálního ředitelství a kontrolu finančního krytí akce zajišťoval zpravidla náměstek ředitele odboru. Ten předkládal smlouvu podepsanou zhotovitelem řediteli odboru. Obviněný dále uvedl, že s většinou zástupců zhotovitelských firem nejednal. Před podpisem smlouvy vždy žádal informace, zda je smlouva v souladu se zadáním zakázky a je zabezpečeno finanční krytí. Dále zda je věcně v pořádku a konzultována s právním odborem generálního ředitelství. Obviněný zdůraznil, že jednal v souladu s podpisovým řádem Českých drah a podle svého nejlepšího svědomí. Za dobu působení u Českých drah (ČSD) od 3. 1. 1966 nezískal žádný neoprávněný prospěch a ani to neumožnil jinému. Jeho jednáním nevznikla škoda Českým drahám ani státu, což vyjadřuje i stanovisko vedení Českých drah, vrchního ředitele Divize obchodně provozní. Smlouvy o dílo byly uzavřeny před jeho nástupem do funkce. U smlouvy o dílo bylo finanční plnění v souladu se smlouvu. V případě dodatku č. 1 ke smlouvě o dílo, který obsahoval zvýšení ceny, se jednalo o změnu cen subdodávek a druhů komponentů. Zvýšení ceny bylo výrobcem doloženo. Doplněk č. 2 k této smlouvě obviněný odmítl podepsat bez rozboru nárůstu ceny. Ten byl od zhotovitele vyžádán, přeložen a zdůvodněn. K překročení výše záloh se obviněný nemohl vyjádřit, neboť mu nebylo známo žádné opatření k jejich stanovování a nebyl nikým na tuto problematiku upozorněn. Smlouvy o dílo podepsal v dobré víře s tím, že se jedná o opakovanou dodávku realizovanou z vlastních prostředků Českých drah zařazenou do plánu investic bez použití prostředků státního rozpočtu a zák. č. 199/1994 Sb. Dále se u smlouvy o dílo vycházelo z opce stanovené při podepsání smlouvy o dílo. Obviněný konstatoval, že faktury z těchto smluv byly propláceny až po jeho odchodu a proto nemůže nést odpovědnost za jejich nesprávné proplácení (vše na č. l. 33-38 tr. spisu).

Svědek Ing. P. H. - inspektor Českých drah mj. vypověděl, že ke všem předmětným smlouvám, které jsou v šetření Policie ČR, nejsou k dispozici vůbec žádné spisové materiály, jenž by dokumentovaly průběh řízení, které předcházelo uzavření smlouvy. Neexistovaly vnitřní směrnice, resp. pravidla, která by jednoznačně stanovila postup při uzavírání smluv a jejich dodatků. Materiály pro uzavírání jednotlivých smluv museli připravovat příslušní referenti daného odboru. V řadě případů docházelo k tomu, že v době jednání o smlouvě byl ve funkci jeden ředitel a v době podpisu smlouvy již jiný. Při podpisu dodatků zase jiný a při proplácení faktur opět jiný. Ředitelé se střídali u jednotlivých odborů asi po roce. Dá se předpokládat, že v řadě případů neznali historii jednotlivých smluv a podpis na smlouvy i faktury dávali víceméně formálně. Pokud šlo o faktury, byly tam vždy dva podpisy. Jeden stvrzoval věcnou správnost, že předmět smlouvy je převzatý, a druhý byl podpisem zástupce odboru investic, což byl Ing. D. Ten odsouhlasil, že lze fakturu proplatit, že jde o finančně krytou investici. Ing. D. měl ohlídat, že účelově vázané prostředky ze státního rozpočtu budou užity stanoveným způsobem, ale není nikde stanoveno, jak by to měl prověřit. Lze těžko dohledat konkrétní porušení jeho povinností. Svědek konstatoval, že doporučení Inspekce Českých drah k prověření trestní odpovědnosti se týkalo zejména smlouvy, kde existovalo jednoznačné doporučení výběrové komise i souhlas ředitele Divize obchodně přepravní, aby byla uzavřena smlouva pouze na 12 vozů. Smlouva však byla uzavřena na 100 vozů a předmět plnění se prostřednictvím dodatků v průběhu platnosti smlouvy zásadně změnil. Problém je i s přesným vyčíslením škody, neboť požadavek zhotovitele na navýšení cen pomocí dodatků nebyl Českými drahami prověřován a v podstatě byl vždy akceptován. Podle svědka půjde zpětně těžko určit, nakolik byl takový požadavek oprávněný a nakolik bylo možno konečné náklady snížit. Řada osob měla určitou dílčí odpovědnost za zjištěné nedostatky. Nelze však určit osobu, která by svojí odpovědností obsáhla určitou kausu jako celek. Obdobně vypověděl k věci i svědek Ing. O. Ř., rovněž inspektor Českých drah.

V trestním spise jsou založeny smlouvy o dílo týkající se modernizace a rekonstrukce osobních vozů železniční přepravy, včetně elektrických lokomotiv, které byly uzavřeny mezi Českými dráhami, s. o., a různými dodavatelskými firmami, včetně dodatků a doplňků k nim a faktury dodavatelů na smlouvy obsahově navazující. Z těchto dokladů však nevyplývá, jak byla cena díla stanovována, popř. v důsledku jakých konkrétních skutečností byla o určité částky zvyšována, eventuálně je zdůvodnění navýšení ceny díla provedeno dodavatelskou firmou velmi stručně.

Z protokolu o výsledku prověrky modernizací a rekonstrukcí vybraných řad železničních kolejových vozidel, který byl vypracován Generální inspekcí Českých drah a z navazujících písemností tohoto orgánu vyplývalo, jaké konkrétní nedostatky byly prověrkou zjištěny, jak byly způsobeny a kdo za ně odpovídal (č. l. 53 - 98, 112 - 123, 140 - 158 tr. spisu).

Ke zjištěním Generální inspekce Českých drah vyjádřil písemně své stanovisko vrchní ředitel Divize obchodně provozní, o. z., Českých drah, s. o., ze kterého vyplývaly výhrady k poznatkům prověrky. Zejména poukázal na problémy, které modernizaci a rekonstrukci vozů osobní železniční přepravy u Českých drah v praxi provázely, např. organizační zabezpečení, financování, výběrová řízení a pod. Také mj. zdůraznil, že vynaložené prostředky nebyly odcizeny ani zneužity. K modernizaci došlo, a to v souladu s požadavky Českých drah. Byl proto splněn účel usnesení vlády (č. l. 100 - 111, 124 - 125 tr. spisu).

Trestní spis obsahuje i další listinné důkazy např. rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 4. 12. 1997, kontrolní protokol Nejvyššího kontrolního úřadu, vyjádření Ministerstva financí ČR ze dne 29. 7. 1997, písemnosti týkající se veřejné obchodní soutěže, výzvy více zájemcům podle § 49 písm. c) zák. č. 199/1994 Sb., zápisy a zprávy z jednání komisí pro hodnocení nabídek na modernizaci osobních vozů Českých drah na základě veřejné obchodní soutěže, resp. na základě písemné výzvy více zájemcům.

Podle § 2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Bez návrhu stran objasňují stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch obviněného. Doznání obviněného nezbavuje tyto orgány povinnosti přezkoumat všechny okolnosti případu. Podle § 2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Podle § 172 odst. 1 písm. c) tr. ř. vyšetřovatel zastaví trestní stíhání není-li prokázáno, že skutek spáchal obviněný.

Podle názoru senátu Nejvyššího soudu nepostupovala vyšetřovatelka Policie ČR v přípravném řízení důsledně podle výše citovaných ustanovení zákona, jak důvodně namítá i ministr spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona. Předně nebyly ke zjištění skutkového stavu věci zajištěny a provedeny všechny potřebné a dostupné důkazy. V důsledku toho je nutno považovat hodnocení důkazů ve věci jako nesprávné. Tyto nedostatky vedly i k chybnému právnímu závěru - k zastavení trestního stíhání obviněných podle § 172 odst. 1 písm. c) tr. ř. Názor vyšetřovatelky, že není prokázáno, že skutek spáchali obvinění, je nutno označit jako minimálně předčasný. V přípravném řízení mělo být důkazy pečlivě zjišťováno, zda se obvinění dopustili skutků, pro které jim bylo obvinění sděleno. V případě obvinění z trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 tr. zák. mělo být důkazy zejména prověřeno, zda obvinění měli podle zákona uloženou nebo smluvně převzatou povinnost spravovat cizí majetek, konkrétně majetek Českých drah, s. o. Dále zda tuto povinnost úmyslně porušili, eventuálně jakým konkrétním způsobem a jaká případná výše škody tím vznikla. Ohledně obvinění z trestného činu porušování závazných pravidel hospodářského styku podle § 127 tr. zák. mělo být důkazy zejména zjišťováno, zda obvinění porušili pravidla hospodářského styku stanovená obecně závazným právním předpisem, o jaká konkrétní pravidla šlo, eventuálně jakým konkrétním způsobem došlo k jejich porušení. Zda tato pravidla byla porušena závažným způsobem v úmyslu opatřit sobě nebo jinému ve značném rozsahu neoprávněné výhody případně, zda v důsledku toho nedošlo k vážné poruše v hospodářské činnosti.

Svědecky měly být vyslechnuty osoby, které se podílely na přípravě a vypracování jednotlivých smluv o dílo uvedených ve sdělení obvinění. Mohlo jít jak o pracovníky Českých drah, s. o., tak i o pracovníky dodavatelských firem. Jejich výslechem mělo být zejména zjišťováno, kdo stanovoval konkrétní ceny modernizace a rekonstrukce vozů osobní železniční přepravy, včetně elektrických lokomotiv, a z jakých skutečností cena ve smlouvách o dílo a její navýšení v dodatcích (doplňcích) konkrétně vycházelo. K těmto otázkám měli být svědecky vyslechnuti rovněž zástupci dodavatelských firem, kteří smlouvy o dílo za tyto subjekty podepsali. Obviněný Ing. V. W. měl být při výslechu dotázán, z jakého důvodu podepisoval smlouvy o dílo uvedené ve sdělení obvinění a faktury na ně navazující, když ředitelem odboru 12, tehdejší Divize obchodně přepravní, Českých drah, s. o., byl v období od 27. 4. 1994 do 15. 10. 1995 Ing. J. H. Na obdobnou skutečnost, ohledně podepisování faktur dodavatelských firem, týkající se odboru 22 téže divize, měl být dotázán obviněný Ing. J. D. K věci měl být svědecky vyslechnut Ing. J. H., který v období, kdy smlouvy o dílo podepisoval Ing. V. W., vykonával funkci ředitele odboru 12 a Ing. V. N., RNDr. L. S. a Ing. J. B., jenž v době, kdy faktury podepisoval Ing. J. D. vykonávali funkci ředitele odboru 22. Jako svědci měli být také vyslechnuti Ing. J. K., Ing. J. K., J. F. a další osoby, které se svým funkčním zařazením měly podle prověrky Generální inspekce Českých drah podílet na činnosti související s rekonstrukcí a modernizací osobních vozů železniční přepravy (elektrických lokomotiv). Zejména měly být dotázány, jak tato činnost probíhala, zda a případně jak se na ní podílely, jakým způsobem byly zhotovitelské firmy pro jednotlivé smlouvy o dílo vybírány a jak se určovala konkrétní cena díla a její eventuální následné zvýšení.

Vzhledem k uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením vyšetřovatelky Policie ČR, Obvodního úřadu vyšetřování pro Prahu 1, ze dne 22. 11. 1998, ČVS: OVV-191/20-VT-98, a v řízení, které mu předcházelo byl ve prospěch všech obviněných porušen zákon v ustanoveních § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a § 172 odst. 1 písm. c) tr. ř. Protože u všech obviněných byly splněny podmínky § 272 tr. ř. (ministr spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona podané do šesti měsíců od právní moci napadeného rozhodnutí navrhl postup podle § 269 odst. 2 až § 271 tr. ř. a Nejvyšší soud o této stížnosti rozhodl do tří měsíců od jejího podání), tak podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil. Současně zrušil všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále Nejvyšší soud podle § 270 odst. 1 tr. ř. vyšetřovatelce Policie ČR, Obvodního úřadu vyšetřování pro Prahu 1 přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednala a rozhodla.

Úkolem vyšetřovatelky Policie ČR předně bude ohledně všech obviněných konkretizovat popis skutků tak, jak bylo shora naznačeno. Poté ve výše konstatovaném směru doplnit důkazy, případně provést i důkazy další, pokud to výsledky doplněného dokazování budou vyžadovat. Dále všechny důkazy postupem podle § 2 odst. 6 tr. ř. vyhodnotit a učinit ve věci zákonu odpovídající rozhodnutí.

Poučení: Proti tomuto rozsudku není stížnost pro porušení zákona přípustná.

V Brně dne 21. června 2000

Předseda senátu:

JUDr. J. H o r á k