5 Tz 79/2000
Datum rozhodnutí: 22.06.2000
Dotčené předpisy:




5 Tz 79/2000

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 22. června 2000 v Brně v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Horáka a soudců JUDr. Františka Púryho a JUDr. Zdeňka Sováka stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného M. T., proti rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 18. 8. 1998, sp. zn. 1 T 122/98, a rozhodl podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. t a k t o :

Rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 18. 8. 1998, sp. zn. 1 T 122/98, a v řízení, jež mu předcházelo, byl v neprospěch obviněného M. T. porušen zákon v ustanovení § 302 odst. 1 tr. ř.

Citovaný rozsudek se ohledně obviněného M. T. zrušuje. Současně se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Státnímu zástupci Okresního státního zastupitelství v Uherském Hradišti se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 18. 8. 1998, sp. zn. 1 T 122/98, byli obvinění M. T., R. D. a J. P. uznáni vinnými trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. spáchaným ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., protože dne 3. 6. 1997 po 14.30 hod. ve S. pod pohrůžkou násilí, zabití dětí a jiné těžké újmy na zdraví členů rodiny vymáhali na D. P., vyplacení částky v hotovosti ve výši 100.000,- Kč za domnělý závazek jejího manžela A. P., který si měl u nich objednat dodání zemního stroje UNC, přičemž v případě, že jim nebudou požadované peníze okamžitě vyplaceny, hrozili zapálením domu, což u jmenované vzbudilo důvodnou obavu, že své výhrůžky uskuteční, pročež tato i s dalšími členy rodiny později ze strachu opustila svůj dům a zdržovala se do druhého dne mimo své trvalé bydliště. Za to byli podle § 235 odst. 2 tr. zák. obvinění odsouzeni k trestům odnětí svobody v trvání a to M. T. a J. P. tří roků a R. D. dva a půl roku. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byli všichni obvinění zařazeni pro výkon trestu do věznice s ostrahou. Dále byl podle § 57 odst. 1, 2 tr. zák. všem obviněným uložen trest vyhoštění a to ve výměře u M. T. a J. P. čtyři roky a R. D. tři roky. Naproti tomu byli obvinění M. T., J. P. a R. D. podle § 226 písm. c) tr. ř. zproštěni obžaloby pro skutek, že dne 3. 6. 1997 kolem 14.00 hod. ve S. při osobní návštěvě u M. Š., odcizili této v nestřeženém okamžiku ze zásuvky skříně v ložnici zlatý prsten, tři kusy řetízků a dětské náušnice, čímž jmenované způsobili celkovou škodu ve výši nejméně 6.600,- Kč, čímž měli spáchat trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a) tr. zák., ve znění zák. č. 152/1995 Sb., ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. Ohledně obviněného M. T. rozsudek nabyl právní moci dnem 26. 9. 1998.

Proti tomuto rozsudku podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného M. T., která byla Nejvyššímu soudu doručena dne 3. 4. 2000. Ministr spravedlnosti namítá, že okresní soud nerespektoval ustanovení § 302 odst. 1 tr. ř. a tím porušil právo obviněného na obhajobu. Konstatuje, že ve vztahu k obviněnému M. T. ovi byl učiněn dotaz na Vězeňskou službu ČR, zda není ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody. Obdobná žádost byla adresována i do Slovenské republiky, ale ze spisu není patrno, s jakým výsledkem.

Ministr spravedlnosti dále uvádí, že obviněnému M. T. bylo dne 6. 1. 1998 doručeno sdělení obvinění vyšetřovatele Policie ČR, Okresního úřadu vyšetřování v Uherském Hradišti do vlastních rukou na adresu trvalého bydliště. Obviněný také převzal dne 19. 2. 1998 na stejné adrese i usnesení o přibrání znalce. Toto byly veškeré úkony, které provedly orgány činné v trestním řízení ve vztahu k obviněnému. V protokolu o seznámení s výsledky vyšetřování bylo pouze konstatováno, že obviněný není přítomen. Na základě odpovědi Vězeňské služby ČR, že obviněný M. T. není ve vazbě a ani ve výkonu trestu odnětí svobody, navrhl státní zástupce v obžalobě konat řízení proti uprchlému. Přitom neměl žádný doklad, že se obviněný trestnímu řízení vyhýbá tím, že se skrývá v cizině. V této souvislosti ministr spravedlnosti zdůrazňuje, že obviněný se v uvedené době zdržoval ve státě, jehož je občanem. Navíc podle dosud neprověřeného tvrzení obviněného měl být od 5. 3. 1998 do 15. 4. 1999 ve výkonu trestu odnětí svobody ve Slovenské republice, tedy po celou dobu, kdy probíhalo řízení před okresním soudem.

Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 18. 8. 1998, sp. zn. 1 T 122/98, byl ve výroku o vině a trestu, týkajících se obviněného M. T., porušen v jeho neprospěch zákon v ustanovení § 302 odst. 1 tr. ř. Dále aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek ohledně tohoto obviněného zrušil ve výroku o vině a trestu. Poté aby Nejvyšší soud postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 1, 2 tr. ř. z podnětu podané stížnosti pro porušení zákona a na podkladě spisového materiálu správnost všech výroků napadeného rozsudku týkajících se obviněného M. T., jakož i řízení, které mu předcházelo, a shledal, že zákon porušen byl.

Z trestního spisu bylo zjištěno, že vyšetřovatel Policie ČR, Okresního úřadu vyšetřování v Uherském Hradišti (dále jen vyšetřovatel) vyhotovil dne 18. 12. 1997, ČVS: OVV-705/1997, sdělení obvinění M. T. s tím, že podle § 160 odst. 1 tr. ř. jej stíhá jako obviněného z trestných činů krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a) tr. zák. a vydírání podle § 235 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., spáchaných ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., a to na skutkovém základě, jak by výše uveden. Sdělení obvinění bylo jmenovanému doručeno na adresu ve Slovenské republice dne 6. 1. 1998, jak vyplývá z příslušné mezinárodní doručenky (vše na č. l. 53 tr. spisu).

Rovněž dne 18. 12. 1997 vyšetřovatel písemně požádal Vězeňskou službu ČR o sdělení, zda se M. T. nenachází v České republice ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody. Z odpovědi Vězeňské služby ČR ze dne 30. 12. 1997 vyplývalo, že se jmenovaný tehdy nenacházel ve vazbě ani ve výkonu trestu odnětí svobody na území České republiky (vše na č. l. 41 tr. spisu). Ze spisu není patrno, zda byla obdobná žádost zaslána i příslušnému orgánu ve Slovenské republice.

Vyšetřovatel požádal přípisem ze dne 29. 12. 1997, ČVS: OVV-705/1997, Okresní soud v Uherském Hradišti o ustanovení obhájce M. T. z důvodu § 36 odst. 1 písm. d) tr. ř. - řízení proti uprchlému (č. l. 54 tr. spisu). Okresní soud tuto žádost plně akceptoval a dne 9. 1. 1998 sp. zn. Nt 708/97 ustanovil obviněnému obhájce (č. l. 55 tr. spisu).

Usnesením vyšetřovatele ze dne 10. 2. 1998, ČVS: OVV-705/1997, byl ve věci podle § 105 odst. 1 tr. ř. přibrán znalec z oboru ekonomika, ceny a odhady věcí movitých. Toto usnesení bylo obviněnému M. T. ovi doručeno na adresu ve Slovenské republice dne 19. 2. 1998, jak prokazovala příslušná doručenka (vše na č. l. 58 tr. spisu).

Z trestního spisu dále nevyplývá, zda byl obviněný M. T. o dalších úkonech trestního řízení vyrozumíván, popř. k nim předvoláván. Např. z protokolu o seznámení s výsledky vyšetřování ze dne 6. 3. 1998 pouze vyplývá, že byl nepřítomen.

Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Uherském Hradišti navrhl v obžalobě ze dne 26. 3. 1998, sp. zn. Zt 2604/97, konat hlavní líčení ohledně M. T. a J. P. jako řízení proti uprchlému podle § 302 a násl. tr. ř. (č. l. 93 tr. spisu). S tímto návrhem se Okresní soud v Uherském Hradišti ztotožnil, když u hlavního líčení dne 9. 6. 1998 usnesením rozhodl podle § 305 tr. ř. konat v případě jmenovaných obviněných řízení proti uprchlým (č. l. 105 tr. spisu).

V rámci dokazování byl u hlavního líčení proveden výslech spoluobviněného R. D. a výslech svědků, popř. byly některé svědecké výpovědi z přípravného řízení přečteny ze spisu. Rovněž byly přečteny listinné důkazy a znalecký posudek z oboru ekonomika, ceny a odhady věcí movitých.

Podle ustanovení § 302 odst. 1 tr. ř. řízení proti uprchlému lze konat proti tomu, kdo se vyhýbá trestnímu řízení pobytem v cizině nebo tím, že se skrývá.

Podle názoru senátu Nejvyššího soudu nebyly v řízení, které napadenému rozsudku předcházelo, v případě obviněného M. T. splněny podmínky § 302 odst. 1 tr. ř. pro konání řízení proti uprchlému, jak důvodně namítá i ministr spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona. Skutečnost, že obviněný se zdržoval v místě bydliště v cizím státě, jehož byl státním občanem, nemohla být hodnocena jako vyhýbání se trestnímu řízení pobytem v cizině. Také nebylo prokázáno, že by se obviněný skrýval, neboť osobně přebíral v místě bydliště obsílky zaslané vyšetřovatelem (viz výše).

V řízení o stížnosti pro porušení zákona bylo u veřejného zasedání doplněno dokazování o vyžádané sdělení věznice Leopoldov a o vyžádaný opis Rejstříku trestů Generální prokuratury Slovenské republiky. Z těchto důkazů vyplývalo, že obviněný M. T. vykonával od 5. 3. 1998 do 15. 4. 1999 trest odnětí svobody ve Slovenské republice uložený Krajským soudem v Bánské Bystrici ze dne 14. 4. 1996, sp. zn. 1 T 130/94. I když orgány činné v trestním řízení ve věci o této skutečnosti nevěděly, tak fakt, že osobní svoboda obviněného byla omezena vězením, byť v cizím státě, nemohla být rovněž důvodem pro řízení podle § 302 odst. 1 tr. ř.

Uvedenou podstatnou vadu řízení nenapravil ani Okresní soud v Uherském Hradišti, který místo toho, aby věc vrátil k došetření, naopak akceptoval návrh státního zástupce na konání řízení proti uprchlému. V důsledku tohoto pochybení bylo mj. závažným způsobem dotčeno právo obviněného M. T. na obhajobu. Proto všechny výroky napadeného rozsudku týkající se jmenovaného obviněného jsou také vadné.

Vzhledem na uvedené skutečnosti Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti a v řízení, jež mu předcházelo, byl v neprospěch obviněného M. T. porušen zákon v ustanovení § 302 odst. 1 tr. ř. Dále podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek ohledně obviněného M. T. zrušil. Současně zrušil všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Poté Nejvyšší soud podle § 270 odst. 1 tr. ř. státnímu zástupci Okresního státního zastupitelství v Uherském Hradišti přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Tento postup je důvodný, neboť státní zástupce vykonával ve smyslu § 174 tr. ř. dozor nad zachováváním zákonnosti přípravného řízení, ve kterém podstatná vada řízení vznikla.

Po zrušení napadeného rozsudku se trestní věc obviněného M. T. dostala do procesního stadia přípravného řízení. Úkolem orgánů přípravného řízení bude zajistit a provést všechny důkazy potřebné k tomu, aby při respektování všech v úvahu přicházejících ustanovení trestního řádu byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nebudou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. umožní rozhodnutí ve věci. Předně by měl být vyslechnut M. T. ke sdělenému obvinění.

Závěrem Nejvyšší soud pro úplnost připomíná, že vzhledem k ustanovení § 273 tr. ř. nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného M. T.

Poučení: Proti tomuto rozsudku není stížnost pro porušení zákona přípustná.

V Brně dne 22. června 2000

Předseda senátu:

JUDr. Jiří H o r á k