5 Tz 178/2000
Datum rozhodnutí: 05.10.2000
Dotčené předpisy:




5 Tz 178/2000

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 5. října 2000 v Brně v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Horáka a soudců JUDr. Františka Púryho a JUDr. Jindřicha Urbánka stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky v neprospěch obviněného Ing. M. K., proti usnesení vyšetřovatele Policie ČR, Okresního úřadu vyšetřování v Šumperku ze dne 8. 3. 2000, ČVS: OVSU-685/99 RA, a rozhodl podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2, § 270 odst. 1 tr. ř. a za podmínek § 272 tr. ř. t a k t o :

Usnesením vyšetřovatele Policie ČR, Okresního úřadu vyšetřování v Šumperku ze dne 8. 3. 2000, ČVS: OVSU-685/99 RA, a v řízení, které mu předcházelo, b y l ve prospěch obviněného Ing. M. K.,

p o r u š e n z á k o n

v ustanoveních § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a § 172 odst. 1 písm. c) tr. ř.

Citované usnesení se z r u š u j e . Současně se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Vyšetřovateli Policie ČR, Okresního úřadu vyšetřování v Šumperku se p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Usnesením vyšetřovatele Policie ČR, Okresního úřadu vyšetřování v Šumperku ze dne 8. 3. 2000, ČVS: OVSU-685/99 RA, bylo podle § 172 odst. 1 písm. c) tr. ř. zastaveno trestní stíhání obviněného Ing. M. K. pro trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že v době od 22. 4. 1999 do 18. 6. 1999, jako obchodní ředitel měřící a regulační techniky ve společnosti A., s. r. o., přebíral na poštovním úřadě ve V. finanční částky za dobírky, přičemž část z těchto finančních prostředků si ponechal pro svoji osobní potřebu a neodevzdával je další pověřené osobě ve společnosti, a poškozené společnosti A., s. r. o., se sídlem P. č. 55, R., okr. Š., tak způsobil škodu ve výši 239.118,90 Kč. Na usnesení je chybně vyznačena právní moc dnem 17. 3. 2000. Vzhledem k ustanovením § 140 odst. 1 písm. b), bod aa), § 143 odst. 1 tr. ř. a skutečnosti, že obviněnému i jeho obhájci bylo usnesení doručeno shodně dne 10. 3. 2000, tak nabylo právní moci dnem 14. 3. 2000.

Proti tomuto usnesení podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněného Ing. M. K., která byla Nejvyššímu soudu doručena dne 11. 8. 2000. Ministr spravedlnosti namítá, že vyšetřovatel Policie ČR nedbal ustanovení § 2 odst. 5, 6, § 172 odst. 1 písm. c) tr. ř. a § 248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák., v důsledku čehož došlo k nezákonnému zastavení trestního stíhání obviněného. Podle jeho názoru bylo nesporně zjištěno, že obviněný jako ředitel poškozené firmy vybíral na poštovním úřadě hotovostní dobírky pro A., s. r. o., a jeho povinností bylo tyto peníze předat neprodleně do pokladny J. P. Pokyn k tomuto postupu obdržel od Ing. J. N. a M. H. Obviněný sice peníze na poštovním úřadě vyzvedl, avšak do pokladny je neodevzdal a celkem způsobil uvedené společnosti škodu ve výši 239.188,90 Kč.

Ministr spravedlnosti dále poukazuje na výpovědi obviněného a svědků Ing. J. N. a M. H. i na dohodu o uznání dluhu. Zdůrazňuje, že teprve po sdělení obvinění se Ing. M. K. obhajoval tím, že peníze z pošty pravidelně vyzvedával, avšak neodevzdával je do pokladny, nýbrž je ponechával ve své kanceláři, aby je mohl použít na provoz střediska, z čehož dělal nepravidelné vyúčtování příjmů a výdajů. Obviněný nedovede vysvětlit, jak mohlo uvedené manko vzniknout. Žádnou přesnou evidenci převzatých peněz a jejich použití nevedl. Rovněž nedovedl vysvětlit, z jakých důvodů si ponechával poštovní ústřižky od převzatých peněz doma a nikoli ve své kanceláři.

Ministr spravedlnosti také zdůrazňuje, že nebyla prověřena obhajoba obviněného, že převzaté peníze použil na provozní náklady hospodářského střediska. V tomto směru nebyli vyslechnuti žádní svědci, nebyla provedena revize hospodaření střediska, zejména přibráním znalce z oboru financí a účetnictví. V důsledku toho nemohla být přesně určena ani výše způsobené škody, byť ji obviněný dne 23. 7. 1999 uznal a zavázal se ji uhradit. Na základě nedostatečně objasněného skutkového stavu věci zastavil vyšetřovatel trestní stíhání předčasně a nezabýval se tím, zda skutková podstata trestného činu zpronevěry podle § 248 tr. zák. nemohla být naplněna již převzetím peněz obviněným na poštovním úřadě a jejich neodevzdáním pokladně společnosti.

Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením vyšetřovatele Policie ČR, Okresního úřadu vyšetřování v Šumperku ze dne 8. 3. 2000, ČVS: OVSU-685/99 RA, byl ve prospěch obviněného Ing. M. K. porušen zákon v ustanoveních § 172 odst. 1 písm. c), § 2 odst. 5, 6 tr. ř. ve vztahu k ustanovení § 248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. Dále aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil, včetně rozhodnutí obsahově navazujících. Poté aby Nejvyšší soud postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 1 tr. ř. z podnětu podané stížnosti pro porušení zákona a na podkladě spisového materiálu správnost výroku napadeného usnesení, jako i řízení, které mu předcházelo, a shledal, že zákon porušen byl.

Z trestního spisu bylo zjištěno, že k objasnění skutkového stavu věci byly v přípravném řízení provedeny výslechy obviněného a svědků, včetně konfrontace obviněného s některými svědky. Dále byly zajištěny a provedeny různé listinné důkazy.

Podle § 2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Bez návrhu stran objasňují stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch obviněného. Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny okolnosti případu. Podle § 2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Podle § 172 odst. 1 písm. c) tr. ř. vyšetřovatel zastaví trestní stíhání, není-li prokázáno, že skutek spáchal obviněný.

Podle názoru senátu Nejvyššího soudu nepostupoval vyšetřovatel Policie ČR v přípravném řízení důsledně podle výše citovaných ustanovení trestního řádu, jak důvodně namítá i ministr spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona. Ke zjištění skutkového stavu věci nebyly zajištěny a provedeny všechny potřebné a dostupné důkazy. V důsledku tohoto nedostatku je nutno považovat hodnocení stávajících důkazů ve věci za nesprávné, neboť vyšetřovatel se náležitě nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí. Tyto podstatné nedostatky vedly k chybnému rozhodnutí podle § 172 odst. 1 písm. c) tr. ř., které je minimálně předčasné. Je nutno dodat, že odůvodnění napadeného usnesení je velmi stručné a nelze z něho zjistit, jakými úvahami se vyšetřovatel řídil při hodnocení důkazů, zejména těch, jež si vzájemně odporovaly. Pro úplnost lze stručně připomenout, že obviněný v přípravném řízení popřel, že by převzaté peníze společnosti A., s. r. o., použil pro svoji potřebu. Naproti tomu z výpovědí svědků Ing. J. N. a M. H. shodně vyplýval opak. Tuto skutečnost jim měl opakovaně sdělit sám Ing. M. K. při jednáních s ním.

Předně měla být důkazy prověřena obhajoba obviněného Ing. M. K., že peníze převzaté na poště používal na provozní náklady hospodářského střediska, které jako obchodní ředitel společnosti vedl. Obviněný také uváděl, že tyto finanční prostředky používal k zaplacení zboží a na služební cesty. Dále mělo být důkazy prověřeno, zda obviněný dělal nějaká vyúčtování ohledně peněz, které přebíral na poště, a to zejména za období vztahující se ke skutku, pro který byl trestně stíhán, případně o jaké konkrétní finační částky ve vyúčtování šlo. Obviněný pouze uváděl, že vyúčtování příjmů a výdajů dělal nepravidelně a následně odváděl hotovost paní P. V tomto směru nejsou ve spise žádné doklady týkající se takové činnosti. Zejména měla být provedena revize hospodaření střediska, včetně přibrání znalce z oboru ekonomiky, odvětví účetní evidence. Tím mohlo být objasněno jeho finační hospodaření a mohla být určena i přesná výše škody ve společnosti A., s. r. o. Rovněž měla být vyšetřovatelem provedena konfrontace obviněného a svědka JUDr. J. M., aby mohlo být prověřeno tvrzení Ing. M. K., konstatované při konfrontaci s Ing. J. N. a M. H., že pouze při prvním rozhovoru s jednateli společnosti měl ze strachu z trestních následků uvádět, že přebrané peníze použil pro svoji potřebu, což tento svědek ve své výpovědi vyvracel.

Trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc, která mu byla svěřena, a způsobí tak na cizím majetku značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek.

Vyšetřovatel Policie ČR se vůbec nezabýval tím, zda obviněný měl vedením společnosti nařízeno ihned odevzdávat peníze z pošty do pokladny J. P., jak ve svých svědeckých výpovědích shodně uvedli Ing. J. N., M. H. a jmenovaná pracovnice. Obviněný Ing. M. K. uložení této povinnosti popíral s tím, že ve společnosti byla jiná ústní dohoda, jak má s penězi nakládat (na provoz střediska a pod.). Vyšetřovatel proto měl na základě důkazů vyhodnotit, zda si obviněný ponechával finační prostředky určené společnosti A., s. r. o., v kanceláři podle dohody s vedením společnosti nebo svévolně. V druhém případě se měl zabývat i tím, zda jednáním obviněného již nedošlo ve smyslu § 248 tr. zák. k přisvojení si cizí věci, která mu byla svěřena, když by s penězi po delší dobu nakládal jako se svými, což platí i pro případ, že by si je bez dostatečného zajištění ponechal svévolně u sebe.

Vzhledem k uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením vyšetřovatele policie ČR, Okresního úřadu vyšetřování v Šumperku ze dne 8. 3. 2000, ČVS: OVSU-685/99 RA, a v řízení, kterému předcházelo, byl ve prospěch obviněného Ing. M. K. porušen zákon v ustanoveních § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a § 172 odst. 1 písm. c) tr. ř. Protože byly splněny podmínky § 272 tr. ř. (ministr spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona podané do šesti měsíců od právní moci napadeného usnesení navrhl postup podle § 269 odst. 2 až § 271 tr. ř. a Nejvyšší soud o této stížnosti rozhodl do tří měsíců od jejího podání), tak Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil. Současně zrušil všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením pozbyla podkladu. Poté podle § 270 odst. 1 tr. ř. vyšetřovateli Policie ČR, Okresního úřadu vyšetřování v Šumperku přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Úkolem vyšetřovatele bude zajistit a provést důkazy naznačené výše, event. zajistit a provést i další důkazy, pokud to objasnění skutkového stavu věci bude vyžadovat (§ 2 odst. 5 tr. ř.). Dále úkolem vyšetřovatele bude všechny důkazy postupem podle § 2 odst. 6 tr. ř. vyhodnotit a učinit ve věci zákonu odpovídající rozhodnutí.

Poučení: Proti tomuto rozsudku není stížnost pro porušení zákona přípustná.

V Brně dne 5. října 2000

Předseda senátu:

JUDr. Jiří Horák