5 Tz 128/2000
Datum rozhodnutí: 10.08.2000
Dotčené předpisy:




5 Tz 128/2000

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 10. srpna 2000 v Brně v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Horáka a soudců JUDr. Františka Púryho a JUDr. Jindřicha Urbánka stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky v neprospěch obviněného JUDr. Ing. P. M., proti usnesení vyšetřovatelky Policie ČR, Úřadu vyšetřování pro ČR ze dne 21. 12. 1999, ČVS: ÚVV 34/20-205-98, a rozhodl podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2, § 270 odst. 1 tr. ř. a za podmínek § 272 tr. ř. t a k t o :

Usnesením vyšetřovatelky Policie ČR, Úřadu vyšetřování pro ČR ze dne 21. 12. 1999, ČVS: ÚVV-34/20-205-98 a v řízení, které mu předcházelo, b y l ve prospěch obviněného

p o r u š e n z á k o n

v ustanoveních § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a § 172 odst. 1 písm. b) tr. ř.

Citované usnesení s e z r u š u j e . Současně se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Vyšetřovatelce Policie ČR, Úřadu vyšetřování pro ČR s e p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednala a rozhodla.

Odůvodnění:

Usnesením vyšetřovatelky Policie ČR, Úřadu vyšetřování pro ČR ze dne 21. 12. 1999, ČVS: ÚVV-34/20-205-98 bylo podle § 172 odst. 1 písm. b) tr. ř. zastaveno trestní stíhání obviněného JUDr. Ing. P. M. pro trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že jako předseda představenstva společnosti R., a. s., přiměl dne 4. 4. 1996 oznamovatelku M. K., uzavřít smlouvu o převodu 33 ks akcií společnosti J., a. s., se sídlem v P., v celkové nominální hodnotě 33 milionů Kč za cenu 1,- Kč s odůvodněním, že jde o akcie bezcenné a v případě jejich dalšího zcizení k nim bude mít oznamovatelka předkupní právo, následně je však v rozporu s tímto ujednáním smluvně převedl za 33 milionů Kč na R. banku, a. s., v důsledku čehož došlo ke snížení pohledávek společnosti R., a. s., vůči bance vyplývajících z úvěrových smluv. Usnesení nabylo právní moci dnem 7. 1. 2000.

Proti tomuto usnesení podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněného JUDr. Ing. P. M., která byla Nejvyššímu soudu doručena dne 24. 5. 2000. Ministr spravedlnosti namítá, že vyšetřovatelka Policie ČR se důsledně neřídila ustanoveními § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a § 172 odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť usnesení bylo vydáno na základě neúplně zjištěného skutkového stavu, nemá oporu v provedeném dokazování a je minimálně předčasné. V této souvislosti ministr spravedlnosti poukazuje na důkazy, které byly v přípravném řízení zajištěny a provedeny, i na okolnosti, které z nich vyplývají. Konstatuje, že jednání obviněného v čele společností R., a. s., a R. banky, a. s., vykazuje snahu pomocí akcií získaných od poškozené snížit existující dluhy. Z časové posloupnosti jednotlivých úkonů, ve vztahu k blížící se likvidaci R. banky, a. s., lze dospět k závěru, že obviněný takovéto jednání předem plánoval. Nebyly však provedeny všechny důkazy, které by objasnily pozadí jeho jednání. S ohledem na propojení R. banky, a. s., a R., a. s., mělo být objasněno, jaký byl mezi těmito společnostmi vztah, zejména zda R., a. s., byl stoprocentním vlastníkem" banky. Rovněž mělo být zjištěno, na co byly použity úvěry poskytnuté R., a. s., z jakého důvodu nebyly spláceny a zda poskytnuté jištění bylo dostačující. Objasnění těchto skutečností v podnikání obviněného je podstatné pro posouzení subjektivní stránky trestného činu.

Ministr spravedlnosti dále uvádí, že svědecky měly být vyslechnuty osoby, které se s obviněným podílely na jednání s poškozenou a na dalších souvisejících úkonech, zejména JUDr. Z. S., Ing. Z. N. - L. a JUDr. J. R. Také namítá, že výslech svědka I. N. byl zaměřen pouze na možnost odkupu akcií J., a. s., aniž byly objasněny okolnosti týkající se jednání s obviněným o vypořádání vzájemných pohledávek. Rovněž nebylo objasněno, v jakém postavení svědek vystupoval v ostatních společnostech, které se podílely na různých transakcích kolem akcií. Nebyla objasněna ani okolnost, jakým způsobem měl být po převodu akcií J., a. s., na R., a. s., snížen dluh společnosti poškozené, když i po postoupení pohledávek na C., a. s., byl u této společnosti vykazován stejný dluh. Přitom došlo ke snížení dluhu ve výši 33 milionů Kč u R., a. s., vůči R. bance, a. s. Tvrzení obviněného, že ve vztahu k dluhu poškozené se jednalo pouze o účetní operaci, kterou již nestihl provést, bylo důkazy vyvráceno. Vyvstává naopak podezření, že skutečným smyslem jednání obviněného bylo poškození R. banky, a. s. Podstatnou okolností pro posouzení jeho jednání je i výše způsobené škody. V přípravném řízení však nebyla bezpečně zjištěna hodnota akcií J., a. s. Ze spisového materiálu rovněž vyplývá, že obviněný je trestně stíhán i pro svou činnost v představenstvu R. banky, a. s., přičemž trestná činnost, pro kterou bylo trestní stíhání zastaveno, by mohla být jedním z dílčích útoků pokračujícího jednání, které přispělo k prohlášení konkurzu na majetek banky.

Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením vyšetřovatelky Policie ČR, Úřadu vyšetřování pro ČR ze dne 21. 12. 1999, ČVS: ÚVV-34/20-205-98, byl ve prospěch obviněného JUDr. Ing. P. M. porušen zákon v ustanoveních § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a § 172 odst. 1 písm. b) tr. ř. Dále aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil, a poté postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 1 tr. ř. z podnětu podané stížnosti pro porušení zákona a na podkladě spisového materiálu správnost výroku napadeného usnesení, jakož i řízení, které mu předcházelo, a shledal, že zákon porušen byl.

Z trestního spisu bylo zjištěno, že k objasnění skutkového stavu věci byly v přípravném řízení provedeny výslechy obviněného a svědků. Dále byly zajištěny a provedeny různé listinné důkazy.

Obviněný JUDr. Ing. P. M. při výslechu popřel spáchání jakékoli trestné činnosti. Zdůraznil, že naopak paní K., resp. její firma, způsobila škodu R. bance, a. s., a tím i jeho osobě nesplácením úvěrů. Díky klientům, jako byla paní K., se dostala R. banka, a. s., do potíží a skončila v nucené správě. Dále obviněný m. j. vypověděl o poskytnutí úvěrů R. bankou, a. s., firmám D. K., s. r. o., a T. C., s. r. o., ve kterých působila paní K., a že tyto úvěry nebyly spláceny. Jmenovaná se pokoušela získat výhodný úvěr v zahraničí, jehož podmínkou byla nezadlužená společnost. Proto byla založena J., a. s., do níž byly vloženy nemovitosti, které dosud sloužily k zajištění úvěru v R. bance, a. s. S paní K. a panem B. bylo dohodnuto, že když po všech výpomocech banky nebudou plnit své závazky, prodají akcie J., a. s., společnosti R., a. s., za symbolickou cenu 1,- Kč. Při stanovení této ceny vycházel obviněný z toho, že majetek spravovaný paní K. a panem B. měl po započítání úvěru zápornou hodnotu. Oba s touto podmínkou souhlasili, neboť získali další úvěr a pokusili se o získání výhodnějšího úvěru v jiné bance. Protože však žádný ze slibů nesplnili a nezaplatili R. bance, a. s., ani korunu, bylo přistoupeno k smluvnímu ujednání. Ke splácení úvěrů nedocházelo ani poté, a proto byly tyto akcie převedeny z R., a. s., na R. banku, a. s., započtením pohledávek. Obviněný rovněž uvedl, že R. banka, a. s., odepsala z celkového dluhu společností paní K. částku asi 48 milionů Kč. O dalším postupu není informován, neboť brzy po této záležitosti byla na R. banku, a. s., uvalena nucená správa. Na otázku vyšetřovatelky, že ze zprávy C., a. s., vyplývá, že pohledávka za paní K. činí přes 63 milionů Kč, a proto ke snížení dluhu nedošlo, obviněný konstatoval, že dříve, než mohly být účetně dotaženy všechny operace, došlo k uvalení nucené správy na banku. Původně mělo dojít k započtení hodnoty majetku, který zajišťoval úvěr. Odpis 48 milionů Kč byl účetní operací. Obviněný také zdůraznil, že nešlo o získání akcií, resp. nemovitostí, které byly do společnosti J., a. s., vloženy, ale o vrácení úvěrů. Proto vydal R., a. s., prohlášení o budoucím převodu akcií, aby druhá strana byla více motivovaná k plnění svých závazků (č. l. 93 - 95, 98 - 100 tr. spisu).

Poškozená M. K. jako svědkyně m. j. vypověděla o úvěrech, které R. banka, a. s., poskytla společnostem D. K., s. r. o., a T. C., s. r. o., a jak byly zajištěny. Uvedla, že společnost J., a. s., založila z podnětu obviněného, přičemž veškeré záležitosti zajišťoval právník R. banky, a. s., JUDr. S. Současně byla uzavřena smlouva o zástavě cenných papírů. Tutéž smlouvu podepsala na základě plné moci i za paní J. Po vydání akcií uzavřela dne 4. 4. 1996 se společností R., a. s., smlouvu o převodu akcií na majitele. Předmětem smlouvy bylo všech 33 ks akcií společnosti J., a. s., a důvodem jejího uzavření byla snaha banky držet akcie místo původní zástavy. Se symbolickou cenou 1,- Kč za 33 ks akcií v nominální hodnotě 33 milionů Kč přišel pan M. a ona ji akceptovala. U podpisu smlouvy byl přítomen S. B. Svědkyně konstatovala, že obviněný jí nabídl, že tyto akcie může získat zpět, ale způsob neprojednávali. Z její výpovědi také vyplývá, že ještě předtím dne 4. 4. 1996 uzavřela s paní J. smlouvu o prodeji jejích 20 ks akcií J., a. s., za částku 1,- Kč. Svědkyně také uvedla, že obdržela prohlášení obviněného o budoucím převodu akcií. Možnost zpětného odkupu si představovala do pěti let (č. l. 108 - 112 tr. spisu).

Svědek S. B. se m. j. vyjádřil k úvěrům, které R. banka, a. s., poskytla jeho společnosti D. K., s. r. o., a společnosti T. C., s. r. o. Také popsal důvody založení společnosti J., a. s. Rovněž uvedl, že v jeho přítomnosti podepsala paní K. smlouvu o prodeji 33 ks akcií J., a. s. Kupující byl pan M., který je ubezpečoval, že se jedná o formalitu a paní K. dostane akcie zpět. Cena akcií byla stanovena na 1,- Kč. Kupní smlouvu připravovali M. lidé. Svědek konstatoval, že ze strany jmenovaného byly přísliby, že jí akcie vrátí zase za 1,- Kč. Proč k obchodu došlo, to však neví. Možná se měl akciemi zaplatit dluh společnosti T. C., s. r. o. (č. l. 116 - 119 tr. spisu).

Svědkyně M. J. uvedla, že v roce 1991 vydražila restauraci Na křižovatce, kterou na žádost paní K. a pana B. vložila do jimi zakládané společnosti. Veškeré záležitosti zařizovala paní K. na základě její plné moci (včetně nakládání s akciemi). Svědkyně konstatovala, že nemovitost byla znalcem ohodnocena na 20 milionů Kč. Domnívala se, že restaurace bude prosperovat. O důvodech založení společnosti J., a. s., jí není nic známo. Někdy v roce 1997 jí paní K. sdělila, že akcie byly vytunelovány a že podala trestní oznámení (č. l. 103 - 105 tr. spisu).

Svědek I. N. m. j. vypověděl, že součástí náhradního vyrovnání pohledávek, které měl C., a. s., z titulu depozit v R. bance, a. s., byly i cenné papíry, např. J., a. s. Mezi C., a. s., a panem M., resp. managementem banky existovala dohoda deblokovat tyto všechny pohledávky s cílem rychlého uspokojení C., a. s. Svědek rovněž konstatoval, že pokud jde o akcie společnosti J., a. s., tak kdyby C., a. s., měl jakoukoli možnost tyto akcie realizovat náhradou za pohledávku, která byla za J., a. s., vedena R. bankou, a. s., i za částku podstatně nižší, určitě by tak učinil. Pokud by paní K. projevila zájem odkoupit tyto akcie zpět, určitě by na to C., a. s., přistoupil (č. l. 122 - 123 tr. spisu).

V přípravném řízení byla zajištěna řada listinných důkazů např. ohledně uzavřených smluv týkajících se m. j. koupě a převodu akcií společnosti J., a. s. Dále se jednalo o různé úvěrové smlouvy, smlouvy o postoupení pohledávek, výpisy z úvěrových účtů, zástavní smlouvy, výpisy z katastrů nemovitostí a další listinné důkazy.

Podle § 2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Bez návrhu stran objasňují stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch obviněného. Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny okolnosti případu. Podle § 2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Podle § 172 odst. 1 písm. b) tr. ř. vyšetřovatel zastaví trestní stíhání, není-li skutek, pro který se trestní stíhání vede, trestným činem a není důvod k postoupení věci.

Podle názoru senátu Nejvyššího soudu nepostupovala vyšetřovatelka Policie ČR v přípravném řízení důsledně podle výše citovaných ustanovení trestního řádu, jak důvodně namítá i ministr spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona. Ke zjištění skutkového stavu věci nebyly zajištěny a provedeny všechny potřebné a dostupné důkazy. V důsledku tohoto nedostatku je nutno považovat hodnocení stávajících důkazů ve věci jako nesprávné, neboť vyšetřovatelka Policie ČR se náležitě nevypořádala se všemi okolnostmi případu významnými pro rozhodnutí. Tyto podstatné nedostatky vedly k chybnému rozhodnutí podle § 172 odst. 1 písm. b) tr. ř., které je minimálně předčasné.

V přípravném řízení mělo být především provedeno znalecké ohodnocení akcií společnosti J., a. s., a to ke dni 4. 4. 1996, kdy došlo k jejich prodeji M. K. společnosti R., a. s., zastoupené JUDr. Ing. P. M. Určitým vodítkem při tomto ohodnocení by mohlo být ustanovení § 13 odst. 2 zák. č. 591/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, podle kterého se stanovuje kupní cena cenných papírů, a dále ustanovení § 19 a § 20 zák. č. 151/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů, podle nichž se provádí ocenění hodnoty cenných papírů. Již nyní lze říci, že akcie nebyly pro obviněného bez hodnoty, když byly za necelé dva měsíce v rámci smlouvy o převodu akcií na majitele a započtení vzájemných pohledávek převedeny za částku 33 milionů Kč ze společnosti R., a. s., na R. banku, a. s. (č. l. 19 - 20 tr. spisu). Rovněž nelze pominout skutečnost, že prodejem akcií J., a. s., R., a. s., nedošlo ani k částečnému moření dluhu společnosti T. C., s. r. o., který v důsledku smlouvy o zajištění vkladu postoupením pohledávek přešel z R. banky, a. s., na C., a. s., ve výši přes 63 milionů Kč (č. l. 22 - 23 tr. spisu). Vyšetřovatelka Policie ČR se v této otázce zřejmě spokojila s vysvětlením obviněného, že šlo pouze o účetní operaci, která nebyla dovedena do konce, aniž dalšími důkazy prověřila, zda obviněný učinil nějaké kroky k započtení, zda o této otázce bylo v orgánech R. banky, a. s., jednáno a pod. Vyšetřovatelka Policie ČR se také měla zabývat tím, zda bylo uvedené započtení vůbec právně přípustné. Také lze přisvědčit stížnosti pro porušení zákona, že není zřejmé, jak probíhá vyšetřování obviněného JUDr. Ing. P. M. v jiné trestní věci, které má souviset s činností v R. bance, a. s., a nelze proto zcela vyloučit, že skutek ohledně kterého bylo zastaveno trestní stíhání v této věci může být dílčím útokem ohledně trestního stíhání v jiné věci. Tuto záležitost bylo nutno prověřit příslušným trestním spisem.

Kromě výše zmíněného znaleckého ohodnocení akcií měly být předně v některých směrech doplněny stávající důkazy.

Obviněný JUDr. Ing. P. M. měl být vyslechnut k tomu jakým konkrétním způsobem mělo být v R. bance, a. s., provedeno snížení dluhu společnosti T. C., s. r. o. Zda a případně jmenovitě kdo se touto otázkou v bance zabýval, eventuálně kdo, kdy a z jakého důvodu o snížení rozhodl, a proč byla stanovena částka 48 milionů Kč.

Svědkyně M. J. měla být při výslechu také dotázána na smlouvu o prodeji svých 20 ks akcií společnosti J., a. s., M. K., notářsky ověřenou dne 4. 4. 1996 (č. l. 124 - 125 tr. spisu). O této smlouvě se svědkyně ve své výpovědi ze dne 10. 3. 1999 vůbec nezmínila. Jejím výslechem mělo být objasněno z jakého důvodu prodala akcie uvedené společnosti a proč kupní cena byla stanovena na částku 1,- Kč.

Dále měly být v přípravném řízení zajištěny a provedeny další důkazy.

Svědecky měly být vyslechnuty osoby, které spolu s obviněným JUDr. Ing. P. M. jednaly za R. banku, a. s., s M. K. ohledně poskytování úvěrů společnostem, ve kterých působila. Tyto osoby měly být také dotázány, zda se R. banka, a. s., zabývala nesplácením těchto úvěrů, případně zda bylo učiněno nějaké rozhodnutí nebo opatření, jak situaci řešit. Bylo potřebné vyslechnout i osoby, které měly za R. banku, a. s., jednat s M. K. ve věci založení společnosti J., a. s. Zejména měl být objasněn důvod založení této společnosti. Jako svědkyně měla být vyslechnuta Ing. Z. N.-L., která za R. banku, a. s., podepsala smlouvu o převodu 33 ks akcií společnosti J., a. s., a o započtení vzájemných pohledávek mezi společnostmi R., a. s., a R. bankou, a. s., ze dne 31. 5. 1996. Jmenovaná měla být dotázána na důvody tohoto postupu, jak byla stanovena cena převáděných akcií a pod.

Rovněž měla být dalšími důkazy prověřena obhajoba obviněného JUDr. Ing. P. M., že R. banka, a. s., odepsala z celkového dluhu společnosti T. C., s. r. o., částku asi 48 milionů Kč, přičemž v důsledku uvalení nucené správy na banku nemohly být účetně dokončeny všechny operace. Zejména mělo být svědecky zjišťováno, zda se příslušní pracovníci R. banky, a. s., tímto snížením dluhu zabývali, případně z jakého důvodu a zda v této záležitosti bylo učiněno rozhodnutí nebo opatření (konkrétně jaké), eventuálně proč nebylo realizováno.

Na rozdíl od stížnosti pro porušení zákona nepovažuje Nejvyšší soud jako nezbytně nutné, aby byl doplněn výslech svědka Ivana Novotného a byly provedeny důkazy ohledně vztahu mezi R., a.s., a R. bankou, a.s., včetně vztahů úvěrových, neboť pro objasnění žalovaného skutku toho není třeba, pokud však poznatky z dalších důkazů nebudou i v tomto směru doplnění dokazování vyžadovat.

Vzhledem na tyto skutečnosti Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil porušení zákona v rozsahu, jak bylo shora ve výroku tohoto rozsudku konstatováno. Protože byly splněny podmínky ustanovení § 272 tr. ř. (ministr spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona podané do šesti měsíců od právní moci napadeného rozhodnutí navrhl postup podle § 269 odst. 2 až § 271 tr. ř. a Nejvyšší soud o této stížnosti rozhodl do tří měsíců od jejího podání), tak podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil. Současně zrušil všechna další rozhodnutí, na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále Nejvyšší soud podle § 270 odst. 1 tr. ř. vyšetřovatelce Policie ČR, Úřadu vyšetřování pro ČR přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednala a rozhodla.

Úkolem vyšetřovatelky policie ČR bude doplnit dokazování ve výše naznačeném směru, popř. zajistit i důkazy další, pokud to výsledky doplněného dokazování budou vyžadovat. Dále postupem podle § 2 odst. 6 tr. ř. všechny důkazy vyhodnotit, včetně toho, zda předmětný skutek není dílčím útokem ohledně obvinění JUDr. Ing. P. M. v jiné věci, a učinit v této věci nové zákonu odpovídající rozhodnutí.

Poučení: Proti tomuto rozsudku není stížnost pro porušení zákona přípustná.

V Brně dne 10. srpna 2000

Předseda senátu:

JUDr. Jiří Horák