5 Tz 12/2013
Datum rozhodnutí: 24.04.2013
Dotčené předpisy: § 147 tr. ř., § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř., § 160 odst. 1 tr. ř.



5 Tz 12/2013 - 26 ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 24. 4. 2013 ve veřejném zasedání v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Púryho a soudců prof. JUDr. Pavla Šámala, Ph. D., a JUDr. Blanky Roušalové stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněné L. V., proti usnesení státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne 20. 9. 2012, sp. zn. KZV 90/2012,

a rozhodl podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. řádu t a k t o :

Usnesením státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne 20. 9. 2012, sp. zn. KZV 90/2012, b y l v neprospěch obviněné L. V. p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 147 odst. 1 písm. b) a § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu a v řízení, které mu předcházelo, v ustanoveních § 146 odst. 2 písm. a) a § 160 odst. 2 tr. řádu.

Citované usnesení s e z r u š u j e v celém rozsahu.

Zrušují se také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušené rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jeho zrušením, pozbyla podkladu.

Státní zástupkyni Krajského státního zastupitelství v Praze se p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednala a rozhodla.



O d ů v o d n ě n í :

Usnesením Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, odboru hospodářské kriminality, ze dne 16. 8. 2012, č. j. KRPS-114631-21/TČ-2012-010081, bylo zahájeno trestní stíhání obviněné L. V. pro pokus zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 21 odst. 1 a § 240 odst. 1, 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce tr. zákoník ), jehož se měla obviněná dopustit jako spolupachatelka podle § 23 tr. zákoníku skutkem podrobně popsaným ve výrokové části citovaného usnesení. Právní účinky tohoto usnesení nastaly ve vztahu k obviněné dnem 3. 9. 2012, kdy jí bylo usnesení doručeno.

Proti tomuto usnesení podala obviněná stížnost, o které rozhodla státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Praze usnesením ze dne 20. 9. 2012, sp. zn. KZV 90/2012, tak, že ji podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítla jako nedůvodnou.

Proti citovanému usnesení státní zástupkyně podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněné L. V. stížnost pro porušení zákona. Podle jeho názoru v posuzované věci státní zástupkyně porušila ustanovení § 147 odst. 1 a § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu, přičemž v řízení předcházejícím byla porušena též ustanovení § 143 odst. 1, § 146 odst. 2 písm. a) a § 160 odst. 2 tr. řádu. Ministr spravedlnosti namítl, že policejní orgán předložil stížnost obviněné podanou proti usnesení o zahájení jejího trestního stíhání předčasně, neboť nevyčkal, až uplyne lhůta k podání této stížnosti všem oprávněným osobám. U obviněné byl totiž dán důvod nutné obhajoby podle § 36 odst. 3 tr. řádu, přičemž obhájci obviněné bylo doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání až dne 21. 9. 2012 a státní zástupkyně rozhodla o stížnosti obviněné proti tomuto usnesení již dne 20. 9. 2012.

Vzhledem k uvedenému ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. řádu vyslovil namítané porušení zákona, aby podle § 269 odst. 2 tr. řádu zrušil napadené usnesení státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Praze, jakož i další rozhodnutí na toto rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž dojde jeho zrušením, pozbydou podkladu. Dále ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud postupoval podle § 270 odst. 1 tr. řádu a přikázal věc státnímu zástupci Krajského státního zastupitelství v Praze k novému projednání a rozhodnutí.

Nejvyšší soud před svým rozhodnutím doručil opis podané stížnosti pro porušení zákona Nejvyššímu státnímu zastupitelství a obviněné L. V. a jejímu obhájci s tím, že uvedené strany mají právo vyjádřit se k podané stížnosti pro porušení zákona, ale nikdo z nich nevyužil tohoto práva.

Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti pro porušení zákona přezkoumal v rozsahu vyplývajícím z ustanovení § 267 odst. 3 tr. řádu zákonnost a odůvodněnost výroku napadeného usnesení státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne 20. 9. 2012, sp. zn. KZV 90/2012, jakož i příslušnou část řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že zákon byl porušen v neprospěch obviněné L. V., byť částečně v jiných ustanoveních, než na která poukázal ministr spravedlnosti.

K námitce ministra spravedlnosti, v níž zpochybnil procesní postup státní zástupkyně při rozhodování o stížnosti obviněné podané proti usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání, uvádí Nejvyšší soud následující. Z ustanovení § 146 odst. 2 tr. řádu vyplývá povinnost orgánu činného v trestním řízení vyčkat uplynutí běhu zákonné třídenní lhůty k podání stížnosti proti usnesení u všech osob oprávněných podat tuto stížnost. Jestliže se určité usnesení oznamuje jak obviněnému, tak jeho zákonnému zástupci nebo obhájci, běží lhůta k podání stížnosti od toho oznámení, které bylo provedeno nejpozději (§ 143 odst. 1 tr. řádu). Jak vyplývá ze spisových podkladů v posuzované trestní věci obviněné L. V., usnesení příslušného policejního orgánu o zahájení jejího trestního stíhání ze dne 16. 8. 2012, č. j. KRPS-114631-21/TČ-2012-010081, bylo oznámeno doručením jeho písemného vyhotovení, a to obviněné dne 3. 9. 2012 a jejímu obhájci JUDr. Martinu Köhlerovi dne 21. 9. 2012. Z podané stížnosti obviněné a z později doručené plné moci, kterou obviněná udělila jmenovanému obhájci, je přitom zřejmé, že si zvolila tohoto obhájce již dne 3. 9. 2012. Pokud tedy státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Praze usnesením ze dne 20. 9. 2012, sp. zn. KZV 90/2012, zamítla stížnost obviněné podanou proti citovanému usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání, jde o rozhodnutí předčasné a v rozporu se zákonem.

V daném případě totiž bylo povinností policejního orgánu oznámit usnesení o zahájení trestního stíhání i obhájci obviněné JUDr. Martinu Köhlerovi, neboť u obviněné nastal důvod nutné obhajoby podle § 36 odst. 3 tr. řádu. Za tohoto stavu tudíž policejní orgán nemohl stížnost, kterou si podala sama obviněná proti usnesení o zahájení jejího trestního stíhání, postoupit k rozhodnutí státní zástupkyni Krajského státního zastupitelství v Praze, ale měl učinit nezbytné úkony k tomu, aby zmíněné usnesení oznámil též obhájci obviněné. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že policejní orgán měl v době podání stížnosti určité pochybnosti o tom, zda si obviněná skutečně zvolila JUDr. Martina Köhlera jako svého obhájce pro toto trestní řízení. Ostatně obviněná již v podané stížnosti sdělovala, že si jako obhájce zvolila JUDr. Martina Köhlera, který pak dne 20. 9. 2012 doručil policejnímu orgánu písemné vyhotovení plné moci, jež mu udělila obviněná k obhajobě v trestním řízení. Uvedené pochybnosti tedy měl policejní orgán nejdříve rozptýlit včasnou výzvou k prokázání oprávnění obhájce k zastupování obviněné a poté měl doručit usnesení o zahájení trestního stíhání zvolenému obhájci ve lhůtě 48 hodin počítané od okamžiku, kdy se dozvěděl o zvolení obhájce (viz § 160 odst. 2 tr. řádu). Teprve poté, co by již uplynula zákonná lhůta k podání stížnosti, popřípadě k jejímu doplnění, všem oprávněným osobám, měl policejní orgán věc předložit příslušnému státnímu zástupci. Proto není v souladu se zákonem ani postup státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Praze, neboť za popsaného stavu nemohla rozhodnout o podané stížnosti. Její usnesení bylo tedy předčasné a v rozporu s právem obviněné na obhajobu, takže byla porušena ustanovení § 146 odst. 2 písm. a), § 147 odst. 1 písm. b), § 148 odst. 1 písm. c) a § 160 odst. 2 tr. řádu.

Vzhledem k tomu Nejvyšší soud po přezkoumání napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, shledal podanou stížnost pro porušení zákona jako důvodnou. Proto podle § 268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že pravomocným usnesením státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne 20. 9. 2012, sp. zn. KZV 90/2012, byl porušen zákon v ustanoveních § 147 odst. 1 písm. b) a § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu a v řízení, které mu předcházelo, v ustanoveních § 146 odst. 2 písm. a) a § 160 odst. 2 tr. řádu, a to v neprospěch obviněné L. V.. Porušení zákona, k němuž došlo v neprospěch obviněné, je zřejmé z toho, že dozorující státní zástupkyně rozhodla předčasně o stížnosti obviněné podané proti usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání, aniž by vyčkala uplynutí lhůty k podání stížnosti.

Nejvyšší soud pak s ohledem na vyslovené porušení zákona, k němuž došlo v neprospěch obviněné L. V., podle § 269 odst. 2 tr. řádu zrušil napadené usnesení státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne 20. 9. 2012, sp. zn. KZV 90/2012, a to včetně všech dalších rozhodnutí obsahově na ně navazujících, pokud jejich zrušením pozbyla podkladu. Podle § 270 odst. 1 tr. řádu Nejvyšší soud přikázal státní zástupkyni Krajského státního zastupitelství v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednala a rozhodla.

Nejvyšší soud závěrem připomíná, že podle § 270 odst. 4 tr. řádu je orgán, jemuž byla věc přikázána, vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud, a je povinen provést procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není přípustný další opravný prostředek.

V Brně dne 24. 4. 2013
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y