5 Tz 101/2012
Datum rozhodnutí: 23.01.2013
Dotčené předpisy: § 228 odst. 1 tr. ř.



5 Tz 101/2012-47 ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 23. ledna 2013 ve veřejném zasedání v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Roušalové a soudců JUDr. Františka Púryho a JUDr. Viléma Ravka, stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněné J. V., proti rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 20. 9. 2011, sp. zn. 4 T 151/2011, a podle § 268 odst. 2 a § 269 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :

Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 20. 9. 2011, sp. zn. 4 T 151/2011, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 228 odst. 1 a § 229 odst. 2 tr. ř., a to v neprospěch obviněné J. V..

Tento rozsudek se částečně z r u š u j e ve výroku o náhradě škody, jímž soud podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložil obviněné nahradit škodu poškozeným

T. S. Intermont, ve výši 112.727,- Kč,
společnosti Telefónica Czech Republic, a. s., IČ 601 93 336, ve výši 40.002,- Kč,
Okresní správě sociálního zabezpečení Teplice ve výši 151.130,- Kč,
Vojenské zdravotní pojišťovně České republiky, IČ 471 14 975, ve výši 56.109,- Kč,
společnosti DC GROUP, spol. s r. o., IČ 273 80 009, ve výši 1.400.410,- Kč,

a jímž soud podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázal společnosti Telefónica Czech Republic, a. s., a DC GROUP, spol. s r. o., se zbytky jejich nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Podle § 271 odst. 2 za použití § 265 tr. ř. se rozhoduje tak, že

obviněná J. V. je podle § 228 odst. 1 tr. ř. povinna nahradit škodu poškozeným:

společnosti Telefónica Czech Republic, a. s., se sídlem Za Brumlovkou 266/2, Praha 4, ve výši 13.049,48 Kč,
Okresní správě sociálního zabezpečení Teplice, Přítkovská 1576/44, Teplice, ve výši 49.301,74 Kč,
Vojenské zdravotní pojišťovně, Drahobejlova 1404/4, Praha 9, ve výši 9.853,92 Kč,
a společnosti DC GROUP, spol. s r. o., se sídlem V Olšinách 2300/75, Praha 10, ve výši 456.845,68 Kč.

Podle § 229 odst. 2 tr. ř. se poškozené společnosti Telefónica Czech Republic, a. s., a DC GROUP, spol. s r. o., odkazují se zbytky svých nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Podle § 229 odst. 1 tr. ř. se poškozený T. S., odkazuje se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

O d ů v o d n ě n í

Rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 20. 9. 2011, sp. zn. 4 T 151/2011, byla obviněná J. V. odsouzena za zločin zpronevěry podle § 206 odst. 1, 4 písm. d) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále tr. zákoník ), a za přečin poškození věřitele podle § 222 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Podle § 206 odst. 4 a § 43 odst. 1 tr. zákoníku jí byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou a půl roku, jehož výkon byl podmíněně odložen podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku na zkušební dobu v trvání pěti let. Obviněné soud dále uložil trest zákazu činnosti podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu a prokury u obchodních společností a družstev na dobu čtyř roků.

Rozsudek nabyl právní moci dne 20. 9. 2011 v řízení před Okresním soudem v Teplicích.

Ministr spravedlnosti podal dne 10. 12. 2012 ve prospěch obviněné J. V. stížnost pro porušení zákona proti rozsudku Okresního soudu v Teplicích. Napadl pouze výrok o náhradě škody, jímž soud jednak uložil podle § 228 odst. 1 tr. ř. obviněné povinnost nahradit škodu poškozeným a dva z poškozených odkázal se zbytkem jejich nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních podle § 229 odst. 2 tr. ř. Ministr spravedlnosti upozornil na to, že okresní soud uložil obviněné J. V. povinnost nahradit škodu v celkové výši 1.760.387,- Kč, přestože ze znění výroku o vině odsuzujícího rozsudku vyplývá, že obviněná zpronevěřila částku 574.274,70 Kč. Pouze v této výši tak soud mohl zavázat obviněnou k náhradě škody věřitelům, neboť u přečinu poškození věřitele představuje uvedená částka majetkovou újmu, jež vznikla v důsledku protiprávního jednání obviněné. Vzhledem k tomu, že souhrn pohledávek jednotlivých věřitelů, s nimiž se připojili k trestnímu řízení, je vyšší než škoda způsobená obviněnou, měli být věřitelé uspokojeni poměrně podle velikosti svých pohledávek vůči celkové škodě. Ministr spravedlnosti tak navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil porušení zákona v ustanoveních § 228 odst. 1 tr. ř. a § 229 odst. 2 tr. ř. v neprospěch obviněné J. V., aby zrušil napadený rozsudek Okresního soudu v Teplicích v části výroku o náhradě škody a dále aby postupoval podle § 271 odst. 2 tr. ř.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. výrok rozsudku nalézacího soudu, jímž bylo rozhodováno o náhradě škody a řízení této části napadeného rozsudku předcházející, a shledal, že zákon byl porušen v neprospěch obviněné.

Podle § 228 odst. 1 tr. ř. (ve znění účinném v době rozhodování okresního soudu) odsuzuje-li soud obžalovaného pro trestný čin, kterým způsobil jinému majetkovou škodu nebo nemajetkovou újmu nebo kterým se na úkor poškozeného bezdůvodně obohatil, uloží mu v rozsudku, aby poškozenému nahradil majetkovou škodu nebo nemajetkovou újmu v penězích nebo aby vydal bezdůvodné obohacení, jestliže byl nárok včas uplatněn, nestanoví-li tento zákon jinak; nebrání-li tomu zákonná překážka, soud uloží obžalovanému vždy povinnost k náhradě škody nebo k vydání bezdůvodného obohacení, jestliže je výše škody nebo rozsah bezdůvodného obohacení součástí popisu skutku uvedeného ve výroku rozsudku, jímž se obžalovaný uznává vinným, a škoda v této výši nebyla dosud uhrazena nebo bezdůvodné obohacení nebylo dosud v tomto rozsahu vydáno.

Podle § 229 odst. 2 tr. ř. soud odkáže poškozeného se zbytkem jeho nároku na řízení ve věcech občanskoprávních, popřípadě na řízení před jiným příslušným orgánem, jestliže mu nárok z jakéhokoli důvodu přizná jen zčásti.

Podkladem odsuzujícího výroku o vině se pro soud stalo zjištění, že obviněná J. V. jako jediná jednatelka společnosti VERBAT 09 sádrokartony, s r. o., se sídlem Teplice, Libušina 2498, poté, co dne 14. 10. 2009 obdržela na svůj soukromý bankovní účet vedený u Raiffeisenbank, a. s., částku 674.313,70 Kč, jež představovala doplatek za práce provedené společností VERBAT 09 sádrokartony, s. r. o., postupně v měsíci říjnu celkem ve čtyřech případech vybrala finanční hotovost, jíž pouze zčásti použila ve prospěch jmenované obchodní společnosti, a zbylou částku ve výši 574.274,70 Kč užila pro vlastní potřebu, přičemž si byla vědoma toho, že společnost VERBAT 09 sádrokartony, s. r. o., nemá jiný zpeněžitelný majetek, který by mohl být užit k uspokojení věřitelů, a označeným poškozeným tak způsobila škodu v celkové výši 574.274,70 Kč.

V rámci svých skutkových zjištění tedy okresní soud učinil závěr, že obviněná J. V. si jako jednatelka společnosti s ručením omezeným přisvojila finanční částku 574.274,- Kč, přitom byla srozuměna s tím, že současně v této výši znemožnila uspokojení věřitelů, neboť tím snížila majetek obchodní společnosti, jejímž jménem jednala. Tento majetek mohl být použit k úhradě závazků společnosti, která v podstatě neměla jiný majetek, z něhož by se věřitelé mohli uspokojit. Spáchala tak v jednočinném souběhu zločin zpronevěry podle § 206 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku a přečin poškození věřitele podle § 222 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku (srov. č. 45/2009 Sb. rozh. tr.). Škoda, o níž bylo možné rozhodovat v adhezním řízení, musela proto odpovídat skutkovým okolnostem, které naplňovaly znak kvalifikovaných skutkových podstat obou citovaných trestných činů, tj. způsobení značné škody ve smyslu § 138 odst. 1 tr. zákoníku.

Okresní soud přitom v rámci svého výroku o náhradě škody nerespektoval uvedený právní výklad a uložil obviněné povinnost nahradit vyjmenovaným poškozeným věřitelům obchodní společnosti VERBAT 09 sádrokartony, s. r. o., škodu v celkové částce 1.760.387,- Kč. Tím porušil ustanovení § 228 odst. 1 tr. ř. Nalézací soud rovněž pochybil při aplikaci ustanovení § 229 odst. 2 tr. ř., pokud dvě poškozené obchodní společnosti odkázal se zbytky jejich nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních, neboť tento výrok je nutné posoudit jako navazující na předcházející vadné použití ustanovení § 228 odst. 1 tr. ř. Škoda u trestného činu poškození věřitele totiž může odpovídat výši existujících pohledávek věřitelů jen v případech, kdy hodnota zničeného, poškozeného, zatajeného, zcizeného, učiněného neupotřebitelným nebo odstraněného majetku dlužníka, který by mohl být použit k jejich uspokojení, je stejná nebo vyšší než tyto pohledávky. (Srov. č. 36/2007-III. Sb. rozh. tr.) O takovou situaci se však v předmětné trestní věci nejedná, neboť poškozeným věřitelům zůstaly neuhrazeny pohledávky ve výši několikanásobně převyšující škodu způsobenou protiprávním jednáním obviněné.

Nejvyšší soud proto na podkladě podané stížnosti pro porušení zákona shledal v napadeném rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 20. 9. 2011, sp. zn. 4 T 151/2011, nesprávné použití §§ 228 odst. 1 a 229 odst. 2 tr. ř., vyslovil tedy porušení obou citovaných ustanovení v neprospěch obviněné J. V., zrušil částečně citovaný rozsudek ve výroku o náhradě škody a zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad.

Vzhledem k tomu, že k porušení zákona v dané věci došlo v neprospěch obviněné, a v průběhu trestního řízení byly opatřeny podklady pro rozhodnutí o nárocích poškozených, mohl Nejvyšší soud sám znovu rozhodnout podle § 271 odst. 1, 2 tr. ř. za použití § 265 tr. ř. Obviněné uložil povinnost nahradit škodu jednotlivým poškozeným poměrným rozdělením částky odpovídající výši škody způsobené trestnou činností ve vztahu k výši nároků, které představují závazky dlužníka společnosti VERBAT 09, s. r. o., a které mohly být v uvedeném rozsahu uspokojeny ze zpronevěřeného majetku.

Poškozeným mohla být přiznána celková náhrada škody ve výši 574.274,70 Kč, neboť tuto částku si obviněná neoprávněně přisvojila, ačkoli mohla být použita ve prospěch věřitelů obchodní společnosti Verbat 09 - sádrokartony, s. r. o., v níž obviněná zastávala funkci jednatelky. Jak Nejvyšší soud zjistil poměrným rozdělením této částky mezi jednotlivé poškozené, kteří se včas a řádně připojili k trestnímu řízení s nároky na náhradu škody T. S., náležela částka 36.773,88 Kč, společnosti Telefónica Czech Republic, a. s., se sídlem Praha 4, Za Brumlovkou 266/2, částka 13.049,48 Kč, Okresní správě sociálního zabezpečení Teplice, Přítkovská 1574/44, Teplice částka 49.301,74 Kč, Vojenské zdravotní pojišťovně, Praha 9, Drahobejlova 1404/4, částka 18.303,92 Kč a společnosti DC GROUP, spol. s r. o., částka 456.845,68 Kč.

Vzhledem k tomu, že podle zjištění Nejvyššího soudu obviněná uhradila částku 8.450,- Kč poškozené Vojenské zdravotní pojišťovně, mohl soud zavázat obviněnou k povinnosti uhradit jen zbylou částku, která činí 9.853,92 Kč. Z obsahu trestního spisu bylo také zjištěno, že poškozený T. S., v rozhodné době v postavení osoby samostatně výdělečně činné podnikající pod názvem T. S. Intermont, byl úspěšný jako žalobce ve sporu s žalovanou společností VERBAT 09 sádrokartony, s. r. o., se sídlem Teplice, Libušina 2498, a rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 11. 2009, sp. zn. 19 Cm 176/2009, mu byla přiznána částka 112.727,- Kč včetně úroků z prodlení. Jedná se o dluh žalované společnosti vůči tomuto poškozenému, přičemž v projednávaném trestním řízení se právě v této výši připojil se svým nárokem na náhradu škody. S ohledem na citovaný pravomocný rozsudek civilního soudu nebylo znovu o nároku tohoto poškozeného rozhodováno a Nejvyšší soud jej odkázal podle § 229 odst. 1 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních. Ohledně zbývajících poškozených, tj. společnosti Telefónica Czech Republic, a. s., Okresní správy sociálního zabezpečení Teplice, společnosti DC GROUP, spol. s r. o., rozhodl Nejvyšší soud podle § 228 odst. 1 tr. ř. a zavázal obviněnou povinností nahradit škodu tak, jak byla zjištěna v trestním řízení a v rozsahu navazujícím na výrok o vině. Vzhledem k tomu, že společnosti Telefónica Czech Republic, a. s., a DC GROUP, spol. s r. o., se k trestnímu řízení připojily s vyššími nároky na náhradu škody, než jaké jim mohly být přiznány, rozhodl Nejvyšší soud podle § 229 odst. 2 tr. ř. a odkázal tyto poškozené se zbytky jejich nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není přípustný další opravný prostředek.

V Brně dne 23. ledna 2013
Předsedkyně senátu: JUDr. Blanka Roušalová