5 Tvo 71/2000
Datum rozhodnutí: 29.06.2000
Dotčené předpisy:




5 Tvo 71/2000

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. června 2000 stížnost obžalovaného V. T., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 6. 2000, sp. zn. 12 Ntv 3/2000, a rozhodl t a k t o :

Podle § 149 odst. 1 písm. a) tr. ř. se napadené usnesení z r u š u j e . Podle § 71 odst. 3 tr. ř. se návrh předsedy senátu Okresního soudu v Hradci Králové na prodloužení vazby obžalovaného V. T. v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 5 T 32/99 z a m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 6. 2000, sp. zn. 12 Ntv 3/2000, byla podle § 71 odst. 3 tr. ř. prodloužena vazba obžalovaného V. T. do 31. 8. 2000.

Proti tomuto usnesení podal obžalovaný V. T. v zákonné lhůtě stížnost. V obsáhlejším zdůvodnění namítá, že byla porušena ustanovení § 71 odst. 3, 6, 8 tr. ř. Konstatuje, že byl dne 15. 6. 1998 ve 14.00 hod. zajištěn podle § 14 odst. 1 písm. e) zák. č. 283/1991 Sb., což byl skutečný počátek vazby u jeho osoby. Proto Okresní soud v Hradci Králové nepodal návrh na prodloužení vazby v zákonné lhůtě, byl-li Vrchnímu soudu v Praze doručen dne 31. 5. 2000. Obžalovaný také nesouhlasí s odůvodněním napadeného usnesení, že průtahy v trestním řízení nebyly na straně soudních orgánů. V této souvislosti poukazuje na fakt, že vrchní soud prodloužil vazbu (oproti předloženému návrhu) vzhledem k možným komplikacím až do 31. 8. 2000. Obžalovaný dále uvádí skutečnosti, které jsou podle jeho názoru průtahy způsobenými orgány činnými v trestním řízení ve věci. Rovněž konstatuje, jakým způsobem byly vyřizovány jeho žádosti o propuštění z vazby. Obžalovaný také namítá, že věc nebyla v přípravném řízení náležitě objasněna, což nenapravil ani okresní soud postupem podle § 188 odst. 1 písm. e) tr. ř. Závěrem stížnosti obžalovaný žádá, aby byl z vazby propuštěn na svobodu. Činí slib, že se již nedopustí žádné trestné činnosti, řádně se dostaví k soudnímu jednání a řádně nastoupí případně uložený trest. Před nástupem trestu by chtěl zajistit rodinu tím, že začne pracovat a dbát řádného života.

Obžalovaný V. T. doplnil svoji stížnost o podání ze dne 19. 6. 2000, které bylo Nejvyššímu soudu doručeno dne 27. 6. 2000. V písemnosti mj. konstatuje, že dnem 15. 6. 2000 skončila u jeho osoby vazba, přičemž nebyl propuštěn na svobodu a ani nebylo rozhodnuto o jeho stížnosti. Proto ode dne 16. 6. 2000 drží hladovku, nepřijímá žádné tekutiny ani stravu. K tomuto činu ho nutí nezákonné omezení jeho svobody a způsob, jakým je trestní řízení vedeno.

Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle § 147 odst. 1 tr. ř. správnost výroku napadeného usnesení, jakož i příslušnou část řízení, které mu předcházelo, a dospěl k následujícím závěrům.

Okresní státní zástupkyně v Hradci Králové podala k Okresnímu soudu v Hradci Králové dne 3. 4. 1999 pod sp. zn. 1 Zt 756/98, obžalobu na V. T. pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), c), odst. 3 písm. b) tr. zák., dílem dokonaný a dílem ukončený ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák., dílem spáchaný ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. Pro obdobnou trestnou činnost, případně pro trestný čin podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a) tr. zák. byly současně obžalovány i další tři osoby.

Předsedou senátu bylo ve věci nařízeno hlavní líčení na den 18. 11. 1999, kdy byl proveden výslech obžalovaného V. T. . Poté bylo jednání odročeno na den 24. 2. 2000, kdy došlo k výslechu spoluobžalovaných J. N. a M. H. Rovněž byl proveden výslech devíti svědků. V hlavním líčení bylo pokračováno dne 11. 5. 2000, kdy byl proveden výslech tří znalců. Z důvodu nepřítomnosti spoluobžalované J. S. a svědka V. P. (písemně omluven pro nemoc) bylo jednání odročeno za účelem jejich výslechu na den 20. 6. 2000 (vše na č. l. 909 - 918, 945 - 961, 1007 - 1009 tr. spisu).

Obžalovaný V. T. byl vzat do vazby usnesením soudkyně Okresního soudu v Náchodě ze dne 16. 6. 1998, sp. zn. Nt 101/98, z důvodů uvedených v § 67 písm. c) tr. ř. (v tehdy platném znění). V usnesení byla započtena vazba ode dne 16. 6. 1998 od 5.45 hod. (č. l. 158 tr. spisu).

Dne 31. 5. 2000 byl Vrchnímu soudu v Praze doručen návrh předsedy senátu Okresního soudu v Hradci Králové na prodloužení vazby obžalovaného V. T. nad lhůtu dvou roků (č. l. 1017-1018 tr. spisu).

Vrchní soud v Praze rozhodl nesprávně, pokud vazbu obžalovaného V. T. prodloužil.

V řízení, které napadenému usnesení předcházelo, nebyly Nejvyšším soudem shledány žádné nedostatky. Pokud obžalovaný namítá, že vazba měla být počítána ode dne 15. 6. 1998 od 14.00 hod., kdy došlo k zajištění jeho osoby podle § 14 odst. 1 písm. e) zák. č. 283/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a proto nebyl návrh předsedy senátu okresního soudu na prodloužení vazby podán ve lhůtě uvedené v § 71 odst. 6 tr. ř., tak k tomu je třeba uvést následující skutečnosti. V řízení o stížnosti obžalovaného proti usnesení o prodloužení vazby je rozsah přezkumné povinnosti nadřízeného soudu vymezen ustanovením § 147 tr. ř. Proto soud v tomto řízení přezkoumává pouze správnost výroku uvedeného usnesení a řízení, které tomuto usnesení předcházelo. Není však oprávněn přezkoumávat zákonnost a odůvodněnost dřívějších pravomocných rozhodnutí ve věci, jimiž bylo u obžalovaného rozhodnuto o vazbě a prodloužena doba trvání vazby. Proto ani v řízení o této stížnosti nemohl Nejvyšší soud přezkoumat, zda usnesením Okresního soudu v Náchodě ze dne 16. 6. 1998, sp. zn. Nt 101/98, byla vazba u obžalovaného V. T. započtena správně. Z toho důvodu bylo nutno vycházet z údajů ve výroku citovaného usnesení, ze kterého lze dovodit, že návrh předsedy senátu okresního soudu na prodloužení lhůty vazby byl podán včas - patnáct dnů před skončením dvouleté lhůty vazby (§ 71 odst. 6 tr. ř.). V tomto směru nelze vrchnímu soudu nic vytýkat.

Podle ustanovení § 71 odst. 3 tr. ř. vazba v řízení před soudem spolu s vazbou v přípravném řízení nesmí trvat déle než dva roky. Pokud nebylo možné pro obtížnost věci nebo z jiných závažných důvodů trestní stíhání v této lhůtě skončit a propuštěním obviněného na svobodu hrozí, že bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního řízení, může o dalším trvání vazby na nezbytně nutnou dobu rozhodnout vrchní soud.

Z citovaného ustanovení je zřejmé, že podmínkou prodloužení vazby nad dobu dvou roků je nejen to, že trvají důvody vazby podle § 67 odst. 1 tr. ř., ale současně i to, že v rámci lhůty dvou roků trvání vazby nebylo možné skončit trestní stíhání v důsledku obtížnosti věci nebo v důsledku jiných závažných důvodů.

Vrchní soud správně shledal u obžalovaného V. T. důvody vazby podle § 67 odst. 1 písm. c) tr. ř. Lze připomenout, že obžalovaný je v současnosti stíhán pro závažnou, rozsáhlou a úmyslnou majetkovou trestnou činnost, které se dopouštěl i v minulosti. Předmětné trestné činnosti se měl dopustit krátce po svém propuštění z výkonu trestu odnětí svobody uloženého za úmyslnou majetkovou delikvenci. Tyto konkrétní skutečnosti odůvodňují obavu, že by obžalovaný mohl pokračovat v trestné činnosti, pro kterou je stíhán.

Naproti tomu nelze souhlasit s názorem vrchního soudu, že věc nebylo možné v dvouleté lhůtě vazby skončit pro její obtížnost nebo z jiných závažných důvodů. I když bylo dne 12. 7. 1999 konáno veřejné zasedání k projednání návrhu obžalovaného V. T. na postup podle § 188 odst. 1 písm. e) tr. ř. a rovněž bylo několikrát rozhodováno o žádostech obžalovaného o propuštění z vazby, tak nelze pominout, že hlavní líčení bylo ve věci konáno až za sedm a půl měsíce po podání obžaloby. Následné opakované odročování hlavního líčení nemělo jen objektivní důvody. Např. z protokolu o hlavním líčení ze dne 18. 11. 1999 mj. vyplývá, že nebyli vyslechnuti (zřejmě z časových důvodů) spoluobžalovaní M. H., J. N. a J. S., a dále i předvolaní přítomní svědci. Vzhledem k rozsahu dokazování je otázkou, proč bylo hlavní líčení stanoveno pouze na jeden den a v rámci odročení stanoven termín dalšího jednání až za více než tři měsíce. Tyto skutečnosti nutno považovat jako nedůvodné průtahy ve věci.

Protože trestní spis měl v době konání prvního hlavního líčení 908 stran, přičemž část z nich patřila úkonům procesního charakteru, nebylo možné i přes rozsah trestné činnosti (podle obžaloby měl obžalovaný V. T. spáchat čtyřicet aktů krádeže) považovat věc za výrazněji obtížnou.

Z těchto důvodů Nejvyšší soud shledal, že stav, kdy trestní stíhání obžalovaného V. T. nebylo skončeno v rámci lhůty dvou roků trvání vazby, nemá původ v obtížnosti věci ani v jiných důvodech, které by bylo možno pokládat za závažné důvody" ve smyslu § 71 odst. 3 tr. ř., a že proto nepřichází v úvahu prodloužení vazby nad uvedenou dobu. Nedostatek podmínek stanovených k prodloužení vazby v ustanovení § 71 odst. 3 tr. ř. nelze nahradit úvahami o důvodnosti vazby z hlediska § 67 odst. 1 tr. ř., úvahami o závažnosti trestné činnosti, pro níž je obžalovaný stíhán, ani úvahami o tom, zda a jak případně bude dotčeno dosažení účelu trestního řízení tím, že obžalovaný bude propuštěn z vazby na svobodu.

Nejvyšší soud tedy zrušil napadené usnesení a zamítl návrh na prodloužení vazby obžalovaného.

Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 29. června 2000

Předseda senátu:

JUDr. Jiří Horák