5 Tvo 70/2000
Datum rozhodnutí: 12.07.2000
Dotčené předpisy:




5 Tvo 70/2000

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 12. července 2000 v neveřejném zasedání stížnost obžalovaného JUDr. B. G. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 5. 2000, č. j. 4 To 13/2000-651, v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-jih pod sp. zn. 1 T 60/97, a rozhodl t a k t o :

Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obžalovaného JUDr. B. G., CSc., z a m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 5. 2000, č. j. 4 To 13/2000-651, bylo rozhodnuto tak, že podle § 30 odst. 1 tr. ř. soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. B. K., JUDr. H. K. a JUDr. J. V. nejsou vyloučeni z projednávání věci obžalovaného JUDr. B. G., CSc., vedené u Okresního soudu Plzeň-jih pod sp. zn. 1 T 60/97.

Proti tomuto usnesení podal obžalovaný včas stížnost, jíž se domáhá, aby Nejvyšší soud napadené usnesení změnil a trestní stíhání obžalovaného zastavil. Stížnost odůvodnil tím, že pochybnosti o podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze má z těch důvodů, které uvedl v návrhu na vyloučení soudců. Dále namítl promlčení trestního stíhání, poukázal na to, že na čin se vztahuje amnestie prezidenta republiky a navíc společenská nebezpečnost jednání je tak nízká, že nebránila jeho zápisu do seznamu advokátů od 1. 6. 1996, přičemž jako advokát pracuje dosud.

Nejvyšší soud České republiky přezkoumal z podnětu podané stížnosti podle § 147 odst. 1 tr. ř. správnost výroku napadeného usnesení, jakož i řízení, jež mu předcházelo, a zjistil, že stížnost obžalovaného není důvodná.

Námitka podjatosti obžalovaného v jeho podání na č. l. 596-597 spisu není blíže konkretizována a směřuje proti rozhodnutí soudců Vrchního soudu v Praze, kteří rozhodli usneseními ze dne 3. 8. 1998, sp. zn. 4 To 99/98, a ze dne 5. 1. 1999, sp. zn. 4 To 99/98, proti nimž obžalovaný podal ústavní stížnosti, o nichž údajně dosud Ústavní soud nerozhodl.

Nejvyšší soud se zcela ztotožňuje se závěrem Vrchního soudu v Praze, že ani jednoho ze soudců, kteří se na rozhodování v daném případě podíleli, neexistuje ve smyslu § 30 odst. 1 tr. ř. takový poměr k věci, obžalovanému nebo osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům nebo pro poměr k jinému orgánu činném v trestním řízení, pro nějž by tu byly pochybnosti, že pro tyto okolnosti by nemohli nestranně rozhodovat. Takovou okolností není ani to, že obžalovaný nesouhlasí s rozhodnutími Vrchního soudu v Praze a podal proti nim ústavní stížnosti.

Nejvyšší soud z obsahu stížnosti obžalovaného dovodil, že obžalovaný se stížností domáhal zrušení napadeného usnesení, přestože obžalovaný ve stížnosti navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení změnil a jeho trestní stíhání zastavil. K tomu Nejvyšší soud podotýká, že v tomto řízení může rozhodovat jen o stížnosti obžalovaného proti rozhodnutí o vyloučení soudců a nikoliv ve věci samé (v meritu věci).

Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud nedůvodnou stížnost obžalovaného JUDr. B. G., CSc., zamítl podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř.

Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 12. července 2000

Předseda senátu:

JUDr. Jindřich Urbánek