5 Tvo 56/2001
Datum rozhodnutí: 09.05.2001
Dotčené předpisy:




5 Tvo 56/2001

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 9. 5. 2001 v neveřejném zasedání stížnost obžalovaného M. V., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 4. 2001, sp. zn. 8 To 49/01, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 6 T 79/2000, a rozhodl t a k t o :

Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obžalovaného M. V. z a m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 4. 2001, sp. zn. 8 To 49/01, byla podle § 72 odst. 2 tr. ř. zamítnuta žádost obžalovaného M. V. o propuštění z vazby na svobodu.

Proti tomuto usnesení podal obžalovaný M. V. prostřednictvím své obhájkyně v zákonné lhůtě stížnost, jíž se domáhá zrušení napadeného rozhodnutí a propuštění z vazby na svobodu. Ve stížnosti obžalovaný zpochybnil existenci vazebního důvodu, neboť nemá důvod se skrývat nebo opouštět trvalé bydliště u svých rodičů a navíc trestnou činnost nepopřel, a litoval jejího spáchání. Poukázal na to, že v případě propuštění z vazby na svobodu, by si mohl nalézt zaměstnání a nahradit škodu poškozenému. Navrhl, aby byl přijat jeho písemný slib. Dodal, že Vrchní soud v Praze si celou situaci zjednodušil, když zamítavé stanovisko k jeho žádosti o propuštění z vazby odůvodnil zejména závěry znalců.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud") přezkoumal z podnětu podané stížnosti podle § 147 odst. 1 tr. ř. správnost výroku napadeného usnesení, jakož i příslušnou část řízení, které tomuto rozhodnutí předcházelo, a zjistil, že stížnost obžalovaného M. V. není důvodná.

Obžalovaný M. V. byl vzat do vazby usnesením soudkyně Okresního soudu v Kladně ze dne 29. 7. 2000, sp. zn. 5 Nt 454/2000, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 21. 8. 2000, sp. zn. 14 To 504/2000, podle § 68 tr. ř. z důvodu uvedeného v § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř., přičemž podle § 73 odst. 1 písm. b) tr. ř. nebyl přijat slib obžalovaného.

Obžalovaný M. V. byl rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 28. 12. 2000, sp. zn. 6 T 79/2000, uznán vinným pokusem trestného činu vraždy podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 219 odst. 1 tr. zák., který spáchal tím, že dne 25. července 2000 kolem 14.30 hod. v K. - K. jako pasažér vozidla taxi zn. Felicie LX se nechal zavést do N. ulice, načež když řidič vozidla T. Ch., v této ulici k jeho žádosti zastavil, napadl T. Ch. v úmyslu ho usmrtit tak, že ze zadního sedadla z místa za řidičem mu levou rukou držel hlavu v oblasti čela a pravou rukou ho svým nožem o délce čepele 13 cm řízl na pravé a přední části krku se slovy : Teď chcípneš !", čímž T. Ch. způsobil rozsáhlou řeznou ránu krku délky 15 cm s přetětím zevní hrdelní žíly s následným masivním krvácením, a tím bezprostředně ohrozil život T. Ch., k jehož smrti nedošlo jen v důsledku včasné a kvalifikované lékařské pomoci. Za to byl odsouzen podle § 219 odst. 1 tr. zák. za použití § 40 odst. 1, 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání sedmi a půl roků, pro výkon trestu byl zařazen do věznice s ostrahou a dále bylo rozhodnuto o náhradě škody. Obžalovaný podal proti tomuto rozsudku odvolání.

Podle § 72 odst. 1 tr. ř. všechny orgány činné v trestním řízení jsou povinny zkoumat v každém období trestního stíhání, zda důvody vazby ještě trvají, nebo zda se nezměnily. Pomine-li důvod vazby, musí být obviněný ihned propuštěn na svobodu. Podle § 72 odst. 2 tr. ř. obviněný má právo kdykoliv žádat o propuštění na svobodu. O takové žádosti musí být neodkladně rozhodnuto. Byla-li žádost zamítnuta, může ji obviněný, neuvede-li v ní jiné důvody, opakovat až po uplynutí čtrnácti dnů od právní moci rozhodnutí.

Vrchní soud v Praze správně zjistil, že nadále trvá důvod vazby podle § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř., když obžalovaný je stíhán pro zvlášť závažný úmyslný trestný čin, za který mu byl, byť nepravomocně, uložen vysoký trest, čímž je hrozba uložení vysokého trestu u obžalovaného zvýrazněna. Nelze přehlédnout ani okolnost, na kterou poukázal Vrchní soud v Praze, že obžalovaný vzhledem ke svým osobnostním rysům, které byly v průběhu trestního stíhání zjištěny znalci z odvětví psychiatrie a vyplývají z jejich znaleckého posudku, by pod hrozbou vysokého trestu zřejmě nezvládl zátěžovou situaci a mohl by se zachovat způsobem předpokládaným v ustanovení § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř., tedy uprchnout nebo se skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul, zejména když mu hrozí vysoký trest.

Ze všech výše uvedených důvodů Nejvyšší soud stížnost obžalovaného podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl. Nejvyšší soud nerozhodoval o písemném slibu obžalovaného učiněného podle § 73 odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť v tomto řízení mu rozhodování o přijetí či nepřijetí písemného slibu obžalovaného nepřísluší.

Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 9. května 2001

Předseda senátu:

JUDr. Jindřich Urbánek