5 Tvo 124/2000
Datum rozhodnutí: 25.10.2000
Dotčené předpisy:




5 Tvo 124/2000

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 26. 10. 2000 v neveřejném zasedání stížnost obžalovaného P. Z., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 10. 2000 sp. zn. 4 Ntv 2/2000, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 4 T 8/2000, a rozhodl t a k t o :

Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obžalovaného P. Z. zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 10. 2000 sp. zn. 4 Ntv 2/2000 byla podle § 71 odst. 3 tr. ř. prodloužena vazba obžalovaného P. Z. do 31. prosince 2000.

Proti tomuto usnesení podal obžalovaný P. Z. sám i prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě stížnost, jíž se domáhá zrušení napadeného rozhodnutí a propuštění z vazby na svobodu. Obžalovaný P. Z. poukázal na okolnosti případu i řízení před Krajským soudem v Plzni a stížnost odůvodnil svým špatným zdravotním stavem, pro který je v současnosti léčen na psychiatrickém oddělení věznice v Brně. Současně připojil písemný slib podle § 73 odst. 1 písm. b) tr. řádu. Obhájce v odůvodnění stížnosti namítl, že napadené usnesení bylo vydáno v rozporu se zákonem. Namítl, že vazební důvody ve smyslu § 67 odst. 1 písm. a), c) tr. ř. nejsou dány a odkázal na předchozí písemná odůvodnění žádostí obžalovaného o propuštění z vazby na svobodu. Podle jeho názoru jediným důvodem prodloužení vazby byl závěr soudu o tom, že obžalovaný údajně zmařil konání hlavního líčení dne 18. 9. 2000 s tím, že hlavní líčení bude konáno až po uplynutí dvouleté lhůty vazby tj. po 30. 10. 2000. Poukázal na to, že v trestní věci obžalovaného proběhlo celkem devět hlavních líčení, která obžalovaný nezmařil a přestože se cítil indisponován, zúčastnil se také hlavního líčení dne 22. 9. 2000. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil, protože podle jeho názoru nejsou dány důvody pro prodloužení vazby ve smyslu § 71 odst. 3 tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky přezkoumal z podnětu podané stížnosti podle § 147 odst. 1 tr. ř. správnost výroku napadeného usnesení, jakož i příslušnou část řízení, které tomuto rozhodnutí předcházelo, a zjistil, že stížnost obžalovaného P. Z. není důvodná, neboť Vrchní soud v Praze rozhodl správně jak v otázce existence vazebních důvodů, tak i ohledně podmínek stanovených pro prodloužení vazby na dobu přesahující dva roky.

Obžalovaný P. Z. byl vzat do vazby usnesením soudce Okresního soudu Plzeň - město ze dne 31. 10. 1998 sp. zn. 5 Nt 251/98 z důvodů uvedených v § 67 odst. 1 písm. a), c) tr. ř. Vazba byla započtena ode dne 30. 10. 1998 a dvouletá vazební lhůta uvedená v § 71 odst. 3 tr. ř. uplyne dnem 30. 10. 2000.

Obžalovaný P. Z. je stíhán pro pokračující trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 4 tr. zák., částečně spáchaný ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., pro pokračující trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 4 tr. zák., částečně spáchaný ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., pro trestný čin podvodu podle § 250 odst., 2 tr. zák. a dvojnásobný trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák., přičemž nejzávažnější majetkovou trestnou činnost měl spáchat společně s obžalovaným M. W. v době od 15. 10. 1996 do 23. 12. 1996 a dále sám, v době od 24. 5. 1996 do 20. 6. 1996 tím, že odebíral stavební materiál na faktury v úmyslu je neuhradit a takto měl způsobit škodu v celkové výši 2. 390 868,- Kč a dále tím, že společně s obžalovaným V. T. v průběhu měsíce srpna 1997 a sám v době od 30. 7. 1997 do 28. 8. 1997 neoprávněně vyvezl z objektu továrny HF M., s. r. o. nástroje, zařízení a další věci, čímž měl způsobit majitelce firmy MUDr. H. H. celkovou škodu ve výši 1. 166 400, - Kč.

Nejvyšší soud České republiky především zjistil, že návrh předsedy senátu Krajského soudu v Plzni na prodloužení lhůty vazby byl Vrchnímu soudu v Praze podán v souladu s § 71 odst. 5 tr. ř. a ve lhůtě stanovené v § 71 odst. 6 tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky se zcela ztotožnil se závěrem Vrchního soudu v Praze v tom, že u obžalovaného nadále trvají důvody vazby podle § 67 odst. 1 písm. a), c) tr. ř. a v tomto směru odkazuje na podrobné a výstižné odůvodnění napadeného rozhodnutí.

V posuzované věci Nejvyšší soud České republiky shledal, že jsou dány i další podmínky uvedené v § 71 odst. 3 tr. ř., neboť s přihlédnutím k charakteru a rozsahu trestné činnosti obžalovaného, trvajícím důvodům vazby i okolnostem případu je zřejmé, že propuštěním obžalovaného na svobodu hrozí, že bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního řízení, jímž je podle § 1 odst. 1 tr. ř. zejména náležité zjištění trestných činů, spravedlivé potrestání pachatelů i zájem na předcházení a zamezování trestné činnosti. Přitom v trestní věci obžalovaného nebyly shledány žádné průtahy, neboť Krajský soud v Plzni v této vazební věci postupoval v souladu s ustanovením § 71 odst. 1 tr. ř. s největším urychlením. Nejvyšší soud podotýká, že samotný zdravotní stav obžalovaného není důvodem pro propuštění z vazby na svobodu.

Vzhledem k obsahu stížnosti obžalovaného, v níž zčásti namítá nesprávnost posuzování skutkových okolností soudem, je třeba uvést, že rozhodnutí o vazbě není rozhodnutím ve věci samé (rozhodnutím meritorním), takže v něm nelze řešit otázku viny, ale pouze zkoumat zda u obžalovaného existuje důvodná obava vyjádřená v ustanovení § 67 odst. 1 písm. a), c) tr. ř., tedy zda u obžalovaného trvají důvody vazby. Stejně tak k námitkám ohledně podmíněného odsouzení je nutno uvést, že z opisu rejstříku trestů na č. l. 2175 vyplývá, že obžalovaný byl rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 6. 6. 1997 sp. zn. 1 T 28/98 odsouzen pro trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. a trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1 tr. zák., k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců se zkušební dobou do 6. 6. 1998 a dále rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 23. 6. 1997 sp. zn. 1 T 42/97 pro trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 9 měsíců se zkušební dobou do 6. 6. 1998 a dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 1 roku. Tento trest byl uložen jako souhrnný, přičemž byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 6. 6. 1997 sp. zn. 1 T 218/97. Vzhledem k tomuto odsouzení se obžalovaný měl dopustit ve zkušební době podmíněného odsouzení skutků uvedených pod body 2 písm. a), b), 3 a 4 písm. a), b) v obžalobě Krajského státního zastupitelství v Plzni ze dne 23. 2. 2000 sp. zn. KZv 8/98.

Dobu do 31. prosince 2000 považuje Nejvyšší soud České republiky za dobu nezbytně nutnou s přihlédnutím ke stadiu trestního stíhání obžalovaného.

Ze všech výše uvedených důvodů Nejvyšší soud České republiky stížnost obžalovaného podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodnou zamítl. Nejvyšší soud České republiky nerozhodoval o písemném slibu obžalovaného učiněného podle § 73 odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť v tomto řízení mu rozhodování o přijetí či nepřijetí písemného slibu obžalovaného nepřísluší.

Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 26. října 2000



Předseda senátu:

JUDr. Jindřich Urbánek