5 Tdo 997/2003
Datum rozhodnutí: 24.09.2003
Dotčené předpisy:




5 Tdo 997/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. září 2003 o dovolání podaném obviněným M. Š., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 8. 2002, sp. zn. 7 To 378/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 3 T 75/2002, t a k t o :

Podle § 265i odst.1 písm. d) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 10. 7. 2002, sp. zn. 3 T 75/2002, byl obviněný M. Š. společně s obviněným L. L. uznán vinným trestným činem nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák., kterého se dopustili tím, že v období od října 2001 do 12. 4. 2002 v obci T.-D. L., okres F.-M., po předchozí společné dohodě, poté, co na základě kontaktu s dosud nezjištěnými osobami obviněný M. Š. obdržel požadavek převedení přes státní hranici s Polskou republikou vietnamské státní občany, tyto společně s obviněným L. L. doprovázel osobním motorovým vozidlem k blízkosti hranice, kde je obviněný L. L. převedl přes státní hranici mimo vyznačený hraniční přechod, zatímco obviněný M. Š. je po překročení státní hranice přes hraniční přechod očekával na předem sjednaném místě se svým osobním motorovým vozidlem, kterým je pak dovezl do vnitrozemí, za což obdrželi vždy odměnu ve výši 3.500,- Kč každý za jednu takto převedenou osobu, přičemž za uvedené období tímto způsobem zajistili překročení státní hranice s Polskou republikou pro nejméně 20 občanů Vietnamské socialistické republiky, když dne 12. 4. 2002 kolem 20:35 hodin byl obviněný L. L., krátce poté, co převedl vietnamského občana M. N. z České republiky do Polské republiky v úseku poblíž hraničního znaku 1/58/2, v blízkosti státních hranic zadržen na území Polské republiky orgány polské pohraniční stráže, zatímco obviněnému M. Š. se podařilo z místa utéci. Za tento trestný čin byl obviněnému M. Š. uložen trest odnětí svobody v trvání dvaceti čtyř měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků. Podle § 53 odst. 1 tr. zák. a § 54 odst. 1 tr. zák. mu byl dále uložen peněžitý trest ve výši 40.000,- Kč, přičemž pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, byl podle § 54 odst. 3 tr. zák. stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců.

Jako soud odvolací rozhodl ve věci Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 30. 8. 2002, sp. zn. 7 To 378/2002, kterým mj. podle § 256 tr. ř. zamítl odvolání obviněného M. Š. jako nedůvodné.

Shora citovaný rozsudek Krajského soudu v Ostravě a současně i rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku napadl obviněný M. Š. dovoláním podaným prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. Tento svůj mimořádný opravný prostředek následně k výzvě předsedy senátu okresního soudu doplnil podáním, v němž upřesnil, že jeho dovolání směřuje do výroku o vině i trestu rozsudků soudů obou stupňů a opírá se o důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. c), g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení .

Dovolatel v odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že nespáchal trestný čin, za který byl odsouzen, a soud v dané věci neměl k dispozici ucelený řetězec důkazů, na základě nichž by mohl spolehlivě rozhodnout o vině a trestu. Dovolatel zpochybnil věrohodnost výpovědi spoluobviněného L., když tento v jejím průběhu musel požít lék LOCREN, a poukázal na skutečnost, že v době výslechu spoluobviněného nebyl dovolateli ustanoven obhájce. Tento důkaz proto podle jeho názoru nelze považovat za zákonný a použitelný v trestním řízení, souhlasit nelze ani se závěrem že se jednalo o neodkladný úkon. Obhájce navíc nebyl přítomen ani při rozhodování o vzetí dovolatele do vazby. Proto navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené rozsudky a aby podle § 271 odst. 1 tr. ř. sám rozhodl o zproštění obviněného obžaloby.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila práva vyjádřit se písemně k podanému dovolání ve smyslu § 265h odst. 2 věta prvá tr. ř. Podle jejího názoru není vyloučena možnost postupu podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. ř., neboť návrh rozhodnutí dovolacího soudu podle § 271 odst. 1 tr. ř. neodpovídá požadavkům na obsahové náležitosti dovolání. Svými námitkami pak dovolatel zpochybnil přisouzená skutková zjištění a vybočil tak z rámce pouze formálně použitého dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž argumentací nepokrývá ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř., který je použitelný pouze na pozici obviněného. Proto v petitu svého vyjádření navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl a souhlasila s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.

Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr ř.) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.

Jako další bylo třeba posoudit otázku, zda podané dovolání splňuje obsahové náležitosti stanovené v § 265f tr. ř.

Z ustanovení § 265e odst. 1 tr. ř. vyplývá, že dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje, a to u soudu, který rozhodl v prvním stupni, přičemž jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději (§ 265e odst. 2 tr. ř.). Lhůta stanovená podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho dne, který svým jménem nebo číselným označením odpovídá dni, kdy se stala událost, určující počátek lhůty (§ 60 odst. 2 věta první tr. ř.). Připadne-li konec lhůty na den pracovního klidu nebo na den pracovního volna, pokládá se za poslední den lhůty nejbližší příští pracovní den (§ 60 odst. 3 tr. ř.).

Podle § 265f odst. 1 tr. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§ 59 odst. 3 tr. ř.) podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. nebo § 265b odst. 2 tr. ř., o které se dovolání opírá. Podle odst. 2 téhož ustanovení rozsah, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno, a důvody dovolání lze měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání. Podle § 265h odst. 1 tr. ř. nesplňuje-li dovolání obviněného podané jeho obhájcem náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., vyzve je předseda senátu, aby vady odstranili ve lhůtě dvou týdnů, kterou jim zároveň stanoví, a upozorní je, že jinak bude dovolání odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. ř.

V posuzovaném případě byl opis rozhodnutí odvolacího soudu doručen obviněnému dne 26. 9. 2002 a obhájci dne 24. 9. 2002. Dvouměsíční lhůta k podání dovolání podle § 265e tr. ř. obviněnému skončila dnem 26. 11. 2002. Dovolání bylo obviněným, resp. obhájcem podáno k poštovní přepravě dne 22. 10. 2002, tedy v rámci výše uvedené dvouměsíční lhůty. Na základě výzvy soudu I. stupně ve smyslu § 265h tr. ř. doručené obviněnému dne 3. 12. 2002 a obhájci dne 2. 12. 2002 (tedy již po uplynutí zákonné lhůty) pak obviněný dne 4. 12. 2002 doručil soudu I. stupně podání, ve kterém označil rozsah a důvody podaného dovolání. Učinil tak v rámci dvoutýdenní lhůty k odstranění vad dovolání stanovené v § 265h odst. 1 tr. ř., nikoliv však v rámci dvouměsíční lhůty k podání dovolání podle § 265e tr. ř. Jelikož dovolatel v této lhůtě rozsah a důvody dovolání neoznačil, bylo nutno posledně jmenované podání hodnotit jako podání měnící v době po uplynutí lhůty k podání dovolání rozsah a důvody dovolání. Podle § 265f odst. 2 tr. ř. je však tento postup vyloučen.

Ze skutečností shora uvedených je zřejmé, že dovolatel sice dodržel zákonnou lhůtu k podání dovolání, avšak sám v této lhůtě řádně nevymezil rozsah a důvody dovolání jak ukládá ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř. Platí totiž, že podané dovolání se posuzuje podle obsahového hlediska podle stavu, v jakém se nacházelo v okamžiku, kdy dovolací lhůta, ohraničující zároveň i možnost uvádět, měnit a doplňovat dovolací důvody, uplynula.

V dané věci obhájce obviněného doručil doplňující podání po uplynutí stanovené zákonné dvouměsíční lhůty. Nejvyšší soud považuje za nutné uvést, že ani v doplněném podání dovolatel přesně neoznačil výrok rozhodnutí odvolacího soudu, neboť tímto bylo zamítnuto odvolání obviněného, tudíž nebylo znovu rozhodováno o jeho vině a trestu. Rovněž tak v tomto podání chybí slovní vyjádření zákonného označení dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. V petitu dovolání doručeném v zákonné lhůtě pak je chybně označeno ustanovení trestního řádu, týkající se návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu (§ 271 odst. 1 tr. ř.), neboť se týká řízení o jiném mimořádném opravném prostředku a to stížnosti pro porušení zákona. Tyto nesprávnosti resp. neúplnosti dovolání by však samy o sobě nezakládaly důvod podané dovolání odmítnout pro chybějící náležitosti ve smyslu ustanovení § 265i odst. 1 písm. d) tr. ř. Jestliže však obhájce obviněného do uplynutí zákonné dvouměsíční lhůty neodstranil vady podaného dovolání spočívající v neuvedení jeho důvodů, musel Nejvyšší soud dospět k závěru, že v projednávané věci je třeba podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. ř. odmítnout, neboť nesplňuje náležitosti dovolání. V tomto případě jde totiž jednoznačně o vadu, která odporuje výslovnému ustanovení § 265f odst. 2 tr. ř., neboť pokud zákon v citovaném ustanovení nedovoluje změnu dovolacích důvodů po uplynutí zákonné lhůty, tím spíše vylučuje jejich první vymezení po této lhůtě. Dovolání bylo zavedeno novelou trestního řádu provedenou zákonem č. 265/2001 Sb. jako třetí mimořádný opravný prostředek. Jeho zákonná úprava poměrně jednoznačným způsobem upravuje jeho formální náležitosti a předpokládá jejich splnění, což vyjádřila i možností pro obviněné podávat dovolání výlučně prostřednictvím obhájce, jakožto osoby práva znalé. Tento výklad Nejvyššího soudu je rovněž podporován možností dovolacího soudu odmítnout podané dovolání právě z důvodu, nesplňuje-li náležitosti obsahu dovolání podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. ř. Takové rozhodnutí v projednávané věci proto učinil Nejvyšší soud a to v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 24. září 2003

Předsedkyně senátu:

JUDr. Blanka Roušalová