5 Tdo 997/2002
Datum rozhodnutí: 11.12.2002
Dotčené předpisy:




5 Tdo 997/2002

U S N E S E N Í



Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. prosince 2002 o dovolání obviněného R. M., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 9. srpna 2002, sp. zn. 55 To 184/2002, který rozhodoval jako soud odvolací, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 5 T 499/2001, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í:

Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 27. února 2002, sp. zn. 5 T 499/2001, byl obviněný R. M. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák. byl odsouzen podle § 221 odst. 1 tr. zák. za použití § 53 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 tr. zák. k peněžitému trestu ve výměře 10.000,? Kč. Pro případ, že by peněžitý trest nebyl vykonán ve stanovené lhůtě, byl obviněnému stanoven podle § 54 odst. 3 tr. zák. náhradní trest odnětí svobody v trvání dvou měsíců. Podle

§ 228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozenému

P. H., trvale bytem P., P. 8, přechodně bytem L., J. 566, škodu ve výši 25.540,- Kč a poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR, O. p. v L., V. 6, L., škodu ve výši 1.628,- Kč. Uvedený trestný čin obviněný R. M. spáchal tím, že dne 31. 8. 2000 v L. ve večerních hodinách na městském stadionu ve druhé třetině hokejového utkání B. t. L. - SK K. jako obránce SK K. udeřil špičkou hokejky do obličeje ležícího útočníka mužstva B. t. L. P. H., ačkoliv v té době nemanipuloval s pukem, následkem čehož poškozený utrpěl zhmoždění horního rtu, odlomení korunek zubů 1 + 1 pod úrovní gingívy a zhmoždění zubů 2 + 2 s dobou léčení nejméně 14 dní. Proti rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 27. 2. 2002 podal obviněný odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 9. srpna 2002, sp. zn. 55 To 184/2002, podle § 256 tr. řádu zamítnuto.

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 9. srpna 2002, sp. zn. 55 To 184/2002, napadl obviněný R. M. dovoláním podaným prostřednictvím obhájce, a to z důvodu § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Dovolatel vytýká soudům obou stupňů nesprávné hodnocení provedených důkazů, a to zejména v otázce subjektivní stránky trestného činu ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák. Obviněný namítá, že předmětný skutek spáchal v nevědomé nedbalosti a argumentuje tím, že hokej je rychlá a kontaktní hra, při které dochází ke zranění protihráčů, aniž by si hráč měl možnost uvědomit, že v dané situaci může svého protihráče zranit. Soudu prvního stupně pak dále vytýká, že neprovedl další potřebné důkazy, které by mohly blíže objasnit skutkové okolnosti případu.

Dovolatel závěrem svého podání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 9. 8. 2002, sp. zn. 55 To 184/2002, zrušil v celém rozsahu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení a zvážil i možnost postupu podle § 265m odst. 1 tr. řádu a obviněného v celém rozsahu zprostil obžaloby.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání obviněného se podrobně věnoval zejména otázce hodnocení formy zavinění a má za to, že závěr soudu prvního stupně potvrzený následně soudem odvolacím, že obviněný svým jednáním jinému úmyslně ublížil na zdraví, se opírá o neúplný a nedostatečný důkazní fundament. Soud druhého stupně ponechal tuto vadu i přes námitky obviněného uvedené v jeho odvolání bez povšimnutí a stejně tak i absenci formy zavinění v rozhodnutí nalézacího soudu. Státní zástupce ve svém vyjádření uvedl, že odvolací soud rozhodl o zamítnutí řádného opravného prostředku, ačkoliv v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky v neveřejném zasedání podle § 265k odst. 1 tr. řádu zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 9. 8. 2002, sp. zn. 55 To 184/2002, a podle § 265k odst. 1 druhá věta tr. řádu zrušil také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a dále aby postupoval podle § 265l odst. 1 tr. řádu a přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen "Nejvyšší soud") jako soud dovolací zjistil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a v zákonné lhůtě. Podle

§ 265b odst. 1 tr. řádu lze dovolání podat, jen je-li tu některý z důvodů uvedených v písm. a) až l) tohoto ustanovení tr. řádu, pokud není dán důvod dovolání podle

§ 265b odst. 2 tr. řádu, přičemž podle § 265f odst. 1 tr. řádu je třeba v dovolání mimo jiné vymezit i důvod dovolání s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu nebo § 265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá.

Nejvyšší soud z obsahu dovolání zjistil, že obviněný R. M. dovolání podal z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z obsahu dovolání je nepochybné, že obviněný R. M. vytýká napadenému rozhodnutí nesprávná skutková zjištění. Důvodem dovolání však nemůže být nesprávné skutkové zjištění, přestože to zákon výslovně nestanoví, což vyplývá z vymezení důvodů dovolání v § 265b odst. 1 tr. řádu. Právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená ve skutkové větě výroku o vině a blíže rozvedená v odůvodnění rozhodnutí. Nejvyšší soud v řízení o dovolání je zásadně vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav věci zvažuje hmotně právní posouzení. Nejvyšší soud nemůže změnit na základě případného doplnění dokazování nebo jiného hodnocení důkazů provedených v předcházejícím řízení skutková zjištění soudu prvního a druhého stupně.

Závěr o tom, zda tu je zavinění ve smyslu trestního zákona a v jaké formě, je závěrem právním. Tento právní závěr o subjektivních znacích trestného činu se však musí zakládat na skutkových zjištěních soudu prvního, příp. druhého stupně, vyplývajících z provedeného dokazování. Skutečnosti duševního (psychického) života významné pro právní závěr o tom, zda tu je zavinění a v jaké formě, jsou předmětem dokazování právě tak jako všechny ostatní okolnosti naplňující znaky trestného činu (srov. č. 60/1972 Sb. rozh. tr.). Soud prvního stupně vycházel při zjišťování okolností, které mají význam pro závěr o zavinění, ze všech konkrétních okolností, za kterých byl trestný čin spáchán, i ze všech důkazů významných z tohoto hlediska. O tom svědčí odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 27.2. 2002, sp. zn. 5 T 499/2001, v němž okresní soud uvedl, že srozumění obviněného s tím, že svým jednáním může ohrozit či porušit zdraví poškozeného, dovozuje zejména ze vzájemného postavení obviněného a poškozeného v okamžiku útoku, kdy poškozený ležel na zemi, obviněný k němu přijížděl a hokejkou ho dloubl v době, v níž puk byl v rohu kluziště mimo dosah poškozeného, a obviněného nikdo neatakoval. Podle okresního soudu si obviněný musel být vědom toho, že má v rukou natolik důrazný prostředek, že způsobem, kterým jednal, může ohrozit zdraví poškozeného. K tomuto závěru dospěl soud i s přihlédnutím k povaze ledního hokeje jako výrazně kontaktního sportu, přičemž zranění bylo způsobeno po překročení hranice rizika ze hry, které každý hráč při hokeji podstupuje. Soud prvního stupně na základě těchto skutečností dovodil, že se obviněný dopustil trestného činu v nepřímém úmyslu podle § 4 písm. b) tr. zák. a odvolací soud toto zjištění soudu prvního stupně o formě zavinění shledal správným. Z výše uvedených okolností a důkazů soudy obou stupňů učinily právní závěr o zavinění obviněného.

Dovolací soud podotýká, že není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího jinak hodnotit již provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět či opakovat.

Rozhodnutí napadené dovoláním obviněného R. M. nespočívá na nesprávném právním posouzení skutku ani na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, a proto jím uváděný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu není dán. Obviněný totiž nezpochybňuje právní závěry učiněné v napadeném rozhodnutí, ale své výhrady v dovolání zaměřuje výlučně proti správnosti skutkových zjištění, která se stala podkladem pro příslušné právní posouzení skutku, resp. brojí proti tomu, že tato skutková zjištění nejsou správná, že některé důkazy nebyly provedeny a současně napadá i hodnocení provedených důkazů. Je tedy zřejmé, že obviněný R. M. podal dovolání z důvodu, který není výslovně uveden v § 265b odst. 1 tr. řádu.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněného R. M. podané proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 9. srpna 2002, sp. zn. 55 To 184/2002, podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, neboť dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu Nejvyšší soud rozhodl o dovolání v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 11. prosince 2002

Předseda senátu:

JUDr. Jindřich Urbánek