5 Tdo 963/2005
Datum rozhodnutí: 03.08.2005
Dotčené předpisy:




5 Tdo 963/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. srpna 2005 o dovolání obviněného L. P., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 11. 2004, sp. zn. 7 To 560/2004, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 15 T 274/2003, t a k t o :

Podle § 265k odst. 1 tr. ř. s e z r u š u j í usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 11. 2004, sp. zn. 7 To 560/2004, a rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 13. 7. 2004, sp. zn. 15 T 274/2003.

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. s e z r u š u j í všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. s e p ř i k a z u j e Okresnímu soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 13. 7. 2004, sp. zn. 15 T 274/2003, byl obviněný L. P. uznán vinným trestným činem pojistného podvodu podle § 250a odst. 1, 3 tr. zák., kterého se dopustil tím, že dne 20. 1. 2003 v O., na ul. ř. v pobočce A. P., a. s., při uplatnění nároku na plnění z havarijního pojištění hrubě zkreslil pojistnou událost, k níž mělo dojít dne 5. 12. 2002 v době kolem 10:50 hodin na silnici 1. třídy v katastru obce F. n. O., okr. F.- M., na výjezdové větvi nadjezdu ve směru na obec Č., a při níž mělo být při dopravní nehodě poškozeno osobní vozidlo tovární zn. Škoda Fabia, které řídil, a jehož vlastníkem byla společnost Š., s. r. o., kdy však ve skutečnosti k závažnějšímu poškození vozidla došlo jinak, jindy, nezjištěným způsobem, přičemž na základě oznámení škodné události pak A. P., a. s., vyplatila z havarijního pojištění částku 45.591,- Kč.

Za tento trestný čin byl obviněný podle § 250a odst. 3 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 7 měsíců, přičemž podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 1 roku a 6 měsíců. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit způsobenou škodu společnosti A. P., a. s., se sídlem P., Ř. ve výši 45.591,- Kč.

Uvedený rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný L. P. odvoláním, které Krajský soud usnesením ze dne 15. 11. 2004, sp. zn. 7 To 560/2004, podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu ze dne 15. 11. 2004, sp. zn. 7 To 560/2004, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 13. 7. 2004, sp. zn. 15 T 274/2003, podal obviněný L. P. prostřednictvím obhájce JUDr. S. J. dovolání do všech výroků napadeného rozhodnutí z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. V úvodu odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel shrnul dosavadní průběh řízení v této trestní věci a namítl, že soud prvního stupně se odklonil od skutku popsaného v obžalobě i v usnesení o zahájení trestního stíhání a poukázal na s tím související závažný důsledek této změny pro posouzení naplnění znaků trestného činu pojistného podvodu podle § 250a odst. 1, 3 tr. zák. Soud se totiž v dalším řízení nezabýval skutečnou výší škody způsobené poškozené společnosti, když dovolatel v tomto směru i odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 7 Tdo 582/2002. Nalézací soud tedy nesprávně právně posoudil skutek, protože není možné pro případ, že skutečně dojde k pojistné události, o níž uvede pachatel nepravdivé údaje, bez dalšího považovat plnění pojistného poskytnuté pojišťovnou za neopodstatněné v tom smyslu, že jím byla kryta náhrada neexistující škody, když odlišný způsob vzniku škody nemusí nezbytně znamenat, že by pojišťovna neposkytla pojistné plnění na náhradu škody. Škodou způsobenou trestným činem je pak částka, která se rovná rozdílu mezi skutečně poskytnutým plněním na straně jedné a pojistným plněním, které by náleželo s přihlédnutím k jeho důvodnému zkrácení, na straně druhé. Podle názoru obhajoby by mohla být celá částka 45.591,- Kč posouzena jako škoda na majetku pojišťovny pouze v případě, že by v průběhu hlavního líčení bylo prokázáno, že pojišťovna poskytla v této částce pojistné plnění na náhradu škody, která ve skutečnosti vůbec nevznikla. O takový případ ovšem v této kauze nejde. I přesto, že obviněný tyto vady namítal podle svých slov již v odvolacím řízení, odvolací soud jeho odvolání podle § 256 tr. ř. zamítl, když vůbec nevzal v úvahu, že výše škody je znakem skutkové podstaty trestného činu pojistného podvodu podle § 250a odst. 1, 3 tr. zák., významem určení výše škody se vůbec nezabýval a prakticky se ztotožnil s právním závěrem nalézacího soudu. Z toho obviněný dovodil, že je zřejmé, že soudy nesprávně kvalifikovaly zjištěný skutkový stav, pokud za škodu způsobenou trestným činem pokládaly částku 45.591,- Kč odpovídající pojistnému plnění ze strany pojišťovny, když ze zjištěných skutečností neplyne, že by k žádné pojistné události nedošlo a že pojistné plnění bylo v celém rozsahu neoprávněné. Proto je dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s odkazem na důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu a vadné řízení mu předcházející a následně aby postupoval podle § 265l odst. 1 tr. ř. Obviněný dále navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265l odst. 3 tr. ř. rozhodl, aby soud, kterému bude věc přikázána, ji rozhodl a projednal v jiném složení senátu.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, jemuž bylo dovolání obviněného L. P. doručeno ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř., v rámci svého vyjádření k tomuto mimořádnému opravnému prostředku konstatoval, že obviněný se opírá o dovolací důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Ohledně argumentace obviněného pak dospěl k závěru, že výše specifikovanému dovolání lze v zásadě přisvědčit. Dále rozvedl, že především v tzv. skutkové větě je uvedena jako škoda způsobená trestným činem celá částka pojistného plnění poskytnutého pojišťovnou z titulu opravy všech poškození na vozidle, přičemž v téže větě soud připustil, že nepravdivé údaje poskytnuté obviněným se netýkají všech škod na vozidle, nýbrž pouze závažnějšího poškození vozidla. Z toho a contrario plyne, že blíže nespecifikované méně závažné poškození vozidla bylo jako součást pojistné události uvedeno oprávněně. Tato diference skutečně může mít vliv na právní kvalifikaci jednání obviněného a zcela zjevně se bezprostředně dotýká správnosti výroku soudu o náhradě škody. Jestliže částku 45.591,- Kč vyplatila pojišťovna jako pojistné plnění za všechny škody zjištěné na vozidle, potom jistá dosud nespecifikovaná část tohoto plnění byla poskytnuta důvodně a v souladu s pojistnou smlouvou, a to v rozsahu škod způsobených při dopravní nehodě vozidla, která se skutečně stala a byla zjevně zahrnuta do celé obviněným oznámené pojistné události. V tomto směru se státnímu zástupci jeví skutkové konstatování soudu v extrémním rozporu s obsahem provedených důkazů a v důsledku této vady se stává nejistou právní kvalifikace jednání obviněného, přičemž zcela jistě bylo vadně postupováno při hmotně právním posouzení rozsahu způsobené škody a povinností obviněného k její náhradě. Potud je návrh obviněného důvodný. Nelze ovšem akceptovat jeho požadavek, aby soud prvního stupně rozhodoval v jiném složení senátu, když z dostupného spisového materiálu neplyne žádný důvod pro takové opatření.

Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 11. 2004, sp. zn. 7 To 560/2004, jakož i rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 13. 7. 2004, sp. zn. 15 T 274/2003, podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil včetně všech obsahově navazujících rozhodnutí, která vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Ostravě přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Současně vyslovil ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s tím, aby takto Nejvyšší soud učinil i v případě, že rozhodne jiným než navrženým způsobem.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve v souladu se zákonem zkoumal, zda není dán některý z důvodů pro odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 tr. ř., a na základě tohoto postupu shledal, že dovolání ve smyslu § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. je přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], řádně a včas (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.) a splňuje náležitosti dovolání. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v § 265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím tvrzené dovolací důvody, a shledal, že tyto důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. byly uplatněny v souladu se zákonem vymezenými podmínkami. Nejvyšší soud proto přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející.

V ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je vymezen důvod dovolání, který je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). V rámci takto vymezených dovolacích důvodů je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotně právního posouzení. Z takto vymezených dovolacích důvodů vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu těchto ustanovení nemůže být nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. V rámci dovolání podaného z důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. je možné na skutkový stav poukázat pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.

V rámci konkretizace dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolatel uvedl, že pokud nalézací soud zjistil skutek tak, že k závažnějšímu poškození vozidla došlo jinak, jindy, nezjištěným způsobem, měl se zabývat skutečnou výší škody ve vztahu k tomu, že k nějakému poškození vozidla při obviněným uvedené havárii došlo. Toto však neučinil a zmíněné závažné pochybení nenapravil ani odvolací soud v rámci odvolání, a oba soudy tak zcela pominuly skutečnost, že trestným činem skutečně způsobená škoda je v případě § 250a odst. 3 tr. zák. znakem skutkové podstaty a soud se s ní musí v tomto směru vypořádat.

Trestný čin pojistného podvodu podle § 250a odst. 1 tr. zák. spáchá ten, kdo při sjednávání pojistné smlouvy nebo při uplatnění nároku na plnění z takové smlouvy uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí. Pojistného podvodu podle § 250a odst. 2 tr. zák. se pak dopustí ten, kdo úmyslně vyvolá pojistnou událost, nebo kdo stav vyvolaný pojistnou událostí udržuje v úmyslu zvýšit vzniklou škodu. Podle odstavce 3 téhož ustanovení bude pak posouzeno některé z těchto jednání, způsobí-li jím pachatel na cizím majetku škodu nikoliv malou.

Podle skutkového stavu, který vzaly za prokázaný soudy obou stupňů a který je vyjádřen v tzv. skutkové větě výroku o vině v rozsudku nalézacího soudu, obviněný L. P. při uplatnění nároku na plnění z havarijního pojištění hrubě zkreslil pojistnou událost, k níž mělo dojít dne 5. 12. 2002, a při níž mělo být při dopravní nehodě poškozeno osobní vozidlo tovární zn. Škoda Fabia, které řídil, kdy však ve skutečnosti k závažnějšímu poškození vozidla došlo jinak, jindy, nezjištěným způsobem, přičemž na základě oznámení škodné události pak A. P., a. s., vyplatila z havarijního pojištění částku 45.591,- Kč . V návaznosti na tato skutková zjištění nalézací soud uznal obviněného vinným trestným činem pojistného podvodu podle § 250a odst. 1, 3 tr. zák., neboť obviněný při uplatnění nároku na plnění z pojistné smlouvy uvedl hrubě zkreslené údaje a způsobil tak na cizím majetku škodu nikoli malou.

V odůvodnění svého rozhodnutí pak soud prvního stupně mimo jiné uvedl, že na místě, které obviněný označil jako místo dopravní nehody policistům, byly nalezeny čerstvé otěry laku právě z vozidla obžalovaného, a proto bylo jednoznačně konstatováno, že zde ke kontaktu mezi svodidly a vozidlem obviněného došlo, nicméně jednalo se pouze o povrchové vrypy, zatímco hluboké vrypy na vozidle nesly odlišnou výšku a rozteč šroubů svodidel a nejhlubší místa již byla zkorodována. Z uvedeného je zřejmé, že obviněný využil příležitosti, když nalezl místo, kde výška svodidel zhruba podle jeho předběžného odhadu odpovídala hlubším vrypům na vozidle, které se zde nacházely již z předchozí doby, a z tohoto důvodu zřejmě cíleně zinscenoval tuto dopravní nehodu a pravou stranu vozidla znovu poškodil povrchovými čerstvými škrábanci o svodidla. S těmito závěry soudu prvního stupně se ztotožnil odvolací soud, který k tomu dodal, že okresní soud v odůvodnění napadeného rozsudku upravil skutkovou větu a dal výraz naplnění zákonného znaku skutkové podstaty trestného činu pojistného podvodu podle § 250a odst. 1, 3 tr, zák., a to že obviněný hrubě zkreslil pojistnou událost, neboť ke kontaktu vozidla se svodidly došlo, nicméně celá záležitost byla obviněným záměrně zinscenována tak, aby poškození vozidla hradila pojišťovna, nikoli odpovědná osoba, neboť obviněný měl s firmou G., s. r. o., uzavřenou dohodu o hmotné odpovědnosti ze dne 20. 10. 2001. Proto se ztotožnil s právní kvalifikací jednání obviněného jako trestného činu pojistného podvodu podle § 250a odst. 1, 3 tr. zák. a po provedeném odvolacím řízení zamítl odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné.

S těmito právními závěry obou soudů však nelze souhlasit, neboť skutková zjištění soudu první instance uvedená ve skutkové větě výroku o vině, v němž soud prvního stupně připustil, že při dopravní nehodě (pojistné události) bylo poškozeno osobní vozidlo tovární zn. Škoda Fabia, které řídil, kdy však ve skutečnosti k závažnějšímu poškození vozidla došlo jinak, jindy, nezjištěným způsobem, jsou v zásadním rozporu se zjištěními uvedenými v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, o záměrném zinscenování dopravní nehody, a v důsledku toho není dostatečně zřejmé, zda obviněný předmětnou nehodu záměrně zinscenoval, anebo nehoda vznikla v důsledku jeho nedbalosti a obviněný pouze využil příležitosti a jako poškození vozidla vzniklé touto nehodou pojišťovně uvedl i poškození staršího data a vylákal na ní větší pojistné plnění, než na jaké by měl z titulu havarijního pojištění nárok. Tento rozpor ve skutkových zjištěních má pak podstatný význam i pro právní kvalifikaci jednání obviněného a pro stanovení výše způsobené škody.

Nejvyšší soud v této souvislosti považuje za nutné upozornit na to, že v souladu s konstantní judikaturou obecných soudů, pokud by soud dospěl k závěru, že vznik pojistné události byl od počátku fingován a na tomto podkladě bylo poté uplatněno pojistné plnění v určité výši, nebylo by následně podstatné, v jaké výši vznikla škoda při tomto fingovaném vzniku pojistné události, neboť v takovém případě by se na tuto škodu vztahovala výluka z pojištění podle čl. II bod 1 písm. a) Všeobecných pojistných podmínek pro havarijní pojištění motorových a přípojných vozidel A. p., a. s., podle kterého se pojištění nevztahuje na škody, které byly způsobeny úmyslným jednáním pojištěného, pojistníka či jiného oprávněného uživatele nebo jiné osoby jednající z podnětu některé z těchto osob. Jinak řečeno, v posuzované trestní věci by v takovém případě byla rozhodující jen okolnost, že na podkladě fingované pojistné události bylo vůči pojišťovně uplatněno a vyplaceno pojistné plnění ve výši 45.591,- Kč, a nebylo by za této situace již nutné odlišit, v jak velké části poškození vzniklo při fingované nehodě a jaká část byla staršího data. Je tomu tak z důvodu, že by za této situace na pojistné plnění vůbec nevznikl nárok a tudíž by neměla právní význam ani otázka, jaká výše podvodně uplatněného pojistného plnění skutečně odpovídá výši škody, která měla být způsobena fingovanou pojistnou událostí na pojištěném automobilu a jaká výše škody byla na něm způsobena dříve nezjištěným způsobem. V takovém případě by se jednání obviněného posoudilo pouze jako trestný čin pojistného podvodu podle § 250a odst. 2, odst. 3 tr. zák. (nikoli též podle § 250a odst. 1 tr. zák.), přestože bylo zároveň při uplatnění plnění z úmyslně vyvolané pojistné události nepravdivě deklarováno poškození vozidla ve větším rozsahu, než jaké skutečně při předmětné kolizi vozidla se svodidly vzniklo (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 614/2002).

Vzhledem k nejednoznačnosti skutkových zjištění a jejich odlišnému vyjádření jednak v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu první instance a jednak v odůvodnění tohoto rozhodnutí, Nejvyšší soud považuje za nutné poukázat i na druhou možnost právního posouzení jednání obviněného. Pokud by skutková zjištění svědčila naopak pro závěr, že obviněný způsobil předmětnou autonehodu jen svou nedbalostí, což nevylučuje zcela ani znalec RNDr. M. S., který ve svém znaleckém posudku z oboru dopravy, odvětví dopravy silniční, v němž posuzoval technickou přijatelnost obviněným popsaného nehodového děje a z kterého vycházely oba soudy, připustil, že by se takto mohla nehoda stát, byť i jen hrubou chybou v technice jízdy řidiče (viz č. l. 71 spisu), a obviněný by tedy pouze hrubě zkreslil rozsah poškození vozidla, neboť jako součást poškození vzniklého při předmětné dopravní nehodě pojišťovně uvedl i poškození staršího data a závažnějšího charakteru, které však vzniklo jindy, jinde a jiným způsobem, jak uvádí nalézací soud ve zmíněné skutkové větě výroku o vině, bylo by potřeba vypořádat se s konkrétní výší škody způsobené dovolatelovým jednáním a zohlednit, jaká část uplatněného pojistného plnění by byla v této situaci oprávněná, a jaká skutečná škoda tedy pojišťovně po odečtení oprávněného pojistného plnění byla obviněným reálně způsobena. Jinými slovy, dřívější závažnější poškození vozidla uplatněné jako součást pojistné události nemusí nezbytně znamenat, že by pojišťovna vůbec neposkytla pojistné plnění na náhradu škody.

Pro úplnost pokládá Nejvyšší soud za vhodné konstatovat, že podle Všeobecných pojistných podmínek pro havarijní pojištění motorových a přípojných vozidel A. p., a. s., jsou v čl. XII bod 1 uvedeny důvody, na základě nichž pojišťovna může snížit pojistné plnění (např. jestliže pojistník, pojištěný nebo jimi pověřená osoba nepravdivě nebo neúplně uvede podstatné skutečnosti, týkající se vzniku nároků na plnění nebo jeho výši). Pachatel trestného činu pojistného podvodu podle § 250a odst. 1 tr. zák. tedy může svým jednáním, které spočívá v uvedení nepravdivých údajů při uplatnění nároku na plnění z pojistné smlouvy, dosáhnout toho, že pojišťovna poskytne pojistné plnění v celém rozsahu, ačkoli ve skutečnosti tu je důvod k jeho snížení. Škodou způsobenou trestným činem pak je částka, která se rovná rozdílu mezi skutečně poskytnutým pojistným plněním na straně jedné a pojistným plněním, které by náleželo s přihlédnutím k jeho důvodnému snížení, na straně druhé. Za škodu by tedy nebylo možné bez dalšího považovat celou výši poskytnutého pojistného plnění, bylo-li by zřejmé, že k pojistné události došlo a že nárok na pojistné plnění vznikl, byť v nižší částce (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 580/2002, uveřejněné pod č. 29/2003 Sb. rozh. tr.).

Na základě výše rozvedených závěrů Nejvyšší soud shledal, že podané dovolání je důvodné, neboť s ohledem na rozporná skutková zjištění učiněná ve výroku o vině a v odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 13. 7. 2004, sp. zn. 15 T 274/2003, která mají ze shora uvedených důvodů zásadní význam pro správnou právní kvalifikaci skutku, spočívá rozhodnutí ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. na nesprávném právním posouzení skutku, kvalifikovaného jako trestný čin pojistného podvodu podle § 250a odst. 1, 3 tr. zák. Napadené usnesení odvolacího soudu, jímž bylo zamítnuto odvolání obviněného jako nedůvodné, je rozhodnutím, jemuž předcházelo řízení, v kterém byl dán uvedený důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a tím je toto usnesení vadné ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

Pokud obviněný v podaném dovolání také požadoval, aby soud prvního stupně rozhodoval dále ve věci v jiném složení senátu, neshledal Nejvyšší soud v souladu s návrhem státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství tento požadavek důvodným, když ze spisového materiálu s přihlédnutím k vytknutým vadám neplyne žádný důvod pro takové rozhodnutí. Nakonec ani obviněný v dovolání k tomuto svému požadavku neuvedl žádné důvody.

Nejvyšší soud proto podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 11. 2004, sp. zn. 7 To 560/2004, i rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 13. 7. 2004, sp. zn. 15 T 274/2003. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a současně podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Ostravě, aby věc znovu projednal a rozhodl. Toto rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání, neboť vzhledem k charakteru vytknutých vad je zřejmé, že je nelze odstranit ve veřejném zasedání.

V novém řízení je Okresní soud v Ostravě povinen vypořádat se odpovědně se všemi shora vytknutými pochybeními. Přitom si tento soud především na základě provedených důkazů, které zhodnotí ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř., ujasní skutková zjištění, včetně výše způsobené škody, a teprve poté učiní odpovídající právní závěry, v rámci nichž bude možno náležitě vymezený skutek právně kvalifikovat ve smyslu shora uvedených právních názorů Nejvyššího soudu.

V té souvislosti Nejvyšší soud považuje za nutné zdůraznit, že z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, ale ani z usnesení odvolacího soudu nelze jednoznačně zjistit, z jakých konkrétních provedených důkazů a skutkových zjištění z nich vyplývajících byl učiněn závěr nalézacího soudu o úmyslu obviněného cíleně zinscenovat předmětnou dopravní nehodu a tím úmyslně vyvolat pojistnou událost, když jak již bylo shora konstatováno znalecký posudek znalce RNDr. M. S. z oboru dopravy, odvětví dopravy silniční, k tomuto závěru nedává dostatečný podklad. Je proto třeba, aby Okresní soud v Ostravě postupoval i v tomto směru důsledně v souladu s ustanovením § 125 odst. 1 tr. ř., které stanoví, že v odůvodnění rozsudku soud stručně vyloží, které skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, zejména pokud si vzájemně odporují. Z odůvodnění musí být patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu.

Pouze pro úplnost je třeba uvést, že při novém projednání a rozhodnutí věci je Okresní soud v Ostravě povinen se řídit ustanovením § 265s tr. řádu, podle kterého je orgán činný v trestním řízení, jemuž věc byla přikázána k novému projednání a rozhodnutí, vázán právním názorem, který vyslovil ve svém rozhodnutí Nejvyšší soud, a je povinen provést úkony a doplnění, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil. Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí bylo zrušeno jen v důsledku dovolání podaného ve prospěch obviněného, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 3. srpna 2005

Předseda senátu:

Doc. JUDr. Pavel Šámal, Ph.D.