5 Tdo 963/2003
Datum rozhodnutí: 24.09.2003
Dotčené předpisy:




5 Tdo 963/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. září 2003 o dovolání obviněného Ing. V. Z., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 3. 3. 2003, sp. zn. 2 To 964/2002, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 6 T 51/2002, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný Ing. V. Z. byl rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 10. 9. 2002, sp. zn. 6 T 51/2002, uznán vinným pokusem trestného činu pletich při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 8 odst. 1 k § 128a odst. 1 tr. zák. a trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle § 128a odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků. Výkon trestu byl obviněnému podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu tří let. Dále byl obviněnému podle § 49 odst. 1 tr. zák. a § 50 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkcí vedoucích pracovníků v orgánech státní správy na dobu šesti let.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný Ing. V. Z. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 3. 3. 2003, sp. zn. 2 To 964/2002, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek zrušil v celém výroku o trestu a za podmínek § 259 odst. 3 tr. řádu odsoudil obviněného Ing. V. Z. podle § 128a odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců. Výkon trestu byl obviněnému podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let. Dále byl obviněnému podle § 49 odst. 1 tr. zák. a § 50 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkcí vedoucích pracovníků v orgánech státní správy na dobu čtyř let.

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci napadl obviněný Ing. V. Z. dovoláním, které podal prostřednictvím svého obhájce z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněný v dovolání namítl, že skutkový stav vymezený ve výroku o vině neobjasňuje některé potřebné skutkové otázky pro použitou právní kvalifikaci, která je v důsledku toho nesprávná. Podle obviněného nebyl prokázán úmysl způsobit jinému škodu nebo opatřit sobě nebo jinému prospěch. Stejně nebyl prokázán ani motiv jeho jednání. Dále podle obviněného chybí zjištění, kdo mohl být soutěžitelem a kdo získal nebo měl získat přednost či výhodnější podmínky. V dovolání také podrobně rozebírá otázku veřejného činitele a dochází k závěru, že pokud jednal s ředitelem Ú. s. p. N. z. Mgr. M. H., neměl postavení veřejného činitele.

Ze všech těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky rozsudek Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 3. 3. 2003, sp. zn. 2 To 964/2002, podle § 265l odst. 1, 2 tr. řádu v celém rozsahu zrušil a sám podle § 265m odst. 1 tr. řádu rozhodl tak, že ho zprostí v plném rozsahu obžaloby pro pokus trestného činu pletich při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 8 odst. 1 k § 128a odst. 1 tr. zák a pro trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák.

Nejvyšší státní zástupkyně ve vyjádření k dovolání obviněného Ing. V. Z. uvedla, že obviněný své výhrady o nenaplnění skutkových podstat trestných činů buduje na jiných skutkových závěrech, než k jakým dospěly oba soudy a jak jsou zakotveny v popisu skutku. Je přesvědčena, že se závěry soudů prvního i druhého stupně ve vztahu k hodnocení provedených důkazů je možno souhlasit. Nejvyšší státní zástupkyně poukazuje na to, že ke všem výhradám dovolatele se již vyjádřil ve svém rozhodnutí odvolací soud, neboť tvořily základ jeho odvolání a nyní podané dovolání je v podstatě pouhým opakováním již zamítnutého řádného opravného prostředku. Proto navrhla, aby dovolání obviněného Ing. V. Z. bylo podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítnuto.

Nejvyšší soud jako soud dovolací především zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 tr. řádu, protože ve věci bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozhodnutí uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. řádu, dovolání bylo podáno prostřednictvím obhájce a obsahuje obligatorní náležitosti dovolání stanovené v § 265f tr. řádu.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.

V mezích tohoto zákonného dovolacího důvodu je možné namítat nesprávnost právní kvalifikace skutku zjištěného soudem jenom v případech, kdy skutek byl nesprávně právně posouzen jako trestný čin, ačkoliv nešlo o žádný trestný čin nebo šlo o jiný trestný čin, než jakým byl obviněný uznán vinným. Nejvyšší soud České republiky není další odvolací instancí, která by v rámci dovolacího řízení měla nahrazovat, případně doplňovat činnost soudu prvního stupně a provádět procesní úkony směřující ke skutkovému zjištění, hodnocení důkazů či doplnění dokazování. Hodnocení, zda byl skutek nesprávně právně posouzen nebo zda rozhodnutí je založeno na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, je zpravidla závislé na tom, jak byl skutek popsán ve výroku o vině a zda popis skutku odpovídá použité právní kvalifikaci. To v podstatě znamená, že s odkazem na tento dovolací důvod lze vytýkat výhradně vady právní. Nelze však již namítat vady skutkové, například vadné hodnocení důkazů nebo neúplnost dokazování.

Z obsahu podaného dovolání je zřejmé, že obviněný opřel část dovolání o námitky, které vytýkají neúplnost dokazování a nesprávné hodnocení důkazů, s cílem dosáhnout takového hodnocení důkazů, které by mělo navodit změnu ve skutkovém zjištění a ovlivnit tak následnou právní kvalifikaci. Je tedy zřejmé, že se jedná výlučně o námitky skutkové povahy. Stručně lze v tomto směru poukázat na námitky obviněného Ing. V. Z., že skutkový stav vymezený ve výroku o vině neobjasňuje některé potřebné skutkové otázky, že nebyl prokázán úmysl způsobit jinému škodu nebo opatřit sobě nebo jinému prospěch a nebyl prokázán ani motiv jeho jednání. Takové výhrady však nejsou námitkami podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale jsou námitkami, které nelze podřadit pod žádný z dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. 1 tr. řádu. Pokud by dovolání bylo podáno jen z těchto důvodů, bylo by nutné je odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, a to jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu.

Obviněný Ing. V. Z. však současně uplatnil i výhradu vztahující se k otázce, zda měl postavení veřejného činitele při jednání s ředitelem ústavu, což je námitka týkající se hmotně právního posouzení, která formálně odpovídá dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.

Otázkou, zda obviněný Ing. V. Z. jednal jako veřejný činitel ve smyslu § 89 odst. 9 tr. zák., se velice podrobně a vyčerpávajícím způsobem zabývaly soudy prvního i druhého stupně. Nejvyšší soud se s těmito závěry plně ztotožnil a v celém rozsahu na tyto závěry odkazuje. Nejvyšší soud v souladu s těmito závěry konstatuje, že ze skutkových zjištění, na které poukázaly oba soudy, jednoznačně vyplývá, že obviněný Ing. V. Z. jednal ve vztahu k řediteli Ú. s. p. N. Z. Mgr. M. H. v postavení veřejného činitele ve smyslu § 89 odst. 9 tr. zák. a § 158 odst. 1 tr. zák.

Ze zjištěného skutkového stavu uvedeného ve výroku rozsudku soudu prvního stupně i v odůvodněních obou rozsudků vyplývá, jak na to již poukázal soud druhého stupně, že obviněný Ing. V. Z. jako vedoucí referátu sociálních věcí Okresního úřadu v O. se pokusil zmanipulovat veřejnou soutěž protiprávním obejitím regulí s cílem, aby veřejnou soutěž vyhrála předem určená, obviněným protěžovaná a tím i neoprávněně zvýhodňovaná T. t. s., s. r. o., přičemž se snažil vyloučit konkurenci při ucházení se o zakázku, kterou by neregulérním způsobem získala výše uvedená společnost, a tím by dosáhla i materiální a nemateriální výhody (např. obrat, zisk, reklamu), čímž by zcela nepochybně získala i neoprávněný prospěch. Takto popsanému skutkovému stavu odpovídá právní kvalifikace pokusu trestného činu pletich při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 8 odst. 1 k § 128a odst. 1 tr. zák. i trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák.

Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné, aniž bylo třeba, aby dovolací soud prováděl úkony pro objasnění věci nebo dokonce doplňoval dokazování ve veřejném zasedání podle § 265r odst. 7 tr. řádu. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 24. září 2003

Předseda senátu:

JUDr. František Púry

Vypracoval:

JUDr. Jiří Šoukal