5 Tdo 962/2015
Datum rozhodnutí: 19.08.2015
Dotčené předpisy: § 205 odst. 2 tr. zákoník, § 228 odst. 1 tr. zákoník, § 178 tr. zákoník



5 Tdo 962/2015-24

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 8. 2015 o dovolání, které podal obviněný J. J. , proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 4. 2015, sp. zn. 50 To 119/2015, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 6 T 76/2014, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný J. J. byl rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 20. 2. 2015, sp. zn. 6 T 76/2014, uznán vinným pod bodem 1. výroku o vině přečinem krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, pod body 3. a 4. výroku o vině přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku a přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Za ně byl obviněný odsouzen podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 24 měsíců. Pro jeho výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.

Obviněný spáchal trestné činy uvedené pod bodem 1. výroku o vině v citovaném rozsudku tím, že v N. S. na železniční trati mezi N. S. a S. v přesně nezjištěné době od 22. 9. 2014 do 23. 9. 2014 mezi 0,310 a 0,335 km po předchozí domluvě s obviněnými M. B. a J. J. oddělili kleštěmi 25 m kabelu typu TCEKEZE 3P1 pro železniční obvod, odtáhli ho a uschovali do křoví. Odcizením kabelu způsobili poškozené obchodní společnosti Správa železniční dopravní cesty škodu ve výši 3 569,50 Kč a poškozením železničního obvodu další škodu ve výši 41 115 Kč.

Trestné činy uvedené pod bodem 3. a 4. výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně spáchal obviněný v N. S. dvěma útoky v době od 8. 10. 2014 do 13. 10. 2014. V prvním případě vykopl 4 dřevěné plaňky u vstupní branky a vnikl na zahradu a následně do nezajištěného dřevěného přístavku, z něhož odcizil věci specifikované ve výroku o vině v celkové hodnotě 8 250 Kč. V druhém případě obviněný vnikl do dvou nezajištěných kůlen situovaných na pozemku u rodinného domu, které prohledal a z nichž odcizil dvě motorové pily a AKU vrtačku značky Bosch, vše v celkové hodnotě 2 000 Kč.

V adhezním řízení pak soud prvního stupně podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 1 tr. řádu rozhodl o nárocích poškozených na náhradu škody způsobené trestným činem.

Pro úplnost je na místě ještě uvést, že stejným rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu dalších obviněných.

Proti zmíněnému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 13. 4. 2015, sp. zn. 50 To 119/2015, tak, že je podle § 256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl.

Toto usnesení odvolacího soudu napadl obviněný J. J. prostřednictvím svého obhájce dovoláním, které opřel o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněný nesouhlasí s výrokem napadeného rozhodnutí a s jeho odůvodněním, protože podle jeho názoru byl odsouzen jen na základě výpovědi spoluobviněného J. J. z přípravného řízení, která je nevěrohodná. Dovolatel poukázal na to, že jmenovaný spoluobviněný v pozdější fázi trestního stíhání znovu vypovídal a obviněného J. J. již neoznačil za spolupachatele. Podle dovolatele nelze závěr o jeho vině postavit ani na výpovědi svědka P. H., kterou soud prvního stupně také argumentoval, protože ta je nelogická. Skutečnosti vyplývající ze svědecké výpovědi poškozeného B. M. pak obviněného neusvědčují vůbec. Jestliže tedy soud prvního stupně hodnotil důkazy v rozporu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. řádu, považuje obviněný postup odvolacího soudu, který konstatoval, že je vázán tímto hodnocením, za vadný. Obviněný závěrem svého dovolání navrhl Nejvyššímu soudu, aby vydal toto rozhodnutí: Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 4. 2015 čj. 50 To 119/2015 se zrušuje a věc se přikazuje Krajskému soudu v Plzni, aby věc znovu v potřebném rozsahu projednal a rozhodl .

K dovolání obviněného se vyjádřila státní zástupkyně působící u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle ní se obviněný prakticky výlučně zabývá otázkami skutkovými, zejména se domáhá odlišného způsobu hodnocení zásadních důkazů, ačkoli uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jenž předpokládá existenci vady v použití hmotného práva na učiněná skutková zjištění. Námitky obviněného tedy neodpovídají citovanému dovolacímu důvodu a nelze je podřadit ani pod jiný důvod dovolání. Vzhledem k tomu státní zástupkyně navrhla Nejvyššímu soudu, aby podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl dovolání obviněného, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu.

Nejvyšší soud po zjištění, že byly splněny všechny formální a obsahové podmínky k podání dovolání, dospěl k následujícím závěrům.

Pokud jde o dovolací důvod, obviněný J. J. opírá své přesvědčení o jeho naplnění o ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Tento dovolací důvod je dán tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad k závěru, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin se jedná. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, které lze dovodit za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo.

Předpokladem naplnění uplatněného dovolacího důvodu je tedy nesprávný výklad a použití hmotného práva, ať již jde o hmotněprávní posouzení skutku nebo o hmotněprávní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů a jejich hodnocení, jehož nesprávnost obviněný namítá ve vztahu k výpovědím spoluobviněného J. J. a svědků P. H. a B. M., však upravují předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení § 2 odst. 5, 6, § 89 a násl., § 207 a násl. a § 263 odst. 6, 7 tr. řádu. Je tedy zřejmé, že obviněný J. J. opřel své dovolání o hmotněprávní dovolací podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu pouze formálně, fakticky ovšem nevytýká napadenému rozhodnutí ani řízení mu předcházejícímu žádnou hmotněprávní vadu, nýbrž předkládá dovolacímu soudu vlastní verzi skutkového děje. Jeho námitky, které navíc zcela kopírují odvolací námitky, s nimiž se náležitě vypořádal již odvolací soud, proto neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu. Pro úplnost je pak na místě uvést, že nejsou relevantní ani ve vztahu ke zbývajícím dovolacím důvodům taxativně vypočteným v ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu.

Nad rámec shora uvedeného Nejvyšší soud k námitkám obviněného stručně konstatuje, že soudy nižších stupňů zcela logicky vysvětlily, proč uvěřily první výpovědi spoluobviněného J. J. učiněné v přípravném řízení dne 22. 10. 2014 a naopak jeho výpověď u hlavního líčení pokládají za účelově zkreslenou ve prospěch obviněného (viz s. 11 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a s. 4 odůvodnění usnesení odvolacího soudu). Se stejnou přesvědčivostí se soudy vypořádaly i s výpovědí svědka P. H.. V souvislosti s ní správně poukázaly i na skutečnost, že úřední záznam o podaném vysvětlení podle § 158 odst. 6 tr. řádu ze dne 28. 11. 2014 (č. l. 11 trestního spisu) zásadně nemá hodnotu svědecké výpovědi, a proto nelze s poukazem na jeho obsah zpochybňovat věrohodnost tvrzení svědka, který po zákonném poučení, vědom si trestněprávních následků křivé svědecké výpovědi, popsal průběh skutkového děje jinak, než jak to učinil v podaném vysvětlení.

Na podkladě všech popsaných skutečností dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný J. J. i přes svůj formální poukaz na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu podal dovolání z jiných než zákonem stanovených důvodů. Proto Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl dovolání obviněného, aniž byl oprávněn věcně přezkoumat zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a správnost řízení, které mu předcházelo. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu rozhodl Nejvyšší soud o dovolání obviněného v neveřejném zasedání.


P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 19. 8. 2015


JUDr. František P ú r y, Ph.D.
předseda senátu

Vypracovala:
JUDr. Pavla A u g u s t i n o v á