5 Tdo 961/2015
Datum rozhodnutí: 23.09.2015
Dotčené předpisy: § 147 odst. 1 tr. zákoník, § 147 odst. 2 tr. zákoník, § 274 odst. 1 tr. zákoník, § 274 odst. 2 tr. zákoník



5 Tdo 961/2015-28
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. září 2015 o dovolání, které podal obviněný J. L. , proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 4. 2015, sp. zn. 11 To 50/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 14 T 15/2013, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného J. L. o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í :
Rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. 14 T 15/2013, byl obviněný J. L. uznán vinným pod bodem 1a) výroku o vině přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, 2 tr. zákoníku, v bodě 1b) výroku o vině přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku.

Těchto přečinů se měl obviněný dopustit ve stručnosti tím, že dne 2. 6. 2012 ve 23:40 hodin jako řidič osobního automobilu, na křižovatce s hlavní pozemní komunikací, nerespektoval ve směru od Z. dopravní značku P4 Dej přednost v jízdě a vjel do křižovatky s ulicí K. v době, kdy z pravé strany od centra J. přijížděl další osobní automobil řízený R. S., takže došlo ke střetu vozidel a automobil řízený R. S. změnil směr jízdy vpravo, vyjel mimo komunikaci a narazil do oplocení pozemku a do domu čp. , při nehodě utrpěl R. S. kominutivní zlomeninu základního článku palce pravé ruky, a v důsledku tohoto zranění byl po dobu jednoho měsíce podstatně omezen v úchopové schopnosti pravé ruky, jeho spolujezdkyně Š. S. utrpěla zranění levého boltce a zlomeninu kosti člunkové s následným omezením pohybu po dobu 6 až 8 týdnů, další spolujezdkyně M. S. utrpěla otřes mozku a zlomeninu nosních kostí, což si vyžádalo léčení po dobu 4 týdnů, a spolujezdkyně obviněného G. T. utrpěla tržnězhmožděnou ránu čela a horního očního víčka vpravo, zlomeninu nadočnicového oblouku vpravo, podvrtnutí levého kolene, pohmoždění levého ramene a paže a tříštivou zlomeninu hlavičky fibuly vlevo, takže se musela podrobit operaci a do 28. 3. 2013 musela používat k chůzi berle, přičemž tohoto jednání se dopustil přesto, že v době nejdéle 24 hodin před jízdou si aplikoval psychotropní látku obsahující metamfetamin a amfetamin, a množství těchto látek zjištěných v krvi podstatně snížilo jeho schopnost řídit motorové vozidlo.

Protiprávní jednání pod bodem 2) výroku o vině spočívalo v tom, že obviněný dne 2. 11. 2014 v 9:40 hodin řídil v katastru obce B. T. osobní automobil a mezi obcemi N. L. a L. nezvládl pravotočivou zatáčku a vyjel vlevo mimo komunikaci, kde narazil do kovového zábradlí, přičemž nedošlo k žádné škodě, a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl ovlivněn požitím psychotropní látky obsahující methylamfetamin, amfetamin a efedrin, a v krvi zjištěné množství vyvolalo u něj stav, kdy nebyl způsobilý k řízení motorových vozidel.

Za tuto trestnou činnost a dále za přečin zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Náchodě ze dne 6. 6. 2013, sp. zn. 3 T 138/2013, za přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Jičíně ze dne 27. 6. 2013, sp. zn. 2 T 87/2013, za přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, za nějž byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 1 T 110/2013, a za další přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Jičíně ze dne 1. 7. 2013, sp. zn. 8 T 94/2013, byl obviněný odsouzen podle § 147 odst. 2 a § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání tří let a šesti měsíců, pro jehož výkon jej soud zařadil do věznice s ostrahou podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Současně byl obviněnému podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu čtyř let.

Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku soud zrušil výroky o trestu uložené obviněnému trestním příkazem Okresního soudu v Náchodě ze dne 6. 6. 2013, sp. zn. 3 T 138/2013, trestním příkazem Okresního soudu v Jičíně ze dne 27. 6. 2013, sp. zn. 2 T 87/2013, rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 1 T 110/2013, a dále trestním příkazem Okresního soudu v Jičíně ze dne 1. 7. 2013, sp. zn. 8 T 94/2013, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Obviněnému byla dále podle § 228 odst. 1 tr. řádu uložena povinnost k náhradě škody jmenovaným zdravotním pojišťovnám, přičemž Zdravotní pojišťovna Ministerstva vnitra byla podle § 229 odst. 2 tr. řádu se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti tomuto rozsudku si obviněný podal odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 14. 4. 2015, sp. zn. 11 To 50/2015 tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu. Podle § 259 odst. 3 tr. řádu nově rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině obviněnému uložil za přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, 2 tr. zákoníku, přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku, a dále za sbíhající se přečiny zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Náchodě ze dne 6. 6. 2013, sp. zn. 3 T 138/2013, maření výkonu soudního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Jičíně ze dne 27. 6. 2013, sp. zn. 2 T 87/2013, maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 1 T 110/2013, maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Jičíně ze dne 1. 7. 2013, sp. zn. 8 T 94/2013, a za přečin vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Semilech ze dne 20. 8. 2014, sp. zn. 2 T 84/2014, podle § 147 odst. 2 a § 43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání tří let a šesti měsíců. Pro jeho výkon byl zařazen podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl dále obviněnému opět uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu čtyř let. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku soud dále zrušil výroky o trestu uložené obviněnému shora vyjmenovanými trestními příkazy a rozsudky. Odvolací soud ponechal zcela nedotčen výrok o náhradě škody, jak byl vysloven soudem prvního stupně.

Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové napadl obviněný dovoláním prostřednictvím svého obhájce JUDr. Jana Kubečky. Tento svůj mimořádný opravný prostředek opřel o důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.

Ke skutku popsanému pod bodem 1) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně obviněný zopakoval svou dosavadní obhajobu s tím, že odmítl vědomé požití návykové látky a zdůraznil, že ani znalec zcela nevyloučil možnost pasivní inhalace daných látek obviněným bez jeho zavinění. Stejně tak poukázal na možnou záměnu odebraných vzorků krve, k níž mělo dojít v průběhu jeho hospitalizace v nemocnici. Odmítl průkaznost velmi stručných vyjádření tohoto zdravotnického zařízení, které možnost záměny vyloučilo. Rovněž nesouhlasil se závěrem soudů týkajícím se skutku pod bodem 2) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, a trval na tom, že v okamžiku havárie vozidlo neřídil. Jediným usvědčujícím důkazem byla pro soudy výpověď svědka J. P., kterou není možné považovat za věrohodnou a především dostačující pro jeho odsouzení. Upozornil na to, že takový nedostatek přesvědčivých důkazů nelze nahradit odkazem na předchozí trestní minulost obviněného.

U obou skutků tak podle obviněného mělo dojít k nesprávnému hmotně právnímu posouzení věci, navrhl proto, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 4. 2015, sp. zn. 11 To 50/2015, i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Náchodě ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. 14 T 15/2013 a aby tomuto soudu věc vrátil k doplnění důkazního řízení, případně, aby sám rozhodl tak, že se obviněný uznává vinným toliko přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti u skutku uvedeného pod bodem 1), a za toto jednání mu uložil přiměřený souhrnný trest, zatímco u skutku uvedeného pod bodem 2) obviněného zprostil obžaloby.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného obsahuje zákonné náležitosti a byly splněny i všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení v této věci.

Svůj mimořádný opravný prostředek opřel obviněný o důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který je určen k nápravě vad spočívajících v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Vytýkané vady napadeného rozhodnutí či jemu předcházejícího řízení tak musí spočívat v tom, že skutek, jímž byl obviněný uznán vinným, naplňuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, event. nenaplňuje znaky žádného trestného činu. O jiné nesprávné hmotně právní posouzení jde tam, kde soudy posoudily určitou skutkovou okolnost podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo. V rámci řízení o dovolání, které je mimořádným opravným prostředkem, jímž lze zvrátit již pravomocné rozhodnutí soudu, není možné se dožadovat změny skutkových zjištění soudů nižších stupňů. Nejvyšší soud je při projednání dovolání zásadně vázán skutkovým stavem, který se stal podkladem pro napadené rozhodnutí, a je vyjádřen ve výroku o vině. Dovolatel tak může vytýkat vadu právního posouzení skutku tak, jak byl zjištěn soudy, nikoli v té podobě, jak je skutkový stav tvrzen obviněným. Otázka rozsahu dokazování i způsobu hodnocení jednotlivých provedených důkazů soudy tak nemůže být předmětem dovolacího přezkumu. Jedná se o procesní postup soudů upravený v ustanoveních § 2 odst. 5, 6, § 89 a násl., § 207 a násl. a § 263 a násl. tr. řádu.

Jak již bylo naznačeno, obviněný použil ve svém dovolání zcela shodnou argumentaci, kterou uplatnil již ve svém řádném opravném prostředku, a která byla součástí jeho obhajoby po celou dobu trestního stíhání. Soudy obou stupňů přitom v odůvodnění napadených rozhodnutí podrobně vyložily své úvahy nejen ve vztahu k jednotlivým provedeným důkazům, ale rovněž pečlivě zhodnotily obsah dokazování, jež bylo na pokyn odvolacího soudu ještě doplněno v rámci nového řízení před okresním soudem po zrušení prvního odsuzujícího rozsudku v této věci. Tím byly odstraněny veškeré pochybnosti jednak o způsobilosti obviněného řídit v době první nehody automobil a rovněž zcela nesporné ovlivnění obviněného návykovou látkou v době jízdy. Otázka osoby řidiče v případě druhého skutku popsaného ve výroku o vině byla soudy zkoumána nejen na podkladě neměnných výpovědí svědka J. P., ale též jednoho ze zasahujících policistů V. T., které pak logicky zapadaly do situace zjištěné na místě nehody. Ve způsobu hodnocení všech důkazů soudem prvního stupně neshledal (správně) ani odvolací soud žádnou okolnost, která by mohla zpochybnit úvahy vysvětlené v odůvodnění jeho rozsudku. Soud druhého stupně ještě doplnil argumentaci vyvracející všechny námitky obviněného, jimiž se snažil vyvinit ze skutku pod bodem 2) výroku o vině a též z požití omamné či návykové látky u prvního ze skutků, jimiž byl uznán vinným.

Krajský soud v Hradci Králové se nejprve vypořádal s tvrzením obviněného, že u skutku popsaného pod bodem 1) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně před jízdou vozidlem nepožil vědomě žádnou omamnou či psychotropní látku. Důvodně soud navázal na úvahy soudu prvního stupně velmi pečlivě popsané na str. 5 jeho rozsudku, a konstatoval, že citované tvrzení bylo zcela vyvráceno znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie. Znalcem PharmDr. Viktorem Voříškem byla totiž v jeho výpovědi u hlavního líčení (srov. č. l. 272 tr. spisu) hladina amfetaminu zjištěná v krvi obviněného označena za příliš vysokou pro obviněným tvrzené pasivní kouření . Taktéž verze o záměně vzorků krve obviněného byla vyloučena vyjádřením Ústavu klinické biochemie a diagnostiky Fakultní nemocnice v Hradci Králové, z jejíž zprávy (viz čl. l. 377 tr. spisu) je zřejmé, že záměna vzorků s jinou osobou jménem J. B. nebyla ani z časových důvodů vůbec možná.

Krajský soud v napadeném rozsudku u skutku popsaného pod bodem 2) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně reagoval taktéž na verzi obhajoby obviněného, podle které dané vozidlo neřídil, ale naopak seděl na zadním sedadle. Nad rámec důvodů odmítnutí této verze obviněného soudem na str. 6 napadeného rozsudku odvolací soud zdůraznil, že nebyly zjištěny žádné okolnosti vyvracející tvrzení majitele havarovaného vozidla J. P., který podrobně popsal sled jednotlivých událostí předmětného dopoledne, kdy na žádost obviněného J. L. mu přenechal řízení svého vozidla, přičemž ten se po kolizi vozidla rychle přemístil na zadní sedadlo mezerou mezi předními sedadly. Tento důkaz je pak podepřen svědeckou výpovědí policisty F. T., který v rámci své služby monitorování silničního provozu předmětné vozidlo až do havárie sledoval a následně vykonával potřebné úkony na místě nehody. Uvedený svědek přitom objasnil, že místo řidiče bylo v okamžiku jeho příchodu k vozidlu prázdné, na sedadle spolujezdce seděl připoutaný J. P., za ním Z. Š. a vedle něj obviněný. Svědek Z. Š., který v průběhu jízdy spal, současně vypověděl, že obviněný vedle něj seděl až v okamžiku přítomnosti zasahujících policistů. Všechny tyto provedené důkazy tedy mají vzájemnou návaznost a poskytují logický podklad pro závěr, že vozidlo v okamžiku nehody řídil právě obviněný J. L.

Ve svém mimořádném opravném prostředku tedy obviněný pouze předložil svojí verzi skutkového stavu, která by pro něj vyznívala příznivěji, avšak je zcela odlišná od zjištění soudů, jak jsou popsána ve výroku o vině Okresního soudu v Náchodě. V návaznosti na výše poskytnutý výklad dovolacího důvodu lze zopakovat, že ani uplatněný, ani žádný z ostatních dovolacích důvodů neumožňuje skutkové přezkoumání napadených rozhodnutí a Nejvyšší soud je zásadně povinen respektovat zjištění soudů nižších stupňů. Důvod dovolání nezakládá pouze skutečnost, že obviněný nesouhlasí s výsledkem trestního řízení a požaduje zvrátit výrok o vině ve svůj prospěch. Ústavní soud již ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůraznil, že právo na spravedlivý proces nezaručuje jednotlivci přímo nárok na rozhodnutí odpovídající jeho názoru, ale zajišťuje mu právo na spravedlivé soudní řízení (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 9. 2012, sp. zn. II. ÚS 1272/12).

Obviněný tedy, přestože v dovolání deklaroval dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, nepředložil žádné námitky vůči hmotně právnímu posouzení skutkových zjištění a vytýkal pouze pochybení v procesním postupu soudů nižších stupňů. Tím se ocitl mimo jakékoli důvody dovolání včetně jím uplatněného. Nejvyšší soud proto odmítl dovolání obviněného J. L. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu. Podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu učinil Nejvyšší soud své rozhodnutí v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou
obnovy řízení (§ 265n tr. řádu).
V Brně dne 23. září 2015


JUDr. Blanka Roušalová
předsedkyně senátu