5 Tdo 946/2003
Datum rozhodnutí: 09.09.2003
Dotčené předpisy:




5 Tdo 946/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. září 2003 o dovolání obviněného M. L., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 4. 2003, sp. zn. 10 To 24/03, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 48 T 74/2002, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného M. L. odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 1. 2003, sp. zn. 48 T 74/2002, byl obviněný M. L. uznán vinným pokusem trestného činu znásilnění podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 241 odst. 1, odst. 3 písm. a), b) tr. zák. Za tento trestný čin byl obviněný M. L. odsouzen podle § 241 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání osmi let. Pro výkon trestu byl podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 72 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zák. bylo obviněnému také uloženo ochranné léčení sexuologické ústavní formou. Podle § 229 odst. 1 tr. řádu byla poškozená J. S. odkázaná s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Proti tomuto rozsudku podal obviněný M. L. odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 17. 4. 2003, sp. zn. 10 To 24/03, tak, že podle § 256 tr. řádu odvolání obviněného zamítl.

Usnesení Vrchního soudu v Praze napadl obviněný M. L. dovoláním z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněný M. L. trvá na tom, že nespáchal skutek, pro který byl odsouzen. Poukazuje na skutečnosti, které již uvedl v odvolání, a je přesvědčen, že nebyl proveden žádný důkaz, který by vyvrátil jeho obhajobu vztahující se k příčině znečištění jeho svrchního oděvu. Podle jeho názoru nelze přijmout závěry znalců o nutnosti uložení ochranného léčení, protože se znalci nevypořádali se všemi skutečnostmi, které vyšly najevo při jeho psychiatrickém vyšetření. Obviněný trvá na tom, že netrpí duševní poruchou, a proto nemělo být ochranné léčení uloženo. Z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) postupem podle § 265k odst. 1 tr. řádu a z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 1. 2003, sp. zn. 48 T 74/2002, a rovněž tak usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 4. 2003, sp. zn. 10 To 24/03, a přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem, aby věc znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší státní zástupkyně ve vyjádření k dovolání obviněného M. L. uvedla, že z obsahu dovolání je zřejmé, že obviněný vytýká výlučně skutkové vady a rovněž má výhrady, které směřují proti hodnocení důkazů soudem prvního stupně. Tyto námitky nelze uplatňovat z důvodu podle § 265 odst. 1 písm. g) tr. řádu, a proto navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu dovolání obviněného M. L. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu.

Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. řádu, a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265 odst. 1, 2 tr. řádu, protože ve věci bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozhodnutí uvedenému v § 265a odst. 2 písm. h) tr. řádu a obsahuje obligatorní náležitosti dovolání stanovené v § 265f odst. 1 tr. řádu. Dovolání bylo podáno prostřednictvím obhájce.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je v případě rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud je vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního, eventuelně i druhého stupně. V této věci stačí ve stručnosti odkázat na námitky obviněného M. L., z kterých vyplývá, že obviněný polemizuje se skutkovými závěry soudu prvního stupně, jakož i s jeho hodnocením svědeckých výpovědí N. S. a J. K. a s hodnocením znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie. Ze skutkového stavu uvedeného ve výroku rozsudku soudu prvního stupně i v jeho odůvodnění vyplývá, že obviněný M. L. pod pohrůžkou zabití (pohrůžka bezprostředního násilí) se pokoušel zasunout pohlavní úd do konečníku poškozené N. S. (pohlavní styk podobný souloži), přičemž mu muselo být zřejmé, že poškozené není dosud 15 let. Je také zřejmé, že v důsledku jednání obviněného došlo u poškozené N. S. k posttraumatické stresové poruše, pro kterou se léčila minimálně do doby konání hlavního líčení (těžká újma na zdraví). Úmysl obviněného soud prvního stupně správně dovodil z výše uvedeného jednání. Takto popsanému skutkovému stavu odpovídá právní závěr vyjádřený v posouzení skutku jako pokusu trestného činu znásilnění podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 241 odst. 1, odst. 3 písm. a), b) tr. zák.

Při uplatnění důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nemohla obstát námitka obviněného týkající se uložení ochranného léčení, protože se obviněný M. L. dožadoval jiného hodnocení závěru znaleckého posudku, což nelze akceptovat, neboť výhrady proti uložení ochranného léčení lze uplatnit pouze z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. j) tr. řádu, což obviněný neučinil. Dovolací soud nemohl zkoumat za této situace, zda byly splněny podmínky pro uložení ochranného léčení.

S přihlédnutím k výše uvedeným skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání obviněného M. L. bylo podáno z jiného důvodu, než který je uveden v § 265b odst. 1 tr. řádu. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je totiž podle námitek uvedených v dovolání spatřován v nesprávném hodnocení důkazů a v nesprávném skutkovém zjištění, tedy ve skutkových vadách, jejichž následkem mělo být vadné hmotně právní posouzení věci. Nesprávnost skutkových zjištění však není důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 tr. řádu a nemůže být tudíž ani důvodem pro aplikaci § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jako jednoho ze zákonem stanovených dovolacích důvodů.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněného M. L. podané proti usnesení Vrchního soudu v Praze, protože nebyl shledán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a dovolání bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b tr. řádu. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu Nejvyšší soud rozhodl o dovolání v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 9. září 2003

Předseda senátu:

JUDr. František Púry

Vypracoval:

JUDr. Jiří Šoukal