5 Tdo 945/2003
Datum rozhodnutí: 27.08.2003
Dotčené předpisy:




5 Tdo 945/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. srpna 2003 o dovolání podaném obviněným J. K., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 4. 2003, sp. zn. 4 To 242/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 5 T 104/2002, t a k t o :



Podle § 265i odst.1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 18. 2. 2003, sp. zn. 5 T 104/2002, byl obviněný J. K. uznán vinným trestnými činy znásilnění podle § 241 odst. 1 tr. zák., násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a tr. zák. a vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák., kterých se podle výroku citovaného rozsudku dopustil v podstatě tím, že v místě svého trvalého bydliště v B., H. ulici 19 dne 20. 6. 2002 násilím přinutil k souloži bývalou manželku I. K., dále ve dnech 26. 3. 2002, 27. 3. 2002 a 7. 4. 2002 tím, že své bývalé manželce vyhrožoval usmrcením a těžkou újmou na zdraví takovým způsobem, že to u ní vzbudilo důvodnou obavu, a dne 8. 4. 2002 tím, že svou bývalou manželku pod pohrůžkou násilí a jiné těžké újmy nutil k opuštění bytu, přičemž jeho vyhrožování u ní vzbudilo důvodnou obavu. Za trestný čin znásilnění mu byl podle § 241 odst. 1 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání dvou a půl roku, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem, přičemž ohledně zbývajících trestných činů bylo podle § 37 tr. zák. upuštěno od uložení souhrnného trestu ve vztahu k rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 9. 5. 2002, sp. zn. 3 T 37/2001.



O odvolání obviněného rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 1. 4. 2003, sp. zn. 4 To 242/2003, tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl.

Shora citované usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích napadl obviněný J. K. ve všech jeho výrocích dovoláním podaným prostřednictvím obhájkyně ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. Tento svůj mimořádný opravný prostředek opřel o důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy proto, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutkového stavu.

V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel vyjádřil přesvědčení, že v případě skutku pod bodem I. výroku rozsudku soudu prvního stupně nebyla naplněna subjektivní stránka trestného činu v podobě úmyslného zavinění obviněného. Na podporu tohoto závěru uvedl, že dne 20. 6. 2002 byli obviněný a poškozená v dobré pohodě, pili společně kávu a když se poškozená svlékla a sedla si k obviněnému na postel, považoval to obviněný za impuls k zahájení intimního styku. Škrábance a modřiny na těle obviněného potom vysvětluje náruživostí poškozené. Podle názoru dovolatele v případě skutků uvedených pod bodem II./1 a 2 výroku rozsudku nalézacího soudu nebylo respektováno ustanovení trestního řádu o nezaměnitelnosti skutku, zejm. z hlediska přesného označení místa a času, když soud z provedených důkazů pouze obecně vyvodil chování obviněného. V petitu svého dovolání proto navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.



Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti usnesení, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř.

Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Proto bylo dále třeba posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod, označený jako důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolání z citovaného důvodu je tedy určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně učiněného ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit. Dovolání je totiž specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř., takže Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další (v pořadí již třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři. V takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popř. do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 tr. ř. a násl.).

Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Nesprávné zjištění skutkového stavu má, aplikuje-li soud důsledně hmotné právo, samozřejmě vždy vliv i na nesprávné právní posouzení skutku (nebo jiné hmotně právní posouzení). Poněvadž, jak je uvedeno výše, se nelze v řízení o dovolání domáhat přezkoumání skutkových zjištění, nelze v něm ani odstranit případnou právní vadu, je-li podmíněna nesprávným skutkovým zjištěním.

Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy bude především popis skutku v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. musí být v dovolání skutečně tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní posouzení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění. V žádném případě nelze postupovat opačně, neboť pak by ve skutečnosti nebyl uplatněn důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění. Takový dovolací důvod však v ustanovení § 265b tr. ř. pro podání dovolání uveden není.

Jak bylo uvedeno výše, obviněný na podporu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vyslovil přesvědčení, že v případě skutku pod bodem I. výroku rozsudku nalézacího soudu nebyla naplněna subjektivní stránka trestného činu. Podle dosavadní judikatury je závěr o tom, zda tu je zavinění ve smyslu trestního zákona a v jaké formě, závěrem právním, podle názoru právní teorie i praxe se však tento právní závěr musí zakládat na skutkových zjištěních soudu vyplývajících z provedeného dokazování, přičemž je třeba vycházet ze všech konkrétních okolností, za kterých byl trestný čin spáchán. V posuzovaném případě Nejvyšší soud shledal, že námitky dovolatele podporující závěr o absenci úmyslného zavinění zpochybňují právě tato skutková zjištění soudu prvního stupně, s nimiž se ztotožnil i odvolací soud (skutečnost, že obviněný a poškozená byli v dobré pohodě, že se poškozená svlékla, škrábance a modřiny na těle obviněného jako důsledek náruživosti poškozené, možnost opuštění pokoje poškozenou), a teprve na základě těchto námitek skutkového charakteru dovolatel dovozuje pochybení v právním závěru o existenci a formě zavinění. Dovolací námitky tedy směřují do oblasti skutkových zjištění. Tato skutková zjištění však podle názoru Nejvyššího soudu nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání, jak je vysvětleno shora. Dikce skutkové věty pod bodem I. výroku o vině rozhodnutí nalézacího soudu přitom zahrnuje popis všech potřebných skutkových okolností ("...násilím, a to držením a rdoušením v oblasti krku donutil k souloži , strhl spodní kalhotky " atd.), na jejichž podkladě lze učinit jednoznačný závěr o formě zavinění obviněného. Za námitku svým obsahem odpovídající dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze považovat ani zpochybnění přesnosti označení místa a času útoků popsaných pod bodem II. / 1 a 2 výroku rozsudku nalézacího soudu. Dovolatel touto námitkou zpochybnil respektování ustanovení trestního řádu, tedy procesního předpisu, o nezaměnitelnosti skutku, nevyslovil však námitku odpovídající nesprávnému právnímu posouzení skutku nebo jinému nesprávnému hmotně právnímu posouzení. Navíc nutno konstatovat, že příslušné tzv. skutkové věty výroku rozsudku soudu prvního stupně obsahují určení místa a času, kdy mělo dojít k protiprávním jednáním obviněného.



S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání bylo podáno z jiných důvodů než uvedených v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je totiž podle námitek uvedených v dovolání spatřován v nesprávném hodnocení důkazů a nesprávném skutkovém zjištění z něj učiněném, tudíž ve skutkových vadách, jejichž důsledkem mělo být následné vadné hmotně právní posouzení věci. Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s § 265f odst. 1 tr. ř. odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) - l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř.



Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud v posuzovaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 27. srpna 2003

Předsedkyně senátu:

JUDr. Blanka Roušalová