5 Tdo 927/2003
Datum rozhodnutí: 06.11.2003
Dotčené předpisy:




5 Tdo 927/2003-II

U S N E S E N Í



Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. listopadu 2003 o dovolání, které podala nejvyšší státní zástupkyně v neprospěch obviněného P. Š., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 5. 2003, sp. zn. 5 To 44/2003, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 50 T 4/2002, t a k t o :

Podle § 265l odst. 4 tr. ř. z důvodu § 67 písm. a) tr. ř. s e obviněný P. Š. b e r e d o v a z b y .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 5. 2003, sp. zn. 5 To 44/2003, byl k odvolání obviněného podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušen v celém rozsahu rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 14. 5. 2002, sp. zn. 50 T 4/2002. Dále podle § 259 odst. 3 tr. ř. odvolací soud uznal obviněného P. Š. vinným trestnými činy krádeže podle § 247 odst. 1 písm. d) tr. zák. a ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zák., kterého se dopustil tím že dne 15. 1. 2002 kolem 13. 30 hod. v B. na chodníku ulice O. přistoupil zezadu k poškozené JUDr. B. R. nesoucí v levé ruce nákupní tašku, a poté v úmyslu zmocnit se této tašky ji vytrhl neočekávaně z ruky poškozené takovou silou, že poškozená JUDr. R., která měla u sebe hůl, jíž používá k chůzi, upadla na zem, čímž utrpěla tříštivou zlomeninu horního konce levé stehenní kosti, a to dolní části krčku stehenní kosti s odlomením malého chocholíku a odlomení velkého hrbolu kosti pažní vlevo, v důsledku čehož byla citelně omezena v obvyklém způsobu života po delší dobu, kdy 6 týdnů byla upoutána na lůžko, a následně s ní do 28. 3. 2002 byla v rámci hospitalizace prováděna rehabilitace s nácvikem chůze a poté se podrobovala léčbě ambulantní, přičemž odcizením tašky s peněženkou a finanční hotovostí způsobil obviněný poškozené škodu ve výši nejméně 1.403,30 Kč.

Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle § 221 odst. 2 tr. zák. a § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků, přičemž podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro jeho výkon zařazen do věznice s ostrahou.

Nejvyšší státní zástupkyně podala proti všem výrokům citovaného rozsudku odvolacího soudu dovolání v neprospěch obviněného P. Š., přičemž se v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. domáhala kvalifikace jednání obviněného jako trestného činu loupeže podle § 234 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák., tedy ve shodě s rozsudkem soudu prvního stupně.

O podaném dovolání konal Nejvyšší soud neveřejné zasedání dnešního dne a shledal dovolání důvodným. V rámci tohoto neveřejného zasedání rozhodl Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. ř. (dovolání podala nejvyšší státní zástupkyně v neprospěch obviněného) tak, že zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 5. 2003, sp. zn. 5 To 44/2003, současně podle § 265k odst. 2 tr. ř. také zrušil všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále Nejvyšší soud podle § 265l odst. 1 tr. ř. Vrchnímu soudu v Olomouci přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Protože obviněný P. Š. v současnosti vykonává trest odnětí svobody uložený výše citovaným rozsudkem, který byl Nejvyšším soudem k podanému dovolání zrušen, bylo nutno ve smyslu ustanovení § 265l odst. 4 tr. ř. zároveň rozhodnout o vazbě.

Nejvyšší soud z trestního spisu zjistil, že obviněný P. Š. je hlášen k trvalému pobytu v obci H. 190, dříve okres T. Na tomto místě se však před spácháním předmětné trestné činnosti nezdržoval, neboť pobýval u různých kamarádů v T. a v B., přičemž přesné adresy a příjmení těchto osob nebyl schopen orgánům činným v trestním řízení v lednu 2002 sdělit. Rovněž přespával v opuštěném bytě někde poblíž obchodního domu T., který byl uzamčen a do bytu vnikal oknem. Dále bylo zjištěno, že v této trestní věci byl obviněný vzat do vazby usnesením Městského soudu v Brně ze dne 18. 1. 2002, sp. zn. 7 Nt 3512/2002, z důvodu uvedeného v § 67 písm. a) tr. ř. s tím, že jeho osobní svoboda byla omezena zadržením dne 15. 1. 2002. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 17. 4. 2002, sp. zn. 9 To 160/2002, byl obviněný podle § 73 odst. 1 písm. b) tr. ř. na základě písemného slibu propuštěn z vazby na svobodu. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 6. 5. 2002, sp. zn. 50 T 4/2002, byl obviněný z důvodů uvedených v § 67 písm. a), c) tr. ř. opětovně vzat do vazby. Z odůvodnění tohoto usnesení mimo jiné vyplývá, že obviněný jednáním v tomto rozhodnutí blíže uvedeným porušil slib, vyhýbal se trestnímu stíhání a v trestné činnosti pokračoval. K těmto skutečnostem přihlédl Nejvyšší soud při rozhodování o vzetí obviněného do vazby v rámci řízení o dovolání, když usnesením ze dne 17. 4. 2003, sp. zn. 6 Tdo 1022/2002-II, rozhodl o vzetí obviněného do vazby.

Také v současném stádiu řízení shledal Nejvyšší soud u obviněného P. Š. důvod vazby ve smyslu ustanovení § 67 písm. a) tr. ř. K odůvodnění tohoto závěru nezbývá než znovu uvést, že obviněný nebyl v době před spácháním trestné činnosti poután k žádnému místu na území České republiky takovým způsobem, aby byl dosažitelný orgánům činným v trestním řízení a zejména skutečnost, že po předchozím propuštění z vazby na svobodu v řízení u soudu I. stupně neplnil svůj slib ve smyslu § 73 odst. 1 písm. b) tr. ř., když se nezdržoval na adrese jím určené, a nebylo možno jej vyrozumět o konání hlavního líčení, odůvodňuje existenci vazebního důvodu ve smyslu ustanovení § 67 písm. a) tr. ř. Protože v důsledku rozhodnutí Nejvyššího soudu o podaném dovolání hrozí obviněnému v dalším trestním řízení, pokud bude pravomocně uznán vinným trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák., uložení vysokého trestu (zákon stanoví na tento trestný čin trest odnětí svobody na pět až dvanáct let), je z hlediska § 67 písm. a) tr. ř. výše uvedenými konkrétními skutečnostmi dostatečně odůvodněna obava, že uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul. Podle závěru Nejvyššího soudu s ohledem na osobu obviněného a povahu a závažnost trestného činu, pro který je stíhán, nelze účelu vazby dosáhnout jiným opatřením.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není stížnost přípustná.

V Brně dne 6. listopadu 2003

Předsedkyně senátu:

JUDr. Blanka Roušalová