5 Tdo 910/2003
Datum rozhodnutí: 20.08.2003
Dotčené předpisy:




5 Tdo 910/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. srpna 2003 o dovolání, které podal obviněný J. D., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 1. 2003, sp. zn. 5 To 429/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 3 T 99/2001, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný J. D. byl rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 16. 7. 2002, sp. zn. 3 T 99/2001, uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., kterého se dopustil tím, že společně s obviněnou N. H. v době od 2. 12. 1997 do 5. 2. 1998 v K. a jinde v úmyslu opatřit si zboží bez jeho uhrazení a na základě živnostenského listu vydaného obviněné N. H. objednávali drogistické, kosmetické a zdravotnické zboží, které po jeho přivezení do skladu v Č. T., část D. Ž., ul. K. Z. 2, následně prodali a peníze použili pro svoji potřebu, čímž způsobili celkovou škodu ve výši 975.083,54 Kč, z toho společnosti CH., a. s., Ú. n. L., škodu ve výši 296.364,30 Kč, společnosti I. B. C. P., spol. s r. o., J., škodu ve výši 113 460,- Kč, společnosti P. lékárenský velkoobchod, a. s., B., škodu ve výši 105.633,94 Kč, společnosti B.-M. S., spol. s r. o., P., škodu ve výši 269.713,30 Kč a společnosti S. H. p., s. r. o., P., škodu ve výši 189.912,- Kč.



Za to byl obviněný J. D. podle § 250 odst. 3 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 2 roky a 6 měsíců, k jehož výkonu byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou, podle § 53 odst. 1, § 54 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen peněžitý trest ve výši 100.000,- Kč s tím, že pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců. Dále podle § 49 odst. 1, § 50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu podnikání v oboru koupě zboží za účelem jeho prodeje a prodej na dobu 5 let.

Postupem podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 2 tr. řádu bylo rozhodnuto o nárocích poškozených společností, jmenovaných ve výroku o vině, na náhradu škody. Současně byla uznána vinnou i obviněná N. H. a byl jí uložen trest.



Citovaný rozsudek Okresního soudu v Karviné napadl obviněný J. D. odvoláním, které Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 23. 1. 2003, sp. zn. 5 To 429/2002, podle § 256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl. Opis usnesení odvolacího soudu byl obviněnému doručen dne 28. 3. 2003, jeho obhájci dne 12. 3. 2003 a příslušnému státnímu zastupitelství dne 11. 3. 2003.



Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ostravě podal obviněný J. D. dne 26. 5. 2003 prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu. Obviněný se především domnívá, že se žádného podvodného jednání nedopustil, neboť podle svého tvrzení žádné výrobky od poškozených obchodních společností neobjednával, smlouvy s nimi neuzavíral, korespondenci nevyřizoval a nijak se na jejich úkor neobohatil. Pokud obviněná N. H., které pouze v některých případech pomáhal, resp. svědkyně Y. N.á vypověděly něco jiného, nebyla to podle obviněného pravda. Má za to, že jeho jednání proto nemělo být posouzeno jako spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák.

Obviněný J. D. dále tvrdí, že některé poškozené obchodní společnosti vedly stran náhrady způsobené škody občanskoprávní soudní řízení s obviněnou N. H., přičemž tato řízení byla pravomocně ukončena. Domnívá se, že soudy dříve činné ve věci postupovaly nesprávně, jestliže rozhodly o náhradě škody v adhezním řízení, neboť se jednalo o duplicitní rozhodnutí ve věci již rozsouzené. Odvolacímu soudu obviněný rovněž vytýká, že neakceptoval jeho návrhy na doplnění dokazování, takže dokazování nebylo podle jeho názoru provedeno v potřeném rozsahu.



Závěrem svého dovolání obviněný J. D. navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě a aby přikázal tomuto soudu věc znovu projednat a rozhodnout.



Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání obviněného J. D. vyjádřila prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství, která uvedla, že námitky obviněného převážně směřují proti skutkovému základu napadených rozhodnutí a nekryjí se s žádným z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 tr. řádu. Pokud jde o námitku obviněného týkající se pochybení při posouzení jeho jednání jako učiněného ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., státní zástupkyně se domnívá, že spolupachatelský vztah je dostatečně vyjádřen ve skutkové větě, na níž stran podrobností navazuje plně kompatibilní odůvodnění. Současně má státní zástupkyně za to, že uplatněný odkaz na výsledky civilního řízení nemůže výrok o náhradě škody zvrátit, neboť byl vydán za situace, kdy škoda ještě nebyla uhrazena, přičemž jestliže byly ohledně uplatněných nároků poškozených splněny podmínky pro jejich přiznání, bylo povinností soudů o nich odpovídajícím způsobem rozhodnout. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství proto závěrem navrhuje, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné.



Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) především zkoumal, zda má podané dovolání všechny obsahové a formální náležitosti, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom Nejvyšší soud dospěl k následujícím závěrům:

Podle § 265a odst. 1 tr. řádu lze dovoláním napadnout pouze pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V posuzovaném případě je napadeným rozhodnutím usnesení Krajského soudu v Ostravě jako odvolacího soudu, kterým bylo zamítnuto odvolání obviněného J. D. podané proti rozsudku soudu prvního stupně, jímž byl uznán vinným a byl mu uložen trest [§ 265a odst. 2 písm. h) tr. řádu]. Proti takovému druhu rozhodnutí je dovolání obecně přípustné. Dovolání podal obviněný prostřednictvím obhájce Mgr. R. S., bylo proto podáno osobou oprávněnou podle § 265d odst. 1 písm. b) a odst. 2 tr. řádu. K podání dovolání došlo u Okresního soudu v Karviné dne 26. 5. 2003, tj. v místě a ve lhůtě podle § 265e tr. řádu.



V dovolání musí být dále uvedeno, z jakých důvodů je rozhodnutí napadáno, a to s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) nebo 265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá (§ 265f odst. 1 tr. řádu). Obviněný poukazuje na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy na to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, a dále na důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, který je naplněn, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu.

V rámci konkrétních námitek uplatněných v dovolání obviněný především tvrdí, že se předmětného jednání nedopustil, tudíž podle jeho mínění bylo toto jednání chybně hodnoceno jako spolupachatelství trestného činu, přičemž výpovědi, které ho usvědčovaly, považuje za nepravdivé. Rovněž se domnívá, že dokazování nebylo provedeno v potřebném rozsahu. Existenci zmíněného dovolacího důvodu tak obviněný spatřuje v této části své argumentace v nesprávných, resp. v nedostatečných skutkových zjištěních učiněných ve věci dříve činnými soudy a v jimi provedeném dokazování.

Jak ovšem vyplývá z ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu, důvodem dovolání nemůže být samo o sobě nesprávné skutkové zjištění, neboť takový důvod zde zahrnut není. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry je oprávněn doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. řádu). Dovolací soud není obecnou třetí instancí, v které by mohl přezkoumávat jakékoli rozhodnutí soudu druhého stupně. Přezkoumávat správnost a úplnost skutkových zjištění, a to ani v souvislosti s právním posouzením skutku či jiným hmotně právním posouzením, nemůže dovolací soud už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, protože nemá možnost podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání tyto důkazy sám provádět, jak je zřejmé z omezeného rozsahu dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. řádu.

Formulace dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu přitom znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení § 2 odst. 5, 6, § 89 a násl., § 207 a násl. tr. řádu. Jestliže tedy obviněný J. D. namítal nesprávnost právního posouzení skutku, ale tento svůj názor dovozoval jen z odlišného skutkového stavu, resp. z toho, že soudy obou stupňů nevyhověly jeho návrhům na doplnění dokazování, pak jim nevytýkal vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle § 265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l) tr. řádu].

Proto při posuzování oprávněnosti tvrzení o existenci dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. V trestní věci obviněného J. D. to pak znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož se obviněný dopustil skutku tak, jak je uvedeno v rozsudku soudu prvního stupně, s jehož skutkovými i právními závěry se ztotožnil i odvolací soud. Tomuto skutku potom odpovídá právní posouzení jako trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák.

Zmíněnými námitkami obviněného J. D. tedy ve skutečnosti není vytýkáno nesprávné právní posouzení skutku ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení, proto jím uváděný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu takové námitky nenaplňují. Obviněný totiž v této části své argumentace nijak nezpochybňuje právní závěry učiněné v napadeném rozhodnutí, ale své výhrady v dovolání zaměřuje výlučně proti správnosti skutkových zjištění, která se stala podkladem pro příslušné právní posouzení skutku, a proti úplnosti dokazování. Samotná skutková zjištění, přestože mohou mít vliv na právní posouzení skutku nebo na jiné hmotně právní posouzení, ovšem Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat, jak bylo výše zdůrazněno.

V další části svých dovolacích námitek obviněný J. D. tvrdí, že některé poškozené obchodní společnosti vedly stran náhrady způsobené škody občanskoprávní soudní řízení s obviněnou N. H., přičemž tato řízení byla pravomocně ukončena. Domnívá se, že soudy dříve činné ve věci postupovaly nesprávně, pokud rozhodly o náhradě škody v adhezním řízení, neboť se jednalo o duplicitní rozhodnutí ve věci již rozsouzené.

Jak je zřejmé z č. l. 326 trestního spisu, soud prvního stupně u hlavního líčení před zahájením dokazování ve smyslu § 43 odst. 3 tr. řádu konstatoval, že společnosti CH., a. s., I. B. C. P., spol s r. o., P. lékárenský velkoobchod, a. s., B.-M. S., spol. s r. o., a SCA H. p., s. r. o., jako poškozené navrhly, aby soud v odsuzujícím rozsudku uložil obviněným povinnost nahradit jim způsobenou škodu, jejíž výše byla konkretizována. Zmíněný nárok poškozené společnosti uplatnily již v přípravném řízení, kdy také orgánům činným v trestním řízení předložily dokumenty, které měly jejich nároky odůvodňovat. Společnost CH., a. s., tak učinila dne 18. 10. 2000, společnost I. B. C. P., spol. s r. o., dne 29. 11. 2000 a společnost P. lékárenský velkoobchod, a. s., dne 6. 9. 2000.

Společnost CH., a. s., v této souvislosti současně předložila i platební rozkaz Okresního soudu v Karviné ze dne 26. 8. 1998, sp. zn. 28 Ro 1547/98, který posléze nabyl právní moci a který uznal obviněnou N. H. povinnou k náhradě škody způsobené výše popsaným jednáním (č. l. 115 trestního spisu). Obdobná rozhodnutí Okresního soudu v Karviné ze dne 28. 9. 1998, sp. zn. 28 Ro 1876/98, a ze dne 19. 10. 1998, sp. zn. 28 Ro 1887/98, předložily i společnosti I. B. C. P., spol s r. o., resp. nabyvatel této pohledávky I. B. C. M., a. s., a P. lékárenský velkoobchod, a. s., (č. l. 128 a 156 trestního spisu).

Z uvedených skutečností vyplývá, že citované poškozené společnosti podaly návrh podle § 43 odst. 3 tr. řádu za situace, kdy již bylo o jejich nárocích rozhodnuto v občanskoprávních řízeních, a to ačkoli takový postup ustanovení § 44 odst. 3 tr. řádu nepřipouští. Lze tudíž uzavřít, že rozhodnutí napadené dovoláním s největší pravděpodobností obsahuje zmíněné pochybení, které namítá obviněný v dovolání. Současně je však také nutné konstatovat, že tato vada nenaplňuje žádný z dovolacích důvodů uplatněných obviněným ani jiný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu. Důvod podle písm. g) citovaného ustanovení je totiž důvodem hmotně právním, jak již bylo výše vyloženo, což znamená, že v souvislosti s problematikou náhrady škody může být naplněn zejména v případě nesprávné aplikace hmotně právních norem občanského práva, obchodního práva, pracovního práva či jiných právních odvětví, jejichž právní normy jsou rozhodné pro posouzení odpovědnosti za škodu a dalších podmínek pro vznik nároku na náhradu škody, resp. pro posouzení výše škody, způsobu a rozsahu její náhrady. V trestním řízení proti obviněnému J. D. však došlo k pochybení při aplikaci normy procesní (§ 44 odst. 3 tr. řádu, popřípadě též § 206 odst. 3, 4 tr. řádu), na jejíž užití se dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nevztahuje.

Namítaná vada nemůže naplnit ani další obviněným uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, který je podle jeho první alternativy dán tehdy, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Uvedený dovolací důvod je důvodem procesním, který má zabránit porušení práva na přístup strany k druhé instanci, a to zejména ve formě odmítnutí nebo zamítnutí opravného prostředku bez věcného přezkoumání napadeného rozhodnutí. Odvolání obviněného J. D. však bylo v souladu se zákonem a v řádně provedeném odvolacím řízení podle § 254 tr. řádu věcně přezkoumáno a za dodržení stanovených podmínek odvolací soud podle § 256 tr. řádu rozhodl o zamítnutí odvolání, protože ho neshledal důvodným. Procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí odvolacího soudu tedy splněny byly, neboť nedošlo k omezení obviněného v přístupu k odvolacímu soudu a tudíž nemohlo dojít ani k naplnění zmíněného dovolacího důvodu. Uvedený důvod tedy nemůže být založen ani výše zmíněným tvrzením obviněného, podle něhož došlo k pochybení odvolacího soudu tím, že nebyly akceptovány návrhy obviněného na doplnění dokazování.



Podle druhé alternativy je dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu naplněn, pokud byl v řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí, dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu. V této souvislosti lze za jedinou konkrétní argumentaci obviněného považovat jeho shora citované námitky, které měly naplňovat dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Jak již Nejvyšší soud vyložil výše, tento (ani jiný) dovolací důvod v řízení, které předcházelo napadenému rozhodnutí odvolacího soudu, nebyl zjištěn, takže zde nemá místa ani zmíněná alternativa dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu.

Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že obviněný J. D. i přes svůj odkaz na konkrétní zákonná ustanovení podal dovolání z jiných důvodů, než jaké činí dovolání přípustným. Proto dovolací soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, aniž věcně přezkoumal zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a správnost řízení mu předcházejícího, dovolání obviněného odmítl a mohl tak rozhodnout podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 20. srpna 2003

Předseda senátu:

JUDr. František P ú r y