5 Tdo 910/2002
Datum rozhodnutí: 20.11.2002
Dotčené předpisy:




5 Tdo 910/2002

U S N E S E N Í





Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. listopadu 2002 o dovolání obviněného S. E., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 6. 2002, sp. zn. 4 To 306/2002, který rozhodoval jako soud odvolací, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 5 T 49/2002, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutí bylo úspěšně uloženo. Rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 18. 3. 2002, sp. zn. 5 T 49/2002, byl obviněný S. E. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák., trestným činem padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 176 odst. 1, 2 tr. zák. a trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. b) tr. zák., a byl odsouzen podle § 187 odst. 2 tr. zákona za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 roků. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl zařazen pro výkon trestu do věznice s ostrahou. Trestné činy spáchal tím, že 1. dne 14. 11. 2001 kolem 12.10 hodin převážel na trase P.?T.e v automobilu zn. Škoda Octavia SPZ AKZ 53-11, které řídila přítelkyně obviněného K. H., 488,2 g omamné látky heroin s obsahem 27,26 g čistého hydrochloridu heroinu, kdy tato látka je uvedena v příloze č. 3 k zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách. 2. Dne 14. 11. 2001, kdy byl obviněný zadržen policejním orgánem UOOZ PČR, měl u sebe cestovní pas J. č. 001127205 vystavený na jméno C. N., do kterého byla vlepena fotografie obviněného, a následnou provedenou kriminalistickou expertízou bylo zjištěno, že v tomto cestovním pase byla neoprávněně provedena výměna fotografie držitele pasu, dále byl obviněnému zajištěn mezinárodní řidičský průkaz č. 1073228 na jméno E. I., ve kterém byla fotografie obviněného a provedenou expertízou bylo prokázáno, že se jedná o padělek. 3. Obviněný se zdržoval na území České republiky, ačkoliv mu byl rozhodnutím Referátu cizinecké policie ČR ve V. ze dne 23. 3. 1998, sp. zn. PSV-287/HVN-01-98, vysloven zákaz pobytu na území České republiky do 25. 3. 1998 a dále mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 2. 2. 1999, sp. zn. 4 T 82/98, trest vyhoštění, a to na dobu 5 let; obviněný byl dne 14. 11. 2001 zadržen na území České republiky policejním orgánem. Proti rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích podal obviněný odvolání. Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací rozhodl rozsudkem ze dne 10. června 2002, sp. zn. 4 To 306/2002, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu a ve výroku o ochranném opatření a za splnění podmínek § 259 odst. 3 tr. řádu rozhodl znovu tak, že podle § 187 odst. 2 tr. zákona za použití § 35 odst. 1 tr. zák. uložil obviněnému trest odnětí svobody v trvání 6 let a podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. jej zařadil pro výkon trestu do věznice s ostrahou.

Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. června 2002, sp. zn. 4 To 306/2002, napadl obviněný S. E. dovoláním podaným prostřednictvím obhájce, a to z důvodu § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Dovolatel v něm namítl nesprávnost právního posouzení skutku kvalifikovaného jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák., protože podle jeho názoru skutkové okolnosti zjištěné provedeným dokazováním nemohou odůvodnit závěr soudů o tom, že by se trestného jednání dopustil ve větším rozsahu. Uvedl, že při posuzování, zda byl trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů spáchán ve větším rozsahu, měly soudy vycházet pouze z množství čisté drogy, která byla obsažena v zadržené omamné látce, a nikoliv z celkového množství zajištěné omamné látky. Dovolatel také vytkl soudům obou stupňů, že nebylo prokazováno, k čemu byla zadržená omamná látka určena. Dovolatel proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem zrušil.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) jako soud dovolací zjistil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a v zákonné lhůtě. Podle § 265b odst. 1 tr. řádu lze dovolání podat, jen je-li tu některý z důvodů uvedených v písm. a) až l), pokud není dán důvod dovolání podle § 265b odst. 2 tr. řádu, přičemž podle § 265f odst. 1 tr. řádu je třeba v dovolání mimo jiné vymezit i důvod dovolání s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu nebo § 265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá.

Nejvyšší soud z obsahu dovolání zjistil, že obviněný S. E. dovolání podal z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy musí navazovat na skutková zjištění vyjádřená ve skutkové větě výroku o vině a blíže rozvedená v odůvodnění rozhodnutí. Nejvyšší soud v řízení o dovolání je zásadně vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav věci lze zvažovat hmotně právní posouzení.

Nejvyšší soud z obsahu dovolání a po porovnání námitek v něm uvedených s námitkami uplatněnými v odvolání obviněného a s tím, jakým způsobem se s nimi vypořádal odvolací soud, zjistil, že rozhodnutí napadené dovoláním a řízení mu předcházející netrpí vytýkanými vadami. Obviněný v dovolání, stejně jako v odvolání, brojil proti rozhodnutím soudů obou stupňů tím, že jeho jednání s ohledem na množství čistého hydrochloridu heroinu obsaženého v zadržené omamné látce heroinu, mělo být posuzováno jen podle § 187 odst. 1 tr. zák. a nikoli podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. Krajský soud v Ústí nad Labem v odůvodnění svého rozhodnutí s souladu se zákonem vyložil, že při právní kvalifikaci jednání obviněného nelze vycházet pouze z množství čisté drogy, která byla obsažena v zajištěném balíčku s omamnou látkou heroinem, ale z celkového množství zadrženého heroinu včetně příměsí, protože takto je heroin dále distribuován k jeho spotřebitelům. Množství zadržené omamné látky naplňuje znak uvedený v § 187 odst. 2 písm a) tr. zák. ,,spáchá čin uvedený v odstavci 1 ve větším rozsahu, neboť uvedené množství omamné látky 488, 2 g při zmíněné koncentraci čistého hydrochloridu heroinu 27, 26 g je způsobilé ohrozit na zdraví nebo životě větší počet osob. Neobstojí ani námitka obviněného, že nebylo prokazováno, k čemu byla omamná látka určena. Pro naplnění znaku přechovávání ve smyslu § 187 tr. zák. totiž postačí po formální stránce jakýkoliv způsob držení omamné nebo psychotropní látky, prekursoru nebo jedu bez povolení pro jiného. Z těchto důvodů Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné, neboť jen opakuje námitky obviněného uplatňované již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s nimiž se soudy obou stupňů v souladu se zákonem správně vypořádaly.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněného S. E. podané proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. června 2002, sp. zn. 4 To 306/2002, podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné odmítl. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 20. listopadu 2002

Předseda senátu:

JUDr. Jindřich Urbánek