5 Tdo 900/2005
Datum rozhodnutí: 10.08.2005
Dotčené předpisy:




5 Tdo 900/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 10. srpna 2005 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného V. B., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 3. 2005, sp. zn. 12 To 455/2004, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 11 T 21/2004, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. s e dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 11 T 21/2004, byl obviněný V. B. uznán vinným trestným činem neoprávněného podnikání podle § 118 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. Za tento trestný čin a za sbíhající se trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1 tr. zák., kterým byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Náchodě ze dne 21. 1. 2002, sp. zn. 11 T 3/2002, byl odsouzen podle § 118 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šestnácti měsíců. Podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s dozorem. Podle § 35 odst. 2 tr. zák. byl současně zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Náchodě ze dne 21. 1. 2002, sp. zn. 11 T 3/2002, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Obviněný spáchal trestný čin tím, že v době od měsíce října 2000 do měsíce září 2001 v objektu nacházejícím se v N., v ulici D. provozoval podnikatelskou činnost (restauraci C. B. S. C., trafiku a bistro), která spočívala v podávání alkoholických, nealkoholických nápojů, pokrmů a prodeji dalšího zboží, cigaret, denního tisku, časopisů, potravin a nápojů, přestože k výkonu takové činnosti neměl příslušná živnostenská oprávnění a tuto činnost realizoval za využití dalších osob, s nimiž byly uzavírány pracovní smlouvy.

Proti rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 11 T 21/2004, podal obviněný odvolání proti všem jeho výrokům. Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 23. 3. 2005, sp. zn. 12 To 455/2004, odvolání obviněného zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné.

Proti tomuto usnesení podal obviněný V. B. prostřednictvím obhájce Mgr. P. R. dovolání opírající se o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. d) a g) tr. ř. tr. ř. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. podle něj spočívá v tom, že odvolací soud rozhodl v jeho nepřítomnosti, ačkoliv nebyl schopen se zúčastnit veřejného zasedání pro trvající nemoc. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 tr. ř. podle něj spočívá v tom, že po rozhodnutí soudu prvního stupně, avšak před rozhodnutím odvolacího soudu, vyšla najevo skutečnost, že u F. ú. v D. se nacházel originál dohody o sdružení včetně dodatku, kterou uzavřel obviněný s J. N., tak jak obviněný už tvrdil v řízení před okresním soudem i v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Dále, že po obviněném A. H., který byl zproštěn obžaloby podle § 226 písm. c) tr. ř., jsou vymáhány O. s. s. z. v N. nedoplatky na sociální zabezpečení zaměstnankyň, které A. H. nepřihlásil jako své zaměstnance, z čehož vyplývá, že A. H. byl minimálně tímto způsobem účasten na smlouvě o sdružení, přestože tuto svoji účast popřel.

Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 3. 1995, sp. zn. 12 To 455/2004, kterým bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného proti rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 11 T 21/2004, kterým byl uznán vinným trestným činem neoprávněného podnikání podle § 118 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., a aby Krajskému soudu v Hradci Králové přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. lze uplatnit, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Z této zákonné formulace je zřejmé, že uvedený dovolací důvod nemůže spočívat v jakékoliv nepřítomnosti obviněného u hlavního líčení nebo veřejného zasedání, ale jen v takové nepřítomnosti, která je v rozporu s konkrétním zákonným ustanovením, podle jehož výslovného příkazu nelze konat hlavní líčení nebo veřejné zasedání bez osobní účasti obviněného.

Podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů) má každý v rámci práva na soudní a jinou právní ochranu i ústavně zaručené právo na projednání věci v jeho přítomnosti. Účelem práva obviněného na projednání trestní věci v jeho přítomnosti je zejména zajistit mu reálnou možnost vyjádřit se před soudem k tomu, co je mu v obžalobě kladeno za vinu, a k důkazům, na nichž je obžaloba založena. Trestní řád, který uvedené ústavní právo obviněného blíže rozvádí, upravuje odlišně požadavky na přítomnost obviněného u hlavního líčení, resp. stanoví odchylně podmínky, za nichž lze konat hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného, a odlišné podmínky, za nichž lze takto jednat ve veřejném zasedání. Z uvedeného proto mimo jiné vyplývá, že zatímco v hlavním líčení, které je těžištěm procesu dokazování, bude přítomnost obviněného pravidlem, takže hlavní líčení lze provést v nepřítomnosti obviněného jen výjimečně, případně je vůbec nelze konat (srov. § 202 odst. 2 až 5 tr. ř.), zákonné podmínky pro konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného tak rigorózně vymezeny nejsou.

Ustanovení zakotvující obecná pravidla pro konání veřejného zasedání jsou obsažena v § 232 a násl. tr. ř., zákonná úprava veřejného zasedání, v němž je rozhodováno o odvolání, je pak modifikována i ustanovením § 263 tr. ř. Otázku přítomnosti osob řeší zejména ustanovení § 234 odst. 1, 2 tr. ř., podle kterého se veřejné zasedání koná za stálé přítomnosti všech členů senátu a zapisovatele; nestanoví-li zákon něco jiného, není účast státního zástupce a obhájce při veřejném zasedání nutná. Z ustanovení § 263 odst. 4 tr. ř. potom vyplývá, že v nepřítomnosti obviněného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, lze veřejné zasedání odvolacího soudu konat jen tehdy, jestliže obviněný výslovně prohlásí, že se účasti na veřejném zasedání vzdává.

Vzhledem k formulaci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., který předpokládá porušení zákonného ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání, by k jeho naplnění mohlo dojít především porušením zmíněného ustanovení § 263 odst. 4 tr. ř. Jde totiž o jediné ustanovení trestního řádu, které vymezuje podmínky, za nichž lze konat veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, resp. jediné ustanovení, ze kterého vyplývá, v jakých případech je podle zákona účast obviněného u veřejného zasedání nezbytná. Obviněný V. B. však v době konání veřejného zasedání Krajského soudu v Hradci Králové nebyl ve vazbě ani ve výkonu trestu odnětí svobody, a to jak v posuzované věci, tak ani v jiné trestní věci, tudíž ustanovení § 263 odst. 4 tr. ř. je v daném případě nepoužitelné, a nemohlo být proto ani porušeno.

Přítomnost obviněného u veřejného zasedání pak může být nezbytná tehdy, jestliže se soud rozhodl předvolat obviněného k takovému veřejnému zasedání a tím dal jednoznačně najevo, že v jeho nepřítomnosti nemůže jednat a rozhodovat. Veřejné zasedání k projednání odvolání obviněného bylo Krajským soudem v Hradci Králové nařízeno na den 23. 11. 2004. K tomuto veřejnému zasedání se obviněný omluvil s tím, že je v pracovní neschopnosti od 22. 11. 2004 a na lékařskou kontrolu se má dostavit 2. 12. 2004. Další hlavní líčení bylo nařízeno na 29. 12. 2004. Obviněný se také omluvil, že se vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nemůže tohoto veřejného zasedání zúčastnit a k omluvě přiložil lékařskou zprávu, podle níž se léčí na vředovou chorobu dvanácterníku a současně potvrzení o pracovní neschopnosti, podle něhož je kontrola jeho zdravotního stavu stanovena na den 4. 1. 2005. Další veřejné zasedání bylo nařízeno odvolacím soudem na den 23. 3. 2005, odvolací soud o něm obviněného vyrozuměl dne 3. 3. 1995. Obviněný se neomluvil z účasti na tomto veřejném zasedání. Ve veřejném zasedání konaném dne 23. 3. 2005 vydal odvolací soud usnesení, že veřejné zasedání k projednání odvolání obviněného V. B. bude konáno v nepřítomnosti obviněného. Tím odvolací soud dostatečně zřetelně vyjádřil, že sám nepovažuje účast obviněného u tohoto veřejného zasedání za nezbytně nutnou.

S ohledem na ústavní právo obviněného vyplývající z ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod je třeba umožnit obviněnému účast u veřejného zasedání též v případě, kdy na tom on sám trvá, výslovně projeví nesouhlas s konáním veřejného zasedání v jeho nepřítomnosti, a svou neúčast u již nařízeného veřejného zasedání včas a řádně omluví takovými důvody, které lze akceptovat a které obviněnému objektivně brání zúčastnit se veřejného zasedání.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. uplatněný obviněným V. B. nebyl naplněn, protože nedošlo k porušení žádného zákonného ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání. Nejvyšší soud ze spisu zjistil, že obviněný byl o předmětném veřejném zasedání řádně a včas vyrozuměn, ovšem bez řádné omluvy se k němu nedostavil. Odvolací soud proto nepochybil, jestliže provedl veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, když dospěl k závěru, že účast obviněného není nezbytná.

K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.:

Tento důvod dovolání je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit. Dovolání je specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další soudní instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť by se tím dostával do postavení soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popř. do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav věci korigovat prostředky k tomu určenými zákonem.

Je tedy zřejmé, že obviněný v dovolání uplatnil právní námitku opírající se o důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., která nebyla shledána důvodnou. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. z výše uvedených důvodů nebyl vůbec naplněn. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného V. B. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 10. srpna 2005

Předseda senátu:

JUDr. Jindřich Urbánek