5 Tdo 9/2004
Datum rozhodnutí: 21.01.2004
Dotčené předpisy:




5 Tdo 9/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. ledna 2004 o dovolání podaném obviněným J. Š., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 8. 2003, sp. zn. 5 To 565/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově, pod sp. zn. 103 T 109/2003, t a k t o :

Podle § 265i odst.1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Rozsudkem Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově, ze dne 25. 6. 2003, sp. zn. 103 T 109/2003, byl obviněný J. Š. uznán vinným trestnými činy nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zák. a šíření toxikomanie podle § 188a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. a podle § 187 odst. 2 tr. zák. a § 35 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání tří roků a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 57a odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu pobytu v okrese K. v trvání pěti roků.

O odvolání obviněného rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 15. 8. 2003, sp. zn. 5 To 565/2003, kterým napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušil v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného J. Š. uznal vinným trestnými činy nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. a šíření toxikomanie podle § 188a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák., kterých se dopustil tím, že "v době od července 2001 do září 2002 v H., okres K., na různých místech prodával nebo daroval jiným osobám psychotropní látku metamfetamin (pervitin), která je uvedena v seznamu II. podle úmluvy o psychotropních látkách a v příloze č. 5 zákona č. 167/1998 Sb. a kterou následně užili, a to V. B., nejméně jednu dávku pervitinu, J. L., nejméně 18 g pervitinu, A. P., nejméně 15 g pervitinu, M. Š., nejméně 6 g pervitinu a I. O., nejméně 5 dávek pervitinu. Za uvedené období takto prodal nebo daroval těmto osobám nejméně 40 g metamfetaminu v hodnotě nejméně 40.000,- Kč." Za tyto trestné činy mu byl podle § 187 odst. 2 tr. zák. a § 35 odst. 1 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání čtyřiceti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 57a odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu pobytu v okrese K. na dobu pěti roků.

Shora citovaný rozsudek Krajského soudu v Ostravě napadl obviněný dovoláním podaným prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. Tento svůj mimořádný opravný prostředek opřel o důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Dovolatel v odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku popřel skutečnost, že by si byl v době páchání činu vědom, že osoby, vůči kterým trestný čin spáchal, byly mladší osmnácti roků, zejména se zřetelem k jejich vzhledu, způsobu chování, vyjadřování a místům vzájemných schůzek s nimi. Obviněný byl tedy přesvědčen o zletilosti dívek V. B. a J. L. a odvolací soud nesprávně rozhodl o přísnější kvalifikaci jeho jednání. Ve vztahu ke svědkyni I. O. poukázal na pochybnosti ohledně jejího věku a její nezletilosti v době spáchání trestného činu, když v protokolu o výslechu svědka z přípravného řízení bylo uvedeno datum jejího narození 25. 11. 1982, zatímco ve skutkových větách rozsudků soudů obou stupňů je uvedeno datum 25. 11. 1985. Z výše uvedených důvodů navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí a vrátil věc Krajskému soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí a souhlasil s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila práva vyjádřit se písemně k podanému dovolání ve smyslu § 265h odst. 2 věta prvá tr. ř. Podle jejího názoru námitka zpochybňující zavinění ve vztahu ke kvalifikovaným skutkovým podstatám naplňuje předmětný dovolací důvod, je však zjevně neopodstatněná, neboť závěr o naplnění kvalifikovaných skutkových podstat byl učiněn na základě popisu jednotlivých svědkyň v době vyšetřování a úzkého kontaktu mezi obviněným a uživatelkami drog, když k naplnění skutkových podstat postačovalo obstarání drogy vůči jedné osobě mladší 18 roků. Podle názoru státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství mělo být jednání obviněného právně kvalifikováno nikoli jako jednočinný souběh trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 tr. zák s trestným činem šíření toxikomanie podle § 188a tr. zák., ale pouze jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák. Vyslovila rovněž přesvědčení, že odvolací soud pochybil, pokud upravil právní kvalifikaci citovaného trestného činu tak, že vypustil znak vyjádřený pojmem "ve větším rozsahu", jež je obsažen pod písm. a) odst. 2 § 187 tr. zák. Avšak s ohledem na zásadu zákazu "reformace in peius" již nelze toto pochybení napravit. V petitu svého vyjádření navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl nebo aby podle § 265k odst. 1 tr. ř. napadené rozhodnutí zrušil a podle § 265l odst. 1 tr. ř. věc přikázal Krajskému soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí a souhlasila s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.

Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.

Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest.

Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., proto bylo třeba posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod, lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání z citovaného důvodu je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně učiněného ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit. Dovolání je totiž specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další (v pořadí již třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři. V takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popř. do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 tr. ř. a násl.).

Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Citovaný dovolací důvod musí proto být v dovolání skutečně (nikoliv jen formálně) tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí, a teprve v důsledku takto tvrzeného a odůvodněného vadného hmotně právního posouzení lze vytýkat i nesprávnost skutkových zjištění. Není však možné postupovat opačným způsobem, neboť v takovém případě by fakticky nebyl uplatněn důvod dovolání odpovídající ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale důvod jiný, spočívající v pochybení ve zjištění skutkového stavu, který však v dovolacích důvodech vyjmenovaných v § 265b tr. ř. uveden není.

Jak bylo uvedeno výše, dovolací námitky posuzovaného dovolání směřovaly k popření závěru o vědomosti obviněného o nezletilosti osob, vůči kterým trestný čin páchal s poukazem na jejich vzhled, způsob chování, vyjadřování a skutečnost, že navštěvovaly noční podniky v pozdních nočních hodinách, tedy ke zpochybnění závěru o existenci zavinění ve vztahu k právnímu posouzení jednání obviněného podle kvalifikovaných skutkových podstat obou trestných činů, jimiž byl uznán vinným. Podle dosavadní judikatury je závěr o tom, zda tu je zavinění ve smyslu trestního zákona a v jaké formě, závěrem právním, podle názoru právní teorie i praxe se však tento právní závěr musí zakládat na skutkových zjištěních soudu vyplývajících z provedeného dokazování, přičemž je třeba vycházet ze všech konkrétních okolností, za kterých byl trestný čin spáchán. V posuzovaném případě námitky dovolatele zpochybňují právě tato skutková zjištění soudu prvního stupně, jež převzal i odvolací soud (skutečnost, zda si obviněný byl vědom věku osob kterým drogu poskytoval). V této souvislosti je nutné zdůraznit, že obviněný již v rámci své obhajoby před soudem prvního stupně uplatnil námitky týkající se jeho vědomosti o věku dívek, jimž drogu prodával, a dokazování před soudem bylo mimo jiné vedeno i za účelem prověření této obhajoby. Odvolací soud v odůvodnění napadeného rozhodnutí na str. 4 rovněž poukázal na hodnotící závěry soudu prvního stupně ve vztahu k otázce vědomí obviněného o věku dívek, které si od něho drogu kupovaly. Dovolací námitky obviněného tedy směřují výlučně do oblasti skutkových zjištění, jejichž součástí je rovněž postup soudu při hodnocení provedených důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř., přičemž skutkové závěry soudů prvního a druhého stupně podle názoru Nejvyššího soudu nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání, jak je vysvětleno shora. (Srov. např. i usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II: ÚS 651/O2.) Přestože tedy obviněný v dovolání projevil nesouhlas s právní kvalifikací skutku, jímž byl uznán vinným a to ohledně použití přísnější trestní sazby, změny v právním posouzení se domáhal změnou skutkových zjištění (hodnocení okolností, které se staly podkladem pro právní závěr soudů obou stupňů o zavinění jako jednoho ze znaků základní i kvalifikované skutkové podstaty trestného činu). Dovolací námitky proto svým obsahem neodpovídají deklarovanému dovolacímu důvodu a dovolání bylo tudíž podáno z jiného důvodu než důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř.

Ve vztahu ke svědkyni I. O. dovolatel vyslovil pochybnost o jejím věku a její nezletilosti v době páchání trestného činu, když v protokolu o výslechu svědka z přípravného řízení bylo uvedeno odlišné datum jejího narození než ve výrocích rozsudků soudů obou stupňů. Přestože dovolateli lze přisvědčit, že v protokolu o výslechu svědkyně I. O. ze dne 11. 4. 2003, č. l. 32, bylo uvedeno jako datum jejího narození 25. 11. 1982 a ve výrocích rozsudků soudů obou stupňů datum 25. 11. 1985, nezbývá Nejvyššímu soudu než konstatovat, že námitky tohoto charakteru rovněž spadají do kategorie skutkových námitek a nemohou být tedy předmětem přezkumu v dovolacím řízení. Navíc uvedená nepřesnost nemohla mít vliv na právní kvalifikaci jeho jednání, když k naplnění skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. postačovalo trestné jednání obviněného vůči jediné osobě mladší osmnácti let.

Pokud jde o úvahy státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství týkající se správnosti právní kvalifikace předmětného skutku, nezbývá než konstatovat, že směřují nad rámec podaného dovolání obviněného, a Nejvyšší soud se jimi tedy nemohl zabývat.

S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolací námitky uplatněné obviněným v podaném dovolání mají svůj původ v hodnocení důkazů, tedy ve skutkových vadách. Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s § 265f odst. 1 tr. ř. odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) - l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v posuzovaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 21. ledna 2004

Předsedkyně senátu:

JUDr. Blanka Roušalová