5 Tdo 895/2005
Datum rozhodnutí: 27.07.2005
Dotčené předpisy:




5 Tdo 895/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. července 2005 o dovolání podaném obviněnou Z. H., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 11. 2004, sp. zn. 5 To 477/2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 2 T 8/2004, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 9. 9. 2004, sp. zn. 2 T 8/2004, byla obviněná Z. H. uznána vinnou trestným činem porušení povinnosti v řízení o konkursu podle § 126 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustila tím, že jako jednatelka společnosti T.- E., s. r. o., se sídlem V. B., M. K., okres B.-v., poté co byl dne 22. 7. 2002 usnesením Krajského soudu v Brně, sp. zn. 24 K 115/2002, prohlášen konkurs na výše uvedenou společnost, v zákonné lhůtě 30 dnů po prohlášení konkursu ani později neodevzdala i přes upozornění správce konkursní podstaty seznam majetku a závazků společnosti a její účetnictví, i když toto měla ve svém držení a v plné dispozici, kdy movitý majetek společnosti T.- E., s. r. o., užívala v prostorách své další společnosti ABV-A., spol. s r. o., se sídlem B., D. , a to až do dne 21. 8. 2003 . Za tento trestný čin jí byl podle § 126 odst. 1 tr. zák. a § 53 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 tr. zák. uložen peněžitý trest ve výměře 30.000,- Kč. Podle § 54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ, že by uložený trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců.

Krajský soud v Brně jako soud druhého stupně usnesením ze dne 24. 11. 2004, sp. zn. 5 To 477/2004, rozhodl podle § 256 tr. ř. o zamítnutí odvolání obviněné.

Shora citované usnesení Krajského soudu v Brně napadla obviněná Z. H. dovoláním podaným prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. z důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť v řízení předcházejícím vydání napadeného usnesení byl dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Dovolatelka se podle jejího názoru dané trestné činnosti nedopustila a nenaplnila skutkovou podstatu trestného činu kladeného jí za vinu. Pravdivost tohoto tvrzení nebyla zpochybněna ani listinnými důkazy shromážděnými ve věci, ani výpovědí svědka Ing. J. J.. Soud prvního stupně nepřipustil doplnění dokazování o výslech svědků Ing. I. J. a K. H., kteří mohli potvrdit tvrzení obviněné. Nelze ani souhlasit s tvrzením soudů obou stupňů, že obviněná byla usvědčena svědeckou výpovědí Ing. K. T., která byla zcela nevěrohodná a došlo k porušení zásady volného hodnocení důkazů. Soud postavil své rozhodnutí na tom, že uvěřil pouze jednomu z jednatelů a druhému nikoli, přitom povinnost podle § 17 zák. č. 328/1991 Sb. měli oba jednatelé úpadce. Veškeré materiály, které dovolatelka měla ve svém držení, předala v zákonné lhůtě třiceti dnů správci konkursní podstaty. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí, jakož i rozsudek soudu prvního stupně a aby věc přikázal soudu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva podle § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřit se písemně k dovolání a uvedl, že obviněná předkládá k posouzení odlišnou verzi skutkového děje a napadá správnost skutkových zjištění soudu. Nevytkla tedy vadu, která by zakládala některý z taxativně stanovených důvodů dovolání. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl a souhlasil s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.



Obviněná je ve smyslu § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí bezprostředně dotýká.

Z hlediska naplnění podmínek přípustnosti dovolání uvedených v § 265a tr. ř. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti usnesení, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř. Dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě u příslušného soudu (§ 265e odst. 1 tr. ř.) a obsahuje náležitosti ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř.

Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., proto bylo jako další třeba zabývat se otázkou, zda formálně citované dovolací důvody, v podání označené jako důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., lze také z obsahového hlediska považovat za důvody uvedené v tomto ustanovení zákona.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Předpokladem jeho uplatnění je námitka nesprávné aplikace ustanovení hmotného práva, tedy hmotně právního posouzení skutku nebo hmotně právního posouzení jiné skutkové okolnosti. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu nelze namítat vady provádění či hodnocení důkazů a zpochybňovat správnost učiněných skutkových závěrů, neboť v takovém případě by se jednalo o námitky vadné aplikace předpisů trestního práva procesního (viz zejména § 2 odst. 5, 6 tr. ř., § 89 a násl. tr. ř., § 207 a násl. tr. ř. a § 263 odst. 6, 7 tr. ř.).

Nejvyšší soud v řízení o dovolání není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03). Dovolací soud nemá možnost podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám důkazy provádět či opakovat (viz § 265r odst. 7 tr. ř.) a je tak povinen zásadně vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně. V návaznosti na zjištěný skutkový stav zvažuje jeho hmotně právní posouzení, přičemž změna hodnocení důkazů a skutkových zjištění učiněných ve věci soudy nižších stupňů je v řízení o dovolání s ohledem na taxativní výčet dovolacích důvodů vyloučena.

Jak bylo již uvedeno, dovolatelka Z. H. k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítla, že se dané trestné činnosti nedopustila a veškeré materiály předala v zákonné lhůtě správci konkursní podstaty. Zpochybnila listinné důkazy, výpověď svědka Ing. J. J. a rozsah dokazování. Nejvyšší soud je však v dovolacím řízení povinen vyjít ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního resp. druhého stupně, tedy že se dovolatelka příslušné podklady správci konkursní podstaty neodevzdala. Námitky, kterými obviněná tvrdí opak a prosazuje jiný skutkový stav, potom obsahově neodpovídají žádnému ze zákonných dovolacích důvodů. Přehodnocení důkazů a skutkového stavu věci nejsou hmotně právním posouzením ani jiným zákonným dovolacím důvodem, proto se svými námitkami dovolatelka ocitla mimo meze zákonného dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a Nejvyšší soud se jimi nemohl zabývat. Obdobně nebylo možno posoudit skutečnost, že soudy uvěřily pouze jednomu z jednatelů, přestože povinnost podle § 17 zák. č. 328/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, měli oba jednatelé.

Závěr o nenaplnění skutkové podstaty trestného činu tak dovolatelka shledávala v okolnostech, které nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání -nesprávnost právního posouzení skutku spatřovala jako důsledek nesprávného hodnocení důkazů a nesprávného zjištění skutkového stavu. Neuvedla jedinou konkrétní výtku k aplikaci konkrétního ustanovení hmotného práva, jak vyžaduje naplnění deklarovaného dovolacího důvodu.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v předcházejícím řízení dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) citovaného ustanovení trestního řádu. Protože posuzovaným dovoláním nebyl relevantně uplatněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nelze uvažovat ani o existenci vady jemu odpovídající v řízení předcházejícím vydání rozhodnutí o zamítnutí odvolání.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Nejvyšší soud v posuzovaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem a rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.



P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 27. července 2005

Předsedkyně senátu:

JUDr. Blanka Roušalová