5 Tdo 880/2007
Datum rozhodnutí: 08.08.2007
Dotčené předpisy:




5 Tdo 880/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. srpna 2007 o dovolání podaném obviněným Z. V. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě pobočka v Olomouci ze dne 25. 4. 2007, sp. zn. 2 To 187/2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 2 T 208/2006, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 7. 2. 2007, sp. zn. 2 T 208/2006, byl obviněný Z. V. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák., za který mu byl podle § 250 odst. 2 tr. zák. a § 35 odst. 2 tr. zák. uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 25. 8. 2006, sp. zn. 2 T 72/2006, jakož i všechna rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále byla obviněnému podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost zaplatit poškozené J. Z. náhradu škody ve výši 52.300,- Kč.

O odvolání obviněného rozhodl Krajský soud v Ostravě pobočka v Olomouci usnesením ze dne 25. 4. 2007, sp. zn. 2 To 187/2007, tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.

Shora citované usnesení Krajského soudu v Ostravě pobočka v Olomouci napadl obviněný Z. V. dovoláním podaným prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. z důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Ve svém mimořádném opravném prostředku dovolatel uvedl, že nesprávné hmotně právní posouzení skutku spočívalo v hodnocení subjektivní stránky jeho jednání. Odmítl, že by v době, kdy si půjčoval od poškozené peníze, věděl nebo byl srozuměn s tím, že v budoucnu nebude mít prostředky k vrácení vypůjčených peněz. Obviněný byl totiž přesvědčen, že obdrží v brzké době zálohu za pronájem svého domu ve výši 100.000,- Kč. Tuto skutečnost u soudu mohla dosvědčit jeho tehdejší právní zástupkyně JUDr. M. S. , jejíž svědectví sice navrhoval, ale soud odmítl tento důkaz provést. Soudy obou stupňů tedy nesprávně shledaly subjektivní stránku naplněnou ve formě nepřímého úmyslu, kdežto dovolatel je toho názoru, že se jednalo pouze o nedbalost, a proto skutek popsaný soudem prvního stupně není trestným činem podvodu. Vzhledem k tomu navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a aby sám rozhodl o zproštění obviněného obžaloby.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti usnesení, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř.

Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Proto bylo dále třeba posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod, označený jako důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je základní podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. ř.).

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z dikce ustanovení je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Jeho podstatou je podřazení skutkových zjištění soudu pod ustanovení hmotného práva, typicky pod ustanovení trestního zákona. Otázka dodržení procesních ustanovení, tj. zejména ustanovení trestního řádu, včetně ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů, při tomto posuzování nehraje žádnou roli, protože není kritériem dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Předmětem právního posouzení je skutek, tak jak byl zjištěn soudem. Z těchto důvodů se Nejvyšší soud nemohl zabývat otázkou rozsahu provedeného dokazování ve vztahu k námitce obviněného týkající se výslechu jeho bývalé právní zástupkyně. Navíc se tímto požadavkem zabýval již soud odvolací a zdůvodnil nadbytečnost provedení tohoto důkazu.

Uvedený trestný čin spáchal obviněný podle výroku odsuzujícího rozsudku tím, že:

v době od 3. 2. 2006 do 28. 2. 2006 si postupně celkem ve třech případech pod záminkou půjčky a následného vrácení finančních prostředků vypůjčil od J. Z. finanční částku v celkové výši 52.300,- Kč s tím, že uvedené peníze potřebuje na zaplacení dluhu na dodávkách vody a plynu, když dále uvedl, že půjčené peníze vrátí ihned ve splátkách po 2.000,- Kč měsíčně, takto však ani z části neučinil, peníze ve většině použil pro jinou vlastní potřebu, čímž jmenované poškozené způsobil škodu ve výši 52.300,- Kč .



Dovolatel uplatnil v podstatě jedinou právní námitku, jež odpovídá zvolenému důvodu dovolání. Nesouhlasil s tvrzením soudů obou stupňů o naplnění subjektivní stránky trestného činu ve formě úmyslu nepřímého, neboť v okamžiku vypůjčení peněz od poškozené J. Z. věřil v obdržení finanční částky, z níž by dluh splatil. Své beztrestnosti se domáhal na základě nedostatku podvodného úmyslu při převzetí půjčky od poškozené a tvrdil, že okolnosti, jež mu zabránily plnit dohodu o vrácení peněz, nastaly později. Jeho argumentaci však dovolací soud shledal neopodstatněnou.

Soudní praxe rozlišuje situace, kdy překážky zabraňující dlužníkovi splnit závazek z půjčky vznikly až po uzavření smlouvy o půjčce nebo kdy je nemohl v té době ani předvídat, přičemž pak se o trestný čin podvodu podle § 250 tr. zák. nejedná, od situací, kdy dlužník již při uzavření smlouvy o půjčce mohl takové překážky anticipovat, a proto v takových případech již jde o úmyslný trestný čin podvodu (srovnej rozhodnutí č. 38/2001 Sb. rozh. tr.). V posuzované věci však nejde o případ, na nějž by bylo možné aplikovat citovaný judikát. V době činu se obviněný nacházel v tíživé finanční situaci, jeho závazky podle zjištění soudů přesahovaly sedm set tisíc Kč vůči různým subjektům vyjmenovaným jak v rozsudku soudu prvního stupně (str. 4), tak v napadeném usnesení odvolacího soudu (str. 3). Tvrzení obviněného ohledně očekávaného budoucího příjmu z pronájmu nemovitosti, event. jejího prodeje již správně vyhodnotil odvolací soud poukazem na zjištěnou exekuci na majetek obviněného, výši jeho závazků i odcizení peněz nevlastnímu otci v březnu 2006, tj. v době, kdy již byl povinen splácet svůj dluh poškozené. Jen pro doplnění správných úvah vyjádřených v odůvodnění napadeného usnesení Nejvyšší soud označil rozhodnutí, jehož obsah v podstatě citoval již krajský soud, jedná se o č. 54/1965 Sb. rozh. tr. Na podkladě provedeného dokazování je tak zcela zřejmé, že obviněný v době, kdy si půjčoval peníze od poškozené, jednal s vědomím, že svůj závazek nesplní včas a řádně, a pro případ, že se tak stane, byl s tím srozuměn.

Zcela jednoznačné skutkové závěry soudů obou stupňů ohledně solventnosti obviněného, k nimž dospěly na podkladě provedeného dokazování, umožňují spolehlivý závěr o naplnění znaku zavinění ve formě nepřímého úmyslu. Obviněný tak v okamžiku, kdy od poškozené převzal finanční částku věděl, že nesplní svůj závazek ohledně vrácení dluhu, k němuž se smlouvou o půjčce zavázal, a pro případ, že se tak stane, byl s tím srozuměn.

Soudy nižších stupňů tedy dospěly ke správnému právnímu závěru ohledně vnitřního psychického vztahu obviněného k podstatným složkám trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák., který vyhodnotily jako úmysl nepřímý ve smyslu ustanovení § 4 písm. b) tr. zák.

Nejvyšší soud v napadeném rozhodnutí odvolacího soudu a v řízení jemu předcházejícím neshledal vadu hmotně právního posouzení. Rozhodl proto tak, že dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 8. srpna 2007

Předsedkyně senátu:

JUDr. Blanka Roušalová