5 Tdo 877/2007
Datum rozhodnutí: 08.08.2007
Dotčené předpisy:




5 Tdo 877/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. srpna 2007 o dovolání, které podal obviněný JUDr. J. Š. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 3. 2007, sp. zn. 12 To 83/2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 11 T 158/2006, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný JUDr. J. Š. byl rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 18. 1. 2007, sp. zn. 11 T 158/2006, uznán vinným trestným činem neoprávněného podnikání podle § 118 odst. 1 tr. zák., jehož se dopustil tím, že poté, co byl rozhodnutím představenstva České advokátní komory ze dne 13. 1. 2004, sp. zn. 08467/2003, jež nabylo právní moci dne 26. 3. 2004, s odkazem na ustanovení § 8 odst. 1 písm. d) zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, vyškrtnut ze seznamu advokátů, v důsledku čehož mu zaniklo oprávnění k výkonu advokacie, nevyužil možnosti, aby mu Česká advokátní komora ustanovila nástupce za účelem zajištění ochrany práv a právem chráněných zájmů jeho klientů z doby výkonu advokacie, v této činnosti nejméně do měsíce května 2005 nadále pokračoval a poskytoval právní služby jako advokát, když takto vystupoval nejméně vůči klientům Z. Č., J. a J. K., J. A., H. H., L. H., V. J., M. Š. a S. Š.

Za tento trestný čin byl obviněný JUDr. J. Š. odsouzen podle § 118 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 4 měsíce, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců.

Proti citovanému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný JUDr. J. Š. odvolání, které Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 28. 3. 2007, sp. zn. 12 To 83/2007, podle § 256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné.

Obviněný JUDr. J. Š. podal dne 25. 6. 2007 proti tomuto usnesení Krajského soudu v Hradci Králové prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Podle názoru obviněného rozhodnutí České advokátní komory o jeho vyškrtnutí ze seznamu advokátů trpí vadami, pro které ho nelze považovat za platné. Neplatnost uvedeného rozhodnutí obviněný spatřuje zejména v tom, že ho vydalo představenstvo České advokátní komory, ačkoli právo vyškrtnout advokáta ze seznamu advokátů pro nezaplacení příspěvku na činnost České advokátní komory má toliko její předseda. Navíc v řízení ve věcech, v nichž přísluší rozhodovat představenstvu České advokátní komory, mělo být nařízeno ústní jednání, ale obviněný o takovém jednání nebyl nikdy vyrozuměn ani k němu předvolán, protože nikdy nebylo nařízeno. Jak dále obviněný namítá, zmíněné rozhodnutí mu nebylo řádně oznámeno, protože se odstěhoval z adresy, kde mu bylo doručováno, což mu prakticky znemožnilo podat proti tomuto rozhodnutí opravný prostředek v rámci správního soudnictví. Naopak dopisem ze dne 3. 5. 2004 Česká advokátní komora údajně ujistila obviněného v jeho přesvědčení, že je nadále zapsán v seznamu advokátů, protože ho vyzývala k zaplacení dluhu na příspěvku na činnost České advokátní komory. Podle názoru obviněného se soudy nižších stupňů nezabývaly dostatečně otázkou zákonnosti uvedeného rozhodnutí a jeho věc posoudily nespravedlivě. Obviněný je přesvědčen, že svým jednáním ani nezpůsobil žádnou škodu, nýbrž naopak chránil práva a oprávněné zájmy svých klientů. Ve svém dovolání obviněný nesouhlasí ani s posouzením materiální stránky trestného činu, pro který byl stíhán a odsouzen, když uvádí, že jeho jednání nedosahuje potřebného stupně společenské nebezpečnosti.

Závěrem svého dovolání obviněný JUDr. J. Š. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 3. 2007, sp. zn. 12 To 83/2007, a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Náchodě ze dne 18. 1. 2007, sp. zn. 11 T 158/2006, a aby ho sám zprostil obžaloby.

Nejvyšší státní zástupkyně se vyjádřila k dovolání obviněného JUDr. J. Š. prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Státní zástupce nepřisvědčil dovolací argumentaci obviněného, protože na jednání obviněného je třeba pohlížet i v té souvislosti, že se jednalo o osobu s právnickým vzděláním. Navíc většina námitek, které obviněný uplatnil ve svém dovolání, nespadá podle státního zástupce pod dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Pokud jde o námitku obviněného, kterou zpochybnil posouzení materiální stránky trestného činu neoprávněného podnikání podle § 118 odst. 1 tr. zák., považuje ji státní zástupce za neopodstatněnou, neboť obviněný se svého protiprávního jednání dopouštěl po delší dobu a vůči většímu počtu osob. Podle jeho názoru nelze přehlédnout též skutečnost, že se obviněný v jednom případě dokonce mohl dopustit trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák., což je trestný čin přísněji trestný než trestný čin neoprávněného podnikání podle § 118 odst. 1 tr. zák. Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu, neboť je zjevně neopodstatněné.

Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že obviněný JUDr. J. Š. podal dovolání jako oprávněná osoba [§ 265d odst. 1 písm. b) tr. řádu], učinil tak prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 tr. řádu), včas a na správném místě (§ 265e tr. řádu), dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je obecně přípustné [§ 265a odst. 2 písm. h) tr. řádu], a podané dovolání obsahuje stanovené náležitosti (§ 265f odst. 1 tr. řádu).

Pokud jde o dovolací důvod, obviněný JUDr. J. Š. opírá jeho existenci o ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. K jeho výkladu Nejvyšší soud připomíná, že dovolací důvod podle citovaného ustanovení je naplněn jen tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v okolnosti, že rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad k závěru o tom, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin se jedná. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotně právním posouzení, které lze dovodit pouze za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo.

Podstata dovolacích námitek obviněného JUDr. J. Š. podřazených pod citovaný dovolací důvod je především v jeho tvrzení, podle něhož rozhodnutí České advokátní komory (dále jen Komora ) údajně nebylo učiněno v souladu se zákonem a nebylo obviněnému ani řádně doručeno. Obviněný má tedy za to, že v době spáchání posuzovaného skutku byl oprávněn poskytovat právní služby jako advokát. Takové dovolací námitky sice odpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, byť na něj měl obviněný odkázat prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, ale Nejvyšší soud je stejně neshledal opodstatněnými.

K tomu Nejvyšší soud uvádí následující. Jak je zřejmé z č. l. 445 trestního spisu vedeného u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 11 T 158/2006, dne 13. 1. 2004 rozhodlo představenstvo Komory pod sp. zn. 08467/2003 o vyškrtnutí obviněného JUDr. J. Š. ze seznamu advokátů. Tento správní akt nabyl právní moci dne 26. 3. 2004. Nesporné rovněž je, že Komora je tzv. veřejnoprávní korporací, která vykonává samosprávnou funkci a veřejnou správu na úseku advokacie (§ 40 odst. 2 a 3 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákon o advokacii ), v jejímž rámci vydává správní akty, přičemž takovým správním aktem je i rozhodnutí o vyškrtnutí advokáta ze seznamu advokátů (§ 7b, § 8 a § 10 odst. 1 zákona o advokacii), jehož zákonnost lze přezkoumat v systému správního soudnictví [§ 55b odst. 1 písm. f), § 55c odst. 1 písm. b) zákona o advokacii], k tomu ovšem v posuzované věci nedošlo.

Proto při řešení předběžné otázky (viz § 9 odst. 1 tr. řádu), s níž se však soudy nižších stupňů velmi pečlivě zabývaly, je podstatné, zda předmětný správní akt Komory o vyškrtnutí obviněného JUDr. J. Š. netrpěl v okamžiku jeho vydání takovými právními vadami, které by způsobily jeho absolutní neplatnost. K tomu dovolací soud v obecné rovině především uvádí, že pro všechny správní akty, tj. i takové, které by případně mohly být vadné, platí princip presumpce jejich správnosti. V důsledku tohoto principu se každý správní akt považuje za bezvadný, dokud není způsobem stanoveným zákonem úředně shledán opak a není-li správní akt případně zrušen (viz např. Hendrych, D. a kol. Správní právo. Obecná část. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, s. 211). Princip presumpce správnosti se neuplatní jen u tzv. nicotných (nulitních) aktů, za něž se považují akty, které trpí od samého počátku svého vydání tak závažnou vadou, že již vůbec nelze mluvit o správním aktu, např. nebyla-li dodržena předepsaná písemná forma nebo správní orgán, který vydal určitý akt, nebyl k takovému postupu vůbec věcně příslušný (viz nyní § 77 a § 78 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů).

Jak vyplývá z posuzovaného správního aktu, o vyškrtnutí obviněného JUDr. J. Š. ze seznamu advokátů sice formálně rozhodlo představenstvo Komory, avšak toto rozhodnutí podepsal její předseda, který stojí v čele uvedeného výkonného orgánu Komory a jedná jménem Komory ve všech věcech (§ 45 odst. 1 zákona o advokacii). Předseda Komory byl též podle § 45 odst. 2 písm. d) zákona o advokacii, ve znění účinném do 30. 4. 2004, oprávněn rozhodnout o vyškrtnutí advokáta ze seznamu advokátů z důvodu uvedeného v § 8 odst. 1 písm. d) zákona o advokacii, ve znění účinném do 30. 4. 2004, tj. pro prodlení advokáta se zaplacením příspěvku na činnost Komory delším než šest měsíců, pokud příspěvek nezaplatil ani do jednoho měsíce poté, co byl k tomu Komorou vyzván s poučením o následcích nezaplacení. K takové situaci došlo podle rozhodných skutkových okolností právě ve věci obviněného JUDr. J. Š. Skutečnost, že o vyškrtnutí obviněného ze seznamu advokátů formálně rozhodovalo představenstvo Komory, pak nemůže podle názoru dovolacího soudu zpochybnit platnost a účinnost tohoto správního aktu, ani důsledky z něj vyplývající. Samotné meritorní rozhodnutí o vyškrtnutí obviněného ze seznamu advokátů totiž podepsal předseda Komory, bez jehož souhlasu by nebylo vůbec možné učinit takový správní akt. Lze ho tudíž považovat za rozhodnutí předsedy Komory a nepochybně je projevem jeho vůle, která zde rozhodně nechybí, jak se obviněný mylně domnívá ve svém dovolání. Bylo-li toto rozhodnutí formálně projednáno celým představenstvem Komory, pak v žádném případě nejde o postup v neprospěch obviněného, protože představenstvo Komory bylo (a i nyní je) rovněž oprávněno rozhodovat o vyškrtnutí advokáta ze seznamu advokátů vedeného Komorou, byť z jiných důvodů [§ 8 odst. 1 písm. a), c) zákona o advokacii], ovšem právě v takových závažnějších případech, kde nestačí rozhodnutí samotného předsedy Komory, ale je třeba kvalifikovanějšího posouzení celým výkonným orgánem Komory [viz § 44 odst. 3 písm. a) zákona o advokacii]. O vyškrtnutí obviněného ze seznamu advokátů tedy bezpochyby rozhodl předseda Komory, třebaže tak učinil za součinnosti s představenstvem Komory, tj. rozhodl jakousi vyšší formou , která zaručovala demokratičtější a objektivnější postup.

Z výše uvedených důvodů se proto Nejvyšší soud neztotožňuje ani s tvrzením obviněného JUDr. J. Š., podle něhož předmětný správní akt měl být vydán po ústním jednání. Jestliže totiž o vyškrtnutí obviněného ze seznamu advokátů fakticky rozhodl předseda Komory, jehož oprávnění vyplývá ze shora citovaného ustanovení, bylo v daném případě současně vyloučeno, aby takové rozhodnutí vzešlo z ústního jednání. Ústní jednání se totiž ve smyslu § 55 odst. 4 zákona o advokacii nařídí pouze ve věcech, v nichž přísluší rozhodovat představenstvu Komory. Jak ostatně i sám obviněný namítá a jak to vyplývá z ustanovení § 45 odst. 2 písm. d) zákona o advokacii, o vyškrtnutí obviněného ze seznamu advokátů podle zákona nepříslušelo rozhodovat představenstvu Komory, ale jen předsedovi Komory.

Podle Nejvyššího soudu byly splněny i další předpoklady pro vydání uvedeného rozhodnutí [srov. zejména § 8 odst. 1 písm. d) zákona o advokacii, ve znění účinném do 30. 4. 2004]. Jak je totiž z rozhodných skutkových zjištění bez jakýchkoli pochybností patrné, obviněný JUDr. J. Š. nezaplatil příspěvek na činnost Komory za rok 2003 ani po výzvě Komory a po řádném poučení o následcích nezaplacení (viz č. l. 448 trestního spisu). V takovém případě byl splněn hmotně právní důvod pro vyškrtnutí obviněného ze seznamu advokátů. Přitom z dikce ustanovení § 8 odst. 1 písm. d) zákona o advokacii jednoznačně plyne, že Komora musí rozhodnout o vyškrtnutí advokáta ze seznamu advokátů za splnění stanovených podmínek (viz slovní spojení Ze seznamu advokátů vyškrtne Komora toho ... ) a příslušný orgán komory zde nemá žádný prostor ke správnímu uvážení, zda toto rozhodnutí učiní či nikoli, protože jinak by zde zákonodárce zajisté použil jiného slovního spojení (např. Ze seznamu advokátů může vyškrtnout Komora toho ... ). Rozhodnutí o vyškrtnutí advokáta ze seznamu advokátů je tedy obligatorním důsledkem mimo jiné nezaplacení poplatku na činnost Komory nebo jiné platby, k němuž navíc dochází až po výzvě Komory k dodatečnému zaplacení v další lhůtě a po poučení advokáta o uvedených následcích nezaplacení.

Nejvyšší soud musel odmítnout i tu námitku obviněného JUDr. J. Š., kterou zpochybňoval postup při doručování předmětného rozhodnutí Komory o jeho vyškrtnutí ze seznamu advokátů. Jak totiž mimo jiné vyplývá z ustanovení § 29 odst. 1 zákona o advokacii, každý advokát je povinen oznámit Komoře bez odkladu změny skutečností vztahujících se k sídlu, způsobu, jakým vykonává advokacii, jakož i další skutečnosti nezbytné pro vedení seznamu advokátů stanovené stavovským předpisem, a to do jednoho týdne poté, co nastaly. V posuzované věci je přitom patrné, že obviněný JUDr. J. Š. nedostál zmíněné povinnosti, neboť neoznámil Komoře změnu svého sídla původně situovaného na adrese N., S. Proto Komora nepochybila, pokud předmětný správní akt v podobě rozhodnutí o vyškrtnutí obviněného ze seznamu advokátů zaslala na tuto adresu (viz č. l. 470 trestního spisu). Ve smyslu § 55e odst. 1, odst. 2 zákona o advokacii, ve znění účinném do 30. 4. 2004, se totiž výzva k zaplacení příspěvku na činnost Komory podle § 8 odst. 1 písm. d) téhož zákona doručuje advokátovi na adresu jeho sídla a do vlastních rukou advokáta. Jak vyplývá z ustanovení § 55 odst. 1 zákona o advokacii, v takovém případě se použijí pro doručování písemnosti předpisy o správním řízení, tj. tehdy účinný zákon č. 71/1967, o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů. Jestliže si tedy obviněný nepřevzal doručovanou písemnost v oznámeném sídle své advokátní kanceláře, ačkoliv se zdržoval v místě doručení a aniž Komoře oznámil jiné sídlo, nastala po uplynutí tří dnů od uložení písemnosti tzv. fikce doručení, i když si obviněný doručovanou písemnost nevyzvedl a případně se ani o jejím uložení nedozvěděl [srov. § 24 odst. 2 zákona č. 71/1967, o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů]. Vzhledem k tomu, že účinky doručení písemnosti obsahující vyhotovení rozhodnutí Komory o vyškrtnutí obviněného ze seznamu advokátů nastaly dne 26. 1. 2004, běžela obviněnému od tohoto dne lhůta k podání opravného prostředku k soudu, toho však obviněný nevyužil. Proto podle § 55 odst. 6 zákona o advokacii nabyl zmíněný správní akt právní moci dnem 26. 3. 2004, jak v rámci posuzování předběžné otázky správně uzavřely soudy nižších stupňů. Stejným dnem se stal tento správní akt též vykonatelným, což vyplývá z ustanovení § 55 odst. 7 zákona o advokacii.

Pokud jde o zákonné náležitosti rozhodnutí Komory, kterým byl obviněný JUDr. J. Š. vyškrtnut ze seznamu advokátů vedeného Komorou, dovolací soud nezjistil ani ohledně nich žádné pochybení. Tento správní akt má všechny formální a obsahové náležitosti požadované ustanovením § 55 odst. 5 zákona o advokacii, protože v jeho písemném vyhotovení je uveden výrok rozhodnutí, odůvodnění a poučení o možnosti podat proti rozhodnutí žalobu podle zvláštního právního předpisu, rozhodnutí je řádně datováno a opatřeno otiskem razítka Komory a podpisem předsedy Komory.

Na základě shora uvedené argumentace tedy Nejvyšší soud učinil závěr, že soudy nižších stupňů správně posoudily platnost a účinnost správního aktu, jímž Komora rozhodla o vyškrtnutí obviněného JUDr. J. Š. ze seznamu advokátů, takže o jeho bezvadnosti nevznikly žádné důvodné pochybnosti.

Nejvyšší soud se neztotožňuje ani s námitkou obviněného JUDr. J. Š., podle níž mu údajně Komora odňala možnost domáhat se přezkumu rozhodnutí o jeho vyškrtnutí ze seznamu advokátů v rámci správního soudnictví. Tato námitka obviněného neobstojí již jen z toho důvodu, že ačkoli se obviněný prokazatelně dozvěděl o svém vyškrtnutí ze seznamu advokátů vedeného Komorou (viz konstatování níže), nepodal proti rozhodnutí Komory správní žalobu. Postupem Komory tudíž nemohlo dojít ani k porušení práva na soudní či jinou ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jak to ve svém dovolání namítal obviněný.

Pokud jde o námitku obviněného JUDr. J. Š., podle které v inkriminované době byl údajně přesvědčen o svém členství v Komoře, neboť ho v tom měl utvrdit její dopis ze dne 3. 5. 2004, nemohl jí Nejvyšší soud přisvědčit. Jak totiž jednoznačně vyplývá ze spisových podkladů (viz č. l. 80 trestního spisu), obviněný si byl vědom toho, že byl vyškrtnut ze seznamu advokátů vedeného Komorou. Je to zřejmé zejména z jeho vyjádření učiněného do protokolu o jednání ze dne 4. 5. 2004 před Krajským soudem v Hradci Králové ve věci vedené pod sp. zn. 26 Co 12/2004, kde obviněný výslovně prohlásil, že mu byl doručen dopis České advokátní komory se sdělením, že byl vyškrtnut ze seznamu advokátů. Rozhodnutí advokátní komory je pravomocné ... . Nejvyšší soud proto považuje zmíněnou námitku obviněného za nedůvodnou.

Zjevně neopodstatněnou námitkou je i tvrzení obviněného JUDr. J. Š., podle něhož v posuzované věci svým jednáním nenaplnil materiální stránku trestného činu neoprávněného podnikání podle § 118 odst. 1 tr. zák., jehož spácháním byl uznán vinným. K tomu Nejvyšší soud uvádí, že při hodnocení materiální stránky trestného činu se soud řídí kritérii demonstrativně vyjmenovanými v ustanovení § 3 odst. 4 tr. zák. Trestným činem u pachatele staršího 18 let je pak jen skutek, který s ohledem na uvedená kritéria dosahuje stupně nebezpečnosti pro společnost vyššího než nepatrného. Přitom jak vyplývá z dosavadní ustálené judikatury Nejvyššího soudu, při úvahách, zda obviněný naplnil materiální znak trestného činu, tedy zda v jeho případě čin dosahoval vyššího stupně nebezpečnosti pro společnost, než je stupeň nepatrný, je třeba vycházet ze skutečnosti, že již stanovením formálních znaků určité skutkové podstaty zákon předpokládá, že při jejich naplnění v běžně se vyskytujících případech bude stupeň nebezpečnosti činu pro společnost zpravidla vyšší než nepatrný. Závěr o nedostatku potřebného stupně nebezpečnosti činu pro společnost (tj. o nesplnění materiální podmínky trestnosti činu) se proto uplatní jen tehdy, když stupeň nebezpečnosti pro společnost v konkrétním případě, přestože byly naplněny formální znaky určité skutkové podstaty, nedosáhne stupně odpovídajícího dolní hranici typové nebezpečnosti činu pro společnost, když tedy nebude odpovídat ani nejlehčím běžně se vyskytujícím případům trestného činu této skutkové podstaty (viz rozhodnutí pod č. 43/1996 Sb. rozh. tr.).

Podle názoru Nejvyššího soudu jsou skutkové okolnosti, ke kterým v posuzované věci dospěly soudy nižších stupňů, dostatečným podkladem i pro závěr o potřebném stupni společenské nebezpečnosti činu obviněného JUDr. J. Š., který je vyšší než nepatrný. Jak již ve svém rozsudku přiléhavě poznamenal soud prvního stupně (viz str. 4 rozsudku), za neoprávněné poskytování služeb ve větším rozsahu ve smyslu § 118 odst. 1 tr. zák. se z hlediska doby páchání podle respektované judikatury Nejvyššího soudu považuje podnikání trvající nejméně šest měsíců (srov. rozhodnutí pod č. 5/1996 Sb. rozh. tr.). Obviněný však tímto způsobem neoprávněně podnikal po dobu zhruba jednoho roku, když osobám přesně specifikovaným ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně poskytoval právní služby, přestože k takové činnosti pozbyl oprávnění. Z hlediska naplnění materiální stránky trestného činu podle citovaného ustanovení je podstatné též to, že obviněný se neoprávněného podnikání spočívajícího v poskytování právních služeb dopustil jako osoba s právnickým vzděláním (tj. jako advokát), u níž se důvodně předpokládá vyšší úroveň právního vědomí. V tomto postavení si proto obviněný musel být vědom okolnosti, že pokud nezaplatí příspěvek na činnost Komory, jak mu to ostatně ukládá ustanovení § 30 odst. 1 zákona o advokacii, bude vyškrtnut ze seznamu advokátů [srov. § 8 odst. 1 písm. d) zákona o advokacii]. Jde v podstatě o obligatorní důsledek nesplnění jedné ze základních zákonných povinností advokáta, o němž byl navíc poučen ve výzvě Komory k dodatečnému zaplacení příspěvku. Obviněný však navzdory rozhodnutí Komory pokračoval v poskytování právních služeb jako advokát, když tímto jednáním porušil nejen příkaz mimotrestní právní normy, nýbrž jím překročil i hranice vyžadující uplatnění trestního práva. Pro posouzení potřebného stupně společenské nebezpečnosti je podstatné také to, že obviněný měl z neoprávněného podnikání určitý, nikoli zanedbatelný příjem. Jak je patrné ze spisových podkladů (viz č. l. 303, resp. č. l. 419 až 422 trestního spisu), soudy nižších stupňů se touto otázkou rovněž zabývaly a v posuzované věci zjišťovaly výši prospěchu obviněného, který dosáhl částky přibližně ve výši 27 500,- Kč. Podle dovolacího soudu je takový postup soudů v souladu s dosavadní judikaturou Nejvyššího soudu (srov. stanovisko pod č. 1/1990 Sb. rozh. tr.).

S ohledem na všechny zmíněné argumenty tudíž nelze dospět k závěru, že by snad posuzovaný skutek spáchaný obviněným JUDr. J. Š. neodpovídal ani nejlehčím, běžně se vyskytujícím případům trestného činu neoprávněného podnikání podle § 118 odst. 1 tr. zák. Rovněž tato námitka obviněného je proto zjevně neopodstatněná.

Na základě takto učiněného vyhodnocení nemá Nejvyšší soud pochybnosti o protiprávním jednání obviněného JUDr. J. Š., jímž naplnil všechny znaky skutkové podstaty trestného činu neoprávněného podnikání podle § 118 odst. 1 tr. zák., neboť poskytování právních služeb, k němuž mu zaniklo oprávnění vyškrtnutím ze seznamu advokátů na podkladě pravomocného rozhodnutí Komory [§ 7a písm. b) zákona o advokacii], prováděl v rozporu se zákonem o advokacii (§ 2 zákona o advokacii), ve větším rozsahu a za účelem dosažení zisku. Jen pro úplnost dovolací soud připomíná, že ke spáchání uvedeného trestného činu se nevyžaduje vznik škody, jak to ve svém dovolání nesprávně naznačuje obviněný, pokud zdůrazňuje, že nikomu nezpůsobil škodu, ale naopak pomohl některým zastupovaným osobám. Podle dovolacího soudu totiž nelze zákonný znak spočívající ve spáchání činu ve větším rozsahu obsažený v ustanovení § 118 odst. 1 tr. zák. vykládat s poukazem na ustanovení § 89 odst. 11 tr. zák., které se uplatní při stanovení výše škody, výše prospěchu, nákladů k odstranění následků poškození životního prostředí a hodnoty věci nebo jiné majetkové hodnoty. Zmíněný zákonný znak trestného činu neoprávněného podnikání je tedy naplněn již tím, že pachatel (tj. obviněný) neoprávněně podnikal po určitou, nikoli zanedbatelnou dobu a že jeho cílem bylo získat trvalejší zdroj finančních příjmů (srov. Šámal, P., Púry, F., Rizman, S. Trestní zákon. Komentář. II. díl. 6., doplněné a přepracované vydání. Praha: C. H. Beck, 2004, s. 764). Proto ani zmíněné námitky obviněného Nejvyšší soud neshledal opodstatněnými.

V důsledku všech popsaných skutečností dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný JUDr. J. Š. podal dovolání proti rozhodnutí, jímž nebyl naplněn uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Protože však jeho dovolání se opírá o námitky, které by za jiných okolností mohly být dovolacím důvodem podle citovaného zákonného ustanovení, ale Nejvyšší soud neshledal tyto námitky z výše uvedených důvodů opodstatněnými, odmítl dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné, přičemž nepřezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí ani správnost řízení mu předcházejícího. Jde totiž o závěr, který lze učinit bez takové přezkumné činnosti pouze na podkladě spisu a obsahu dovolání, aniž bylo třeba opatřovat další vyjádření dovolatele či jiných osob nebo dokonce doplňovat řízení provedením důkazů podle § 265r odst. 7 tr. řádu. Navíc obviněný ve svém dovolání z větší části jen opakoval námitky, s nimiž se již vypořádaly soudy nižších stupňů.

Podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu mohl Nejvyšší soud rozhodnout tímto způsobem o dovolání obviněného JUDr. J. Š. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 8. srpna 2007

Předseda senátu:

JUDr. František P ú r y